Ale zároveň s touto deflační politikou máme na druhé straně počátek inflační politiky, vynucený poměry. S hlediska pracující třídy a to jest pro nás rozhodující - musíme říci, že obojí, deflační politika i inflační politika jsou osudné pro pracující lid; oba způsoby, jimiž se kapitalisté hledí zachrániti, jdou na útraty pracujících. Při deflaci cítí to dělník, když se krise rozšiřuje, nezaměstnanost vzrůstá, tedy zcela zřetelně, přímo a nepřímo poškozuje pracující. Při inflační politice nemusíme o tom mnoho mluviti. Tu pracující ve většině zemí udělali již tak křiklavé zkušenosti, že nyní jest mezi pracujícími vrstvami největší obava, že by se mohla zase provozovati inflace. Nyní zde vidíme, jak stát touto politikou, tímto zákonem z donucení musí kráčeti cestou inflace.

Tu není náš stát samoten. Viděli jsme, jak v bohaté, mocné Americe byl usnesen inflační zákon, jak Anglie tím, že se vzdala zlatého standardu, vyslovenou inflací kráčela v čele, jak mnoho států musilo Anglii následovati, vidíme, jak dnes v Německu pouhé ohlášení Hitlerova kursu, pouhý fakt, že se Hindenburg odhalil jako to, zač jsme ho vždy líčili, jako Hitlerův průkopník, působí zneklidnění pro inflaci, se kterou se již na burse počítá, že se v Německu provozuje vyslovená inflace a že kursy stoupají; právě v zemi, kde jest největší nezaměstnanost, vidíme, jak kursy skáčou do výše, poněvadž kapitalisté počítají s tím, že peníze budou znehodnoceny. Přirozeně prohlašuje i německá vláda, že se marka musí udržeti za každou cenu, přirozeně prohlašuje německá vláda, že to je pomluva, že chce provozovati inflační politiku. Právě tak, jako se prohlašuje u nás, že přirozeně nemůže býti řeči o inflaci. Všichni prohlašují, sociálně demokratičtí vlastenci a agrární vlastenci, pro které jest tím nejsvětějším česká koruna, že nesmí zakolísati, neboť jinak by zakolísal stát. To jest pro soc. demokraty to nejsvětější. Nezaměstnaní mohou vyhladověti, ale stát nesmí zakolísati! Právě tak, jako se němečtí kapitalisté - a oni vědí, co je inflace a co nikoliv - těmito řečmi vlády nedají zdržeti, jak se ukazuje na burse, kde jde o obchod a kde neplatí žádné fráze, jak chápou tuto politiku ve skutečnosti, právě takové jsou řeči o tom v Československu. Řeči, že není inflace, nejsou rozhodující, nýbrž rozhodující jest fakt, že se tvoří volné pole pro vytvoření 758 milionů nových peněz bez úhrady, a to jest vyslovená inflační politika.

