Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.
Zapisovatelé: Marek, Petrovič.
168 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministr dr Viškovský.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.
Předseda Malypetr zahájil
schůzi ve 2 hod. 46 min. odpol.
dal předseda dodatečně na včerejší
schůzi posl. Davidovi; na dnešní schůzi posl. Richterovi,
B. Procházkovi - pro neodkladné zaměstnání.
Lékařské vysvědčení předložil posl. Šamalík.
Změny ve výborech.
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Fialu za posl. dr Moudrého; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Gläsela za posl. Wagnera.
Do výboru zásobovacího vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Solfronka a Bazalu za posl. Lance a Stejskala.
Do výboru živn.-obchodního
vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. dr Touška
za posl. inž. Nováka.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů na dotaz posl. inž. Kalliny, že někteří
poštovní zaměstnanci jednají tak, že se to příčí obchodnímu vedení
(č. D 741-III).
počátkem schůze:
Zpráva tisk 1889.
Odpovědi tisky 1713, 1778, 1804,
1839, 1845 (I až XIX).
přikázány počátkem schůze rozdané
návrhy tisky 1876, 1877, 1881 až 1884, 1888.
Předsednictvo usneslo se podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 196. schůzi sněmovny výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Kopeckého a Hrubého.
Předseda (zvoní):
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1710), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 23. března 1932 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. dubna 1932, č. 45 Sb. z. a n. (tisk 1730).
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. Janček, za výbor živn.-obchodní p. posl. inž. dr Toušek.
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 194. schůzi sněmovny dne 17. t. m.
Přihlášen je ještě p. posl. Stříbrný.
Dávám mu slovo.
Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Toto poslední zasedání sněmovny bylo jistě velmi bohaté na projednání řady vládních návrhů zákonů, a jestliže dnes sněmovna má jednati o dodatkové smlouvě k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií, promine mi slavná sněmovna, jestliže použiji této příležitosti, abych zdůraznil, že tak bohaté období na projednávání zákonů musí také míti dostatek smyslu pro právní jistotu v tomto státě, neboť jinak všecky odhlasované návrhy zákonů mají pochybnou cenu, kdybychom si po této stránce neměli zjednati jistotu, že odhlasované a navrhované zákony budou také prováděny.
Spravedlnost prý je základem státu, ale právě také základem státu je právní jistota, a když tato právní jistota schází, otřásají se základy toho státu a otřásají se právní řády, které mají býti nedotknutelné. Poslední rozhodnutí volebního soudu v záležitosti verifikace mandátu dr Perglera jest jednou z takových příčin, která vyvolala nejenom neklid, nýbrž i pravé pobouření v myslích majority našeho čsl. národa. Není snad náhodou, že většina, která vyslovila se proti verifikaci mandátu dr Perglera, skládala se z Němců, komunistů a socialistů. Němci a komunisté rozhodli proti Perglerovi, aby byl zbaven mandátu právě snad proto, že dr Pergler bojoval v prvých řadách za osvobození tohoto státu v Americe, zatím co právě mnozí ti pánové, kteří zvedli proti němu ruku, nebyli v řadách těch, kteří si přáli samostatnosti našeho státu. Přiznání komunistické, že u nich, u jejich zástupců nerozhoduje žádný právní důvod, nýbrž pouze důvody politické, přiznání, že u nich směrodatné a rozhodující bylo právě třídní stanovisko, je vzácně upřímné. Já je také kvitují po této stránce a nemůže se nám nikdo diviti, jestliže my z tohoto titulu dovoláváme se obnovy řízení, poněvadž nejsme ještě tak daleko, aby pro neodvislé soudce směrodatný byl názor a třídní vědomí komunistů a nikoli zákon Československé republiky.
