Pro věčnou pravdu zde musím konstatovati, že se píše o tom, jak jsme zařídili vodovody, vodotrysky a všechno možné. Tak se píše a poslanec, bývalý ministr si to musí dáti líbiti, poněvadž nemá právo jíti do senátního výboru a říci: Pánové, jakým právem můžete tak mluviti, když tomu nerozumíte?

Mám zde německý časopis, ne náš, je to "Tagesbote" ze dne 23. října, vycházející v Brně, který píše o stavbách ministerstev takto: "Tam není nic přepychového, tam není žádných vodotrysků, tam není nic, tam dokonce schází i bidet, který je v obyčejných měšťanských rodinách." Dále píše: "Plány na tyto věci dělal pan Kotěra, Hybšman, Engel, Dryák, Roit, Kříženecký a při konkursu to vyhrál pan Engel. Nejzajímavější je, že tyto plány na toto ministerstvo byly dělány v době, kdy ministrem byl nár. socialista a ne příslušník živnostenské strany, totiž r. 1924. A potom dáváte ministrovi za to vinu?

Mám zde jiný časopis, "Národní listy", které jistě nejsou časopisem naší straně přátelským. A co píše prof. dr Jaroslav Jahn? Píše: "Zevní zdivo pozůstává z domácích pískovců a žul. Kvádrový obklad východního, jižního a západního průčelí je z hořického pískovce z Raimannova lomu. Deskový obklad sol u budovy z požárské žuly atd."

Dále píše: "Dvorana, vyzdobená takto domácími mramory, činí velmi sličný dojem v pravdě representační místnosti. Jak z tohoto popisu vysvítá, nebylo ani v paláci min. železnic upotřebeno ani kousku cizozemského kamene. Zprávy o mramorové koupelně s basenem a vodotryskem v ministrově bytě nejsou správné: Koupelna je obložena kachlíky, žádného basinu ani vodotrysku tu není."

Odborník napíše, že tam není vodotrysků ani basinu, ale my jsme celé dva měsíce byli špiněni takovým způsobem, jako bychom byli bůhví co udělali.

Schůze senátního výboru - já to zde veřejně žaluji - byl přítomen pan ministr financí Trapla ve stavebním výboru měl svého člena. Pan ministr Trapl stavěl také budovu, poštovní spořitelnu. (Posl. Jos. Tůma: Ta byla již hotova!) Ano, ale on ji postavil. Já, pane kolego, přece jen žádám, aby do debaty zasahovali lidé, kteří mají trochu rozhledu, vy ho nemáte. Kdybyste jej měl, musil byste věděti, že on nemohl stavěti poštovní spořitelnu nyní, protože nyní je ministrem, že tedy ji stavěl v době, kdy byl guvernérem poštovní spořitelny. Tak si to vezměte a nemluvte k věcem, jimž nerozumíte.

Jak pak stavěl ministr Trapl budovu poštovní spořitelny? Pánové, já jsem začal stavěti budovu ministerstva železnic na nábřeží. Já jsem to místo tam nevynašel, to místo tam bylo určeno vládou přede mnou. Pozemky byly zadarmo. Ale prosím, vážení pánové, pan ministr Trapl stavěl na Václavském náměstí poštovní spořitelnu v době, kdy stál jeden čtvereční sáh 75.000 Kč. (Slyšte!), kdy celá budova mohla býti jinde postavena za peníze, které, prosím, stálo samé místo!

Prosím, jak se stavěla budova poštovního úřadu? (Čte.) "Konečně v poslední době se mnoho píše o paláci poštovní spořitelny na Václavském náměstí. Tato novostavba je vybudována zevně až pod střechu z kvádrů mrakotínské žuly. Portál hlavního vchodu je z leštěné požárské žuly. Římsa nad obchody a obklad portálů obchodů je z leštěného tmavého, hrubozrného dioritu z Poříčí nad Sázavou. Ve vestibulu jsou stěny a pilíře obloženy vesměs italskými mramory. (Slyšte!) Z italského mramoru je také dlažba vestibulu a jiné věci."

