Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že vaše řečnická lhůta je překročena. Volám vás k pořádku po druhé.

Posl. dr Schollich (pokračuje): ... u Čechů stále vzrůstá a právě nyní slaví orgie. Nechci v této souvislosti uváděti různých projevů ducha českého lidu, chci poukázati jen na to, že v poslední době bylo rozpuštěno více schůzí než kdy jindy, že byly rozpuštěny spolky a korporace, že jsou pronásledovány, že censura v slově a písmě stává se hrubší, že se dokonce úředně zakazuje užívati jmen Sudetsko, sudetští Němci. Zmiňuji se v této souvislosti, že se stalo po prvé - a vrátím se k tomu při své imunitní věci - že imunitní výbor z politických důvodů se usnesl vydati člena Národního shromáždění jen proto, poněvadž se účastnil slavnosti mimo stát. Budeme míti příležitosti blíže se tím zabývati při projednávání této věci.

Jest jistě málo smířlivého ducha a nepatrným důkazem toho jest, že se pražská městská rada při příležitosti sokolského sletu usnesla očistiti město od německých nápisů, které se beztoho již po léta netrpí, při čemž my však musíme tvrditi, že německá menšina ve státě, 3 1/2 milionu sudetských Němců, má-li Praha býti hlavním městem, že Němci musejí míti v Praze i právo na německé nápisy. Bohužel musíme konstatovati, že takto štvou nejen neodpovědné živly, nýbrž že i koaliční strany, které spolu s německými stranami zasedají ve vládě, že i vládní časopisy se proviňují tímto přečinem. Uvádím "Venkov", "České slovo" a jiné, které denně přinášejí tyto štvavé články, uvádím stranu samého ministra zahraničních věcí Beneše, která s jinými stranami soutěží v národnostním šovinismu, která chce jiné strany předstihnouti.

Jest sice pravda, jak zde Beneš praví, že německé strany jsou ve vládě, a to již 6 let. Ale není pravda, aby se z toho snad mylně pro cizinu vyvozovalo, jak to činí Beneš, že Československo jako první stát dalo menšinám moc, není správné vyvozovati z toho, že tím nastala úplná rovnost v zacházení. Němečtí ministři a vládní strany jsou pouze demokratickou okrasou, slibem bez splnění, zdáním bez obsahu. Dovolávám se při tom projevů obou odpovědných německých ministrů samých na schůzích jejich stran v Teplicích-Šanově, kteří srovnávali příslušnost k vládě se stavem v mučírně. Dále konstatuji, že zatím co německé strany patří k vládě, v otázce nového uspořádání poměrů, Němcům nepřátelského zákonodárství při přidělování půdy a lesů, v ubližujícím odstrkování při užívání jazyků, v německém podílu na úřednictvu, ve státních úřadech, zkrátka při přihlížení k německým národním a osvětovým přáním a požadavkům se proti dřívějšku nic nezměnilo.

Jest správné, praví-li ministr Beneš, že jsou v této zemi četné menšinové školy. Ale zapomněl k tomu dodati, že tyto menšinové školy jsou české. Neboť z menšinových škol v celém státním území, z 245 měšťanských a 1231 obecných škol patří sotva tucet německému národu. Z 841 mateřských školek neslouží ani jediná Němcům. Není tedy správné, kdyby se snad z toho zase vyvozovalo, že se veskrze přihlíží k německým kulturním požadavkům. Mohl bych dokázati toto tvrzení i podle investičního programu ministerstva školství a nár. osvěty a pádnými číslicemi. Zvláště i v posledním roce, kdy se z požadovaných asi 88 mil. Kč na německé kulturní účely užívá sotva 3.8 mil. Kč, zatím co zbytek připadá jen českým účelům, tedy jen 4 1/2% na německé kulturní požadavky proti 95 1/2% na české kulturní potřeby.

Dlužno vystoupiti ještě proti jednomu falešnému vylíčení dr Beneše, totiž, když v souvislosti se svými vývody chtěl zpravodaji tohoto časopisu mezi jinými posloužiti i starou bajkou, že Češi byli ve starém Rakousku potlačováni, že zde byly dva vládnoucí národy a 5 ovládaných. Bajka se nestane pravdivější tím, když se bude častěji opakovati, a domnívám se, že Češi nemají dnes zapotřebí stále mluviti o potlačování ve starém Rakousku, kde se po stránce národní i osvětové co nejlépe vyvíjeli.

