"Dalším podkladem nikoliv nadbytečného smyslu pro právo a čest u dr Němce je případ s opravami zasílanými časopisu "České slovo". V opravě zaslané dne 26. dubna 1932 pod číslem 765-32 pres. bylo nařízeno uveřejniti:

1. že není pravda, že v poslední době president patentního úřadu dr Němec snížil náklady za tisk patentních spisů s 80 Kč na 70 Kč za stranu textu a ze 110 na 105 Kč za stranu výkresu a že, jak je patrno z vyhlášky presidenta patentního úřadu ze dne 3. prosince 1931, čís. 20.094-31 pres. uveřejněné ve 12. čísle úředního listu "Patentní věstník" ze dne 5. prosince m. r., tyto poplatky vůbec sníženy nebyly,

2. že není pravda, že při zkoušce patentních zástupců jsou zaměstnáni 2 ministerští radové po celé dva dny, nýbrž že u této zkoušky ministerští radové nemusí býti zaměstnáni.

Naproti tomu vyplývá nesprávnost zaslané opravy z těchto okolností: V časopise "Úřední list republiky Československé" ze dne 11. listopadu 1931, čís. 260 na str. 6744 ve druhém sloupci, ř. 1 až 3 zdola a ve 3. sloupci, ř. 1 až 15 shora je uveřejněna vyhláška presidenta patentního úřadu dr Němce jím podepsaná ze dne 7. listopadu 1931, č. 1924-pres. 31, kterou se snižují náklady za tisk patentních spisů s původní výše, to je 80 Kč za stranu textu a 110 Kč za stranu výkresu podle vyhlášky ze dne 4. prosince 1930 presidenta patentního úřadu uveřejněné v "Patentním věstníku" z r. 1930 v sešitě čís. 12 ze dne 15. prosince 1930 na str. 69, sloupec 1, řádek 21-13 zdola, na 70 Kč za stranu textu a 105 Kč za stranu výkresu.

Teprve vyhláškou č. 2094 věc poopravil a tímto je prokázáno, že tvrzení opravy, bod 1, bylo vědomě nesprávné, neboť v poslední době, t. j. dne 7. listopadu 1931 president patentního úřadu opravdu snížil náklady za tisk patentních spisů, a dále že není pravda, že vůbec sníženy nebyly.

Dále osoby, které sepsaly, aprobovaly a odeslaly zmíněný výměr o opravě presidia patentního úřadu, zneužily tedy úřední moci jim svěřené a dopustily se klamání nadřízených úřadů, které opravdu měly býti přesvědčeny o nesprávnosti článku v "Českém slově" ze dne 22. dubna 1932 za tím účelem, aby úředníci způsobivší stav článkem vytýkaný nebyli voláni k odpovědnosti a aby nesprávnými tvrzeními, jež byla uvedena ve výměru s plným vědomím jejich nesprávnosti, způsobily časopisu škodu, daly se při tomto svém jednání vésti snahou zachovati si výhody, jichž byly by snad jinak mohly pozbýti, a jejich jednání je tedy vedeno snahou po osobním prospěchu předstíráním bezvadné úřední činnosti, která ve skutečnosti bezvadnou nebyla. Vzhledem k tomuto všemu je tu patrna skutková podstata zločinu zneužití úřední moci ve smyslu §u 101 tr. zákona. Přes to nebylo však provedeno ani disciplinární řízení proti pachatelům, naopak mně bylo sděleno, že tato věc byla telefonicky osobně vyjednána panem ministrem obchodu s panem presidentem patentního úřadu.

Tedy oč mi jde? Ani mi nejde o útok na p. ministra obchodu, ani mi nejde o útok na úředníky, ale odpusťte, tak daleko nemůžeme býti v republice Československé, když ve snaze pomoci státu k příjmu oprávněnému, podloženému věcně, když ve snaze dáti průchod státnímu jazyku u československého úřadu v Praze odpovědný úředník, stojící na špici úřadu, počíná si takovým způsobem a dokonce je tak drzý, že místo aby požádal svého šéfa, ministra obchodu za ochranu proti interpelaci podané ve sněmovně, kde byla podána, odpovídá "Českému slovu" opravou na základě §u 19 tisk. zákona. To si líbiti nedáme. Pan president patentního úřadu musí jíti před disciplinární soud a musí se zjednati náprava stůj co stůj. Takový šlendrián ve státní službě trpěti nebudeme.