A máme zde dále: "Ve dvoraně jsou krycí desky pultů z belgického nebo francouzského kamene."

Tedy prosím! Pan ministr stavěl budovu z cizích kamenů, z cizích mramorů, naši dělníci nedostali práci, a mlčel k tomu, když se na nás útočilo a štvalo, že jsme našim dělníkům dali práci a zaměstnání. A řekněte docela otevřeně, kdybychom tu budovu ministerstva železnic nepostavili, vždyť já bych mohl dedukovati, jak mne "České slovo" napadlo, že nechám úředníky bydliti v podzemních děrách. Kdo ví, kde bylo ministerstvo železnic dříve umístěno, ten musí dosvědčiti, že bylo nezbytně nutno toto ministerstvo železnic vybudovati. Kdybych byl býval liknavý v té věci, nebylo by to ministerstvo ještě dnes stálo, ale já jsem přišel často a řekl: kdy začnete kopati? Řekli: Kopáme už - ale zatím kopali football. Kdybych nebyl toto ministerstvo postavil, tak by těch 80 milionů korun, které stály ve státní pokladně, nebylo ve státní pokladně, ty peníze byly by už dávno pryč a republika by neměla budovu. Já jsem ji nestavěl pro sebe, já jsem věděl, že tam nebudu, stavěl jsem ji pro stát a pro republiku. Proto žasnu nad tím, že "České slovo" takovým způsobem proti nám útočilo a štvalo. My jsme to nikdy nedělali a byly doby, kdy nár. socialisté prodělávali těžkou krisi, kdy jsem začal byl zatčen a já jako ministr železnic mohl jsem vzíti "Českému slovu" prodej novin. Já jsem to neudělal. A za odměnu za to, že jsem vykonal kus práce pro stát a republiku, se na nás útočí.

Ani slovem jsem nedal ve svém tisku psáti o stavbě paláce ministerstva zahraničních věcí, poněvadž uznávám, že je lépe postaviti pěknou budovu a dáti lidu práci a zaměstnání, než mu dávati podpory v nezaměstnanosti. Proto člověka mrzí a bolí, když za skutečnou práci, kterou pro stát koná, je takovým způsobem napaden, jako zde časopisy píší o masérských salonech a jiných věcech. Jsem rád, že p. ministr zahraničních věcí sem přišel a o těchto věcech alespoň ke konci slyšel. Nám chce někdo vyčítati špatné hospodářství v železnicích? V těchto dnech se roznesla zpráva, že p. ministr Hůla zadal bez konkursu uhlí, že se nikoho neptal a zadal uhlí za 1/2 miliardy. Udělati to tak já nebo kol. Mlčoch! Mohu jen připomenouti "Českému slovu", které psalo, že jsem nešetřil na uhlí, toto: Jeden dodavatel uhlí měl dlouholetou smlouvu, dostával za uhlí 109 korun za 1 tunu. Já jsem mu tuto cenu srazil na 88 korun za 1 tunu, čili srazil jsem cenu o 20 korun na 1 tuně. Poněvadž zde šlo o 300.000 tun, srazil jsem cenu o 6 mil. korun a za 6 let mého působení nebo za 3 roky mého působení a 3 léta působení kol. Mlčocha dělalo to 36 mil. korun. My nikomu nic nevyčítáme, ale bolí to, když takovým způsobem je na nás útočeno, jako na příklad, že jsme zadali 50 tisíc pražců neexistující společnosti. Mohu to věděti já nebo kol. Mlčoch, zdali ta společnost existuje nebo ne? To není naší věcí, to je věcí úředníků. Když jsem zjistil, že jeden úředník v ministerstvu železnic utratil asi 100 tisíc za 1 noc, okamžitě jsem ho suspendoval a zbavil úřadu. My jsme v železnicích ještě dnes nesledovali osobní politiku, a musejí mě to, kdyby tu byli, posl. Brodecký a B. Procházka přiznati, že jsme tam dělali politiku neosobní, že jsme měli především zájem státu vždy na mysli a nic jiného. My jsme tam přece nechtěli politisovati a získávati hlasy. Jsem pevně přesvědčen, že přijde doba, kdy se uzná, a už se to dnes vidí, že jsem na začátku své řeči o tom mluvil, že úspory, kterých jsme tam tenkráte docílili, byly státu ku prospěchu. Řekl jsem to také p. ministrovi Bechyňovi, aby v této věci dostal lepší odměnu, než jaké se dostalo nám.

