Na vládu a její vládní mameluky musí se udělati ještě větší nátlak, rozpoutati bouře celého veřejného mínění doma i v cizině, klub komunistických poslanců podporuje tuto věc od samého začátku. Proto všemi silami podporoval svůj návrh zákona o zestátnění polských škol. Polští vládní poslanci chtěli s počátku popříti, že takový návrh existuje, ale potom pod tlakem veřejného mínění musili přiznati, že takový návrh zákona byl podán.

Nyní přijde hlavní věc: Aby sněmovna přijala náš návrh zákona a návrh na doplnění rozpočtu v kapitole výdajů na ministerstvo školství a národní osvěty v částce 5 milionů Kč pro polské soukromé školy. Rozhodně žádáme jménem celého polského lidu od ministra dr Dérera a Trapla, aby všechny polské školy byly zestátněny a aby návrh zákona byl ihned projednán a ve sněmovně usnesen. K tomu mobilisuje slezský lid celé veřejné mínění, návrh tento jako spravedlivý podporuje i ohromná část české společnosti, vždyť pro něj hlasovaly v obcích četné skupiny českého revolučního obyvatelstva. A polští vládní poslanci, kteří se chlubí, že jim pomáhají a že je podporují sociálně demokratické strany a kluby, musejí se postarati, aby pro tento návrh jejich kluby hlasovaly.

Jinak budou jednou provždy vyškrtnuti z polské společnosti. Proto tomuto návrhu hlasovati nemohou a chtějí-li hlasovati pro něj, musejí k tomu přemluviti celý svůj klub a koalici. A nedovedou-li to, pak se demaskují přede všemi Poláky jako lháři, kteří předstírali, že klub československých sociálních demokratů a vláda stojí za nimi a že podporuje polské požadavky a postuláty. S tohoto místa již předem varuji polský lid, aby dobře dával pozor na své představitele a v případě potřeby je zakřikl a volal k pořádku.

Komunistická strana nezanedbá své povinnosti chrániti polskou národní menšinu a společně s celým proletariátem a zvláště s českými bratry dělníky povede a vyhraje svůj spravedlivý boj. Čím více se rozšířila školská akce, tím větší jest útisk a teror. Státní zastupitelství, těšící se zvláštní péči svého přednosty, socialistického ministra dr Meissnera, zabavilo v časopisech "Glos robotniczy i włościański" a "Dělnický deník" všechny zmínky o národnostním útisku a teroru. Tento útisk jest a byl, ale nesměli jsme o něm psáti. Censura všechno zabavovala, dokonce fakty teroru, když se týkaly vládních činitelů, byly zabavovány. Nedosti na tom, že vláda nechce zestátniti školy, ale ani nechce dovoliti, aby se o zestátnění psalo. Ale přes to našli jsme cestu k lidu. Našly se nelegální časopisy, které informovaly lid o školské akci a o vyzývavosti censury a státního zastupitelství.

Policie vrhla se zuřivě na naše schůze v této věci pořádané. Každá schůze s programem o školském útisku a národnostní otázce byla a jest dosud bez odvolání pod záminkou "klidu a pořádku" zakazována. Tento hanebný, svévolný a protizákonný postup policie ještě více zostřil pozornost a bedlivost lidu na naše požadavky a akce a učinil je populárními.

Posledně se hromadně zakazují obyčejné schůze v okolí Karvinné a Fryštátu, přes to, že nikde nebylo k tomu příčiny. V okolí Karvinné neexistuje svoboda shromažďovací a svoboda slova. Policejní komisařství v Karvinné svévolně, bez důvodu zrušilo tento elementární, základní zákon a zastavilo jeho účinnost.

Jest to prostě útok, jakého ještě nebylo. Děje se to všechno v dobách, kdy máme ve vládě sedm socialistických ministrů a presidentem jest demokrat Masaryk. Nedají ti práci, vyhodí tě z ní, nedostaneš podpory v nezaměstnanosti, nevydržují ti školy pro děti a když o tom napíšeš do novin, zabaví to a vinníka zavrou, časopis zastaví, když jdeš na ulici na schůzi si postěžovati a volati o nápravu, rozpustí schůzi, zpravodaje odvedou k soudu a shromážděné rozeženou na všechny strany pendreky a roznesou na koňských kopytech jízdní policie. To je demokracie!

Takové jest panování většiny se sedmi socialistickými ministry a většinou socialistických poslanců. Vyzýváme lid k boji proti takovému pořádku. Nepomůže žádné odkládání ani čekání. Jen rychlý a bezohledný boj poskytne nám právo na ulici a svobodné mínění.

Jako v Československé republice řádí teror a pronásledování, tak také v Polsku jest strašná honba proti revolučnímu hnutí a národním menšinám.

V ukrajinských zemích, které obsadilo fašistické Polsko, řádí neslýchaný teror. Následkem pacifikační akce vlády policie a vojsko vraždí, bije a trýzní tisíce ukrajinských sedláků, bouřících se, protestujících proti těm vraždám. Hlavními středisky "pacifikace" jsou osady Smolary, Čeremošno, Hurno a Povursk. "Pacifikace" koná se podle známých východohaličských metod a při tom ji polní a stanné soudy "zdokonalily".

