Kde došlo ke srážce? Kraj, kde došlo ke srážce je jeden z nejvíce zbídačených. Z vagonů za jízdy vidíme desítky pil a kovozávodů. Všechno stojí. Některé závody jsou již úplně propadlé, zhroucené, zříceniny. Obyvatelé nám říkají: Zde jsme se všichni kdysi živili a dnes nemáme nic. Jednoho máme hodně: exekutorů a žandárů, které nám sem "bratia Češi" posílají. Bída v tomto kraji je nevyslovitelná. Není ani na sůl. Kraj je chudý, má však své možnosti výživy, ale za kapitalistického, za dnešního vašeho režimu jich míti nikdy nebude.

Proto dělníci snažili se dostati práci na jedině možném místě, na stavbě dráhy. Jiné práce v celém kraji není. Dělníci nastoupili práci a měli slíbeno, že budou dostávati 3 Kč za hodinu. Jelikož je to jediná práce v široširém kraji, dělníci i sta kilometrů šli za prací. Firmy provádějící stavbu vyplácely pouze 2.10 Kč, 2.20 Kč na hodinu, a jsou případy, že vyplácely i méně. Docházelo často ke sporům. Při každé výplatě, jak to už bývá, byla četnická asistence. Situace byla zachraňována tím, že se výplaty prováděly bezprostředně před odjezdem vlaků. Dělníci, pospíchající k vlakům, ponechávali vyřízení sporu, až se vrátí opět do práce. Když se spory množily, došlo 14 dní před stávkou k ujednání, že se bude pracovati v akordu a že se bude platiti za 1 kubický metr vykopávky 5 Kč. Dělníci pracovali a dřeli, a když přišla výplata, byla jim vyplacena hodinová mzda jen 2.20 Kč na hodinu a tím byli všichni okradeni o více než polovinu své mzdy.

To byla poslední kapka, kterou přetekla trpělivost dělníků na stavbě dráhy, a když firma při pondělním jednání odmítla vyplatiti ukradenou mzdu, tu dělníci na tomto úseku trati vstoupili do stávky. Nenašel se nikdo, žádný úředník, žádný četník, aby zakročil proti zlodějům dělnické mzdy. Nebylo žádného dovolání. Mezi firmami provádějícími stavbu dráhy Červená skála-Margecany je i známá ostravská firma "Bratří Špačkové", firma stojící v příbuzenském poměru s nár.-demokratickým poslancem p. Špačkem. Kdybychom chtěli zkoumati, jaké byly cesty, že tato firma dostala stavbu dráhy, myslím, že bychom došli zase k řadě věcí, které zde byly už projednávány, k tomu, že zde také byly politické vlivy, že zde byly intervence, aby spřízněná firma Bratří Špačkové ve Slezské Ostravě stavbu dráhy dostala. U této firmy vypukla stávka. Nejzlodějštěji a nejhůře si právě počínala tato firma, pokud se týká pracovních a mzdových poměrů.

V úterý 7. června vstoupili dělníci u této firmy do stávky, poněvadž firma odepřela vyplatiti ujednanou mzdu 5 Kč za 1 kub. metr vykopávky. Žádný sekretář při vypuknutí stávky, nikdo tam nebyl. Dělníci sami poznávali, že jim nic jiného nezbývá, nežli vstoupiti do stávky a bojem se brániti. Ve středu vyzvali ostatní dělníky ke stávce a všichni dělníci na celé trati práci zastavili a vstoupili jednotně do stávky.

Na stavbě tunelu nad Telgartem je zaměstnáno asi 800 dělníků. Bylo tam několik četníků při zahájení stávky, dělníci si jich však nevšímali, byl klid a pořádek a dělníci stáhli se do Telgartu a vyčkávali výsledku jednání, které bylo přeloženo do obecního domu v Telgartě a ke kterému byli vysláni volení důvěrníci a na místo stávky přibyvší sekretáři, a to soc.-dem. sekretář Juráš z Brezna a sekretář Průmyslového svazu Kolar z Bratislavy.

Jednání řídil zástupce okresního úřadu z Brezna p. Sutoris. Tento pán je v celém kraji znám jako silná ruka, ale proti sociálně slabým. Tento pán samozřejmě ruku v ruce s okresním hejtmanem z Brezna protahovali jednání do nekonečna, jen aby získali čas a mohli dopraviti do Červené Skály dosti četníků. A když dosáhli svého, zahájili postup proti dělníkům klidně čekajícím na výsledek jednání.