O eminentně národní věci, jakou je mandát revolučního pracovníka dr Perglera, rozhodovali Němci a komunisté. Podle mého zdání - nechci býti přísným soudcem - není zrovna příliš šťastné a taktní, aby menšiny národnostní o takovéto věci rozhodovaly. Nedivte se, že lid se dnes ptá, kde byli pánové Baumlové, Eksteinové, Pohlové, Steinové, Haasové a Koschinové, když dr Karel Pergler burcoval svědomí Ameriky pro boj za osvobození československého národa. A když jsem tuto otázku vznesl na schůzi našich důvěrníků, myslím, vtipně bylo mně odpověděno z řad důvěrníků: Byli snad u sanity a u trénu.
Slavná sněmovno! Rozhodnutí volebního soudu je v úplném rozporu s právním cítěním většiny národa. A je to velmi povážlivé, jestliže se stává v okamžiku, kdy bylo by třeba u nás klidu. V celé Evropě prodělává demokracie těžkou krisi. Stačí pohled na Italii, Německo, Rusko, Maďarsko, Polsko a do nedávna Španělsko a Jugoslavii. Zoufalí národové ztrácejí víru v životaschopnost demokracie a skoro někde i s jásotem vítají rázné činy silných individualit. Někde dokonce i schvalují diktaturu. Vy, většina, pánové, hrajete si na strážce demokracie, ale při tom zapomínáte, že takovými činy stáváte se hrobaři demokracie. Vašimi činy ztrácí národ víru ve spravedlnost a právní jistotu ve státě. Podřezáváte sami větev, na které sedíte. V době hospodářské krise, zoufalství, utloukáte poslední cit pro spravedlnost v tomto státě.
A jak je to nebezpečné, dovolte mně malinkou paralelu, nechci dlouho zdržovati. Vzpomeňte si na poměry politické v sousedním státě polském před několika lety. Bylo to před volbou a později po volbě presidenta Narutoviče. Tento president byl také zvolen proti národní majoritě hlasy socialistů a národnostních menšin. Povstala z toho těžká krise, atentáty, v nichž i Narutovič zaplatil to životem. Celého národa se zmocnila panika, následovala ztráta víry ve spravedlnost, a plod těchto poměrů byla Pilsudského diktatura.
Hlasování u volebního soudu podle mého zdání je tak malinkou ukázkou, jak by se u nás mohly vytvářeti politické poměry eventuelně při příští volbě presidenta republiky, kde hlasy socialistů a národnostních menšin vnucen by byl celému národu kandidát, který by nenalézal důvěry v majoritě národa. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Slavná sněmovno! My trpce stěžujeme si na právní nejistotu v tomto státě. Dr Pergler podal žádost za osvědčení svého státního občanství k zemskému úřadu. Tato žádost byla zamítnuta. Odvolal se k ministerstvu vnitra. Akt leží u ministerstva vnitra již řadu měsíců, déle než 3/4 roku, neboť pan ministr vnitra ho nevyřizuje. Volební soud předposledně usnesl se odročiti líčení až do té doby, dokud p. ministr vnitra tento akt nevyřídí, a stanovil mu lhůtu 2 měsíců. Pan ministr vnitra zase ho nevyřídil. Soud jednal bez tohoto rozřešení otázky příslušným kompetentním úřadem jako je ministerstvo vnitra. To je velmi závažná věc. Nevyřízením této stížnosti zbavuje se dr Pergler možnosti, aby se odvolal k jedině legální a kompetentní instanci, kterou je nejvyšší správní soud, který by s konečnou platností mohl tuto otázku pro některé snad spornou, pro nás a většinu národa však nespornou otázku občanství dr Perglera rozřešiti. Proto nemůžeme se spokojiti s oficielní zprávou, která se objevila v novinách, že p. ministr vnitra spolu s p. ministrem unifikací připravují nový návrh zákona, kterým se má řešiti zásadně otázka státního občanství u osob, které prý by mohly míti dvojité státní občanství. My nepotřebujeme nového zákona, my potřebujeme, aby p. ministr vnitra konal svoji povinnost, aby rozhodl tuto věc a umožnil dr Perglerovi, aby se dovolával svého práva na základě platných zákonů u nejvyšší instance. Dělati příležitostně zákony proti nepohodlnému člověku v posl. sněmovně a proti oposici, je zvykem, kterým by Československá republika neměla se chlubiti, zvláště proto, poněvadž tento případ se zde několikráte již opakoval.