Když trestní výprava přijde do vsi, začíná se zatýkání a hromadné bití sedláků, především uvědomělých a činných. Bitím a mukami chtějí dosíci výpovědí, kde jsou tlupy sedláků, ukrývající se v lesích a kdo s nimi udržuje styk. Bylo totiž zjištěno, že sedláci poskytují těmto "tlupám" potraviny.

Pod záminkou boje s povstalci berou trestní výpravy z každé vesnice rukojmí, o jejichž osudu není nic známo. Partyzánský oddíl v okolí Smolar skládá se pravděpodobně z 80 lidí, v okolí Košerského Kamene ze 160 lidí. Počet zatčených partyzánů dosahuje 30. Kolují pověsti mezi lidem, že zatčení partyzáni a rukojmí bývají postříleni. Jen proti čtyřem konal se veřejný soud. Jsou to T. Djak, A. Oleszczuk, S. Olearczuk a Alexandr Mioncz. Tři z nich byli "legálně" pověšeni, jeden byl odsouzen k doživotnímu žaláři.

Pokračováním "pacifikace" jest rozpuštění organisace "Selrob" a zastavení všech časopisů, které tato organisace vydávala a to "Selrob", "Syla", "Vikna", "Kooperatyvnyj Vistnyk", "Novi Šlachy", "Naša Zemla", a "Knyžka". Redakční místnosti byly zapečetěny. Bylo zatčeno 25 osob, mezi nimi celý výbor "Selrobu" a všichni redaktoři časopisů.

Rovněž za "protistátní" působnost byla uzavřena ukrajinská družstva: "Jednist" v Dobrovlanech, "Postup" v Nagujevicích, "Silskyj Hospodar" v Jasenici Silné a "Rejonová mlékárna" v Dobrovlanech. Mimo to byly zapečetěny místnosti spolku "Silskyj Hospodar" a "Ridna škola" v Dobrovlanech, čítárna "Prosvity" v Kolbcích a "Silskyj Hospodar" v Raněvičích.

V okrese javorovském konaly se prohlídky u členů "Selrobu" a bylo zatčeno 5 osob. Na území okresu křeměněckého bylo zatčeno přes 100 osob.

Jako formální záminku pro rozpuštění národně-osvoboditelské organisace vzal se soudní rozsudek z r. 1930, podle něhož členové této organisace byli odsouzeni za "protistátní" činnost. I buržoasní noviny se diví, že přes tento rozsudek mohla tato organisace zákonitě existovati 2 roky a že teprve nyní si připomněli soudní rozsudek z r. 1930. Domnívají se, že tato akce jest spíše následkem inspekční cesty ministra vnitra Pierackého, který mohl konstatovati vlivy a "nebezpečí" existence této strany.

Nepomůže však polským dobyvatelům zesílený teror a trestní výpravy, utiskovaní ukrajinští sedláci, kteří dnes partyzánskými oddíly pokoušejí se odporovati utiskovatelům, zvětší své síly a vybojují si právo sebeurčení až k odtržení od kapitalistického státu polského. [ ].

Dne 23. září byl ve Varšavě zastřelen podle rozsudku stanného soudu vojín I. radiotelegrafického pluku Jeroným Wysocki za "špehounskou" činnost ve prospěch jednoho ze sousedních států. Ve skutečnosti nebyl žádným špehounem, jen členem polské komunistické strany.

Přednosta borysovské trestnice zastřelil vězně Lukáše Korolenka, zadrženého před 2 měsíci na sovětských hranicích. Korolenko obrátil se k přednostovi se žádostí, aby byl přeložen do jiného vězení. Při rozhovoru přednosta vytáhl revolver a střelil vězně do hlavy a zabil ho na místě.

Počátkem tohoto měsíce krajský soud vynesl rozsudek ve věci 19 obžalovaných pro protistátní činnost mezi vojskem. Líčení konalo se za zavřenými dveřmi. Mezi obžalovanými jsou dvě ženy a čtyři vojáci. Soud odsoudil Leona Sitarského na 6 let žaláře, Štěpána Serovika na 2 roky žaláře, Luciána Millera na 4 roky žaláře, Josefa Małeckého na 4 roky žaláře, Valeriána Kupiduru na 8 měsíců vězení, Davida a Šmula Fišmany na 3 léta žaláře, Mariana Opoczyńského na 2 roky a 6 měsíců, Chavu Ginbergovou na 3 roky, Štěpána Majchrzaka na 5 let žaláře, Rubina Pajeského na 6 měsíců, Felixe Olchu na 4 léta žaláře, Zygwiczovou na 2 roky, Zikmunda Gordana na 4 roky, R. Poszumińského na 2 roky, M. Szulimovského na 3 roky, H. Szadeckého na 3 roky žaláře. Svědek obžaloby policejní strážník se přiznal, že ho k této věci velitel "připravil".

Ve spojení s přípravami stávky v městské elektrárně ve Varšavě policie hromadně zatýká revoluční dělníky. Dne 1. října byli zatčeni členové redakce lidového časopisu "Czerwona Elektrownia". Jsou to členové P. P. S., kteří živě pracovali mezi zaměstnanci elektrárny. Byli zatčeni: Josef Jeleński, Vladislav Brzozowski, Zdislav Pawłowski, Izák Goldkorn a Chava Najmanová, posluchačka university.