Jak nebezpečné a škodlivé následky to bude míti pro dělníky, o tom nemusím mluviti, poněvadž jsme to všichni prožili. Jsou iluse a všichni nepřátelé dělníků se snaží tyto iluse zesíliti a ukázati, že prý dělníci budou míti z inflace jisté výhody. Dnes máme v Československu nejméně přes milion nezaměstnaných, i když se jich úředně přiznává 600.000. A mezi těmito nezaměstnanými, kteří nemají peníze, které by mohly býti znehodnoceny, povstává myšlenka, zdali by snad přece inflace nemohla vytvořiti aspoň jedné příležitosti, aby se zase dostali do podniků, aby aspoň část z nich mohla zase nalézti práci. Jest to jedna z nejnebezpečnějších a nejklamnějších ilusí, která může býti, iluse, kterou rozšiřují zvláště sociálfašisté, kteří vystupují jako zvláštní agitátoři pro inflaci. Ale oni neříkají: My jsme pro inflaci, nýbrž: My jsme pro rozšíření úvěrnictví, aby zase nastala práce. Může tímto způsobem býti vytvořena práce, může tím býti napravena krise? Jakými způsoby má inflace odstraniti nezaměstnanost? Jak se toho má dosíci, to jest přece velmi prosté. Inflace znamená levný výprodej. Zboží se může levněji prodávati do ciziny, když jest vlastní měna znehodnocena. Kupuje se, prodává se, vývoz stoupá a tisíce dělníků jest zaměstnáno. To jest však iluse, kterou se snažíte vytvořiti. To jest jen jedna z nebezpečných method, jako když se říká, že když se snižují mzdy, budeme moci levněji prodávati cizině. Ale dělníci prohlédli tento podvod, že se snižováním mezd neodstraní nezaměstnanost, neboť vědí, že snižování mezd má dvojí účinek. Nechci říci, že by to s hlediska kapitalistů nebylo myšleno docela důsledně. Pro kapitalisty znamená snižování mezd a inflace zvýšení jejich zisků na útraty pracujících. Ale když se věc takto zkroutí, že s tím jest spojen i zájem pracujících, pak musíme odhaliti klamný závěr, záležející v tom, že jednak poklesem kupní síly, jenž znamená snižování mezd, přirozeně povstává zase tendence ke zostření krise a že tendence, které by zdánlivě mohly přinésti úlevu, totiž prodej do ciziny, dnes již ani nepůsobí, nehledě k tomu, že bychom je zamítli. Zamítli bychom, abychom na útraty dělníků podporovali vývoz snižováním mezd, olupováním a inflací. Ale ani tyto tendence nemohou dnes býti účinné, poněvadž se přirozeně dnes vede tento boj ve všech státech, stejně jako při snižování mezd, tak také při inflaci; proti snižování mezd v jednom státě brání se jiný stát také snižováním mezd. Dělníci mají v obou státech stejně snížené mzdy, ale nemají již práci, poněvadž se ovšem snižování mezd vzájemně ruší. Právě tak jest tomu s inflací. My nejsme první a nejsme poslední stát, který vstupuje na cestu inflační politiky. To znamená, že se dnes těmito metodami jen zostřuje všeobecný hospodářský boj mezi jednotlivými státy, který sám přispívá k ohromnému zostření krise, a tím se zostřují i imperialistické konflikty a také tato šílená rychlost, se kterou se řítíme do nové války.

