Pánové, to neznamená nic jiného, než oznámení, že jest snaha, ustanovení zákona na ochranu republiky vložiti do nového trestního zákona prostřednictvím osnovy nového trestního zákona, t. j. že chcete zvěčniti ustanovení zákona na ochranu republiky a pojmouti je do příštího novelovaného trestního zákona. Vždyť bylo by velmi povážlivé, kdybyste skutečně všichni, i naše německé vládní strany, mohli souhlasiti s tímto kursem k podstatnému zostření trestního zákona, když se přece jasně vidí, jak jsem ukázal na několika příkladech, že se těchto ustanovení užívá a využívá hlavně politicky proti menšinám. Našim protivníkům byla již kdysi zákonem na ochranu republiky dána do rukou neobyčejně nebezpečná zbraň, zbraň, která velice ostře působí proti nám. Kráčíte více než nebezpečnou cestou, chcete-li nyní zvěčniti drakonická ustanovení zákona na ochranu republiky tím, že je chcete vložiti do normálního trestního zákona a tím teprve vlastně umožniti provádění všech politických pronásledování nejen pod ochranou zákona na ochranu republiky, nýbrž dokonce pod ochranou normálního trestního zákona. Rád bych zvláště varoval před tímto vývojem a nyní již poukázal na nebezpečí, která tato cesta skrývá, zvláště na nebezpečí, že se podobná zákonná ustanovení budou tak svévolně vykládati, jak jsme to viděli na procesech, o kterých jsem mluvil.

Ke konci musím promluviti ještě o jednom odstavci vládního prohlášení, který se mi zdá býti neobyčejně významným a důležitým. Bylo lze očekávati, že se vládní prohlášení bude zabývati jednou otázkou celého našeho veřejného života mnohem podrobněji, než se stalo, totiž ožehavou otázkou situace našich obcí a samosprávných sborů. Vládní prohlášení si v tomto případě práci velmi ulehčuje. Ohlašuje se pouze krátce reforma veřejné správy, která se má provésti za spolupráce znalců z praktického života. Jest to více nebo méně fráze, bezobsažná fráze, která v žádném směru nedovoluje poznati cíl, ani nedovoluje poznati, že by se snad zamýšlelo prakticky novelovati naši správu. Výslovně se ještě uvádí, že se úleva v situaci obcí a samosprávných sborů očekává od přirozeného úbytku zaměstnanců a od podstatného snížení počtu zaměstnanců. Je-li vláda tak skromná, že čeká na smrt těch, kteří jsou přespočetní, pak se domnívám, že tito za mrtvé prohlášení pravděpodobně dlouho přežijí vládu a že se na této cestě určitě nenalezne žádná úleva pro samosprávné sbory. Jen v poslední části vládního prohlášení se ještě na jednom místě uznává, že bude nutno učiniti vhodná opatření, aby i samosprávné sbory mohly společně pracovati na svém dalším vývoji. Nechci skutečně mluviti nenávistně, ale toto místo skoro připomíná starého rakouského generála, který v jisté zoufalé situaci prohlásil: "Teď se musí něco stát". Neboť není řečeno více, než to, že bude nutno samosprávné sbory vůbec učiniti schopnými spolupráce. To se praví v době, kdy by bylo nutno zabývati se otázkou, jak vůbec ještě jest možno, aby samosprávné sbory mohly ještě existovati.

