Mám zde takový případ od nás, kde si takový malorolník podal žádost za odpis daně - netýkalo se to zrovna exekuce. On to kolkoval, dal na to 5 Kč, 3 Kč známku-rekomando a odepsali mu celkem - 70 hal. Zde je vidět nejlépe, že chcete více vymačkávat než dávat. To jsou ty stinné stránky vašich návrhů! (Výkřiky posl. Hodinové.) Ovšem nám je dnes úplně jasno a berní úředníci také nám to říkají, že nemohou nic dělati, když mají rozkaz shora, proto se marně rozčilují zde jednotliví páni, kteří proti tomu bouří na oko, když ve skutečnosti za to nesou odpovědnost. Neutíkejte od té odpovědnosti, máte tam své ministry, máte tam 7 socialistických ministrů, kteří mají vliv. Říkají sice, že to není pravda, že prý to nemohou předělat, až prý dostanou 12 až 14 ministrů, pak prý teprve to půjde.

Mohl bych ukázati ještě na jiných případech, že to nejsme my, kteří štveme lidi, jak se na nás poukazovalo v případě Polomky, kdy prý na to čekala řada moskevských agentů, aby poštvali lid proti úřadům.

Dostal jsem dopis od důvěrníka lidové strany z jedné naší vesnice, který mně vypisuje celý svůj život. Berní úřad ho upomíná o 1317 Kč, ale on chudák nemůže platiti. Obrátil se v té věci na posl. Adámka, který mu řekl, že se nenechá nic dělat, stát prý potřebuje peníze. A on dodává: "Aby mohl sanovat banky a aby mohli nahoře více krásti." Jeho otec padl ve válce a matka mu zemřela, a on se jako jedenáctiletý chlapec-sirotek ujal usedlosti po otci. Má 13 1/2 ha polí. Chalupa mu spadla a musil proto stavěti. Zadlužil se 60.000 Kč. Platil daně, dokud mohl, i ty dlužné daně po otci, ale dnes platiti nemůže. Nezaplatí-li daně, musí zaplatiti úroky, nezaplatí-li úroky, budou ho fendovat, ale on platiti nemůže. A pan posl. Adámek mu říká, že platiti musí. Ano, ale z čeho? To je horší otázka, na kterou tomu člověku nemůžete dáti odpověď.

Říká se, že u nás nejsou peníze. Chci se zde dovolávati článku pí. Olgy Fastrové, který nedávno napsala v "Národní politice" v rubrice "Kapitoly pro ženy". Poukazuje tam, že peníze jsou. Paní Olga Fastrová není žádnou bolševičkou a jistě to myslí s boháči upřímně, když píše: "A vy, ženy boháčů: přispějte na veřejné sbírky, ale mimo to ještě utrácejte, jak nejvíce můžete. Vyčítal se vám váš přepych. Ale nyní se vidí, že pěstováním přepychu vykonáváte důležitou funkci, protože tím rozptylujete mezi pracující lid a poplatnictvo peníze, které vaši muži nashromáždili. Vykonávejte tuto svou funkci! Banky ve státech s pevnou valutou jsou přecpány penězi ze všech končin světa - vašimi penězi, boháči! V nich leží vaše úspory, bídně úrokované, protože jich tam nikdo nepotřebuje - a doma scházejí. Přivezte své tajně vyvezené úspory domů, rozhoďte jich aspoň část mezi pracující lidi! Vždyť je všeho, všeho dost! Není to proti bohu, že si chudý člověk ani v době takového nadbytku nemůže nic koupit?"

Tato dobrá dušička, Olga Fastrová, zapomíná ještě na jednu věc. Měla dodati: boháči, žerte, žerte ještě více, abyste požrali ty zásoby našich obilnin, zásoby všeho druhu, jinak se v nich udusíme.