S hlediska pracujících tedy znamená tento zákon část [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] které se dnes podniká na pracující. Několik takových zákonů jest již pod střechou, jeden zákon máme nyní před sebou a četné jiné takové zákony se nyní připravují, neboť to není poslední zákon. Již slyšíme, že se má připraviti oloupení státních zaměstnanců o zbytek vánočního přídavku, a již slyšíme, že ani to již nestačí, že to všechno jde ještě příliš pomalu pro ministra financí, [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] který chce již snížiti platy státním úředníkům. Soc. demokratičtí vůdcové hrají si jako vždy na uklidňovatele pracujících mas. Poslali k ministrovi deputaci, která si dala od něho slíbiti, že se to neudělá, kdyby to nemělo býti nutné. Ale bude to nutné a konec konců řekne ministr financí státním zaměstnancům: Chcete, abychom to udělali tak jako v Rumunsku, že byste nedostali vůbec nic, či chcete raději, aby se vám vzalo 10 nebo 5%? [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pravím, že tento zákon jest částí [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ale liší se od jiných [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] tím, že jest zvlášť nebezpečný. Zde jde zase jednou o 3/4 miliardy. To zde v Československu nemá již významu. Vzíti pracujícím miliardu, 3/4 miliardy, to jsou maličkosti, jen aby se ucpaly díry ve státní pokladně. Ale zde jde o zvlášť nebezpečnou cestu, na kterou buržoasie ve svém zoufalství vstupuje, poněvadž již nevidí jiného způsobu. To jest počátek inflace; může se sice začíti, může sice býti úmysl: uděláme jen malou inflacičku, jak řekl jeden z pánů v rozpočtovém výboru; ale člověk se může octnouti v situaci, kde se věci nedají již ovládnouti a kde již nikdo neví, kam to povede. K tomuto celému [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] způsobu, jehož se zde užívá, jest nutným protějškem fašistický kurs, který se zavádí na celé čáře. Byl rozpuštěn spolek 15 až 20 fašistických mladíků, čímž se na tak zvaném fašismu vůbec nic nezměnilo a nyní máte správnou záminku, abyste mohli postupovati proti komunistům a proti proletariátu nejostřejšími fašistickými způsoby, a musíte to dělati, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Finanční bída jest jednak následek hospodářské krise, hospodářského krachu, jednak, právě jako v Rumunsku, následek toho, že přes zející prázdnotu ve státních pokladnách se klidně vyhazuje 2.000 milionů na válečné zbrojení a že se na tyto účely vydávají ještě jiné peníze, že na válečná zbrojení zde vždy musejí býti peníze [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Tato skutečnost války a krise projevuje se i v tak zvané politice silné ruky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a pro přípravu k válce jest zapotřebí silné ruky fašismu. Proto vidíme, že dnes přichází ministr Slávika dovolávaje se tohoto směšného manévru, který zde byl proveden s fašistickou mládeží, již prohlašuje: Zakročíme ovšem s nutnou energií i proti druhé straně, a že si tento ministr troufá veřejně prohlásiti, že jsme musili sáhnouti k těmto fašistickým opatřením, abychom chránili demokracii. A jaká jsou ta opatření? Mluvím jen o těch, která přiznal sám ministr a o nichž prohlašuje, že jsou nutná na ochranu demokracie. Prohlašuje: Vydal jsem pokyny okresním hejtmanům kdo zná okresní hejtmany, ví, jak postupují již bez pokynů a jaké účinky musejí míti takové pokyny, aby netrpěli schůzí, při kterých hrozí nebezpečí, že se podnikne něco proti státu a aby ihned rozpouštěli schůze, kde se budou tvrditi jakékoliv nepravdy. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) To znamená pokyn, aby proletářská shromažďovací svoboda byla úplně zničena a odstraněna, neboť přirozeně musejí se na každé opravdu proletářské schůzi říkati věci, směřující proti tomuto kapitalistickému státu, který potlačuje pracující, a všechny tyto věci, pravdy, které se tam řeknou, budou s hlediska Slávikova nepravdami. To znamená ještě více, to znamená, že Slávik tímto pokynem okresním hejtmanům chce sprovoditi se světa boj proti imperialistické válce. Neboť hlavně o to jde. Praví se, že se nesmějí rozšiřovati nepravdivé zprávy. Vždyť jsme se již dožili toho, že byl kdosi zavřen pro rozšiřování nepravdivých zpráv, poněvadž tvrdil - co tvrdí celý svět - že dojde k válce mezi Japonskem a Ruskem. A když by se měla každá schůze pro to rozpustiti, jak si to vlastně pan Slávik představuje? Ale na štěstí věci nezávisí jen na oběžníku pana Slávika, nýbrž proletariát, pracující masy potlačených národů v tomto státě mají také ještě co říci k tomu, budou-li se schůze konati či nikoliv. Bude-li Slávik zakazovati všechny schůze ve prospěch proletariátu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.) Pracující nedají si vzíti právo [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nedají si vzíti právo bojovati proti válce a především nikoliv právo bojovati proti tomuto fašismu, který chcete zavésti, abyste zajistili tuto politiku.

Jak daleko se tu jde, můžeme pozorovati právě z posledních skutečností. Zde v Praze byla hromadně provedena zatčení a domovní prohlídky a po zatčení pokoušejí se k těmto zatčením zkonstruovati špehounské aféry. Zatýkalo se prostě proto, poněvadž jde o proletáře; a protože se to přece nedá říci, čteme již nyní v "Právu lidu", že za těmito věcmi vězí špionáž. Abych se zmínil o jiném případu, který jest zvlášť pobuřující a bude míti zvlášť špatné účinky na horníky v severozápadních Čechách: vládní čenichalové zjistili spořitelní účet dr Vrbenského. Dr Vrbenský dal svůj spořitelní účet k disposici solidaritě. Na tento účet docházely peníze pro hladovějící, pro bojující horníky. [Další slova byla usneseném předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dr Vrbenský [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vybíral peníze ze svého soukromého účtu. Člověk by se domníval, že v kapitalistickém státě každý má právo vybírati peníze, které má na svém účtu. Ale ne! Vláda byla jiného mínění. Když to směřuje proti dělníkům, pak neplatí ani vlastní zákony soukromého kapitalismu o posvátnosti soukromého majetku. Nyní se čenichá na tomto účtu, aby se zjistilo, kolik peněz na něj došlo ve prospěch horníků, a chtějí proti dr Vrbenskému zahájiti při pro zpronevěru peněz, které mu nepatří. Že zachránil tyto peníze pro horníky, to jest zpronevěra; [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] klid, jistota v kapitalistickém státě. Jsem přesvědčen, že až horníci v severozápadních Čechách uslyší o tomto kousku vlády, přiměřeně na něj odpovědí a naučí vládu, že se nesmí dotýkati peněz, které dělničtí proletáři dali z posledního, že to jsou české koruny, které jsou skutečně posvátné, ale nikoliv české koruny, které stát chce chrániti.

