Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

178 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády: ministr dr Matoušek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha, jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 3 hod. 27 min. odpol.

dal předseda na tento týden posl. dr Reiszovi pro úmrtí v rodině, posl. Hokkymu pro neodkladné zaměstnání.

Lékařská vysvědčení předložili posl. dr Lukavský, Bobek, dr Mičura.

Stálý výbor podle §u 54 úst. listiny zvolil ve schůzi dne 17. listopadu 1932 za předsedu poslance a předsedu posl. sněmovny dr Staňka.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr Patejdla za posl. Richtera, do výboru zahraničního posl. Richtera za posl. dr Patejdla.

Klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" vyslal do výboru imunitního posl. Horpynku za posl. dr Hassolda.

Klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" zvolil ve schůzi dne 9. listopadu 1932: předsedou klubu posl. dr Hodinu, místopředsedou posl. Gläsela, zapisovatelem posl. Halkeho a pokladníkem posl. Hellera.

Dotazy:

posl. Simma ministru železnic o jazykovém úřadování železničních úřadů na trati Jindř. Hradec-Nová Bystřice (č. D 952-III);

posl. inž. Junga ministru vnitra o zdlouhavém úřadování bruntálského okr. úřadu (č. D 953-III);

posl. Kurťaka:

ministru spravedlnosti:

o odsouzení Ivana Kurťaka, poslance Národního shromáždění (č. D 957-III),

aby se stalo po právu Michalu Ryškovi z obce Majdanu v okrese volovském (č. D 961-III),

ministru soc. péče o uznání Fedora Sineviče z Lipče č. 268, v okrese chustském, 75% ním invalidou (č. D 960-III),

ministru veř. prací o zamýšlené stavbě cesty mezi obcemi Buštinou a Buštinským Hardalem, se kterou starosta obce Buštino nesouhlasí (č. D 962-III);

vládě:

o požadavku, aby do všech škol velké obce Chustu byl zaveden ruský jazyk (č. D 954-III),

o náhradě škod způsobených Rumuny na Podkarpatské Rusi (č. D 955-III),

o vyplacení vkladů z poštovní spořitelny, vložených za maďarského panování (č. D 956-III),

posl. inž. Kalliny ministru železnic o zamýšlených opatřeních státní železniční správy na trati místní dráhy Protivec-Bochov (č. D 959-III);

posl. Windirsche:

ministru vnitra o vyúčtování poplatků vybíraných při vydávání výletních osvědčení (č. D 963-III),

ministru financí o poškození rolníka Eduarda Naumanna z Nové Vsi č. 12, v okrese teplicko-šanovském, při daňové exekuci (č. D 964-III).

Odpovědi:

min. financí na dotazy:

posl. inž. Kalliny:

o rozhodnutí zemského finančního ředitelství ze dne 13. dubna 1932, č. XVII-6/113 ai 1932, jímž by byl těžký válečný poškozenec Jos. Grund, trafikant v Karlových Varech, uvržen do velmi velké bídy, kdyby nebylo ihned odvoláno (č. D 801-III),

že nebyla vyřízena žádost Rudolfa Würknera z Chodova č. 21 o odpis daní, podaná dne 15. října 1927 loketské berní správě (č. D 897-III),

posl. dr Peterse o osobních otázkách u "Anglo-československé a Pražské úvěrní banky" (č. D 895-III),

posl. Adámka o příkrém postupu berního úřadu ve Skutči proti poplatníku Jos. Bouškovi, malorolníku v Pokřikově (č. D 807-III),

posl. Špačka o snížení dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku knížete Mikuláše Pálffyho a zastupování této věci dr Bohumírem Šavrdou, advokátem v Mor. Ostravě (č. D 918-III);

min. veř. prací na dotaz posl. inž. Kalliny o naléhavě nutné stavbě nového mostu v Lokti (č. D 827-III);

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Kaňourka a druhů o změněném služebním pořadí poštovního zřízence Stanislava Chyty v Mukačevě (č. D 925-III);

min. soc. péče na dotaz posl. inž. Kalliny o politování hodném osudu, který postihl nádeníka Antonína Strunze ze Sedlce č. 70, u Karlových Varů (č. D 917-III);

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Roudnického a druhů o terorisování katolických školních dítek ve Velešíně od místních učitelů (č. D. 830-III).

počátkem schůze:

Interpelace tisk 2030 (I až XVII).