Musím s tohoto místa upozorniti na ohromné nebezpečí, hrozící samosprávným sborům, obcím a okresům, poněvadž většina jich stojí před finančním zhroucením, před zhroucením, které se již nedá zadržeti vlastní silou obcí. Ohromné zadlužení našich obcí, nejen německých, nýbrž pomalu i českých, jde do nekonečna. Když nějaká obec na příklad ohlásí nárok na milion Kč ze zemského fondu, slíbí se jí na tento nárok 50.000 Kč; z těchto 50.000 Kč se jí vyplatí po roce 30.000 Kč a ostatních 20.000 Kč se jí vůbec zůstane dlužno. Jak si představuje stát udržení základních pilířů každého správního života, každého společného života, když se samosprávné sbory, naše obce a zvláště německé obce uvádějí na pokraj úpadku? Pro tyto obce nemůže býti útěchou, že nejsou na tom v tomto případě mnohem hůře než sám stát, ale to jest zhroucení, které strhne s sebou velmi mnoho existencí, a není útěchou, že stát poukazuje na své vlastní prázdné kapsy když přicházejí obce a chtějí dostati podpor před zhroucením. V tomto případě jistě bylo by bývalo nutno, kdyby vládní prohlášení obšírně zaujalo stanovisko k této palčivé otázce veřejného života a ukázalo cestu, jak jest možno zabrániti platební neschopnosti sta a sta obcí a velkého počtu okresů. Kdo může nahlédnouti do obecních rozpočtů, ví, že velmi mnoho z nich jest skoro ve stavu zaviněného úpadku. Prostý obchodník musil ohlásiti úpadek, aby se nedostal do vězení. U obcí má se věc podobně jako u státu. I stát provozuje zaviněný úpadek a bylo by nutno, aby se podle přísných ustanovení zákonů a podle mravních zásad řádného obchodníka musila ohlásiti a také ohlásila platební neschopnost. (Posl. inž. Kallina [německy]: Žádáš mravní zásady?) Nežádám jich, poněvadž dobře vím, že jich zde není. Proto se tak hospodaří dále. Nesmíme zapomenouti poukázati na to, zvláště v době sestavování obecních rozpočtů, že se pasiva, ohromné dluhy obcí, nedají již sprovoditi se světa normální cestou. Jak si ovšem někdo představuje, že tyto dluhy převezme stát, když stát v jisté více než zoufalé situaci, jest neobyčejně těžká otázka a divím se, že vládní prohlášení nepovažovalo za nutno nějak se zabývati touto palčivou otázkou.

Kritisoval-li jsem na počátku svých vývodů první větu vládního prohlášení, chci ke konci vyjmouti poslední slova vládního prohlášení, poněvadž se mi nezdají více případnými než první. V posledním odstavci oznámil slavnostně pan předseda vlády: Jsem přesvědčen, že tuto odhodlanost a sílu mají nejen vláda a zákonodárné sbory, nýbrž i veškerý lid republiky. Narážím na výraz "veškerý lid republiky". Nyní, kdy nouze začíná tlouci i na tyto dveře, kdy se učíte znáti ji aspoň na příklad teoreticky, odhalujete náhle v republice "veškerý lid", o němž máte býti přesvědčeni, že odhodlanost a síla veškerého lidu pomůže přemoci nesnáze, v nichž jest vláda a stát. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Je-li tímto veškerým lidem míněn český národ, pak ať jde vládní prohlášení na adresu, na kterou jest určeno. My se nepovažujeme za jmenované. Není zde žádný veškerý lid. To před několika dny drastičtěji než já prohlásil páter Hlinka, který řekl, že není ani československý národ. Jest pouze fakt, že jest určitý počet obyvatelů tohoto státu.

Nedáme se pod tímto výrazem hoditi do jednoho koše s jinými, zdůrazňujeme náš svéráz jako sudetskoněmecké části veškerého německého lidu a víme také, jak se v tomto případě máme zachovati k vládnímu prohlášení. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hodina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hodina [německy]: Slavná sněmovno! Ke dni světového dne spořivosti promluvili v československém radiu mezi jinými také ministr financí dr Trapla guvernér Národní banky dr Pospíšil.

Druhého dne mluví ke státním úředníkům president Masaryk a již příštího dne jsou tato povzbuzující slova, tak jasně osvětlující situaci, uveřejněna v jednom časopisu české úřednické organisace. Ale ku podivu tyto výroky presidentovy otiskly jen německé časopisy, což vzbuzuje více než podiv, uvážíme-li ohlášené úsilí všech českých stran po pravdě.

