Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kliment. Dávám mu slovo.

Posl. Kliment: Většina pracujících lidí žije nejenom ve strašlivých hospodářských poměrech, nýbrž také v ohromných starostech, co bude zítra. Bída a hlad šíří se na všech stranách. Od východu Podkarpatska až na západ do Rudohoří je slyšeti dlouhé měsíce volání všech pracujících lidí po chlebu a práci. Vláda a vládní strany odpovídaly na to ne pomocí, nýbrž zdůrazňováním, že je nutno za všech okolností udržeti klid a pořádek a že bude také za všech okolností udržen. Prohlašovali s tohoto místa, ať to byl ministerský předseda, nebo ministr vnitra a kterýkoliv zástupce vlády: Klid a pořádek! Tam, kde pracující třída udržovala klid a pořádek, tam má hlad a bídu. Tam, kde pracující třída neudržovala klid a pořádek, tam, kde bojem, stávkami, demonstracemi domáhala se chleba a práce, když nedostala práci, dostala snad aspoň malý kousek chleba. Proč zdůrazňovala vláda udržení klidu a pořádku? Ne proto, jak bylo slibováno, aby mohla býti zaopatřena práce, nýbrž proto, aby vláda mohla jako až dosud dělati všechna opatření, směřující k záchraně kapitalismu, k záchraně toho systému, který dnes na všech stranách se hroutí; zdůrazňovala nutnost klidu a pořádku proto, aby mohla udělat všechna opatření, aby na účet a útratu pracujícího lidu prodlužována byla existence dnešního hroutícího se kapitalismu. Zavedly se nové daně, které zatížily strašlivě pracující lid. Za pomoci sociálfašistických politiků a členů vlády umožněno bylo vyhození statisíců dělníků ze zaměstnání. Bylo umožněno snížiti hubené mzdy veškerým zaměstnancům a lidem pracujícím. Reformističtí vůdcové v každé stávce vystupovali v roli organisátorů stávkokazectví, ať to byli dílčí stávky nebo v poslední době veliká hornická stávka, kdy se donaha odhalili jako organisátoři stávkokazectví a kdy po celou dobu dělali a až dodnes dělají politiku dvojí tváře. V tisku a na schůzích zdůrazňují, že krise vzniká nebo se zostřuje proto, poněvadž je podvázána koupěschopnost širokých vrstev pracujícího lidu, a že je nutno dělat politiku takovou, aby pracující vrstvy měly možnost větší koupěschopnosti, ale v praksi dělají politiku obráceně, hlasují a dávají souhlas k politice zdražování nejnutnějších životních potřeb. Dělají politiku v zájmu kartelů, jak dokázalo včerejší jednání o zákonu, jímž se má omeziti otvírání a zřizování nových cukrovarů, kdy sice promluvil zde velikou oposiční řeč bývalý ministr posl. Srba, ale kdy se pak se zaťatými zuby hlasovalo pro zákon, jak to diktoval zájem cukrovarnického kartelu.

Nové daně se ještě dále připravují. A zase takové daně, které mají postihnout pouze pracující lid. Řada daní, zdražující životní potřeby, byla už v poslední době zavedena. Byla zvýšena daň z obratu, a sice v památný den 1. května, zase jen umožněním a za souhlasu soc. demokratických a nár. socialistických poslanců a členů vlády. Zdražen byl benzin a řada jiných životních potřeb. Připravují se další opatření, další zostření a odbourání příjmů pracujícího lidu. Ne nadarmo včera ministr financí oznamoval deputaci, která u něho byla, že bude nutno odbourati mzdy a znovu snížiti platy všech státních zaměstnanců. Zdůrazňoval při tom, nebude-li prý nutno, že k tomu přikročeno nebude. Avšak nutno to bude, poněvadž státní pokladna jest úplně prázdná. Zrovna tak je to s návrhem zákona, který se nyní projednává, o nové soustavě drobných peněz. Tento zákon není ničím jiným než dalším opatřením, které směřuje k tomu, jak uhraditi veliký deficit státního rozpočtu, dosahující bezmála 1 3/4 miliardy Kč. Zákonem, kterým mají býti tyto deficity nahrazeny, má stát podle osnovy získati prý 514 mil. Kč, ve skutečnosti však získá více, získá 758 mil., ale pracující třída nakonec to zaplatí. Ať se zde kroutí se strany vládních mluvčích celý zákon jakkoli, není to nic jiného než rozmnožení oběživa, než inflace.

