Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

151 poslanců podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 24 min. odpol.

dal předseda: na dnešní schůzi posl. Fritscherovi, Kučerovi, Hamplovi, Brodeckému; na tento týden posl. Leiblovi, Hokkymu, Machníkovi - pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. dr Bacher, dr Hajn, Klein, Koudelka, dr Buzek.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Světlík, Galovič, Häusler, Katz, Nitsch.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Kočandrle za posl. Machníka.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. dr Goldsteina za posl. Fr. Svobodu; klub poslanců čsl. živn.-obch. strany středostavovské posl. Pekárka za posl. Al. Beneše; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Geyera za posl. Schuberta; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Peterse za posl. dr Bachera.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Mikuláše za posl. Solfronka; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Hodinu za posl. Windirsche.

Týž klub vyslal do výborů ústavně právního a živn.-obchodního posl. dr Peterse za posl. dr Bachera.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru iniciativního posl. Richtera za posl. Fialu; do výboru zahraničního posl. Šebu za posl. Richtera.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru ústavně-právního posl. Štětku za posl. dr Sterna.

Naléhavé interpelace:

posl. dr Tisu a spol. vláde o konečnej úprave štátoprávneho pomeru Slovenskej Krajiny,

posl. inž. Kalliny a druhů vládě o hospodářské nouzi obyvatelstva obce Rotavy a o nutnosti zachrániti obyvatele tohoto místa, ba dokonce celého okresu před vyhladověním rozsáhlou produktivní péčí o nezaměstnané, tedy umožněním nouzových prací.

Dotazy:

posl. dr Goldsteina ministru nár. obrany o stálém rušení nočního klidu obyvatelů hlav. města Prahy vojenskými leteckými cvičeními nočními (č. D 878-III),

posl. Hrušky ministru vnitra o případu paní Elišky Emmy Geislerové z Oberaltstadtu (č. D 879-III),

posl. Koudelky ministru zemědělství o zaměstnaném dělnictvu na státních statcích a lesích v Čechách (č. D 873-III).

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Kurťaka o povolení církevní obecné školy ve městě Chustu na Podkarpatské Rusi (č. D 666-III),

posl. Petrovického a druhů o úpravě živnostenského školství pokračovacího (č. D 721-III);

min. financí na dotazy:

posl. Koudelky o neoprávněném předpisu poplatků z převodu práva k nemovitostem přídělcům v obci Nebovidy v okrese kolínském (č. D 783-III),

posl. inž. Kalliny o smutných poměrech ve vyloženě nouzových krajích horního Rudohoří (č. D 737-III);

min. nár. obrany na dotazy:

posl. dr Schollicha, že se v obvodu olomoucké divise při zadávání vojenských dodávek nepřihlíží k německým hospodářským vrstvám (č. D 751-III),

posl. inž. Kalliny ve věci vojína Ant. Seiferta od div. prov. odd. 11 v Košicích, pomocná rota, který pro nemoc, kterou si způsobil při vykonávání vojenské služby, má dosluhovati 73 dny (č. D 777-III);

min. soc. péče na dotazy:

posl. inž. Kalliny:

o poškození členů Všeobecného pensijního ústavu tím, že nebylo vydáno vládní nařízení o výpočtu převodních částek Ústřední sociální pojišťovny (č. D 710-III),

o nutné pomoci Heřmanu Janetschkovi ze Starého Města č. 213, pošta Děčín n. L., který se stal trvale nezpůsobilým k práci, konaje činnou presenční službu (č. D 731-III),

posl. Sladkého o kritické nezaměstnanosti a bídě na Valašsku (č. D 795-III);

min. zemědělství na dotazy:

posl. inž. Kalliny o výslužném Marie Fisbachové, vdovy po lesníku Otto Fisbachovi, zemřelém r. 1928, ze zestátněného revíru silberbašského, patřícího k jindřichovické správě státních statků (č. D 776-III),