Já bych mohl dlouho mluviti, mám zde řadu poznámek, ale nechci dlouho unavovati posluchače, poněvadž jsou jistě unaveni výkřiky, jimiž jsem byl po celou řeč zahrnován. Je nezbytně nutno nastoupiti jinou cestu, je nezbytně nutno na př. všechny státní podniky pronajmouti, udělati z nich společnosti. Tím by se jistě uspořily miliardy. K tomu dojde a musí dojíti, že ze železnic budete museti udělati společnost a dáti ji do soukromých rukou. Musí k tomu dojíti, poněvadž tento stát nemá tolik peněz, aby mohl platiti schodky, které železnicím vzniknou a které budou ještě větší, když budete provozovati autobusovou dopravu státem. Státní statky a lesy, to všechno budete museti pronajmouti, poněvadž ve státní správě se tyto podniky vésti nedají. My jsme jistě stranou oposiční, ale nejsme v oposici proti státu, a věřte, že naší straně jsou zájmy státu a republiky bližší nežli mnohé vládní straně. Když jsme šli do vlády a když jsme šli z vlády, nešli jsme se ptát ani do Amsterodamu, ani do Berlína, máme-li ve vládě zůstati nebo jíti pryč. Pokud jsme mohli, byli jsme ve vládě. (Posl. Koudelka: To se týká zahraničních věcí!) Vy dobře víte, komu dala druhá internacionála příkaz, aby do vlády šel, nebo komu dala radu. (Posl. Koudelka: Nevíme!). Řeknu vám to, pane kolego! Tomu, který svého času šel si druhé internacionále stěžovat na čsl. soc. demokracii, že ona není mezinárodní, nýbrž nacionální. Tím to již víte a nepotřebuji to dále vysvětlovat.

Prohlašuji: živnostensko-obchodnická strana ví, že mluviti zde nemá valného významu. Mohu se chlubiti tím, že snad moje řeč má nejvíce posluchačů, ale vím, že její účinek bude též nepatrný, poněvadž každý trvá na svém thematu. Jsme pevně přesvědčeni, že nezměníme tyto věci zde, ale my je změníme jiným způsobem a jinou cestou. Půjdeme mezi živnostnictvo a obchodnictvo, to budeme volat do jednotné fronty, aby se sjednotilo a zcelilo. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ano, pánové, vy si volejte i s těmito pány dělnictvo do jednotné fronty, rolníci ať si volají rolnictvo, živnostensko-obchodnická strana si bude volat živnostnictvo a obchodnictvo. Myslím, že by bylo nejsprávnější a nejlepší, kdyby národ byl v parlamentě zastoupen podle zaměstnání, stavovsky, nežli tak, jak zastoupen je, že by to státu prospělo daleko víc. My půjdeme a budeme volati k živnostnictvu a obchodnictvu: Spojte se a sjednoťte se! Dva miliony je živnostensko-obchodnických hlasů. Když se spojí a sjednotí, vyšlou do parlamentu takovou delegaci, s jakou vy všichni budete počítat, a potom si budete musit uvědomit, že národ se neskládá jen z dělníků a rolníků, nýbrž také ze živnostníků a obchodníků. Čím dříve si to uvědomíte a zavedete spravedlnost také pro živnostnictvo a obchodnictvo, tím bude lépe pro celý náš stát, pro celou naši Československou republiku! (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Štětka. (Výkřiky.)