Na volání pracujících lidí po práci a chlebu odpověděla vláda stupňováním persekuce. V posledních dnech provedena byla řada zatčení. Jenomže zatčení jsou zde, ale k zatčení není důvodu, a není důvodu, proč mají býti vlastně trestáni. K zatčení komunistů hledá se špionáž. Silná ruka chce vyprovokovati nový proces proti KSČ, ale krachuje jí to. Včera přinesl náš tisk zprávu o prohlídkách a zatýkání lidí, kteří se zdáli policii podezřelými ze sympatií ke komunismu. Tak byla vykonána několikahodinná prohlídka u jednoho pražského nakladatele, který pak byl odvezen do vazby policejního ředitelství, byla vykonána prohlídka v bytě typografa, který byl již před tím zatčen a odveden přímo z tiskárny, v níž pracoval. Přímo v bance byl zatčen jeden německý bankovní úředník a také u něho vykonány prohlídky. Bylo provedeno zatčení po neobyčejně rázných prohlídkách v několika dělnických rodinách. Další zprávy ukazují, že prohlídky a zatýkání pokračovaly ještě večer. Prohlídky provádělo zpravodajské oddělení pražského policejního ředitelství za vedení policejního rady dr Preiningera, který je protikomunistickým specialistou, a vrch. komisaře dr Hally.

Po oznámení prvních prohlídek a zatčení jsme ihned pátrali, jak a proč k nim došlo, jaké důvody vedly k těmto prohlídkám. Postiženi byli lidé, kteří byli buď prostými členy KSČ nebo vůbec členy nebyli. Za těchto okolností působily samozřejmě prohlídky neobyčejně záhadně, ale důvod k nim se nám nepodařilo zjistiti. Jasná byla jen jediná věc: "Silná ruka", kterou ohlásil ministr vnitra dr Slávika která se projevila nejprve ve zvedání prostěradel se směšných organisací Gajdových fašistických junáků, projevila se nyní po druhé už ve své pravé funkci. Zahájila útok na KSČ. Pochopili jsme ihned, proč je tento útok veden přes lidi, kteří nestojí v čele komunistické strany, proč po zkušenostech, které mají dělníci s KSČ jako se svým vůdcem, neodvažuje se "silná ruka" zakročovati proti komunistické straně otevřeně proto, že bojuje za zájmy dělníků. Pochopili jsme, že to má v proletariátu vzbuditi dojem, jakoby komunistická strana prováděla nějaké tajné rejdy, jakoby se především zabývala jinými věcmi než tím, že zcela otevřeně a jasně říká dělníkům, jaké je jejich východisko z krise.

Ale nepředpokládali jsme, že ministerstvo vnitra po zkušenostech, které mají předchůdci ministra Slávika, bude i tentokráte nalezena taková záminka, která už předem je odsouzena k tomu, aby na široké masy pracujících působila docela opačně.

Policejní ředitelství nevydalo zprávu, také v ostatních novinách jsme to nečetli, ale "Večerník Práva lidu", jako vždy velmi dobře informovaný o činnosti policie proti komunistům, sám odhalil smysl včerejších prohlídek a zatýkání. Píše: "Další prohlídky a zatýkání se očekávají během čtvrtka. Podle našich informací jde o vyzvědačství ve prospěch jedné cizí moci." "Večerník Práva lidu" je velmi taktní. Řekne: "Ve prospěch jedné cizí moci", pevně přesvědčen o tom, že si každý domyslí: Aha, komunisté zrazují Československo Sovětskému svazu, to jest jejich úkol, proto pracují pod komandem Moskvy a ne proto, aby hájili zájmy dělníků v Československu. Soc. demokratický večerník tím tedy prozradil úmysl silné ruky, inscenovati nový špionážní proces proti KSČ, prozradil tím také spojení vůdců soc. demokracie s policejním ředitelstvím a prozradil i to, že policejní ředitelství hodlá pokračovati tak dlouho, až se silná ruka projeví odstraněním vnitřního nepřítele, to znamená revolučního dělnického hnutí.

Soc. demokratický večerník však příliš brzy projevoval radost. Dnes byli z vyšetřovací vazby propuštěni někteří ze včerejších zatčených, neboť ani dr Preininger nemohl najíti proti nim dosti usvědčujícího materiálu, aby nový špionážní proces neskončil takovým krachem jako špionážní proces proti Jílkovi a spol. Byli zatčeni komunisté i nekomunisté, byla k nim dodatečně hledána špionáž, aby přes ně byla zasažena KSČ. Marně. Ale tím ovšem není odstraněno nebezpečí útoků silné ruky proti dělnickému hnutí. Je samozřejmé po včerejších událostech, že silná ruka bude hledati nové cesty. Že pražské prohlídky a zatýkání nebyly nijak náhodné, ukazuje případ prostějovský, kde policie použila záminky srážky stávkujících s komisařem a vnikla do sekretariátu ve Spolkovém domě. "Četnictvo" - citujeme z "Expresu" - "muselo téměř po jednohodinném páčení dveře násilím otevříti" a pak vykonalo prohlídku, při které hledalo materiál, "který by usvědčil KSČ z antimilitaristické činnosti a jiných protistátních rejdů", jak praví úřední zpráva.

