Úterý 25. října 1932

Přítomni:

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

203 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády ministr dr Czech; za ministerstvo soc. péče odb. přednosta dr Kubišta.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Místopředseda Špatný zahájil schůzi v 11 hod. 20 min. dopol.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

obdrželi dodatečně na včerejší schůzi posl. Vallo, Śliwka a Tyll; na dnešní schůzi posl. Viereckl - pro neodkladné zaměstnání.

Omluvili se

nemocí posl. Matzner, dodatečně na včerejší schůzi posl. dr Stern, Steiner a Babel.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Kubač.

Změna ve výboru.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Chalupu za posl. dr Mareše.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Odpovědi tisky 1947, 1971, 1974, 1986, 1990 (I až XVI); 2008, 2014.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo sněmovny usneslo se vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy o 209. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Štětky.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu (tisk 2000) zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 2001) - (podle §u 35 jedn. ř.).

Zpravodajem jest p. posl. Langr.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší, 209. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Schollich a Nájemník; na straně "pro" pp. posl. dr Kalaš a Zajiček.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. dr Schollich.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Neobyčejně obratné parlamentní režii podařilo se minulého týdne zabrániti rozpravě prvého dne, kdy se sešli zástupci lidu. Stalo se to s vědomým úmyslem, aby se této prvé formální schůzi zajistil co nejklidnější průběh, poněvadž se za dlouhé letní prázdniny nashromáždilo neobyčejně mnoho látky ke konfliktům. V době demokracie jest režie vše a podařilo se jí zastříti různé slabiny této soustavy; neboť pro pozorného pozorovatele denních událostí není pochyby, že demokracie dnešní doby při řešení obtížných poválečných otázek úplně selhala a den co den ztrácí čím dále tím více na vážnosti u širokých vrstev obyvatelstva ve všech státech a u všech národů. Za ní následuje parlamentní nečinnost nebo nezpůsobilost, vzrůstající korupce s nejnestydatějším využitím státního mocenského aparátu, bezohledné protekční hospodářství a neomezená a ničím nezdržovaná byrokracie, která pokládá stát jaksi za svůj majetek, která odsuzuje obyvatelstvo a poplatníky k trpělivému, marnému mlčení, k dalšímu sloužení a která dovede zabrániti skutečně demokratické účasti samotného lidu na správě.

Tento vývoj ukazuje se ve všech tak zvaných demokraticky spravovaných státech bez výjimky a má za následek, že lidstvo toužící po klidu a pořádku, po práci a výdělku, právem činí odpovědnými za tyto politování hodné poměry vedoucí státníky. A vskutku, můžeme klidně říci: V minulých dobách nikdy nebyl svět spravován s menší dávkou rozumu než dnes, v době demokracie.

V zesílené míře platí to, co jsme řekli, zvláště také o Československu. Také tento malý stát ve střední Evropě nazývá se hrdě demokracií a tuto vládní formu pevně vložil do své ústavy, ve skutečnosti jsme však od ní velmi vzdáleni a o demokratických svobodách není u nás ani nejmenší tuchy. Vláda, již několik měsíců pracující k smrti, ukázala se nezpůsobilou, můžeme již říci, trestně nezpůsobilou, aby stačila na nutnosti a ožehavé věci doby a hospodářství, aby je zdolala, ba ani se nepokouší, aby vážně a rozumně rozřešila těžké problémy nynější doby pro vlastní stát a pro obyvatelstvo. Hanebněji jistě ztěží selhala v minulých dobách některá vláda Československé republiky, jak Udržalova vláda velké koalice, která nás oblažuje nyní již od 1. února 1929 a která při své síle byla by přece bývala s to ve vzájemném dorozumění rozřešiti nejvážnější otázky nebo aspoň se o to pokusiti. Či jest ještě nějaký lepší důkaz pro nezpůsobilost této vlády než dlouhé odkládání parlamentní činnosti vůbec od odročení v červenci?