Posl. Štětka: Paní a pánové! Za komunistickou stranu a její poslanecký klub už poslanec soudr. Gottwald vyjádřil naše stanovisko k vládnímu prohlášení a k chystanému plánu zvýšeného třídního útlaku, zvýšené bídy a hladu, zvýšeného daňového vyssávání pracujících a drobného lidu vůbec. Soudr. Gottwald ukázal ve své řeči velmi jasně nejen příčiny, nýbrž také důsledky spoluúčasti vládních socialistů ve vládě finančního kapitálu, které postihly pracující třídu jako celek, ukázal velmi jasně všem pracujícím cestu a prostředky proletářského východiska z bídy, hladu a válečného nebezpečí. Já se chci jen poněkud podrobněji zabývat dvěma otázkami vládního prohlášení, jednak rozpočtovou rovnováhou a jednak finančním plánem, otázkou nezaměstnaných, jejich rozpočtové rovnováhy, rovnováhy života anebo smrti.

Finanční hospodářství státní správy a státních podniků má být uvedeno do rovnováhy, to je tenor vládního prohlášení. Rovnováha v kapitalistickém státě je vždy rozpočtová rovnováha, prováděná s hlediska vládnoucí třídy, to jest nejenom ve státním rozpočtu, nýbrž v celé finanční politice, kterou provádí v Československu vládnoucí třída na účet státních a veřejných zaměstnanců, pensistů a válečných poškozenců snížením platů a žebráckých důchodů, zvýšením nepřímých daní, seškrtáním rozpočtových položek sociálních, kulturních a zdravotních pro proletářskou třídu, ba dokonce i v tom směru seškrtáním investičních položek. Avšak rovnováha politická, které bylo dosaženo v Československu neklamnou zásluhou socialistických vůdců, jako menší zlo, bude mít své důsledky v rovnováze rozpočtové proletářských rodin a všech nezaměstnaných ve směru zvýšení bídy, zvýšeného hladu nejen nezaměstnaných, nýbrž také zaměstnaných a všech pracujících.

Předseda vlády Malypetr ve vládním prohlášení zvláště zdůraznil jako pokrok dnešního vládního režimu pevný program vlády. Cituji z vládního prohlášení (čte): "Základem spořádaného hospodářského života je jeho vyrovnanost, rovnováha mezi příjmem a vydáním. Kdekoliv převyšuje příjem vydání, vzrůstá blahobyt, v opačném případě hrozí úpadek." Nuže, pane ministerský předsedo - který ovšem zde není - a vy všichni socialističtí ministři, kteří jste s vládním prohlášením projevili souhlas, kteří máte s předsedou vlády v ministerské radě většinu - je vás 8 proti 7 - beru vás jménem milionové armády nezaměstnaných za slovo. Je-li pravda, co prohlásil předseda vlády o spořádaném životě ve státě, ve státním hospodářství, nebyla-li to opakovaná demagogická fráze a má-li být vrovnán státní rozpočet, musí být napřed vyrovnán rozpočet rodin nezaměstnaných, kteří již po 3 roky kromě 10 Kč Czechových žebračenek na straně příjmů měli jen bídu a hlad a k tomu jako přídavek policajtský pendrek, četnický bajonet a Meissnerovy kriminály, které však konec konců i při mizerné kriminální stravě jsou dnes přece jakýmsi východiskem pro tisíce a tisíce hladových nezaměstnaných. Pánové, je to přímo strašná skutečnost!

Nuže, je-li pravda také to, co je řečeno v ústavní listině, že lid je jediným zdrojem všeho života a moci ve státě, pak ten pracující, dnes hladovějící lid nemá býti nadále bezcenným inventářem hrstky finančních, průmyslových a velkoobchodních plantážníků, méněcennějším než dobytek, pro který je na zimu, na celý rok postaráno aspoň nutnou výživou. Pak musí býti také vyrovnán rozpočet rodin nezaměstnaných, na které min. předseda a všech 7 socialistických ministrů ve vládním prohlášení zapomnělo. Zapomnělo na jejich katastrofálně nevyrovnaný rozpočet životních potřeb.