Tedy tak jako v Praze, tak jako v Mor. Ostravě a v Michalovcích, tak také i v Prostějově pokouší se "silná ruka" vésti útok proti KSČ pro její prý tajnou, rozvratnou činnost. To je směrnice. Ne proti jediné dělnické straně, která nezakrývá svůj úkol, vésti dělnický boj - ne, tak se neodvažují postaviti otázku. Chtějí vytvořiti kolem komunistické strany zdání ilegality. Chtějí jíti na ni "od lesa". Proto se směšnými pokusy tak podrobně zabýváme. Víme, že i tohle jest jenom předehra silné ruky. Bylo by těžkou chybou, kdyby dělníci neviděli dále a včas nezakřikli každou provokaci.

Ale krátce po zprávě o prohlídkách a zatýkáních, která byla včera v Praze provedena, dostali jsme další zprávu o věci, která je součástí útoku proti dělnickému hnutí. V šekovém úřadě v Praze jest neobyčejnou rychlostí prováděn soupis všech poukazů na konto dr Bohumila Vrbenského, který, jak známo, byl předsedou rozpuštěného Výboru solidarity a dal ochotně své konto k disposici peněžním poukazům na pomoc stávkujícím horníkům na severu Čech. Nyní zjišťují - na příkaz policejního ředitelství - v šekovém úřadě adresy všech těch, kteří v době od zahájení severočeské stávky poslali na konto dr Vrbenského nějaké peníze i přesnou výši těchto zásilek.

Máme přesnou zprávu, proč se to děje. Proti dr Vrbenskému má býti podáno trestní oznámení pro zpronevěru, které se dopustil prý tím, že on nebo jeho žena vybírali zaslané částky, zasílané ve skutečnosti nikoliv jemu, nýbrž Výboru solidarity. Tato zpráva ukazuje jasněji než cokoliv jiného, co chce "silná ruka". Dr Vrbenský má býti obviněn ze zpronevěry proto, že pohotově a nezištně poskytl své konto bojujícím havířům. Severočeští havíři velmi dobře znají dr Vrbenského a vědí, že vždy dovedl pracovati v jejich zájmu a že vždy z této práce osobně pro něho nevzešel žádný zisk. Ale teď policie ho chce obviniti ze zpronevěry dělnických peněz. Nepochybujeme ani na okamžik, jak na to odpovědí severočeští havíři. Ale severočeští havíři nesmějí zůstat sami. Útok na dr Vrbenského je útokem nejen na dělnického pracovníka, nýbrž také na dělnická práva.

Ovšem persekuce neomezuje se jenom snad na prohlídky a zatýkání. Každá i nevinná schůze v poslední době je zakazována. Jsou zakázány i závodní schůze. V N. Jičíně stojíme před volbami závodního výboru v kloboučnické továrně. Až dosud celý závodní výbor byl v rukou sociálfašistů. Nyní dělníci, nespokojení s politikou reformistickou, sami žádali rudé odbory o svolání schůze a postavení kandidátky jednotné fronty. Okresní hejtman, ruku v ruce pracující se soc. demokraty v N. Jičíně, zakázal i tuto závodní schůzi, poněvadž prý sestavení kandidátky jednotné fronty porušuje klid a pořádek a ohrožuje zájem republiky.