Až dosud pronášeli podobná slova k vylíčení vnitrostátních poměrů jen němečtí politikové, a připomínám, že naši čeští kolegové líčili nás, zástupce Svazu zemědělců, pro naši poctivou a tvůrčí kritiku, pro toto pravdivé líčení podle zvyklostí, které se zahnízdily v Československu, vždy jako nohsledy německé oposice. Proto prý netřeba naše výstrahy bráti vážně. Vždyť to není prý nic jiného než německé kverulantství, jímž se mají státu v cizině působiti nepříjemnosti. Ministr zahraničí dr Beneš nemohl dosti vynachváliti poměry ve vlastním státu. Všeho jest prý tu veliká hojnost, stát že jest finančně dobrý a silný.

A nyní náhle, jaké hrozné probuzení z divokého snu vítězného opojení z let 1918 a 1919! Krátkých 14 let trvání tohoto státu nám ukazuje, jak neodpovědně řádily velké části odpovědných lidí českého národa s penězi státu a jak jimi plýtvaly. Výstrahy německých varovatelů zanikly - teprve hrozící katastrofa, zdá se, učiní přítrž tomuto řádění.

V této době nouze musí nám připadati heslo "Veritas vincit" ve velkém státním znaku jako mene tekel. V této době nouze vítáme my Němci s dostiučiněním, učiní-li aspoň několik českých lidí na vedoucích místech energický pokus dopomoci pravdě k vítězství.

President státu pronesl již před lety výrok: "Pracovat a nekrást!" Jistě měl k tomu důvody, které již tenkráte ho nutily, aby pronesl tuto větu. President použil podobných slov opět před několika dny. Ministr financí dr Trapl při slavnostních projevech k světovému dni spořivosti pronesl před mikrofonem tyto věty: "My jsme vynakládali více peněz než sneslo naše hospodářství. Žili jsme optimismu a v optimismu. Nebyli jsme nikdy tak bohatí, jak jsme si namlouvali. Co nyní dělat? Šetřiti v každém směru, k tomu patří jistě také to, neukládati státnímu občanu již více břemen než může snésti."

Guvernér Pospíšil říká při téže příležitosti: "Co je to šetřit? Rozumně vydávati vlastní peníze, které máme, nebo majetek, který nám byl svěřen jinými. Šetrnost musí zůstati naší národní vlastností". Obrací se k ministrovi financí Traplovi se slovy: "Dělejte nám dobrou finanční politiku a já vám udělám dobrou valutu." A nyní ještě jeden citát z vládního prohlášení předsedy vlády Malypetra: "Analysa těchto číslic bude pro veřejnost základem pro náležité posuzování skutečností, ale zároveň také ochranou, ať již proti zamýšlenému nebo nezamýšlenému zkreslování pravdy." Co všechno musilo se asi státi, aby jmenovaní čeští vůdcové byli přinuceni pronésti takováto více nebo méně zastřená slova pokárání vlastních soukmenovců? My, němečtí selští zástupci, vítáme tato slova, která nám ukazují, že se chce statečně přikročiti k dosud zanedbávaným a také často zneužívaným důležitým státním věcem. Přejeme si jen, aby nezůstalo pouze při těchto slovech, nýbrž aby se vší silou a bez zřetele na dosavadní službičkářství byl pohnán k odpovědnosti jako nepřítel celého hospodářství tohoto státu co nejpřísněji každý, kdo s protekcí a s tím spojenou korupcí čerpá prospěch pro sebe a sobě rovné na škodu státu nebo jeho národního hospodářství.

Jestliže se pak vedle těchto přímých slov o národním hospodářství rovněž tak pronesou přímá a zmužilá slova, až se bude mluviti o národnostním problému tohoto státu, a až za těmito slovy budou rovněž také následovati zmužilé činy v zájmu státu a národů tohoto státu, pak si prorazilo cestu heslo ve státním znaku "Veritas vincit" a národům tohoto státu všem dohromady byla ukázána cesta k mírové práci ve státě samém.