Jak již řečeno, žijeme ve velmi těžkých nouzových dobách a bylo by jistě úkolem lidového zastupitelstva, aby zevrubně a co nejrychleji projednalo naléhavě nutná opatření a aby se postaralo ubohému, souženému a trýzněnému obyvatelstvu o zmírnění nouze, o práci a chléb. Ze všeho toho nestalo se dosud nic. Parlament jest již po léta nezpůsobilý k práci, jeho sejití se odkládá od týdne k týdnu, a také nyní sešli jsme se přece jen proto, abychom jen několika drobnostmi vyplnili čas, abychom podvedenému obyvatelstvu předstírali poněkud parlamentarismus a demokracii a abychom mu několika zdánlivými úkoly nasypali písek do očí. Čekáme jen, až se nová vláda konečně představí. Ukázala-li se dosud Udržalova vláda nezpůsobilou, aby vykonala něco úspěšného nad stranický prospěch, aby se vyhnula malicherným vzájemným intrikám stran a vůdců stran mezi sebou, pak měla co nejrychleji odstoupiti a učiniti místo schopnější vládě. A můžeme jistě prohlásiti, že by byl pro ni nikdo nezaplakal. Lid při své denně vzrůstající nouzi nemá porozumění pro jemnosti těchto vzájemných bojů stran a stranických vůdců, právem požaduje od vlády opatření, která jsou způsobilá zmírniti a čeliti hospodářské nouzi, poskytnouti hladovějícímu lidu práci a výdělek.

Máme přede dveřmi těžkou zimu. Již loňského roku jsme upozornili, že prvou a nejdůležitější prací vlády musí býti, aby čelila tomu, co přijde. Jaká opatření učinila dosud vláda v tomto směru? Nic, vůbec nic. A aby si ubohé obyvatelstvo neuvědomilo příliš hospodářskou mizeri, zabýváte se neustále, po léta, politickými a národními strašidelnými historkami, abyste udržovali duši českého národa neustále ve varu, aby tak zapomněla na nouzi a bídu. Stát jest v nebezpečí a vinni jsou tím "sakramentští Němci", "proklatí Němci". Tak to zaznívá na každé schůzi, tak to vykládají zastrašeným, pozorným a důvěřivým posluchačům na schůzích páni posl. Najman, Dubický a Šrámek, páni ze všech českých stran, tak o tom píší ve svých článcích české časopisy od leva až napravo, bez ohledu, že se německé strany po 6 let obětavě snaží poskytnouti zřejmé důkazy své loyality ke státu. Neodpovědná, nesvědomitá žurnalistika den co den přispívá k tomu novými Jobovými zprávami a bezmezně stupňovaný český šovinismus vybičovává k nesnesitelnému varu. Český národ nemusí býti vskutku příliš domýšlivý na svou žurnalistiku, ukázalo se, že nikterak nedorostla na svůj vysoký úkol. Z mnoha příkladů vyjímám jen jeden.

V těchto dnech uveřejnil český časopis "Lubina" v Moravské Ostravě strašlivou zprávu. "Budova menšinové školy v Životicích u Nového Jičína lehla popelem. Požár založen z národní msty." To jest nadpis a nyní zpráva: "V noci ze čtvrtka na pátek minulého týdne byla postižena katastrofou česká menšinová škola v Životicích. Škola nouzově umístěna na staré rychtě, patřící zemědělci Herzovi, shořela až do základu a vyučování musilo býti zastaveno, poněvadž v celé obci není jiné budovy, kde by mohla býti škola umístěna aspoň prozatímně. Příčina požáru, který pochopitelně rozčilil českou menšinu, nebyla zatím ještě zjištěna, ale všeobecně se soudí, že požár byl založen z národní msty." Časopis nemá ovšem jediné opory pro své tvrzení, že požár byl založen z národní msty. Jisto jest tolik, že požár vznikl z příčiny dosud neznámé. Není jediné opory pro to, že by to byl čin národní msty, odporuje tomu také skutečnost, že požár vypukl odpoledne, ačkoliv noviny napsaly, že vypukl v noci. Nesvědomitě bylo vyřčeno tvrzení, že školní budova byla zničena z národní msty.