Ale nejsou jen tyto případy, těch případů je více. Všechny tyto zákazy, všechny persekuce směřují k tomu, aby nové zbidačovací a vyhladovovací osnovy zákonů, které mají býti v nejbližší době uzákoněny, uvedly pracující lid ještě do větší bídy a hladu. Pracující lid však poznává, že marně čeká na pomoc, která mu byla slibována, a bere proto po příkladu severočeských horníků svou věc do svých rukou. Tím ovšem vytváří podmínky pro to, aby zájem republiky jako vždy znovu byl ohrožen. Tak na př. ve Slezské Ostravě, kde na dole Ema brání se dělníci proti propouštění, proti zastavení závodu, i v době stávky jakékoliv sejití se stávkujících je zakázáno, závod je obsazen policií, která stojí úplně ve službách těžařů, a stávkující se nesmějí vůbec sejíti na žádnou důvěrnou nebo informační schůzi. Samozřejmě v důsledku této politiky znemožňování jakékoliv obrany dělníků roste nejen nespokojenost, nýbrž rozšiřují se dále příčiny nespokojenosti pracující třídy, rozšiřuje se zbídačení pracujícího lidu. Toto zbídačení zvláště strašlivě vyniká na Ostravsko-Karvínsku, v průmyslovém území, kde na malé rozloze je nuceno bydleti desetitisíce dělníků, kteří nemají dnes výživy. Ze 30.000 stoupl počet nezaměstnaných podle úřední statistiky na Ostravsku za měsíc duben na 50.000. Vedle toho desetitisíce jsou na dovolené a ostatní dělníci pracují 6, nejvýše 10 směn za měsíc. Vysoké pece až na 2 ve Vítkovicích stojí a není jinak ani ve třineckých železárnách. Ve vítkovických železárnách po stech úřednících má býti nyní propuštěno 5000 kovodělníků. Noviny "Právo lidu", "České slovo" a řada jiných reformistických, sociálfašistických listů přináší v dnešních číslech zprávy, že jsou to vylhané komunistické zprávy, že to není pravda. My tvrdíme, že je to pravda. Restrikční listiny pro 5000 dělníků, kteří mají býti propuštěni, jsou připraveny a hotovy. Tento úmysl propustiti 5000 kovodělníků zapírá se jen proto, že se čeká na vhodnou příležitost k jejich propuštění. Vedle toho v revíru je ještě 13.000 horníků, kteří jsou na neplacené dovolené zásluhou pražského ujednání, o něž se zasloužili reformističtí i fašističtí vůdcové, kteří ovšem jen za pomoci vlády, policejního i závodního teroru a různých podvodů a slibů měli možnost prosaditi a přinutiti horníky ku přijetí pražského ujednání. Ostravští horníci v šachtách na Orlovsku, Petřvaldsku a Karvínsku se bránili proti pražskému ujednání, vstoupili do boje. Nebyl nic platný rozstřel v Horní Suché, nebyl nic platen masakr a mlácení horníků a jejich žen. Třikráte šli horníci na Ostravsku do stávky. Bylo nebezpečí, že všechny šachty půjdou do stávky. Na všech šachtách byla jednomyslně usnesena nutnost stávky a vstup do stávky. Zisky cizáckých těžařů podle reformistického tisku byly ohroženy, byla obava, že pražský hanebný pakt, kde je podpis i samého ministra, bude rozbit. A proto bylo nasazeno všechno, aby na Ostravsko-Karvínsku nebylo následováno příkladu severočeských horníků a aby ostravsko-karvínští horníci byli přinuceni k přijetí pražského hladového paktu. Buržoasie a její spojenci, fašističtí a soc. demokratičtí vůdcové věděli, proč tak činí. Ostravsko jest územím strategicky důležitým, srážejí se tam na malém území dělníci trojí národnosti, a nejen na hranicích československých, nýbrž i v blízkém Polsku stále a stále zuří velký hospodářský a politický boj. Zrovna tak vede boj proletariát v Horním Slezsku, kde buržoasii hrozí nebezpečí koordinování, spojení tohoto boje i přes hranice. V důsledku toho bylo všechno nasazeno, aby boj na Ostravsku-Karvínsku nemohl býti rozvinut, poněvadž hrozilo nebezpečí pro buržoasii, že boj polského, německého a československého proletariátu bude koordinován a spojen. A my říkáme otevřeně, že hledáme a děláme všechno možné pro sbratření jak polských, tak československých a německých pracujících lidí, pro koordinaci tohoto boje bez ohledu na hranice. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 192. schůzi posl. sněmovny.] tak my také jako příslušníci dělnické třídy považujeme za svoji povinnost sjednotiti proletariát k znemožnění imperialistické války [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Všechny vaše krvavé persekuce a všechna opatření, která budete dělat, nezabrání sjednocení pracujícího lidu přes hranice států, které znemožní přepadení Sovětského svazu a jakoukoliv imperialistickou válku.

Ovšem nebyly to jen válečné důvody, nýbrž zisky těžařů, které byly, jak jsem již uvedl, ohroženy. Proto kde kdo vrhl se na bojující horníky. A byla to i Česká obec sokolská, která vydala prohlášení proti stávkujícím a v prohlášení uvedla, že je ohrožena republika - ne cizáčtí kapitalisté. Sokolové byli vyzýváni ke stávkokazectví. U České obce sokolské, která nyní zve pracující dělníky na Všesokolský slet, bude museti dělnická třída postaviti otázku, má-li jíti na tento Všesokolský slet, prováděný Českou obcí sokolskou, organisátorkou stávkokazectví, pomocnicí cizáckých těžařů, v jejichž čele a na vedoucím místě stál pověstný pan Zajíček, který byl doporučen Larischovi arcivévodou Bedřichem, z Bezručových básní známým a pověstným pod jménem Markýz Géro, ten pan Zajíček, který často po Karvinné chodil v sokolském kroji. A tu si bude nutno položiti otázku, zdali se pro dělníka sluší, aby tento kroj na sebe vzal a zúčastnil se sletu, který svolává organisace, která stála a stojí ve službách těžařů. A nebyla to jen Česká obec sokolská, bylo to také "České slovo", orgán hornické jednoty, které psalo dlouhé články na úvodních místech, že "temné živly" na Ostravsku podněcují horníky. Nebyli to těžaři, kteří brali podle "Českého slova" poslední žvanec suchého, okoralého chleba, nýbrž "temné živly" to byly, které bouřily a naváděly horníky ke stávce. A výsledkem všech těchto štvanic bylo, že policie na Karvínsku demolovala zařízení hornických bytů, mlátila horníky a jejich ženy v bytech. Řada žen byla zbita, mezi nimi obzvláště žena Válová z Karvinné tak, že 4 týdny ležela v nemocnici a několik dní musela býti krmena, poněvadž byla tak zmlácena, že se nemohla vůbec ani pohnouti. Lékař, který ji ošetřoval v nemocnici, prohlásil: "Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že se může policie něčeho podobného dopustiti. Četníci, ochrana naší demokracie, na Karvínsko přišli, když ještě nebyla stávka a nadávali horníkům na potkání polských sviní. V době plebiscitu objížděl polskou část Karvínska pan president Masaryk, který v mnohých svých řečech na Karvínsku pronesených sliboval polským dělníkům, jak se budou míti v Československé republice dobře. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To mají odměnou za to, že při plebiscitu hlasovali pro republiku. Národní sdružení, nár. demokratická organisace, podává ustavičně návrhy, aby všichni polští horníci byli propuštěni a říká: "Bližší je nám košile nežli kabát."

