Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

184 poslanci podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři inž. Dostálek, dr Matoušek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 15 min. dopol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. inž. Nečasovi, inž. dr Touškovi, Halkemu, dr Hodinovi, Windirschovi - pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. Šamalík.

klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru imunitního posl. dr Stránského za posl. Stejskala; do výboru soc.-politického posl. Pechmanovou za posl. Hatinu a posl. Hynka za posl. Langra, na další posl. Langra za posl. Hynka.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Simma za posl. Schuberta; klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. Horpynku.

počátkem schůze:

Zpráva tisk 2062.

Odpovědi tisk 2051 (I až VIII).

Zápis o 216. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Bratislavě ze dne 9. listopadu 1932, č. Nt XV 372/32, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 14. listopadu 1932, č. 9936/32, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Szüllö pro zločin podle §u 2, event. pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 496-III),

kraj. soudu v Plzni ze dne 17. listopadu 1932, č. Nt IX 22/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Dvořáka pro zločin podle §u 81 tr. zák. a přestupek podle §u 312 tr. zák. (č. J 497-III).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 219. schůzi posl. sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Vallo.

Předseda (zvoní): Přistupujeme k projednávání 1. odstavce pořadu, jímž je:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1929), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Smlouva o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraniční statut), podepsaná v Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 2027).

Zpravodajem jest p. posl. dr Moudrý za výbor ústavně-právní a p. posl. dr Mareš - místo omluveného posl. inž. Nečase - za výbor zahraniční.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. dr Moudrému.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno!

Po ukončení prací mezinárodní rozhraničovací komise československo-polské, pověřené podle rozhodnutí Konference Velvyslanců ze dne 5. a 9. srpna 1920, dále ze dne 3. srpna 1922 a ze dne 22. května 1924 stanovením hranice československo-polské, podepsalo Československo a Polsko ve Gdyni dne 24. září 1931 smlouvu o hraničním statutu.

Smlouva je sepsána v jazyku českém a polském, při čemž obě znění mají stejnou platnost.

Hraniční statut jest rozdělen na 14 částí.

Ke smlouvě připojeny jsou: delimitační protokol ze dne 12. října 1927 (hranice na Těšínsku, Oravě a Spiši), delimitační protokol ze dne 12. října 1927 (ostatní části československo-polské hranice), protokol krakovský ze dne 6. května 1924 s přílohami a závěrečný protokol z 24. září 1931.

Předložená smlouva neobsahuje ustanovení, jimiž by se měnila poloha nebo povaha státní hranice, určená delimitační komisí, a proto není k jejímu schválení potřebí souhlasu Národního shromáždění ve formě ústavního zákona.

Smlouva obsahuje však ustanovení, z nichž pro stát a jeho občany vyplynou závazky, které je nutno kvalifikovati jako břemena ve smyslu § 64 úst. listiny a proto předkládá se Národnímu shromáždění k projevení souhlasu.

Udělením tohoto souhlasu bude zároveň splněna podmínka vyžadovaná § 1 zákona ze dne 10. října 1930, č. 151 Sb. z. a n., o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, aby byla vnitrostátně účinná i ta ustanovení smlouvy, pokud obsahují odchylky (doplňky a změny) od právního řádu československého.

Výbor ústavně-právní navrhuje proto poslanecké sněmovně, aby schválila usnesení:

Národní shromáždění republiky československé souhlasí se Smlouvou o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a republikou Polskou (hraničním statutem), podepsanou v Gdyni dne 24. září 1931, a se Závěrečným protokolem z téhož dne. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Marešovi.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! V zastoupení výboru zahraničního dovoluji si jako zpravodaj podati tuto zprávu:

Samostatný československý stát vznikl 28. října 1918, kdy Národní výbor ve skutečnosti se uchopil státní moci a vyjádřil prvním zákonem vůli československého národa, jakožto nositele státní svrchovanosti. Z tohoto vzniku Československa nevyplývají však jeho hranice; právním podkladem těchto jsou různé mezinárodní akty pozdějšího data. Tak hranice s Polskem určeny jsou, pokud jde o část sousedící s plebiscitním územím hornoslezským, mírovou smlouvou versailleskou, pokud jde o plebiscitní území Těšínska, Oravy a Spiši, rozhodnutím Konference Velvyslanců z 28. července 1920. Ostatní části popsány jsou v Sevreské smlouvě o hranicích, jejíž rozhraničení za souhlasu obou zúčastněných států bylo provedeno. Mezi mezinárodní akty, které jsou právním podkladem našich hranic s Polskem, dlužno počítati i resoluci Rady Svazu Národů ze dne 12. března 1924, kterou byla definitivně rozřešena otázka vedení hranic na Javorině podle čsl. požadavků.

Pro budoucnost je ve věcech hraničních rozhodujícím dokumentární dílo vypracované zúčastněnými státy za vedení a dozoru mezinárodní rozhraničovací komise. Toto dílo, o kterém se zmiňuje článek 1 projednávané smlouvy, je blíže popsáno v její příloze I připojené i z toho důvodu, že dále obsahuje různá data a rozhodnutí delimitační komise, která hraniční statut organicky doplňují a jinak veřejnosti přehledně nejsou přístupna.

Je na snadě, že se při rozhraničování vyskytly různé otázky právní povahy, bez jichž vyřešení by delimitace byla neúplná. Tyto otázky byla oprávněna podle svých instrukcí vydaných Konferencí Velvyslanců upraviti delimitační komise v předpokladu, že k tomu dají souhlas zúčastněné státy. Tento souhlas Československem ani Polskem vysloven nebyl, nýbrž oba státy se dohodly, že si tyto otázky upraví dohodou přímo mezi sebou.

Tuto úpravu představuje předložený hraniční statut, a to pokud bylo lze způsobem rámcovým. Mimo to obsahuje smlouva ustanovení o ochraně a způsobu udržování hraničního označení, kterážto věc je z celostátních zájmů zvlášť významná. Pokud jednotlivé otázky právní nebo hospodářské povahy vyvolané delimitací nebo s ní souvisící překročovaly meze hraničního statutu, nebo do něho organicky nespadaly, byly, jak z důvodové zprávy vysvítá, sjednány ještě další smlouvy, jako o rybářství v hraničních vodách, o regulaci Olše a Petrůvky, o užívání městských objektů býv. obce Těšína, o voroplavbě, o turistickém ruchu na Popradě a o pěninské cestě. Mezi tyto úmluvy patří i tak zv. Krakovský protokol, souvisící s rozřešením otázky javorinské, který jako součást delimitačního protokolu je v plném znění připojen i ke smlouvě (v č. 274 Sb. z. a n. 1925 uveřejněna jen jeho příloha A).

Zvláštní pozornosti zaslouží hlava XII statutu, obsahující ustanovení, která do statutů jiných hranic pojata nebyla. Příčinu, že bylo pamatováno na zvláštní hospodářské úlevy, sluší hledati v odchylné povaze území, kterým hranice probíhá.

Touto smlouvou končí se definitivně v obapolném přátelském porozumění mnohdy velmi ožehavá kapitola čsl.-polského rozhraničování, která oběma stranám přinesla různé svízele a nepříjemnosti, které vrhaly často nepříznivý odlesk na vzájemný poměr obou států. Je si přáti, aby tato smlouva přispěla k obapolnému prohloubení a utužení tohoto, nyní tak přátelsky se vyvíjejícího vzájemného poměru.

Výbor zahraniční doporučuje proto poslanecké sněmovně tuto smlouvu ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Přihlášeni jsou řečníci posl. Kliment a Čižinská na straně "proti".

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. Klimentovi.