Nejen to však. Nešel jsem do důsledků. Ještě tu mám materiál, jak si pan president patentního úřadu počíná vůči úředníkům, kteří ho upozorňovali na tento nezákonný stav. Ale mohl bych jíti ještě dále, jak si pan president patentního úřadu počíná vůči úředníkům ženského pohlaví, ale poněvadž je to věc takového rázu, že ji přednášeti nechci, domnívám se, že tato moje zmínka s veřejné tribuny konečně hne nadřízeným úřadem a že nyní pořádek zjedná. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Hassold. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! Vstupuji zde na řečniště parlamentu v neobyčejně vážné hodině pro sudetské Němce a chci zaujmouti stanovisko k běžným věcem, neboť je to neobyčejně naléhavé pro veškerou veřejnost. Jak imunitní výbor, jehož žádosti za vydání již několik dnů jsou stále brány s pořadu, tak také větší počet dalších orgánů tohoto státu obírá se v poslední době horlivě zákonem, který sice není na pořadu této sněmovny, který však byl nežádoucně dán na pořad nesčetným osobám, zákonem na ochranu republiky, jímž se stále vzrůstající měrou politicky pronásledují jak členové parlamentu, tak také soukmenovci bez rozdílu stáří a stavu, jakož i stranické příslušnosti.

Počátkem tohoto týdne zahájil u plzeňského krajského soudu proces podle zákona na ochranu republiky řadu mnoha politických procesů, které mají býti v nejbližší době provedeny v této zemi. Máme před sebou výsledek prvního procesu a jest naléhavě nutno, abychom zde zaujali stanovisko k tomuto výsledku a k dalším politickým procesům, které nás ještě očekávají. Jest naléhavě nutno, abychom na provedeném příkladu vylíčili metody, především politické metody, podle nichž se tyto procesy provádějí, poněvadž ve skutečnosti nejde o právní věci a právní stíhání, nýbrž o politické popravy.

Mám-li při vývodech o zákoně na ochranu republiky a o neslýchaných následcích a neuvěřitelných krutostech při používání zákona na ochranu republiky mluviti v tomto rámci, musím promluviti o několika bodech zákona na ochranu republiky. Tehdejší vládní většina z roku 1923 dobře věděla, že zákonem na ochranu republiky dává státní moci do rukou neobyčejně nebezpečnou zbraň, a jsem přesvědčen, že to také měla v úmyslu a že to bylo účelem zákona na ochranu republiky, ale domnívám se, že dnešní prakse a používání zákona na ochranu republiky dokonce ještě i přesahuje rámec úmyslu tehdejších zákonodárců. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Zákon na ochranu republiky, jak již praví samo jméno, vznikl v době, kdy se republikánská státní forma nepokládala za dostatečně zajištěnou proti monarchistickým pokusům o převrat. A tenkráte - vysvítá to hlavně z tehdejších parlamentních řečí a také z důvodové zprávy k tomuto zákonu - chtěla se zvlášť chrániti republikánská forma státu. Zákon na ochranu republiky jest výjimečný zákon, na to musím výslovně upozorniti, neboť pravidelný zákon pro trestní stíhání a trestní soudnictví ve státě jest trestní zákon, převzatý ze starého Rakouska, který po mnoho desetiletí postačil k zachování tak zvaného pokoje a pořádku. Jest příznačné, že se myslilo, že se s normálním trestním zákonem nevystačí, a musil býti vydán ještě nový zákon, který pro svá neslýchaná trestní ustanovení jistě nikdy nebyl ozdobou demokratické republiky. Obsahuje krutosti a výměry trestů, daleko přesahující trestní zákon, které přímo na vše, co se děje veřejně, ustanovují trest a především každého jednotlivce, který pracuje ve veřejném životě, vydávají v nebezpečí, že se kdykoliv dostane pod paragrafy zákona na ochranu republiky a bude odsouzen.

