Padl Kreuger, padl Deterding, nezadržitelně padá Baťa. Když se zastřelil největší podvodník tohoto století, podvodník, který vodil na provázku vlády celého světa, Ivar Kreuger, napsal Baťa do "Prager Tagblattu": "Jeho rukama prošly miliardy. Ani haléře z nich nezpronevěřil. Všech vydělaných peněz použil pro své dílo, zasvěcené dobru lidstva." To všecko jako Ivar Kreuger. Velkou hubu měl pan Tomáš Baťa. Ale ty konce!

První obětí světové války byly u Bati koně. Baťa sám vypravuje, jak r. 1914 se dověděl o mobilisačním rozkazu. Druhého dne jel hned do Vídně. Vlak zmeškal a pustil se za ním. Musel dosáhnouti spojení, obětoval koně. Během celé jízdy stál kočí na voze, v jedné ruce opratě, ve druhé bič. Baťa s hodinkami v ruce a očima na vteřinových ručičkách a hraničnících popisujících kilometry podél silnice. Jednalo se jen o to, aby koně nepadli daleko před cílem. U hulínského cukrovaru spatřil kouř rychlíku. Na nádraží nedojeli. Baťa přeběhl železniční hráz a přes nákladní vlak vstoupil do rychlíku s opačné strany. Jel za válečnými dodávkami. Ale hned je nedostal. Od té doby jezdil každého dne do Vídně. Třetího dne měl objednávku na 50.000 seglových vojenských botek v kapse. Na kolik zatlačil dr Kerzl, lékař generálního štábu a první osobní lékař Jeho Apoštolského veličenstva císaře a krále Frant. Josefa I, zapomněl Baťa - jeho zeť - vypravovati. Nyní nastaly krásné časy. Baťa stal se c. a k. rakouským vojenským dodavatelem. Závod byl postaven pod vojenský dozor a vládnul zde hejtman Boubela. Za opuštění práce nebo zameškání byli dělníci trestáni vězením. O činnosti hejtmana Boubely a pana Bati vypravuje očitý svědek: "Během tří měsíců své činnosti odsoudil při čtyřech raportech 210 lidí celkem k 700 dnů vězení. Dělník, který u vás - u Bati - pracoval 17 let a jenž zameškal půl dne proto, že během noci jeho ženu přepadly porodní bolesti, dostal za to 5 dní vězení. Postavil jste si v továrně vězení a odsouzených bylo vždy tak mnoho, že museli státi před kriminálem v chodbě. Ve vězení bylo tolik vší, že vězňové raději celou noc stáli na nohou, než by si sedli nebo lehli, a byli rádi, když směli ráno jíti do práce. Když vězení již nestačilo, přesídlili četníci do vašeho domu, kde zřídili větší vězení. Vaši vrátní, ozbrojeni revolvery a obušky, měli na rozkaz každého pro neuposlechnutí rozkazu krvavě zbíti a dokonce přivázati ho provazem ke sloupu a tak dlouho na něj líti, až se v bezvědomí zhroutil. U jedné úřednice, která si koupila nové šaty, byla na váš rozkaz provedena prohlídka, neboť jste byl toho mínění, že vaši zaměstnanci si žádné nové šaty koupiti nemohou, a když si je koupí, tak to museli ukrásti. Jeden intelektuál, který nechtěl v neděli pracovati, musel pod dozorem tehdejšího správce Rojta tři dny na dvoře nakládati uhlí. Vaši úředníci museli ve válce den co den bez odměny pracovati pozdě do noci, často až do 12 hodin, a stejně tak celou neděli,14 až 17 hodin denně, bylo jim nadáváno, a když dělník padl únavou, byl za trest poslán na frontu. Pronásledoval jste systematicky své dělníky, jejichž politické přesvědčení se vám nehodilo. Vyhazoval jste důvěrníky dělnictva, jakmile se vzali o vykořisťované, ubohé dělníky, kteří v závodě nasazovali svoje zdraví, kteří nemohli dále pracovati a umírali hlady, neboť vy, přítel lidstva, jste je vyhodil před vrata továrny, zatím co rakouští důstojníci celou noc ve vaši vile hýřili."

Dodnes se zachovaly vyhlášky, podle nichž byli dělníci, kteří nepřišli do práce, protože byli nemocni, nebo přišli pozdě, trestáni několika dny vězení. Z války a z těchto poměrů dělnictva vyrostly první miliony Baťovy, vyrostly základy jeho velikosti. Když nyní se objevuje na obzoru bankrot, jakou jinou naději by mohl míti, než novou válku? Bývalý c. a k. rakouský válečný dodavatel stal by se přirozeně červenobílým čsl. válečným dodavatelem. Zase by přišli jiní Boubelové a zase by nastaly ony krásné časy, kdy dělníka, když se ozval nebo když neudělal předepsaný výkon, bylo možno zavříti do basy. Celý Baťův závod je zařízen na válečné dodávky. Nedávno Baťa sám učinil také v tomto směru prohlášení. Závod může plně pracovati a vyráběti s minimálním počtem mužských sil a použitím žen a mládeže. Nejen to, Baťa postavil novou strojírnu za 140 mil. Kč, poslední slovo techniky, která je schopna zaměstnati přes 3000 dělníků. Kovodělníci, kteří rozumí svému oboru, nám nyní sdělují sensační tajemství této strojírny. Není třeba mnoho přestavovati a montovati a celou strojírnu je možno přeměniti na výrobu válečného materiálu. Jaký to krásný sen, dodávati boty i granáty, roztočiti všecka kola Zlína a postaviti ke zdi každého dělníka, který by se ozval. Pryč by byla krise, a miliony z krve dělníků, miliony zisků válečného dodavatele by plynuly zase do pokladny.