Dnes vidíme teprve skrovné náběhy. Tento od přírody tak bohatý stát, musil býti nejprve tak důkladně vydrancován, se státními penězi musilo se tak hanebně hospodařiti ve prospěch jednotlivců a stát sám musil býti vehnán se svým hospodářstvím přímo na pokraj propasti, než se našel hlouček statečných mužů, kteří chtějí v poslední chvíli učiniti tomu přítrž. Podaří-li se tento pokus, jest nejisté. Ale na každý způsob musíme již vítati i pokus.

Jistě je těžké nyní náhle musiti šetřiti a chtíti šetřiti, když se již sotva dá něco ušetřiti. Jak daleko poklesla důvěra ke státu i u tak zvaných státních občanů prvé třídy, samých Čechů, dokazuje nejlépe, jak i jinak čistě české živly "převážejí přes hranice všechen poctivě nabytý majetek", živly, které jinak nemají nic společného s lupiči národa a státu. Tak hluboce poklesla důvěra i Čechů k vlastnímu státu, že se dnes velké národní majetkové hodnoty převážejí do ciziny, kdežto doma jest nedostatek peněz. Podporováno jest to zajisté i druhým způsobem projevu nedůvěry obyvatelstva: šetřením do punčochy nebo někde do výklenku ve zdi. Obnoviti opět důvěru u obyvatelstva, když odpovědní čeští vůdci ponechali tak dlouho zuřiti velkou hordu různých vykořisťovatelů, jest úkolem neobyčejně těžkým. Proto musí vláda prokázati svou vůli činem a národ pak najde opět víru. Cestami k tomu by bylo: daňové vyrovnání s velkými dlužníky daní, poněvadž z 5 miliard dlužných daní, se kterými se stále vlečeme, nemůže se nikdy státi aktivní položka. Z části nelze těchto dluhů vymoci, poněvadž podniky byly zrušeny. Velká část jest pochybná pro převezení velkých majetkových hodnot do ciziny.