Takovýchto příkladů mohli bychom uvésti nesčetné množství. Ale pak jest také pochopitelné, že při tomto skleníkovém ovzduší nemají ovšem české soudy ani dosti času na přelíčení a hrdelní velezrádné a vyzvědačské aféry, které postihují četné nevinné Němce za nejtěžších podmínek zdlouhavých vyšetřování.

Vlna pronásledování valí se již po měsíce přes sudetsko-německé území a žádá denně nových obětí. Vedlo by vskutku příliš daleko - šetření byla dosud prováděna jen kuse - kdybych zde měl předvésti obraz, jakého rozsahu nabyla tato pronásledování. Po týdny udržoval v napětí německou veřejnost proces s "Volkssportem", nyní jsou časopisy plny zpráv o přelíčení s "Jungsturmem", mimo to se projednávají jiné velezrádné žaloby pro vyzvědačství a jiné žaloby pro provinění proti zákonu na ochranu republiky, vynášejí se rozsudky nad jednotlivci, kteří se prý nějak provinili proti státu nebo jeho orgánům.

Uvedu zde jen docela malý výtah, který nebude asi úplný: Řízení zahájené před procesem s "Volkssportem": Schwarz a Müller byli odsouzeni pro § 2, Müller opět osvobozen; pronásledování v jazykovém ostrovu strýčickém, dále pronásledování finkensteinského svazu, zpěváckého spolku, dále ztěžování práce různým ochranným spolkům, zvláště Kulturnímu svazu a Svazu Němců v Čechách, pak proces s "Jungsturmem" v Brně a Jihlavě. V zápětí měl podání žaloby podle §u 2 na 14 mladých lidí a řízení proti 263 národním socialistům pro § 2, dále hlavně proti členům německého studentského svazu a příslušníkům lidového sportu, zatýkání na venkově a 64 domovních prohlídek v Praze, pensionování a překládání státních zaměstnanců, otců obviněných, propouštění obviněných, vyloučení řízení proti 7, při čemž se řízení proti jiným 256 vede dále, delegaci řízení proti 7 do Brna, přelíčení a odsouzení, řízení proti Sedláčkovi v České Lípě pro § 2, odsouzení pro § 2 a § 6 ke třem rokům, dále žalobu na tři mladistvé národní socialisty v České Lípě, řízení proti členům národněsocialistické místní skupiny mládeže v Boru u České Lípy pro § 2; podání žaloby na Bittnera z Broumova pro § 17. - Jediným důkazem jest posudek ministerstva vnitra o německé nár.-socialistické straně dělnické; řízení proti národním socialistům z Chřibské u varnsdorfského okresního soudu, končí osvobozením. Řízení proti národním socialistům u okresního soudu v Mariánských Lázních. Líčení u okresního soudu v České Lípě pro přestupek spolkového zákona proti národním socialistům Sieberovi a druhům dne 26. září, dále pronásledování a podání žaloby na obce mládeže ve Svazu Němců v Čechách, na skauty, na svaz orlů a sokolů, na národní svaz mládeže orlů a sokolů, na středoškoláky v Plzni. Domovní prohlídky u hraničářské mládeže německé národní strany, u německé turnéřské mládeže v německém turnéřském svazu, řízení podle zákona na ochranu republiky proti hlavnímu jednateli německé národní strany Herrmannovi u krajského soudu v Novém Jičíně.