Zápisy o 211. až 215. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 209. až 212. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2036 až 2041.

přikázal předseda žádosti:

okr. soudu ve Vlašimi ze dne 2. listopadu 1932, č. Nt 119/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Mašaty pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. J 492-III),

okr. soudu ve Znojmě ze dne 5. listopadu 1932, č. T 2980/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Chmelíka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 487 a 491 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 6/63 ř. z. (č. J 493-III).

Předsednictvo usneslo se vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy o 215. schůzi dne 9. listopadu 1932 projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Hrubého.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, jehož prvým odstavcem jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1981) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně známek (tisk 2021).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby jednání o této osnově bylo sloučeno s jednáním o osnovách, které jsou na pořadu jako odst. 2, 3 a 4, to jest:

2. Zpráva výborů ústavně-právního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1982) zákona, kterým se mění a zrušují některé předpisy o ochraně vzorků a modelů (tisk 2022).

3. Zpráva výborů ústavně-právního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1983) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně vynálezů (tisk 2023).

4. Zpráva výborů ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1984), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu:

1. Pařížská unijní úmluva ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925,

2. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a

3. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních neb obchodních známek, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 (tisk 2024).

Sloučené projednávání se doporučuje, poněvadž novelisace domácího práva u odst. 1, 2 a 3 pořadu jest předpokladem ratifikace mezinárodních úmluv u odst. 4.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto 4 odstavců? (Nebyly.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji jsou při odst. 1: za výbor ústavně-právní p. posl. Richter, za výbor živn.-obchodní p. posl. Netolický.

Dávám slovo prvému zpravodaji, jímž je p. posl. Richter.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Československá republika přistoupila k mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví - patenty, známky, vzorky, modely atd. - uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži, a k madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních neb obchodních známek, uzavřené dne 14. dubna 1891 notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června a 8. srpna 1919.

Obě dvě mezinárodní úmluvy byly postupně podrobeny revisím v Bruselu 14. prosince 1900, ve Washingtoně 2. června 1917 a naposled v Haagu 6. listopadu 1925. Touto poslední úmluvou byla některá ustanovení původní pařížské úmluvy, týkající se ochrany známek, dále pozměněna. Poněvadž ratifikace haagské dohody je z důvodů mezinárodních velmi naléhavá, jeví se nutnost, aby předpisy, které upravují ochranu známek, svým obsahem byly uvedeny ve shodu se zásadami, na které republika Československá v Haagu přistoupila, aby těmto zásadám byla také zjednána vnitrostátní účinnost. To se provádí právě navrženým zákonem.

Vládní osnova se zatím omezuje pouze na taková ustanovení, která byla dotčena haagskými dohodami, v motivech vsak uznává a slibuje nutnost důkladné reformy práva známkového. Příslib tento nutno jenom vítati. Právo známkové je dosud upraveno zákonem ze dne 6. ledna 1899, č. 19 ř. z., doplněným postupně zákony č. 108 z r. 1895, č. 65 z r. 1913, č. 471 z r. 1919, č. 128 z r. 1921 a č. 261 z téhož roku, a potřebuje jednotné a celkové úpravy. Upozorňuji na to, že zákonem z r. 1919 byla zrušena zákonná ustanovení na ochranu známek práva uherského, takže dnes pro celou republiku platí jednotné zákonné normy, tedy zákon z 8. ledna 1890, č. 19 ř. z., ve znění zákonů shora uvedených. Novelisace touto osnovou navrhovaná je tedy novelisace pouze částečná.

