Přes to však musím uznati, že řada poplatníků, kteří r. 1931 mohli ještě svým daňovým povinnostem dostáti, byla postižena právě v letošním roce důsledky hospodářské krise, jez měla v zápětí podstatné snížení jejich důchodů, a to bez rozdílu, zda jde o osoby samostatně výdělečně činné, či o soukromé zaměstnance, odkázané na pevné platy. Je nepochybno dále, že jmenovitě pro veřejné zaměstnance, u nichž se daň vybrala srážkou za berní rok již r. 1931 a kteří v běžném roce jsou dále stiženi srážkou ze svých platů r. 1932, bylo by obtížno (Výkřiky posl. Štětky.) zvýšenou přirážku zapraviti najednou anebo ve dvou splátkách, jak osnova zákona zamýšlí. Se zřetelem na tyto jistě odůvodněné skutečnosti vydán administrativní cestou příslušný výnos, aby poplatníkům jak veřejným a soukromým zaměstnancům, tak i osobám samostatně výdělečně činným byly na odůvodněnou jejich žádost povoleny pro zapravení zvýšené přirážky měsíční splátky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dále, aby v těch případech, kde se důchod r. 1932 podstatně snížil proti roku minulému, byl k této okolnosti vzat náležitý zřetel při povolování odpisů poplatníkům ve smyslu §u 276, odst. 3 zákona o přímých daních, v němž jde o ohrožení výživy anebo zničení poplatníkovy existence. Zároveň aby zmíněná okolnost byla řádně hodnocena při poskytování úlev platebních podle §u 283 cit. zákona.

Jak jsem již ve svém projevu oznámil, považuji dosavadní v tomto roce provedená opatření směřující ke zvýšení příjmů za postačitelná k dosazení rovnováhy státního hospodářství, přirozeně za předpokladu, že se poměry hospodářské podstatněji nezhorší a že občanstvo přes těžké oběti mu ukládané splní ochotně v této nanejvýš svízelné době svoji povinnost vůči státu. Žádá-li vláda touto předlohou zákona další oběti na poplatnictvu, neopomíjí na druhé straně opatření, která by opět vedla k ulehčení a oživení hospodářského života. V tom směru klade nyní zvláště váhu na to, aby v době co nejkratší došlo ke snížení úrokových sazeb. (Výborně! - Tak jest!) Bankovní zákon nedávno Národním shromážděním schválený poskytuje v této příčině vládě potřebnou plnou moc. (Výborně!)

Na druhé straně mohu zase ujistiti, že bude opravdovou snahou vlády, aby přes úspory, které již ve státním hospodářství až dosud byly provedeny, bylo i nadále, a to velmi usilovně pokračováno v dalším snižování státních výdajů, poněvadž rovnováha státního hospodářství jde ruku v ruce s nezbytnou rovnováhou hospodářství pokladního. Tato zásada přirozeně bude platiti i pro sestavení rozpočtu na rok 1933. Vláda jest totiž plně přesvědčena, že první cestou k dosažení rovnováhy státního hospodářství musí býti úsilí o největší jeho úspornost (Tak jest!) tak, aby bylo zřejmo, že velké oběti ukládané občanům tohoto státu skutečně jsou určeny pouze k úhradě zcela nezbytných státních potřeb. (Výborně! - Tak jest!)

Se zřetelem na tuto velikou závažnost přistupuje vláda také k ustavení reorganisační komise k provedení takových úspor a reorganisačních opatření, jichž dosavadním postupem nebylo dosaženo. Při tomto reorganisačním díle bude zabezpečena také součinnost stálých expertů z kruhů hospodářských. Úkolem úsporné kontrolní komise, pro niž příslušná předloha zákona se právě ve vládě projednává, bude dále, aby pečovala o řádný a především co nejúspornější chod státního hospodářství. Tím bude také v naznačeném směru prakticky umožněno účinné kontrolní právo Národního shromáždění. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Pánové! Přede mnou promluvil pan ministr financí, který hleděl přiměřeně krásně a dobře vylíčiti všechna svoje nařízení a prostředky, jimiž chce zachovati finanční rovnováhu. Ukazuje se však, že všechny tyto prostředky nepovedou k cíli, nýbrž že naopak toto celé hospodářství skončí úplným bankrotem.

A tento před námi ležící zákon o přirážce k dani důchodové není ničím jiným než novým zatížením, které svou silou zatíží rozpočet nejen dělnických mas, nýbrž i jiných vrstev pracujících lidí. S této tribuny musím rozhodně protestovati proti tomuto novému způsobu vymáhání zbytků úspor a přímo odnětí posledního kousku chleba od úst širokých dělnických mas. Proti tomuto zákonu budeme hlasovati odsuzujíce zároveň ty, kdož pro tento zákon jsou a pro něj hlasují.

Jedním ze základů existence a podpory kapitalistického systému jest hospodářské utiskování a vykořisťování. Článkem jeho jest zákon o důchodové dani a národnostní útisk, projevující se v zesíleném hospodářském vykořisťování, silnějším útisku a politickém teroru panujícího národa, v utlačování národnostně kulturním. Ve všech buržoasních státech s národními menšinami deptají se všechna práva utiskovaného národa na poli hospodářském, politickém a národně kulturním. Pro vzrůstající krisi kapitalismu utiskování a vykořisťování národních menšin tím spíše vzrůstá, poněvadž panující buržoasie hledí břemena krise přesunouti především na pracující lid národní menšiny.

Poněvadž národnostní útisk jest jedním ze základu kapitalismu, komunistická strana nemůže býti lhostejná k tomuto národnímu utiskování. Programem komunistickým, vlastně kominternu jest boj proti veškerému národnostnímu utiskování až k sebeurčení a odtržení.

Buržoasie nemůže vyřešiti národnostní otázku. Tuto otázku může vyřešiti jen revoluční proletariát s komunistickou stranou v čele. Rovněž buržoasie tohoto potlačovaného národa nemůže bojovati proti národnostnímu útisku, poněvadž jest tisícerými nitmi spjata s buržoasií panujícího národa a má společné zájmy s buržoasií panujícího národa.

Buržoasie utlačovaného národa za hmotný žvanec pro sebe prodává zájmy širokých vrstev pracujícího lidu své národnosti. Bojuje-li ukrajinská, běloruská buržoasie proti šibenicím, trestným výpravám, proti kolonisaci a nepolským školám v Polsku? Nikterak. Bojuje-li u nás německá, slovenská, podkarpatská a naše polská buržoasie proti národnostnímu útisku, počešťování? Nikdy. Nanejvýš troufá si prováděti levé demagogické manévry.

Proti útisku nebojuje ani druhá internacionála. Podívejme se, jak to vypadá u těch socialistů. Angličtí socialisti posílají křižníky a tanky do Indie k potlačení osvobozujícího hnutí, indičtí socialisti bojují proti těmto tankům. Francouzští socialisti podporují své imperialisty, aby se udržel versailleský systém, němečtí socialisti vystupují proti tomu, jak se to hodí německým imperialistům. Čeští sociálfašisti podporují saintgermainskou smlouvu s Maďarskem, maďarští socialisti jsou proti tomu. Polská strana socialistická v Polsku popolšťuje Ukrajince, ukrajinští socialisti jsou proti tomu. Čeští sociální demokrati počešťují Němce, německá sociální demokracie jest proti tomu. Čeští socialisti počešťují nás Poláky, polská socialistická strana dělnická mlčí.

Tak vypadá rodina a program druhé internacionály. Není-li zřejmé, že každá soc. demokratická strana stojí na straně své buržoasie? Není-liž zřejmé, že jeden socialista směřuje sem, druhý tam? Soc. demokracie není schopna bojovati proti národnostnímu útisku.

Československo chlubí se svou Masarykovskou a Wilsonovskou demokracií. Podívejme se, jak ta demokracie vypadá v otázce národnostní. V Československu potlačuje a počešťuje se pět národů: Poláci, Maďaři, Slováci, podkarpatští Rusíni a Němci. Neutiskuje český národ vůbec, jak nám to chce namluviti buržoasie, ale národní menšiny utiskuje a počešťuje česká buržoasie, podporovaná buržoasií domácí. Vezměme třebas tak zvaná okresní zastupitelstva. Ve všech těchto zastupitelstvech 1/3 jmenuje československá buržoasní vláda, čili vláda má tam všude zajištěnu svou většinu a politiku útisku národních menšin.

Proč bylo naše Slezsko připojeno k Moravě? Proto, aby polský lid byl pohlcen mořem české většiny a aby útisk polského lidu neprovozoval se demokraticky. S tímto spojením souhlasila sama polská buržoasie. Podívejme se, jak vypadá hospodářský útisk. Hospodářská politika v krajinách těchto utiskovaných menšin jest úplně dobyvatelská a prosáknuta úmyslem ochuditi tento lid, zbaviti jej průmyslu a zatlačiti jej o několik desítek let zpět v jeho vývoji. Tam také nezaměstnanost mnohem více řádí a její následky jsou krutější než v krajinách panující třídy.

Na Slovensku průmysl, který tam dříve kvetl, byl úplně zničen. Továrny musily likvidovati svou činnost, poněvadž panující třída nepotřebovala v cizí zemi a mimo to ze strategických ohledů takových nevhodných konkurenčních podniků. Desetitisíce kovodělníků a dřevařských dělníků, lesních dělníků ztratilo takto práci a další příležitost k výdělku a existenci. - Na Podkarpatí jediný silnější podnik "Latorica" likvidoval. Několik set dělníků stalo se žebráky a ještě v poslední dny bouřlivých sporů s ředitelstvím loučili se s nimi četníci, povolaní k uklidnění nespokojených dělníků.

Ve Slezsku hospodářský útisk má své zvláštní formy a podle toho zvlášť zhoubné účinky. Bratrská vláda bratrského národa, jak to často slyšíme z úst česko-polských vlastenců, považuje za vhodné nepřekážeti kapitalistům v jejich práci, totiž v zastavování továren a hutí. Fryštátské huti, ležící blízko česko-polských hranic, byly přes mohutný odpor lidu z hutí a okolí se souhlasem vlády již asi před rokem zastaveny. Počet nezaměstnaných, z nichž jest nejvíce ženatých s rodinami, jest z celého okresu v tomto městě největší. Stav těchto nezaměstnaných jest zoufalý. Rodiny hladovějí a děti chodí otrhané a vyhublé jako v době hladové epidemie. Stejně neučinila vláda nic proti zastavení továrny Thonet Mundus v Těšíně, kde pracovalo asi 300 dělníků. Se souhlasem vládních činitelů bylo dovoleno ředitelství likvidovati a zaměstnané postihl hořký osud nezaměstnanosti, tím horší, že tito dělníci nebyli nikde pojištěni ani proti stáří ani proti nemoci. Nyní jsou odkázáni na milost a nemilost osudu.

Aby neštěstí bylo úplné, chce ještě nyní firma vyhoditi všechny nájemníky z bytů firmy pod záminkou, že tovární domky budou prodány. Nestačí jim, že je okradli na stará kolena o provisi, nýbrž ještě je hodlají vyhnati z bytů. Obec se sice spolu s rudou odborovou organisací pokouší odraziti tento hanebný útok kapitalistů, ale trestu zasluhuje lhostejné stanovisko vlády. Těšínský lid jest v každém případě hotov energicky se opříti všemi prostředky případnému vystěhování. Na násilí ředitelství odpoví činnou obranou až do nejkrajnějších mezí. V tomto boji nemůže se lid spoléhati na pomoc vlády, která v této práci pomáhá kapitalistům, nýbrž musí se sám ujmouti boje a práce. Olupování Slezska o průmysl a zbídačování lidu jest úmyslné a tendenční a neděje se bez vědomí nebo souhlasu vlády. Zbylý průmysl se soustřeďuje od hranic do hloubi Čech a Moravy.

Ve východní pánvi, v okolí Karvinné, vidíme podobné zjevy hospodářského útisku. Nespolehlivý živel čili nečeský živel - lhostejno, jsou-li to polští dělníci v jamách nebo na povrchu, nebo němečtí dělníci a úředníci - je záměrně a soustavně propouštěn, odstraňován a na jeho místo přijímají se nikoliv zdejší lidé, nýbrž noví, cizí, s fašistickou legitimací.

A souběžně s tím se provozuje také divoká honba na všechny revoluční živly v těchto krajinách. Zvláště po stávce nabyla tato honba již formy úplně legální, úředně trpěné a dokonce podporované. Ředitelství dolů žalují lidi s hlediska služebního úplně nevinné u rozhodčích soudů, které pak již bez jakýchkoliv ceremonií odsuzují obžalované k propuštění z práce v dolech, proti němuž není odvolání. V posledním měsíci bylo těchto případů již několik desítek; s počátku byly všechny hromadně schvalovány podle přání vlády, soudů a dolů. Teprve energický protest a vlna nespokojenosti omezily poněkud chuť těchto pánů, ale ne na dlouho. Zvláště v karvinských dolech zuří nejvíce hornický soud při propouštění z práce, čímž zabíjí jednou ranou dvě mouchy: jednou ranou v jednom propuštěném člověku hledí se zbaviti z dolu nejen komunisty, nýbrž i Poláka.

Působí to silné jitření a známou protivládní náladu u lidu, který vidí v hornických soudech nikoliv ochranu lidu před pány, nýbrž sekeru pánů na hlavy pracujícího lidu. Hornické rozhodčí soudy se všeobecně považují za agentury a odbočky trestních kanceláří ředitelství dolů, kde soudcové konají úkol individuí dvojnásobně placených vládou a kapitalisty. Proti tomuto fašistickému teroru povede KSČ boj, dokud fašistické metody nebudou zlomeny. Celý hornický lid se postaví na ochranu svých činovníků.

Nálada lidu jest ještě zesílena situací po stávce, kdy strašně řádí trýzeň občasných bezplatných dovolených. Hornické rodiny jsou zadluženy až po uši. Rodina se nenají dosyta, poněvadž výdělek otce rodiny jest příliš malý, než aby mohl vystačiti na přiměřené stravování. Byl-li život horníka, dokud stále pracoval, peklem hladu, pak nyní měsíční bezplatné dovolené každé 4 nebo 5 týdnů nutí horníka žijícího v kolonii ze svého výdělku, aby žebral, kradl nebo trpěl hlad.

Podpory v nezaměstnanosti nebo osobám na dovolené jsou jen pro organisované, jichž jest ve východním revíru sotva 25-35% osazenstva; zbytek 70% není organisován a nepožívá tedy výhod gentské soustavy, čili jest odkázán na milost obce. Ale naše obce jsou bez peněz, okresní úřad se vymlouvá nedostatkem přídělu z ministerstva, neposkytuje přiměřenou normu a v četných obcích vůbec nic, ani nejmenší částku v potravinových lístcích. Tyto rodiny se ocítají v stavu netečnosti, která se rychle promění ve velice nebezpečnou pro panující systém náladu hladových pogromů a výtržností. Odpovědnost za to padá především na vlády, které svým hanebným kapitalistickým hospodářstvím dospěly k tomu, a na všechny ty strany, které vládě v tom pomáhaly a zvláště na strany sociálfašistické, mezi nimi i na Polskou socialistickou stranu dělnickou spolu s poslanci, kteří se nejen usnášejí na drahotních daňových zákonech, na clech, nýbrž také samu pražskou smlouvu podepsali a vychvalovali.

Hornické výdělky nejsou nyní výdělky, nýbrž spíše dlužními úpisy, kde dělník ještě za práci v dole zůstává dlužen za peníze, srážené mu do pokladny bratrského pojištění. Není tedy nic divného, že se všechen lid ve Slezsku rozčilován těmito událostmi bouří a hledá pomoci. Tuto záchranu nenajde v buržoasní demokracii, v evoluci, nýbrž v revolučním boji, ke kterému také bez okolků a váhání směřuje.

Kovodělníci v hutích třineckých, vítkovických a bohumínských jsou rovněž pod tímto těžkým kladivem politiky vládní a kapitalistické. Její úsilí o likvidaci veškerého průmyslu ve Slezsku rychle se realisuje. Vítkovice ze 20.000 dělníků zaměstnávají nyní ne více než 13.000. Z toho ode dneška jde 5.000 dělníků na ulici. Jsou propuštěni navždy, propuštěni bez naděje, že budou příště zaměstnáni.

Bohumínská drátovna propustila 500 dělníků čili 1/3 celého osazenstva. Propouští se především zdejší chudý lid a ponechávají se v práci z pochopitelných ohledů "spolehlivé živly" z Národního sdružení, živly počeštěné a zkorumpované. Když pak bohumínský proletariát před 2 nedělemi proti tomu protestoval, byla proti němu poslána pěší a jízdní policie, která pendreky a šavlemi pomáhala pánům udržovati pořádek při propouštění. Dělník Fried byl tak zbit a zraněn šavlí, že v nemocnici zešílel, a já, když jsem zakročil ve prospěch dělníků, měl jsem býti horlivou policií po zatčení odevzdán soudu bez dotazování sněmovny.

A huti třinecké jsou na nejlepší cestě k následování Vítkovic a drátovny. Seznamy osob, které mají býti propuštěny, se již sepisují. Státní úřady činí velké přípravy k potlačení dělnických bouří v tom případě, kdyby dělníci chtěli odporovati propouštění. Ale třinecký lid se nedá zastrašiti žádnými planými hrozbami. Aby obhájil svou ohroženou existenci, jest připraven k největším obětem proti svým utlačovatelům a lupičům svého majetku a chleba. A bude se brániti až do krajnosti.

Malorolnický lid přímo sténá pod tíží daní a zkázonosných hromadných exekucí. V těšínském a fryštátském okrese není ani jeden dům, není ani jedna svobodná živnost, řemeslo, kam by se nedostavil exekutor. Odnímá poslední majetek a sedláka vrhá do nouze a bídy. Poslední daňové zákony ukládají tomuto lidu ještě větší břemena a ostřejší vládní nařízení a exekuční rozkazy dovedou lid k úplné žebrotě.

Tak vypadá hospodářská situace ve Slezsku, to jest jen několik zběžných črt, které samy sebou poskytují obraz zkázonosné politiky a hospodářství kapitalistů a vlády. Připojíme-li k tomu ještě osobní trýznění a teror v továrnách, v hutích a na železnicích z národnostních důvodů, nezbývá již nic k obrazu pekla, ve kterém slezský lid jest nucen žíti.

Vláda země ani obce se nestarají o nezaměstnané. Slibované investiční práce nepřicházejí a nepřijdou, protože nejsou peníze. Silnice jsou rozbité, horské řeky a bystřiny rozlévají se široko a povodněmi ničí usedlosti chalupníků a sedláků, ale na takové ochranné práce není peněz. Jsou ovšem státní peníze, vydřené exekucemi ze sedláka, které se nyní vydávají na sokolské parády, na slety, na zbytečná vojska a aparát útisku nebo na nepotřebné šovinistické výstřelky, školní budovy a paláce milionové hodnoty, postavené z českých státních důvodů v polských obcích k počešťování polských dětí.

Ve spojení s hospodářským útiskem dostává otázka národnostní zvlášť nebezpečný a hrozivý základ a obsah. Zvláště otázka školní a otázka státní příslušnosti ve Slezsku.

Za rakouských dob utlačovala germánská buržoasie. Nyní za republiky ještě hůře utiskuje buržoasie a vláda Československé republiky. Hned po plebiscitu bylo zavřeno mnoho škol v okolí Ostravy a Bohumína, polští obyvatelé si najali polské soukromé školy, aby svým dětem mohli dáti aspoň nějakou školní výchovu. Soukromé školy jsou vůbec anachronismus a v tomto případě vydržování soukromých polských škol v čistě polském kraji, kde dříve za Rakouska byly plnoprávné školy, jest prostě ostudou. Lid jest nucen vydržovati si ze sbírek a almužen školy pro své děti, ačkoliv týž lid plní všechny povinnosti jako každá jiná jinonárodní část obyvatelstva Československé republiky.

Počet soukromých škol a finanční břímě, potřebné k vydržování těchto škol, není naprosto malé. Jest to: jedno reálné gymnasium s polským vyučovacím jazykem, reálné gymnasium Julia Słowackého v Orlové na Těšínsku. Dále sedm měšťanských škol v Českém Těšíně, Bystřici, Dolních Bludovicích, Jablunkově, Moravské Ostravě, Německé Lutyni a IV. ročník ve Fryštátě. Mimo to jsou zde dvě odborné školy pro ženská povolání: 1. Dívčí škola domácích nauk v Orlové, 2. škola venkovského hospodářství v Konské. 11 soukromých škol obecných: Přívoz, Vítkovice, Věřňovice, Dětmarovice, Moravská Ostrava, Mariánské Hory, Nový Bohumín, Polská Lutyně, Poruba, Rychvald a Český Těšín. Konečně značný počet opatroven, kterých jest skoro půl sta.

Reálné gymnasium existuje již od r. 1909. Letos dochází do této školy 415 žáků. Měšťanské školy mají rovněž velký počet žactva. Tento počet kolísá se na jednotlivých školách od 100 do 400 žáků. Stejně jest tomu s obecnými školami, které za to velice trpí špatnými místnostmi a mizernými hygienickými poměry, které jsou výsměchem všem nejprimitivnějším požadavkům a pojmům hygieny a veřejného zdraví. Vinna jest zde jen vláda, která dobře vidí, že jest těchto škol zapotřebí, ale ze šovinistických ohledů jich nezestátňuje a nestará se o ně tak, jak se patří.

Proto také nyní v době rostoucí hospodářské krise, když rodiče nemají z nedostatku práce nebo špatných výdělků ani co sobě nebo dětem vložiti do úst, rozléhá se mocné a rozhodné volání, aby ihned a neprodleně byly zestátněny soukromé školy s polským vyučovacím jazykem. Zvláště škola v Dolních Bludovicích, Bystřici a Těšíně s orlovským reálným gymnasiem v čele potřebuje po této stránce rychlé a vydatné pomoci. Vykonávají-li rodiče žáků těchto soukromých škol, plnoprávní občani Československé republiky, své povinnosti ke státu, platíce daně atd., pak i stát a vláda jsou povinny potřebné a existující již školy zestátniti.

Komunistická strana v zemi Moravskoslezské, skládající se převážně z členů české národnosti a z menšiny polské a německé, uvaživši ohromné platy polského lidu na soukromé školy, zahájila širokou kampaň schůzí a shromáždění v celém Slezsku na ochranu potlačovaného polského školství proti sabotáži vládních činitelů a zplnomocnila mne, abych to prohlásil.

Vláda se nemůže vymlouvati, že nemá peněz na vydržování těchto škol. Vždyť jsou zde těžké miliardy státních daní, které nezaplatili majitelé dolů, v nichž pracují většinou rodiče žáků těchto škol. Má-li vláda peníze (150 milionů Kč) na šovinistické podniky Sokolů, tím spíše jest povinna postarati se o školy, a to jest zásadní požadavek této chvíle, který nesnese odkladu.

Proto žádám s této sněmovní tribuny, aby vláda učinila ihned přípravy k okamžitému zestátnění těchto škol; rozhodně tak, aby počátkem školního roku 1932/1933 byla aspoň část těchto škol, zvláště gymnasium v Orlové a měšťanské školy v Bystřici, Těšíně a Dolních Bludovicích, zestátněna. Ostatní později.

To jest minimální požadavek, od něhož slezský lid neustoupí. Jest to zároveň povinnost vlády, v jejichž řadách jsou tací známí internacionálové, jako němečtí a čeští sociálně demokratičtí poslanci a ministři se dvěma polskými poslanci a vládními pomocníky. Ať ukáží, co umějí a zač stojí ta jejich vychvalovaná mezinárodní proletářská láska, o které tak často deklamuje pan Chobot z Polské socialistické strany dělnické, která bohužel kromě ostudy a vzájemného boje a bezpráví neposkytuje polskému lidu nic.

Polský pracující lid ve Slezsku přesvědčil se již dostatečně za 13 let spolužití v Československé republice, jaké to jest panování ať buržoasních stran nebo koaličních stran sociálně fašistických. Jedno i druhé bylo macešské a jedno i druhé našlo vřelé, ačkoliv podezřelé ochránce v táboře polské buržoasie a jejích sociálně fašistických patolízalů z Polské socialistické strany dělnické. Bylo to panování a jest zvláště v otázce školství výbojné, protipolské a šovinistické. Při tom se nejdivočejším šovinismem vyznamenávala mezinárodní strana českých sociálních demokratů, jejíž poslanci a komisaři přispěli většinou k zardoušení četných polských škol po převratu a ke zterorisování tisíců rodičů nucených upustiti od polských škol. Její ministři se vyznamenali škaredě jako soudruzi šovinisté z druhé internacionály vůči svým polským soudruhům a tisícům polských dělníků.

Násilně se počešťovalo ve Slezsku pod jejich patronátem. Při otevření reálky v Českém Těšíně byl asi před 10 lety pan ministr, vůdce českých soc. demokratů, nyní již nebožtík Habrman, který ve své řeči předstihl všechny rekordy šovinismu nár. demokratických poslanců. Minulou neděli byl slezský lid svědkem podobné komedie a počešťovacího podniku na českém pohraničí. Sám pan ministr dr Dérer, vůdce českých soc. demokratů, ráčil právě proto, že byl kladen základní kámen pro nově stavěnou nádhernou budovu školy českého státního reformního reálného gymnasia v Českém Těšíně, přijeti sem ve své vlastní osobě, aby byl příkladem pro všechny časy pro jiné počešťovatele, že sociálfašistům patří palma prvenství pro zásluhy při počešťování jiných národností vůbec a zvláště polské národnosti ve Slezsku.

Každý naivní člověk přece ví, že české střední školy na Těšínsku, jako vůbec všechny školy v tomto pohraničním území, jsou stavěny nikoliv pro výchovu českých dětí, kterých zde není mnoho, nýbrž pro polské děti, aby byly počeštěny, při čemž se lákají tím, že dostanou místo a výdělek. Není to jen naše mínění, nýbrž mínění také vašich vzácných spolupracovníků Chobota a dr Buzka.

Podle našeho mínění patří jakákoliv česká škola českým dětem. Ano. Ale vari od toho hanebného přeplňování českých škol jinými dětmi! Tak se to bohužel děje v pohraničním slezském území a zvláště na Těšínsku. Tak ostatně jest všude v Československé republice, v německých krajinách, na Slovensku a zvláště na Podkarpatské Rusi, kde se postupuje stejně, jako to dělá Piłsudski v Západní Ukrajině.

Přítomnost ministra sociálně fašistické strany a vlády Československé republiky na této slavnosti, mající význačný dobyvatelský a počešťující ráz, výmluvně svědčí, že česká soc. demokracie úplně kryje tutéž vládní politiku v oboru školské politiky. Obsah příležitostných řečí na tomto "festě" směřoval v duchu hakaty a šovinismu k dobytí tohoto "zpolonisovaného kraje", aby byl odpolštěn právě tímto ústavem. A pomáhá k tomu jako patron sám soc. demokratický ministr, vůdce mezinárodní strany dělnické. Pro polské hospitanty jest otázkou cti, zůstanou-li ještě dále v sociálně demokratickém klubu. Jen člověk s hroší kůží, nechápající tak důležité otázky, nebo zřejmý zrádce nebo laik může pominouti mlčením tento úřední čin, nereagovati na něj, nevyvoditi z něho přiměřených důsledků a neodsouditi ho veřejně.

Víme dobře, že se polská buržoasie již smířila s osudem vyděděnce. Chce jen smlouvati se svou silnější smluvní stranou o cenu výkupného za to, že se zřekla svého lidu. Jakmile jistá část inteligence, učitelů a nižších úředníků, dostala zajištěnou existenci a kulaci na venkově zaručený podíl v zisku při spolupráci s českou buržoasií, můžeme docela určitě říci, že nyní již není mezi nimi sporů ani chuti k hádkám, nýbrž spíše popud ke shodě a spolupráci. Vidíme to nejlépe na rychlém budování sítě českopolských výborů, jejichž agendou jest další dobývání polské menšiny již za spolupráce úslužné polské buržoasie.

Zbývá zde lid sám se svou neústupnou obranou, komunistickou stranou, jejíž desítiletá práce na obranu národních požadavků utlačovaného lidu polského v republice Československé zmařila již nejeden počešťovací pokus a choutku české buržoasie. Polský proletariát společně s českým a německým a s jejich vydatnou pomocí dovedl se ubrániti nejdivočejším útokům na své výdělky a hmotné kořisti, a stejně na bojišti o své národní osvobození společně s českým proletářem nedovolí ani cizí ani své buržoasii, aby se vzdala jazyka, škol nebo jiných národnostních požadavků.

Se zřetelem na novou vlnu šovinistického teroru při sčítání lidu, na propouštění dělníků z práce pro polské školy a polský původ, na bezpráví činěné jim proto, že nejsou příslušní do Československé republiky, se zřetelem na nesčetná trýznění na poli hospodářském a kulturním, pronášíme s této tribuny plamenný protest proti těmto choutkám a vypovídáme jim válku až k vítězství, které pouze v revoluční válce úplně učiní přítrž všelikému vykořisťování a utlačování. Pryč s národnostním útiskem a hospodářským vykořisťováním, pryč se školním terorem a státní sabotáží! Žádáme, aby soukromé polské školy byly zestátněny a aby žadatelům Polákům bylo uděleno státní občanství Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Vážení pánové! Už včera zdůraznili obsahově naši dva řečníci stanovisko naší strany k projednávaným předlohám, kol. Kejmar pak výstižně odmítl útoky na naše Sokolstvo. Kvituji, že toto odmítnutí vyvolalo ozvěnu také u ostatních českých stran a že i čeští socialisté a dnes i mluvčí nár. demokracie kol. Špaček patřičně odsoudili útoky na Sokolstvo.

Kdyby byli pánové s německé strany jen poněkud upřímní, vzpomněli by si na dobu před převratem a řekli by, že Československá republika pro německý národ a všechny národnosti v tomto státě vůbec je vyloženým rájem proti životu národností v bývalém Rakousku. Jsme daleci toho, abychom pěstovali šovinistickou politiku. Máme-li v rámci tohoto státu několik národností, víme, že s nimi musíme žíti. My se také jako vedoucí národ podle toho řídíme a mám za to, že si nemůže nikdo stěžovati, že by v tomto státě byly národnostní útisky. Dopustí-li se však menšina a komunisté s ní hrubých urážek stráže českého národa, Sokolstva (Výkřiky komunistických poslanců), je samozřejmou povinností státní občanské strany a strany státotvorné...... (Výkřiky posl. Śliwky.)