Slavná sněmovno, šílená je proto ta vaše taktika. Postavili jste nás mimo zákon, persekuce, konfiskace časopisů, skandalisování politických odpůrců - a když mluvím o právní jistotě v souvislosti s projednávanými předlohami, člověk nemusí býti žádným právníkem, aby viděl, jak v rozporu s duchem ústavy je mnohý postup nynějšího režimu. Račte uvážiti, že do dneška nebylo dementováno, na opak přiznáno, že loňského roku dvakrát usnášela se ministerská rada, nota bene ne ministerská rada, nýbrž illegální korporace, političtí ministři - to není legální korporace - na zatčení Jiřího Stříbrného na návrh p. min. předsedy! Kdo to jakživ slyšel, aby političtí ministři rozhodovali o zatčení občana v tomto státě, ať je nebo není poslancem?
Jaká je právní jistota v tomto státě, o tom snad svědčí tento případ. Posledně měl jsem čest slavné sněmovně předložiti doklady, jakým způsobem bylo postupováno ve vyšetřovacím výboru. Předložil jsem slavné sněmovně dvě stvrzenky korunního svědka Wittenhofera na 400.000 Kč a vedle toho dodávkovou smlouvu čsl. státním drahám, kteroužto částku obdržel jako úplatu za své křivé svědectví ve vyšetřovacím výboru. Předložil jsem předsednictvu sněmovny fotografické snímky a poznamenal jsem, že originály se nalézají v mých rukou a že jsem hotov je předložiti, jestliže si je soudci vyžádají. Ačkoli jsem obvinil korunního svědka z křivého svědectví, a to za vážných okolností, poněvadž na základě celého tohoto svědectví učinila sněmovna své usnesení, nebylo do této chvíle zavedeno trestní vyšetřování proti člověku, kterého jsem označil vinníka, ani proti Wittenhoferovi, a já jsem dodnes nebyl zavolán k vyšetřujícímu soudci.
Slavná sněmovno! Lituji, že právě v této podrážděné době, kdy se lidu zmáhá zoufalství, počíná si tak nepedagogicky majorita vlády i této sněmovny. 1 1/2 roku vedeme boj za mandát Perglerův. Vedli jsme jej legálně. Jediný případ nám nemůžete vytknouti, kde bychom vybočili z mezí zákona. Na všechny návrhy nedočkavců jsme odpovídali, že věříme v konečné vítězství spravedlnosti v tomto státě, vy jste nám při volebním soudu takto odpověděli. Nedivte se, když vás obviňujeme jako největší odpůrce demokracie.
Jak poklesla u nás morálka a smysl pro právní řád, toho nejlepším svědectvím a také právních poměrů našich jsou poslední události v druhé komoře, v senátě, kde na návrh koalovaných stran v iniciativním výboru bylo zamítnuto zřízení vyšetřovacího výboru proti místopředsedovi senátu Václavu Klofáčovi ve známé aféře atentátu na ľudoveckou tiskárnu "Slováka" v Růžomberce. (Čujme!)
Pánové se odvolali na to, jak bohatý rejstřík hříchů má inženýr Palounek, který zde hraje tu smutnou úlohu. Mně je lhostejným inženýr Palounek, já jsem až do poslední chvíle vůbec neměl zdání o jeho existenci. A mohu pouze konstatovati to, co je neodvislé od jeho tvrzení. A to je: r. 1925 bylo mně jako ministru nar. obrany úředně hlášeno, že jistý inženýr Palounek, býv. důstojník čsl. armády, učinil na sebe trestní oznámení. Že mu ho nepřijali na Slovensku, učinil tak v Litoměřicích na severu Čech, že z rozkazu ministra nár. obrany, podepsaného Václavem Klofáčem, měla býti vojenskými orgány vypálena redakce "Slováka" v Růžomberku. (Výkřiky - poslanců slovenské strany ľudové: Hanba!)