Předseda (zvoní): Pane posl. dr. Schollichu, volám vás po třetí k pořádku, poněvadž překročujete řečnickou lhůtu.

Posl. dr Schollich (pokračuje): Bohužel, nemohu úplně dokončiti svých vývodů. Jest příznačné, že se zde jen zřídka scházíme a že český parlamentarismus sešel dnes již tak dalece, že již nesnese rozpravu, že již neposkytne řečnickou svobodu.

Končím. Bylo nutno postaviti se proti Benešovým vývodům, aby [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] snad v cizině nezpůsobil zmatek a nevzbudil dojem, jakoby se německý lid, německá menšina v Československu smířila úplně s příslušností ke státu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Bude naším úkolem stále tuto myšlenku mezi obyvatelstvem udržovati a lpěti na tomto nezadatelném právu sudetských Němců, neustále o něm kázati a mluviti o odepřeném nám právu sebeurčení, a to podle mínění, které projevil president státu Masaryk, řka: Právo národa se nepromlčí, dokud o ně bojuje. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Na pořadu je vládní návrh zákona, kterým se připojuje Československo k mezinárodní úmluvě o odškodnění nemocí z povolání, usnesené na VII. mezinárodní konferenci práce v Ženevě r. 1925.

Návrh této mezinárodní úmluvy vyšel z téže dílny a od téhož Alberta Thomase, soc. demokratického reformátora, jako vyšly jeho návrhy ve světové válce na spálení rudých praporů a na výzvu k vraždění pracujících v zájmu světového kapitálu.

Albert Thomas měl účast na krvavém válečném díle pro záchranu kapitalistických řádů, aby v poválečném období zasedl na místo připravované mu imperialisty celého kapitalistického světa, kterým je Mezinárodní úřad práce.

Mezinárodní úřad práce, zřízený Albertem Thomasem, se velmi dobře osvědčil nejen jako orgán k přípravám nové války, zejména války proti SSSR, nýbrž také jako orgán mezinárodního vykořisťování pracující třídy ve všech směrech pomocí t. zv. sociálních reforem, jako je právě ona povedená sociální reforma zde projednávaná. O neocenitelných službách Alberta Thomase, představitele II.

Internacionály ve světovém vraždění, napsalo samo "Právo lidu" dne 12. května t. r. při jeho náhlém skonu pod titulem - cituji z "Práva lidu" - "Albert Thomas": "Jiní zajisté řeknou, čím byl Thomas dělnické věci jako ředitel Mezinárodního úřadu práce. Řekněme jen něco k tomu, čím byl francouzskému socialismu. Thomas je r. 1915 jmenován státním podtajemníkem pro výrobu střeliva a 1916 je jmenován ministrem s týmž úkolem. Byl snad jediný, jenž dovedl odčiniti následky vojenské ledabylosti nepřipraveného generálního štábu a jenž přímo vydupal ze země v několika nedělích výrobu střeliva nejen pro Francii, nýbrž i pro některé její spojence. Byla to podivná úloha pro vědeckého teoretika a politického praktika, ale jako každé jiné i této se zhostil Thomas dokonale."

"Právo lidu" tu doznává samo, že tento socialista byl nejlepším organisátorem vraždění ve světové válce, že tento socialista napravoval chyby generálního štábu francouzského ve světovém vraždění a že se toho těžkého úkolu zhostil dokonale. "Právo lidu" tím dokazuje čsl. imperialistům, jaké mají velké služebníky v čsl. Thomasech: Hamplech, Srbech, Hummelhansech, kteří napravují chyby čsl. generálního štábu už několik let před válkou, tedy v přípravách k válce, zejména proti SSSR. Soc. demokratický poslanec Srba také vydupal ze země čsl. leteckou vojenskou armádu i proti vůli generálního štábu. Soc. demokratický posl. Hummelhans i proti vůli generálního štábu probojoval militarisaci armády na širším podkladě zkrácením presenční služby, zvýšením počtu branců, zvýšením počtu délesloužících, vojenskou předvýchovou mládeže a militarisací dopravních prostředků hned v čase míru. To jsou velké úkoly pro vedení nové války, války proti SSSR, o které se zasloužili čsl. Thomasové, vůdci II. Internacionály. Ale aby zakryli svoji militaristickou úlohu v boji proti dělnické třídě, přicházejí se sociální reformou, která vyšla z dílny Alberta Thomase, a zase to není náhodou, proč přicházejí dnes, po 7 letech od jejího vyhlášení v Ženevě, a kterou dnes prohlašuji za sociální pokrok velkého významu.