Množství paragrafů tohoto zákona upoutá na sebe v nejbližší době pozornost veškeré veřejnosti, poněvadž se těchto paragrafů nepoužívá již na jednotlivé případy, jak se to obyčejně stává, nýbrž poněvadž jest to dnes již přes 300 našich soukmenovců, kteří jsou stíháni podle paragrafů zákona na ochranu republiky, někteří byli již odsouzeni, některé ještě čeká divadlo veřejného politického procesu. Hlavní bod obžalob, jak obžaloby již provedeného procesu, tak také obžalovacího spisu pro příští procesy, který byl nedávno vydán jako významný příklad, jak vážný obžalovací spis vypadati nemá, proti sedmi zatčeným, z nichž 5 ještě sedí ve vězení na Pankráci, jest § 2, který obsahuje "přípravu úkladů proti republice". Na provedeném procesu vám ukáži, co vše se pokládá za přípravu úkladů proti republice, a vy nebudete pokládati za možné, že věci, které se přiházejí každodenně, aniž v tom třeba již hledati zločin, trestají se těžkým žalářem od 1 do 5 let, při přitěžujících okolnostech od 5 do 10 let. Zvláštní krutostí tohoto výjimečného zákona jest, že soudci jsou vázáni, že nesmějí jíti pod nejnižší hranici zákonné výměry trestu, takže dojde-li k odsouzení i pro nepatrný zločin, musí se užíti nejméně nejnižší výměry od 1 do 3 let, ba dokonce od 5 let těžkého žaláře.

§ 6, oblíbený paragraf, jímž rovněž lze provésti každé stíhání, především každé politické pronásledování, jest paragraf o vojenské zradě. Na projednávaném procesu budete míti příklad, co vše se pokládá za vojenské tajemství a za vojenskou zradu. Jest přímo strašlivé, co se stalo na počátku tohoto týdne, že přes vysvětlení nevinných věcí, na mé výslovné vyzvání státní zástupce neodstoupil od žaloby pro vojenskou zradu, ačkoliv také na tento zločin jest ustanovena jako nejnižší výměra 3 až 5 let, za přitěžujících okolností 5 až 20 let těžkého žaláře nebo také doživotní těžký žalář.

§ 7 zákona na ochranu republiky pojednává o různých útocích na život ústavních činitelů. Také k tomuto paragrafu mohu ukázati, jak výrok v dopise, který nelze bráti vážně, byl pokládán za již připravený útok na život ústavních činitelů, pánů ministrů tohoto státu, za zločin, na který jest rovněž stanoven těžký žalář, který může býti stanoven až doživotně.

Sám pro sebe jest § 12, jehož rovněž lze použíti k pronásledování, zvláště v politických věcech, to jest nepřekážení a neoznámení trestných podniků. Nucení k denunciaci - asi tak bych charakterisoval tento paragraf k denunciaci i politického smýšlení. V posledním provedeném případě, zvláště však v nejposlednějším případě podaného obžalovacího spisu nežaluje se již ani jeden konkrétní čin, nýbrž dokonce politické smýšlení. (Výkřiky.) A tento § 12 dokonce žádá, že musí býti oznámena vědomost o "státu nepřátelském smýšlení". To neznamená vlastně nic jiného, než že by dokonce i strany zastoupené v parlamentě se svými známými politickými programy musili na sebe vzájemně podávati u úřadů oznámení pro své politické smýšlení, aby byly stíhány podle zákona na ochranu republiky. Nečiní-li to, dopouštějí se zločinu neoznámení státu nepřátelského smýšlení a mají tedy býti potrestány podle zákona na ochranu republiky těžkým žalářem od 6 měsíců do jednoho roku.

Všichni budete znáti §§ 14 a 15 zákona na ochranu republiky, nejproslavenější pružné paragrafy... (Posl. dr Schollich [německy]: Za krátko to již pocítím!) Kol. Schollich správně uvádí, že již několik dnů jest na pořadu s imunitní záležitostí takovéhoto druhu, která, jak se zdá, musí býti stále a stále odkládána, aby Damoklův meč visel nad jeho hlavou co možno nejdéle.