Zde by se dalo lehce pomoci. Krátká lhůta pro daňové vyrovnání na 25%, na 30%, jinak hrdelní vyšetřování až do krajnosti, zabavení všech přepychových předmětů, omezení domácnosti na nejzazší míru, přísný dozor na tyto velkodlužníky daní, a ručím vám za to - je-li k tomu zde vůle - v nejkratší době jest těchto 1 1/2 až 2 miliardy dlužných daní uhrazeno a celému státu a veškerému hospodářství se ulehčí. Proč se odnímá staré matičce 5 Kč dlužných daní exekučním prodejem jediné kozy? Drobnému rolníkovi a sedlákovi a rovněž i majetníkovi domu a živnostníkovi zabavuje se častokráte věc, kterou nezbytně potřebuje k existenci vlastní a k existenci své rodiny, jen aby se exekučně vymohlo několik mizerných set korun daní, kdežto velkému dlužníkovi v době konjunktu bylo vše posečkáno a nyní lze vymoci jen málo nebo nic, poněvadž pokud možno, bylo vše převezeno přes hranice. Po této stránce žádáme stejný loket. Drobného a středního poplatníka odhadují častokráte osoby velmi pochybného charakteru - proslavený systém důvěrníků berních správ předpokládám jako známý. V jedné vesnici byly zabaveny vesnickému kováři dvě krávy a tři vepři asi pro 2500 Kč dlužných daní. Když poukazoval na to, že nemůže platiti, poněvadž mu celá ves jest dlužna za celou jeho roční práci, nic to nepomohlo. Žádost o posečkání, až mu zemědělci po mlácení zaplatí aspoň částečně, že poté kovář něco na daně splatí, byla příkře odmítnuta a nařízeno provésti exekuci. Exekutor dostavil se s nějakým čestným kupcem, dvě krávy a tři vepře přiklepl tomuto čestnému kupci za nejnižší vyvolací cenu a neobyčejně spokojen s výsledkem opouští dějiště svého hanebného činu, přes to, že tím ani zdaleka nebylo dosaženo částky 2500 Kč dlužných daní. Na příštím trhu byly obě krávy prodány za cenu, která daleko přesahovala tu, za kterou byly koupeny. Tři vepři zůstali exekutorovi a jeho příteli, čestnému kupci, jako vítaný čistý zisk. Tímto způsobem musí tedy býti okrádán ubohý poplatník ještě také od těchto úředně trpěných a podporovaných vykořisťovatelů lidu. Proč tyto dvě krávy a tři vepři, když se již musejí prodati, nebyly odvedeny k nejbližšímu řezníkovi a tam prodány za denní cenu, aby tím neutrpěl poplatník ještě větší škodu? Proč berní správy nepovolávají k intensivnější práci naše zemědělské organisace? My chceme platiti daně, vychováváme své organisované členy k placení daní, abychom jich ušetřili aspoň krutých úroků z prodlení. Pane ministře financí! Vy sám jste řekl ke světovému dni spořivosti: "Šetřiti v každém směru! K tomu patří zajisté i to, aby se státnímu občanovi neukládalo více břemen než může snésti." Tak daleko jsme již dospěli! Drobný a střední poplatník, lhostejno, o kterou výdělečnou skupinu jde, nemůže již břemena snésti, a nedivte se, jestliže tu a tam propukne odpor proti nelidskému provádění exekučních prodejů a jestliže vedle toho důvěra ke státu jinak loyálních státních občanů všech národů v tomto státě bez výjimky jest pak procesy těžce zasažena! Ještě jednou opakuji: Chceme platiti a vychováváme své organisace, své lidi k placení daní, ale nedostupné dlužné daně musí býti vymáhány lidsky. Dnes berní správa nedbá již dokonce ani právního titulu exekuce a na př. v cukrovaru ve Velké Bystřici zabavuje rolníkům peníze za řepu, aniž u těchto zemědělců provedla zájem. A ministerstvo stále ještě nevidí důvodu k zakročení a čeká, až propukne pobouření pro takováto násilná opatření berních úřadů, aby pak mohla zakročiti biřicem. Tento biřic neobtěžuje a netísní dnes již pouze německého zemědělce, dnes přes lepší jakost polí a jejich polohu a přes to, že české zemědělství bylo berními úřady po léta chráněno, jest tomuto pronásledování vydán také již i český rolník. Jest to znamení, že zemědělství v tomto státě všeobecně zanedbávané, obětované šílené idei československého průmyslového státu, dnes se hroutí a strhuje s sebou do propasti vše ostatní. Porovnání příjmů a výdajů z let 1913 a 1932 nechť ukáže, zda při dnešních příjmech a při dnešních výdajových poměrech v zemědělství lze očekávati opětné zesílení zemědělství, největšího spotřebitele průmyslového zboží.