V souvislosti s prvou vládní předlohou, která ratifikuje ženevskou smlouvu, projednává se také vládní předloha, kterou se má provésti ženevská dohoda. Provedení této úmluvy v Československu je pro buržoasii velmi laciná sociální reforma, na kterou buržoasie nedá ani haléře, ale která bude znamenati snížení hladových důchodů úrazovým rentistům, rozmnožení jejich počtu, hladu a bídy, která v praksi se projeví tak, že úrazový rentista, který v práci ztratil nohu nebo ruku, bude se děliti o svůj hubený důchod úrazový s kamarádem, který v práci ztratil zdraví tak zv. chorobou z povolání. Podle vládního návrhu mají ti, kdož budou postiženi nemocí z povolání, býti odškodněni úrazovou pojišťovnou, a to tak, že dosavadní finanční prostředky úrazové pojišťovny mají vystačiti nejen ke krytí úrazových důchodů, nýbrž i pro tak zv. odškodnění nemocí z povolání, neboť vládní návrh zákona nenavrhuje žádnou úhradu, z níž by nové důchody pro odškodnění nemocí z povolání mohly býti hrazeny. Důvodová zpráva nepočítá také se žádnou zvláštní úhradou, neboť k §u 10 a jeho výkladu doslova uvádí: Konečně budiž ještě uvedeno, že nebude znamenati tento návrh pro nositele úrazového pojištění u nás většího zatížení finančního.

Důvodová zpráva tedy potvrzuje, že nevznikne úrazové pojišťovně tímto novým druhem sociálního pojištění žádné zvýšené vydání. Praktické provádění tohoto nového sociálního pojištění ukáže, že úrazová pojišťovna ještě na tomto pojištění vydělá, neboť je zaváděno v době, kdy úrazová pojišťovna je rovněž ve finanční krisi jako nemocenské pojištění. O krisi úrazového pojištění uvedu doklady později.

Měšťácký tisk jásá a ve svých článcích prohlašuje, že je to dobrá sociální reforma. Hlásné trouby finančního kapitálu, tiskoviny t. zv. socialistických stran zase jásají, jaký je to veliký pokrok a sociální vymoženost.

Úspěch sociální reformy, jak jej shodně vidí buržoasie i soc.-fašističtí vůdcové, spočívá v tom, že se podařilo v Československé republice rozřešiti sociální problém bez peněz, kterých je tolik třeba v Československu ke korupčním účelům, jak jsme to prokázali při projednávání lihového hospodářství, a za druhé v tom, že statisícová armáda úrazových rentistů bude o několik desítek tisíc rentistů nemocí z povolání rozšířena - jejich důchody sníženy, aby s finančními prostředky, které nebudou zvýšeny, se vystačilo, že fabrikanti a velkostatkáři na tuto sociální reformu, na toto nové pojištění nemusejí dáti ani haléře. Ke starému rakouskému úrazovému zákonu, který se dožívá 50 let a na jehož změnu neměli soc.-fašističtí vůdcové až dosud času a podle něhož jsou z úrazového pojištění vyloučeni zemědělci, zemědělští, lesní, domáčtí a jiní dělníci, připojuje vládní návrh zákona t. zv. odškodnění nemocí z povolání, a to tak, že úrazového zákona a jeho zastaralých forem, které neodpovídají dnešní výrobě, má býti obdobně použito také pro nemoci z povolání. Za ně mají býti pokládány jen ty nemoci, a jest jich asi 24 druhů, jež jsou vyjmenovány ve zvláštním výkaze vládního návrhu. Jsou to na př.: onemocnění z olova, fosforu, rtuti, arsenu, manganu a jejich sloučenin, z benzolu, sírouhlíku, sírovodíku, z plynů bojových, z kysličníku uhelného, rakovina plic, uhlák, ozhřivka, červivost horníků, hluboké defekty dýchacích ústrojů, těžký šedý zákal atd. Ale při tom v každém případě musí jíti o nemoc z povolání v podniku prokázanou, jak se doslova uvádí v důvodové zprávě na str. 7 k výkladu §u 2. Cituji: "Předpokladem pro odškodnění podle §u 2 jest, aby některá z nemocí v seznamu uvedených vznikla z výkonu povolání v podniku pro případ úrazu pojištěném a v seznamu vedle nemoci uvedeném a aby tato skutečnost byla bezpečně prokázána." Bude tedy řada nemocí z povolání, které jsou sice uvedeny v seznamu, ale vznikají v podnicích nepojištěných, a to v zemědělství dílčí stavební podniky, nemocnice atd., které nepodléhají pojistné povinnosti, ale jsou nositeli těchto chorob z povolání, na př. ozhřivka, uhlák, otrava olovem, roentgenové choroby, infekční choroby a pod. (Posl. Šeba: A tento zákon jste si nepřečetl, pane kolego! Tam jsou jmenovány....) Ale v jiném smyslu, těch je řada; tam si to přečtěte doslova a já vám ocituji memorandum úrazové pojišťovny v tom smyslu. (Posl. Šeba: V zákoně stojí, že zemědělské nemoci tohoto druhu...) Ale v důvodové zprávě je doslova, že musí býti ten podnik pojištěn; nepodléhá-li pojistné povinnosti, může tam býti stokráte ta utrpěná nemoc, nemá postižený nároku. Důvodová zpráva to otevřeně doznává.