V jednotlivostech si dovoluji upozorniti na některá ustanovení:

Podle nového znění §u 3 přizpůsobeného článku 6, lit. c) pařížské úmluvy ve znění úmluvy haagské jsou vyloučeny zásadně ze zápisu vedle obrazu a jména presidenta a jiných osob o stát zasloužilých, ať už žijících nebo zemřelých, dále vedle státních nebo jiných veřejných znaků též státní vlajky, prapory nebo jiné odznaky státní svrchovanosti, dále úřední zkušební nebo záruční značky, nebo puncovní značky zavedené pro totéž zboží, pro které je v tuzemsku nebo cizozemsku značka určena, nebo pro zboží stejného druhu, a to bez rozdílu, jde-li o vlajky, prapory, znaky, značky tuzemské či cizozemské. Evidence těchto cizozemských znamení je umožněna zprostředkováním Mezinárodního úřadu v Bernu.

Odst. 2 §u 3 připouští známkovou ochranu pouze popisných údajů - jinak z ochrany podle§u 3, odst. 1, č. 2 vyloučených - platí-li už v zúčastněných obchodních kruzích za značku pro podnik přihlašovatele.

§ 4 doplněn dalším ustanovením, podle něhož i zápis státních vlajek, praporů, znaků, puncovních značek atd., jako ochranných známek je přípustný jen tehdy, bylo-li podle platných předpisů předem prokázáno právo užívati těchto znamení.

Úplně nové ustanovení obsahuje § 4a v souhlase s ustanovením článku 6, lit. c) pařížské úmluvy v haagské úpravě. Jest jím zakázáno užívati v hospodářském styku bez dovolení k pouhému a jakémukoliv označování zboží jako značek nebo jejich součástí jména presidentova nebo jména jiných osob o stát zasloužilých, žijících i historických, i všech ostatních znamení, uvedených v §u 3, odst. 1 pod lit. c) a d), a vyznamenání.

§ 4b podrobuje ustanovením §§ 3, 4 a §u 4a i napodobeniny, pokud jsou napodobeninami s heraldického hlediska. Toto ustanovení je zmírněno tím, že dovolené používání vlajek, praporů, znaků a značek není zakázáno z toho důvodu, že tato znamení jsou podobná jiným.

§ 4c váže ochranu podle §u 4a - tedy zákaz užívání cizozemských znaků, praporů, vlajek, odznaků a značek v hospodářském styku na reciprocitu, resp. mezinárodní smlouvu a na další podmínku, že cizozemská znamení byla uveřejněna vyhláškou ministra průmyslu, obchodu a živností ve Sbírce zákonů a nařízení. Pro zápis známek se ovšem mezi domácími a cizozemskými znameními rozdílu nečiní.

§ 4d obsahuje ustanovení trestní.

Nově upraven byl § 16, který obsahuje nyní přesná ustanovení o postupu při obnovení známky.

§ 19a upravuje otázku prioritního práva, tedy ochranu známky v jiném státě už dříve zapsané, v souhlase s článkem 4 pařížské dohody ve znění haagském.

článek II rozšiřuje zásadu §u 3, odst. 2, o níž jsem se již zmínil, i na známky zapsané před účinností tohoto zákona.

Ve čl. III se stanoví ve shodě s čl. 6, lit. a), ustanovení odst. V pařížské úmluvy ve znění haagském zpětná působnost zákona na známky, obsahující výlučně nebo jako součást všeobecně známé státní vlajky nebo prapory neb jiné odznaky státní svrchovanosti zapsané po 6. listopadu 1925, po dni podpisu dohody v Haagu.

Čl. IV mění § 4 zákona ze dne 30. července 1895, č. 108 ř. z., v tom smyslu, že držitel nezapsané známky může žalovati o výmaz známky jen tehdy, prokáže-li, že jeho značka platila v tuzemsku v době zápisu napadené známky ve zúčastněných obchodních kruzích za příznačnou pro zboží jeho podniku. Tímto ustanovením je vyloučena nesprávná interpretace dosavadních nejasných ustanovení a také je vyloučeno, aby vzhledem k čl. VI lit. b) pařížské úmluvy ve znění haagském požíval cizozemec u nás ochrany, kterou by tuzemec podle zmíněného článku v cizině dosáhnouti nemohl. Podle uvedeného článku VI lit. b) musí býti totiž známka vžitou tam, kde se žalobní právo uplatňuje. Lhůta žalobní prodlužuje se ve shodě s uvedeným čl. VI, lit. b) pařížské úmluvy ve znění haagském ze dvou let na tři léta.