Četnictvo mající dostatečné posily zahájilo útok. Vyklizovali místo před obecním domem v Telgartě. A jak? Kdo zná naše četnictvo a policii, dovede si udělati sám úsudek. Pendreky, kolby i bajonety byly v činnosti. Slovenští dělníci tvrdohlaví, nelekající se tak rychle, oznámili, že setrvají a vyčkají výsledku jednání. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] slovenští dělníci neustupovali. Nebylo ani kam. A tu byla vystřelena salva jedna, druhá a byla zahájena pravidelná střelba. Bylo několik raněných. Jedna kule projela dřevěnou stěnou domku a prorazila hlavu v domku jsoucího dělníka Chlapoviče Jana ze Selčan u Topolčan. Byl stár 28 roků, rok ženatý, otec 9nedělního dítěte. Byl nezaměstnaný, vykládal nám jeho starý otec, s bídou jsme mu sehnali na cestu. Jel na práci za chlebem a četnická kule to byla mzda a odměna. Otec Chlapovič Jan, starý, zbídačelý nezaměstnaný dělník, ruský legionář, od strážní roty ministerstva nár. obrany, přijel se IV. transportem domů a nyní dostal odměnu. Mezi četníky byli legionáři. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) To snad proto, aby smrt syna legionáře byla slabší, že vyletěla z pušky četníka legionáře. Žena při spatření mrtvoly svého mladého manžela padla do mdlob. Dělníci ji těšili a říkali. Neplačte, víme, že máte žal. Ale nejde to jinak. My uděláme sbírky, je nás na tři tisíce, dáme, co bude možno. Nenaříkejte! Zítra my možná budeme na jeho místě. Jinak to již nepůjde. Dělníci poznávají, že musejí bojovati v každé stávce nejen proti zaměstnavatelům, jejich pomocníkům, reformistickým vůdcům [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Touto střelbou nebyla však [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ukončena. Bylo zahájeno zatýkání. Sekretáři, kteří v době srážky byli u jednání v obecním domě a nevěděli, co se děje, byli zatčeni, dány jim okovy a v železech druhý den pod silnou četnickou eskortou vlečeni do kriminálu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělníci a obyvatelé krajně pobouřeni pokusili se o osvobození zatčených. Došlo k nové srážce, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] A zde, když dělníci již utíkali před novou střelbou, kterou četníci zahájili, bylo do řad ustupujících stříleno a došlo opět k jednotlivým zraněním. Konečně v pátek 10. června, když bylo viděti, že dělníci neustoupí od svých požadavků, že nedají se zlomiti žádným terorem, bylo z části oprávněným požadavkům dělnictva vyhověno. Mzdy zvýšeny o 20 až 50 haléřů na hodinu, byli uznáni důvěrníci dělnictva a upraveny pracovní podmínky. Jednota, jednotná stávka přinesla částečný úspěch, ale za kus chleba, za 20haléřové zvýšení mezd musili dělníci zaplatiti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělníci se přesvědčují, že je nutno sjednotiti se proti kapitalistům, Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Stávky, protesty proti vašemu režimu, desítky a sta protestů závodních rad a výborů, demonstračních stávek proti střílení na Slovensku, proti teroristickému a násilnému postupu četnictva a policie proti dělnictvu dokazují, že se dělníci již sjednocují a sjednotí, aby s vámi a s vaším kapitalistickým pořádkem zúčtovali. Dělnické třídě zbývá pouze jedno: sjednotiti se a zúčtovati s kapitalismem a vaším režimem, kterým dělnictvu připravujete stále větší bídu a hlad.

Připravujete dělnictvu nové tisícové propouštění a zastavování závodů. V kovozávodech jdou nyní Vítkovice v přední řadě. 5000 kovodělníků za pomoci reformistických vůdců má býti vyhozeno. Totéž jest u Báňské a hutní jak v horních, tak i v kovozávodech. Drátovna v Bohumíně odhodlala se propustiti 1000 dělníků, potom pod tlakem dělnictva přistoupila na 700 a nyní na 500. A na tom trvá. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělníci brání se proti propouštění. Vyhazují Vítkovice, Bohumín, šachty zastavují práci. Není nikoho, kdo by tomu bránil, ani policejní ředitelství, ani báňský úřad, ani živnostenský inspektor. Není nikoho, kdo by bránil nebo chtěl brániti stálému a stálému vyhazování dělnictva. Naopak. Úřady stojí s celou silou na straně zaměstnavatelů a umožňují celým svým aparátem propouštění tisíců dělníků zastavováním závodů. Závody jsou obsazeny četnictvem a policií a výplaty dějí se pod patronancí a ochranou policie a četnictva. Při poslední schůzi mluvil jsem zde o výsledcích tohoto systému a výsledky se dostavují. Výplaty v ostravsko-karvínském revíru na všech šachtách dějí se za asistence četníků a policie. Kdyby přišel cizinec do ostravsko-karvínského revíru, bude se tázati, co se děje, bude mysliti, že je ve válečném území. Je také viděti, proč. Mám zde několik obálek Báňské a hutní společnosti, důl Hoheneger, Karvinná, na které je napsáno: Částka byla vložena v přítomnosti svědků, proto je omyl vyloučen a nepřipouštíme stížnosti. Jaké částky byly vloženy do obálek? Zde jsou uvedeny číslice. Mzda, odměna, výkon 50 Kč 20 haléřů. Drobné 58 haléřů, dohromady 50.78 Kč. (Výkřiky.) Jde o dělníka Žižku Bohumila. Srážky: různé 77 haléřů. Zaopatřovací pojištění, bratrská pokladna 33 Kč. Revírní rada 2.50 Kč, činí úhrnem na nemocenském pojištění 14.51 Kč. Ale má býti sráženo 37.80 Kč, více už se nedostalo. Úhrnem 50.78 Kč. Čistý výdělek žádný, zbývá dluh 23.29 Kč. (Výkřiky.) Mám zde jiné obálky. Obálka ženatého horníka s třemi dětmi - Volek Josef. Také má napsáno na obálce, že částka je dávána tam za přítomnosti svědků a že omyl je vyloučen. Drobné 45 hal., to zbylo z minulé výplaty. Výkon 67.77, úhrnem 68.22. Srážky: různé - to je trest - 2.50, zaopatřovací pojištění starobní 33, nemocenské pojištění 30.22, revírní rada 2.50, úhrnem 68.22, čistý výdělek žádný, nedoplatek na nemocenské pojištění 13.88. To jsou příplatky za výkon, které dříve pomáhaly hornickým rodinám v revíru zacpávati největší díry v rozpočtu hornické domácnosti. Takové obálky jsou všechny.