Co radí dnes úřady nezaměstnaným, jdou-li se dožebrávati zvýšených podpor? Na okr. úřadě ve Vysokém Mýtě jim říká pan vládní rada Žalud: Dělníci, já bych vám rád dal, ale nemám, musíte jíti na všechny spolky, které tu máme. Běžte na malorolníky, živnostníky, oni ještě nemají tak tvrdá srdce, oni vám ještě dají. Ale nejen p. vládní rada Žalud tak mluví. Mám zde přípis z Litomyšle, ve kterém se žebrá jiným způsobem. Posílají přípisy na všechny veřejné činitele a prosí, abychom vydatnou podporou přispěli na zmírnění bídy, která je u nás. I pan gen. Medek, vlastenec a legionář, obrací se na nás přípisy vlastnoručně psanými a žebrá pro invalidy legionáře, abychom nezapomínali vděčnosti vůči těm, kteří prolévali krev za naši svobodu a samostatnost. "Dejte alespoň korunu", píše na druhé stránce. Kdyby p. gen. Medek slevil ze svých 90.000 Kč polovičku, myslím, že by žebrat nemusel, a kdybyste škrtli všechny platy těch rakouských generálů, 30 mil. Kč, které jim dáváte za hranice, snad by se k té žebrotě sahat nemuselo. Ovšem pánové si to dělají pohodlnější. Je to tak jednodušší a dělá jim to dokonce dobře, mohou-li dělati almužníky, když je to nic nestojí.

My jsme v té věci podali návrhy, pro které mohli zvednouti ruku i ostatní poslanci. Byl to poctivě myšlený návrh, když jsme poukazovali, kde je možno šetřiti, totiž u bohatých - vzíti bohatým a dáti chudým - ale ani jedna ruka se pro náš návrh nezvedla. To prý byla demagogie. Dnes je již bída a hlad na venkově v takovém rozsahu, že se nad tím musí pozastavovati každý, kdo nechce býti lhářem, kdo nechce býti demagogem. Nejen dělníci, kteří jsou zbavováni práce, nýbrž i malorolníci jdou záhubě a zkáze vstříc, a při tom vidíme, že se množí krádeže a loupeže nejen v drobném, nýbrž i ve větším rozsahu.

Není tomu dávno, co se provalila korupční aféra ve skutečské spořitelně. Ještě loni, když jsme přišli s požadavky, aby obec, která má spořitelnu v moci, dala pár tisíc Kč na nezaměstnané, národně-demokratický starosta nás odmítl: Jo, kde vzíti peníze, nemáme peněz! Ve spořitelně hořelo celé noci věčné světélko. Domnívali jsme se, že je tam všecko v pořádku, když tam mají takové opatření, a najednou se ukázalo, že ten zloděj kradl za bílého dne. Pan Ferber zpronevěřil, vlastně prospekuloval na 5 mil. Kč. Na 1,800.000 Kč nejsou doklady, přes 1 mil. Kč prospekuloval a 2 mil. Kč jsou na dubiosních pohledávkách. Nyní se má spořitelna ze Skutče vzíti a fusovati s litomyšlskou. Pánové si myslí, že tím bude celá věc vyřízena. Ne, pánové! My víme, že Ferber nekradl sám, že musel míti někoho, kdo to schvaloval, že musel míti spojence, a my se nespokojíme tím, že je pan Ferber dnes ve vyšetřovací vazbě. Naopak budeme trvati, aby byli zavřeni všichni, kdo o tom věděli, třeba to byli pánové i ze Svazu spořitelen. Víme, že korupce je u nás dnes zahnízděna, a to nejen nahoře, nýbrž i dole. A to je právě to nejhroznější, že se nechce pochopiti, že i dole se musí udělati přítrž korupci.

Zase uvedu případ ze Skutče, kde jsme nedávno měli komisi na vodovod. Je to takovým staročeským zvykem, že když přijdou pánové z ministerstev, městská rada dá honem hlavy dohromady a řekne: Musí se jim dáti oběd. Pánové z městské rady se usnesli, že se komisi musí vystrojiti oběd. Starosta Kubát jim dal oběd vystrojiti, ale nenechal jim ho snísti. Pozval 10 nezaměstnaných a oběd, který přichystal pro pány rady, dal snísti nezaměstnaným. Bylo z toho velké pohoršení v městské radě. Pánové Malozínek a spol. se honem pustili do starosty Kubáta, že si to musí sám zaplatiti, poněvadž prý je to urážka pánů radů. Starosta Kubát řekl, že to platiti nebude, poněvadž to sám nesnědl. Jsou-li pánové snad uraženi, pak by to bylo smutným vysvědčením pro to, jak se rozhoduje o subvencích, jsou-li odvislé od obědu nebo ne. Nakonec pánové zaplatili všechny ty obědy, jenom aby prý se o tom nemluvilo. To je malá ukázka, jak korupce roste a bují zdola. Dnes dostává starosta Kubát přípisy i z Německa, že udělal dobře, poněvadž pánové z ministerstev dostávají diety, aby si oběd koupili. Myslím, že pánové nejsou uraženi, že jsem o tom zde mluvil.