Posl. Kliment: Na programu dnešní schůze je schválení obchodní smlouvy s Polskem. Je to znamení, že s Pilsudskim a jeho krvavým režimem jsou navazovány a udržovány dobré styky. Ale v celé smlouvě se nikde nemluví ani slova, aby se také zajistilo právo desetitisíců polských občanů, hlavně polských dělníků, kteří u nás žijí, bydlí, pracují, kteří se zde narodili, ale kteří přes to, že jsme již v patnáctém roce trvání republiky, nepatří nikam. Polští dělníci a hlavně horníci trpí tímto stavem nejvíce. Jejich práva jsou úplně suspendována, nemají žádných práv, nesmějí se zúčastniti vůbec žádné politické činnosti. Jakmile se zjistí, že polský horník zúčastňuje se politické činnosti, že projeví svoji nespokojenost nad vykořisťováním na ostravských dolech, má na to ostravské policejní ředitelství okamžitě třídenní vypovídací dekret, bez ohledu na to, jde-li v řadě případů o živitele rodiny, třeba o otce pěti i šesti dětí. (Výkřiky.) Právě před rokem měli jsme případ, kdy horník, otec šesti dětí, poněvadž v závodní schůzi protestoval proti neslýchaným, nemožným pracovním poměrům na závodě, ačkoliv je politicky úplně indiferentní, byl z nařízení policejního ředitelství vypovězen na 3 dny za hranice. Na moji intervenci bylo slíbeno, že vypovídací dekret proveden nebude. Upozorňoval jsem, že jde o dělníka, který je negramotný, který si vypovídací dekret ani nedovedl přečísti. Policejní ředitelství přes to, že šlo o živitele 6 malých dětí, nedodrželo svého slova a dotčeného horníka vyvezlo za hranice; ten byl 14 dní vozen po Polsku s místa na místo a poněvadž nikam nepatřil, byl po 14 dnech znovu puštěn do republiky, a to za takových okolností, že mu polská pohraniční stráž řekla: hledejte nějakou cestu, abyste hranice přešel, poněvadž legálně projíti nemůžete. Přes Olzu vracel se po 14denním tahání z jedné šatlavy do druhé otec 6 dětí domů.

Desetitisíce dělníků na Ostravsku, na Karvinsku a na Těšínsku žijí v podobném postavení, nemají vůbec žádného práva. O jejich příslušnost se nikdo nestará. Tito dělníci, jak jsem již řekl, jsou úplně bez práva. S Pilsudskim [ ], navazují se dobré přátelské styky. Je však lhostejno, co je s desetitisíci polských dělníků, kteří se u nás narodili u nás žijí a kteří jsou vydáni nejbrutálnějšímu teroru a persekuci. Jsou násilně čechisováni a musejí si vydržovati ze svých vlastních prostředků školy.

Používám této příležitosti, abych protestoval proti krvavému režimu Pilsudského a abych vznesl s tohoto místa nejostřejší protest proti tomu, že práva polského utlačovaného národa jsou úplně pomíjena. Používám této příležitosti také k tomu, abych zaujal stanovisko k právě rozdanému vládnímu návrhu o dávkách z báňských kutišť, z měr, poněvadž i projednávání tohoto návrhu zapadá do doby, kdy na pořad předních zájmů znovu vystupuje problém hornictví, situace hornických revírů, krise těžby a odbytu, která ovšem nepostihuje nijak citelně majitele hor, zvláště uhlobarony, ale která velmi citelně a bolestivě postihuje veškerý hornický proletariát.

Politika prováděná v tomto státě sleduje pouze jednu cestu: aby se majitelům výrobních prostředků, hor a uhelných dolů vedlo co nejlépe, aby byly zajištěny jejich stamilionové zisky lhostejno, jak se povede hornickému lidu, který pro tento stát v důvěře, že to bude stát spravedlivý, přinášel největší oběti. Přinášel je v důvěře v Masaryka, který sliboval a zaručoval s řadou vládně-socialistických vůdců hornickému lidu šťastný život, dosti chleba, svobodu a zúčtování s cizáckými vykořisťovateli, majiteli dolů.