V západním Bělorusku bylo koncem minulého měsíce zatčeno 28 osob podezřelých z protistátní činnosti.

V procesu 6 ukrajinských žurnalistů a spisovatelů, obžalovaných z velezrady proto, že se účastnili zasedání sjezdu O. U. N. ve Vídni r. 1929, byl vynesen rozsudek, jímž byli odsouzeni Zenon Pełeński, Osyp Bajdurzyn, Julian Wassyan, Štěpán Łenkowski a Olexa Babij, každý na 4 léta žaláře.

Vilenský soud odsoudil Movše Segala a Šaju Wejzgara na celá léta žaláře, a to proto, že na telegrafických drátech vyvěsili komunistický transparent.

Dne 3. října krajský soud ve Vilnu jednal ve věci desíti obžalovaných o příslušnost ke K. S. Z. B. a o to, že nabádali vesničany, aby neplatili daně. Soud odsoudil obžalované úhrnem na 27 let žaláře. Když vypovídal provokatér Ejsymont, obžalovaní výkřiky mu překáželi vypovídati. Předseda dal vyvésti všechny obžalované ze síně a teprve když Ejsymont učinil svou výpověď, byli obžalovaní zase do síně přivedeni.

Poněvadž i československý proletariát má velmi velký zájem na těchto strašných událostech, odehrávajících se ve fašistickém Polsku, dovolte, abych několika slovy česky vylíčil fakta neslýchaného teroru na území západní Ukrajiny, obsazeného Poláky.

Stanné soudy na západní Ukrajině:

Dne 24. a 25. listopadu stanný soud v Čortkově odsoudil na trest smrti Ivana Skorupskoho, obžalovaného pro "vyzvědačství". Rozsudek byl vykonán.

Dne 9. prosince stanný soud v Stryju odsoudil k trestu smrti dělníka Mychajla Rudoho pro zastřelení provokatéra J. Vytruky. Trest smrti byl zaměněn na doživotní vězení.

Ve dnech 7. až 9. prosince stanný soud v Samboře odsoudil k trestu smrti Stepana Ščurka a Antona Choljavu z Boryslaví pro zabití policejního agenta Jana Ostrovského. V noci na 10. prosince oba odsouzení byli pověšeni. Stanný soud v Piňsku odsoudil 2 lidi pro vyzvědačství, samozřejmě vyzvědačství v uvozovkách, poněvadž tam vůbec vyzvědačství není dokázáno.

V lednu 1932 stanný soud v Přemyšli odsoudil 3 mladé rolníky 19 až 22 let pro ubití velkostatkáře J. Krywania k trestu smrti, jenž byl zaměněn za doživotní žalář.

Dne 8. února 1932 stanný soud v Lucku odsoudil Dmytra Vojťuka z Kovelského okresu k smrti pro zamýšlené ubití podezřelého z provokatérství Matvijčuka. Dmytrovi Vojťukovi vytýkali také příslušnost ke komunistické straně Zakarpatské Ukrajiny.

Dne 12. února v Tarnopolu konalo se líčení při stanném soudu proti B. Koryňovskému a J. Swiderskému, obžalovaným z vyzvědačství. Byli odsouzeni k doživotnímu žaláři.

Dne 16. a 17. března odsoudil stanný soud v Čortkově Mykolu Belského k 14, a J. Belského k 12letému žaláři pro vyzvědačství.

Dne 21. března stanný soud v Zámostí na Hruběšovsku odsoudil k doživotnímu vězení J. Ulana a Korytka pro přepadení fizla Kasiana.

Dne 13. května zastřelen byl v Lublíně pro vyzvědačství vojín Hryc Bilkus z Hruběšovského okresu, který psal naivní dopisy z vojny své snoubence, na základě kterých byl odsouzen. Zastřelený byl členem "Selrobu".

Ve dnech 20. a 21. května konal se ve Lvově stanný soud proti vojínovi Vasilovi Zapuchlému, obžalovanému z vyzvědačství. Trest smrti byl mu zaměněn na 10 let těžkého žaláře.

Dne 1. července byl vykonán rozsudek smrti provazem v Rivnu pro vyzvědačství nad Sergiem Petrykem, rolníkem z vesnice Terenne, a nad vojenským desertérem Sym. Ševčukem ze Stominského, okres Ljubomil.

Dne 20. července zasedal stanný soud proti povstalcům v Lisku. Vasyl Dunyka, Petro Madejov, M. Paslavsky, Mich. Malecký byli odsouzeni k smrti a jeden obžalovaný k doživotnímu žaláři. Trest smrti byl jim zaměněn za doživotní žalář. Odsouzené zavezli do známého hrozného vězení "Svatý kříž".

Dne 23. srpna byli zastřeleni v Kremianyci Hnat Baryš i Hnat Kovalčuk, kteří byli v tajném líčení odsouzeni stanným soudem 22. srpna pro vyzvědačství, které se jim samozřejmě nedokázalo.

Kraj. soud v Rivném na zasedání v Ostroze odsoudil k smrti Konst. Vaščuka, nazývaného "orel" pro vyzvědačství. Rozsudek byl vykonán.

V Kovlu konalo se líčení proti 4 rolníkům, diversantům (partyzáni), z nichž 3 byli Ukrajinci a 1 Polák. Ukrajinci byli odsouzeni k smrti, Polák na 15 let těžkého žaláře, rozsudek byl vykonán.