Ale všechna tato opatření nestačí. Veliká většina dělníků, i soc. demokratických, odmítla pražský pakt, i dělníci z Národního sdružení odmítli hladová pražská ujednání. Proto se hrozilo a vyhrožovalo, a když to všechno nepomohlo, slibovalo se 500 i 1000 Kč podpory podle gentského systému. Dnes ovšem horníci vědí, jak byli napáleni a jaká je ta podpora podle gentského systému. Právě proto také znovu vyrůstá na Karvínsku jednota, která byla podlomena.

Požadavky, které předložili horníci, jsou splnitelné. To dokazují nejen ohromné zisky těžařů, které byly uvedeny ve všem reformistickém i soc. fašistickém tisku v době sporu, nýbrž dokazuje to také případ centrálního ředitele Larischových dolů Zajíčka. Desateré konto v jedné bance, 17 fingovaných kont, miliony se rozhazují v době krise, kdy horníci hladovějí a nemají co jísti, a správa a ani sám majitel neví, že se miliony ztrácejí v době, kdy se nezaměstnaným odpírá hubená podpora. Dnes ovšem by se páni Zajíčka rádi zřekli a zříkají se ho, ale mohou se ho zříci snad jen v novinách, ale nikoli před veřejností, poněvadž ta pana Zajíčka zná. Jak jsem již uvedl, viděla ho choditi nejen v sokolské uniformě, nýbrž také v předních řadách a místech, ve funkcích nár. demokracie i Národního sdružení - a to mluví samo za sebe. Tato aféra dokazuje, jak ohromné, stamilionové zisky mají těžaři, a že by mohli lehce splniti požadavky, které položili horníci a rudé odbory.

Požadavky, které zde ve sněmovně byly předloženy a které byly vládní většinou buď znemožněny nebo zamítnuty, jsou tyto: Zastavení propouštění, žádné snižování mezd, zavedení báňské inspekce z řad horníků, sanace hornického pojištění, náhrada za vysazené směny a podpory všem vysazeným a nezaměstnaným.

Reformističtí vůdcové se snažili paralysovati tyto naše požadavky tím, že podali ve sněmovně návrh zákona na zestátnění dolů. Horníci se táží přes to, že nemohou od zestátnění dolů očekávati žádné zlepšení, co je s tím zestátněním dolů. Znovu se ukazuje, co jsme již říkali, že to byl podvod, který měl podlomiti jednotnou bojovnou frontu stávkujících horníků na severu Čech a na Ostravsku. Reformističtí vůdcové se v poslední době snaží obhajovati stanovisko těžařů poukazováním, jak poklesla těžba, a že zaměstnavatelé těžaři nemohou splniti požadavky, které byly vytýčeny. My tvrdíme, že je možno splniti tyto požadavky a že by se stalo jen jedno, kdyby byly tyto požadavky splněny, totiž že by nemohli dostávati statisícové platy závodní ředitelé a milionové platy centrální ředitelé, že by byly menší zisky a méně Zajíčků. Ale vy chcete míti Zajíčky a proto je také podporujete, proto se zde vytváří všemi prostředky politika, která směřuje k dalšímu zbídačení horníků a pracujícího lidu.

Mezitím, co jste se vy a vládní většina starali o zbídačení horníků a pracujícího lidu, konala se v Praze porada vedoucích činitelů s Rotschildem o sanaci vídeňské Kreditky. Dostali již mnozí a dostane pravděpodobně i Rotschild a za to se měly státi ve Vítkovicích určité ústupky, a to ve směru nacionálním. Ve Vítkovicích má býti prováděna politika směřující k tomu, aby tam bylo více českých úředníků, nikoliv tedy politika, jak zaměstnati dělníky a pracující lid, jak odstraniti krach a hřbitov, který se v posledních měsících z vítkovických železáren stal; ta směřuje k tomu, aby bylo na vedoucím místě o jednoho českého úředníka více. Na základě toho došlo ke změně. Generální ředitel Sonnenschein odstoupil a na jeho místo přišel český vlastenec Federer, který již ukazuje, jak to bude dělati. Přes 600 úředníků je venku a nyní má za nimi jíti 5000 českých dělníků. To je výsledek té politiky. Na Ostravsku je rozšířen takovýto vtip: Zajíček ukradl a odejel proti zákonu, Sonnenschein sebral miliony podle práva a zákonů a odejel také. Miliony jsou pryč; jedny odvezl Zajíček, druhé Sonnenschein, dělníci zůstanou ožebračeni a mají býti dále vyhazováni. Ovšem dělníci říkají, že to takto dále nepůjde. Severočeští horníci řekli, že mají dosti té politiky bídy a hladu, rozbili všechny umělé přehrady, které byly mezi nimi a jejich kamarády vytvořeny reformistickými a fašistickými vůdci, a vytvořili pevnou bojovnou jednotu. Vedli 4 týdny jednotnou stávku a docílili úspěchu. Nejcennější, co v boji získali, je hornická jednota, kterou uchovali až dodnes a kterou se brání. Proto na severu Čech nepřicházejí těžaři se zastavováním dolů přes to, že to měli v plánu, nepřicházejí s propouštěním, ale provádějí se tyto plány na Ostravsku. Reformističtí a sociálfašističtí vůdcové proti našemu tvrzení, že je možno vésti jednotný boj, stále dokazovali, že to možné není, ale severočeská stávka ukázala, že to jde a že je možno dělníky v závodech sjednotiti do jednotné bojovné fronty a jednotně bojovně vystoupiti, stávkovati a brániti se proti útokům zaměstnavatelů, ať by šlo o kterýkoliv odbor a kteroukoliv část zaměstnavatelů. Po té cestě, po které šli severočeští horníci, musí také následovati všichni dělníci a budou také následovati i horníci ostravští, kteří nevzdávají se boje proti pražskému ujednání a proti dalším zbídačovacím plánům.

My jsme označováni mnohými, že nemluvíme pravdu, když tvrdíme a dokazujeme, že 5000 vítkovických kovodělníků má býti vyhozeno z práce. Již jsem uvedl plány, které se připravují. Víme, že ředitelská konference má vypracovaný plán, podle kterého do podzimu na Ostravsku ze 37.000 horníků má zůstati v zaměstnání jenom 18.000 horníků;to by znamenalo, že 19.000 horníků má býti vyhozeno na dlažbu. Má býti zastavena řada dalších šachet. Dnes můžeme čísti v "Právu lidu" článek, kde se píše, že je připraven a v nejbližší době má býti schválen zákon, kterým bude znemožněno nebo má býti omezeno právo těžařů k zastavování šachet. Pan Mayer zde dokonce píše, že byl učiněn první krok k socialisaci důlního hospodářství. Kdyby měli horníci čekati na reformistické vůdce a na to, až tato sněmovna přijme zákon o opravdové, skutečné socialisaci, tak by dříve musili zemříti hladem a dočkali by se toho, že by byli všichni do jednoho ze šachet vyházeni. Je nutno pozastaviti se nad tím, jak daleko jde demagogie, aby horníci byli podvedeni, aby nepřipravovali boj a musili se podrobiti plánům, které připravuje ředitelská konference za pomoci a součinnosti reformistických i fašistických vůdců. A právě proto dělníci namnoze ukazují cestu ostatním závodům na Ostravsku, jakým způsobem je možno znemožniti zastavování závodů a masové propouštění horníků. Ovšem reformističtí a fašističtí vůdcové i za tohoto boje na šachtách přes to, že jest jednota, že není ani jednoho stávkokaze, píší v novinách, že horníci budou terorem nuceni k práci. Reformističtí vůdcové, Svaz horníků a fašistické Národní sdružení vystupují zde v roli těch, kteří pokoušejí se zlomiti za každou cenu spravedlivý boj horníků, aby neměl následování na ostatních šachtách. A tu my znovu připomínáme a zdůrazňujeme, že požadavky horníků jsou splnitelné. Dokazují to veliké zisky, které byly uváděny a které na Ostravsku za poslední správní rok činí 409 mil. Kč, jak samo uvádí "Právo lidu" a reformistický tisk. Poslední bilanční zpráva za r. 1931 uvádí, že Severní dráha, akciová společnost, která vyhazovala sta horníků na Ostravsku, znovu i za tento rok hospodářské krise, bídy a hladu pracujícího lidu, v době velikého strádání, kdy desítky horníků byly zabity na dolech, kdy řada hornických matek ze zoufalství vzala si život, kdy horníci v řadě případů se věšeli, kde i horníci organisovaní ve svazu Brožíkově, kteří dostávali podporu podle gentského systému, z bídy, hladu a zoufalství volili jediný prostředek, smrt provazem, že tato Severní dráha za r. 1931 vydělala a rozdělila mezi své akcionáře čistého zisku 18,058.817 Kč. Bilance Báňské a hutní společnosti uvádí, že hrubý zisk činí Kč 87,577.027.85. Celý tento zisk byl prý dán na odpisy. Báňská a hutní společnost figuruje zde jako jeden z největších zaměstnavatelů a vykořisťovatelů na Ostravsku, jako společnost, která podle své zprávy nemá čistého zisku, která podle toho cely zisk věnovala na odpisy. Je však potřebí znáti, jak se tyto odpisy prováděly. R. 1927 stoupla bilanční hodnota majetku Báňské a hutní společnosti o 126 mil. Kč. Investice provedené do konce r. 1931 vyžádaly si nákladu a bylo za ně zaplaceno 746 mil. Kč. Za 4 léta byly provedeny odpisy za 620 mil. Kč, 83% celé investice. Prostě hospodářství - něco neobvyklého nebo nemožného. Proč to? Jenom proto, aby se nemusil žádný zisk uvádět, aby se nemusily platiti žádné daně a nemusilo se nikomu nic dát.