Hornický lid dočkal se po všech obětech toho, že se mu béře poslední kus okoralého chleba, poslední zbytek svobod, které měl ještě před převratem. Shromažďovací a stávkové právo téměř neexistuje. Schůze se zakazují, pro nevinné výroky se rozpouštějí, těžaři plánují masové propouštění, komisař nenechá mluviti o chystaném propouštění, na závodech je nejbrutálnější fašistický teror, revíry vpravdě hladovějí a revírům ku pomoci jsou dnes čety četníků a policie, které jim posílá vláda sedmi socialistických ministrů a které zvláště nyní pod komandem p. min. Černého, osvědčeného již v rakouských službách, nevěstí nic dobrého a říkají předem, že železem, mocí a krví má býti lámán boj horníků za chléb, práci a právo.

Místo účtování s uhlobarony a majiteli hor účtuje se s horníky. Vláda vystupuje zde jako vláda uhlobaronů a min. Černý jako ochránce jejich profitů proti hladovým horníkům. Potvrzuje to znovu stav, který je v rosicko-oslavanském revíru, kde je stávka. Horníci jsou v obranném boji, brání svoji malou skývu chleba. Strašlivě vykořisťovaní horníci tohoto revíru, trpící podvýživou se svými ženami i dětmi, volají: "Již dále ne můžeme, nedáme si rváti poslední kousek chleba od úst!" Každý člověk, u kterého je trochu lidského citu, musí se postaviti na stranu horníků. V Brně a v okolí, po celé Moravě tvoří se výbor na pomoc stávkujícím. Intelektuálové různého přesvědčení pomáhají. Vláda, ve které je 7 socialistických ministrů, posílá čety četníků na pomoc uhlobaronům a milionářům, stoprocentním vlastencům ve správní radě: pp. Bulínovi, Pluhařovi, Jičínskému, kolegům p. ministra Černého, který z usnesení vlády rozhání Proletářskou solidaritu, která se dopouštěla toho zločinu, že dávala chléb hladovým a podporovala bojující dělníky.

Jak se naproti tomu šetrně a ohleduplně postupuje proti milionářským vydřiduchům, majitelům hor a uhlobaronům, dokazuje předložený návrh zákona o báňských dávkách z kutišť a měr. Důvodová zpráva sama o sobě je výrazem servilnosti služebníka k jeho pánu, je plna omluv a předem se majitelé hor žádají, aby uznali, že požadované zvýšení je nepatrné a že směřuje pouze k tomu, aby báňské úřady, pověřené vybíráním dávek a poplatků, na sebe vydělaly. Dokazuje to následující:

Poplatky, o něž jde, byly stanoveny min. nařízením ze dne 4. října 1854 ve výši 6 zl. ročně z měr a poplatek z kutišť zákonem ze dne 28. dubna 1862 částkou 20 zl. ročně. 20 zl. v tehdejší době je značná částka a koupila se za ni chalupa. Tento poplatek byl zákonem z 25. června 1919, č. 368, stanoven roční částkou 40 Kč z měr a 24 Kč z kutišť. Výsledek toho je, že příjem na poplatcích za r. 1932 má činiti: z kutišť 2.527.000 Kč a z měr 1,441.300 Kč, úhrnem 4,069.300 Kč. Kdežto vydání báňských úřadů, nepočítajíc v to ústředí, činí 5,445.100 Kč, jeví se schodek 1,375.800 Kč, t. j., že báňské úřady pověřené vybíráním dávky ani na sebe nevydělají. A proto mají býti poplatky zvýšeny, a to poplatek z kutišť z 24 Kč na 40 Kč a z dolové míry ze 40 Kč na 100 Kč, aby tyto poplatky uhradily aspoň vydání báňských úřadů.

Z toho je viděti, jaké ohledy a porozumění má vláda pro těžaře, jak nerada je zatěžuje a dokazuje, že nechce nic více, jen aby si úřad na sebe vydělal. Jak jinak se postupuje proti chudým! Válečný invalida trafikant musí za trafiku platiti až 300 Kč, za místo na nádraží 4 m² až 2000 Kč ročně nájmu. Uhlobaron bude platiti po zvýšení za dolovou míru 100 Kč a tato míra v dole je 45.116 m², na povrchu 115.000 m², dosud platil 40 Kč; z kutiště bude platit 40 Kč, dosud platil 24 Kč.