Tofel Bedřich, ženatý, 2 děti. Úhrnný příjem 68.61, vydání 68.61, dluh 11.49. Ferfecki František, čistý výtěžek žádný, zůstává dluh 11˙10. Pivoda Robert, příjem 50.22, vydání 50.22, čistý výdělek žádný, dluh 14.42. A tak to jde dál. Kdybychom byli sebrali všecky obálky z celé Karvinné při výplatách, které byly ve středu, nenašli bychom ani na jedné výplatce, aby byla nula od nuly pošla, na každé obálce zůstal dělníkovi ještě dluh. A nyní pan ministr Slávik, naše vláda bídy a hladu obsazuje šachty desítkami a stovkami četníků, aby se horníci nemohli proti tomu stavu bouřiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Odpověď na to se dává: musí býti klid a pořádek zachován za každou cenu. Pánové se zde smějí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Už jsem se zmínil o tom, jaké jsou výplaty. A co se dělá, když se dělníci brání proti propouštění? Jakmile dělníci se chtějí sejíti a poraditi, zákaz stíhá zákaz. Každá nevinná závodní schůze i pro přípravu voleb závodního výboru se zakazuje. Místnosti jsou přímo obleženy policií. Závodní schůze v Bohumíně, Vítkovicích, Hrabové, Hulvákách, Kopřivnici, v N. Jičíně, ať kdekoli, všechny jsou zakázány. Pánové na Ostravsku a celé župě vytvořili výjimečný stav. Ani jedna schůze není povolena. A když je náhodou nějaká schůze povolena, přijede před místnost, kde se schůze koná, několik automobilů policie, aby nikdo na schůzi nešel, aby byl lid hned zastrašen, jakmile uvidí, jaká opatření jsou učiněna. Policie i četnictvo chtějí si pravděpodobně vysloužiti uznání p. ministra Slávika a kapitalistů. Dokazují to všechny zákroky policie, jakož i nový případ v Bohumíně. Pánové němečtí soc. demokraté odešli. Hlasovali pro to, aby se vláda nemusela odpovídati, ale v neděli byl smrtelně zraněn člen jejich vlastní organisace, Kaufmannova svazu, přes 30 roků organisovaný německý soc. demokrat, dělník bohumínské drátovny Hubert Fried. Tento dělník je stár 58 let. Od mládí pracuje v bohumínské drátovně. Přes 30 roků jest organisovaným členem německé soc. demokracie a chomútovského svazu kovodělníků. V neděli o půl šesté šel ještě s jedním dělníkem kolem místnosti, kde se měla konati schůze, která byla zakázána. Schůze byla hlášena na 3. hodinu a již v 1/2 6 nikdo nikde nebyl. Policie však čekala, měla obsazený hostinec i přilehlou zahradu. Dělník šel okolo hostince a policista na koni na něho řval, aby šel zpět. Dělník zůstal státi a ptal se, proč, a tu policista na koni, aniž by mu dal odpověď, najel na něj na chodník. Uleknutý dělník se zapotácel a při tom zachytil rukou koně za uzdu. Policista se rozmáchl a šavlí mu rozsekl celou lebku až k uchu. Lebku má úplně až k uchu rozraženou. Z hostince vyběhli dva jiní policisté a zatáhli krví zbroceného do místnosti. Zraněný přišel k vědomí až pozdě večer na lůžku v ostravské nemocnici. Pokud se raněný pamatuje, dostal na ulici ránu šavlí. Více neví. Smrtelně zraněný má levou ruku v deskách a v sádře, vedle toho po celém těle stopy týrání. Soudíme, že byl zbit ještě v sále hostince, že do něj policie tloukla, když bezvědomého, smrtelně zraněného zatáhla do místnosti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Včera, 16. června, 4 dny po zranění, upadá ještě stále do bezvědomí a blouzní. Jsou chvíle, kdy nikoho nepoznává. Lékaři mají zakázáno podávati zprávu, ale říkají, že jeho život je vážně ohrožen. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Policejní ředitelství o tom nevydalo žádnou úřední zprávu a soc. demokratické orgány mlčí, stydí se za práci Prokešových hochů a ostravské policie.