Baťa je přirozeně vlastenec. Dovedl býti rakouským vlastencem a c. a k. válečným dodavatelem za vlády císaře Františka Josefa I. Dovede býti Čechem, dobrým Čechem a Sokolem, českým vlastencem, když se vláda věcí vrátila do rukou české buržoasie. A dovede býti Němcem, Američanem, Hotentotem nebo čímkoli, jestliže to přinese zisk. Vydává v Německu letáky: "Kupujte německé boty ťBaťaŤ vyrobené německými dělníky!" A v době války, jak krásně by se to říkalo dělníkům: "Vydržet! V zájmu vlasti, v zájmu národa, v zájmu civilisace vydržet za každou cenu!"

Válka, která roztočí kola, válka, která přinese miliony, válka, která bude krotiti dělníky prachem a olovem, to je poslední naděje Tomáše Bati stejně jako všech ostatních kapitalistů. Je to poslední trumf ruinovaných bankrotářů, trumf, na který sází všecko, i když si uvědomují, že to může dopadnouti jinak než začalo.

Moskva či Zlín? Tak byla postavena otázka. "Mezi konečnými cíli není žádných rozdílů. Oba systémy snaží se o všeobecné blaho. Rozpory jsou jenom zdánlivé, neboť cesty jsou různé. Moskva chce odstraniti závist mezi lidmi, Zlín používá závisti jako pružiny k dosažení většího blahobytu. V Rusku nesmí býti žádný pánem, u nás musí býti každý pánem. Moskva chce všechny lidi najednou vyřazením přirozené soutěže přivésti na stejný stupeň blahobytu, my jsme naše lidi rok od roku vedli k většímu blahobytu, jak to odpovídalo schopnostem a vůli každého jednotlivce. Myslím, že Zlín dosáhne cíle dříve než Moskva."

Vepište tato slova ohnivými písmeny nad Zlínem. Pověste je nad pracovní stolky, k běžícímu pásu, od jehož blahobytu odpadávají lidé s výkřikem, aby byli odneseni na záchrannou stanici. Vyryjte tato slova do mozků a srdcí tisíců dělníků bloudících v okolí Zlína bez práce a bez naděje. Vytiskněte je v tisících letácích a rozdejte na nároží ulic zbídačeným ševcům! Neboť: Tak pravil Tomáš Baťa 31. května 1931. A za rok: Ve Zlíně bylo propuštěno 10.000 zaměstnanců. Ve Zlíně se snižují mzdy. Ve Zlíně byly zastaveny veškeré stavby. Ve Zlíně roste hlad. Ve Zlíně je krach. A v Sovětském svazu: Výroba obuvi stoupla ze 4,426.000 párů bot r. 1922 až 1923 na 15,279.000...

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji i po druhé pana řečníka, že jeho řečnická lhůta je již vyčerpána.

Posl. Tyll (pokračuje): ... r. 1926 až 1927, na 84,600.000 r. 1931, bude činiti 120 mil. párů r. 1932 a do r. 1937 dosáhne při skončení druhé pětiletky 140 mil. párů ročně. V Sovětském svazu není nezaměstnanosti, je nedostatek dělníků. Moskva zavedla pětidenní týden při sedmihodinové době pracovní. V Sovětském svazu činily mzdy r. 1931 172˙1% mezd z r. 1927. Zvýšily se tedy o více než 70% během čtyř let. V Sovětském svazu se buduje vítězně pětiletý plán. V Sovětském svazu se buduje socialismus. Tak byla postavena otázka. Moskva nebo Zlín, socialismus nebo kapitalismus? Vývoj posledních dvou let, zkušenost tohoto vývoje dala na tuto otázku nespornou odpověď. Proti bankrotu Zlína vlaje vysoko prapor socialistického budování v Sovětském svazu. V Sovětském svazu je plán. Ve Zlíně byl také plán, ale křivka tohoto plánu ztroskotala o bezplánovitost a anarchii systému Baťů. Socialismus, budovaný sovětskými dělníky, ukázal svoji životaschopnost proti shnilému kapitalistickému řádu. Platí-li Baťovo heslo: "Co stojí - hnije!", pak Moskva žije a Zlín hnije. Čeká jako všechny stojící fabriky, jako celý hnijící systém anarchie a bídy na ránu z milosti, až dělnická třída ujme se vlády.

Proto v poslední době zesilují se ve Zlíně štvanice proti Sovětskému svazu. Zatím co "Zlín" snáší nejpodlejší výmysly a pomluvy proti zemi dělníků a rolníků, žebrá Baťa o sovětské objednávky. Štvanice "Zlína" jsou jen proto, že v soutěži mezi kapitalismem a socialismem ukázal Sovětský svaz svoji životaschopnost a nebezpečný pro Baťu příklad.

V Sovětském svazu je mnoho obtíží při budování socialismu. Většina těchto obtíží plyne z dědictví carismu: z průmyslové zaostalosti země. Čeští dělníci, kteří, až se ujmou vlády, vezmou do ruky zorganisovaný a moderně vybudovaný Zlín, nebudou věděti mnoho o těchto obtížích. Až organisovaná síla dělnické třídy ujme se moci, porazí Baťu, jeho kolegy a nástroje, rozboří kapitalistický řád a nastolí vládu dělníků a rolníků, pak nebude krise ve Zlíně.

Dnes po jednom roku závodění není už v očích statisíců pracujících otázky: Moskva či Zlín? Jako otázka je to již vyřešeno. Zůstává jen bojovnou výzvou. Zvítězí Moskva! (Potlesk komunistických poslanců.)