Ale na jednu věc bych mohl poukázati. Přišlo se také s námitkou, aspoň z lépe situovaných vrstev státně-zaměstnaneckých, že zamýšlená úprava jest zase takovou bolestnou nivelisací, že se redukují platy výše postavených státních zaměstnanců bez ohledu na předchozí vzdělání, že se zase vracíme do doby, jak se před námi vyvíjela až do platového zákona, který vešel v platnost dne 1. ledna 1926. Myslím, že by nebylo správné tímto způsobem věc posuzovati. Především není to úprava, aspoň není myšlena jako úprava definitivní, má to býti přechodný zjev, a já se domnívám, že je nutno při tom velmi zdůrazniti, že má v sobě tato zamýšlená úprava určité momenty daňově sociální; jestliže se všeobecně zvyšuje pensijní příspěvek o 2%, pak to znamená samozřejmě zásadu, že k takové nezbytné oběti musí přispět ve státě každý. Jestliže však potom u kategorií lépe situovaných přispívá se příspěvkem relativně větším, ne pouhou kvotou, nýbrž částkou progresivní, má to spíše povahu veřejné výsostné dávky nežli nějakého redukování platů. Nedá se vlastně mluviti o nějaké nivelisaci, nýbrž jde o něco, co nám na mys, uvádí příslušná ustanovení říšskoněmecká tak zv. Reichsnotopfer, to jest dávky, která znamená příspěvek k všeobecnému daňovému státnímu břemeni, a po té stránce je samozřejmé, že jakmile taková úprava nese v sobě tyto správní prvky sociálně spravedlivé úpravy, nelze konec konců při tom, když jest to jinak nezbytností, nic zásadního proti tomu namítati.

Slavná sněmovno! Všechny tyto snahy, které směřují k dosažení vyrovnaného rozpočtu, zejména zde naznačeným a zmíněným redukováním požitků státně-zaměstnaneckých, přirozeně nemohou býti účelem a cílem samy sobě, to vše musí míti určitý vyšší cíl. Je přirozené, že po stránce formální dosažení rovnováhy rozpočtové také není samo sobě účelem, nýbrž jsou tu cíle hospodářské a sociální. A zde nutno zdůrazniti jednu velkou věc, že totiž po našem mínění nutno sáhnouti do úpravy poměrů sociálních a opatřiti prostředky státní pokladně pro sociální úkoly, poněvadž v této republice, v tomto státě nesmí býti hlad. Po této stránce je to kategorickou povinností státu, aby se snažil o úplné vyrovnání v těch případech, kde to soukromým podnikáním je naprosto nemožné; tam nastupuje mravní a právní povinnost moderního státu a jsem přesvědčen, jak dosavadní vývoj tomu nasvědčuje, že všechny většinové stran budou se ruku v ruce snažiti o dosažení této veliké věci, aby každému bylo poskytnuto to nejnutnější, aby byl ochráněn se svojí rodinou od nejbídnějšího postavení v životě, aby netrpě, tou nejhorší formou fysické bídy, opravdovým hladem.

Při tom - poněvadž jen namátkou zde mohu některé věci vybírati - jest velmi zajímavé všimnouti si, že bylo upozorněno ve vládním prohlášení, které přednes, pan ministerský předseda, na zajímavý zjev, že se zamýšlí určitým způsobem zasahovati i do hospodářské organisace, kterou obyčejně nazýváme kapitalistickou. Zde, má-li býti správně pochopen nynější náš úkol, nutno trochu retrospektivně ukázat na jednu věc, totiž, že dosavadní systém ještě před hospodářskou krisí dopouštěl se jedné zásadní veliké chyby. Prosím, nebudeme zajisté takového prostomyslného nazírání, abychom se domnívali, že každá hospodářská organisace, jejíž úkolem bylo upraviti, normovati hospodářský oběh statků, zajistiti odbyt, cenu, sama o sobě již je něčím zavrženíhodným, nemravným. Řada takových různých útvarů, ať jsou to syndikáty, kartely nebo trusty, pokud zůstávaly na poli hospodářské organisace a pokud tím sloužily celku, měly dokonce své mravní odůvodnění. Ale velmi často, jako tomu obyčejně při lidských věcech bývá, vloudilo se do toho všelijaké zneužívání, a můžeme pozorovat, že se tyto hospodářské útvary dopouštěly zásadního omylu tím, že v podnicích, které podléhaly jejich vlivu, zapomněly na jednu velkou věc: pamatovaly na odpisy, tvoření reserv, všechno možné, ale nedbaly o to, aby jednoduše méně investovaly, méně racionalisovaly, ale na druhé straně aby se náležitým způsobem staraly o úměrné zvyšování mezd a tím způsobem o zajištění koupěschopnosti širokých vrstev v národě. To je zásadní chyba, a této výtky nemůže býti ušetřen ani dosavadní systém. To je věc známá a byla by chyba, kdybychom se z minulosti nechtěli něčemu naučiti.