§§ 14 a 15 jsou kaučukové paragrafy, nekonečně pružné. Jest v nich uvedeno takové množství přečinů, že, abych to krátce shrnul, mohu říci: Kdo něco podnikne, bude potrestán žalářem od 6 měsíců do jednoho roku, od 1 do 5 let, od 10 do 20 let a za vhodných okolností také doživotně. Téměř to nestojí za to uváděti zde jednotlivě každý bod - je jich ne méně než 10.

Na jednu věc bych zvláště rád upozornil, poněvadž má zvláštní politický význam, totiž na § 32 zákona na ochranu republiky. V tomto §u 32 se ustanovuje, za jakých okolností dochází ke ztrátě "čestných práv občanských".

Dámy a pánové! Kdyby tato tak zvaná občanská čestná práva byla totožná s osobní ctí každého jednotlivce, byli bychom již všichni prohlášeni za bezectné, bez rozdílu národnostní nebo stranické příslušnosti, tak jak jsme zde vždy pohromadě. V tomto paragrafu se praví: "Uzná-li soud pro zločin uvedený v tomto zákoně na trest nejméně jednoho roku, vysloví zároveň jako vedlejší trest, že odsouzený pozbývá čestných práv občanských", tedy lhostejno, zda obžalovaný jednal z pohnutek čestných nebo nečestných, s výměrem trestu nad jeden rok jest absolutně spojena ztráta občanských čestných práv. Totéž vysloví soud... (Výkřiky posl. dr Schollicha a Krebse.) Na praktickém případu vám ukáži, že zde jde o proces, ve kterém výslovně jak soud, tak také vojenští znalci nemají pochybnosti o ideálním smýšlení a o čestnosti obžalovaného. Přes to, když byl vyměřen trest přes jeden rok, byla vyslovena ze zákonného donucení ztráta "občanských čestných práv". (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Další ustanovení praví, že totéž vysloví soud, když uzná pro zločin na trest kratší jednoho roku, byl-li spáchán z pohnutek nízkých a nečestných. Zde tedy ve znění zákona se praví, že nízké a nečestné pohnutky mají býti udány jen při výměře trestu kratší jednoho roku. Jest to nejen nelogické, nýbrž přímo úder ve tvář, že se nečestnost určuje nikoliv vlastností činu a nikoliv charakterem pachatele, nýbrž matematickým výměrem trestu. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Vysvětlení pro to jest lehké. Tímto zákonným ustanovením měla se dáti státnímu aparátu do rukou mocná zbraň, jíž měly se dostati do rukou následky prohlášení bezectným. Tyto následky záleží nejen ve ztrátě práva voliti, nýbrž i volitelnosti. To jest účelem tohoto paragrafu a tento účel se dosti bez ostychu přiznává, neboť výslovně jest taxativně vypočteno: Ztráta občanských čestných práv znamená trvalou ztrátu vyznamenání, řádů - což bychom lehce snesli - čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností - což jest ustanovení, které vyžaduje vysvětlení, neboť nyní jest do procesu zapleteno velké množství mladých a starých německých akademiků a třeba upozorniti, že s odsouzením musí také býti spojena ztráta akademické hodnosti. Dále se praví: Ztráta odpočivných a zaopatřovacích požitků, čímž se každému staropensistovi a každému člověku ve státní službě již napřed může hroziti, ovšem není-li příslušníkem státního národa. Neboť na jednom případě vám dnes ukáži, že se se soudcem Vážným, který také byl trestně stíhán, nakládalo v rukavičkách. (Výkřiky.) Byl mu uložen disciplinární trest, proti němuž se odvolal k nejvyššímu správnímu soudu, tedy asi pohřeb I. třídy této věci. Neboť zatím může služebně ještě dlouho postupovati, než tato věc bude provedena. Poukazuji zde jen na rozdíl v nakládání s inž. Heiderem, který byl vysokoškolským asistentem. Na pouhé oznámení bylo proti němu zahájeno vyšetřování. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Posuzováno s právnického stanoviska, neznamená to, že proti němu bylo zahájeno soudní vyšetřování, vůbec nic, proč by mohl býti zproštěn svého místa. Ale jest strašlivé, že se do neskončeného řízení vměšuje ministr a nařizuje propuštění ze služby. Jest to křiklavý příklad, ukážeme-li rozdíl, jak se nakládá s německým vysokoškolským asistentem inž. Heiderem a s českým soudcem Vážným, při čemž mohu jistě tvrditi, že poslednímu byly již prokázány věci, po okolnostech z části přiznaných, jež si Němec vůbec ani nesmí dovoliti, poněvadž by jednak ihned byl zatčen - typický znak nakládání s Němci proti českým obviněným - a jednak byl by teprve po půl roce vyšetřovací vazby zvěděl, oč vlastně jde, a pak by teprve byl náležitě odsouzen, kdežto v tomto případě dochází k pohřbu prvé třídy.