Stanný soud v Čortkově odsoudil pro "vyzvědačství" k smrti provazem Hrycia Dmytruka na 25 let a Mykolu Slobodiana na 20 let z Dobriwlia u Zaleščyk. Slobodianovi president změnil trest smrti v doživotní vězení. Dmytruk byl pověšen.

V Čortkově zasedal stanný soud proti Ivanovi Laskovičovi, obžalovanému z vyzvědačství; odsouzen byl k doživotnímu žaláři.

Dne 17. srpna t. r. v Povirsku bylo pověšeno 12 mladých rolnických hochů v souvislosti s událostmi na Polissiu.

Stanný soud v Berežanech soudil pro ubití provokatéra 2 lidi, jeden byl odsouzen na šibenici a druhý na 6 let do žaláře.

Dne 12. září byli v Kovelu pro protistátní činnost odsouzeni A. Kopančuk, P. Melnyk k smrti provazem a M. Božidarnyk na 15 let žaláře.

V Rybniku byl odsouzen na šibenici O. Benskij pro střelbu na policajta.

V Rivném odsouzen byl pro protistátní činnost na šibenici A. Vološčuk (39 let).

V Tarnopoli byli pověšeni 2 ukrajinští rolníci pro chystané, samozřejmě neprovedené, ubití provokatéra, a třetí byl odsouzen k doživotnímu žaláři.

Celkem bylo 45 rozsudků smrti, 8 odsouzeno k doživotnímu vězení a ostatní do vězení od 10 do 15 let. (Posl. Kliment: Tak to vypadá v zemi našeho demokratického spojence proti Sovětskému svazu!) Tak tomu je.

V Československu vláda se sedmi socialistickými ministry bojí se ještě vystoupiti s takovými rozsudky stanného soudu, poněvadž jsou zde ještě jisté zálohy a to sociálfašistické úderné tlupy, takže nemůže ještě docházeti k výjimečným soudům. Ale přes to ráz ničivé československé politiky podobá se na vlas politice vlády [ ] Piłsudského.

Tam nyní desítky a sta nevinných lidí jen za to, že patří do "Selrobu", do komunistické strany, jsou hromadně odsuzovány k trestu smrti, k šibenici, jdou pod revolvery policistů v okovy, do doživotního a mnohaletého žaláře. Tážeme se, je-li to demokracie?

Vidíme, že naši soc. demokraté jako na př. pan Prokeš jdou ruku v ruce se zástupci krvavé vlády Piłsudského, tvoří českopolské komitéty s biřici Piłsudského, s konsuly.

S nimi se na hostinách líbají sociálně demokratičtí poslanci této sněmovny, kolegové pana Brožíka, kolegové našich socialistických ministrů.

A pan posl. Chobot jest tak strašně proletářsky naladěn a tak strašně nenávidí fašistickou vládu Piłsudského, že jak jen uvidí generála Piłsudského, neví, co se s ním děje. Nedávno projížděl Bohumínem generál Górecki, pravá ruka Piłsudského. Pan Chobot beze všeho pozvání sebral frak a honem jel do Bohumína. A tam ať generál chtěl nebo nechtěl, Chobot ho tahal za šosy a líbal se s ním. Jako vůdce polského proletariátu, zatím co v Polsku proletáři jsou vězněni a vražděni, pan poslanec Chobot jde ruku v ruce s biřici Piłsudského a líbá se na hostinách s jeho generály. Tací lidé měli by se styděti a hanbiti! [ ].

Proti tomu musíme rozhodně vystoupiti nejen slovem, nýbrž i činem, musíme rozbíti tu společnou frontu polské a české buržoasie.

Buržoasie obává se vzrůstu sovětů, provedení jejich pětiletého plánu, bojí se vzrůstu sovětského stavitelství, zprůmyslovění, kolektivisace, bojí se toho, že tam má pracující lid práci, chléb, volnost a svobodu a zde po 14 letech trvání Československé republiky je hlad, nouze, nezaměstnanost a smrt hladem.

V zájmu a na obranu všech pracujících lidí vystupuje komunistická strana, aby již jednou udělala přítrž ničivé politice všech kapitalistických států. Zvláště komunisté mají povinnost vystoupiti do boje proti těm neslýchaným přehmatům polské buržoasie. Jako komunisté jdeme první, abychom zasadili smrtelnou ránu polské a české buržoasii a na troskách jejich režimů zavedli diktaturu proletariátu proti buržoasii v zájmu pracujícího lidu všech národů. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Török.

Posl. Török (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Pomery na Podkarpatskej Rusi najlepšie sú charakterizované hladom, biedou, nezamestnanosťou, tyfusovou epidemiou a úradným terorom. Hlad nabýva v Podkarpatskej Rusi stále hroznejších rozmerov, v dedinách a mestách Vrchoviny zurí tyfus, avšak o nič lepšie nie sú pomery ani v južných krajoch Podkarpatskej Rusi. Prevažná väčšina obyvateľstva dnes už nemá chleba a potravín, a počet nezamestnaných lzä odhadovať cifrou asi 80.000, ktorí v pomeroch čo možná najbiednejších živoria. Týchto 80.000 nezamestnaných nevidelo z veľkej väčšiny v Podkarpatskej Rusi po dobu celého leta takrečeno ani jediného haliera zárobku, takže títo ľudia nie sú pre zimu zásobení ani tými najpotrebnejšimi vecmi.