Toto srovnání mluví samo za sebe, a zrovna tak potvrzuje naše stanovisko i daň, kterou platí majitelé hor, uhlobaroni a kovobaroni.

Na všeobecné dani výdělkové zaplatili za r. 1930 všichni uhlobaroni a železobaroni: Petschkové, Weinmannové, Rotschildové, Guttmanni atd. 1,400.000 Kč; všechny veřejně účtující akciové společnosti, vlastníci dolů, hutí, železáren, báňské a hutní, severní dráha mostecká, česká obchodní, rosická atd. zaplatili 3,500.000 Kč.

Zvláště vynikne tento stav, když se podíváme na celkový stav našeho hornictví. Uhlobaronům a majitelům hor vede se dobře, oni nemají krise, oni by mohli a měli platiti několikráte více, ale vláda se opravdu stará pečlivě o to, aby podle programu chudým vzala a bohatým dala.

Dejme mluviti číslicím Státního statistického úřadu. V Československé republice bylo zaměstnáno na všech dolech uhelných, kde se dobývá ruda a ostatní nerosty, r. 1925 114.079 dělníků, r. 1931 pouze 101.865 dělníků, o 13.000 dělníků méně. Proti r. 1925 bylo odpracováno o 3 1/2 mil. méně směn, ale vytěžilo se o 1 mil. tun nerostů více. Výrobní náklady v té době klesly: režijní náklady o 90 mil. Kč, mzdy dělníků klesly z 1.142,773.000 r. 1925 na 1.055,836.000 r. 1932. Na mzdách ušetřilo se bezmála 200 mil. Kč při zvýšené těžbě a při zmenšeném počtu dělníků.

Čísla Státního statistického úřadu dokazují, že krisi v hornictví, máme-li tak o ní mluviti, platí jen horníci, ale těžaři na ní ještě vydělávají. Dokazují, že těžaři mohou platiti více, ale neplatí proto, že celá vláda jim slouží, že je v jejich službách. Horníci ji platí, jak dokazuje jasně případ rychlého zbohatnutí rodin Stříbrných a mnohých z vás. Proto tolik ohledů a omlouvání. Celá předloha je pro kočku. Pro těžaře neznamená nic a vy s ní budete v novinách dělati povyk, jak jste těžaře zdanili. Tato předloha má lidem, zvláště horníkům zaslepiti oči právě tak, jako to bylo s novelisací horního zákona. Horní zákon byl zostřen. Co jste se namluvili a v novinách napsali, ale těžaři dělají, co chtějí.

Uvádím jeden příklad, kterých však je sta. Na šachtě "Gabriel" v Karvinné, která náleží Báňské a hutní společnosti, je právě nyní inspekční úředník, rada ministerstva veř. prací. Byl na obchůzce s členem bezpečnostní komise a prohlížel, jak se dodržují hornopolicejní předpisy. Přišli do těžního pole, kde jsou vysoké sloje a kde je nařízeno, že se musí uhlí nejdříve těžiti svrchu, aby se sloj nepodhrabala a horníci nebyli zasypáni a zabiti. Přišli ke sloji, která byla přímo podhrabána, a tu se tázali dotčeného horníka, proč? Horník se slzami v očích jim odpověděl: "Nahoře to jde těžko, dole to jde lehčeji a na mně se žádá jen fedrunk, fedrunk, více vozíků."

Horní zákon máme zostřen, ale jeho předpisy jsou pro kočku. Táži se, bude-li odpovědný závodní úředník, který nařizuje tuto práci, také potrestán, zakročí-li se proti tomuto vyloženému vydávání životů horníků v nebezpečí. Horník musí, ne-li, vypovědí jej. T ový je život pod zemí.