Zraněný má nemocnou ženu, slabomyslného syna a má jen to, co si vydělá. Byl jediným živitelem nemocné ženy a nemocného syna. Přes 30 roků bojoval ve straně německé soc. demokracie a domníval se, když sedí ve vládě soudr. ministr Czech, jeho bývalý spolusoudruh z organisace, že se dočká lepších časů, ale zatím se dočkal ran šavlí do hlavy od té policie, která je komandována vládou, v níž sedí 7 sociálfašistických ministrů. Dostal ránu šavlí od policie, jejímž velitelem je Prokeš, legionář a přítel druhého soudruha, starosty města Ostravy. Reformisté tak jako sociálfašističtí vůdcové cítí svou vinu a proto se domnívají, že štvanicemi proti komunistům a proti rudým odborům vytvoří nějakým způsobem mezi dělníky jiné mínění, že snad dělníci opravdu uvěří tomu, co všechno ve svých novinách přinášejí.

Ostravský "Duch času" a také "Večerník Práva lidu" z 11. června přinesl štváčský článek, že prý na vdovu zastřeleného dělníka v Horní Suché, Karvínského, bylo při pohřbu vybráno 30.000 Kč a ptá se, kam prý komunisté ty peníze dali, aby prý je odevzdali. Štvali v novinách, že prý peníze, které byly vybrány, byly zpronevěřeny. My jsme ještě dříve, než přišli pánové s tou svou štvanicí, veřejně v novinách vyúčtovali sbírky, provedené na pohřbu zastřeleného horníka Karvínského. Mimo to byl v "Dělnickém denníku" z 2. června uveřejněn článek pod nadpisem: "Zveme soc. dem. horníky z Karvinné k vyúčtování sbírky na pohřbu Karvínského a do pomocného komitétu pro podporu obětí v Horní Suché." Tento komitét se skládá většinou z indiferentních dělníků, tedy z příslušníků jiných organisací. Jsou v něm tri soc. demokraté. Soc. demokraté vědí o této věci a přes to v tisku štvou, aby poštvali horníky, kteří se proti nim bouří, kteří s jejich politikou a s celým jejich postupem na závodech nesouhlasí, kteří se k nim obracejí zády, aby je poštvali proti revolučnímu třídnímu hnutí.

O pohřbu zastřeleného soudruha Karvínského nepřinesli ani řádky a najednou píší, že na pohřbu bylo vybráno 30.000 Kč, ale na celé sbírce, která byla provedena a kontrolována hned na místě za účasti nejméně 15 těch, kteří sbírali a kteří byli u sbírky, bylo vybráno úhrnem 5.478 Kč 25 hal., poněvadž všichni účastníci pohřbu neměli peníze a nemohli dát tak, jak soc. demokraté najednou vypočítali. Celá tato částka je spravována komitétem, ve kterém jsou i tři soc. demokraté. Vdova po horníku Karvínském dostala 2.500 Kč, vedle toho dostává podporu z tohoto fondu.

Ale v Horní Suché nebyl jenom Karvínský, ale ještě jiní postižení a těžce ranění, kteří leželi týdny v nemocnici a léčili se z ran, které dostali od policie a četnictva. Těmto byla také poskytnuta podpora. Bylo tam 45 osob ve vězení, kterým všem byla dána právní ochrana. Ještě nyní je v Horní Suché 60 obžalovaných, na místě srážky zůstala hromada kol, asi 20, každý, kdo si šel pro kolo, ať to byl ten či onen, dostal 3 dny vězení. Byla ztlučena skoro do smrti Viktorie Valová, matka tří dětí, která je ještě nyní stále nemocna. Byla bita 9 strážníky přes to, že na demonstraci a vůbec nikde nebyla. Nyní byla k tomu ještě odsouzena na 4 měsíce pro veřejné násilí.

Z vlastních prostředků byly a jsou dosud podporovány desítky persekvovaných horníků a dělníků a budou podporovány, kdybyste stokrát přišli a rozpouštěli výbory a pomocné komitéty, které jsou určeny, aby podporovaly persekvované.

Na Karvínsku bylo vedle toho ještě dvakrát zakročeno u úřadů, aby úřady vdově po nevinně zastřeleném horníku Karvínském postaraly se o podporu. Okresní úřad ve Fryštátě říká, že žádost a celá věc jest v ministerstvu. Vláda a ministerstvo se nehýbají. Páni soc.-fašističtí poslanci měli by se napřed obrátiti na své soudruhy ve vládě, co oni dělají, aby pozůstalým po nevinně zavražděném dělníku byla dána podpora, a nemají se starati o fond, který je správně a poctivě spravován a svému účelu také jedině slouží.

Nyní dělník Fried, kterému byla rozseknuta hlava. Kdo mu přišel na pomoc? Byla to zase rudá skupina v drátovně u Hahna, která okamžitě ze svého fondu dala 200 Kč Friedovi, aby nemusil zmírati hlady. Soc.-demokratičtí reformisté o svého vlastního člena se vůbec nestarají. Nepřinesli ani jediného řádku a písmenky [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky.)