Slavná sněmovno!... (Posl. Štětka: Škoda, že to víte pouze teď!) Ne pouze teď, já vám to řeknu hned. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)
Slavná sněmovno! Budu konstatovati fakta, která jsem zjistil. Zjistil jsem, že skutečně k tomuto pokusu o vypálení "Slováka" došlo. Na místě nalezeny byly hořlavé, t. zv. čokoládové bomby, výsledek úředního šetření. (Posl. Štětka: To je Klofáčova čokoláda?) Prosím. Ty však pozbyly své účinnosti a snad oheň byl udušen. Ale tehdáž tento pokus atentátu byl svalován na komunisty. (Výkřiky poslanců strany komunistické: Všechno odnesou! Ale proč jste to neřekl jako ministr?) Ale poslouchejte mne.
Poslal jsem do Bratislavy a bylo mi hlášeno, že skutečně takový rozkaz písemný na zapálení tiskárny "Lev" v archivu zemského vojenského velitelství v Bratislavě byl nalezen. Hlásil jsem to okamžitě presidentu republiky a ministru spravedlnosti dr Viškovskému, později i min. předsedovi dr Švehlovi, když se pozdravil.
Před presidentskými volbami dověděl jsem se, pak jsem přestal býti ministrem... (Posl. Štětka: Držel jste hubu! - Veselost.) Račte dovoliti.
Před presidentskými volbami dověděl jsem se, že inž. Palounek, do té doby mně naprosto neznámý, byl krajským soudem v Růžomberku odsouzen na 2 léta do těžkého žaláře pro zločin utrhání na cti právě v důsledku svého trestního oznámení. Nemohl jsem k tomu klidně přihlížeti. Odebral jsem se k sekč. šéfovi kabinetní kanceláře dr Schieszlovi, upamatoval jej na celou záležitost a žádal jsem ho, aby sdělil presidentu republiky, že Palounek byl odsouzen na základě buď mylných nebo nedostatečných průkazů, že skutečně ten rozkaz byl k zapálení tiskárny vydán a že žádám presidenta republiky, aby Palounka pustil ať cestou amnestie nebo jakou uzná za vhodnou, že věc se dá provésti, jinak že s věcí půjdu před parlament a na veřejnost. Třetího dne hlásil mi sekč. šéf Schieszel telefonicky, že je to těžká věc, protože inž. Palounek, který sedí u krajského soudu v Růžomberku, odmítl podepsati žádost za amnestii. Řekl jsem, že bezpodmínečně trvám na jeho propuštění. Nato druhého dne o 11. hod. dopol. sdělil mi dr Schieszel telefonicky, že Palounek je propuštěn na svobodu. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Slavná sněmovno! Vládní majorita a referent v senátě zjistil si všecky tresty Palounkovy a dal návrh na zamítnutí zřízení vyšetřujícího výboru. Podle mého zdání tak se aféry tak vážného rázu, ohrožující víru ve spravedlnost v tomto státě, vyřizovati nemohou a nesmějí.
Propuštěný Palounek žádal na ministerstvu spravedlnosti, jak mi později bylo sděleno, náhradu za vazbu. Ministerstvo spravedlnosti, kdyby se jednalo o člověka, který právem byl odsouzen, jistě by ho odmítlo a vůbec by s ním nejednalo. Ale co se stalo? A na to mám úřední dokumenty. Slavná sněmovno, páni nevrátili žádost Palounkovu za náhradu škody Palounkovi zpět, nýbrž předvolali ho ke krajskému soudu v Růžomberku a zde mu doručili 2 dekrety. Jeden byl z 22. června a druhý 2 měsíce později. Dovolím si je přečísti z originálu (čte):
"Tk V. 473/26/125. V záležitosti Ludevíta Palouneka o odškodné žiadá sa týž, aby žiadost svojú doplnil, akú náhradu žiadá za väzbu 17mesiačnú, v číselném obsahu a túto náhradu, ktorú číselne uvede, vypočítává a odôvodňuje.
Žiadá sa o presné a specializované údaje, aby mohly byť základom prezkúmania a vyšetrenia z úradu. Krajský súd v Růžomberku, oddel. V., dňa 22. júna 1930. Za správnosť vyhotovenia vedúci kancelárie." Podpis nečitelný.