Tak se věci mají a proto zde musíme dělníkům říci, aby se spojili bez rozdílu strany a národnosti. Nesmějí se dáti rozeštvati ani takovými řečmi, jaké jsme zde před chvíli slyšeli a jejichž účelem jest jen pomoci těm, proti nimž se zde demokraticky vystupuje, se zdáním těch, jimž se stala křivda. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] potlačuje také surově národní menšiny v tomto státě a provádí nejostřejší teror. Viděli a slyšeli jsme zde několik příkladů o tomto národním útisku menšin; ale toho zde tito pánové využívají, aby pracující jednoho potlačeného národa poštvali proti pracujícím druhého národa, ačkoliv to jest česká buržoasie, která dělá tuto politiku, ačkoliv to jest německá buržoasie, která tuto politiku podporuje a ačkoliv z obou stran sociálfašisté také provozují tuto politiku národního utlačování. Musí se vytvořiti jednota dělníků zezdola [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. června 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jejímž projevem jest i tento zákon, proti fašismu, který provází tuto politiku, proti nebezpečí imperialistické války, které jest dnes nejnaléhavější a největší nebezpečí, které hrozí pracujícím. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Zajiček. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Zajiček [německy]: Slavná sněmovno! Úřední a poloúřední československé časopisy oznámily v posledních týdnech, že předseda nebo ministr financí přednesou zde výklad, v němž chtějí oznámiti zásady hospodářského programu. Dodnes jsme na tento výklad čekali. Místo toho četli jsme v "Českém slově" tak jako pokračování románu, co vypravoval, jaké myšlenky pronášel ministr financí v klubu české nár. socialistické strany. Musíme říci, že nás tyto výroky ministra financí v klubu nějaké strany nezajímají ani v nejmenším, poněvadž nemají vůbec úřední ráz.

Dne 19. května zúčastnil se předseda vlády sjezdu průmyslníků a všechno bylo napjato, co zde promluví předseda vlády. Všechno očekávalo zásady hospodářského programu. Než všichni jsme byli velmi zklamáni, a konstatuji, také mnohé koaliční strany. Předseda vlády tam prohlásil: "Minula doba mluvení, musíme započíti s prací." Tu se konstatuje, že vláda, která jest 2 1/2 roku u vesla, dosud jen mluvila a že nyní po 2 1/2 letech chce započíti s prací! Toto přání, že se nyní má započíti s prací, jest podle Udržala ještě více než program. Předseda vlády státu, v němž bydlí 15 milionů lidí, dovolí si takovouto větu: "Není nic lehčího než sestaviti program. Sám jsem nepřítel takového postupu."

Dvě konstatování: Předseda vlády a jeho ministr financí jasně prokázali, že nemají úcty k parlamentu. V Československu jsou zavíráni lidé, kteří jednají proti demokratickým zásadám, a na druhé straně vidíme, že vláda den co den nedbá nejprostších zásad demokracie. Vypadá to tak, jako by touto metodou měla býti propagována "druhá říše" páně Klofáčova. Vláda jest k tomu, aby vládla a aby vedla. Kdo chce vládnouti, musí míti nejdříve program, musí věděti co chce. Předseda vlády programu nemá, neví, co chce. Můžeme klidně prohlásiti. že vláda žije dnes z ruky do úst.

Zvláště strana, ke které patří předseda vlády, stále mluví, že se pro zemědělství musí konečně jednou něco státi. Před 2 1/2 rokem podali jsme obšírný agrární program. Prohlížíme-li dnes tento program, musíme říci: Kdyby byl býval uskutečněn, bylo by se dostalo zemědělství daleko větší a rychlejší pomoci než zákony, které parlament vyřídil v posledních dvou letech.