Snad nikde se neodhalil státní aparát, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], jako v poslední době na Ostravsku ve všech těch případech, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Jakmile se někde dělnictvo brání proti snižování mezd a proti útoku kapitalistů, je na policii soudný den a největší spěch. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

V čas stávky byly zakázány [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] znemožňovány hornické projevy. Nyní, když Rotschild za pomoci soc.-demokratických předáků dává výpověď 5.000 dělníků, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Každý projev Vítkováků je zakázán a místnosti jsou obleženy policií. Všechny schůze jsou zakázány.

Policejní ředitelství [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] znemožňuje dělníkům obranu jejich chleba. Sejdou-li se dělníci, aby využili "ústavou zaručených práv", pak policie a četníci [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] učí je podle Masaryka "svobodě vždy větší a větší". [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Od Chebu až po Aknu Slatinu postupuje policie týmž způsobem. K mnohým místům, které již byly, zařazuje se nově Telgart a Bohumín. Ale všeho do času, pánové, i vaše hodina jednou udeří, o to se postará pracující třída pod vedením komunistické strany! Marně vaši zřízenci vraždí, bijí, zatýkají, marně váš Meissner zavírá proletáře do žalářů. Nechť jich zavřete sebe více, hlad a bída, které jste zavinili, se zavříti nedají. Tímto způsobem se neroztočí ani jedno kolo fabrik, tímto způsobem se nezaměstná ani o jednoho nezaměstnaného více a také nebude dán proletariátu chléb. Proletariát však půjde v boji za chléb dále pod prapory, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] v boji za své požadavky, dnes v boji za kus chleba a zničí vaši moc už zítra. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proletariát splní závěť velikého Marxe a svou mocí, svou velikou jednotou, kterou na všech závodech tvoří a vytvoří, svrhne vaši moc a rozvine nad světem rudý prapor práce, chleba a svobody. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Böhm.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Dnešní schůze posl. sněmovny poskytuje mi příležitost, abych se méně zabýval dodatkovou dohodou k obchodní úmluvě mezi Československem a Francií, jíž se Francii dostává souhlasu, aby určila nová cla na ječmen a slad, nýbrž abych spíše zaujal stanovisko k obchodně-politické otázce, o jejímž osudu se v nejbližších dnech rozhodne. Považuji za svou povinnost poukázati na tomto místě na nevýhody a škody, které způsobilo povolovací řízení pro vývoz ovoce r. 1931 pěstitelům ovoce a velké části oprávněného obchodu s ovocem, a požádati ministerstvo zemědělství a ministerstvo obchodu, aby dnem 1. července 1932 zrušilo toto obchodně-politické omezení.

Před rokem měl jsem příležitost postaviti se s tohoto místa jménem tisíců pěstitelů ovoce proti úsilí několika málo vývozců ovoce, podporovaných ministerstvem obchodu, o dosažení monopolu. Dlouhým jednáním a četnými námitkami bylo tehdy umožněno znovu zrušiti výhradní právo na vývoz ovoce pro Čechofruct. Povolovací řízení pro vývoz ovoce však zůstalo a dnes jest mým úkolem vyšetřiti, jaké následky mělo povolovací řízení pro vývoz ovoce r. 1931.

Stanovisko pěstitelů ovoce z loňska se v této době nezměnilo a obavy a důvody, jimiž odmítali nucená opatření v oboru hospodaření s ovocem, ukázaly se oprávněnými. Povolovací řízení bylo oznámeno náhle dne 19. května oddělením ministerstva obchodu pro kontrolu dovozu a vývozu, aniž dříve poskytlo zúčastněným ministerstvům, obchodním komorám, zemědělským radám a odborným organisacím pěstitelů ovoce příležitost zaujati stanovisko. Na naši námitku, že tento postup jest zaskočením zájemců, odpověděl nám tvůrce zmíněného výnosu o povolovacím řízení pro vývoz ovoce, pan min. rada dr Kaufmann z ministerstva obchodu: "Kdyby zamýšlené opatření bylo bývalo dříve známo, byla by proti němu bývala vznesena sta námitek." Oddělení ministerstva obchodu pro kontrolu vývozu a dovozu nechtělo tedy z důvodů, které snadno chápu, slyšeti o světlých a stinných stránkách výhradního práva vývozu pro jednu vývozní společnost a vůbec o povolovacím řízení. Jednotlivce a družstva pěstitelů ovoce strašil Čechofruct poukazuje na výlučné vývozní právo a nutil k přistoupení. Povolovací řízení jakož i monopolní postavení ve vývozu ovoce odůvodňovalo se tím, že se musí zabrániti vývozu méně hodnotného, špatným zacházením zkaženého a nezralého ovoce. Dále měla býti upravena soutěž stlačující ceny, která se zostřuje svobodným obchodem, jakož i prodej ovoce v cizině. Volný vývoz měl býti zamezen výlučným vývozním právem a povolovacím řízením bez zřetele k jiným obchodníkům s ovocem.