A když se podíváme, jak vypadají za tohoto stavu výplaty horníků, vidíme: 15. května t. r. na příklad na závodě Jan Maria, když horníkům byly učiněny srážky do bratrské pokladny na pojištění, na světlo a za byt, nedostávalo se na jejich výplaty. Správa Vilczkovy společnosti dala 25 Kč zálohy a horníci dobírali 1 Kč. (Slyšte!)

Mohl bych uvésti více případů; na příklad na důl Jan Karol, u Larischovy společnosti, závod, kde právě hospodařil proslulý pan Zajíček, v době hornické stávky jsme na četnického velitele poslali horníky, kteří mu ukázali výplatní lístky, podle nichž dobírali 1.7 Kč, 3, 4, 5 Kč. Výplaty činily 30 Kč, nejvyšší byla 180 Kč a z toho má doma horník živit několikačlennou rodinu, snad 6-, 7-člennou. Četnický velitel se chytil za hlavu, když viděl, proti jakým horníkům má posílat četníky, když se horníci bránili.

A v této době stáli sociálfašističtí vůdcové v prvních řadách těch, kteří bojovali proti horníkům, lámali jejich stávku, spravedlivý boj horníků, a mají dnes velikou zásluhu, že pražské ujednání stalo se skutkem a že na Ostravsku další zbídačování horníků bude dále postupovat. Ale pražské ujednání bude míti ještě dalekosáhlejší následky, poněvadž nejenom že bylo dovoleno vysazovati tisíce horníků, nýbrž pražským ujednáním snížen byl i příplatek za výkon horníkům o více než 50% a zůstal 3 turnusy pozadu. Teprve nyní projeví se v praksi účinek pražského ujednání, až všichni důlní dělníci, kterých je přes 29.000, dostanou příplatek o větší část snížený, kdy vlastně z tohoto příplatku, který byl výpomocí a kterým se zacpávaly největší díry v rozpočtu hornických domácností, nedostanou vlastně nic.

Tyto poměry vedou vlastně horníky k poznání, že jim nezbývá nic jiného než po příkladu severočeských horníků bojem, jednotnou velikou stávkou znemožniti tento stav. Že horníci po této cestě půjdou, dokazuje případ závodu "Emma". Všichni horníci stáli jednotně v boji. Je to znovu důkaz proti tvrzení, že není možno vytvořit jednotný bojovný postup, je to důkaz, že je možno vytvořit jednotnou bojovnou frontu a že je možno na závodech jednotně bojovat a se bránit. Reformisté ovšem znemožňují za každých okolností tuto jednotu. O závodě "Emma" se vědělo již dříve, že bude zastaven. Reformističtí vůdcové neřekli však horníkům, že podle zásady a hesla "jeden za všechny a všichni za jednoho" je nutno se brániti, nýbrž ve spolku s těžaři a báňským úřadem v Mor. Ostravě vyjednávali, aby členové Svazu horníků propuštěni nebyli a aby byli přesazeni na jiné závody.

Dostal se nám do rukou opis dopisu, který byl zaslán z revírní rady, která je v rukou reformistů, sociálních demokratů. Dopis zní:

"Báňskému revírnímu úřadu, k rukám min. rady p. dr Feifra v Mor. Ostravě. Dle naší soukromé rozmluvy přikládám seznam vašich členů ze Svazu horníků. Žádám uctivě, aby byli postupně překládáni na závody Vilczkovy společnosti."

Kdo je tajemníkem revírní rady, je všeobecně známo. Tímto způsobem snažil se Svaz horníků vytvořiti takové stávky, aby horníci již předem před vstupem do boje byli ujištěni, že o ně nejde, že zůstanou v zaměstnání nebo že budou přeloženi na jiný závod. Soc. demokratičtí horníci vstoupili však do stávky a dnes byli terorem donuceni svými sekretáři, aby nastoupili práci, nebo že musí prostě počítati s tím, nenastoupí-li práci, že se do práce nedostanou a že Svaz jejich hájení nepřevezme. Takovým způsobem znovu se pokusili soc. demokratičtí reformističtí vůdcové na Ostravě zlomiti jednotnou stávku na závodě "Emma".