Nezaměstnanost ve Skutči, ve městě, které má 5 1/2 tisíce obyvatelů, dostupuje takového vrcholu, že můžeme klidně říci, že polovina obyvatelstva Skutče je vydána nebezpečí hladu. Na 1000 nezaměstnaných bere podporu, na 1000 nezaměstnaných bere žebračenky Czechovy. Připočteme-li k tomu venkov, kde dnes v kamenoprůmyslu jsou dělníci soustavně vyhazováni, kde dělníci pracují a nemají ani desetikorunové mzdy denně, připočteme-li celý ten obrovský obvod Hlinecko, Nasavrcko, Skutečsko, můžeme říci, že je již nejvyšší čas, aby se tam něco stalo. Nejen v kamenoprůmyslu, i v průmyslu obuvnickém, textilním všecko je v zániku. Ale vláda přes to, že již i starostové byli u ministerského předsedy, nedělá nic.

Nyní prošla tiskem zpráva, že má býti zpracováno 3.000 vagonů žita na líh. Domnívají-li se pánové, že tímhle způsobem - výrobou kořalky, - zmírní hlad a bídu, pak se škaredě pletou. Na jedné s se poukazuje, že kořalečnictví štve národ na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale na druhé straně jim budou vyráběti kořalku, místo aby jim dávali dosyta se najísti chleba.

V Pardubicích odmítl nedávno okresní úřad vypláceti státní stravovací podporu lidem, kteří berou zároveň podporu pro přestárlé. Podpora pro přestárlé udělí se jen těm, kteří nemají žádného majetku a nemohou, nesmějí pracovati. Přijde tomu člověku asi 85 haléřů na den. To má dostačiti k životu. Okresní úřad a samozřejmě i obecní úřad odpírá podporu v nezaměstnání, poněvadž prý je to proti zákonu.

Ale i k jiným věcem se dnes sahá, které stojí za povšimnutí. Tiskem prošla zpráva, že Amerika vypovídá na 4 miliony obtížných cizinců. Co dělá Amerika ve velkém, dělají naše obce v malém. V Pardubicích v karanténě bylo vypovězeno 30 rodin dělnických, které nemohou platiti činže. Také tito dělníci jsou nazýváni obtížnými cizinci. Dokud je mohli kapitalisté vyssávati, dokud je mohli potřebovati, to nebyli obtížní cizinci. Dnes, když je nemohou zaměstnávati a když tito nemohou zaplatiti činži, budou je posílati na domovské obce. Ale co s nimi budou dělati ty jejich chudé domovské obce, když pro ně nemají ani obydlí, neřku-li aby jim daly stravu? Nad tím teprve se musíme pozastaviti. Co chcete, pánové, docíliti, jestliže k tomu prostředku sáhnete? Po převratu se říkalo: Musíme s koně dolů k lidem, ale dnes se spatřují obtížní cizinci v každém, kde je půl hodiny vzdálen od svého domovského města.

Na Českomoravské vysočině, jak bylo na schůzi v Hlinsku konstatováno - a nejen tam - jsou silnice v takovém stavu, že jen s nebezpečím může se po nich jezditi. Je tam třeba rekonstrukce silnic, je třeba dostavěti silnice rozestavěné, ale vláda nemá peněz. 7 politických stran mluvilo k té věci, všechny se staví za to, aby jim byla dána subvence, aby kamenolomy se mohly oživiti a aby dělníci mohli pracovati.