Jestliže k tomu ještě připojím, že touha po velkých ziscích způsobila přímo chorobné podporování průmyslu v určitých oborech, čímž byla výroba zemědělských surových výrobků ubita, svědčí tato okolnost o dalším kroku ke zničení zemědělství. Naše lnářství bylo téměř úplně vyřazeno a přes to průmyslníci, zpracovávající len, zdráhají se pracovati z nepatrné domácí zásoby lnu. Osevná plocha klesla již ze 34.000 ha na 4800 ha. Pěstování řepy bylo omezeno o 50%. Chmelařství bylo rovněž omezeno o 50 a více procent. Zelinářství a vinařství, poněvadž plodiny nebylo možno častokráte prodati, se již nevyplácí. Tím lze tedy vysvětliti naše požadavky, aby byla vydána opatření na podporu zemědělství a jeho ochranu, a dovolávám se při tom nutnosti, o níž se zmiňovalo také vládní prohlášení, že, porovnáme-li ceny žita, stojí 78% mírové ceny proti ceně uhlí s 168% a koksu s 205% mírové ceny. Prohlašujeme, že v oboru rdoušení zbytečných agrárních výrobků zvýšením cel r. 1930 devisovými předpisy a dovozním syndikátem byl učiněn leckterý pokus ke zlepšení situace, a víme, že hospodářské krisi lze čeliti jen společnou prací rozumné státní politiky a svépomocnými opatřeními stavovsky organisovaného hospodářství. Letošního roku potřebujeme, aby byl přísně omezen dovoz dobytka, živočišných výrobků, dále suroviny k výrobě margarinu, poněvadž většinu našeho přebytečného a neprodejného množství obilí musíme skrmiti. Dále musíme žádati, aby byl omezen dovoz pšenice, abychom dopomohli používání žita jako zdravé potraviny, a nechápu, že se při dnešních přebytcích nabízejí ve velkých městech, zvláště v říšském hlavním městě Praze na prodej tak špatné druhy žitného chleba, s jakým bychom se nesetkali nikde na vesnici. Také zde bylo by třeba věnovati větší pozornost dozoru nad výrobou chleba z čisté žitné mouky. Jest nutno omeziti dovoz vína, poněvadž bohaté vinné sklizni jak co do jakosti, tak také co do množství musíme zjednati odbyt. Zemědělství a rovněž i veškerému ostatnímu hospodářství musí se poskytnouti levnější úvěry a proto vítáme akci vlády, aby byly sníženy úrokové sazby; jest však nutno, aby se snížily ještě více, poněvadž za dnešních podmínek žádný zemědělec nemůže si nic vypůjčiti. Tak jako žádáme, aby byly sníženy státní výdaje, žádáme také snížení sociálních výdajů a zvláště přeměny podpory v nezaměstnanosti v produktivní péči o nezaměstnané, která ostatně byla navržena již před lety. Nesmírně vysoké úroky z prodlení jsou dalším těžkým zatížením poplatných výrobců a z níže uvedených dvou číslic jest patrno, jak příznivý zdroj daní si z toho učinilo ministerstvo financí. Vybrání 219 milionů korun přímých daní u různých skupin, platících přímé daně, daně z obratu a cel jest tak ztíženo, že se při tom platí 257.7 milionů Kč úroků z prodlení. Že z toho připadá velký díl na zemědělství, lze si lehce vysvětliti, uvážíme-li nové zadlužení zemědělství od války, které činí 24 miliard Kč. Tak skvěle se daří a dařilo zemědělství, s tak velikým porozuměním se setkávalo na všech stranách, že mu dnes hrozí zkáza jako prvnímu.

A proč? Poněvadž zemědělství nepamatuje samo na sebe. Poněvadž zemědělec příliš lehce dává si z rukou svou jedinou zbraň, svůj hlas, zvláště za dobré a krásné sliby, které se tak rády dávají o volbách, aniž později sebe méně zkoumal, zda byly tyto sliby splněny a do jaké míry. Nám zemědělcům chce rozuměti každý, každý chce nás zastupovati, jen aby vytáhl hlas a poté zemědělství zradil a přenechal zemědělským organisacím, aby si vybojovaly existenční podmínky pro zemědělství. Tak jest a zůstává vesnice odsouzena, jen aby se z ní stále čerpalo, ale tyto hodnoty se jí již nenahrazují. Jaký tedy div, jestliže na vesnici musí se stále znovu budovati od generace ke generaci a jestliže tam nejtrvalejší práce pro stát a národ, nepochopena, zůstává také neodměněna. Kde chceme hledati ještě porozumění pro naši národní a státotvornou práci, jestliže při takovém poklesu cen na dobytčím trhu musili jsme slyšeti od československého ministra na naše výklady, aby zde zakročil: "Máme mezi svými voliči mnoho tisíc drobných a větších zemědělců, ale nikdy neslyším takové žaloby, jako přednášíte vy." Jiné strany mají opět v programu nejkrásnější zemědělství, hlasují dokonce proti zemědělským návrhům, a přes to zemědělci od hakenkrajclerů neodcházejí. Jiní se opět bojí hlasování a raději odejdou, aby opět jiným svým voličským skupinám podali důkaz, že mimo voličů nechtějí míti se zemědělstvím nic společného.