Budou tedy podle zákona dva druhy chorob z povolání: jedny, při nichž bude nárok, ale nebude prostředků k jejich odškodnění, a druhé, při nichž nebudou míti postižení nárok a nedostanou také ničeho. Ale i když zde bude v konkrétním případě zjištěna nemoc z povolání v podniku pojistné povinnosti podléhajícím, nastupuje zde ustanovení druhé, v zákoně obsažené, že nárok nastává až po 27 týdnech zjištěné nemoci z povolání. Při známé praksi nemocenských pojišťoven se stane, že pojištěnec s nemocí z povolání, která bude zjištěna nemocenskou pojišťovnou, bude pobírati nemocenskou podporu několik týdnů a pak nemocenská pojišťovna podle zákona o soc. pojištění a podle nynější prakse zastaví tomuto postiženému nemocí z povolání nemocenskou podporu proto, že půjde o chorobu, i když neprošla ještě garanční doba 27 týdnů, jak ji předpokládá vládní návrh tohoto nového soc. pojištění. Takové budou důsledky této vládní předlohy pro oběti práce, tak bude vypadati tento zákon v praksi.

Vládní návrh zavádí také novou metodu vyhazování dělníků ze zaměstnání, a to těch, kteří propadli chorobě z povolání.

Podle §u 5 vládního návrhu má býti zavedeno poskytování renty pro osoby, u nichž se projevila choroba z povolání, a to nejvýše do poloviny důchodu v předpokladu, že zaměstnanec zanechá zaměstnání v takovém podniku, který mu přivodil onu chorobu z povolání. Toto ustanovení bude míti za následek, že zaměstnavatel opíraje se o zákon a maje "starost" o zdraví zaměstnance, navrhne úrazové pojišťovně vyřazení jeho z výroby, úrazová pojišťovna mu pak dá přechodný poloviční důchod a zaměstnavatel na takto uprázdněné místo přijme dělníka zdravého.

Důvodová zpráva o tomto způsobu "uzdravování" nemocí z povolání říká doslova toto: "Ustanovení tomuto rozuměti je tak, že rentou touto má býti pojištěnci přístup k jinému povolání skutečně umožněn." Prakticky po zkušenostech s rozhodčím soudem úrazové pojišťovny, kde se odehrávají denně srdcervoucí scény ubožáků, kteří v zájmu blahobytu hrstky vykořisťovatelů položili nejcennější statek, t. j. své zdraví, aby se pak o každou korunu s úrazovou pojišťovnou soudili, to bude znamenati zastavení důchodu, jak to na plnou hubu říká důvodová zpráva k §u 5 na str. 8: "Poskytování přechodného důchodu sleduje, aniž by podstatně zatěžovalo nositele pojištění, především účel ochrany zdraví pojištěncova a ev. obnovení jeho výdělečné způsobilosti. V případě posléze zmíněném znamenati bude také zmenšení, případně odpadnutí povinnosti nositele pojištění úrazového vypláceti pojištěnci úrazový důchod vůbec."