Další články obsahují ustanovení přechodná a derogační.

Článkem IX se zmocňuje vláda, aby vládním nařízením vydala předpisy o mezinárodním zápisu známek podle madridské úmluvy ze dne 14. dubna 1891 v haagském znění.

Účinnost zákona má nastoupiti současně s ratifikací zmíněné již dohody haagské.

Ústavně-právní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby osnovu zákona ve znění vládního návrhu s nadpisem a uvozovací formulí v návrhu uvedenými ústavně schválila.

Zároveň doporučuje přijetí resoluce o zákonné úpravě trojrozměrných známek. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor živnostensko-obchodní, p. posl. Netolickému.

Zpravodaj posl. Netolický: Vážená sněmovno! Dosud platné zákony o ochraně známek mění a doplňují se vládním návrhem zákona tisk 1981-III. Děje se tak v důsledku mezinárodní dohody uzavřené v Haagu a doplněné v Paříži. Hlavní změny provedeny jsou v §u 3 a doplnění obsaženo jest v §§ 4a, 4b, 4c, 4d, dále v §§ 13, 16 a 19a a 19b. Částí doplňující jsou také články II až VIII.

Některé dosud poznané nedostatky se napravují a zvláště tam, kde haagská dohoda toho žádá, stanoví se nové přesnější zásady. Novelisace tato není novelisací základní, která je žádoucí a které se naše obchodní a živnostenské kruhy již delší dobu dovolávají. Jsou to však opravy a změny, které zlepšují zákon dosavadní, a proto dovoluji si jménem výboru živn.-obchodního navrhovati, aby se této osnově zákona dostalo ústavního schválení a tím aby se vyhovělo oprávněným požadavkům po té stránce od jednotlivých kruhů vzneseným. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního o odst. 2 pořadu, totiž o osnově zákona, kterým se mění a zrušují některé předpisy o ochraně vzorků a modelů (tisk 2022) - p. posl. Richterovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Československá republika přistoupila k mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví, uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži, revidované potom v Bruselu (14. prosince 1900) a ve Washingtoně (2. června 1911), notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června a 8. srpna 1919. Poslední revise zmíněné mezinárodní úmluvy byla provedena v Haagu 6. listopadu 1925.

Předložená osnova zákona má za účel přizpůsobiti ustanovení platného zákona o ochraně známek a modelů - cís. patent ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z., resp. nařízení č. 107.709/1907 K. M. (uh. obch.) - mezinárodnímu haagskému ujednání, které má býti v nejbližší době ratifikováno a zároveň zásadám této úmluvy zjednati vnitrozemskou závaznost. To je možno jenom cestou zákona.

Důvodová zpráva k vládní osnově označuje tuto novelisaci zákonných předpisů na ochranu vzorků a známek jako menší novelisaci, vyvolanou změnami mezinárodního ujednání v Haagu, uznává však, že naše dosavadní předpis zákonné, dotýkající se zde této materie, potřebují důkladné reformy, a slibuje pronikavou novelisaci celkovou, jakmile úmluva haagská bude ratifikována. Účinnost zákona má nastoupiti zároveň s ratifikací už zmíněné haagské úmluvy. V podrobnostech se poukazuje na důvody vládní osnovy.

Ústavně-právní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby osnovu zákona ve znění vládního návrhu s nadpisem a uvozovací formulí v návrhu uvedenými ústavně schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji o téže osnově, p. posl. Petrovickému.

Zpravodaj posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Zmíněným vládním návrhem dospívá se zatím k menší novelisaci císař. patentu ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z. a Uherského nařízení č. 107.709/1907, kteréžto obě věci dosud upravují právo vzorkové v zemi České a Moravsko-Slezské. Obě zmíněné právní normy nevyhovují však již dnešním podstatně změněným poměrům, takže nová důkladná reforma vzorkového práva jest u nás nejvýš žádoucí a naléhavá. Vypracování celého nového vzorkového zákona, který by se přizpůsobil moderním poměrům, bude vyžadovati delší doby. Z tohoto důvodu předložená vládní osnova omezuje se pouze na taková ustanovení, která byla dotčena Haagskými dohodami, jichž ratifikace je velmi naléhavá z mezinárodních důvodů. O významu ochrany vzorků a modelů pro průmyslové a řemeslnické výrobky není třeba v tomto případě šířeji se zmiňovati, neboť je dostatek všeobecně známo, že touto ochranou podporuje se výroba i živnosti, jež ve své podstatě mají zvláštní význam nad výrobou tímto způsobem nechráněnou. Živnostensko-obchodní výbor schválil vládní osnovu zákona beze změny tak, jak se na ni usnesl výbor ústavně-právní a doporučuje ji posl. sněmovně k ústavnímu schválení. (Souhlas.)