Po prohrané stávce na jaře, která byla zradou a terorem udušena, pracují dělníci za takových poměrů, že jim to naprosto k životu nedostačuje.

Sami exekutoři pozastavují se už nad svým úředním výkonem. Sdělil mi nedávno jeden z nich, že když přijde na "František", všechno to na něj padá. Chlap prý se sebere a uteče z baráku, poněvadž ví, že by mu nejraději dal sekerou, máma a děti spustí pláč a já bych nejraději utekl, ale musím ten exekuční výkon provésti. Ano, on musí ten výkon vykonati, poněvadž ví, že by byl jinak propuštěn. Takové nepopulární věci musí exekutoři dělati, poněvadž vědí, že jim jde o chleba, ale vám zde nikoli.

Živelní pohromy postihují zejména horské kraje. Také loňského roku byla dána určitá částka - 100 mil. Kč - na zmírnění škod způsobených živelními pohromami a mám z řady míst zprávy, komu se dostalo, vlastně komu se nedostalo podpory. Rolník Kabele z Račic utrpěl škodu za 16.000 Kč. Jeho hospodářské poměry jsou takového druhu, že je hrozno do jeho baráku vejíti. Deset malých, nedospělých dětí, barák na spadnutí, prodlužený až po krovy. Jeho syn, který studoval na učitele, sám podal žádost na presidentovu kancelář, aby se mu dostalo podpory. Kabinetní kancelář předala to zemědělské radě, která to dala vyšetřiti. Starosta potvrdil, že údaje žádosti jsou ještě velice mírné, že ve skutečnosti je to daleko hroznější. A výsledek byl: za 1/4 roku dostal vyrozumění, že žádost jeho není odůvodněna. Nedostal prostě ani krejcaru. V obci Hlubčice, o které zde mluvil také pan posl. Adámek - malá obec, která má celkem 17 ha kat. výměry pozemků na stráni, kam se hnůj musí nosit na zádech, kde není ani možno orat potahem, kde lidé musí sami orat - byla loňského roku zničena přívalem všechna úroda, půda se strání byla strhána až do skály, sadba i osení všechno zničeno, nedostali ani krejcaru podpory - ale exekutor tam cestu našel.

Tady nás nejlépe přesvědčujete, vlastně ten lid tam, kdo to s ním míní poctivě. Nedivte se pak, že tito lidé přicházejí k nám a že nás žádají o pomoc a radu. A my jim tu radu dáváme, my jim radíme, aby odhodili dnes všechny malichernosti, aby se spojili, aby nevěřili slibům těch stran, které přijdou vždy jen před volbami, ale aby se spojili k boji za svůj holý život. 16. října svolali jsme konferenci malorolníků, živnostníků a dělníků do Skutče. Bylo tam zastoupeno jen 102 delegátů, a těch 102 delegátů si řeklo, že je to možné a že to dělat budou: vytyčili si svůj plán, svůj program, který budou prosazovat ne škemráním a peticemi, nýbrž bojem.

My nežádáme nic nemožného. Vláda i v těchto svízelných poměrech, i při té nynější krisi má ještě velikou možnost bídu lidu zmírniti a dáti podporu tam, kde je toho nejvíce třeba. Žádáme, aby byly zastaveny exekuce, žádáme, aby těm, kteří jsou dnes ohroženi na své existenci, byly odepsány daně. Jestliže agrární strana loňského roku s těmi požadavky přicházela, má také povinnost, aby se za ně postavila, a všechny ostatní strany také. Ať se pánové nepletou, že ten lid se snad dá dnes uspat nějakým povídáním, že bude lépe. Už tomu prostě přestal věřit. Je to čím dál tím horší a trpělivost lidu je už u konce. Zmýlí se pánové Staněk, Mašata i Zadina, domnívají-li se, že ti domovináři, kteří při volbách táhli ještě jejich káru, půjdou s nimi dále. Nám nezáleží na tom, budou-li volby na jaře, získáme-li hlasy nebo ne, pro nás nejlepším vysvědčením je, že jednotná fronta už se tvoří, že poroste a že také svého účelu dosáhne.