Podle vládního návrhu má nésti veškeré náklady s pojištěním nemocí z povolání spojené úrazová pojišťovna bez zvýšení příspěvků zaměstnavatelů. Jaký je finanční stav úrazového pojištění a jaká je finanční nosnost, ukazuje nejlépe memorandum úrazové pojišťovny pražské, zaslané ministerstvu soc. péče v únoru 1932, ve kterém se mimo jiné ciferně prokazuje finanční stav takto. Cituji z memoranda: "Hospodářská krise dolehla těžce i na naši úrazovou pojišťovnu dělnickou. Na jedné straně příjem na pojistném silně poklesl, r. 1929 činil 145,494.205 Kč, r. 1930 140,483.767 Kč a r. 1931 125,908.381 Kč. Celková výplata odškodného - zákonného i dobrovolného - neustále intensivně stoupá. R. 1929 vyplatilo se 92,176.611 Kč, r. 1930 99,116.112 Kč, r. 1931 104,413.333 Kč. Při tom počet odškodněných úrazů dosud vůbec neklesá, ba naopak stoupá.

Dále uvádí toto memorandum: Kursová ztráta na kursovních papírech podle závěrečného kursu k 31. prosinci 1931 činí 42,906.786 Kč 83 h, následkem čehož poklesne záloha pro kursovní rozdíly z 59,834.787.45 Kč na pouhých 16,928.000.62 Kč. Hospodářská situace r. 1932 bude výsledkem hospodaření tohoto roku ještě horší než r. 1931. U našeho ústavu končí hospodaření efektivním schodkem 10 až 12 mil. Kč, ne-li větším, jenž v dalších letech se bude stupňovat.

To jsou slova a citáty z memoranda úrazové pojišťovny pražské. Jsou zajisté všem, také soc. demokratickým a nár. sociálním poslancům, známy. Memorandum doznává, že takový je skutečný finanční stav úrazového pojištění, zejména úrazové pojišťovny pražské, která má ze svých prostředků, které jsou hospodářskou krisí vyčerpány, vypláceti ještě napadlé důchody nemocí z povolání. Ale nejen to, úrazová pojišťovna má ještě jiné povinnosti a je přímo zločinem páchaným na nejubožejších, jestliže až dosud t. zv. předváleční rentisté pobírají úrazový důchod nevalorisovaný, t. j. ve stu a stu případech 3 Kč měsíčně při těžkém úrazu. Memorandum úrazové pojišťovny pražské upozorňuje vládu, že v důsledku svého schodkového hospodářství bude úrazová pojišťovna nucena zastaviti t. zv. přídavky starodůchodcům, kterým je dávala dobrovolně, ale jen v tom případě, když šlo o starodůchodce s více než 41% ztrátou pracovní schopnosti.

Doslova pak toto memorandum uvádí: "Je proto bezpodmínečně nutno v zájmu veřejném a v zájmu uklidnění těchto lidí - a jde přece asi o 11.106 osob, - aby včas, před zastavením těchto dobrovolných příspěvků byla provedena zákonná úprava požitků starodůchodců, aby nemuselo býti snižováno beztak už velmi nízké existenční minimum těchto úrazových starodůchodců." Pražské memorandum úrazové pojišťovny je nejstrašlivějším odhalením podvodu a švindlu, kterého se dopouštějí sociálfašističtí vůdcové, kteří se za 13 let nepostarali o to, aby tyto oběti práce dostaly upravený úrazový důchod odpovídající dnešním drahotním poměrům. Proto vládní návrh o odškodnění nemocí z povolání není sociálním pokrokem, nýbrž je to přímo protisociální, v pravém slova smyslu reakční návrh nejhoršího druhu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 189. schůzi posl. sněmovny.] jejich hlásné trouby volají: "Zase jeden splněný slib" - který však nebude stát státní pokladnu ani haléře. Soc.-demokratický poslanec Klein, zpravodaj tohoto vládního návrhu, napsal ve zprávě soc.-politického výboru: "Soc.-politický výbor vítá, že může splniti slib daný jáchymovským horníkům." Horníci zaměstnaní ve státních radiových podnicích pracují přímo za strašných podmínek. Za kus chleba pro sebe a pro své rodiny dávají všanc život pro blahobyt majetné třídy. Přinášejí největší oběti na životech a zdraví. Jejich ubohý stav je dnes všeobecně znám. Jménem těchto obětí práce podali jsme my, komunisté, r. 1930 návrh v této sněmovně, který obsahoval drobné dílčí, splnitelné požadavky k ochraně zdraví a života jáchymovských horníků a jejich rodin. Náš návrh byl v iniciativním výboru hlasy t. zv. socialistických poslanců zamítnut. Soc.-demokratičtí poslanci Pohl a Brožík, tedy t. zv. horničtí vůdcové, slibovali jáchymovským horníkům prosazení jejich požadavků a za tím účelem podali také r. 1930 návrh zákona sněmovní tisk 891, v němž navrhují vedle dokonalého zdravotního zařízení dolů a radiových podniků také tato zákonná opatření:

1. Mzdy dělníků a zaměstnanců musí býti aspoň o 1/3 vyšší, 2. pracovní doba v podnicích a ústavech nesmí přesahovati 35 hodin v týdnu, z čehož na jeden den nesmí připadnouti více než 7 hodin, a 2 dny v týdnu se nesmí pracovat vůbec, 3. po 6měsíčním zaměstnání musí horníci a zaměstnanci dostat dvakrát v roce po 14 dnech placené dovolené, 4. horníci a zaměstnanci v radiopodnicích, kteří se stanou k práci neschopnými, musí dostat jak nemocenské, tak zaopatřovací důchody ve dvojnásobné výši, 5. příspěvky potřebné na úhradu těchto zvýšených dávek musí hraditi celé zaměstnavatel.

Ve schůzi soc.-politického výboru v červnu loňského roku, kdy se tento návrh měl projednávati, prohlásil jsem jménem klubu poslanců komunistické strany Československa, že i přes to, že byl náš návrh na úpravu pracovních poměrů horníků zamítnut, že i přes to, že návrh Pohl-Brožíkův má některé nedostatky, bude klub komunistických poslanců pro tento návrh hlasovati a navrhl jsem, aby s ohledem na zubožený stav jáchymovských horníků byla zahájena ihned rozprava o návrhu v téže schůzi, aby byl návrh projednán, aby tak ještě před parlamentními prázdninami stal se zákonem. O návrhu se sice provedla generální debata, ale můj návrh na schválení návrhu posl. Pohla a Brožíka byl zamítnut na doporučení zpravodaje posl. Tauba a na jeho návrh ustavena subkomise, která měla studovati poměry jáchymovských horníků, za tím účelem navštívila jáchymovské doly a dala při této příležitosti slib jáchymovským horníkům, že jejich požadavky budou urychleně splněny. Celý rok však čekají navrhovatelé Pohl a Brožík na příležitost, aby požadavky jáchymovských horníků sprovodili se světa a teď se jim naskytla příležitost, neboť vládním návrhem na odškodnění nemocí z povolání vyřizuje se podle návrhu referenta také návrh posl. Pohla a Brožíka na ochranu osob zaměstnaných v radiových podnicích. Tím dostaly se všechny požadavky jáchymovských horníků a všechny jim dané sliby pod stůl do parlamentního kanálu, kde se až dosud utopily všechny požadavky pracující třídy a všechny sliby soc.-fašistických vůdců. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tvrzení soc. demokratického zpravodaje posl. Kleina, obsažené ve zprávě soc.-politického výboru a také zde jeho ústy pronesené, že byly vládním návrhem o odškodnění nemocí z povolání splněny sliby dané jáchymovským horníkům, je neslýchaným [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Odhalujeme tento neslýchaný podvod erárních socialistů před celou pracující třídou. Dr Czech, Pohl, Taub a Brožík, kteří jáchymovským horníkům slibovali zvýšení mezd o 1/3, zkrácení pracovní doby na 7 hod. denně a 5 dnů v týdnu, měsíční dovolenou, dvojnásobné důchody při neschopnosti ku práci, udělali na ně zákon, podle kterého se bídné postavení horníků v radiových podnicích ještě zhorší, podle kterého bude moci správa podniků odůvodniti každé propuštění, a to "v zájmu zdraví", které ztratí v radiových podnicích každý horník, a jak říká doslova vládní návrh v §u 5, může při zjištěné nemoci z povolání býti mu dána na přechodnou dobu poloviční renta, to znamená, na místo nemocného má nastoupiti dělník zdravý, ochotný položiti své zdraví ve prospěch blahobytu hrstky kořistníků. To je výsledek tohoto podvodného zákonného opatření reformy sociální.