Dne 29. septembra 1930 krajský soud v Růžomberku na tuto žádost Palounkovu, se kterým tehdy vyjednával o náhradu škody za žalář, do kterého byl řádným soudem Palounek odsouzen, prosím, slavná sněmovno, praví v druhém výměru:
"V trestnej veci Ludevíta Palouneka o odškodné sa týž žiada, aby vo smyslu §u 586. tr. p. sa vyjadril čím skôr o následujúcich okolnostiach vyšetrených súdom v jeho záležitosti o požiadované odškodné:"
A nyní se zde uvádí řada věcí, které prý nesouhlasí s původním udáním Palounkovým, že takovou škodu neutrpěl. (Výkřiky ľudových poslanců.)
Slavná sněmovno, tyto dvě úřední listiny jsou dostatečným důkazem, že i ministerstvo spravedlnosti přijalo názor, že Palounek byl nespravedlivě odsouzen, (Různé výkřiky) jinak by nenařizovalo jednání s ním o náhradu za vazbu a za odpykaný trest. Pro mne je úplně lhostejné, neprokázala-li se škoda, jak ji udával Palounek, a dostal-li náhradu nebo jestli ji nedostal. Podle mého názoru a podle názoru celé veřejnosti, která neztratila smysl pro právo a spravedlnost, s pravoplatně odsouzenými kriminálníky soudy nevyjednávají a neslibují jim a nejednají s nimi o náhradu za utrpěnou škodu.
A teď s tím srovnejte usnesení iniciativního výboru v senátu, který neuznává příčiny, proč by se zřizoval vyšetřující výbor proti Václavu Klofáčovi.
Vítám návrh, který podali páni poslanci komunističtí na zřízení vyšetřujícího výboru proti mně a budeme také pro tento návrh hlasovati.
Co jsem sdělil zde, je druhá ukázka právních poměrů v tomto státě. Bývalý ministr usvědčován je ze zločinu žhářství proti politickému nepříteli, a vy přes to přecházíte docela klidně k dennímu pořadu.
Varuji vás před pokračováním v
této taktice!
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji
výboru zahraničnímu, p. posl. Jančekovi.
Zpravodaj posl. Janček: Ctená snemovňa! V minulom zasadnutí mal som česť podat zprávu výboru zahraničného a živnostenského, ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu ku schváleniu dodatková dohoda k obchodnej úmluve medzi republikou Československou a Franciou zo dňa 2. červenca 1928, zjednaná dňa 23. brezna 1932 v Paríži a uvedená v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 6. apríla 1932, č. 45 Sb. z. a n.
Ako zprávy, ktorá bola podána,
tak návrhu zákona, ktorý podala vláda, nedotkol sa z doterajších
rečníkov nikto, následkom toho odpadajú všetky ďaľšie prípadné
dodatky.
Předseda (zvoní):
Dávám slovo k doslovu
p. zpravodaji výboru živn.-obchodního, p. posl. dr inž. Touškovi.
Zpravodaj posl. inž. dr Toušek:
Slavná sněmovno! Poněvadž debata nepřinesla žádných námitek
k předmětu, o němž se jednalo, připojuji se k návrhu pana zpravodaje
výboru zahraničního a doporučuji schválení vládního usnesení beze
změny.
Předseda (zvoní): Hlasování o tomto předmětu odložím a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Přistupuji k projednávání dalšího
odstavce, jímž je:
2. Zpráva výborů ústavně-právního a zemědělského o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk sněm. 1789) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 725 a 740) o knihovním provedení přídělů a směn ze zabrané půdy v obvodech, v kterých se provádí řízení scelovací (tisk 1840).
Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. dr Suchý, za výbor zemědělský místo omluveného p. posl. Šamalíka p. posl. Stanislav.
Dávám slovo zpravodaji p. posl.
dr Suchému.
Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Ústavní schválení má býti uděleno tříparagrafovému návrhu zákona, jehož působnost nemá se vztahovati ani na celý obvod republiky. Avšak za těmito třemi paragrafy vyrůstá velké dílo pozemkové reformy.