posl. Kurťaka o obnovení nenáležitě provedené revise podle "Protokolu", sepsaného v Bohdaně dne 31. března 1932, při které byl silně podezřelý lesmistr p. Ivan Samec, že dal spáliti 650 až 700 m³ smrkového dříví (č. D 793-III);

min. veř. prací na dotaz posl. Sladkého

o regulaci řeky Odry v úseku Bohumín-Pudlov (č. D 787-III);

min. vnitra na dotaz posl. Špatného o nevyřizování námitek proti volbě obecní rady v Chotči, okres Praha-Venkov (č. D 804-III);

min. železnic na dotazy:

posl. Janalíka a druhů o snížení dopravního tarifu na čsl. stát. drahách pro krmivo (č. D 762-III),

posl. Sladkého o úpravě poměrů železničních úrazových rentistů (č. D 800-III);

vlády na dotaz posl. Kubače o vymáhání nesnesitelných břemen za přidělenou půdu od chudých občanů v Chtelnici (č. D 812-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 1909 až 1912, 1920.

Interpelace tisk 1878 (I až XVIII).

Zápisy o 194. až 197. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecká zpráva o 197. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 1908, 1914 až 1918.

přikázal předseda žádosti:

okr. soudu v Lomnici n. Pop. ze dne 28. června 1932, č. T 324/31, za souhlas s trest. stíháním posl. Vávry pro přestupek proti bezpečnosti těla podle §u 431 tr. z. (č. J 470-III),

okr. soudu v Hořovicích ze dne 1. července 1932, č. Nt 66/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky pro přestupek shromažďovacího zákona (č. J 471-III),

kraj. soudu v Bratislavě ze dne 23. června 1932, č. Nt XIV 365/32, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 30. června 1932, č. 5990/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 472-III).

Odvolání žádosti imunitní:

Ministerstvo spravedlnosti přípisem ze dne 4. července 1932, č. 31.132/32, sdělilo, že žádost okr. trest. soudu v Praze ze dne 28. července 1931, č. Nt XV 1/31, za souhlas s trest. stíháním posl. Stříbrného pro přestupek proti bezpečnosti cti se stala bezpředmětnou (č. J 404-III, presid. sdělení 142. schůze).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání 1. odstavce pořadu. (Posl. Zápotocký: Pane předsedo, podali jsme návrh podle §u 46 jedn. řádu v záležitosti rozpuštění Rudých odborů!)

Žádám, abych nebyl vyrušován. (Posl. Zápotocký: Je tam můj návrh, pane předsedo!)

Návrhy podle § u 46 jedn. řádu jsou součástí presidiálních sdělení, které předseda podle §u 41 jedn. řádu může oznámiti nebo hlasování o nich naříditi kdykoliv, mezi schůzí nebo na konci schůze.

§ 47 jedn. řádu, kterého se páni navrhovatelé dovolávají, nemá zde místa, neboť se vztahuje jen na návrhy, podané k projednávanému pořadu.

Prvním odstavcem dnešního pořadu je:

1. Zpráva výborů rozpočtového a ústavněprávního o vládním návrhu (tisk 1904) zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel (tisk 1920) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový posl. dr Patejdl, za výbor ústavně-právní posl. dr Goldstein.

Dávám slovo panu posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Ochrana měny byla předmětem bedlivé pozornosti naší vlády a našeho parlamentu již od vzniku našeho státu. Hned po vzniku našeho státu bylo třeba učiniti některá naléhavá opatření, aby se zabránilo spekulačním přesunům naší měny za hranice, aby se zabránilo spekulačním nákupům cizí měny, aby tímto způsobem nebyl podvrácen kurs naší měny. Vzpomínám při této příležitosti pronikavého zásahu, který se brzy po převratu stal nařízeným okolkováním měny, kterým naše měna byla zachráněna před osudem, jenž stihl ostatní státy bývalého Rakousko-Uherska, jako zejména německé Rakousko a Maďarsko. Takovéto zásahy státní moci byly nutné a vyvolaly také nutnost zákonného opatření v době, kdy naše koruna již byla stabilisována. Jak známo, naše koruna byla stabilisována již po roce 1922; přes to však bylo třeba, aby byla učiněna důležitá zákonná opatření, kterými by se zabránilo zejména veškerým spekulačním akcím, vypočteným na sražení resp. snížení kursu naší koruny, nebo zase na jeho přechodné zvýšení. A proto 14. prosince r. 1923 byl vydán zákon o ochraně měny a zákonných platidel, který byl publikován pod č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924.