Toto znění zákona až příliš jasně ukazuje, že správa radiových podniků pro zachování aktivnosti a zisků státních podniků, a to je přece podle zákona o obchodním vedení státních podniků povinností jejich vedoucích, bude se zbavovati tímto způsobem na kost vyždímaných dělníků, namlouvajíc jim, že jejich zdraví je ohroženo chorobou z povolání a že proto musí přestati pracovati v tomto podniku, zbaví se jich tak po několikaměsíčním polovičním důchodu, vypláceném úrazovou pojišťovnou, a když v této přechodné době nenajde si propuštěnec nemocí postižený jiného zaměstnání, bude mu zastaven i tento poloviční důchod, nebude pak do podniku přijat vůbec a jiného zaměstnání nenajde, zejména chorobou z povolání postižený dělník proto, poněvadž nemůže zaměstnání najíti dnes zdravý. Tímto způsobem a podle zákona budou vyměňováni nejen nepohodlní, nýbrž také na kost vydření zaměstnanci státních radiových podniků.

Takový má smysl projednávaný vládní návrh, tak končí sliby erárních socialistů dané jáchymovským horníkům, zrovna tak jako končily všechny sliby dávané těmito povedenými vůdci pracující třídě. Tak končí pro čsl. dělnictvo mezinárodní úmluva o odškodnění nemocí z povolání, která vyšla z dílny Alberta Thomase, ředitele Mezinárodního úřadu práce. (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

dal předseda na dnešní schůzi posl. inž. dr Touškovi, Polachovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr Goldsteinovi pro neodkladné zaměstnání.

Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr Ivanku za posl. dr Hajna.

mezi schůzí: interpelace tisk 1780 (I až XIX).

ve schůzi konané dne 24. května 1932 přikázány k řádnému projednání návrhy:

výborům soc. politickému a rozpočtovému návrh tisk 1725;

výborům soc. politickému a živn. obchodnímu návrh tisk 1793;

výboru soc. politickému návrh tisk 1790;

výborům zemědělskému a rozpočtovému návrhy tisky 1726, 1766, 1771 až 1773, 1776, 1792;

výborům zemědělskému a zásobovacímu návrh tisk 1795;

výboru technicko-dopravnímu návrh tisk 1779;

výboru ústavně-právnímu návrh tisk 1784.

Zamítnut byl návrh tisk 1774.

Podle usnesení předsednictva navrhl předseda, aby se příští schůze konala ve středu dne 25. května 1932 v 10 hod. dopol. s

1. Zpráva výborů soc.-politického, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1728), kterým se předkládá Národnímu shromáždění návrh úmluvy z roku 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání (tisk 1786).

2. Zpráva výboru soc.-politického o usnesení senátu (tisk 1770) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 737 a 748) o odškodnění nemocí z povolání (tisk 1785).

3. Zpráva výboru živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 829) zákona o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy [podle §u 35 jedn. řádu].

4. Druhé čtení osnovy zákona o povinném mísení lihu s pohonnými látkami (tisk 1783).

5. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění některá ustanovení o dani z lihu a upravuje hospodaření s lihem (tisk 1782).

6. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 12. listopadu 1931, podpisový protokol téhož data a vyměněné noty ze dne 1. prosince 1931, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. prosince 1931, č. 193 Sb. z. a n. (tisk 1594).

7. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Spojených Států Brazilských, sjednaná výměnou not v Rio de Janeiro dne 27. listopadu 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 22. prosince 1931, č. 215 Sb. z. a n. (tisk 1593).

8. Zpráva výboru imunitného o žiadosti kraj. súdu v N. Jičíne v trest. veci posl. Hadka (tisk 1740).

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Olomouci v trest. věci posl. Hodinové (tisk 1742).

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci v trest. věci posl. Hadka (tisk 1745).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Husnaje (tisk 1760).

12. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v N. Jičíně v trest. věci posl. dr Schollicha (tisk 1761).

Tento návrh byl přijat a schůze skončena v 6 hod. 58 min. večer.