Pan min. předseda ve svém prohlášení říká, že "vzrůstají náklady na nezaměstnanost", ale neřekl, pro které nezaměstnané. Snad pro bankovní zloděje? Naproti tomu velmi zdůraznil, aby "podpory dostalo se jenom tam, kde je toho největší potřeba." Nuže, pánové, kde je podpory nejvýše třeba? V bankách nebo v rodinách nezaměstnaných? Podle vašeho mínění v bankách, kde bankovní piráti rozkrádají stamiliony. Tam jste dali v poslední době 2.100 mil. a nyní podle posledních zpráv chcete těmto bankovním zlodějům dáti 750 mil. Kč. Snad také na vyrovnání jejich rozpočtu? Podle našeho názoru jest potřebí dáti podpory všem nezaměstnaným, když nejste schopni opatřiti jim práci. Jest potřeba vyrovnati rodinný rozpočet všech nezaměstnaných. (Předsednictví převzal místopředseda e ministerský Zierhut.)

Aniž bychom se zříkali svého zásadního stanoviska na podporování nezaměstnaných a svého návrhu na podporování nezaměstnaných na účet státu a podnikatelů, navrhujeme dnes při této příležitosti, kdy se hledá úhrada pro státní rozpočet, také úhradu pro rozpočet rodin nezaměstnaných proto, aby se neopakovala komedie s prázdnou pokladnou ministra soc. péče, který nemá jiné odpovědi pro nezaměstnané, nežli že by chtěl, ale že nemá peněz, že rozpočtová položka byla malá a že je již dávno vyčerpána. Proto navrhujeme, aby do rozpočtu ministerstva soc. péče pro r. 1933 byla zařazena položka na přímou podporu nezaměstnaných aspoň 50 korun týdně na jednu rodinu, což by činilo ročně pro 1 rodinu nezaměstnaného 2.600 korun. Počítá-li se dnes 500.000 nezaměstnaných, s příslušníky rodin 2 mil. hladovějících, tato cifra neodpovídá skutečnému počtu nezaměstnaných, neboť nezaměstnaných jest už dnes na milion a tento počet bude každým dnem o nové tisíce narůstati.

Vezmeme-li přes to jen roční průměr nezaměstnaných živitelů rodin, pak náš odhad 500.000 nezaměstnaných je minimální. Počítáme-li při tom jen 50 Kč týdně, musí býti vložena do rozpočtu položka 1.300 mil. Kč na nutnou podporu nezaměstnaných.

Že by při této položce nezaměstnaní nežili v blahobytu a co by si za těchto 50 Kč podpory týdně jejich rodiny koupily, ukazuje tento příklad: 8 kg brambor po 50 hal. 4 Kč; 3 kg černé mouky po 2.80 Kč 8.40 Kč, 6 kg chleba po 2.50 15 Kč, 1/2 kg cukru, t. j. 8 kostek denně, 3.20 Kč; 3 litry mléka 5 Kč, 1/2 kg loje nebo méněcenného tuku 4 Kč, žitná káva, sůl a cikorka 4 Kč, 30 kg uhlí pro uvaření této nedostatečné potravy 6.40 Kč - jenom tyto předměty, které však nestačí k lidskému životu při dnešních cenách, které stále stoupají, vyžadují si v tomto případě nákladu 50 Kč. Kde však je na dříví, nájem, světlo, šatstvo, boty a jiné nejdůležitější potřeby? Nuže, pánové, je toto také neodůvodněný návrh podle vaší terminologie - pro vyrovnání státního rozpočtu, pro vyrovnání hladu, bídy a rozpočtu rodin nezaměstnaných? Jistě že ne, a na tohle vám dají dělníci a nezaměstnaní pádnou odpověď.

Pan min. předseda však také řekl, že nesmí býti zoufalého hladu, aby nehynuly nejnevinnější děti. Nemá-li i toto býti lacinou frází, pak se musí na zvýšenou výživu dětí nezaměstnaných, které hynou z podvýživy, zařaditi do rozpočtu položka na mléko atd. Při minimálním odhadu počtu dětí nezaměstnaných je jich 600.000 a počítáme-li jenom 1 Kč denně pro každé dítě, pak musí býti zařazena do rozpočtu položka 220 milionů pro nejnevinnější děti.