Dále následuje nyní množství pronásledování, vyšetřování atd. Tak zabavení říšskoněmeckých zásilek pražskou policií u sboru Suevia, zatčení řečníka studentského spolku Ghibelinia, zabavení spolkových studentských věcí, propuštění na slib a záruku 15.000 Kč, domovní prohlídka u pěveckého sboru Markomania v Brně, policejní výslech řečníka studentského spolku Libertas v Brně, řízení proti krajinské mládeži nebo proti krajinskému vůdci inž. Künzlovi pro § 14 zákona na ochranu republiky, zatčení Löwovo v Praze atd. atd. Nyní se již konají šetření, aby byla rozpuštěna Germania zde v Praze a studentské korporace, spolky buršácké a jiné, poněvadž hrozí státu nebezpečí nebo proto, že je ohrožen veřejný pokoj a pořádek.

Sudetští Němci jsou proti těmto svévolným obžalobám a pronásledováním úplně bezmocni. Konstatoval jsem to včera při soudním přelíčení proti hlavnímu jednateli Herrmannovi v Novém Jičíně. Náš hlavní jednatel byl obžalován pro několik velezrádných výroků na schůzi. Tak to aspoň bylo ve zprávě, kterou sepsal vládní zástupce při schůzi, docela mladý člověk, 27letý, český šovinista. Vedení svědci všichni pravdivě vypovídali, že žádný z těchto výrazů nebyl ve skutečnosti vůbec pronesen, a dotčený úředník, pravděpodobně z naprosté neznalosti řeči, zapsal věc nesprávně. Ale co se dá proti tomu dělat? Při přelíčeních věří se těmto zprávám vládního zástupce a může býti proti tomu vedeno bůhví kolik svědků, všecko jest marné. A tak se nám denně stává, že schůze jsou bezdůvodně prostě rozpouštěny, jak se mi to právě nedávno stalo v Německém Jeseníku, poněvadž jsem mluvě o pronásledování Němců řekl: "Stát by stál vskutku na slabých nohou, kdyby musil takto chrániti svou existenci." To bylo dostatečným důvodem, aby schůze byla rozpuštěna a četnictvem rozehnána. Při tom se stalo, že četníci zapsali všechny přítomné, kteří ihned na žádost vládního zástupce neopustili síň a nyní mají býti potrestáni soudem. Než na tom není dosti. Když jsme po 8 dnech chtěli konati stejnou schůzi, byla zakázána. Za to schůze, svolaná podle §u 2, byla přezkoušena třemi četníky, kteří se dostavili do síně s nasazenými bodly. To vše jsou tolik vychvalované demokratické svobody za ministra vnitra Slávika. (Posl. Kasper [německy]: Demokracie gumových obušků!) Ano, to můžeme právem nazvati demokracií gumových obušků. Taková věc by se neměla státi v době, kdy ve vládě sedí socialisté; nastala policejní svévole, jaká nebyla ani v nejhorších dobách po převratu, mohl bych pro to uvésti řadu příkladů. Potlačování práva svobodného projevu mínění censurou, o níž bychom mohli jistě prohlásiti, že nestačí na svůj úkol, za soc.-demokratického ministra jako je Meissner, také ještě přispívá k rozdráždění nálady obyvatelstva a má jí býti oklamáno, aby věřilo, jako kdyby sepsaly v novinách bůhví jaké věci, které tam ve skutečnosti nebyly. Působí to dojmem, jako kdybychom prožívali nejtěžší válečné doby, jako kdyby se skutečně musilo postupovati nejostřejšími a nejsurovějšími prostředky k potlačení hrozící vzpoury nebo přímo hrozícího útoku na existenci státu. Mohli bychom jistě říci a musíme konstatovati, že po 14letém příslušenství k československému státu, přes německou účast ve vládě, sudetští Němci jsou úplně psanci, vydáni bez ochrany české svévoli, a to jak státu, tak státních úředních míst a o této věci chceme také dnes s tohoto místa otevřeně promluviti.