Vláda již po několik týdnů a měsíců ohlašovala, že chce poskytnouti zemědělcům levnější úvěry. Onen návrh zákona byl dnes ve sněmovně rozdán. Před 2 1/2 rokem půjčila vláda dvěma zkrachovaným bankám 300 milionů na 1% až 2% úrok. Tenkráte naše strana podala samozřejmý návrh, aby se také zemědělství půjčilo 300 milionů Kč. Konstatuji, že zemědělství dodnes nedostalo ani haléře levného úvěru. Dnešní zákon, sebe lépe míněný, přichází v mnoha směrech příliš pozdě, neboť, když před 2 měsíci proskočila zpráva, že se pracuje o takovémto zákonu, o moratoriu pro drobné zemědělce, některé záložny snažily se zakročiti proti nim exekučně. Stane-li se tento návrh zákona konečně jednou zákonem, bude to pro mnoho lidí příliš pozdě a hrozí nebezpečí, že se peníze poskytnou takovým lidem, kteří nemají žádného nároku, snad některým zkrachovaným zbytkovým statkářům.

Tážeme-li se venku rolníků, zda by byli spokojeni s cenami, které dostávají, slyšíme: Ano, byli bychom spokojeni, kdyby také daně a průmyslové zboží pokleslo v ceně. Tu musíme konstatovati, že vláda, v níž přece agrárníci jsou velmocí, učinila pro zemědělce jednu věc, že nejméně jednou za měsíc vyšel zákon, který zvýšil daně, zvýšil poplatky, zvýšil dopravní sazby po železnici, zkrátka a dobře: situace zemědělců se každého měsíce zhoršovala zákony této vlády. Nehledě k tomu, že se tyto daně vymáhají od lidí takovým způsobem, že jest to prostě neuvěřitelné a neslýchané.

Pánové! Poslední zprávy o velkoobchodním indexu k 1. květnu t. r. nám ukazují, že velkoobchodní index potravin stojí na 95, průmyslových výrobků však na 104. Rádi přiznáváme, že cena mnoha průmyslových výrobků velmi poklesla. Ale právě cena oněch průmyslových výrobků, jichž potřebuje rolník, téměř neklesla, poněvadž jsou vyráběny kartely. Vláda dodnes se nevzmužila, aby energicky zakročila proti kartelům.

Meziobchod má zajisté za úkol plniti důležité funkce. Ale není možno, aby tento distribuční proces pohltil více peněz, než kolik dostane zemědělec. V míru se říkalo: Koupí-li se v obchodě za 100 mírových korun domácích potravin, zůstane z toho zemědělci 70 korun. Dnes jsou poměry podstatně jiné. Koupí-li se dnes za 100 Kč domácích potravin, dostane rolník určitě daleko méně než 70 Kč. Nechci obviňovati jedině obchod. Jest jisto, že byly podstatně zvýšeny nákladní sazby a daně a že dnes dostane rolník procentně značně méně než v míru.

Ale nemluví se jen velmi mnoho o agrární pomoci, nýbrž i o překonání hromadné nezaměstnanosti. Tážeme-li se podnikatelů, jak si představují řešení dnešní krise, většina jich řekne, že se musí snížiti mzdy. My takto nesmýšlíme. Říkáme: Dělník musí vydělati tolik, aby mohl žíti, jak se na člověka patří. Dostane-li však ještě méně než dnes, ztratí zemědělci nejdůležitější spotřebitele svých výrobků. Musím také upozorniti, že se novým snížením mezd dělnictvo ještě více zradikalisuje.

Za druhé se navrhuje: Snížení sociálních břemen. Připouštíme, že tak zvaná sociální břemena jsou velmi tíživá. Ale musíme se přece tázati: proč jsou tyto výdaje tak vysoké? Upozorňujeme, že režie mnoha sociálních ústavů jest neobyčejně vysoká. Jest přece jisto, že dnes jest v nemocenských pojišťovnách pojištěno daleko méně dělníků než před 4 až 5 lety. A přece v mnoha nemocenských pojišťovnách jest dnes více úředníků než tenkráte. Všichni víme, že platy všech státních úředníků byly sníženy. Ale jest také fakt, že se zvláště ředitelé nemocenských pokladen bránili rukama nohama, aby se také jim něco vzalo, ačkoliv tito lidé jsou placeni z krvavých peněz dělnických. Před lety byly pro mnohé nemocenské pojišťovny vystavěny přímo paláce, a to z vydlužených peněz, které se nyní musí spláceti. Mluví se také o tom, že mají býti sníženy důchody dělníků. Na to odpovídáme: Začněme nejprve šetřiti u daní, snižme nejprve daně a pak sociální výdaje!