K všeobecnej biede pridružuje sa tohoto roku ešte i katastrofálna neúroda, ktorú na Vrchovine zničily myši zo 70 až 80%. Vláda má peniaze na všetko, avšak keď by mala týchto ubohých zničených obyvateľov dedín podporovať, nemala a nemá peniaze. Pracujúci sedliaci, maloživnostníci a maloobchodníci sú v úpadku a nemajú žiadnej možnosti, aby si mohli zabezpečiť najnúdznejšie a najprostejšie potraviny.

Nadchádzajúca zima ohrožuje na Podkarpatskej Rusi 500.000 duší v pravom smysle slova hladom a strádaním. Vláda prez to všetko neurobila nič, aby sa tomuto hladu a biede predišlo. Podpory v nezamestnanosti tu takrečeno niet a i keď veľmi zriedka na niektorých miestach poskytujú sa z tak zv. blokov žobrácke almužny, i tieto rozdeľujú sa na preveľa miestach iba raz za tri mesiace, a to 10 Kč bloky na osobu a rodinu, za čo však proletári musia ešte i robotovať. Okresný úrad v Chuste a prednostenstvo obce za 10korunové žobrácke bloky dáva do poriadku závodište českých Sokolov a zamestnáva tam vyhladovelých a sotva sa pohybujúcich nezamestnaných.

Stejné sú pomery tiež v iných nespočetných obciach v Podkarpatskej Rusi. 80% detí následkom chudoby v zime nebude môcť navštevovať školu a už teraz dochádza k hromadným onemocneniam epidemiou tyfusovou nielen na krajoch horných, ale tiež v južných krajoch Podkarpatskej Rusi, v Mukačeve a v okolitých dedinách. Na všetko to díva sa vláda so založenýma rukama a nedbá o to, že hlad a epidemie stále sa rozširujú medzi obyvateľstvom.

V Podkarpatskej Rusi nebolo tohoto roku takmer žiadnych pracovných príležitostí. Sľubované verejné práce nedaly zemský úrad a okresné úrady vykonať. Tak v Berehove, kde už po dobu minulej zimy hovorilo sa o tom, že Verka bude regulovaná, kde sa sľubovala stavba novej nemocnice, zostalo len pri sľube a tak veľká časť obyvateľov v Berehove, nemajetní proletári hľadia s prázdnymi vačkami ukrutnej zime v ústrety.

Ani v štátnych lesoch sa nepracuje, ač v týchto lesoch i pri najmenšej pracovnej príležitosti mohlo by byť zamestnané najmenej 15.000 robotníkov. Bieda a pauperizácia je stupňovaná bernou politikou vlády, ktorá vedie vo veľa prípadoch i ku krvavým srážkam. Posledne došlo v Dolnej Apši k takémuto krvavému vymáhaniu daní, kde dedinské obyvateľstvo zarábalo na chleba v prácach lesných, tieto však teraz odpadly, obyvateľstvu nemohlo sa dostať žiadneho zárobku a následkom toho nemôže platiť ani svoje dlhy nahromadené v rôznych obchodoch. Exekúcie boly žiadané proti viacerým a tieto exekúcie boly aj prevedené, aniž dotyčné osoby obdržaly vopred akúkoľvek výzvu platebnú. A tak sa stalo, že dňa 20. minulého mesiaca dostavili sa berní exekútori v doprovode četníkov do Dolnej Apši, aby u viacerých dedinských pracovníkov previedli exekúcie na dlhy daňové a v obchodoch. Jednotlivcom zabavili telatá, kravy, a druhého dňa chceli odviesť zabavené movitosti. Sedliaci chceli tomu prirodzene zabrániť, lebo vedeli, že ak im odvedú poslednú kravu, nebude ani mlieka, ktorým predsa len dosiaľ ako tak zachraňovali svoje deti od zkazy hladom. Prosili a dožadovali sa, aby berní exekútori a četníci opustili dedinu, aby sa im dostalo práce, že radi budú pracovať a potom svoje dlžoby zaplatia. Avšak ako vznikly tieto dlžoby? Tí, čo si vypožičali pred pár mesiacmi 600 Kč, dnes majú dlh 1200 Kč a pre týchto 1200 Kč musia podstúpiť dražbu a musia im byť odňaté ich statky. Je prirodzené, že prosby a žiadosti neosožily nič, četníci a financi strieľali do masy, takže 87 rokov starý Michal Fučur zostal na mieste mrtvý a tri ťažko a niekoľko ľahko ranených udáva charakter bernej politiky, toho vymáhacieho systemu, ktorý sa dnes v Podkarpatskej Rusi udomácnil.

Tak pomahá vláda maloroľníkom a malým existenciam v Podkarpatskej Rusi v dnešných biednych pomeroch. A práve preto, že je situácia taká, kde pomery prekotne sa zhoršujú, strana komunistická, aby zabránila tomu, aby hlad, bieda a epidemie hromadne rvaly svoje obeti, navrhuje, aby vláda v dobe čo najkratšej zorganizovala vhodnú pomocnú akciu, do ktorej by za účelom praktického prevádzania pomoci zapojila akčné výbory volené dedinskými chudobnými pracovníkmi, aby nedošlo i v budúcnosti k tomu, čo sa stalo v zime tohoto roku, že agrárníci ruka v ruke s ostatnými korupčnými stranami odpredali mlynom pšenicu, dovezenú cla proste z cudziny a vybojovanú pracovníctvom dedinským a robotníctvom mestským, a získali na nej ťažké miliony.