Po této stránce musí také za pomoci zásahu státní výkonné moci dojíti k určitým reformám, které jistě nebudou snadné, poněvadž se zde střetají nejrozmanitější zájmy, které nemohou bez poškození zájmů celku násilným způsobem býti likvidovány.

Zde bych ještě chtě, upozorniti na jednu okolnost velmi důležitou. Bylo to "Právo lidu", které nedávno - již si nepamatuji přesně, kterého dne to bylo, ale v jednom svém článku - ukazovalo, jak právě působení těchto velkých hospodářských trustů, po př. kartelů, znamená určité zatížení naší výroby a konsumu širokých vrstev. Ukazovalo se tam, jak předměty, které nejsou nijakým způsobem ovládány nějakým kartelem nebo trustem, svým indexem celkem odpovídají poměrům předválečným, kdežto tam, kde zasahuje toto abnormální reglementování, máme úžasný vzrůst cenových indexů, které oproti normálním poměrům znamenají někde neúměrné zvýšení cen o 100 a někdy i více procent.

A tu nutno prohlásiti jednu věc. Pokud takový orgán, ať kartel, trust, syndikát vykonával určitou hospodářskou funkci ve prospěch celku, pokud zaručoval odbyt a tím také stejnoměrnost zaměstnání i stejnoměrnost zisku, po případě stabilisování mezd, mě, takový hospodářský útvar odůvodnění - musíme míti odvahu si to říci. Jakmile však nabyl postavení monopolního a začal na zásadě tohoto svého monopolního postavení své moci využívati - a řekněme přímo zneužívat - a nežádal tolik, kolik jednoduše může při řádné normální výrobě žádati, když zvyšoval ceny tak, že v konečné ceně jeho produktů vedle výrobních nákladů a soukromopodnikatelských zisků ještě byla ztajena velká, neúměrná, ničím neodůvodněná dávka, jest viděti, že si takový hospodářský útvar osoboval výsostná práva veřejnoprávních korporací, vybavených právem ukládati svým příslušníkům veřejné dávky k obecnému prospěchu. Zde na základě soukromoprávního útvaru vindikoval si takový hospodářský útvar právo ukládati ve zvýšených cenách dávky příslušníkům celého státu, ale ne k obecnému prospěchu, nýbrž jenom ku prospěchu určité hospodářské třídy. Tímto způsobem přechází každý takový útvar z útvarů hospodářských a mravně dovolených do té kategorie, kde pozbývá mravního nároku na existenci. (Výkřiky komunistických poslanců.) V takových případech nutno jej označiti takovým maliciesním novotvarem na hospodářském našem těle, který nutno nějakým způsobem odoperovati. Že to není tak jednoduché - jako každá operace - je pochopitelné. Ale první krok, který by mohl vésti k nápravě, je to prohlášené zde přiznání, že po této stránce bude nutno také účinnějším způsobem zasáhnouti nežli dosud. Vidíme všechny příčiny pro sebe, abychom se k této spolupráci jasně a otevřeně přihlásili.

Není bez zajímavosti, že tento problém, jak jsem si jej ve stručnosti dovolil naznačiti, je studován a je znám řadě takových činitelů, kteří jsou k tomu povoláni jednak po stránce vědecké, jednak po stránce hospodářské i mravní. Upozorňuji na zajímavé, ovšem málo známé faktum, že encyklika Pia XI. "Quadragesimo anno", která je z r. 1931, navazuje takovým zajímavým způsobem na známou první sociální encykliku Lva XIII. z r. 1891 "Rerum novarum" a mluví právě o tomto velikém problému asi tím způsobem, jak jsem si jej dovolil naznačiti. Říká tam, že takový útvar per nefas si osobuje určité oprávnění, které náleží jenom výsostným korporacím práva veřejného, a že v takových případech je správné, aby od útvaru a formy soukromého vlastnictví přecházelo se, pokud se týká těchto forem kartelu výrobního, ke způsobu kolektivnímu, že tedy už takový útvar dozrává k tomu, aby právě naznačeným způsobem bylo pokračováno.

Slavná sněmovno, je pochopitelné, že vládní prohlášení, i když bylo stručné, samo o sobě dává možnost dotknouti se řady různých věcí a považoval jsem za svoji povinnost, abych vedle zásadního prohlášení, které jsem zde učinil k otázce parlamentní a demokratické vlády, zaujal také stanovisko ke dvěma zásadním otázkám, k rovnováze rozpočtu a hospodářsko-sociálnímu problému, který s tím souvisí.