Konečně na nutné ošacení dětí nezaměstnaných, které jsou nejenom na Podkarpatsku úplně nahé, nýbrž už také na periferii samé Prahy, na Podbrdsku, v Rudohoří atd. Chcete-li také pomáhati textilní výrobě v Československu a nechcete-li nechati shníti ohromné textilní zásoby, které nemohou býti vyčerpány nezaměstnanými, kteří nemají prostředků koupit si potřebnou košili a potřebnou nutnou obuv, nechcete-li, pánové, aby nejnevinnější, t. j. nahé děti v zimě pomrzly, musíte do rozpočtu přijmouti položku na nutné ošacení, a to v poměru k počtu dětí alespoň 500 mil. Kč jen a jen na nejnutnější ošacení a obutí dětí nezaměstnaných. Je tedy třeba alespoň k částečnému vyrovnání rozpočtu nezaměstnaných rodin na r. 1933 2 miliard Kč - z toho se pořídí jen to, co jsem zde uvedl - pro něž navrhujeme úhradu vedle škrtů zbytečných a velkých položek rozpočtových: 1. Bezodkladné exekuční vymáhání dlužných daní na milionářích a milionářských společnostech, 2. vrácení sanačních vkladů státu bankami, 3. vrácení bezúročných státních půjček kapitalistických společností, náboženských a klusáckých spolků, bankovních a peněžních ústavů.

Jen tyto 3 položky samy o sobě vynesly by státní pokladně ne 2 miliardy, nýbrž 10 miliard.

Druhá otázka, které se chci dotknouti, je otázka, kterou zde také pan předseda vlády zdůraznil. Je to otázka finanční politiky a zesílené spořivosti v Československu. Pan ministerský předseda Malypetr k této otázce - ovšem na jiném místě svého prohlášení - řekl: "Hospodářství schodkové, jež lid výstižně nazývá hospodářstvím od deseti k pěti." Jistě neměl pan předseda vlády tímto slovem na mysli finanční hospodářství, které nevede jen od 10 k 5, nýbrž přímo k rozkrádání veřejných prostředků, které vede přímo k bankrotu.

Na jaké cesty se dostala čsl. finanční politika jako politika finančního bankrotu, ukazuje nejlépe státní účetní uzávěrka za r. 1931. Státní rozpočtové hospodářství skončilo se podle účetní uzávěrky za r. 1931 schodkem 1.657,560.365 Kč. Vedle toho silniční fond končil schodkem 735 mil., vodohospodářský fond schodkem 46 mil., vodocestný fond schodkem 66,750.000 Kč. O těchto schodcích se dovídáme, že požraly nejen celou pokladní hotovost z minulých let, t. j. 2 miliardy, nýbrž že byly kryty půjčkami nejrůznějšího druhu. Jakých cest a prostředků se používá při takovéto hospodářské a finanční politice, dokazuje také účetní závěrka za r. 1931, kde je na str. XXVI. k fondovému hospodářství mezi jiným uvedena tato skutečnost. Cituji z účetní uzávěrky (čte): "Skutečné výdaje fondu na podporu resp. úpravu státních silnic 617,452.000 Kč; na výdaje spojené s uzavřením půjčky 36,012.026 Kč..." tedy sakramentsky tučné provise za zprostředkování státní půjčky. Tak bych mohl pokračovati do nekonečna o čsl. finanční politice: Odměny, provise, premie, cestovné, subvence, Taschengeld, t. j. všeobecný termín pro rozkrádání veřejných prostředků, které najdete na každé stránce státního rozpočtu.

K jakým účelům a koncům je řízena a vedena celá hospodářská a finanční politika v Československu, vynikne jediné při srovnání se státem dělníků a rolníků v Sovětském svazu, jehož 15. výročí tento týden oslavili jako vítězové proletářské revoluce nejenom sovětští dělníci a rolníci, nýbrž dělníci a rolníci a všichni pracující celého kapitalistického světa včetně dělníků a také intelektuálů v Československu.