A práve preto navrhujeme konkrétne, aby vláda pre hladujúce obyvateľstvo Podkarpatskej Rusi povolila cla prostý dovoz 5000 vagonov kukurice, z čoho polovica má byť úplne zdarma rozdelená medzi hladujúcim obyvateľstvom na účet štátu. K dovozu tohoto množstva je treba 14.5 milionov Kč. Ďalej navrhujeme, aby dala vláda doviesť 1000 vagonov cla prostej pšenice po 80 Kč za metrický cent. Polovica tohoto množstva buď rozdelená úplne zdarma. Táto akcia by stála 4 miliony Kč. Nech vláda povolí cla prostý dovoz 1000 vagonov raže po 60 Kč za metr. cent, a polovina tohoto množstva buď tiež úplne zdarma rozdelená medzi ubohými hladujúcimi v Podkarpatskej Rusi. Na účet štátu buď rozdelené ďalej 2500 vagonov zemiakov po 40 Kč za metr. cent, čo by stálo úhrnom 10 milionov Kč.

Vezmeme-li v úvahu, že hlad za budúcej zimy ohrožuje v Podkarpatskej Rusi 500.000 duší, vtedy z týchto podpôr pripadá na 1 hlavu 1 metr. cent kukurice, 20 kg pšenice, 20 kg raže a 50 kg zemiakov. Rozumie sa samo sebou, že touto podporou ešte nebude úplne zažehnaný hlad v Podkarpatskej Rusi, a preto navrhujeme ďalej, aby ihneď boly zahájené práce v štátnych lesoch, kde by mohlo dostať práce najmenej 15.000 ľudí. Na stavbu škôl, na opravu ciest, reguláciu riek a na podporu nezamestnaných buď povolené 30 milionov korún, a navrhujeme, aby na pomocnú akciu pre 126.000 školou povinných detí v Podkarpatskej Rusi, ktoré majú zo dvoch tretín rodičov chudobných, ktorí nie sú v stave svoje deti ani nasýtiť, ani šatiť, ani školskými potrebami opatriť, povolené bolo 18 milionov Kč, z čoho 84.000 detí mohlo by dostávať po dobu 120 dní po 1/2 litru mlieka, 25 dkg chleba, 80 korún na šatstvo a 20 Kč na školské náčinie.

Vieme veľmi dobre, že na tento náš návrh nám odpoviete, že nieto peňazí. A práve preto ihneď vám tiež naznačíme, kde má vláda vziať peniaze na tieto pomocné akcie, aby tieto akcie mohla i v praxi uskutočniť. Ministerstvo financí ztroví v Podkarpastkej Rusi každého roku 34 miliony Kč na finančné riaditeľstvá a na exekútorov. Pracujúce obyvateľstvo Podkarpatskej Rusi je už úplne na žobráckej palici, nemá už ničoho, čo by sa mu mohlo vziať, tak že tu by sa dalo snadno ušetriť 30 milionov Kč. Na súdy v Podkarpatskej Rusi vynakladá sa ročne 14 mil. Kč, z toho by sa dalo ušetriť najmenej 4 mil. Kč. Kňazi a rabíni v Podkarpatskej Rusi dostávajú ročne vyše 7 mil. Kč. Títo majú už beztoho veľké majetky, avšak dobre zarábajú i pri svadbách, pohreboch, tak že tu by sa ľahko dalo ušetriť 5 mil. Kč. Je však v Podkarpatskej Rusi vyše 100 milionárov, ktorých majetok presahuje hodnotu 200 milionov. Títo páni mali by byť donútení, aby jednu desatinu svojho majetku odviedli ako daň mimoriadnu a hneď by bolo tu ďaľších 20 milionov Kč ku zmierneniu biedy.

Tieto obnosy by úplne stačily, aby náš návrh mohol byť uskutočnený; vieme však, že náš návrh nazvete demagogiou, a preto vyzývame pracovníkov Podkarpatskej Rusi: Nečakajte na smrť hladom so založenýma rukama, ale ukážte, že máte hlad a požadujte splnenie vašich oprávnených žiadostí.

Vládna politika v Podkarpatskej Rusi nebola by však dokonalá, keby všetko to nebolo dovŕšené terorom. V Podkarpatskej Rusi rozpustili v minulom roku niekoľko organizácií, ktoré stály vždy v čele boja ubohého pracujúceho obyvateľstva, organizovaly a viedly ho. V poslednej dobe rozpustili organizáciu jednoty dedinských pracovníkov, rozpustili rudú podporu, medzinárodnú robotnícku podporu, ktoré v rozmeroch medzinárodných shromažďovaly a podporovaly hladujúce obyvateľstvo a nezamestnaných v Podkarpatskej Rusi.