Tento zákon je dnes předmětem novelisace. Musíme uvážiti zejména, jaká byla tendence zákona č. 7 z r. 1924. Tento zákon, který nese nápis "zákon o ochraně měny a oběhu zákonných platidel", byl vydán za tím účelem, aby postihoval akce soukromých osob, zejména takové akce, kde jednotlivé osoby bez hospodářské potřeby nakupovaly cizí valuty ve značném množství anebo ve značném množství zase prodávaly naši valutu nebo naše drahé kovy do ciziny. Takovýto veliký přesun, kdyby nebyl býval omezen se strany zákonodárné moci, mohl míti právě za následek útok na kurs naší koruny, a proto r. 1924 byl vydán zmíněný zákon o ochraně měny a zákonných platidel.

Tento zákon se osvědčil, a jestliže se nepociťovaly již tehdy některé jeho mezery, tedy příčina toho byla, že mezi tím se hospodářské poměry u nás tak stabilisovaly, že ve skutečnosti zákon tento nebyl používán, protože nebylo třeba zvláštních zásahů.

Ale průběhem doby opět jsme se vrátili k nutnosti t. zv. vázaného devisového hospodářství. K této nutnosti jsme se dostali pod tlakem devisové politiky států středoevropských. Bylo to především Německo, po něm německé Rakousko, pak Maďarsko, Jugoslavie, Československo, později také Italie, které zavedly nové předpisy o vázané devisové politice, a k těmto státům se přidaly další středoevropské státy, jako Bulharsko, a konečně některé menší státy severní jako Estonsko, Lotyšsko a konečně Dánsko.

Tato devisová politika, kterou zavedly státy středoevropské, měla za následek pronikavé zasažení do hospodářské politiky jednotlivých států. Tato devisová politika záležela nejenom v tom, že některé státy chtěly chrániti svoji valutu, nýbrž zejména v tom, že ony vydanými předpisy znemožňovaly vývoz svých valut za hranice, čímž některé státy přímo znemožňovaly, aby závazky, které měly jiné státy vůči nám, byly u nás plněny, v důsledku čehož se stalo, že nám zamrzlo na sta milionů u států sousedních, které svojí devisovou politikou se vlastně chránily proti plnění řádných svých závazků vůči našim věřitelům a našemu státu.

To ovšem mělo za následek, že náš stát byl by se octl v situaci, že nedostávaje valuty cizí, byl by musil vyvážeti valutu svou a platiti cizími platidly, a tím by byla podvázána stabilita naší koruny a ohrožena také platební bilance našeho státu.

Bylo jasno, že náš stát musil také ve formě obrany vydávati rozmanité devisové předpisy a musil se brániti proti různým hospodářským útokům, které naň byly činěny. Při tom ovšem třeba zdůrazniti, že náš stát ve své devisové politice nikdy nešel tak daleko, aby bránil plnění řádných, platných a dospělých závazků z hospodářského života, a že se prostě jen omezoval na to, aby zabránil odchod valut, drahých kovů a peněžních hodnot do ciziny, když k tomu nebylo žádných důtklivých a nutných hospodářských důvodů. Jakmile se tato devisová opatření začala prováděti, ukázalo se ovšem, jak nedostatečný je zákon, který byl vydán r. 1923. Ukázalo se, že tento zákon byl především vydán za tím účelem, aby zabránil spekulaci jednotlivců s naší měnou, kdežto nyní jsme přišli do stadia, že bylo potřebí vydávati předpisy, kterými by se upravovaly vzájemné poměry valutové proti jiným státům, a bylo tedy třeba upravovati předpisy ať již v oboru obchodních smluv nebo jinak, abychom vůči jiným státům nepřišli do nebezpečí ohrožení naší valuty. Tak se ukázaly mezery platného zákona, které záležely zejména v tom, že se objevilo, jak zvláštním a často rafinovaným způsobem se valuty, drahé kovy a jiné peněžní hodnoty za hranice vyvážely. To nebyl jen obyčejný případ vývozu peněz jednotlivcem za hranice, ať již převážel peníze osobně, nebo v některých dopravních prostředcích, v automobilu anebo jinak, nýbrž ukázalo se, jak zvláštním rafinovaným způsobem některé bankovní ústavy, peněžní podniky prováděly tento převod ve formě účetní. Takovýto převod ve formě účetní se mohl státi, jak také důvodová zpráva ukazuje, tím, že na př. obchodník A v Praze v obchodním styku s obchodníkem vídeňským na požádání tohoto zaplatil jeho dluh naší valutou, začež mu vídeňský obchodník dal náhradu tím, že složil příslušný obnos u některé vídeňské banky. Tím způsobem takto vynaložený obnos octl se za hranicemi, aniž bylo možné takovýto postup právně postihnouti.