Ale nemohu skončiti bez stručné poznámky, že všechny snahy, které by směřovaly k nápravě v jednom nebo druhém směru, nebudou se moci za žádných okolností setkati s náležitým výsledkem, nebudeme-li se snažiti posuzovati také tyto otázky trochu více než dosud s hlediska morální a s hlediska osobní odpovědnosti. Po té stránce máme takový dojem, že jsme ve veřejném životě zašli trochu daleko. Je známo, jakým způsobem dnes jistá části tisku píše o všech veřejných činitelích hospodářských, politických a kulturních našeho života. Národní shromáždění, poslanecká sněmovna a senát, to podle líčení toho tisku není nic jiného, než vybrané shromáždění korupčníků, lumpů, zlodějů a darebáků. Slavná sněmovno, každému jen trochu klidně uvažujícímu člověku musí býti jasno, že to prostě není pravda, poněvadž by to bylo úžasné vysvědčení pro široké vrstvy v národě, kdyby na zásadě všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva jeden vedle druhého ze sebe a za sebe vybral jenom ty nejhorší výlupky společnosti a posla, je za poslance do Národního shromáždění. Nikdo, kdo takovýmto způsobem tyto věci líčí, nekoná žádným způsobem dobré služby ani demokracii, ani parlamentu, ani celému národu. Ne nepodobným způsobem mluví se také o orgánech státní správy, že prý jenom berou diety, v úřadě nic nedělají, jenom vyhazují státní peníze a pod., jsou ochotni ke každé korupci, že na ně stačí jenom trochu nemravného politického nátlaku, aby jednoduše podlehli a prováděli kdejakou nespravedlnost.

Domnívám se, že začíná být čas, abychom jasně, zřetelně a otevřeně také začali proti tomuto paušálnímu, všeobecnému a neodpovědnému štvaní a nactiutrhání mluviti. Je naprosto nemožné, aby se vytvořilo někde pracovní souručenství, aby se mohlo pracovati ve veřejnosti s trochou důvěry, když každého dne se bude veřejnosti vykládati, že je všechno marné, poněvadž je to všechno prolezlé zlodějstvím a korupcí.

Věci jsou do té míry zlé, že na př. mnohý, který nassál do sebe tyto informace z jisté části denního tisku, se domnívá, že když si někdo při nabídkovém řízení opatří politickou protekci té které skupiny, může se svou nabídkou beze všeho proraziti. To ne! Musíme říci do veřejnosti, že tyto věci v celku se provádějí správně a jsou pod řádnou kontrolou veřejnosti.

Konstatuji loyálně, že každá taková nabídka v každém ministerstvu je předmětem veřejného řízení před zadávací komisí, kde se účastní zástupci příslušného gremia těch dodavatelů, kteří právě přicházejí v úvahu, že jsou tam zástupci příslušných oferentů, jestliže nepřišli sami, a domnívám se, že nejsme shromážděním nějakých prostomyslných, ubohých lidí, kteří by, kdyby viděli všechno, jak je to tam sestaveno a jakým způsobem se svými ofertami umístili, na konec s největším klidem spolkli, kdyby nějakým nespravedlivým způsobem byla nabídka zadána tomu, kdo by nevyhovoval. Není to prostě pravda, takovým způsobem se nepostupuje a jest mravní povinností většinových stran, aby jedenkráte jasně a zřetelně veřejnosti pověděly, že to neustálé štvaní a vykládání o bezpříkladné korupci, o které se stále mluví v některé části denního tisku, není nic nežli neodůvodněné, protistátní, nemravné osočování.

Slavná sněmovno! Všechny tyto otázky, které spadají do tohoto rámce, jsou velkým problémem hospodářským a sociálním, ale v neposlední řadě jsou také otázkou mravní odpovědnosti. A po této stránce více než až dosud právě proto, že jsou poměry mimořádné a tak těžké a právě proto, že od jednoho každého budou žádati zvýšenou odpovědnost, musíme všichni míti na mysli starou zásadu římského práva, která tak krásným způsobem ohledně všech těchto otázek zapadá do toho přirozeného rámce našeho nazírání a platí pro všechny státy, tedy i pro naši mladou demokracii: Salus rei publicae suprema lex esto! (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Gottwald. Dávám mu slovo.

Posl. Gottwald: 13. prosince 1929, téměř před 3 lety činila svoje prvé prohlášení vláda Udržalova. Včera předstoupila před parlament s prohlášením nová vláda, vláda Malypetrova. Pro posouzení skutečné ceny Malypetrova prohlášení bude dobře, když si vzpomeneme, co před třemi lety Udržal sliboval a co pak jeho vláda skutečně udělala.