Ku konci chtěl bych říci na vaši adresu několik slov Maxima Gorkého, o němž jste nedávno psali, že prý má jiné směrnice - bolševické. Maxim Gorký po revoluci 1905 v Rusku napsal takový maličký spisek, vydalo ho Svěceného knihkupectví, a tam píše na adresu ustrašených ruských maloměšťáků toto (čte): "Jest příjemno nepřátele viděti jako mrzáky. Obdržel jsem od různých lidí více dopisů a všecky jsou psány v hysterickém, kvílivém tonu, z jejich řádek čiší temná, teskná úzkost. Jest možno jasně vycítiti, že ti, kteří to psali, prožili těžké dny a hodiny, jest možno viděti, že mnohé hořké, mučivé myšlenky rozdíraly jejich srdce, jejich spánek zapuzovaly...

Co se stalo s tím dobrým ruským lidem, proč stala se z něj náhle krvežíznivá šelma?- táže se mne jistá dáma, jejíž dopis jest psán na drahém, parfumovaném papíře. "Zapomenut jest Kristus a jeho učení, zneuctěni jsou kazatelé lásky, zmizela úcta před člověkem"... sděluje temně "urozený F." a dotazuje se mne: "Jste spokojen?"

"Kde je ovoce kazatelů lásky k bližnímu, kde je vliv školy a církve?" - táže se mne Ch. Bronstein z Tambova. Jedni lají a vyhrožují smrtí, druzí pouze žalují a kvílí, všichni jsou rozčileni, všem jest těžko kol srdce, všem je mučivě a teskně v těchto vzrušených, tragických dnech žíti.

Nemohu každému jednotlivému zvláště odpovídati a proto odpovídám všem zároveň.

Dny odplaty přišly, moji drazí pánové a dámy! Dny súčtování za vaši zločinnou netečnost vůči životu lidu. - Všecko co pociťujete, všecko, co vás mučí - zasloužili jste si. A mohu vám jedno říci, jen jedno přáti abyste vnímali, chápali a prožívali ještě hlouběji, s ještě větší silou celý děs tohoto života - vámi utvořeného.

Ať bije vaše srdce plné úzkosti, ať ruší zlé sny váš spánek, ať všechno šílené a strašné, co existuje v naší zemi, sežehne vás jako oheň - zasluhujete toho. To nechť vás odsoudí k záhubě, nebo také snad očistí všecko zdravé a čestné, jež zůstalo ve vašich duších, o které jste tak málo dbali, od špíny a sprostoty, jež se do nich zahnízdily. Vaše duše, které jste naplnili lakotou, panstvíchtivostí, lží, vším možným neřádem.

Milostivá paní! Chcete věděti, co se stalo s tím lidem? Trpělivost jest již v něm zpřetrhána. Dlouho mlčel, dlouho se poddával bez vzepření násilí, dlouho nesl trpělivě na svých rabských bedrách celý váš život a nyní nemůže tak déle činiti. Neshodil však ještě docela složené naň násilně břemeno - jste příliš časně polekána, milostivá paní.

A proč - mluvme upřímně - proč neměl by být lid dravcem? Co jste učinili, aby jím nebyl? Přinesli jste lidu něco rozumného, zasili jste někdy něco dobrého do jeho srdce?

Po celou dobu vašeho života brali jste mu jeho práci, jeho poslední žvanec chleba, odebírali jste mu všecko jednoduše a lehce, aniž jste pozorovali, že béřete. Žili jste, aniž jste se ptali, čím, kterou silou žijeme. Okázalostmi vašich toilet vyvolali jste závist chudých a nešťastných, když jste žili na venkově vedle mužíků, tu shlíželi jste na ně jako na lidi nižší rasy. Ale oni rozuměli. Jsou obstojně jemnocitní a docela ne tak zlí lidé, ale vy jste je konečně udělali zlými. To je přece velmi jednoduché: Když jste slavili před očima vyděděnců slavnosti, nemohli jste od nich očekávat žádné vděčnosti, váš zpěv, vaše hudba nemohla zušlechtiti hladové, vaše blahosklonně pohrdavé chování vůči mužíkům nemohlo způsobiti v jeho duši úctu před vámi. Co jste proň učinili? Starali jste se o to, aby byl útlocitný? Ukrutným jste jej učinili! Přáli byste si, aby byl rozumnější. Docela jste na to nemyslili. Mužík byl pro vás soumarem, někde jste se s ním bavili jako se zvěří, však nikdy neviděli jste v něm člověka, což tedy divu, že jest pro vás šelmou?