Především chceme také konstatovati mlčení německých vládních stran, pokusy, tyto ne příjemné věci prostě ututlati a okrášliti a přenésti se přes ně, jejich další setrvání ve vládě, ve vládě, která k těmto neslýchaným pronásledováním Němců mlčí, ba nikoliv pouze mlčí, nýbrž trpí je, ba častokráte dává k nim podnět, podporuje je a přímo inscenuje; konstatovati, že jsou to nikoliv na posledním místě příčiny, proč potlačování den co den vzrůstá, zvláště, když se Němci proti tomu nestaví jednotnou vůlí k obraně. Podkladem soudních stíhání nejsou skutkové podstaty, nýbrž postačí již pouhé smýšlení, aby národně uvědomělý německý člověk byl na léta vydán českému vězení. [ ].

Pánové z české strany! Vaše vlastní dějiny a minulost musily by vám říci, že takovéto prostředky a prostředečky u poctivého, sebevědomého národa nic nezmohou, že úplně selhou, ba že dosáhnou právě opaku, především způsobí stále vzrůstající zradikalisování mládeže a doženou národní vášně až k bodu varu, až konečně dojde k výbuchu a počne boj za svobodu.

Češi byli nám ve více než jednom směru vynikajícími učiteli, také v tom, že nás učili, že v životě národa, který touží po svobodě, není žádné velezrady. Což nebyl to nynější president státu Masaryk, který kdysi pronesl slova: "Ve státě, který se skládá z několika národů, kteří usilují o svobodu, slovo velezrada ztratilo všechen smysl. Zde jest jen jedna velezrada, na vlastním národě." Což nepronesl Masaryk: "Humanita neučí, že se proti násilí mají ruce složiti klidně v klín, naopak žádá, aby se člověk postavil proti násilí a aby proti němu bojoval všemi možnými prostředky. Brániti se neznamená užívati násilí proti násilí, neznamená to nic jiného než postaviti se na obranu, je-li třeba, s mečem v ruce." A neučinil-li Masaryk výrok: "Jedinou zbraní nesvobodného jest zrada."? V záhřebském velezrádném procesu prohlásil Masaryk: "Dnes mluviti o velezradě jest vlastně anachronismus. V době absolutismu najdete v zákonech hrdelní paragrafy o velezradě, ale nikoliv v době a v zemích, kde existuje jen trocha svobody.

Velezrada! Tento pojem vlastně již u moderně myslících, konstitučně a parlamentně myslících politiků neexistuje. V moderním státě s volností pohybu, který dovoluje občanům, aby se vystěhovali, ve státě, jehož úkolem jsou hospodářské a kulturní činy, v době, kdy se politiků zmocnila myšlenka vývoje, přichází se nyní s velezrádným procesem."

Což nebyl to páter Zahradník, který kdysi hájil mínění: "Kdyby ke mně přišel český legionář a zpovídal se mi, že porušil přísahu rakouskému císaři, dám mu rozřešení." Což nebyli to vaši páni, kteří putovali roku 1867 do Moskvy a tam pronášeli štvavé řeči proti rakouskému státu a slavili sbratřovací slavnosti? Nebyli to vaši páni, kteří v srbské krisi, zvláště Klofáč, když české pluky otevřeně dopouštěly se vzpoury, pronášeli v Srbsku štvavé řeči proti rakouskému mocnářství? Docela veřejně byly, jak známo, strženy černožluté prapory a voláno "Ať žije Srbsko"!