Další mezerou zákona bylo, že naše finanční orgány, které podle zákona čís. 23 měly za účel, aby bděly nad zachováním zákona o ochraně měny, nebyly vyzbrojeny příslušnou legitimací za tím účelem, aby mohly v případě, kde nastalo podezření takového devisového deliktu, veškeré vyšetřovací akce opříti o platný náš zákon o ochraně měny. Náš zákon o ochraně měny nedával našim finančním orgánům zmocnění takové, jaké ku př. mají podle celního zákona, aby mohly při přechodu hranic a na hranicích prováděti prohlídku pozemků, budov, nahlížeti do knih, po případě prováděti osobní prohlídku, nebo v případech vážného podezření u osob neznámých nebo které chtěly utéci, sahati nejen k osobní prohlídce, nýbrž i k zatčení. Takových oprávnění zde nebylo a pokud naše orgány až do zákona tyto akce prováděly, neopíraly se právně o zákonnou legitimaci a jejich účinnost byla značně ohraničena. Bylo třeba aby se pamatovalo v novelisaci zákona na to, aby naše finanční orgány dostaly a byly vyzbrojeny zákonnou legitimací k provádění takových vyšetřovacích aktů, které by zabezpečovaly přesné zjištění a vyšetření takových devisových deliktů, které by zabezpečovaly zjištění pravdy a také možnost, že stát, který byl poškozen, dostane příslušnou náhradu ve formě pokuty nebo jinak.

Kromě toho bylo nebezpečí také v tom, že z různých důvodů, ať již z důvodů daňových, či také z důvodů úniku určitým sociálním břemenům řada našich občanů uložila své peníze v cizině, tak že tyto částky uložené v cizích bankách zůstávaly odňaty našemu zdanění, čímž náš stát o tyto obnosy přirozeně byl zkrácen, nemohl jich použíti za nynější hospodářské krise, kdy je nám těchto peněz tolik třeba.

Tu ovšem bylo nutno uvažovati o potřebných zákonných opatřeních, jakým způsobem by se kapitál našich občanů za hranicemi uložený repatrioval. Ovšem tato repatriace nebyla věcí lehkou, neboť sluší uvážiti, že vyvezení tohoto kapitálu a uložení v cizině stalo se již porušením příslušných předpisů zákona o ochraně měny, a bylo třeba uvažovati, jakým způsobem by se tyto peníze repatriovaly bez velkých nesnází. Tu ovšem nezbývalo nic jiného, než že vláda musila uvažovati o tom, aby poskytla ve formě amnestie těm, kteří porušili předpisy, možnost, aby částky uložené v cizině repatriovali a přihlásili nebo odvedli Národní bance.

Bylo třeba sáhnouti k amnestii. Vládní návrh sám tuto amnestii ustanovuje a to tak, že dává možnost, aby tyto jednotlivé osoby do určité lhůty, a to do 15 dnů přihlásily své v cizině uložené kapitály, a hrozí jim značnými tresty a pokutami v případě, když ve stanovené lhůtě peníze nebudou vráceny.

Další nesnáz a nedostatek zákona byl, že podle dosavadního zákonného stavu mohl býti trestán pachatel, ale nemohl býti stíhán spoluviník. Bylo tedy třeba uvažovati, aby také veškeré druhy spoluviny, když někdo návodem, radou nebo poskytnutím pomoci přispěl ke spáchání devisového deliktu převezení peněz nebo jiných hodnot do ciziny, aby v takovém případě došlo ke stíhání také tohoto deliktu.

Konečně byla další mezera v tom, že jednotlivé osoby, které zastupovaly právnické osoby nebo nezletilce, mohly spáchati tyto činy ve své funkci zákonného zástupce nebo zmocněnce, ale když se po tom jednalo o vyměření a dobytelnost pokuty a o útraty trestního řízení, často se ukázalo, že takový zákonný zástupce nebo zmocněnec nemá dostatek peněz, a stát přicházel také zde ke značné újmě.

A proto vláda ve svém vládním návrhu podrobuje také tuto otázku novelisaci a to tak, že stanoví zvláštní případ ručení osob zastoupených zmocněnci zákonnými nebo smluvními za pokuty a útraty trestního řízení. Sem náleží zejména případy, kde takové delikty byly spáchány zákonnými zástupci právnických osob. Jak známo, akciové banky a všechny podobné podniky na akciovém zákoně založené jsou právnickými osobami a tu bylo třeba ustanoviti přímo v návrhu zákona, aby takovéto útraty trestního řízení a pokuty, které vznikají z deliktů jejich zástupců, mohly býti vymáhány také na těchto právnických osobách. Ovšem důsledné provádění této zásady bylo by narazilo na značné potíže. Nesmí se zapomínati, že kde na př. spáchá takový devisový delikt zákonný zástupce nezletilého, bylo by příliš kruté, aby nezletilec nesl důsledky za čin svého zástupce. Na druhé straně se nesmí zapomínati, že i u fysických osob často mohl nastat případ, že zmocněnec dopustil se devisového deliktu bez jakéhokoliv vědomí zastoupené osoby. Na to pamatovala vládní osnova tím, že v takových případech, kde jde o nezletilce nebo kde jde o právnickou osobu, která sama neměla vědomostí o jednání svého zástupce, ono ručení za pokuty a za útraty nenastává.

Naznačil jsem již, že v důsledku změněných devisových poměrů byla nucena naše vláda uvažovati o novelisaci zákona měnového z r. 1924. Naše vláda předloživši návrh, který právě projednáváme, poukazovala na nutnost projednání této novelisace a zejména poukazovala a poukazuje, že bez této novelisace nemohla by vzíti odpovědnost za udržení rovnováhy naší platební bilance. Bez udržení rovnováhy naší platební bilance přirozeně bychom neměli zaručenou stabilitu naší koruny. Zkrátka a dobře vláda odůvodňuje tento návrh tím, že devisová politika okolních států nezbytně si vyžaduje novelisaci dosavadního zákona měnového, a to ve formě zostřených předpisů a ve formě zmocnění vlády k novým předpisům, ve kterých by zejména upravila poměry mezi jednotlivými státy, pokud se týče způsobu oběhu zákonných platidel, a ve kterých by zejména upravila nejen způsob dovozu a vývozu měny a valuty, nýbrž také průvozu valuty. Vláda žádá tedy zmocnění zákonodárných sborů k provedení určitých opatření, kterými by dosavadní předpisy o ochraně měny byly přizpůsobeny nynějším poměrům a mohly býti doplněny.

Toto zmocnění přirozeně bývá a je předmětem kritiky zejména po té stránce, že se tím dává vlastně vládě právo, aby formulovala skutkovou podstatu určitých deliktů, a poukazuje se na to, že toto zmocnění do jisté míry odporuje naší ústavě, která praví, že tresty a pokuty mohou býti ukládány jenom na základě zákona. Nicméně je třeba poukázati, že toto zmocnění není věcí nikterak novou, že již v zákoně z r. 1924 toto zmocnění vládě bylo dáno a že někteří odborníci práva ústavního vyžadují, aby v zákoně byly stanoveny přesně trestní sankce, ale nikterak nevyžadují, aby také skutková povaha toho kterého deliktu byla přímo v zákoně uvedena. Stačí jim zmocňovací zákon, kterým se dává vládě možnost této úpravy.

Důležitá věc byla ta, že změněné poměry vyžadovaly také novou formulaci devisových deliktů. Dosavadní zákon o ochraně měny zněl na přestupky devisové, přečiny a zločiny. Zločiny a přečiny byly přikázány příslušnosti řádných soudů, přestupky podle §§ 4 a 6 byly přikázány okresním soudům a prosté přestupky důchodkové byly přikázány k jednání správních úřadů. Ale nyní se ukázalo, že je třeba, aby t. zv. přestupky zákona devisového byly stihány přísněji, nežli byly stihány až dosud. A tu zejména vládní návrh vzal v úvahu, že přestupek zákona devisového, když se ho dopustí bankovní podnik nebo peněžní ústav a když jde o činnost úmyslnou nebo z hrubé nedbalosti, nelze posuzovati stejně jako přestupek u jednotlivce, který devisové předpisy často nezná, a proto vláda formulovala zde v této novelisaci nový druh přestupků, t. zv. těžké důchodkové přestupky. A tyto těžké důchodkové přestupky shledává podle povahy činu zejména vtom, když se takovýchto těžkých důchodkových přestupků dopustí peněžní ústav nebo bankovní podnik, anebo když jde o značné sumy. Když částka, na kterou byl spáchán devisový delikt, přesahuje 50.000 Kč, mluví se ve vládním návrhu zákona, že v takovémto případě nemůže býti řeč o obyčejném přestupku, nýbrž že takovýto přestupek je třeba formulovati jako přestupek těžký. Dále se o takovém těžkém přestupku mluví v takovém případě, když devisový přestupek byl spáchán podvržením určitých listin, fingováním jmen, fingováním zápisů v obchodních knihách, nebo když jde o devisový delikt, který byl spáchán osobou, jež již jednou byla potrestána před 5 lety pro devisový zločin, přečin, nebo přestupek, nebo když jde o činnost několika pachatelů, kde právě tento moment činnosti několika pachatelů ukazuje na nebezpečí této akce.

A proto tyto nové důchodkové přestupky jsou nově formulovány a jsou také daleko přísněji trestány. Tresty, které se navrhují ve formě pokut ve čl. 2 vládní osnovy, záležejí v tom, že pokuta má činiti jeden až čtyřnásobek té sumy, o kterou měl býti stát devisovým deliktem poškozen. Je přirozené, že při větších obnosech může to znamenati značné sumy, ale tato drakonická opatření mají právě ten účel, aby zabránila těmto deliktům. Může ovšem býti spor o tom, zdali přísná, drakonická opatření v trestním právu splní vždy svůj účel, ale já si přece jen dovolím poukázati, že tam, kde jde o delikty majetkové a o značné pokuty majetkové, že tam právě ta značná výše těchto pokut bude příčinou, že osoby, které takovéto majetkové delikty chtějí spáchati, budou přece jen odstrašeny a vzdají se škodlivé činnosti, která by přinášela státu škodu.

Tyto nové těžké důchodkové přestupky podrobují se také zvláštní formě řízení, že totiž důchodkové přestupky nesvěřují se, co se týče projednávání, vyšetřování a rozhodování úřadům správním, nýbrž projednávání jich svěřuje se v historických zemích důchodkovým soudům, na Podkarpatské Rusi a na Slovensku řádným soudům, které v tomto případě fungují jako soudy důchodkové. Při tom řízení samo neopírá se o dosavadní předpisy správní a policejně správní, nýbrž za základ při vyřizování těchto věcí bude vzat dosud platný trestní zákon důchodkový.

Proti trestnímu zákonu důchodkovému, který je stár již skoro 100 let, byly vzneseny podstatné námitky a bylo se dožadováno, aby byl již jednou vydán nový, moderní trestní zákon důchodkový. Chci poukázati při této příležitosti, že v rozpočtovém výboru odpověděl p. ministr financí na dotaz, který mu byl dán v této věci, že osnova moderního zákona důchodkového je ministerstvem financí vypracována, že je také podána a že její projednávání závisí na současném projednávání všeobecného trestního řádu, který dosud vypracován není. Při tom, přes to, že řízení bude prováděno na základě starého trestního zákona důchodkového, sluší připomenouti, že se provádí analogicky jako u zákona celního moderní změna v tom, že úřady, které jsou rozhodující při řízení, tedy soudy důchodkové, mají při zkoumání důkazu postupovati podle známé moderní zásady volného uvážení výsledků průvodních, takže tato moderní zásada soudního řízení je právě vsunuta do zastaralého zákona důchodkového. Rozpočtový výbor musil především zkoumati otázku, zdali důvody, které vláda přednesla a kterými odůvodňovala nutnost novelisace zákona měnového, byly tak přesvědčivé, aby tento zákon, podle své povahy výjimečný, byl usnesen a vydán. Rozpočtový výbor po bedlivém zkoumání nemohl upříti oprávněnost a přesvědčivost důvodům, které přednesl a které uvedla vláda v důvodové zprávě, a proto odpověděl na otázku, zdali zákon měnový potřebuje novelisace ve smyslu doplnění a zostření dosavadních předpisů, zásadně kladně.

Ovšem rozpočtový výbor při zkoumání jednotlivých ustanovení zákona byl nucen učiniti některé změny, které sledují hlavně cíl, aby byl zabezpečen účel zákona, a za druhé, aby byla zabezpečena potřebná jasnost zákona. Tyto změny týkají se především článku I. V článku I. osnovy totiž se mluví o tom, že vláda má také stanoviti předpisy pro dovoz, průvoz a vývoz jiných peněžních hodnot. Vznikla otázka, co to jsou t. zv. plné peněžní hodnoty, a proto rozpočtový výbor doplnil článek I ustanovením, kde příkladem uvedl, že takové jiné peněžní hodnoty jsou na př. dílčí dlužní úpisy a akcie, jejichž dividendy jsou vypláceny v cizí měně. To ovšem neznamená výpočet taxativní, ale jest už jaksi naznačeno, co se rozumí pod pojmem t. zv. peněžních hodnot cizích.

Kromě toho byla v článku I učiněna změna, že v odstavci 4 bylo škrtnuto ustanovení o t. zv. věcných omezeních při stanovení platebních styků k některým státům. Důvodem k těmto škrtům bylo to, že předcházející odstavec pod číslem 3 zaručuje dostatečně veškerá potřebná opatření a že ponecháním těchto ustanovení by tento odstavec 4 nebyl úplně jasný.

Podstatnou změnu provedl rozpočtový výbor ve čl. 2, a to tam, kde se jedná o t. zv. amnestii. V rozpočtovém výboru bylo totiž poukazováno, že lhůta 15denní za nynější doby letních prázdnin je příliš krátká, aby dávala možnost, aby ti, kteří se dopustili důchodkového přestupku a kteří uložili své peníze za hranice, mohli se o tomto zákoně dověděti a mohli použíti dobrodiní zákona, které se jim dává. Proto bylo vsunuto ustanovení, podle kterého se vládním nařízením vydá všeobecná výzva ke všem těm, kteří uložili své kapitály do ciziny, aby tyto kapitály repatriovaly do lhůty další, a to do 15. září 1932. Tato lhůta jest jistě dostatečně dlouhá, aby došlo k této repatriaci.