Milostivá paní! Vaše otázky nevyjadřují pouze nevědomost života, spočívá v nich také licoměrnost hříšníka, který jest schopen cítiti, že zhřešil, ale který svoje hříchy nechce upřímně ještě doznati. Viděli jste, byli jste nuceni porozhlédnouti se, jak mužík žije. Člověk, který je tlučen, musí se dříve nebo později pomstíti, člověk, se kterým nemá nikdo soucitu, nezná žádný soucit - to je jasné. Ještě více než to - je to spravedlivé. Pochopte mne přece - děsné nespočívá v tom, že tlučeme, nýbrž v tom, že nemůžeme nic jiného činiti, ne v tom tkví děsné, že nemáme soucitu, nýbrž v tom, že nemůžeme míti soucitu.

Jak můžete hledati soucit v srdci, do kterého jste pomstu zasili?

Píšete dopisy, jste vzdělaná, četla jste pravděpodobně také knihy, z nichž je líčen život mužíka. Vědouc, jak žije, nepodnikla jste žádné zlepšení v jeho životě. A nyní, když sklonil váš život k horšímu, píšete s úzkostí třesoucíma se rukama dopisy naplněné zoufalstvím, člověku - to měla byste přece věděti - který nechce zaplašovati vaši úzkost, mírniti váš žal, o ne!

Odplata je přirozená! Žijeme v zemi, ve které do dnešního dne jsou lidé bičováni nahajkami, mláceni na smrt ranami hole, v zemi, ve které jsou lidem žebra přerážena a pro zábavu tlučeni do obličeje, ve které neexistují žádné hranice proti znásilňování lidí, ve které jsou druhy tortury až do hnusu, až do nepříčetnosti studu rozmanity. Lid, který byl vychován ve škole, jež je podobna všeobecnému obrazu pekelných muk, lid, který byl pěstěmi, knutou a nahajkami vychován, nemůže býti útlocitným. Člověk, který byl šlapán na komisařství, jest schopen šlapati jiné. V zemi, v níž panovalo tak dlouho bezpráví, bude lidu naráz těžko pochopiti moc práva, jest nemožno od něho žádati spravedlnosti, on, který neznal žádnou spravedlnost. Všecko bude jasné tam, kde vy, milostivá paní a spol., připustíte, aniž pozvednete protestu, všechen děs spáchaných násilností na člověku. Lidé cítí nyní hlouběji a jeden kosý pohled, který dnes vrhnete na pokojskou, jest rovnocenný pohlavku, který dal váš otec svému lokaji. Lidé rostou a roste v nich také pocit vlastní důstojnosti a přece jedná se s nimi stále ještě jako s otroky a stále jaksi se v nich vidí zvíře ještě.

Milostivá paní! Nežádejte od lidí, co jste jim nedala. Nemáte žádného práva na soucit, neboť soucit jest vám neznám. Lid byl mučen, jest také týrán ještě dnes všemi, kdož měli dříve nad ním gram moci anebo ještě mají. Nyní, když naše bezduchá vláda přivedla zemi v anarchii, pocítili všichni stinné stránky temné její síly, oné moci, jež od staletí je utlačovala, a nyní se síly zdvihly, vzbouřily se a pomstí se za všechno, co musily vytrpěti za dlouhé noci bezpráví!

Ale v zemi existuje jiná, světlá, velkými myšlenkami ozářená síla, která jest obklopena jasným snem na říši spravedlnosti, svobody, krásy... Ale ostatně, milostivá paní, nejsem s to, těm, kteří narodili se slepí, líčiti slovy krásu a velikost moře..."