Vezmeme-li při srovnání finanční politiky čísla rozpočtová a účtová za prošlý rok 1931 a probíhající rok 1932, pak dojdeme k těmto strašným závěrům:

Tady v Československu činí okrouhle výnos nepřímých daní 75% všech státních příjmů, výnos přímých daní 14% všech státních příjmů, výnos státních podniků 11% všech státních příjmů. V Sovětském svazu činí okrouhle výnos nepřímých daní pouze 12% všech stát. příjmů, výnos přímých daní 28% všech stát. příjmů a výnos stát. podniků 60% všech stát. příjmů.

Jak je tomu na straně vydání v Československu? Na státní aparát včetně aparátu potlačovacího: četníků, vojáků, policajtů, exekutorů 42% všech stát. vydání, na hospodářství, sociální a kulturní účely pouze 40% všech státních vydání. V tom ovšem jsou také položky: přímé podpory finančního, bankovního, výrobního, obchodního a zemědělského kapitálu. Na straně dluhů 18% všech státních vydání.

Jak je tomu však v Sovětském svazu na straně vydání? Na státní aparát pouhých 11% všech státních vydání, na hospodářství státní, sociální a kulturní úkoly 86% všech státních vydání, na státní dluh 3% (Slyšte!) všech státních vydání.

Srovnání těchto hospodářských a finančních čísel ukazuje velmi jasně dva světy: u nás v Československu svět vydírající na pracujících pomocí nepřímých daní a všemi způsoby poslední korunu z kapsy, finanční bankrot zapříčiněný rozkrádáním veřejných prostředků, hospodářský úpadek, nezaměstnanost, kulturní a sociální reakce, přímá podpora finančního a průmyslového kapitálu. V Sovětském svazu onen druhý svět. Stálý pokles nepřímých daní, stoupání daní přímých, zvyšování výnosu státních podniků, žádná nezaměstnanost, socialistické, kulturní toužení nového života, bouřlivý vzrůst hospodářského rozmachu jak průmyslového, tak zemědělského a všeho výrobního podnikání. To jsou dva světy ve světle finanční hospodářské politiky. Za ten nový svět vede komunistická strana v Československu revoluční boj, za ten nový svět hospodářský, sociální a kulturní volá komunistická strana do boje celou pracující třídu v Československu, v celém kapitalistickém světě.

Ještě několik slov k té spořivosti, která je ve vládním prohlášení zdůrazněna velice obratně a šikovně. Šetřiti, spořiti, to jsou hlavní hesla vládního prohlášení. Ano, pánové, béřeme vás také za slovo, ale nešetřte na nezaměstnaných, na státních a veř. zaměstnancích a pensistech, nešetřte na účet celé pracující třídy, ale šetřte tam, kde miliony a stamiliony se vyhazují a rozkrádají, šetřte na svém blahobytu, na svém rozmařilém životě. Už jsme v našem návrhu na úspory ve státní správě a ve státním hospodářství, které pánové s klidným srdcem zamítli, navrhovali odbourání dvojího, trojího platu ministrů a poslanců, snížení platů generálů a vysokých důstojníků, státních byrokratů, pensí generálských; jen tyto věci samy o sobě vynesly by 600 milionů. Dnes vám navrhuji nové úspory, které by i podle vašeho úsudku neohrozily ten tak zvaný váš pořádek, úspory na zbytečných a velkých výdajích, o kterých jen mluvíte, ale které provésti nechcete. Jako další úspory ve státním hospodářství navrhujeme:

1. Škrtněte náklady na státní auta, o kterých jsme zde slyšeli líbeznosti z úst pana Najmana, které však tím nejsou ovšem vyčerpány. Kde jaký flamendr, na účet státu pobírající statisícové příjmy ze státní pokladny, ještě si k tomu probíjení po barech, všech kavárnách a výletech do zahraničních lázní vezme státní auto. Škrtnete-li používání tohoto zařízení státních aut, ušetříte 35 mil. Kč.

2. Škrtněte odměny, které pobírají jen a jen státní byrokrati, neboť pro malé státní zaměstnance podle zákona o vánoční výpomoci z r. 1930 veškeré odměny a přídavky byly škrtnuty, ale byly škrtnuty jen pro malé a zvýšeny pro velké. Činí v rozpočtu na r. 1932 70 mil. Kč. (Slyšte!)