Předseda: Zpravodajem výborů ústavněprávního a živn.-obchodního o odst. 3 pořadu je pan posl. dr inž. Toušek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr inž. Toušek: Slavná sněmovno! Předložený vládní návrh změny zákona, kterým se doplňují a mění předpisy o ochraně vynálezů, znamená v podstatě přizpůsobení k haagské úmluvě, pokud se týče využití patentního práva v těch případech, kde není používán tím, kdo patent přihlásil. Jde tu o to, že tam, kde majitel cizozemského patentu zneužívá svého práva tím, že vynález neprovádí v tuzemsku, nýbrž tuzemskou potřebu kryje dovozem, nebude moci býti napříště požadováno pouhé odvolání patentu a tudíž bezplatné jeho využití tuzemským průmyslem, nýbrž jen udělení nucené licence, t. j. úplatné využití patentu.

V tom spočívá hlavní změna, ke které zde dochází a která není příjemná s hlediska zájmů naší výroby, ale které konec konců musíme dáti souhlas, má-li býti haagská úmluva ratifikována.

Při té příležitosti pokládám za svou povinnost upozorniti, že při dalším vývoji této otázky lze očekávati ještě další zúžení možností, které jsme dosud měli, a proto také ústavně-právní i živnostenský výbor, které oba tuto úmluvu projednaly a navrhují její schválení, doporučují resoluce, v nichž vyzívají vládu, aby se snažila o to, aby nedošlo k dalšímu zatížení našeho hospodářství ústupky, které bychom musili dělati zahraničnímu průmyslu a zahraničním výrobkům.

Druhou resolucí, kterou přijal výbor ústavně-právní a také výbor živnostensko-obchodní, chce se docíliti věci, která je nepochybně naprosto správná, t. j. aby vyřizování patentních přihlášek u našeho Patentního úřadu dálo se ve lhůtě, která umožní, aby naši vynálezci a přihlašovatelé patentů se neocitali v situaci, aby, nemajíce zpráv o tom, zdali vynález je schopen ochrany či nikoli, nemusili pro zabezpečení lhůty vynakládati také ještě značné náklady na zabezpečení prioritního práva v zahraničí.