Tohle napsal Gorkij po revoluci r. 1905. Pánové, zamyslete se nad tím, zdali i u nás neprožívá lid to, co prožíval v Rusku. U nás je také lid dnes utlačován, i u nás jsou přerážena žebra. Uvedu případ z Hlinska, kde na četnické stanici během 1/2 roku zbili tři lidi do modra. Když jsem podával interpelaci, pan ministr vnitra mně odpověděl, že prý četníci nemají obušku. [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Mikuláš. Dávám mu slovo.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno! Když jsme r. 1930 v měsíci březnu projednávali zákon o výrobě chleba, poukázal jsem tehdy na těžkou situaci našeho zemědělství a vyslovil jsem přesvědčení, že nelze očekávati v dohledné době zlepšení, naopak, že zemědělství naše jde vstříc velmi těžkým dobám.

Už ona skutečnost, že po necelém roce neúčinnosti zákona o výrobě chleba znovu parlament tuto účinnost obnovuje, je dokladem, že naše nazírání na situaci bylo tehdy správné. Jestliže tehdy byly poměry zlé, pak v přítomné době jsou přímo zoufalé. Je to důsledek nejen všeobecných poměrů hospodářských, nýbrž také - béřeme-li v úvahu produkci žita jednak větší jeho osev, veliká letošní jeho úroda, nemožnost vývozu, vedle značného poklesu spotřeby, a konečně padá jistě v úvahu i ona okolnost, že do chleba po živnostensku vyráběného mísí se v přítomné době ve větší míře než kdykoliv před tím černé pšeničné mouky, které v normálních dobách používány byly jako krmivo.

Pokud jde o rozšíření plochy žita, chtěl bych říci, že už je skutečně čas, aby povolané orgány, jimž je svěřena péče o zemědělství, alespoň v těch mezích, jak povaha a charakter zemědělství toho dovoluje, přišly s určitým výrobním plánem podle jednotlivých oblastí, poněvadž pokračováním v dosavadní produkční politice si samo zemědělství způsobuje nesmírné nesnáze. Jak to po této výrobní stránce u nás vypadá, je nejlépe patrno z toho, co uvedu.

Žito není jistě takovou plodinou, která by nějak zvláště lákala k většímu pěstování, a přece rok od roku rozšiřuje se jeho plocha. V poválečných letech pohybovala se osevní plocha žita kolem 800.000 ha. Letošního roku podle výkazu Státního úřadu statistického činí osevní plocha ozimného žita 1,015.782 ha, jarního 23.883 ha. Dohromady 1,039.665 ha. Rozšířila se tedy plocha žita u nás o více než 200.000 ha. Pokud se sklizně týče, činil průměrný výnos po 1 ha u nás r. 1930 17.2 q, r. 1931 14.1 q a letošního roku 21.1 q. Činí tudíž při zmíněné letošní výměře celkový výnos žita ozimného a jarního 21,750.000 q. Je to největší sklizeň žita od převratu dosažená. Počítáme-li, že domácí konsumní spotřeba činí 13 milionů q a na osev a krmení asi 3 mil. q, dojdeme k celkové domácí spotřebě asi 16 milionů q a 5 3/4 mil. q zůstává nám jako přebytek, pro nějž v přítomné době není odbytu. To prakticky znamená, že prostě vyrábíme bez nejmenšího zřetele na skutečnou spotřebu nebo možnost vývozu. S rostoucí a stále se rozšiřující plochou a tím i zvyšováním výroby žita nezvětšovala se však domácí spotřeba ani vývoz do ciziny. Vedle toho, slavná sněmovno, povážlivá ovšem jest i ona okolnost, že na vesnicích pečení domácího chleba stává se pomalu řídkým zjevem; i ve velkých selských usedlostech vyměňuje se dnes žito za chléb po živnostensku vyráběný. Je to určitý druh pohodlí, který v daném případě není na místě. (Výkřiky.)