Tak by se dalo uvésti ještě nesčetné množství důkazů, nemluvě o mnoha výrocích vůdců, jako Kramáře a jiných. Což nebyl to váš vůdce Sís, který kdysi prohlásil: "Co jest vyšší? Zájmy státu nebo zájmy národa? Nepochybovali jsme ani na chvíli, že máme povinnosti jen k našemu národu a nikdy ke státu a že tyto povinnosti musíme splniti, lhostejno, zda se tím dopustíme zločinu proti psaným rakouským zákonům. Kdybychom byli plnili tyto zákony, byli bychom poškodili věc našeho národa a tím byli bychom se dopustili nejtěžšího zločinu, zrady na vlastním národě." Což váš vůdce Kramář ve své známé řeči v revolučním výboru dne 22. ledna 1920 nevylíčil boj proti Rakousku jako veskrze dovolený, ba přímo vylíčil jej jako národní povinnost, poněvadž Češi rakouský stát nechtěli? Což Masaryk ve svém stanovisku v řečech dne 14. a 18. května 1909 v rakouské poslanecké sněmovně ke známému záhřebskému velezrádnému procesu výslovně nepřiznal Srbům a Chorvatům právo, aby usilovali jak v Rakousku a Maďarsku, tak také mimo Rakousko o národní sjednocení? Prohlásil: "Proč by nesměli společně pracovati k této kulturní a národní jednotě? A dne 2. května 1912 prohlásil v delegaci: "Srbové a Chorvati v Rakousku a Srbové mimo Rakousko - to třeba Budapešti říci velmi důrazně - tak jako Němci v Rakousku a mimo Rakousko, mají právo na kulturní jednotu, právo, aby tuto kulturní jednotu pěstovali." A posl. Kramář mluvil ve své řeči v delegaci rakouské říšské rady dne 11. listopadu 1910 o velezrádné manii a charakterisoval ji těmito slovy: "Nepotřebujeme zde skládati přísahu o našem vlastenectví. Stojím úplně na stanovisku pana profesora Masaryka, že jest to až odporné, jak se zde hází s vlastenectvím, a že jest to přímo chorobné hledati v Rakousku vesměs velezrádce. Přestaňte již konečně jednou s hledáním velezrádců. Mně jest to úplně lhostejné, nazýváte-li mne velezrádcem nebo excelencí. Přestaňte již s tím věčným čenicháním po velezradě, nemá to žádného smyslu, vždyť se tím před cizinou jen zesměšňujeme."

A dnes chcete nám sudetským Němcům vyrvati ze srdce národní vědomí, dnes chcete nám zakazovati, abychom samozřejmě hájili nepostradatelná životní práva sudetsko-německého lidu, zachování naší rodné půdy, našich kulturních statků, našeho pracovního místa a chcete nám to znemožniti. Dnes nazýváte naše přiznání k německému národnímu celku přes všechny státní hranice velezradou. Neostýcháte se zapírajíce svou vlastní minulost, nafukovati nevinné dětské hry ve veliké státní aféry a uváděti do chodu velký státní a správní aparát, aby po celé týdny a měsíce pronásledoval často i směšné hračičky. Neostýcháte se ani porušovati poslaneckou imunitu, která byla vždy a u všech národů a ve všech zemích vysoce vážena, abyste zahájili proces proti nepohodlnému zástupci lidu. Prostě nás vydáváte, poněvadž jsme se zúčastnili v cizině německých slavností, poněvadž jsme tam otevřeně pronesli své mínění.