Podali jsme tehdy proti této moderní robotě námitky, které se ukázaly také správné. Zástupci pěstitelů ovoce již při prvním projednávání ukazovali, že právě ti obchodníci s ovocem, kteří usilovali o výlučný vývoz a o povolovací řízení pro vývoz ovoce, dříve rádi přijímali méně hodnotné zboží, stlačovali ceny a při tom dělali dobré obchody. Poukazovalo se, že se v cizině často žádá méně hodnotné zboží pro méně majetné vrstvy. Dále mohl spolek ovocnářů a zahradníků v německém labském údolí prokázati, že ti vývozci, kteří usilovali o výlučný vývoz, stále naléhali na brzké česání ovoce a že prolomili rozdělení odborné organisace pěstitelů ovoce. Ovoce ze dvorů bylo skoupeno, brzy česáno a částečně nezralé zasíláno do ciziny, aby se předčasnou dodávkou na cizozemský trh dosáhlo dobrých cen. Dále jsme poukazovali, že úsilí pěstitelů ovoce o vypěstění jakostního zboží bylo brzděno tím, že se za nejlepší tabulové ovoce platily ceny jen jako za prostřední jakost.

Obchodníci a pěstitelé ovoce zřídili v Ústí n. L., tržišti ovoce ve velkém, společnou komisi, která podle zásob a vždy podle stavu trhu společně určovala ceny. Cizozemská cena ovoce nezávisí na našem vývozu ovoce, nýbrž na soutěži cizozemského ovoce na trhu v Berlíně a v severských státech. Zároveň jsme vyslovili obavu, že pro velkou sklizeň r. 1931 musí odbyt ovoce uváznouti a že by se ztratil přehled o velkém aparátu, který si chtělo vytvořiti několik málo vývozců, což by vývozu ovoce překáželo a zdejšímu ovoci by hrozila zkáza v neprospěch pěstitelů. Pěstitelé ovoce byli by bývali při zamýšleném monopolním postavení vyloučeni z utváření cen a byli by se dostali do závislosti na vývozní společnosti.

Pěstitelům ovoce, kteří zimními mrazy v letech 1928/1929 utrpěli těžké škody, byla by se upírala beztoho nepatrná mzda za jejich práci. Velmi mnoho oprávněných, daně platících obchodníků a družstev pěstitelů bylo by ztratilo živobytí a jejich staré styky v cizině byly by bývaly zpřetrhány. Každá pohnutka o usilované pěstění jakostního ovoce byla by bývala zmařena a státní správa byla by tímto nuceným opatřením rušila pěstování jakostního ovoce a dosáhla opaku toho, co se uvádělo jako důvod pro vydání výnosu ze dne 19. května 1931 a pro založení Čechofructu. To by bylo bývalo způsobilo další zhoršení platební a obchodní bilance, což jest pro každý stát ztrátou. Význam pěstitelů ovoce v Československu, zvláště v labském údolí a Středohoří nesmí býti nikterak podceňován. Hodnota pěstění činí 1200 milionů Kč ročně a vývoz činil r. 1931 556.320 q. Každé nařízení a opatření, které zasahuje do výroby nebo zhodnocení ovoce, musí se tedy dobře uvážiti a může býti vydáno jen v dohodě všech zúčastněných vrstev.

Výlučné vývozní právo pro Čechofruct tedy na naše zakročení a ochotou pana ministra obchodu padlo, povolovací řízení však zůstalo. Jaké účinky mělo vloni toto povolovací řízení? Vedlo k šikanování - ke zdražení vývozu na útraty pěstitelů ovoce - k zamezení včasného vývozu - k nadržování několika málo státním občanům - k nespravedlivému postupu proti četným jiným. Povolovací řízení nezabránilo ani vývozu nezralého ovoce do ciziny, ani stlačování cen, ani přeplnění trhů. Důkazem této žaloby budiž toto konstatování: Dne 25. července 1931 došlo k dohodám v ministerstvu obchodu o lhůtě, kdy se má začíti s vývozem ovoce. Zástupci pěstitelů ovoce žádali, aby prvním dnem vývozu byl 5. srpen. Zástupci Čechofructu, kteří v ministerstvu obchodu stále poukazovali na své úsilí, aby se do ciziny nedostalo nedozrálé ovoce, žádali, aby se mohlo počíti s vývozem 1. srpna, třebaže hrušky ještě nedozrály. Již první vyjednávání tedy dokázalo, že zakladatelům Čechofructu nešlo o dobrou pověst ovoce v cizině, nýbrž o obchod. Později byl pak přece ještě ustanoven 5. srpen jako chvíle prvního vývozu. Tato nová změna nebyla však učiněna proto, aby se vyhovělo žádosti ministerstva obchodu o vývoz zralého ovoce a zástupcům pěstitelů ovoce, nýbrž aby se v čistě obchodních věcech poškodili obchodníci a vývozci ovoce nezúčastnění na Čechofructu. Přes to, že pan ministr obchodu dne 9. července 1931 nařídil panu min. radovi dr Kaufmannovi v mé přítomnosti, aby se oprávněným obchodníkům nedělaly těžkosti při vydávání vývozních listů, obchodníci s ovocem k Čechofructu nepřipojení dostávali objednané vývozní listy jen zčásti a za velmi těžkých poměrů. Rozličnými výmluvami pokoušeli se tyto vývozní listy zadržeti, zatím co je Čechofruct dostával v hojné míře. Musil jsem o žních sedmkráte zakročiti u ministerstva obchodu o vydání vývozních listů a měl jsem příležitost osobně se podívati na trapné scény, které předcházely každému vydání vývozních listů vývozcům a družstvům pěstitelů nepřipojeným k Čechofructu.