Pracujúci v Podkarpatskej Rusi veľmi dobre vedia, že dotiaľ, kým sa masy nepohnú, neučiní vláda ani krok, aby zabránila biede a tyfusovej epidemii, ktorá zúri dnes v Podkarpatskej Rusi. A preto organizuje sa pracujúce robotníctvo v každej dedine, v každom meste, aby tieto svoje požiadavky i praxi presadilo. Je len prirodzené, že toto organizovanie má v zápätí teror, prenasledovanie, ktoré sa prejavilo v Podkarpatskej Rusi nielen v tom, že rozpustili niekoľko revolučných organizácií, ale i v tom, že zabraňujú každému legálnemu útvaru a zakazujú všetky schôdze strany komunistickej všade a bez akéhokoľvek dôvodu.

A tak v okrese ťačovskom nemôže strana komunistická vôbec konať verejné ľudové shromaždenie, aby na ňom mohla podať verejne zprávu o prácach, ktoré vykonala v záujme pracovníkov, aby mohla ukázať cestu pracovníkom a maloroľníkom, čo majú činiť, aby sa zbavili biedy, ukrutných daní a berných exekúcií. V každom okrese zúri teror, teraz však zmieňujem sa len o okrese sevlušskom, kde práve teraz v nedeľu budú obecné voľby. Naša strana prihlásila na deň 23. t. m. verejnú schôdzu voličskú, ale okresný pánboh, okresný náčelník ju zakázal. Ľahko si možno tedy predstaviť, do akej miery nepovoľujú nám zamýšľané ľudové shromaždenia v dobe, kedy nie sú voľby, keď zakážu nám ľudové shromaždenie i pred voľbou.

Policajný kapitanát v Berehove zakázal manifestáciu jednotnej organizácie dedinských pracovníkov z toho dôvodu, že organizácia je ilegálnym organizačným tvarom. Darmo sa dovolávame toho, že organizácia tá konala v Mukačeve 11. septembra zemský kongres, že táto organizácia je práve organizáciou legálnou, všetky naše argumenty boly márne, manifestačné shromaždenie nepovolil.

Všetky tieto opatrenia smerujú len k tomu, aby znemožnily prejavy nespokojnosti pracovníkov a malých existencií v Podkarpatskej Rusi, my však vzdor akémukoľvek úradnému teroru a prenasledovaniu organizujeme a pripravujeme boj, ktorý má terajšiu biedu a strádanie odvrátiť a na miesto toho nastoliť systém, v ktorom nebude hladu, biedy a proletariát nebude nivočený tyfusom. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo p. posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): Jsme na konci vládního období a považujeme za nutno, abychom pronesli nekrolog, rozloučili se s touto vládou, která nikým nelitována docela potichu se octla na smetišti dějin. Považujeme to za tím nutnější, poněvadž sociální demokrati přepjatými slovy oslavovali nastoupení Udržalovy vlády. Dne 31. října 1929 uveřejnil časopis "Sozialdemokrat" článek, jejž převzal z "Práva lidu" a který zaslouží, aby byl vytažen z minulosti. Tento článek zněl:

"Vláda panské koalice ustupuje. Zemřela hned po vyhlášení skrutinia. Tím končí smutný úsek našich poválečných dějin. Vláda zemřela neoplakávaná nikým, ani těmi, kteří ji utvořili. Truchlících pozůstalých není. Měšťáci se snad v duchu vrátí k myšlence, aby se u nás zase vládlo proti dělníkům, ale doufejme, že to zůstane u nás navždy zbožným přáním po zkušenostech, které učinilo obyvatelstvo s takovým vládním systémem a které v neděli učinily i strany, které se účastnily křižáckého tažení proti chudšímu obyvatelstvu, které tak osudně skončilo. Nad republikou svítá nový den. Vlna reakce jest za námi. Nevrátí se a vrátiti se nesmí. Za to ručí vzestup socialismu, který jest neudržitelný, poněvadž jest historicky odůvodněný. Za to ručí probuzení chudšího obyvatelstva z opiového spánku bolševické nevěry. Sociální demokracie jako strana i jako idea jest na postupu."

Tak psaly časopisy "Sozialdemokrat" a "Právo lidu", když nynější vláda zahajovala svou činnost. Tři léta mohlo pak dělnictvo, všechno pracující obyvatelstvo cítiti na vlastním těle činnost této vlády, jejíž zrození bylo podle mínění časopisu "Sozialdemokrat" svítáním nového dne. Tři léta měšťáckosocialistické, německočeské vládní činnosti přinesla pracujícímu obyvatelstvu tohoto státu strašnou bídu, hlad, hromadnou nezaměstnanost, politický, sociální a národnostní útisk, pronásledování, žalář a smrt. Tři léta měšťácko-soc.-demokratické vládní činnosti ještě zmenšila dělníkům jeji ch skrovný kus chleba, vydala děti pracujících všanc nedostatečné výživě a křivici, zničila statisíce existencí. Vláda, ve které zasedalo 7 socialistických a soc.-demokratických ministrů, povolila ve 3 letech přes 5 miliard Kč militarismu, 1 miliardu Kč popům, 2 miliardy Kč policistům, 3 miliardy Kč byly z daní poskytnuty bankám, miliardy daní byly odepsány kapitalistům. Pro milionový zástup nezaměstnaných a jejich příslušníků měla však vláda jen almužnu, již si nezaměstnaní musili ještě těžce vybojovati.