To všechno dokazuje, že vše odnáší a platí horník. Dokazují to také přiznané zisky. Báňská a hutní společnost sama přiznala a vykázala r. 1923 21,044.363 Kč čistého zisku, r. 1925 24 1/2 mil. Kč, r. 1930 46,174.624 Kč. Vedle toho každoročně dala průměrně 200 mil. Kč na nové investice. Tato společnost má reservní fond 227,990.323 Kč, stabilisační fond 541,521.126 Kč.

Severní dráha vykázala r. 1923 5,791.136 Kč čistého zisku, r. 1930 17,095.651 Kč, Mostecká uhelná společnost r. 1923 5,791.000 Kč, r. 1930 8.136000 Kč, Česká obchodní společnost r. 1923 5,091.462 Kč, r. 1930 7,109.432 Kč, Pražská železářská r. 1923 5,983.000 Kč, r. 1930 13,027000 Kč.

Jak to vypadá ve skutečnosti v Rosické společnosti, v revíru, kde je stávka, říkají-li páni, že nemohou existovat? Těžba r. 1925 byla 2726.000 q, r. 1928 2,988.000 q, r. 1930 3.643000 q. Stav dělníků poklesl o několik set. Zisky, které r. 1925 činily 173.000 Kč, stouply r. 1930 čtyřnásobně, a těžaři přes to přicházejí a říkají: musíme odbourati mzdy. Těžaři vydělávají, horníci hladovějí.

To prokazují i poměry v jednotlivých revírech. Ve všech revírech je bída a hlad. Těžaři jsou nenasytní, jak dokazují stávky a boje, které byly v tomto roce vedeny ve všech revírech. Horníci však dělají škrt přes plán uhlobaronů. Hrdinní severočeští horníci ukázali cestu a nebyla-li nastoupena všemi revíry a celou dělnickou třídou, jednou přece jen nastoupena bude. Příkladu severočeských následovali svatoňovičtí horníci a zvítězili. Na této cestě stojí nyní rosičtí. Chcete je vyhladověti. Obsadili jste revír četníky, ale rosičtí horníci vědí, proč jsou v boji a vydrží. Bojují proti snížení mezd. V Rosicích jde o snížení mezd o 7%. Nejde jenom o to, jde o víc, jde o pokračování v útoku těžařů. Na jaře to byl severočeský revír, který zastavil útok těžařů. Nyní Rosice zadržují útok. A proto boj rosický je bojem všech horníků, všech pracujících lidí bez rozdílu, ať jsou jakéhokoli přesvědčení.

Rosicko-oslavanští horníci statečně bojují. Jsou to stateční bojovníci z prosince r. 1920. Jsou v úloze avantgardy a proto horníci všech revírů, pracující a intelektuálové zvláště v uhelných revírech, postavte se do služeb spravedlivého boje rosických! Bojují proti přesile a my všichni v revírech jsme jejich záloha. Je nebezpečí v prodlení. Mobilisujme všechny síly ku předu, ať bojující armáda nevykrvácí. [ ]. Dejme všichni, co můžeme. Ukažme vládě a uhlobaronům, že nevyhladoví rosické horníky, ukažme rosickým havířům, že je zde veliká proletářská solidarita. Nedějme si brániti ve sbírkách, provádějme je všude, na šachtách, v továrnách, v dílnách, v domech. Obraťme se na všechny. Postavme se proti proudu, proti zbahnělé louži, ve které vězí loď vlády Malypetra, Černého, Meissnera, Šrámka. Všichni, i vy státní zaměstnanci, o které se právě jedná, kteří jste napadeni, dejte těm, kteří již bojují! Ukažte v této historické době, že všichni pracující budou nyní vždy solidární a že musí býti konec vyhladovovací politice Preise, Bulína, Petschků, Guttmannů, Pluhařů a ostatních, [ ].