Dnes přináší "Právo lidu" také takovou zprávu pod titulkem "Záhadná role komunistů mezi horníky." Uvádí se tam, že prý těžaři protežují komunisty. Jak je protežují, je viděti z dopisu baňskému úřadu, z opisu toho dopisu, který jsem dostal do rukou, který byl zaslán tajemníku revírní rady báňského úřadu k rukám min. rady Feifra. Ale není jen tento důkaz. Mám ještě řadu jiných důkazů, a to obzvláště o postupu rozhodčího hornického soudu, který úplně fašisticky rozhoduje nyní ve smyslu přání těžařů a propouští členy závodních rad z Průmyslového svazu horníků ne pro nějaký důvod uvedený snad v zákoně o závodních radách, nýbrž prostě proto, že v době stávky nedělali stávkokaze. Již ta skutečnost, že členové závodních rad se nepropůjčili k stávkokazectví a s ostatními horníky byli solidární a stávkovali, stačila, aby byla důvodem k výpovědi z práce.

Jak se postupuje u tohoto soudu, svědčí řada případů. Na jámě "Ludvík" správa závodu žádala, aby člen správní rady byl propuštěn. Správa závodu neměla důkazu proti dotčenému členu závodní rady, nenašel se svědek ani z řad úředníků a zřízenců. Na základě toho byli vzati za svědky 3 zaměstnanci závodu, jeden mnohokráte trestaný, jeden, který zavinil na šachtě smrt dvou horníků svou neopatrností, a třetí, který nemá oko, tedy tři, kteří byli z milosti na závodě. Kdyby tito lidé nešli svědčiti, byli by zbaveni zaměstnání, ale panu předsedovi rozhodčího soudu, soudnímu radovi Tesařovi stačili tito 3 svědkové, aby člen závodní rady byl vypovězen přes to, že závodní rada namítala nemožnost a nepřípustnost těchto svědků.

Uvádím jiný případ: Na dole "Hedvika" v Petřvaldě byli dva členové závodní rady Voznica a Franěk navrženi rozhodčím soudem, aby byli propuštěni. Korunním svědkem z Petřvaldu byl strážmistr Kalenda. Ten má nařízeno od policejního ředitelství, aby dával pozor na každého funkcionáře. Tento korunní svědek tvrdil, že viděl na př. obžalovaného Franka na závodě ráno, ačkoli druzí svědkové, mezi nimi sám závodní inženýr, tvrdili, že viděli Franka na závodě odpoledne.

Pan vrch. rada Tesař připustil, aby pan strážmistr potom řekl: "Ano, já jsem se mýlil, on tam byl odpoledne." U soudruha Voznici tvrdil, že soudr. Voznica přemlouval horníky, aby šli do stávky. Dokázalo se, že Voznica byl v Opavě u finančního ředitelství, kde vyřizoval záležitost družstevního dělnického domu v Petřvaldě. Ale přes to byl pro pana Tesaře tento důkaz dostačující a dalo hodně práce, než obhajoba přesvědčila, že je nutno opravdu vyšetřiti, zda v Opavě byl a že není možná na základě tvrzení četnického strážmistra dáti souhlas k jeho propuštění.

Takových případů od rozhodčího soudu dala by se uváděti řada. Dělníci na Ostravsku a zvláště horníci vědí, že na základě toho všeho jednání zbývá jim pouze jedna cesta, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

A po té cestě samozřejmě půjdou i ostatní dělníci na Ostravsku. Že je tomu tak, dokazují poslední výsledky volební. V Orlové, v centru hornickém, kde soc. demokraté měli své největší posice, byli tam nejsilnější frakcí, ztratili soc. demokraté tři mandáty a komunistická strana získala více než 450 hlasů a nové 3 mandáty, tedy ze 7 stoupla na 10 mandátů. V Německé Lutyni zmizeli němečtí soc. demokraté vůbec. Komunistická strana dostala tam 12 mandátů. A tak bychom to mohli jmenovati dále. Zrovna tak je to i při volbách do závodních výborů. V chemické továrně v Bohumíně, kde jsme neměli žádného člena závodního výboru, měli tam soc. demokrata a hakenkreuzlery, máme nyní 3 členy závodního výboru. Zrovna včera přišla zpráva z chemické továrny v Petrovicích; je to odpověď dělníků na vaše velké štvanice, na štvanice proti Sovětskému svazu a přípravy k nové imperialistické válce.

Dělníci dávají jasnou odpověď, jakým způsobem je nutno bojovati nejen za své požadavky, nýbrž i proti imperialistické válce [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Demonstruje hlasováním pro rudou kandidátku proti imperialistické válce [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a dává na jevo, že se připravuje k boji za své požadavky proti propouštění a snížení mezd, za 6hodinovou dobu pracovní, a dává na jevo, že nastupuje cestu bojovného sjednocení v závodech, po případě v severočeských revírech. Pracující třída, dělníci na závodech, pracující zemědělci na venkově vytvoří bojovnou proletářskou jednotu. Nemají jiné cesty. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)