V §u 32 vyslovuje se také ztráta nabytí a opětného nabytí svrchu uvedených práv, zvláště také práva volebního, práva býti volen nebo býti povolán k veřejné funkci a právo hlasovati ve věcech veřejných. To jest ono zákonné ustanovení, jehož se prakticky použilo také již zde v této slavné sněmovně, neboť poslanci, kteří se domnívají, že jsou volení zástupci lidu a, jak se praví v ústavní listině, mají hlasovati podle nejlepšího vědomí a svědomí, nepřijímajíce od nikoho příkazů, a kteří jednou sedli na vějičku ústavy a v dobré víře hlasovali podle vlastního svědomí a nikoliv na rozkaz, byli za to podle povolných ustanovení takovéhoto zákonodárství vlečeni před volební soud, aby tam byli lépe poučeni ve státním jazyku o interpretaci ústavní listiny. Podle tohoto §u 32 vidíte, že stíhané možno nejen uvrhnouti do vězení, nýbrž že mohou také býti ještě oloupeni o jakákoliv další práva, ba dokonce o další možnost existence. Jest zbytečno upozorňovati, že § 35 tohoto zákona na ochranu republiky zaklausuloval podmíněné odsouzení tak, že prakticky jest takřka vyloučeno. (Posl. dr Schollich [německy]: Nenavrhli ještě sociální demokrati jako vládní strana, aby tento zákon byl zrušen?) Neučinili to. Ale dovoluji si sděliti, že jsem dnes podal návrh na zrušení zákona na ochranu republiky, poněvadž zákon na ochranu republiky není již nutný, poněvadž ve spořádaném státě pro trestní soudnictví úplně postačí trestní zákon a poněvadž nepotřebujeme důtky nesčetných let žaláře nad menšinovými národy, když se přece tvrdí, že tento stát jest tak velice zkonsolidován. A ti, kdo se domnívají, že jsou sami ohroženi zákonem na ochranu republiky, těm musím rozptýliti jejich naději, octne-li se některý z nich na seznamu vydaných imunitním výborem. (Posl. dr Schollich [německy]: To říkáš oposici!) Nevíme, kdo později může býti v oposici, proto by to měli všichni věděti, jestliže rozptýlím naději na státní vězení a víru, že člen parlamentu, je-li odsouzen pro politickou činnost, dostane salonní vůz, aby byl odvezen do státního vězení. Ten se trpce zklame. Ale také tento zákon o státním vězení, o němž prohlásil pan ministr spravedlnosti Meissner, že s ním jistě možno býti spokojen.... (Posl. inž. Kallina [německy]: Kde je pan ministr spravedlnosti? Pane předsedo, postarejte se, aby do sněmovny přišel pan ministr spravedlnosti!) Bylo by velmi cenné, kdyby tyto vývody slyšel pan ministr spravedlnosti, ale, bohužel, i pan ministr železnic, který zde seděl, odjel před chvílí rychlíkem, doufám, že venku neklopýtá přes koleje. Tedy státního vězení dostane se jen oněm politickým vězňům, jímž je uložen tak nepatrný trest, že to vůbec nestojí za to, aby se přestěhovali ze žalářní cely, ve které sedí, do salonní cely. Ale je-li člověk odsouzen podle zákona na ochranu republiky - a o to jde ve většině případů je to úplně vyloučeno, tu se musí subsumovati nečestné pohnutky. Ve většině případů jest tomu skutečně tak a při svých vývodech ukáži na zvlášť vyloženém politickém procese, který se tohoto týdne konal v Plzni, kde jsem nemohl odsouzeného dostati do státního vězení, poněvadž mi předseda senátu prohlásil, že státní vězení je sice velmi krásné zařízení, ale kdo byl potrestán politicky podle zákona na ochranu republiky, tomu se hodí na krk nečestné pohnutky a proto musí se s ním nakládati jako se sprostým zločincem a nemá nároku, aby se dostal do tohoto státního vězení.