Rosičtí horníci nemohou a nebudou pracovati v bezesmluvním stavu, žádají, aby bylo odvoláno diktované snížení mezd, a opřeni o velikou proletářskou solidaritu, vytrvají a odrazí útok těžařů, kteří neútočí jen na Rosice, nýbrž i na ostatní revíry. Vždyť i v severočeském revíru je veliké pobouření proti smluvním organisacím reformistických vůdců, kteří za zavřenými dveřmi jednají o osudu 25.000 horníků bez kontroly dělnické veřejnosti. Říkáme reformistickým vůdcům jménem dělnické třídy otevřeně, že nemají čisté svědomí, když jednají za zavřenými dveřmi, když utíkají s jednáním z revíru, že jejich jednání je proti zásadám třídní proletářské politiky, že je jednáním, jaké prováděly žluťácké organisace, jednáním, nad kterým vyslovujeme své opovržení.

Severočeští horníci, které vedl Průmyslový svaz horníků v jarní stávce k úspěchu, trvají na tom, aby jednání zúčastnili se zplnomocnění, na jednotné konferenci volení delegáti, oprávnění zástupci severočeských horníků a zástupci Průmyslového svazu horníků, a žádají splnění svých oprávněných požadavků. (Hluk. Předseda zvoní.) Po jarní stávce byla sjednána dohoda, že dokonce r. 1932 nebude žádné propouštění, že důl Humbold nebude do konce r. 1932 zastaven, že hornické práce nebudou svěřovány subpodnikatelům, že práce přes čas nebudou prováděny, že nutné opravy ve dnech, kdy se netěží, budou spravedlivě rozděleny mezi horníky, přednarážení vozíků ve dny, kdy se netěží, se nesmí prováděti.

Těžaři snažili se nyní prosaditi snížení mezd a propouštění. Jakýkoli podobný úmysl těžařů narazí na sjednocený velký odpor horníků. Postavení horníků vyžaduje zlepšení. Multimilionáři Petschkové a akcionáři musí vyhověti i dalším požadavkům, jež zní: mzdová úmluva bude prodloužena do konce r. 1933, do konce r. 1933 se nebude propouštěti; vyplacení nouzové výpomoci ve výši 300 až 500 Kč pro horníka, zkrácení pracovní doby na 6 hodin při plných mzdách, přijetí všech vrátivších se z vojny do zaměstnání. Tyto požadavky jsou splnitelné.

Také ostravsko-karvinský revír stojí na plno ve sporu s těžaři. Zde je situace více než strašlivá. Bída, jaké není pamětníka. Bylo zle a je den ze dne hůře. Tisíce dělníků, desetitisíce příslušníků dělnických rodin hladovějí a mrznou. Bída a hlad vyvrcholuje. Nezaměstnanost se proti minulému roku více než zdvojnásobila. Úředně hlášených nezaměstnaných je v ostravském kraji 61.097, s příslušníky rodin je to čtvrtmilionová armáda bez práce a chleba. Sama Ostrava má 12.000 nezaměstnaných, z toho větší část horníků. Bylo zle před rokem a daleko hůře je nyní.

Je to také vinou pražského paktu, který dalekosáhle, nejméně o 40 i více procent, snížil příjmy hornických rodin. Toto hladové ujednání snížilo mzdy o 17%, další zhoršení, sobota atd., úhrnem činí 20%ní snížení mezd. Toto snížení bylo darem reformistických a fašistických vůdců uhlobaronům. Nebylo ničím odůvodněno! Uhlí není lacinější, provozní potřeby klesly, daně se odepsaly. Nebylo důvodů ke snížení mezd a horníci také velmi správně řekli: Nedáme ani haléře ze mzdy.

Kontrahenti smlouvy, fašističtí a reformističtí vůdcové, posoudili však "objektivně" situaci a uznali, že těžařům se vede zle, že horníci ještě snesou snížení o 50 Kč týdně, že toho vyžaduje zájem národního hospodářství. Spustili na novo starý ariston, že zájem republiky vyžaduje, aby horníci uznali těžké postavení těžařů a přistoupili na snížení mezd, aby nevěřili komunistům, že těžaři mají z čeho platiti a ztratiti, a pochopili, že se nedá nic jiného dělati.