3. Škrtněte zahraniční representační příspěvky vyšší byrokracii, které podle rozpočtu na r. 1932 činí 48 mil. Kč a vedle toho t. zv. služební výdaje čili Taschengeld, které činí 12 mil. Kč, tedy celkem cca 60 mil. Kč, které se probendí v zahraničních barech a lázních, ze státních prostředků. Tak luxusní a blahobytný život svých zahraničních zástupců nemůže si dovoliti žádný stát, jediné Československo.

Nyní malé srovnání: Náklady na ministerstvo zahraničí v Československu ve srovnání s celkovými náklady vůbec činí 1.86%. U Sovětského svazu nečiní žádné procento, žádnou desetinu procenta, nýbrž pouze 0.04% všech výdajů. Mohl bych uvésti za příklad i kapitalistické státy, typicky kapitalistické státy, ale žádný stát nemá tak strašné náklady Ano, pánové, jako Československo na t. zv. zahraniční službu.

4. Škrtněte representační, funkční a pod různými tituly uvedené příspěvky a přídavky vyšší byrokracii, které podle rozpočtu na r. 1932 činí 70 mil. Kč.

5. Škrtněte honoráře a jiné premie vysoké státní byrokracie, které v rozpočtu na r. 1932 činí 120 mil., tantiemy, různé funkce v bankách, placené ze státních prostředků.

6. Škrtněte politické podpory a podpory časopisů jako vydání korupční, které v rozpočtu na r. 1932 činí 72 mil. Kč.

7. Škrtněte podpory kulturní reakci, finančním plantážníkům, které podle rozpočtu na r. 1932 činí 250 mil.

8. Škrtněte subvence přímo i nepřímo označené a příspěvky průmyslové, finanční, velkoobchodní a velkostatkářské chásce a ušetříte 350 mil. podle rozpočtu na r. 1932.

9. Snižte cestovní výlohy všem těm, kteří mají roční služební příjem přes 26.000 Kč. Podle rozpočtu na rok 1932 činí jen přímo označené cestovní výlohy 100 mil. Kč.

10. Snižte anebo škrtněte zařizovací a stěhovací příspěvky, které v rozpočtu na r. 1932 činí 25 mil. Kč.

11. Škrtněte tajné fondy přímé i nepřímé, které činí podle rozpočtu na letošní rok 30 mil. Kč. A konečně

12. škrtněte tak zv. služební výdaje státní byrokracie s ponecháním služebních výdajů státním zaměstnancům do 26 tisíc ročního platu. Tyto služební výdaje činí podle rozpočtu na r. 1932 158 mil. Kč.

Jenom těmito škrty bude dosaženo úspor na 2 miliardy, nehledě k úsporám, kterých by se dosáhlo snížením ohromných výdajů na militarism podle rozpočtu na rok 1932 1700 mil. přímých a tak zv. fond na zbrojení 315 mil. Kč u min. národní obrany, nehledě k úsporám, kterých by se dosáhlo snížením výdajů na potlačovací aparát, policii a četnictvo, jež činí 750 mil. Kč, které vás však nezachrání, nedáte-li nezaměstnaným chléb a práci, a nehledě k úsporám, kterých by se dosáhlo ve státních podnicích (Výkřiky posl. Chloupka.). Dávejte dobrý pozor, pane kolego, tam je hospodářství přímo strašné. Tam se příjem rovná všem vydáním a ještě je veliký schodek, který musí býti kryt ze státní pokladny. Účetnictví je tam zcela jednoduché. Podle něho ani krejcar není na cestovní výdaje, ani na premie a odměny. Tam se to rozkrade vůbec všechno. Taková je bilance podniku Státních statků a lesů. (Výkřiky.)

To jsou tak zhruba úspory ve státní správě námi navrhované. Tyto úspory neprovede ovšem žádná rozpočtová sedma jako ilegální sbor, který prý připravuje státní rozpočet. Tyto úspory neprovede žádná úsporná komise z vás, pánové, složená, ale provede je dělnická třída v boji za povalení celého korupčního hospodářského pořádku dnešní vládnoucí třídy.