Projednávanou osnovu zákona a již původním zákonem z 10. dubna 1930 sledován byl účel, aby zvýšen byl odbyt žita. A tu je třeba říci, že velmi citelný úbytek spotřeby žita způsoben byl především poklesem kupní síly spotřebitelů na základě menších výdělků nebo úplné nezaměstnanosti. Je to, bohužel, nejsmutnější a nejbolestnější fakt, že právě v době, kdy zemědělec hospodářsky trpí tím, (Výkřiky posl. Sladkého.) že neví, kam se žitem, pro statisíce rodin není chleba. Nezaměstnanost, tato moderní metla národů a států, zle působí i u nás. Československá strana nár.-socialistická považuje proto za přední úkol vlády a všech zúčastněných činitelů působit především k tomu, aby nastalo co nejdříve zlepšení na trhu práce, poněvadž bez práce (Posl. Hatina: A zvýšení kupní síly!) ano - a slušných výdělků marně bychom čekali oživení a zlepšení hospodářského života.

Lze tedy jistě s uspokojením konstatovati, že toto poznání stává se dnes obecným a že i ti, kdož až dosud vystupovali proti tak zvané konsumentské politice, jsou nuceni doznati a také doznávají, že hospodářské poruchy jsou způsobeny především krisí spotřební.

Ministerský předseda minulé vlády Udržal v odpovědi na interpelaci agrárních poslanců o krisi v dobytkářství prohlásil: Je nutno uvážiti, že příčina těžké krise cenové nespočívala pouze v dovozu dobytka z ciziny; také zmenšení kupní síly širokých vrstev lidových v důsledku menšího nebo žádného výdělku (Výborně!) mělo nesporně vliv na tyto neblahé zjevy. (Tak jest!)

Podobný a neméně zajímavý doklad, že náš názor na krisi a způsob jejího řešení jest správný, je uveřejněná zpráva o činnosti agrární Zemky r. 1931 v časopise "Zemědělské zprávy", českého odboru zemědělské rady pro Čechy. Zpráva tato pojednává o celkové obchodní činnosti Zemky a uvádí se v ní mimo jiné, že dovoz dobytka r. 1931 poklesl na minimum před tím nikdy nebývalé a že přece průměrná cena vepřů klesla proti ceně r. 1930 o celých 23%. Dále pak se praví: "Tento rapidní pokles cen dobytka nebyl způsoben cizozemskou konkurencí, ani domácí nadvýrobou, nýbrž byl spíše výsledkem těžké situace našeho národního hospodářství, zhoršení konjunktury průmyslové výroby a zmenšení výdělku pracujících vrstev." (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Zpráva Zemky, jak patrno, liší se velmi podstatně od obvyklých agrárních projevů. Je však třeba říci, že nestačí jen tuto skutečnost konstatovati, nýbrž že je nutno působiti v tom směru k nápravě. Poněvadž vedle odbytové krise žita tísní nás i otázka odbytu ječmene a ovsa, vyslovuji velmi vážnou obavu, že naše obilnářství poženeme do katastrofy, budeme-li se domnívati, že stačí jako pomoc zákon o pečení chleba, celní a dovozní opatření a syndikátem regulovaný dovoz. Jsem dalek toho, abych s tohoto místa zbytečně kritisoval. Jsou mně velmi dobře známy všechny obtíže, jež dnešní doba přináší. Nepřezírám také smysl a účel projednávaného zákona, jenž sleduje 2 dobré myšlenky: větší odběr žita a dobrý chléb.

Vidím-li však ten stav venku, na vesnicích, a béřu-li v úvahu skutečnost, zač se venku po žních žito prodávalo, a srovnám-li tyto poměry s tím, co prakticky lze od účinnosti tohoto a podobných opatření očekávati, nemohu se zhostiti určitého přesvědčení, že jsme našemu zemědělci v tomto směru mnoho dlužni.

Přesvědčení toto je tím více opodstatněno, když uvážíme, jaké naděje byly letošního roku kladeny od zemědělců do obilního syndikátu a jakého zklamání se zemědělci dočkali. Hlavním úkolem syndikátu bylo zabezpečiti minimální ceny pšenice 150 Kč a žita 132.50 Kč za 1 q parita Praha a zabezpečiti maximální ceny 175 Kč u pšenice a 150 Kč u žita. Smlouvou se syndikátem zavázal se stát vydávati mu dovozní a devisová povolení na obilí, mouku, mlýnské výrobky a otruby, včetně dovozů kompensačních, a jako další instrument vedle regulace dovozu zřízen byl desetimilionový intervenční fond pro nákup žita na domácím trhu.