Tři léta měšťácko-soc.-demokratické koalice stačila, aby se z průmyslových oblastí staly trosky. Nejdůležitější odbytiště jsou v pekle, vývoz klesl na 33%. Obchodní politika zeleno-rudo-černé koalice vytvořila poměry, které se spíše podobají obchodní válce než obvyklým obchodním stykům. Již dvě léta není za spoluodpovědnosti soc. demokracie, smiřující národy, žádná obchodní smlouva mezi Maďarskem, důležitým odběratelem československých průmyslových výrobků, a Československem. R. 1927 soc. demokratičtí poslanci ve sněmovně roztloukli své pulty, dělajíce obstrukci proti zavedení obilních cel. Za jejich činné účasti byla všechna cla zvýšena. Naše celní a obchodní politika utváří se tak, že zaručuje ochranu domácí výrobě, tak jsme četli před lety v soc. demokratickém tisku, a tři léta takové celní a obchodní politiky stačila, aby se z našich sedláků stali žebráci, z našich živnostníků bankrotáři, aby se zničila celá průmyslová odvětví. "Nad republikou svítá nový den", jásal před 3 lety nadšeně časopis "Sozialdemokrat". Skutečně, nastal nový den. Den bezpříkladné reakce, návrat zpět do barbarství. Četné dělnické organisace, "Dělnická pomoc", "Rudá pomoc", "Komunistický svaz mládeže", ústředí rudých odborových organisací, "Svaz přátel Sovětského svazu" byly rozpuštěny.

"Vlna reakce jest za námi", hlásali soc. demokrati. Tisíce shromáždění bylo zakázáno, za účasti 7 socialistických ministrů užívalo se proti pracujícím dělníkům a sedlákům takových způsobů potlačování, že v nejtemnějších balkánských státech nejsou horší. Takového počtu dělníků, činovníků třídního boje, které spravedlnost pana Meissnera dostala do žalářních zdí, nebylo ještě dosaženo. V době soc.-demokratického ministra sociální péče dr Czecha, v době soc.-demokratického ministra pro zásobování lidu Bechyně dosáhla bída a hlad ve městech a na venkově katastrofálních forem. Za účasti dvou německých ministrů dr Czecha a dr Spiny bylo německé území tohoto státu proměněno v jediné území hladu, ve kterém hospodaří český četník jako cizí dobyvatel. Převážná většina z 3 1/2 milionů Němců tohoto státu byla uvržena do neslýchané, ještě nevídané bídy a jest národnostně a sociálně velmi krutě potlačována.

"Nad republikou svítá nový den, vlna reakce jest za námi." Běda, když se dělnictvo, pracující sedláci postavili na obranu proti zbídačení, když na schůzích protestovali proti neudržitelným poměrům, když v demonstracích projevovali své rozhořčení, když dělníci zahájili stávku, aby udrželi svůj kus chleba, aby udrželi své pracovní místo, svou existenci, když nezaměstnaní zahájili boj proti hladu, sedláci a živnostníci proti exekucím. Vláda, ve které úřadovalo 7 socialistických ministrů, bezohledně užívala svého mocenského aparátu, surově a bezohledně potírala boje. Na volání po práci a chlebu odpověděla pistolemi a olovem. Hladovějícím nezaměstnaným poskytla kule. Přes 20 pracujících, komunistů, soc. demokratů a nár. socialistů, českých, německých, slovenských, maďarských a ukrajinských dělníků a sedláků zaplatilo boj o práci, chléb a půdu tím nejsvětějším, krví svého srdce, svým životem. Radotín, Duchcov, Košúty, Chust, Frývaldov, Most, Nižní Apša, 20 zabitých,100 raněných, tisíc uvězněných, vdov a sirotků, to jsou milníky na cestě měšťácko-soc.-demokratické koalice. To byl ten nový den, který vysvitl nad republikou.

"Vlna reakce jest za námi. Nevrátí se a nesmí se vrátiti", - napsal časopis "Sozialdemokrat" dne 31. října 1929. Vládní činnost v posledních třech letech byla jedinou vlnou reakce, a dnes na konci této vlády vynořuje se z propadliště posupný obličej starého c. a k. zpátečníka, nastávajícího ministra vnitra Černého. Jako soc.-demokratičtí vůdci kryli zuření agrárního ministra vnitra dr Slávika, tak půjdou i s Černým vždy a všude proti pracujícímu obyvatelstvu. Budou dále pomáhati rdousiti dělnickou třídu, nechají dále krváceti dělníky pro trvání kapitalistického systému.

Tři léta měšťácko-soc.-demokratické vládní činnosti otevřela oči masám pracujícího obyvatelstva. Pracující masy vědí, že proti spojené reakci buržoasie mohou zvítěziti jen spojenými silami v boji o své denní požadavky. Pracující třída ve městech i na venkově vytvoří pod vedením komunistické strany předpoklady ku provedení sociální revoluce, aby se ony věty z časopisu "Sozialdemokrat" s některými změnami staly skutečností: "Nad republikou svítá nový den, vlna reakce a sociálfašismu jest za námi! Nevrátí se a nemůže se vrátiti!" (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Přerušuji schůzi na 15 minut.

(Schůze přerušena ve 2 hod. 25 min. odpol. - opět zahájena v 5 hod. 41 min. odpol.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovati v jednání o odst. 1 pořadu, jímž je: