Český tisk, česká veřejnost, české strany ráčí nyní líčiti věci tak, jakoby německé obyvatelstvo a turnéři byli bývali na duchcovské půdě provokovali české obyvatelstvo, jakoby celou zevnější a slavnostní výzdobou byl býval někdo provokován. Čteme-li i dnes ještě český tisk, přes úřední vylíčení, musíme si říci, že trneme nad takovou neodpovědností a nesvědomitostí tisku, který si počíná nejen podle způsobu pana Stříbrného, nýbrž jest to především tisk - a to jest příznačné - pana ministra pro zahraniční věci dr Beneše, tisk nár. socialistické strany. To, co si "České slovo" v těchto posledních dnech a již po týdny a měsíce dovolovalo ve štvaní, nemá příkladu. Konstatuji zde, že úřady povolily slavnost v plném rozsahu, že předepsaly program a všechno ostatní, že upravily výzdobu vlajkami a že slavnostní výbor a duchcovské obyvatelstvo, jak jsem již pravil v rozhodnutí v úvodě uvedeném, tato opatření bezvadně dodržel. Především týká se to výzdoby prapory. Konstatuji zde: Přes to, že úřady povolily výzdobu černo-červeno-zlatými a černočervenými prapory - barvami města - a samozřejmě vedle toho i státními vlajkami, že v celém městě v sobotu a v neděli nebyl vyvěšen ani jediný prapor černo-červeno-zlatý. Konstatuji zde, že na veřejných budovách, jak zjistil již kol. Keibl, že na všech veřejných a obecních budovách byla vyvěšena státní vlajka v důstojné formě. Konstatuji, že ani jediný prapor, ani jediný praporeček, jak se praví, neměl skobového kříže a vůbec již neměl říšskoněmeckých barev, ani, jak se rovněž tvrdí, nebyl černo-bílo-červený. Konstatuji, že jsme provedli výzdobu vlajkami, poněvadž byla jedním místem již nařízena a poněvadž v provoláních bylo obecenstvo k ní vyzváno a že tedy slavnostní výbor ani město jako takové nemá s ní nic společného. Byli bychom se jí vzdali, aby nám nehrozilo nebezpečí, že bychom byli vylíčeni jako příliš horliví, jako bychom usilovali příliš slepě se podříditi úředním nařízením. Ale když již jednou bylo město vlajkami vyzdobeno, pak se to provedlo přesně podle úředních předpisů a nařízení. Ale co máme k tomu říci, když to mohl konstatovati každý člověk, který tam byl, když byli v Duchcově kol. Keibl a Krebs a každý se mohl přesvědčiti, že nebyl vyvěšen ani jediný jiný prapor a každý se mohl přesvědčiti, že státní vlajka byla na veřejných budovách vyvěšena přiměřeným, důstojným způsobem, co máme říci tomu, když se zřetelem na tyto fakty ještě dnes přes všechna tato konstatování "České slovo" ve svém dnešním čísle píše: "Přes všechny zákazy byly ve městě říšskoněmecké a hakenkrajclerské prapory vyvěšeny." (Výkřiky posl. dr Hanreicha a Krebse.)

To píše orgán ministra dr Beneše. To píše orgán vedoucí vládní strany, třebaže se prostým telefonickým rozhovorem může u okresního úřadu přesvědčiti, že to jest hanebné a nesprávné vylíčení. Přinesl-li tento časopis takové tvrzení v pondělním čísle - jak se také stalo - snad by se to dalo omluviti tím, že časopis neměl ještě z Duchcova podrobnou zprávu. Ale dnes, ve čtvrtek, čtyři dny po těchto událostech, přináší tento časopis jedno hanebné zkroucení, očerňování a zkreslení po druhém; a musíme se tázati: Proč se takto dráždí? Jsou-li čeští lidé, kteří čtou jen tyto časopisy, jsou-li čeští poslanci a vůdcové, kteří neznají skutečných poměrů venku, denně zahrnováni takovými nesprávnostmi, pak není divu, že musí povstati ovzduší, které nemá již co dělati s českým vlastenectvím, které nemá ani vůbec nic společného s ochranou nějaké státní důstojnosti, nýbrž jest naplněno nesmírným záštím a směřuje jen k tomu, aby toto nesmírné záští bylo zaneseno mezi Němce a Čechy a stalo se nepřeklenutelnou propastí. (Souhlas na levici.)

V tomto tónu to jde dále. Kol. Keibl podrobně vylíčil události a také se zmínil, že jednou ze zkreslených věcí jest, že v Duchcově byl Havlíčkův pomník popliván, že se z řad turnérů volalo "Heil Hitler" a jiné věci.

Vážení pánové! Havlíčkův pomník stojí 15 m od ulice u gymnasia, stojí tam celá léta a my Němci jej právě tak ctíme a vážíme si ho, jako Češi našeho pomníku Waltera von der Vogelweide. Po celá léta ještě nikomu nenapadlo, aby udělal byť jen posměšnou poznámku, a nyní prý němečtí turnéři, kteří šli na 15 m daleko kolem něho, Havlíčkův pomník poplivali. Z davu prý zaznělo volání "Heil Hitler". Konstatuji zde, že pochodňový průvod německých turnérů a všechny slavnosti v sobotu konaly se v největším klidu a důstojnosti, že se celý den nic nehnulo, přes to, že sta a sta Čechů bylo na ulicích, že se všechno konalo důstojně a tiše, že nebylo pozorovati ani jediného nevhodného volání, ani jediného případu. Teprve na místě, kde se původci celého tohoto případu podle plánu shromáždili, kde byli připraveni s obušky a noži, tu teprve došlo k prvním srážkám a nikdo tam dole nemohl věděti, že - když se to již stalo - asi o 1/2 km nazpět byl Havlíčkův pomník popliván. Všechno bylo připraveno podle plánu. V průvodu nikdo nezvolal "Heil Hitler", poněvadž němečtí turnéři nejsou organisováni podle politické strany, poněvadž to nebyl průvod politické strany. V těchto turnéřských spolcích u nás nahoře v německých krajinách Čech spojují se němečtí nacionálové, členové národní strany, členové Svazu zemědělců, celá vesnická mládež, i ta, která patří ke Svazu zemědělců, jest v turnéřských spolcích, pokud nemá vlastních turnéřských spolků a kde nejsou vlastní křesť.-sociální spolky, jest i křesť.-sociální mládež v těchto turnéřských spolcích a my bychom skutečně - kdyby někdo při takové slavnosti zvolal "Heil Hitler" - považovali to nejen za nemístné, nýbrž i s našeho hlediska, když se dívám na věci jako národní socialista, za neslušné, kdybychom společně s členy Svazu zemědělců, se členy národní strany nebo křesť. sociálů chtěli dělati stranickopolitickou propagandu. Všechno jest vylháno, co časopisy v tomto směru píší. Ale jest správné, že z těchto řad zazněly provokační výkřiky "Ať žije Moskva" a "Heil Hitler". (Německé výkřiky: To byli placení provokatéři!) To byli zjednaní provokatéři, aby odvrátili podezření na jiné. Nyní, vážení páni kolegové, uvedu ukázku, jak se věci po této stránce mají a dělají: Byl jsem v úterý v Moldavě, která jest, jak známo, pohraniční stanicí mezi Německou říší a Československou republikou. Když jsem šel ke vlaku - nástupiště bylo prázdné, v týdnu jest tam velmi slabá doprava - viděl jsem dva železniční zřízence, kteří se bavili česky a když mne viděli přicházeti - asi mne poznali - jeden z nich posměšně vykřikl "Heil Hitler". (Posl. Krebs [německy]: V uniformě?) V uniformě. (Posl. Hatina: To by se musilo napřed dokázat!) Prosím, to jest příznačný případ. Zřízenec v uniformě s červeným služebním praporečkem. Přistoupil jsem k němu - ten druhý se zatím vzdálil - a klidně jsem mu řekl: Vy jste železniční zřízenec, vy jste státní zřízenec a vy jste volal "Heil Hitler". Tu na mne s úšklebkem pohlédl a řekl: "Já nikoliv." "Dobře, když vy jste to nezvolal, pak to učinil kolega, který stál vedle vás a nyní odešel." Tu pravil: "A když již, co je vám do toho?" Řekl jsem mu: "Jsem státní občan a mám právo žádati od státního zaměstnance, aby byl ve službě korektní. Do toho mi něco je." Na to se drze tázal, proč mu to říkám a řekl jsem: "Prosím, pojďte se mnou k přednostovi stanice, tam tu věc urovnáme." On šel se mnou, já jsem hlásil přednostovi stanice, co se stalo, a nyní zřízenec řekl přednostovi: "To není pravda, tento pán přišel ke mně a řval na mne." Ale jak to řekl! Popřel to tak, že jsem prostě žasl a řekl jsem: "To jest státní zřízenec v pohraniční stanici Moldavě, který dělá službu nahoře v čistě německém Rudohoří. Tak se chovají lidé, kteří dělají službu v německém území, v nesmírné povýšenosti, že tam nejsou jen státními zaměstnanci, nýbrž domnívají se, že jsou zde pány a ostatní jsou Heloti, kteří si musejí dáti líbiti všechno pokořování!" (Výkřiky posl. Horpynky.) Na poměry, jaké se dnes vytvářejí ve službě, vrhá světlo způsob, jakým se tento státní zaměstnanec choval před svým přednostou stanice. Jsme velice vzdáleni toho, abychom v osobním styku mezi představeným a podřízeným žádali snad forem, aby snad stál v pozoru nebo bůhví jak na něho pohlížel. Ale chování tohoto zřízence vůči přednostovi, když před ním stál, jest prostě neslýchané a nedůstojné a ukazuje, že před svým představeným nemá ani nejmenší úcty, že představený nemá žádné autority. Snad byl členem jiné strany a měl svou oporu docela někde jinde. Přednosta mi řekl: "Pane poslanče, udejte toho muže." Odpověděl jsem mu: "Nepřišel jsem, abych toho muže udal, nýbrž abych vám ukázal, jaké lidi máte, jak personál zde vypadá a jak daleko to s námi již došlo." Tak to, vážení, vypadá s voláním "Heil Hitler", jak se prý volalo v Duchcově. V Duchcově jest velmi mnoho Čechů, kteří se velice stydí za tyto poměry a události, a my vskutku s napětím očekáváme úřední zprávu - prý se nyní vyšetřuje - zdali úřední zpráva bude jednou míti odvahu jmenovati věci tak, jak ve skutečnosti jsou. Neboť na tomto vyšetřování snad více závisí než na něčem jiném. O tom ať se pánové neklamou, že na tom, jak pan ministr vnitra a úřady vylíčí tyto události, pro které uvedeme jako svědky slušné Čechy, jak z těchto lavic tyto věci vylíčí, na to záleží velmi mnoho. (Potlesk.) Události byly vylíčeny a bylo vylíčeno i chování četnictva. Nezevšeobecňujeme, jsme velice vzdáleni toho, abychom řekli, že výčitka týká se četnictva všeobecně. I pan kol. dr Keibl uznal, že se četnictvo v neděli namáhalo za těžkých poměrů přece aspoň poněkud lépe konati službu. Nezneuznáváme ani často těžké situace četníků v případě, ve kterém se jich užije, neboť často nemají ani ponětí, kde vlastně jest nepřítel. Ale čeho jsme se dožili v Duchcově, to jest ostuda, to jest tak skličující, a mělo by býti skličující i pro pány na českých lavicích, to jest tak skličující, že to nelze vlastně ani slovy vylíčiti, to se musí prožíti a viděti, jak po bezpečnostních orgánech, které den před tím pátraly po každé vlajce, ve chvíli, kdy měly zasáhnouti, nebylo především ani stopy []. Snad se mnohý bude tázati: Co vlastně dělalo těchto 2000 turnérů? Což nebylo možno, aby se těchto 2000 turnérů bránilo proti hrstce 200-300 lidí? (Posl. Krumpe [německy]: Pak by se bylo střílelo!) Velmi správně. Podle situace, když se přepadení stalo v noci v ulici skoro temné, nebylo to možné, poněvadž způsob přepadení a útoků, jak je již vylíčil kol. Keibl, nepřipouští možnosti se rozvinouti. Pokud se turnéři mohli brániti, dělali to; to jest přirozené a když český tisk na to poukazuje a čeští kolegové přijdou a budou vypočítávati, že i na české straně jsou ranění, pak to jest přece přirozené. (Výkřiky posl. Krebse a dr Hassolda.) Přepadne-li někdo někoho, brání se, a musíme říci, že ani zde to nebylo jinak možné. Ale turnéři a obyvatelstvo přicházeli přece pomalu na místo slavnosti. Ale aby byli aspoň na místě slavnosti chráněni, jelikož nebylo viděti ani jediného četníka, zřídili turnéři pořadatelskou službu, obklíčili vchody svými těly. (Posl. dr Keibl [německy]: Od pořadatelů se žádá, aby udržovali klid a pořádek, ale nedají se jim prostředky, aby to mohli činiti a když poslouchajíce tohoto úředního rozkazu sami si opatří prostředky, pak to jest proti zákonu!) Velmi správně.

Turnéři sami převzali a organisovali udržování pořádku na místě slavnosti. Musili táhnouti v proudech zavěšeni do sebe, poněvadž útočníci je stále a stále chtěli prolomiti, na turnéry se plivalo, házelo kamením, nesměli však ustoupiti, poněvadž by se byla jinak celá smečka vrhla na místo slavnosti, které bylo napolo ve tmě, na ženy a děti. (Posl. Horpynka [německy]: Tito čeští všiváci ukázali, že si přejí spolužití! - Posl. Zierhut [německy]: Nechte takových nechutných poznámek, pane kolego! - Výkřiky posl. dr Hanreicha, Krebse, Horpynky, Matznera, Kaspera a dr Hassolda. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Nuže, poněvadž turnéři byli stále vydáni útoku, ozbrojili jsme je holemi a obušky, to jest pravda. Na místě slavnosti, pokud chránili vchod, dali jsme každému buď hůl, nebo tělocvičnou tyč nebo jsme vytrhali ze země kůly, které byly zatlučeny na místě slavnosti, aby se na ně kladla prkna. Tak ozbrojeni stáli turnéři před vchody, a ačkoliv mnozí byli do krve zraněni kamením, které se na ně házelo, a stále a stále musili býti odváděni, přece vydrželi. Žádný z nich nestál venku; a na druhé straně stále byli útočící. Konečně zasáhlo četnictvo. Hlídka asi 5 až 6 mužů, nevím to přesně, se dostavila. První, co učinila, bylo, že odebrala turnérům zbraně a - to jest neslýchané - dala je Čechům vzadu. (Různé výkřiky.) Sám jsem to neviděl, ale ke mně na tribunu přišel jeden turnér a řekl mi: "Pane poslanče, prosím vás, pojďte zakročiti, četníci nám odebírají zbraně, hole a dávají je Čechům. Stojíme zde bezbranní." Na to jsem řekl tomuto turnérovi: "Nerozčilujte se zbytečně, vždyť to je nesmysl, co říkáte." Poněvadž jsem to totiž nepovažoval za možné. Šel jsem s tímto turnérem k veliteli, představil jsem se mu, legitimoval jsem se a oznámil jsem mu, co jsem slyšel. Na mou otázku, je-li to pravda, odpověděl velitel: "Ano." "Proč to děláte?" tázal jsem se ho. Na to odpověděl: "Chceme obnoviti pořádek a udržeti klid." Odpověděl jsem mu: "Prosím, chcete-li to udělati, nemohu proti tomu nic namítati, ale bylo mi hlášeno, že klacky a hole dáváte těm tam, kteří útočí." "Ano," odpověděl velitel. Ale jak! Toto "ano" bylo přímo pobuřující. "Vždyť přece" řekl, "nemohu klacky vzíti sám na rameno a odnésti." Tázal jsem se velitele: "Řekněte mi, pane veliteli, znáte lidi, kterým jste dal tyto klacky?" "Nikoliv," odpověděl. Nyní si představte situaci. Když jsem veliteli stráže řekl: "To jest neslýchané," odpověděl: "Nejsem povinen Vám se odpovídati," obrátil se ke svým 5 mužům a tvářil se, jako by chtěl proti mně zakročiti. (Výkřiky.)

Vážení páni kolegové! To jest jen episoda a z této episody bych nevyvozoval všeobecných závěrů, kdyby se byl stal právě jen tento jednotlivý případ. Stále se dožíváme toho, že vedle bezpečnostních orgánů, které konají svou povinnost a dělají svou službu, jsou jiné, které jsou neschopné k této službě nebo úplně zneuznávají své postavení a domnívají se, že vlastně mají jiné chrániti a že musejí s nimi sympatisovati. Ale to, co jsme jinak viděli, ten obraz, který jsme zde viděli, důstojně se řadí k celému chování. Pan kol. dr Keibl již dříve vylíčil, jak se obraz utvářil příštího dne, jak byli přepadeni vracející se turnéři a jest prokázáno a svědky dokázáno, že četníci ve chvíli, kdy se turnéři a turnérky začli brániti, poněvadž na ně házeli kamení a cihly, že se obrátili a zjišťovali lidi, zatím co na druhé straně v těchto dvou dnech, kdy bychom si byli myslili, že sta lidí bylo zjištěno a kdy by bylo bývalo lze sta lidí zjistiti, poněvadž byli přistiženi při činu, počet zjištěných jest bezvýznamný. Tyto věci jsou příliš smutné a příliš vážné, než aby bylo lze je posuzovati podle toho, čeho se jinak dožíváme při demonstračních srážkách, příliš smutné a příliš vážné, poněvadž to není místní událost, poněvadž jest v tom systém, poněvadž to bylo připraveno a poněvadž tento duchcovský případ nemůže býti oddělen od systému, který se nyní ukazuje a projevuje úplně otevřeně a směřuje k tomu, aby nám sudetským Němcům, když jsme již vyvlastňováním a zbavováním hospodářských práv byli hospodářsky ochuzeni, byla vzata i německá duše, to znamená citový život, národnost, že hodlají nám překaziti a vzíti možnost kulturní činnosti a udělati z nás národ Helotů ve vlastním smyslu toho slova. [ ]. V Duchcově se vyzuřili na německých turnérech, poněvadž se v turnérstvu vidí zdroj výchovy k německému národnímu sebevědomí, poněvadž zde vidí mládež, která vyrůstá v bojovnosti, v sebevědomí, v pojmu národní cti. Proto se to tam tak začlo. Jest to počátek a duchcovské události mohou nám všem bez rozdílu strany a směru býti plamenným výstražným znamením, kam směřuje cesta, nedovedeme-li brzy jinak dělati sudetskoněmeckou politiku. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Horpynku pro urážlivý a nepřípustný výrok dodatečně k pořádku.

Slovo má dále p. posl. Eckert.

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Vládní návrh předložený sněmovně o přirážkách k dani důchodové jest opět novým článkem v řetězu, kterým se poutá hospodářství a který mu odnímá veškerou možnost, aby se mohlo zotaviti. Tento návrh jest však zároveň také strašlivým loupežným tažením na kapsy příslušníků středního stavu, platících daně. Již způsob, jak se tento zákon projednává, musí vzbuditi náš nejostřejší odpor. Pan ministr financí udělal si to velmi pohodlné s odůvodněním tohoto návrhu. Místo, aby zprávu o státních financích podal parlamentu jako povolanému foru, dal přednost tomu, že za zavřenými dveřmi podal zprávu o finančním stavu jen zástupcům vládních stran a přednesl své daňové plány, vlastně poučil jen o zatíženích, k nimž ještě dojde. Již z toho vysvítá, jak si zde dělají blázny z parlamentarismu a jak byrokratismus s vysokou generalitou briskují zvolené zástupce lidu. Nemůžete dosti často stále a stále zdůrazňovati, že demokracie je diskuse; ve skutečnosti nevládne však nic jiného, než nejčistší byrokratická diktatura. Že tento byrokratismus z naprostého nepochopení situace vyhání nejzvláštnější květy, o tom svědčí zákony předložené v poslední době. Jsme daleci toho, abychom dělali zásadní oposici, naopak jsme vždy ochotni spolupracovati v positivním smyslu, jde-li o službu celku. Nezneuznáváme ani, že se v dnešních mimořádných poměrech musí užívati mimořádných prostředků, aby se udržel státní rozpočet v rovnováze, ale se zvláštním důrazem musíme upozorniti, že ke katastrofálnímu finančnímu stavu státu nikoliv na posledním místě přispěla naprosto nerozumná obchodní a finanční politika vlády a že zavinila tyto poměry. U nás zde stále ještě se nemůžeme vzchopiti, abychom se přizpůsobili přirozeným zákonům hospodářským, a stále se věřilo, že zůstaneme oním ostrovem blažených, kterým bychom také mohli býti podle převzatého majetku, kdyby byl stát nežil nad poměry. Jest to slabá útěcha, tvrdí-li se, že jinde jest tomu ještě hůře. Svědčí to také o velmi malém státnickém umění a ještě menším vlastenectví, jestliže, ačkoliv se uznává, že krise zachvátila i tento stát, stále ještě se ve státě neprovádějí ona omezení, jichž vyžaduje hospodářství, a aby se také zajistila existence samé republiky. Musíte přece pochopiti, že se poplatníkovi ubírá veškerá chuť ku práci, když mu stát v jakékoliv formě odnímá daněmi plod veškeré práce a jestliže se těchto peněz používá na věci, které naprosto neslouží k účelům produktivním. Bylo by tedy mnohem moudřejší, kdyby stát začal také sám užívati onoho úsporného systému, ke kterému jest dnes nucen každý tím, že se omezuje. Právě zde bylo by možno sehnati velmi veliké částky a nebylo by třeba ukládati občanům nová břemena. Že by se takovýchto úspor dalo lehce dosíci při poněkud dobré vůli, to nám ukazuje jediný pohled do státního rozpočtu. Vidíme tam položky, které, uvážíme-li mimořádné doby, bylo by možno značně snížiti, zvláště když tyto položky slouží všemu jinému, jen ne hospodářství a stěží také jsou ku prospěchu obyvatelstva. Vedlo by to příliš daleko a nemůže to konec konců býti ani úkolem oposice, aby hledala prostředky a cesty, jak pomoci finančnímu hospodářství na nohy.

Poukáži jen na několik málo bodů, kde by se mohlo poněkud úsporněji jednati při rozhazování daní. Na příklad v ministerstvu pro věci zahraniční bylo vydáno jen na propagandu přes 28 milionů Kč, které ani nepovznesly vážnost státu, ani nemohly přesvědčiti celek o rajských poměrech v Československu. Na vyslanectví vydáváme téměř 47 milionů Kč, při čemž se přece musíme tázati, zda těchto obrovských částek jest skutečně třeba, uvážíme-li při tom, že náš zahraniční obchod klesá stále víc a více. Snad by se mohlo namítnouti, že příčinou tohoto poklesu jsou právě všeobecné snahy jednotlivých států po soběstačnosti, než proti tomu třeba zdůrazniti, že vedle této skutečnosti mnoho našich zahraničních zastupitelstev vůbec se nestará o odbytiště a spatřuje obor své působnosti pouze v representaci při všech možných a nemožných slavnostech i v nejodlehlejších černošských státech jihoamerických.

Na neobyčejně vysoké výdaje na militarismus, přece úplně zbytečný, stěžují si při každé příležitosti i strany, které jsou dnes ve vládě, a právě toto ministerstvo staví se nejmocněji na odpor - to jest zajisté jediná aktivní činnost - proti každému úspornému opatření. Musíme-li již býti na rozkaz Francie vojenským státem, což nás stojí ročně přes dvě miliardy, mohli bychom přece aspoň vzhledem k neobyčejné nouzi, kterou prožíváme, omeziti některé výdaje, a tu na prvém místě byla by přece jistě částka téměř jeden a čtvrt milionu Kč, vydávaná na francouzskou vojenskou misi. Rovněž tak stěží by bylo na újmu strategickým znalostem a vědomostem našich vojevůdců, kdyby se poněkud snížila částka 3 milionů Kč, vydávaná na vojenské přidělence. Dále byla by sotva omezena pohotovost armády a její jistota, kdyby se snížila částka téměř 77 milionů Kč, zařazená v rozpočtu na rok 1932 na střelecká cvičení. (Souhlas na levici.)

A tak našla by se ještě v tomto ministerstvu celá spousta položek, kde bylo by lze skutečně dosíci úspor, aniž byl zeslaben tento základ státu.

Milionové částky bylo by možno také ušetřiti, kdybyste se odhodlali zrušiti a spojiti s ostatními ministerstvy úplně zbytečná ministerstva, jako jest ministerstvo pro zásobování lidu a unifikací. Pozemkový úřad, který prý splnil již svůj úkol, byl by již také dávno zralý, aby byl zlikvidován, zvláště když, pokud vím, v německých krajích není již žádná půda, kterou bylo by lze vyvlastniti pro české protekční děti, a mimo to, tyto národní transakce přinášejí nám každoročně velmi značné pasivní položky. (Výkřiky.) Tak závěrečný účet vykazuje, že půda převedená do státního hospodářství způsobila nám loňského roku ztrátu 26 milionů Kč. Mimo to 668 úředníků, kteří jsou tam stále ještě zaměstnáni, stojí nás ročně 23 milionů Kč. Obrovských úspor bylo by možno také dosíci, kdybyste se odhodlali poněkud omeziti správní aparát, který nabyl ohromných rozměrů, a hospodárněji jej racionalisovati.

Dnes jsme přece již úřednický stát, aspoň číselně, prvého řádu. Nechci porovnávati s tolik hanobeným Rakouskem, ale zdůraznil bych jen jeden případ, který také zde ukazuje velmi zřetelně přebyrokratisování. Ve starém Rakousku řídilo agendu vnitrozemské plavby 5 úředníků středních a nižších platových stupnic ministerstva obchodu. Československo, které jest přece poněkud menší než bylo Rakousko, a ovšem má také mnohem menší vnitrozemskou plavbu, potřebuje na tuto agendu přes 100 úředníků a k tomu nepočítám ještě oddělení zemských úřadů. Snad se tím má projeviti námořský význam Československa.

Ale nejen tento obrovský dav úředníků pohltí ohromné sumy daní, nýbrž i pracovní metody jimi zavedené vymačkávají poplatníkům z kapes nesmírně vysoké částky. Nejjednodušší spisy jsou několikráte zasílány od jednoho úřadu ke druhému a při tom se vyřízení úplně zbytečně protahují. Vždyť jest známo, že právě dnes byla již zavedena metoda, že, nechce-li někdo vyříditi nějaký spis, postoupí jej prostě jinému oddělení nebo jej vrátí úřadům prvé stolice se stručným pokynem "k doplnění". Nejen že se tím hromadí zbytečná práce a způsobují útraty, nýbrž protahují se ještě také vyřízení, která v nejjednodušších případech vyžadují měsíců, ne-li roků. Takovýchto případů bylo by možno uvésti na důkaz tisíce, a svědčí buď o neschopnosti nebo o zlomyslnosti oněch úředních míst. Také tyto věci patří do kapitoly úsporná opatření, poněvadž rychlé vyřízení podání má v určitých případech pro obyvatelstvo peněžní hodnotu.

Že sed nevyřizují daňové rekursy, jest již dostatečně známá stížnost a právě toto zdlouhavé vyřizování podání působí poplatníkovi nesmírné škody a bernímu úřadu mnoho dlužných daní. Jest to ona kapitola, kterou by bylo možno nadepsati "daňová morálka" a která ukazuje, že berní úřady úplně selhaly. Daňovým přiznáním se nevěří, i kdyby byla sepsána sebe svědomitěji a doložena řádně vedenými knihami, a každý poplatník jest již od prvopočátku označován přímo za podvodníka. V praxi se řídí berní úřady ve velmi řídkých případech daňovými zákony a k podaným opravným prostředkům většinou nepřihlížejí, takže dnes zmizela veškerá důvěra k finanční správě.

Klamete se, domníváte-li se, že povznesete berní morálku drakonickým vymáháním daní, neboť dnes již to dospělo tak daleko, že i nejpřísnější berní exekutor nemůže nic vzíti tam, kde již nic není, a tak tomu jest dnes bohužel u většiny drobných a středních živnostníků a obchodníků. S tát škodí jen sám sobě, dává-li berním exekutorem odníti drobným živnostníkům ještě i oněch několik haléřů, kterých potřebují k provozu, a jistě tím nedosahuje onoho vlastenectví, jehož se musí stát chtě nechtě dovolávati. Hospodářská situace živnostenského a obchodního středního stavu je dnes tak katastrofální, že v těchto vrstvách zavládla již úplná lhostejnost a že tyto vrstvy spotřebovaly již dnes poslední své úspory a jsou úplně zbídačelé.

Svědčí o tom nesčetné vyjevovací přísahy, které se dnes hromadně skládají s týmž pocitem, jako kdysi za války generální zpovědi. Tyto skutečnosti dokazují však také se vší zřetelností, že jest naprosto nemožno vymačkati ještě něco více ze středního stavu, jak to zamýšlejí podané daňové zákony, a určitě se nedostaví onen očekávaný výsledek, který si vypočítala finanční byrokracie těmito zákony.

Jak se zdá, také znění zákona má býti nejasné, aby širokým vrstvám nebylo jasno, jaký vlastně měl býti účel onoho zákona. Neprávník potřebuje neuvěřitelné trpělivosti, aby se vyznal ve zmatku paragrafů v něm uváděných. V důvodové zprávě rovněž není náležitě zřetelně vyjádřeno, u kterých příjmů člověka s pevným platem začíná zpětná platnost. Zpětná platnost zavedená v tomto zákoně musí velmi hluboce zraniti veškeré právní cítění. Takovýmito opatřeními musí zmizeti v nejširších vrstvách obyvatelstva veškerá morálka a veškerá důvěra v právo, jestliže se sám zákonodárce prostě neohlíží na platné státní základní zákony a nedodržuje je.

Obchodní komory vidouce toto nebezpečí zaslaly také právnickým fakultám všech universit, právnickým společnostem, jakož i všem rozhodujícím činitelům příslušný dopis, v němž se se vší rozhodností ohrazují proti tomuto zavedení zpětné platnosti a docela jasně prohlašují, že takováto ustanovení úplně podrývají státní autoritu. Nejrozhodnější protest musí však vzbuditi, jestliže se v témž zákoně měří dvojím loktem. Tak se v tomto zákoně ustanovuje, že se zpětná platnost nezavádí pro ty, jejichž mzdy a platy nedosahují 24.000 Kč, kdežto u samostatně výdělečně činných platí zpětná platnost pro všechny důchody. Musíme se jen diviti, jak se vůbec můžete odvážiti nakládati s jednou částí obyvatelstva takto a s jinou částí jinak.

Tato nehoráznost v zákoně ukazuje nám opět, že zvláště samostatně výdělečně činí příslušníci středního stavu jsou v tomto státě úplně bez ochrany, a že tedy mají býti ještě zbaveni práv. V důvodové zprávě k návrhu zákona úplně postrádáme nestrannosti, poněvadž se v ní uvádí jen část toho, co by se vlastně mělo říci. Daňové zatížení jednotlivého daňového subjektu nelze přece posuzovati pouze podle procenta zatížení jednotlivých daňových skupin, nýbrž musí se přihlížeti také k zatížení celkovým systémem. I když se říká, že mimořádné poměry vyžadují mimořádných opatření a plnění nebo obětí, musíme namítnouti, že s hlediska fiskálního již před daňovou reformou bylo zatížení pro hospodářství nesnesitelné, a jest tedy záhadou, abych neřekl nesvědomitostí, jak si odpovědná vládní místa v budoucnosti představují další existenci hospodářství, jestliže stále ubírají ze substance. (Souhlas na levici.)

Když pan ministr financí ve schůzi Sedmičky namítal proti výtce, že zásady, že zákony nemohou býti zaváděny se zpětnou platností, nedá se použíti na daň důchodovou, poněvadž celou svou podstatou jest vybudována se zpětnou platností, neboť se vždy vyměřuje a vybírá za rok již uplynulý, musíme proti tomu konstatovati, že takovéto odůvodnění, mírně řečeno, stojí na velmi slabých nohách. Pan ministr financí asi úplně zapomněl, že každý poplatník může přece pro sebe požadovati právo, nebo že musí míti záruku, aby mohl nynější platné zákonné normy pokládati za skutečně dané, to znamená za nezměnitelné.

Ale i pan ministr financí musí věděti, že každý poplatník může si kdykoliv podle platných zákonů vypočítati svou daňovou povinnost a může tedy s ní kalkulovati, než dostane úřední vyměření daně.

Jest možno, že u toho či onoho poplatníka zpětná platnost není tak pronikavého rázu, aby to poškozovalo jeho disposice, přes to však takovéto stanovisko finanční správy chová v sobě nedozírné nebezpečí pro samý fiskus, poněvadž netušeně podporuje přímou nedůvěru v trvalé právo ve státní správě. V obyvatelstvu bude však úplně vymýcen poslední pocit právní jistoty.

Tento nový daňový požadavek určitě omezí kupní sílu obyvatelstva tak, že státní pokladna, která se octla v trapné situaci, nedostane oněch peněz, které očekává, že dostane z nových a zvýšených starých druhů daní. Mimo to toto zatížení ještě však také úplně zničí velký počet samostatně výdělečně činných lidí. Zadlužení bude ještě více vzrůstati a stát sám zřídí si tím jen novou armádu nezaměstnaných. Dnes lze již s jistotou říci, že těmito novými zatíženími dostane státní pokladna jen zlomek těchto zavedených daní, ale zato bude míti ohromnou spoustu roztrpčených a zchudlých lidí, kteří vždy dávali státu nejlepší a nejbezpečnější základ.

Nemá smyslu mluviti zde dále o jednotlivých ustanoveních zákona; pokládám rovněž za zbytečné zabývati se podrobněji i podaným zákonem o zvýšení daně z droždí, poněvadž jsem mínění své strany o tomto zákoně vyložil již v živnostenském výboru a moje strana podala vhodné návrhy.

Vždyť jest známo, že podle metod, užívaných v této zemi, ani nejlepší mínění nedojde sluchu a že dnešní vládní systém zákony prostě diktuje. Jest strašlivé, vidíme-li, jak se proti každému rozumu zdaňuje hospodářství na smrt, jak se z nejmenšího poplatníka vymačkávají poslední haléře a jak se na druhé straně nejneodpovědnějším způsobem mrhá milionovými částkami daní.

K ilustraci tohoto tvrzení bych jen uvedl, že stát na sokolské slavnosti, které se dnes konají, přispěl obrovskými částkami. Tak obětoval stát na zřízení sokolského sletiště 23 miliony. Ministerstvo zdravotnictví přispělo samo na sokolský slet 7 miliony (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) a mimo to vydává pro sokolský slet, i když zbytečný, zato však tím obšírnější slavnostní památník, který rovněž pohltí také několik milionů Kč.

Vidíme, že v tomto ministerstvu, a to třeba s uznáním zdůrazniti, nepatří kouzelná čapka k politickým rekvisitám. Doufejme, že se však také konečně uzná, že domnělá moc byla ve skutečnosti jen bezmocnost.

Těšilo by nás, kdyby se na německý tělocvik věnoval jen zlomek těchto uvedených částek, a oněch částek, jichž se vynaložilo zastřeným způsobem na sokolské slavnosti.

Jsme však tak skromni a spokojili bychom se již tím, kdyby se našim slavnostem a podnikům v německém území dostalo náležité ochrany. Že nemáme ani to, dokazují neslýchané nedělní události duchcovské, kde naši němečtí turnéři byli přepadeni organisovanou českou bandou a úřady se zachovaly úplně pasivně. Protestujeme co nejvášnivěji proti tomu, aby německé obyvatelstvo bylo ponecháváno bez ochrany, neboť tím vzniká domněnka, že úřad to činí s určitým úmyslem.

Tuto domněnku potvrzují skutečnosti, že se proti německým korporacím postupuje nejneuvěřitelnějším způsobem. Německým turnérům se v německém území zakazuje, aby dokonce na svých cvičištích zpívali a hráli, a jak se vůbec zdá, za nejbližší předmět pronásledování jest vyhlédnut úplně nepolitický tělocvičný a zpěvácký spolek.

Tak nyní také ústecké státní policejní komisařství zakázalo sudetsko-německému zpěváckému svazu, který má své sídlo v Ústí nad Labem, nésti svazový prapor pro heslo "Svazkem písně jednotno, chraň tě Bůh, Sudetsko!", ačkoliv tento prapor a jeho nošení jest již po léta povolen zemským úřadem v Čechách. Rovněž tak zakazují některé okresní politické úřady zpěváckým spolkům, aby zpívaly svazové heslo téhož znění. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Vidíme, že pronásledování všeho, co jest německé, nabývá stále ostřejších forem, neboť jestliže tato nevinná hesla nemohla ohroziti existenci státu před léty, musí to nyní v trámoví státu již proklatě skřípati, když nyní najednou mohou tato nevinná hesla škoditi státu. Na jedné straně rdousí se národní, vlastní život určitých státních občanů a na druhé straně jsou ničeny za pomoci berního fisku existence jednotlivců a při tom se zapomíná, že takovýmito opatřeními dostane se nakonec stát sám do takového postavení, které jistě nebude závidění hodné.

My, zástupci německého obchodu a průmyslu, kteří jsme hlavními pilíři středního stavu, protestujeme tedy zvláště proti strašlivému vykořisťování hospodářství a všeobecně proti neslýchanému potlačování sudetsko-německého národa. Proto nemůžeme ani hlasovati pro zákony, které nám byly předloženy, a v poslední chvíli varujeme vládu, poněvadž jsou již úplně vyčerpány nejen prostředky výdělečného středního stavu, nýbrž poněvadž mu i také došla trpělivost. (Potlesk.)