Ale bylo poukázáno, a myslím velmi vhodně, že amnestie ve formě jen amnestie od trestu důchodkového v daném případě sotva stačí, jestliže nebude doprovázena také amnestií podle zákona o přímých daních osobních, již proto, poněvadž naše zákony daňové o přímých daních osobních mají ustanovení dosti přísná a při zachování platnosti těchto přísných ustanovení budou dotčené osoby riskovati i tresty a svůj kapitál nebudou repatriovati. Proto rozpočtový výbor připojil k amnestii podle trestního zákona důchodkového ještě amnestii podle zákona o přímých daních osobních. To ovšem neznamená, že ti, kteří budou svůj kapitál repatriovati a kteří jej přihlásí dodatečně, nebudou zdaněni. Dodatečné zdanění nastane. Ustanovení o amnestii má jen ten smysl, že kromě dodatečného předepsání daní nebudou stíháni podle zákona daňového tresty, které jsou vyměřovány často až osminásobkem zatajené daně.

Toto opatření bylo sem vsunuto a rozpočtový výbor je toho názoru, že přivede spíše k cíli, poněvadž hlavním účelem musí býti, abychom peníze vyvezené za hranice dostali sem a použili všech možných prostředků, které toto repatriování zabezpečují. A to je možné jen tím, když se amnestie podle trestního zákona důchodkového rozšíří na amnestii podle trestních předpisů daňových.

Jinak provedl rozpočtový výbor změnu v čl. 4. Tento článek je převzat z původního zákona, obsahuje totiž ustanovení, že soudy, vynášejíce rozsudky mohou ve svých trestních nálezech prohlásiti za propadlé veškeré peněžní hodnoty a valuty, které byly předmětem devisového deliktu, a že prohlášení těchto za propadlé může se státi nejenom tam, kde jde o peníze a valuty, které patří dotčenému pachateli devisového deliktu, nýbrž také, když nepatří pachateli, nýbrž osobám jiným a bez ohledu, mají-li třetí osoby na tyto hodnoty určité nároky.

Tu zejména byl vzat v úvahu praktický případ, který by mohl nastati, kdyby na př. občan, který nemá vůbec úmyslu spáchati jakýkoliv delikt devisový, byl za jízdy v tuzemsku na železnici okraden, a pachatel, který mu peníze ukradl, utíká za hranice, aby unikl spravedlnosti a při tom spáchá delikt devisový. V takovém případě, při ponechání dosavadních ustanovení zákona, by osoby, které se nikterak neprovinily na devisovém deliktu, byly postiženy často značnou ztrátou svého majetku. Proto připojil rozpočtový výbor ke čl. 4 dodatek, že nález o propadnutí takových hodnot se nevydává, případně nemůže býti vydán, když jde o trestní čin, který byl spáchán proti osobám třetím.

Jinak rozpočtový výbor zaujal ještě stanovisko k účinnosti zákona. Podle vládního návrhu měl zákon nabýti účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Rozpočtový výbor uvážil, že jde přece jen o opatření výjimečná, která jsou sice nutná se zřetelem na nynější hospodářské poměry, ale o opatření, která nemohou trvati dlouhou dobu a která budou musit opět zmizeti, až nastanou normální poměry mezistátní a hospodářské, a proto provedl změnu v tom smyslu, že terminoval účinnost tohoto zákona koncem července 1934. Změna provedená rozpočtovým výborem záleží v tom, že z původně neterminovaného byl zákon proměněn v terminovaný.

Ke konci svých vývodů dovolil bych si vysloviti přání, aby hospodářské poměry evropské a středoevropské se co možná opět brzy upravily normálním způsobem, aby dosavadní hospodářská válka, která vlastně ničí všechny státy, se přeměnila v hospodářské příměří a abychom v hospodářských stycích se dostali zase do situace, kde by došlo k respektování hospodářských závazků mezi jednotlivými státy a k záměně dosavadního uzavřeného hospodářství v hospodářství normální, světové. Vyslovuji naději, že Československo bude jistě pracovati a pracuje stále, aby dosavadní výjimečné poměry byly nahrazeny poměry normálními v zájmu upevnění hospodářství všech států.

Jménem rozpočtového výboru si dovoluji slavné sněmovně navrhnouti, aby vládní návrh přijala tak, jak se na něm usnesl rozpočtový výbor. (Potlesk.)