Činí-li dva totéž, není to totéž. To se velmi dobře hodí na českou politiku Ovšem pan předseda vlády Udržal našel k tomu také svůj rým na schůzi, kterou konal roku 1928 v Nasavrkách a na níž prohlásil toto: "Mohlo by se namítati, že tak jako Češi svrhli Rakousko, mohli by nyní také jednati německé a maďarské menšiny. Tyto obavy jsou nemístné. Náš boj byl spravedlivý, naši němečtí a maďarští spoluobčané nemají nejmenší příčiny k podobnému postupu, neboť požívají u nás přímo ideální rovnoprávnosti." Nikoliv, pane Udržale, vaše vývody jsou naprosto nesprávné, právě tak nesprávné jako vaše tvrzení, že Němci požívají zde přímo ideální rovnoprávnosti. Toto tvrzení naprosto se neshoduje se skutečností a náš boj má stejný mravní podklad a tedy stejné mravní oprávnění jako boj Čechů proti nenáviděnému Rakousku, jež jste nechtěli a které jste nepokládali za svou vlast. Jak jednou napsal časopis "Graslitzer Volkszeitung", dali jste tím všem stranám a všem národům podivuhodný vzor a příklad, jak národ odvrhne nenáviděný útlak a dosáhne své svobody. A také pro nás platí slova Masarykova, která jsou napsána v knížečce, která byla rozdávána k jeho 75letým narozeninám roku 1925, slova, která zní: "Svoboda jest nejvznešenějším darem, kterou připravil dobrotivý osud národům. Vládne-li si národ sám sobě, poslouchá jen svého srdce a svého rozumu, není-li nikdo jeho pánem nebo utiskovatelem a ni do jeho poddaným, jest to nejvyšší dar, jest to největší štěstí. Ovšem jen tehdy, jsou-li všichni dobří, stateční a poctiví." To jsou zlatá slova zlaté moudrosti, která by jistě měl každý německý otec denně předčítati svému dítěti, než jde spát a pak by se sudetsko-německému národu dostalo toho, co nazval Masaryk právem největším štěstím národů, nebýti ničím otrokem, ničím poddaným, býti vlastním pánem na vlastní zděděné půdě. To jsou slova, k nimž se můžeme beze všeho hlásiti. Ale, táži se, když se k tomu hlásíme, stavíme-li se na půdu těchto předpokladů, proč pak Češi pronásledují sudetské Němce? Což neplatí již to, co pronesl kdysi Kramář v delegaci dne 11. listopadu 1910: "Přestal bych hlásati slovanskou myšlenku a býti Slovanem, kdybych věděl, že Slovani usilují o jednotu jen proto, aby potlačovali jiné. Slovan nesmí to nikdy činiti. Chce-li se někdo nazývati Slovanem, nesmí potlačovati ani vlastního slovanského bratra, ani Neslovana!" A při jiné příležitosti ne 19. července 1907 prohlásil ve schůzi rakouského parlamentu: "Kdybych nespatřoval v národní idei vysoký ideál, který mi přímo zakazuje, abych činil jinému něco, co sám po stránce národní nechci a nemohu trpěti, kdybych to necítil a kdybych se dokonce postavil na stanovisko národního výboje, prohlašuji vám, nebylo by mé místo zde, nýbrž v blázinci, poněvadž by to bylo šílenství." Jak vidíte, také Kramář se od těchto slov mimořádně odchýlil. Češi dnes zapírají, co vlastně jest nejpyšnějším obdobím jejich vlastních dějin. Přece však i pro nás platí výrok, který učinil český poslanec Koerner ve 14. schůzi posl. sněmovny dne 4. července 1917: "Národové nejsou školní dítky a láska, která má býti utvrzena tresty a omezováním svobody, nikdy nevzbudí lásky vzájemné." A což nepronesl Palacký slova: "Žádný národ nemá právo zotročovati národ jiný a zneužívati ho ke svým účelům."? A jestliže posl. Prášek, tehdy c. a k. tajný rada a ministr m. sl. - také příznačné pro potlačování Čechů ve starém Rakousku - postavil se dne 26. června 1917 na obranu proti tomu, že českým vojskům byl vytýkán nedostatek vlastenectví a tento nedostatek vlastenectví odůvodnil takto: "Čechu se znemožňuje cítiti se dobrým Rakušanem", pak, pánové, domnívám se, můžeme také plným právem prohlásiti: Také sudetským Němcům činí se neobyčejně těžkým cítiti se československými vlastenci. [ ] Vlastenectví nedá se vmlátiti bičem a žalářem, a pronásledováním dosáhnete pravého opaku. Právě tyto kursy státoobčanské výchovy, jež tisíce lidí den co den prodělávají a do jisté míry na svém vlastním těle cítí, povedou do žaláře a vězení, a pravděpodobně vyjde z nich velmi málo československých vlastenců, kteří jsou ochotni v hodinách nebezpečí položiti svůj život v zájmu státu. Nikoliv, pánové z české strany, cestou, kterou jste nastoupili, málo přispějete ke konsolidaci svého státu. Zůstane neustále ohniskem nebezpečí četných menšin a k nutnému uklidnění národních poměrů ve střední Evropě nikdy tím nebude moci dojíti. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) A pravděpodobně a podle vší lidské prozíravosti rozbijete se tím právě tak o německou otázku, která podle Masaryka jest nejdůležitější otázkou státu, jako na ni zašlo mnohem silnější rakousko-uherské mocnářství se staletými dějinami. Neboť nebudou míti pravdu symbiotikové, že Němci a Češi musí na tomto území zůstati vždy pohromadě, poněvadž tvoří tisícileté životní společenství a poněvadž se ve staletém společném životě přizpůsobili a tvoří kulturní a homogenní masu, jak to vyslovil dr Spina, [ ]. Slavnostně protestujeme proti těmto pronásledováním a nepřestaneme buditi světové svědomí proti těmto pronásledováním. Směle se hlásíme k tomu, že se nedáme odvrátiti ničím, žádným státním opatřením, žádnou hrozbou, od německého kulturního proudu. Styky mezi námi jako pohraničními Němci a sousedním mateřským národem jsou úplně přirozené, vyplývají ze skutečnosti, jíž nelze popříti, že jsme jednoho kmene a jednoho ducha. Jestliže se Čechům ve starém Rakousku nebránilo, aby pěstovali styky s Čechy a Slovany mimo Rakousko, jestliže směli bez překážky putovati do Bělehradu, Moskvy a Petrohradu, pak nemůže býti zločinem a ani velezradou, jezdíme-li do Vídně a do Berlína a tam hlásáme naši krevní jednotu. Jest to dosti smutné, že ve století demokracie, v níž si prý svobodné národy samy určují svůj osud, musíme se v domněle demokraticky spravovaném státě, brániti proti takovýmto výtkám, že takováto přirozená životní práva jsou potlačována a trestně stíhána.