Velmi důležitou otázkou jest dnes 40hodinný týden. Dělnictvo chce za 40 hodin vydělati právě tolik jako dnes za 48. (Posl. dr Luschka [německy]: Ve skutečnosti jsou již rádi, mohou-li vydělati jen za 40 hodin!) Chceme-li projednati otázku všeobecně, musíme konstatovati, že dnes dělníci následkem racionalisace konají namáhavější práci než dříve a že požadavek, aby pracovní doba byla zkrácena, jest naprosto spravedlivý.

Pro drobného rolníka a živnostníka nemá 40hodinný týden v této chvíli vůbec významu. Všeobecně lze zavésti 40hodinný týden jen v dobách rozmachu, nikdy však v dobách krise, jakou dnes prožíváme. K tomu připojuji, že v části továren bylo by již možno u nás 40hodinný týden beze všeho zavésti, na př. v tabákových továrnách nebo v továrnách chráněných kartely tak, že vůbec necítí konkurence, vzpomeňte jen na velké cementárny a železárny. Než se zavede 40hodinný týden, musí se radikálně omeziti práce přes čas a musí také býti postaráno, aby byl vydán zákon upravující otázku dvojího výdělku.

Dělníci spatřují dnes v potravinových poukázkách více méně almužnu, místo těchto poukázek žádají práci. Pro nás jest produktivní péče o nezaměstnané nejen důležitým problémem sociálním, nýbrž i důležitou otázkou národní. Němci činí asi 25% obyvatelstva, ale mezi nezaměstnanými můžeme říci, že činí 50% a ještě více. Proto žádáme, aby bylo učiněno vše, aby se provádělo co možno nejvíce silničních staveb, regulací řek, meliorací atd., aby velká část dnes nezaměstnaných lidí mohla býti opět přijata do práce.

V poslední době bylo tu a tam hájeno mínění, že se stavební ruch nemá již podporovati, že se stavělo již dosti. S tím nemůžeme souhlasiti. Prohlašujeme: Právě podporování stavebního ruchu jest nejdůležitější prostředek ke zmírnění nezaměstnanosti. V nejbližší době budeme míti příležitost promluviti o této otázce obšírně. Nyní se chci zmíniti jen o třech bodech. Dosud bylo možno vyvlastňovati staveniště, ale za cenu v místě obvyklou. Zvláště ve velkých městech se stávalo, že lidé nechali staveniště ležeti ladem a pak za to dostávali strašlivé peníze. Věříme, že by bylo úplně spravedlivé, kdyby se v určitých případech udělilo právo vyvlastňovati staveniště za mnohem nižší ceny a nikoliv za spekulační ceny. Pak žádáme, aby ceny některých stavebních hmot, které jsou dnes vázány kartely, na př. cement a železo, byly konečně radikálně sníženy. Jest smutné, že Baťa železo, které potřebuje pro své stavby, odbírá z Belgie, poněvadž v Československu jest značně dražší než v Belgii a v Německu.

Vší silou musíme se postarati, aby bylo podporováno kolonisační hnutí. Jest přece jasné, že nebude možno, aby všichni dělníci nalezli příště zaměstnání v továrnách. Část těchto dělníků musí přesedlati. Musíme ztížiti, aby se dnes ještě tisíce lidí stěhovalo z venkova do města. Nemůžeme to zakázati, ale můžeme se postarati, aby se zemědělský proletariát opět stal samostatným, aby se povznesl na drobné rolníky. Na druhé straně musíme se postarati, aby dělníci, kteří bydlí ve městě a mají chuť a lásku k zemědělství, mohli se opět přestěhovati na venkov a tam si vystavěti vlastní obydlí a zříditi vlastní hospodářství. Říká-li se nám, že nyní po pozemkové reformě nezbývá již žádná půda, nesouhlasíme s tím. Stát má u nás ohromná panství. V závěrečném účtu najdete, že stát nevykazuje žádný čistý zisk, kdežto od zemědělce se naopak žádá, že z jednoho hektaru i v nejhorších letech musí míti 1000 Kč čistého zisku a podle toho jest také zdaňován. Kdyby se tento velký majetek pozemkový a také část zbytkových statků odevzdala drobným lidem, vydobyli by tito z půdy mnohem více a stát by dostal daně, kdežto z tohoto pozemkového majetku nedostává nic, nýbrž naopak, musí často ještě dopláceti. Věříme, že ani financování nebylo by nemožné. Nevíme, zda vláda nebo Národní banka použije zmocnění daného tímto zákonem a vydá více peněz, ale předpokládejme, že by se vydalo za půl miliardy nových peněz, bylo by přece vskutku sociálním činem, kdyby se těchto peněz použilo na financování kolonisačního hnutí. Částkou půl miliardy korun mohlo by se financovati v jednom roce 10.000 takových kolonií. V Německu to šlo a také v jiných státech a při dobré vůli musí to jíti také u nás.