Jak to má vypadati s ochranou zemědělství? S nevýslovnou námahou podařilo se sice dosíci zemědělských ochranných opatření, ale vždy teprve tehdy, když již tato ochranná opatření byla pokud možno překonána dobou a nemohla již ochrániti sklizeň onoho roku. Vládní prohlášení mluví o nových zajišťovacích opatřeních. Postaráme se, aby byla provedena v pravý čas.

Státní hospodářství a hospodářství ve státě, hospodářství každého jednotlivce jest ve větším zmatku než kdy jindy. Veškerá ta neuvěřitelná lehkomyslnost, s jakou bylo spravováno neobyčejné bohatství tohoto státu, otřásá dnes státním hospodářstvím a nyní se sahá k posledním prostředkům, abychom udrželi rovnováhu ve státním hospodářství. Krutě se mstí mnoho oněch hříchů jednostranného podporování jen českých zájmů. Krutě se mstí velikášství, s jakým bylo převzato řízení a správa tohoto státu. Německé výstrahy, které jsme přednášeli v pravý čas, byly příliš lehce mluveny do větru. Ministr dr Beneš prohlašuje sice styky se všemi sousedními státy za korektní, přes to však připustil nebo stanoviskem žádaným Francií dosáhl, že naši nejlepší a největší odběratelé se dnes zásobují odjinud a že my sami se dusíme ve vlastním přebytku. Dr Beneš mluvě o poměrech našeho státu k Francii prohlásil: "Nežádáme od Francie nic", zapomněl však připojiti, že Francie žádá od Československa příliš mnoho, tolik, že naše národní hospodářství musí se v dohledné době pod těmito požadavky zhroutiti. Náš malý stát se svými velmi nešťastnými hranicemi, obrovské zbrojení a výdaje na vojsko - naše generalita a vysoké důstojnické hodnosti dosahují, ba v některých případech přesahují počet bývalého rakouskouherského mocnářství - neobyčejně zatěžují celý náš národohospodářský život. A úřednický aparát teprve. Již jednou jsem o tom mluvil. Poněvadž byl příliš velký a příliš drahý, byl restringován. Úředníci, kteří dělali plnou čest svému stavu svými pracovními znalostmi a svou ochotou k práci, byli propuštěni a přes to požadavky českých šovinistických korporací dosáhly toho, že po restrikci mnoha tisícům státem placených lidí bylo placeno více než před restrikcí. Úmyslně volím výraz "státem placení lidé", poněvadž i podle českých a slovenských posudků mnoho tisíc z nich si nezaslouží titulu státního úředníka, neboť jsou z části k práci nezpůsobilí, z velké části však, nemajíce ani vůle ku práci, zatěžují tito státem placení lidé nejen státní rozpočet, nýbrž tito lidé i mimořádně zatěžují skutečné státní úředníky v jejich práci a svou přítomností a svým platem překážejí, aby práce skutečného státního úředníka byla náležitě placena. Strejčkovství, které se zde zahnízdilo, a naprosto neuvěřitelná protekce v tomto oboru dá asi velkou práci ohlášené úsporné komisi. Také úředník volá o pomoc a přece si může jen sám pomoci tím, jestliže se organisuje ve svém stavu osob s pevnými platy, jestliže pozná, že mnoho slibů, které mu byly činěny, byly právě tak pouhými vějičkami, na které se mají nachytati voličské hlasy, a jestliže se pak sám bude starati ve své pevně uzavřené stavovské skupině o existenční základny svého stavovského povolání. Dnešní doba přistupuje kategoricky také k němu s naléhavými důvody, aby se rozhodl, buď aby přinesl obět s jinými výdělečnými skupinami, aby se zabránilo tomu nejhoršímu - spekulaci s inflací - nebo aby se společně s námi postavil proti poměrům, jak je dnes tak zřetelně vidíme již v balkánských státech. (Posl. Windirsch [německy]: Bylo by dobře říci, kdo spekuluje!) Myslím, že se to všeobecně ví, nemusím to teprve povídati.