Pod vlivem rozkazu mně známého uvolili se znenáhla dělati méně těžkostí. Každý vývozní list stál půl procenta z hodnoty vagonového nákladu. Jednotliví obchodníci musili nesčetněkráte jeti do Prahy, aby dostali vývozní listy. Rozliční vývozci ovoce musili kromě výdajů na vývozní listy vydávati ještě týdně 700-800 Kč, což bylo způsobeno obstaráváním vývozních listů podle povolovacího řízení. Toto zdražení vývozu ovoce provedlo se na útraty pěstitelů. Zadržením vývozních listů nemohl se často v cizině včas uzavříti obchod, takže povolovací řízení způsobilo nejistotu a překážky při vývozu ovoce. Zvláště dlužno poukázati, že vývozní list platil jen 8 dní, kteréžto nemožné ustanovení určilo ministerstvo obchodu a které často vedlo k tomu, že vývozní list propadl. Podle uzavřené dohody mělo oddělení ministerstva obchodu pro kontrolu vývozu a dovozu dáti první vývozní listy Čechofructu a jiným obchodníkům dne 4. srpna 1931. Bezvadně se zjistilo, že Čechofruct měl vývozní listy v rukou již 1. srpna a že přes naše dohody, že se 5. srpna začnou nakládati první hrušky, již 2. srpna převezl přes hranice přes 30 vagonů hrušek. Toto ovoce bylo 4. srpna vyloženo v Berlíně a 5. srpna v Kodani. Obchodníci nepřipojení k Čechofructu dostali první vývozní listy dne 4. srpna od úředníka Vály po prudkých hádkách. Účelem toho bylo, aby Čechofruct dosáhl dobrého výdělku tím, ž s podporou ministerstva obchodu byla prolomena uzavřená dohoda. Zde jest zřejmé nadržování několika málo vývozcům proti četným jiným. Nelze se nezmíniti, že pan Vála vůči nám popíral, že vývozní listy byly Čechofructu předčasně vydány - a to i v době, kdy již vagony dne 3. srpna byly na cizím uzemí.

Zde jest jistě oprávněna otázka: Jaký zájem má pan min. rada dr Kaufmann a pánové Vála a dr Binder, aby Čechofruct vyvážel dříve? Co má znamenati toto nadržování? V zájmu vážnosti úřadů mělo by se v tomto případě zavésti vyšetřování. Telegramy a dopisy ze severských států, jakož i z Berlína potvrzují, že vývozní společnost ceny často snižovala a trhy přeplňovala. Jeden telegram z Göteborgu zní takto: Velké dodávky Čechofructu způsobily ohromný pokles cen, ve Štokholmu leží asi 100 vagonů; zařiďte, aby Čechofruct zastavil dodávky.

Jak těžce mohli si opatřovati vývozní listy vývozci ovoce nepřipojení k Čechofructu, dokazuje nabídka zkoupeného ovoce Čechofructu, které mu nabídli obchodníci s ovocem Heller z Nebočad a Rudolf Richter z Krásného Března. Musili mu je nabídnouti, poněvadž oběma vývozcům ovoce bylo odepřeno přiděliti vývozní listy. Vývozní společnost byla ochotna převzíti vagony v nakládací stanici a na hranicích je zase oběma jmenovaným odevzdati. Čechofruct žádal však od Hellera z Nebočad, aby zaplatil 18 h za 1 kg, to jest 900 Kč za vývozní list, a od Richtera z Krásného Března 20 h za 1 kg, to jest 1000 Kč za vývozní list. Co by se tedy bylo stalo, kdyby se bylo bývalo udrželo výlučné vývozní právo, o jaké se v ministerstvu obchodu usilovalo! Byl by rozkvetl obchod s vývozními listy a zájem na vývozu byl by na škodu pěstitelů zmizel, poněvadž obchod s vývozními listy byl by byl bez risika pohodlný a výnosný obchod. Dále dlužno poukázati, že Čechofruct ve výroční zprávě za rok 1931 oznamuje veřejnosti, že se na vývozu účastní 70%. Naše zjištění prokázalo, že tato účast přes nadržování ministerstva obchodu činí jen 54%. Dlužno tedy podle zkušeností velmi opatrně přijímati sliby a tvrzení s této strany. Čechofruct jest ovocnářský kartel, který pracuje podle čistě obchodnických zásad vydělávati a zase vydělávati - beze všech ideálů. Jak správně jednali zástupci pěstitelů ovoce, kteří bojovali proti monopolnímu postavení, dokazuje přiznání tajemníka Čechofructu, pana Maxe Kretschmera dne 13. března 1932 na valné hromadě spolku ovocnářů a zahradníků v Chabařovicích za přítomnosti více než 200 osob. Prohlásil: My z Čechofructu jsme rádi, že jsme nedostali výlučného vývozního práva, poněvadž bychom byli ztratili přehled rozsáhlého obchodu a nebyli bychom bývali mohli včas vyvézti do ciziny všechno ovoce. Tato vývozní společnost tedy otevřeně přiznává, že zástupci pěstitelů svým zakročením proti výlučnému vývoznímu právu zachránili pěstitelům tisíce korun. Proto dlužno rozhodně odmítnouti zakryté útoky proti zástupcům pěstitelů ovoce a proti spolku ovocnářů a zahradníků v německém Polabí, obsažené ve výroční zprávě Čechofructu. Čechofruct nechť zůstane, povolovací řízení, které mělo velmi neblahé účinky v hospodaření s ovocem r. 1931, nechť padne.