Dílo, kterému již tolikrát byla věnována péče v zákonodárných sborech, které tak hluboce zasáhlo do hospodářských a sociologických základů našeho vesnického prostředí a které se nepochybně neozývá ani dnes v této síni naposled. Nebudou to ovšem již asi úvahy o právních poměrech ku přidělené půdě, které budou zabírati naši mysl tak, jak se dělo po většině doposud, ale budou to čím dále tím více starosti, jak zachovati přidělenou půdu v rukách přídělců, jak jim zabezpečiti spravedlivou odměnu za jejich práci, jak jim zaručiti slušný život a zbaviti je bolestí, kterými je zejména hospodářská krise naplnila a které, nenajdeme-li dosti odvahy a dobré vůle ke spolupráci pro všechny, budou je v náporu příštích měsíců ještě více pronásledovati. Je to kapitola smutná, ale nepatří přímo do rámce dnešního našeho jednání.
V souvislosti s projednávaným návrhem zákona sluší si však uvědomiti aspoň rozsah pozemkové reformy. Přídělovým řízením bylo dotčeno v republice celkem 7.852 obcí, resp. katastrálních území. Je sice pravda, že v tomto počtu najdou se některá území snad vícekráte uvedená, protože pozemková reforma nebyla prováděna všude naráz, avšak úchylky nebudou veliké a možno klidně říci, že přídělové řízení postihlo plnou polovinu všech obcí naší republiky. V době, kdy přídělové řízení bylo prováděno, soustřeďovala se na ně i jednotná vůle přídělců. Jakmile však bylo provedeno a jakmile noví přídělci ocitli se před překážkami, jichž odstranění vyžadovalo určitých opatření povahy hospodářské i právní, vyrůstala a rostla vůle po urychleném zaknihování přídělů, vůle, která se přenesla také do zákonodárných sborů. Tyto daly jí průchod několikráte při jednání svých výborů i svých plenárních sezení. Posledně ozvala se tato vůle důrazně při projednávání zákona o právních poměrech ku přidělené půdě, avšak od zákonného opatření, které by zajišťovalo urychlené provedení knihovního pořádku, nakonec bylo upuštěno a zákonodárné kruhy se spokojily s prohlášením zástupců Státního pozemkového úřadu i ministerstva spravedlnosti, že knihovní pořádek na přidělené půdě bude v dohledné době a to ve dvou až třech letech proveden. Dnes po uplynutí více než jednoho roku můžeme posouditi průběh knihovacích prací i dosah v tom směru učiněných prohlášení.
Je pochopitelno, že Státní pozemkový úřad nemohl vykonati všechny práce, které s knihováním souvisejí, zejména předběžné práce měřické, sám. Tento měřický materiál opatřily mu a opatřují mu z převážné části civilní firmy. Státní pozemkový úřad však tento technický materiál reviduje a po provedení technických revisí pečuje o vyhotovení tak zvaných tabulárek. Do 1. května 1932 byly provedeny technické revise v 7.204 katastrálních územích, t. j. tedy v 91.7% území, přídělovým řízením dotčených. Tabulárek bylo do téže doby odesláno soudům celkem pro 4.882 katastrálních území, t. j. 62.2% všech případů. Zaknihováno bylo pak do 1. května celkem 2.346 katastrálních území, t. j. cca 30%.
Z uvedených čísel je patrno, že práce, související se zaknihováním, posuzováno celostátně, probíhají zejména v poslední době rychle; možno tak zejména konstatovati o práci technicko-revisní a o tabulárkách, tedy o práci, prováděné Státním pozemkovým úřadem. Zaknihování samo, prováděné knihovními soudy, poněkud vázne v percentuelním srovnání s počtem připravených případů a tu, i když máme pochopení pro hromadnost akce a snad i nedostatek příslušných kancelářských sil, přece jen se nemůžeme zbaviti dojmu, že i zde by bylo možno pracovati urychleně. A bude jen na ministerstvu spravedlnosti, aby i ono důkladněji přihlíželo k akci, bez níž dokončení velkého díla pozemkové reformy je nemyslitelno. Zprávy tisku ze včerejšího dne nasvědčují, že i zde se zasahuje.