Plným právem stěžují si také živnosti, že se octly v úpadku. Trpí nejen všeobecnou hospodářskou krisí, nýbrž jsou také ohromně zdaněny. Zvláště poslední zákon o dani z obratu má pro živnostenský stav zničující následky. Musíme upozorniti, že berní úřady postupují proti živnostníkům takovým způsobem, že jest to prostě neuvěřitelné. Musíme již mluviti o daňovém sadismu.

Zaměstnanci s pevným platem byli v poslední době znepokojeni zprávou, že se uvažuje o nových sníženích platů. Připouštíme, že platy a pense nadměrně zatěžují státní hospodářství. Ale jsme tím vinni my, že máme dnes 72 odborových přednostů, kdežto staré velké Rakousko vystačilo se 43? Jsme vinni, že máme 272 ministerských radů, kdežto staré velké Rakousko mělo jich jen 162? Jsme my vinni, že desetitisíce lidí bylo nuceně přeloženo do výslužby lidmi, kteří dnes sedí na ministerských křeslech? Naši zástupci tenkráte, když byl ještě čas, varovali a varovali, ale na tyto výstrahy se nic nedalo a dnes vidíme, že výstrahy našich parlamentních kolegů z let 1920 a 1921 byly správné a že byly v zájmu státu. Fiskus, než pomyslí na snížení platů, musí šetřiti tam, kde se šetřiti dá. Upozorňujeme, že tehdejší ministr nár. obrany Udržal prohlásil roku 1926, že 14měsíční služební doba bude nejpozději zavedena ve třech letech, to by bylo bývalo r. 1929. Ve skutečnosti zavádí se však 14měsíční služební doba teprve od roku 1934. Kdyby se ihned zavedla 14měsíční služební doba, dosáhlo by se úspory mnoha set milionů. Kdyby se dále šetřilo na zbytečných školních palácích, na obrovské propagandě ministerstva pro věci zahraniční a na mnohém jiném, našli bychom zdroje, z nichž by bylo lze opatřiti dosti peněz.

Nechápu, že se podle Německa napodobuje jen jedna věc, diktatura na železnicích. Mohli bychom se odtamtud naučiti ještě mnohému jinému. Nejen v Německu, také u nás jsou "vlastenci ", kteří odvezli do ciziny ohromné částky. Jest jisto, že pro československé státní příslušníky leží ve Švýcarsku a ve Francii obrovské částky peněz a že lidé nejen z těch peněz nedostávají úroky, nýbrž dokonce musí u mnohých bank ještě platiti. V Německu se řeklo, že to není nic jiného než vlastizrada, a těmto kapitalistům byly nadiktovány obrovské daně. Táži se: Proč se to neděje u nás? Zde leží miliony na ulici.

Vláda k zásadním otázkám nezaujímá stanoviska buď vůbec anebo dvojaké. Vidíme to také v otázce deflace nebo inflace. Naše strana několikráte prohlásila, že inflaci odmítáme. Poukazuje-li se, že Anglie inflací dospěla k novému blahobytu, říkáme: Anglie se svou ohromnou rozlohou nedá se vůbec porovnávati s malým Československem. Nehledě k tomu, že k tomuto oživení anglického hospodářství došlo také proto, že kolem anglické světové říše byla vybudována malá celní hradba. Anglie se svými ohromnými mocenskými prostředky mohla si dovoliti nechati libru klesnouti o třetinu. Ale Československo nemůže říci, necháme korunu klesnouti až tam a tam. U nás hrozí ohromné nebezpečí, že by koruna mohla klesnouti tak jako v Německu marka nebo v Rakousku koruna. A co by se pak stalo s penězi, které leží ve spořitelnách, Ústřední sociální pojišťovně? Kdyby došlo k nové inflaci, byla by ubita veškerá vůle k šetření. Není-li v záložnách peněz, nemůže si také nikdo nic vypůjčiti, veškeré hospodářství bylo by ochromeno. A skončilo by to zmatkem, na jehož troskách by vyrostl bolševismus. Z těchto důvodů i jako oposiční strana odmítli jsme inflaci.