K této věci je třeba říci docela otevřeně, že není vinou úředníků Patentního úřadu a personálu, že tato věc se zdržuje, nýbrž je to snad spíše vinou toho, že vývoj množství personálu, který má Patentní úřad, zůstal velmi pozadu na př. za vývojem v Rakousku; u nás teprve v posledních letech nastává stav a poměr, jaký je v Rakousku v poměru počtu referentů ku počtu případů, které mají býti vyřízeny. Je tu určitý nedostatek, který má býti odstraněn, a chci upozorniti, že bylo by možno snad jednou, až reformou správy dojde se k uvolnění některých sil z jiných oborů, tímto způsobem aspoň pomocné síly dáti k disposici Patentnímu úřadu, aby nedodělky byly zpracovány. Ovšem je tu jedna velmi závažná věc, na kterou chci při této příležitosti upozorniti, a to je ta, že úřad takové důležitosti hospodářské, jako je patentní úřad, je tak nemožně umístěn, že by stálo za to, aby aspoň část členů tohoto zákonodárného sboru měla příležitost, prohlédnouti si naprosto nemožné místnosti, v nichž se pracuje, místnosti, kde jsou ukládány spisy atd. Prostě poměry a atmosféra i umístění úřadu jsou takové, že úspěšná a co možná nejrychlejší práce není v těchto poměrech snad ani myslitelná. Je to velká práce, kterou úředníci v těchto poměrech konají, konají-li ji tak, jako dosud. Proto bych doporučoval - a k tomu právě cílí také resoluce, která žádá vládu o opatření, které by umožnilo urychlené vyřízení všech nedodělků - aby v zájmu toho byla dostavovaná budova ministerstva obchodu upravena při svém dostavění takovým způsobem, aby část budovy, která jest určena pro Patentní úřad, byla hotova a zařízena co nejdříve, aby Patentní úřad byl prvním, který se nastěhuje do nové budovy. Myslím, že je to velmi důležité v zájmu toho, co právě oba výbory ve své resoluci doporučují. Jinak nemám, co bych dodal k důvodovým zprávám vládní a výborové, které tištěny byly rozdány všem členům. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodaji při odst. 4 pořadu jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. dr Moudrý, za výbor zahraniční p. posl. Janček.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr Moudrému.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno! K úmluvám, jež jsou předmětem jednání, totiž k Pařížské unijní úmluvě k ochraně živnostenského vlastnictví, k Madridské dohodě o potlačování nesprávných údajů o původu zboží a k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek přistoupila republika Československá již v r. 1920 a 1921 (Sb. z. a n. č. 364/1921 a č. 419/1921), aby si tím zajistila na podkladě vzájemnosti ochranu živnostenského vlastnictví ve všech státech, jež jsou členy Unie pro ochranu živnostenského vlastnictví.

Hlavní zásadou těchto úmluv jest, že státy, jež k úmluvám přistoupily, tvoří Unii, v jejíž oblasti jest všem příslušníkům unijních států poskytnuta ochrana živnostenského vlastnictví podle ustanovení těchto úmluv.

Protože měnící se hospodářské poměry a rozšíření ochrany v jednotlivých státech vyžadují, aby tyto úmluvy byly občas revidovány, konají se periodicky konference unijních států, na kterých se jedná o tom, do jaké míry jest třeba, aby ustanovení úmluv byla přizpůsobena novým poměrům.

Po světové válce došlo k svolání takové konference Unie teprve r. 1925. Konference konala se na pozvání nizozemské vlády od 8. října do 6. listopadu 1925 v Haagu za účasti delegací převážné většiny unijních států, mezi nimi i Československa, některých států, jež doposud nebyly členy Unie a zástupců ekonomického komitétu Společnosti národů a mezinárodní obchodní komory.

Ze souboru úmluv v Haagu sjednaných podepsalo Československo jak Pařížskou unijní úmluvu, tak obě dohody Madridské. Nově sjednanou dohodu o ukládání živnostenských vzorků neb modelů Československo nepodepsalo vzhledem k dosavadní naší úpravě vzorkové ochrany.

Pro Československo platí až do ratifikace tří zmíněných úmluv ve styku s ostatními unijními státy úmluvy ve znění usneseném ve Washingtoně r. 1911. Haagské znění těchto úmluv, ač v podstatě jsou dosavadní zásady zachovány, obsahuje určitý pokrok jak po stránce formální (jasnější a přehlednější stylisace), tak po stránce meritorní.

I. Pařížská unijní úmluva na ochranu živnostenského vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Z důvodu přehlednosti byla při revisi v Haagu zařazena ustanovení závěrečného protokolu k této úmluvě ve znění washingtonském za příslušná ustanovení hlavní úmluvy, čímž získal text úmluvy na přehlednosti.

Převážná část ostatních změn jest povahy redakční a stylistické.

II. Madridská dohoda o potlačování nesprávných údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

III. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Přístupem k tomuto souboru úmluv ve znění haagském dostává se Československu dokonalejší ochrany živnostenského vlastnictví, neboť doposud republika Československá požívala i ve státech, jež k revidovaným úmluvám přistoupily, po ze ochrany podle úmluv ve znění dosavadním.

Ústavně-právní výbor doporučuje proto poslanecké sněmovně ke schválení následující usnesení:

Národní shromáždění souhlasí:

I. s Pařížskou unijní úmluvou ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovanou v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925,

II. s Madridskou dohodou ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a

III. s Madridskou dohodou ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, revidovanou v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925. (Souhlas.)