Musil jsem předeslati vývody o zákoně na ochranu republiky, abych vám ukázal jeho následky na praktickém příkladě. Než ještě pojednám o skutečném případu, výslovně bych ještě upozornil, jak ohromný rozdíl se dělá při stíhání německých a českých příslušníků, a to takovým způsobem, že se již vůbec ani neprojevuje snaha nějak to zakrýti. Příklad: V listopadu loňského roku byl zatčen podle zákona na ochranu republiky mladý muž, který občas působil jako kočovný řečník pro Svaz Němců v Čechách, jménem Sepp Schwarz, a uvržen do vězení a ještě dnes je tam, kam tenkráte byl dopraven. V téže době, rovněž v obvodu plzeňského krajského soudu, došlo k případu podle zákona na ochranu republiky, který četnictvo rovněž tak oznámilo krajskému soudu, jen s tím rozdílem, že ve druhém případě - jde o příslušníka českého národa - soud nezasáhl, že dotčený nebyl zatčen, ba že se dodnes přes opětovné pokusy ani nepodařilo vymoci u soudu řízení, kdežto v téže době, když šlo o německého kočovného řečníka, byl prostě zatčen, když vycházel z kostela v Hostouni a odveden. Případ, o kterém mluvím, stal se již mezi mnohým jiným v lednu t. r. předmětem otevřeného dopisu panu ministru spravedlnosti dr Meissnerovi. Na tento dopis dostal jsem také odpověď, že věc bude vyšetřena a že o tom dostanu zprávu. To bylo 19. ledna t. r. Dovoluji si co nejzdvořileji dožadovati se zde veřejně meritorní odpovědi, poněvadž dosud ještě nedošla. Jestliže se snad domníval, že jsem na věc zapomněl, konstatuji, že to je omyl. V případě, o který zde jde, jistý Václav Janovec pronesl urážlivé výroky proti německému národu, jak ihned ukáži. Tento Václav Janovec jest delegát české zemědělské rady; jsem dosti zdvořilý, abych nečinil závěry o úrovni tamější kultury. Tento delegát zemědělské rady byl nájemcem zbytkového statku, bývalým nájemcem zbytkového statku, dávno již dohospodařil a nemá již statek, k němuž, řekněme, přišel zde obvyklým, ale nezvyklým způsobem, jistě však lacino. Tento nájemce dvora Janovec z Cebiva u Stříbra jel veřejně v plně obsazeném voze do Plzně. Ve stanici Touškov dostal se se spolucestujícími do sporu a zvolal: "Fuj na německy národ, jste prasata a lupiči ještě dnes!" Tato věc byla ihned rozvířena a dokonce tak daleko.... (Posl. inž. Kallina [německy]: Dostal za to druhý zbytkový statek?) Byl by s ním tak hotov jako s prvním, mimo své národní smýšlení nepřinesl si asi pro hospodaření nic. Četnictvo nemohlo jinak než tento případ oznámiti, nikoliv snad z téže tendence, s touž chutí, s jakou četnictvo zakročuje, jde-li o Němce, nýbrž prostě proto, poněvadž s ním četnictvo žilo v nepřátelství a bylo vyzváno, aby učinilo oznámení. U plzeňského krajského soudu bylo ve věci naléháno; nikdy jsem se nedomýšlel, že by v takovémto případě byl Čech zatčen, nežádám také, aby byl zatčen, poněvadž to není třeba, rovněž tak, jde-li o Němce, postačí, je-li věc zjištěná podle soudního řádu podle zákona stíhána, jenže, šlo-li o Němce, k zatčení došlo a líčení jest již provedeno, také trest vězení již uložen, kdežto u bývalého zbytkového statkáře nemohli jsme dosud ani dosíci, aby byl stíhán, ačkoliv oba případy se staly u téhož soudu. (Posl. dr Schollich [německy]: Sláva Švehlovi! Rovní s rovnými.) Ale velmi hluboko pod rovnými. Chtěl jsem ukázati tento případ jako jeden z mnoha - neočekávám od vás, že byste si zde dali vypočítávati množství případů, které se staly před veškerou veřejností, především ve věcech, které spadají do politiky, že vůbec již ani spravedlnosti neočekáváme; byli bychom již rádi, kdybychom mohli vůbec žíti jen aspoň z nejmenšího množství pocitu studu na druhé straně, poněvadž tím by přece jen ještě připadlo na nás poněkud více, než kolik nyní ukazují skutečné události.