V zemi Moravskoslezské bylo celkem dotčeno přídělovým řízením 1518 katastrálních území. Do 1. května 1932 bylo z tohoto počtu zrevidováno 1452, t. j. 95.6%. Tabulárek bylo vyhotoveno 1221, t. j. 80.4% a zaknihováno 850 území, t. j. 56%. Relativně tedy jest stav zaknihovacích prací příznivější v zemi Moravskoslezské. Zde zbývá zrevidovat technicky již jen 66 katastrálních území, z nichž 27 jest účastno na zcelování, kterážto akce znamená pro příděly ovšem velkou překážku v zaknihování.
Jakmile bylo totiž zahájeno zcelovací řízení, nemůže Státní pozemkový úřad již provésti v pozemkových knihách příděly ani změny, zejména dělením přidělených pozemků. Grafický plán Státním pozemkovým úřadem vyhotovený stal se podkladem řízení úřadů pro agrární operace, které nařídily nebo nařizují pak, aby byl v přírodě vytýčen již nový stav, t. j. náhradní pozemky po zcelení. Za takových okolností stojí pak Státní pozemkový úřad před skutečností, že nemůže již provésti měření, jakého jest potřebí ku provedení knihovních zápisů. Původní hraniční čáry zmizely a mimo to zhotovení přesných plánů, pro zaknihování potřebných, bylo by jednak nákladné, jednak bezúčelné, ježto v knihách a mapách bude později stejně proveden nový stav, vzniklý zcelením. Zaknihování přídělů podle staršího stavu bylo by tedy jen přechodné, ale soudy i tak namnoze zamítly žádosti za vklad vlastnického práva na dělené pozemky podle předběžných prozatímních nástinů, požadujíce přesné plány, vyhovující předpisům katastrálního zákona. Takové plány však Státní pozemkový úřad vzhledem ke změněné situaci v přírodě již dodati nemůže. Zákonem ze dne 5. dubna 1922, čís. 126 Sb. z. a n., bylo povoleno k urychlení přídělového řízení, aby ve lhůtě a u soudů, které ustanoví ministerstvo spravedlnosti, byly pozemky zatímně děleny a dělení a zápisy zatímně v knihách vykonány podle předběžných prozatímních nástinů, nemajících všech náležitostí jinak předepsaných. Ministerstvo spravedlnosti ustanovilo pak vyhláškou ze dne 8. března 1923 tříletou lhůtu ode dne vyhlášky a spolu soudy, u nichž bylo možno takto zatímně pozemky děliti. Státní pozemkový úřad vyhotovil podle grafických plánů takové potřebné prozatímní nástiny i pro některá jiná katastrální území, která nebyla zahrnuta ve vyjmenovaných okresech. Zcelovacím řízením bylo však znemožněno jednak provésti přesné měření, jednak knihovní provedení přídělů, a uplynutím ustanovené lhůty a tím, že nebyla ona ustanovení zákona rozšířena včas na další okresy, vyvinul se ten stav, že v některých okresech země Moravskoslezské nebyly, nemohly a nemohou býti v řadě katastrálních území přidělené pozemky připsány přídělcům, kteří, nemajíce takto zajištěno knihovní vlastnictví a nemohouce si získati reální úvěr, naléhají na knihovní provedení. Zcelovací řízení pak vyžaduje delší doby, takže nelze očekávati, že by nejen ve všech, ale ani ne v převážném počtu případů bylo možno počítati se zaknihováním na základě skončeného řízení přidělovacího. Ostatně v některých případech bude nutno dokonce pozemkovou knihu nově založit.
Z uvedeného jest patrno, že přídělci v těchto katastrálních územích jsou v horším postavení než ostatní, že jejich posice právní a také hospodářská jest horší. Hospodářská krise, kterou dnes trpí všeobecně naše vesnice, jest u nich zesilována důsledky disposiční vázanosti a do budoucnosti jim hrozí nebezpečí právní a ovšem i hospodářské disparity oproti těm přídělcům, u nichž zcelovací řízení prováděno není. Zatím co totiž v dohledné době přídělci zabrané půdy budou v důsledku ustanovení tak zvaného malého zákona přídělového z převážné části omezení zbaveni, byli by tito přídělci, u nichž řízení přídělové a zcelovací se střetlo, mnohem déle vázáni, protože toto omezení jest odvislo od uplynutí určité doby od zaknihování přídělu. Navrhovaný zákon má přinésti těmto přídělcům odpomoc. Jest dlužno ovšem rozeznávati dvě skupiny případů: 1. kde zcelovací řízení již pokročilo, a 2. kde je v počátcích. Pokročilo-li již tak, že jsou vyhotoveny pomůcky pro opravu pozemkových knih a tím i pro provedení změn v pozemkovém katastru, může dojíti v nejbližší době ke knihovnímu provedení na základě tohoto návrhu zákona a bylo by zbytečno zatímně děliti pozemky podle pouhých nástinů a připsati je zatímně v knihách přídělcům podle stavu před zcelováním.
Kde však ještě nelze přikročiti k opravě pozemkové knihy podle těchto pomůcek v nejbližší době, což zjistí Státní pozemkový úřad dotazem u místního komisaře pro agrární operace, mohli by přídělci oddáleným zaknihováním utrpěti újmu. Zákon má proto umožniti, aby, nehledíc k novému stavu, který nastane zcelovacím řízením, bylo umožněno alespoň zatímně provésti v knihách příděly podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a jeho nástinů jako přechodné stadium. Soudy mají ovšem míti ve zvláštní patrnosti parcely prozatímně dělené a dohlížeti z úřední povinnosti k tomu, aby čtyřletá lhůta pro provedení konečných zápisů byla dodržována. Tato čtyřletá lhůta zdála se a bude se snad zdáti ještě mnohým příliš krátkou, avšak zákonné ustanovení možno považovati za účelné. Ostatně bude zejména na nadřízených orgánech zcelovacích, především na zemské a ministerské komisi, v nichž zasedají značným počtem i soudcové, aby dbali, aby zcelovací řízení bylo pokud možno rychle prováděno. Jiná jest otázka, pokud se týče počátku zcelovacích prací. V tom směru zákon nemá jasného ustanovení a bude jen účelné, když při provedení zákona bude dbáno námětů ústavně-právního výboru a počátek zcelovacích akcí pevně určen.
Ke konci je dlužno dodati, že zákon má platiti v obvodu, kde zcelovací řízení se opírá o zákon, tedy v zemi Moravskoslezské, a jeho účinnost má započíti dnem vyhlášení.
Domnívám se, že tímto stručným výkladem je zdůvodněna účelnost tohoto navrhovaného zákonného opatření. Tím nemá býti ovšem řečeno, že účinky zákona přinesou přídělcům, zcelovacím řízením dotčeným, pomoc opravdovou, tu, kterou i oni čekají. To by bylo jen tenkráte, kdyby po přijetí tohoto zákona vystoupil na tribunu referent, který by doporučoval slavné poslanecké sněmovně ku přijetí zároveň zákon, zaručující těmto přídělcům a s nimi celému našemu zemědělství odbyt a přiměřené ceny jeho produktů, a sněmovna k tomu dala svůj souhlas. Tomu bohužel tak není. Budiž mi aspoň dovoleno vysloviti přání, aby tomu tak bylo.
Přidržuje se pak návrhu, chci končiti:
Ježto návrh zákona sleduje urychlení
zápisů přidělené půdy v knihách pozemkových v obcích, v nichž
se provádí zcelování, dále usnadnění a zjednodušení prací Státního
pozemkového úřadu i úřadů pro agrární operace, a konečně má odstraňovati
potíže, plynoucí přídělcům z nejasnosti jejich právního poměru
ku přídělům, navrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby poslanecká
sněmovna jej schválila ve znění přijatém senátem Národního shromáždění.
(Souhlas.)