V poslední době se ukazuje, že jest nutno opatřiti statistiku, a důvodem, že i jiné zemědělské plodiny mají býti podrobeny povolovacímu řízení, pokoušejí se zachrániti toto omezení vývozu ovoce. Statistiku o vývozu lze si velmi snadno opatřiti zjišťováním u železničních a celních úřadů. Obilí a dobytek nesmí se rozhodně při celních a obchodně-politických opatřeních stavěti na týž stupeň s ovocem, které se snadno kazí, poněvadž ovoce pro své vlastnosti musí býti v cizině rychle prodáno. Rozhodující úředník celního a obchodně-politického oddělení ministerstva zemědělství prohlásil, že to je nesmysl podrobovati povolovacímu řízení zboží, jehož vývoz jest vysoce aktivní. V ministerstvu obchodu a zemědělství konalo se již nové jednání o zrušení povolovacího řízení pro vývoz ovoce, které však dosud nedospělo ke konečnému rozhodnutí. Proto jsem také cítil povinnost v posl. sněmovně poukázati na škody povolovacího řízení se zřetelem na zkušenosti z r. 1931. Dodatečně budiž ještě oznámeno, že ve středu dne 15. června český odbor zemědělské rady jednal o povolovacím řízení pro vývoz ovoce. Tohoto jednání zúčastnil se český a německý odbor zemědělské rady pro Čechy, německý odbor pro Moravu, zástupci německých a českých pěstitelů ovoce, Zemědělská jednota, zástupci německého a českého obchodu s ovocem, velké tržnice s ovocem v Ústí n. L. a Čechofructu. Zástupci německých a českých pěstitelů ovoce, ústecké velké tržnice s ovocem, Zemědělské jednoty, většina německých a českých obchodníků, dále německý odbor zemědělské rady pro Čechy a Moravu vyslovili se proti ponechání povolovacího řízení. S výjimkou českého odboru zemědělské rady a zástupců Čechofructu všichni přítomní zástupci rozhodujících sborů a pěstitelů ovoce odsoudili povolovací řízení pro vývoz ovoce, kterého loni dosáhla vývozní společnost. Toto obchodněpolitické omezení, které vedlo k šikanám, které způsobilo zdražení vývozu na útraty pěstitelů, které překáželo včasnému a rychlému vývozu, které dále způsobilo nadržování jednotlivcům a nezabránilo snižování cen, jakož i přeplňování trhů, jest r. 1932 již i proto zbytečné, poněvadž sklizeň ovoce činí jen třetinu proti roku 1931.

Vítáme celní a obchodně-politická opatření a zakládání družstev obchodníků s ovocem ke zlepšení obchodních styků, jakož i zavedení zvláštních obchodních známek podle oblasti původu, musíme však povolovací řízení, na němž má zájem jen několik osob, z důvodů mravních a existenčních odmítnouti. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Sděluji, že z důvodů formálních, aby mohly býti přikázány výborům vládní návrhy a usnesení senátu, dnes rozdané, jest potřebí konati dnes ještě jednu schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes v 1 hod. odpol. s

1. Druhé čtení osnovy zákona o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění (tisk 1808).

2. Návrh, aby posl. sněmovně prodlouženy byly lhůty stanovené §em 43 úst. listiny k projednání usnesení senátu o vládních návrzích zákonů:

a) o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 úst. listiny (tisk 2),

b) o změně §§ 82 a 54 živn. řádu a §u 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 3),

c) o veřejné stráži zemědělské (tisk 4),

d) o ochraně polního majetku (tisk 5).

3. Zpráva výborů zahraničního a živn. obchodního o vládním návrhu (tisk 1710), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná dne 23. března 1932 v Paříži a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. dubna 1932, čís. 45 Sb. z. a n. (tisk 1730).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.