Mám zde spis o 28 stránkách, originál obžaloby proti důchodnímu Robertu Müllerovi a proti Josefu Schwarzovi. Josef Schwarz jest narozen 1910, tedy mladý, 22letý člověk, důchodní Robert Müller jest otcem 4 dětí a zaměstnán. Oba byli loňského roku zatčeni a uvrženi do vězení, jeden byl teprve po dlouhém úsilí o velikonocích opět propuštěn z vězení, druhý v něm zůstal i nadále a tohoto týdne, v pondělí a v úterý konal se v Plzni proces jako prvý v řadě očekávaných politických procesů. Abych uklidnil předsednictvo, konstatoval bych zde jednu věc. V českých časopisech, pokud vím zvláště v "Českém deníku", bylo ohlášeno, že zamýšlím zneužíti své imunity k tomu, abych zde imunisoval vojenské tajnosti, o nichž jsem zvěděl usneseným vyloučením veřejnosti při procesu. (Výkřiky.) Konstatuji, že to není mým úmyslem, že svou stavovskou advokátskou povinnost chápu tak svědomitě, že bych to pokládal za zneužití svého mandátu, kdybych nyní skutečně prozradil nějaké vojenské tajemství. Jste-li téhož mínění jako já, budete se mnou souhlasiti, že počet lůžek pro tolik a tolik vojáků v Prachaticích jest sice mnohdy tajností, ale jistě žádným vojenským tajemstvím a pak uznáte, že bohužel nejsem s to, abych vám sděloval vojenské tajnosti z procesu. Bylo pikantní, když byla veřejnost vyloučena, a nyní jsem byl připraven zvěděti vše možné, cítil jsem se jako oblečen v generálské uniformě jako leckdo, kdo v ní byl oblečen a opět z ní svlečen. Ale, bohužel, zůstal jsem pouhým civilistou a nemohl jsem se nic dověděti o vojenských věcech. (Posl. inž. Kallina [německy]: Prachatickou zprávu mám ve svých spisech!) To je vojenský zločin podle zákona na ochranu republiky, který se trestá 1 až 5 lety a při přitěžujících okolnostech 10 až 20 lety těžkého žaláře.

Obžalovací spis vyznamenává se právě tak rozsáhlostí jako bezobsažností. Kdyby se dal nějakému Shakespearovi a řeklo se mu, aby o tom napsal truchlohru, jistě by mu napadl titul: "Mnoho povyku pro nic za nic", kdyby byl tuto truchlohru nenapsal již před staletími. Kdo nedovede nic žalovati, musí mnoho uváděti. Z této zásady vycházela obžaloba. Do tohoto obžalovacího spisu bylo pojato množství dopisů, dokonce množství milostných dopisů, a otištěno, a mohl bych vám je přečísti. V tomto procesu byla přečtena taková spousta těchto milostných dopisů, že jsem úředně vznesl dotaz, zda také láska jest zločinem podle zákona na ochranu republiky, což teprve způsobilo, že se od tohoto zvláštního počínání při politickém procesu upustilo. Obžalovací spis - a zde mohu jen navázati na interpretaci zákona na ochranu republiky - pokládá u obou obžalovaných za daný zločin podle §u 2, tedy spojení s cizinou za účelem úkladů proti republice. V čem záležely úklady proti republice v tomto procesu proti Schwarzovi a Müllerovi, konaném v pondělí a v úterý v Plzni? (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Robert Müller byl stíhán pouze na základě oznámení četnictva, a zde jsem dospěl ke zvláštnímu bodu a musím o tomto bodu zvlášť promluviti. Z postavení četnictva v tomto státě - rád přiznávám, že i mezi četníky mohou býti slušné výjimky - stává se ponenáhlu jakási vláda kozáků nad obsazeným územím mimo české kraje. Jest to ponenáhlu kozácká posádka a jejich mravy a počínání úplně se shodují s tímto názvem. Poněvadž mě to právě napadá, chci sněmovně něco sděliti, o čemž jsem již jednou mluvil. Jeden kolega z komunistické frakce byl v Boru u České Lípy zbit četníkem, proti němuž byl pak zahájen proces v naší přítomnosti, poněvadž jsem tam byl jako svědek a komunistický kolega jako zbitý. Divisní soud tohoto četníka v prvé instanci odsoudil. Obvyklou indiskrecí, kterýmžto způsobem lze vše zvěděti, jsem se dověděl, že v tomto případě bylo provedeno odvolací řízení, při čemž četník, odsouzený před našima očima, byl opět osvobozen, a to s odůvodněním, že tím, že tloukl zvoleného zástupce lidu do šíje a kopl ho nohou do místa, které jest prodloužením páteře, aby rychleji vešel do domovních dveří, nepřekročil rámec činnosti příslušející četníkovi. (Posl. inž. Kallina [německy]: Tedy totéž, co se mi stalo v Karlových Varech!) Jediný rozdíl záleží v tom, že četník tě uhodil ze předu, ale komunistu ze zadu. Výsledek však byl ve skutečnosti týž.

Nyní vám mohu přečísti originál četnické zprávy, abyste tak na příkladu viděli, jak se dělají četnické zprávy a oznámení, na jakém stanovisku stojí u nás četníci a jaká práva jsou jim vyhrazena zdejším vládnoucím systémem, jak se jim očkuje domýšlivost a velikášství, takže se domnívají, že nejsou určeni k zachování pokoje a pořádku, nýbrž že sami representují vládní moc, takže takový četník neví, že má chytati zloděje a darebáky, nýbrž se domnívá, že jako politický zástupce vlády musí podávati oznámení o smýšlení každého jednotlivého člověka. (Německé výkřiky: Jediný imunní člověk je četník!) Ovšem dokud obyvatelstvo neví, co má v sebeobraně činiti.

Zmíněné oznámení pochází od velitele četnické stanice Kaňkovského z Gossengrünu... (Posl. inž. Kallina [německy]: Nikoliv z Gossengrünu, tou dobou v Gossengrünu!) Tedy nyní v Gossengrünu, okres Lubenec v německém Chebsku. Na tomto příkladě uhlídáte, o čem všem se tento četník domnívá, že musí střežiti, jaký rozsudek samovládně vyslovuje, než ještě soud mohl vůbec zaujmouti stanovisko. Abyste mohli uvážiti celý tragický následek takového oznámení, předem oznamuji následek tohoto oznámení, totiž, že na základě něho byl důchodní Müller prostě vlákán na četnickou stanici, tam zatčen a odvezen ke krajskému soudu a že skutečně seděl 4 měsíce přes vánoce až do velikonoc v samovazbě v Plzni a že v úterý z nedostatku skutkové trestní podstaty musil býti osvobozen. (Výkřiky.) Je to podobný případ jako s tajemníkem Wernerem ve Slezsku. Liší se jen tím, že Werner seděl 6 měsíců, kdežto Müller "jen" 4 měsíce.