A pak! Což nám Češi nedávají ještě nyní výstižný příklad, pěstujíce své styky se zahraničními Čechy, jestliže je utvářejí co nejvroucněji a jestliže je zachovávají, jak se to právě nedávno stalo při sokolském sletě, kdy proudili sem do Prahy všichni zahraniční Češi. Na tento slet dne 2. července dostavil se pan předseda vlády Udržal, pozdravil slet a ujistil účastníky trvalou podporou státu ve všech směrech. A k tomu, jak byli zde v Praze oslavováni lužičtí Srbové jako zástupci národně uvědomělého smýšlení! Což jste nevedli právě k nim nedávno výpravu v autobusech z Prahy, abyste veřejně projevili osudovou pospolitost Čechů s těmito Srby? Pomysleme však jen na to, co by se bylo stalo, kdyby na příklad opačně přišli říšští Němci nebo Němci z Rakouska a kdyby zde chtěli konati takto vědomý propagační zájezd: česká národní duše počala by se vařiti a oni lidé seznámili by se pravděpodobně ihned s vězením. Vždyť dnes nedovolujete sem ani přístup k vědeckým přednáškám nevinným přednášejícím z Německa a Rakouska. Jiný příklad: Na Boží hod svatodušní konala se ve Vídni slavnost 20letého založení českého křesťansko-sociálního tělocvičného spolku Orla, ke které přijelo z Československa přes 4000 účastníků. Byl to velký sjezd, velký národní projev vídeňského českého lidu. V ulicích X. okresu konal se velký průvod, jehož se zúčastnilo 6000 účastníků ve slovenském národním kroji, hanáckém, slováckém, venkovském i občanském. Mohli nerušeně pochodovati a nebyli nijak rušeni. Nuže, táži se vás: Kdyby sem přišlo 4000 německých turnérů k německé turnérské slavnosti, naprosto nepolitická organisace, jak by na to reagovali Češi?


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP