Navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Navržená řečnická lhůta je přijata.

Na straně "proti" je přihlášen pan posl. Krebs. Dávám mu slovo.

Posl. Krebs [německy]: Slavná sněmovno! V poslední době stalo se přímo stálým zařízením, že musíme využívati každé vhodné příležitosti, abychom podali veřejnosti co nejobšírnější zprávu o pronásledování našeho hnutí. I dnes musím zase podati zprávu o nesčetných přehmatech a nejhanebnějších policejních činech a vysloviti ohrazení své strany proti tomu, jak v této zemi zavládl gumový obušek a policejní způsoby. Ve slavnostním prohlášení k ústavní listině ze dne 29. února 1920 praví se doslova: "Při tom my, národ československý, prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústava i všechny zákony naší země prováděny byly v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení; neboť chceme se přičleniti do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový." Nechci dnes zkoumati, zdali některá z vlád Československé republiky někdy to mínila vážně s těmito krásnými sliby v úvodu ústavy. Chci však dnes postaviti proti těmto krásným slovům holá fakta. Nechci z toho vyvozovati ani žádné politické důsledky, chci jen konstatovati některé skutečnosti.

Kolikrát v Československé republice v poslední době porušily zákon orgány a úřady, co v poslední době spáchala censura, dále orgány četnictva a státní policie, ba dokonce některé okresní úřady, to přesahuje míru toho, nač jsme si zde v této zemi skoro již zvykli. Že skoro tisíc domovních prohlídek bylo dosud provedeno u členů a přivrženců nár. socialistické strany dělnické v posledních 2 1/2 měsících, daleko přes 200 osob bylo zatčeno, nekonečné zabavování stranického tisku - to jsou zevnější známky pronásledování, na které v tak ohromném rozsahu jsme ještě nikdy, ani v této zemi, nebyli zvyklí. Nechci to srovnávati s poměry ve starém Rakousku. Od léta 1931, kdy byl vydán zákaz nositi hnědé košile, neustávají rozličná pronásledování našeho hnutí.

Již v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny mohl jsem zaujmouti stanovisko proti nepravdivým a lživým zprávám některých podřízených úřadů. Mohl jsem ministrovi vnitra a odborovému přednostovi dr Bobkovi předvésti fakta proti nesprávným a nepravdivým zprávám. Ale nemohli jsme konstatovati, že by se byly úřady pokusily zachovati byť jen nejnepatrnější zdání nestrannosti, naopak, od té doby, kdy dne 29. února 1932 byl rozpuštěn nár. socialistický svaz "Volkssport", počalo se dne 2. března teprve zatýkati, v čemž se jednak nepřestalo a jednak se z toho stal jediný řetěz ostud pro úřady.

Nebudu se zabývati meritorní částí záležitosti spolku "Volkssport", poněvadž se nyní vede řízení u řádných soudů a nechci se proviniti zasahováním do řízení řádných soudů, jak se tím provinili pan ministr vnitra dr Slávik ve své známé řeči ze dne 7. března stejně jako pan ministr školství a nár. osvěty dr Dérer při propuštění našeho straníka, vysokoškolského asistenta inž. Haidera. Chci více ctíti zákony než pánové, kteří jsou strážci a ochránci zákonů, poněvadž jsme přesvědčeni, že soudy i o těchto otázkách ještě budou rozsuzovati a mluviti. Chci jen konstatovati, že se právě při těchto hromadných zatýkáních neuvěřitelně jasně a zřetelně projevily nešvary v naší politické správě a ve správě justiční. 4-6 týdnů se ponechávají ve vazbě libovolně zatčení nár. socialisté a nejsou ani jedenkrát vyslechnuti proti jasným ustanovením jurisdikční normy, proti jasným ustanovením soudního řádu drží se lidé celé týdny, ba dnes lze již říci celé měsíce, ve vazbě, ačkoliv nebyli vůbec vyslechnuti. Ale vinu na těchto poměrech nemají vyšetřující soudcové, což bych výslovně zdůraznil. Jest to ostuda justiční správy, která se právě v této chvíli stává zřejmou skutečností. Na př. vyšetřující soudce trestního vězení na Pankráci musí vyšetřovati přes 200 případů a přes několikeré rozklady, které jsem podal až k ministru spravedlnosti, nebylo možno dosíci, aby se těmito hromadnými případy zabýval druhý vyšetřující soudce. Vyšetřujícímu soudci byl dokonce odňat písař na stroji a vyšetřující soudce musí celé týdny sám na psacím stroji spisovati konstituty a zápisy. Teprve před několika dny byla konečně tato ostuda napravena zasáhnutím ministra spravedlnosti, kterému za to děkuji. (Smích a výkřiky komunistických poslanců.) Ano, můžeme to také klidně konstatovati: prohlašujeme, že správné jednání uznáváme a není to nic jiného, než aby tomuto ubohému vyšetřujícímu soudci, který také jest jen člověk a nikoliv stroj a má vyšetřovati 200 případů, byly dány k disposici technické prostředky. Že za těchto okolností trpěli a musejí trpěti soudci i vyšetřovanci, jest zcela zřejmé, a tak se stalo, že lidé byli beze všeho důvodu, jen pro přehmat tak zvaných podřízených orgánů, zbytečně drženi ve vazbě 4, 5, 6 a více týdnů. (Posl. inž. Jung [německy]: Snad proto, že někdo z nich nosil před 3 lety hnědou košili!) Ano, poněvadž snad někdo z nich před 3 lety nosil hnědou košili, ačkoliv se pak u těchto lidí doma nic nenašlo, tak se stalo, že byli zatčeni jen na základě udavačství, že se u nich prováděly domovní prohlídky, že tito lidé byli zbaveni služebního místa, propuštěni, že byla zničena jejich existence, a to jedině jen tímto ostudným vedením vyšetřování. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dáte-li vy si to líbiti, my si to líbiti nedáme, my hájíme zatčené. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vždyť nevíte, co chcete.

Byla způsobena škoda, která není jen škodou na zdraví, nýbrž i škodou na vážnosti. (Výkřiky komunistických poslanců.) S těmito pány již nebudeme polemisovati. Opakuji, škoda na vážnosti k radosti poštvané šovinistické ulice a jejího skandálního tisku. Jak se tento skandální tisk choval, nelze při nejlepší vůli nazvati mírumilovnou nebo dokonce demokratickou metodou. O tom, jak se často zcela nezákonitě lhalo, jak politisujícím způsobem se prováděly domovní prohlídky, ještě podrobně promluvíme. Shromažďujeme materiál a učiníme jej přístupným slavné sněmovně a výborům, abyste viděli, jak se zde v této zemi proti jasným ustanovením zákonů a proti každému modernímu nalézání práva provádějí tyto domovní prohlídky. Více než jedenkrát se stalo, že policisté a četníci hrozili rodičům zatčených propuštěním, že tyto orgány při svých úředních činnostech pustě nadávaly a co nejsprostěji mluvily o tom, že by všichni hakenkreuzleři měli býti pověšeni. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. inž. Jung [německy]: Slyšel jsi, co ti tam právě řekli? Řekli, že by bylo správné, všechny hakenkreuzlery pověsiti.) Ano, děkujeme jim za tuto upřímnost. Tento celý materiál učiníme bezvadně přístupným veřejnosti. Děkujeme ostatně komunistům i za asistenci, kterou poskytli soudům a pronásledování. Vidíte, že jsme i k vám zdvořilí. Předložíme slavné sněmovně ještě podrobný materiál, co všechno jest možné zabavovati. Dnes bych rád sněmovně předložil jen několik původních listin. Co se všechno zabavuje jako velice důležité a pro celý proces nepostradatelné? Mám zde takový původní zápis, o kterém ostatně musím říci, že to jest tak zvaná zvláštnost, poněvadž se páni četníci a policisté vůbec nenamáhali sepisovati takové zápisy. Jest to zápis z Nové Vsi ze dne 4. dubna t. r. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Co bylo zabaveno? 14 listů s písněmi označenými od 1 do 14, 4 fotografie, lidový zpěvník, 6 výtisků časopisu "Jungdeutsches Volk", 1 výtisk časopisu "Sudetendeutscher Beobachter" a 3 výtisky s titulem "Braune Front", formulář přístupního prohlášení, pozvánka na schůzi podle §u 2, členská legitimace Bruno Patznera, 4 nár. socialistické odznaky, a to odznaky na lidový sjezd v Teplicích-Šanově, stranické odznaky, praporek se skobovým křížem a sponka do kravaty se skobovým křížem. To jest všechno, co bylo v tomto případě zabaveno a co se stalo předmětem nejen domovních prohlídek, nýbrž i zatčení. V druhém případě bylo zabaveno: rozličné nářadí, kotlíky, ruční míče atd., několik spisů, noviny, jako na př. "Der Tag", "Volksbote", "Der Gewerkschafter", lístky vydané nákladem nár. soc. strany, odznaky a veškerá soukromá korespondence. Mám zde dále zápis domovní prohlídky, která byla provedena dne 29. března v Doubí u Karlových Varů. Zabaveny byly: zápisníky, kalendář, hnědá košile a čapka, deníky, rozličné brožury vydané nákladem nár. soc. strany dělnické, povolení okresního úřadu k uspořádání rozličných slavností - dokonce povolení okresního úřadu byla zabavena - divadelní hry, fotografie, tiskopisy, přístupní prohlášení, složenky - státní policie chce asi zaplatiti dluhy této místní skupiny - knihy, jako na př. "Zinsrechner", "Deutsche Dichtung", kniha "Über das Judentum", "Der Sumpf", radiové sešity, "Buch für Alle", dětské sešity pro školní mládež (Goethův sešit), vypracované přednášky, bubny, dále několik časopisů, jako na př. "Der Tag", "Deutscher Volksbote", "Sudetendeutscher Beobachter", "Völkische Rundschau", "Jungdeutsches Volk", "Der Gewerkschafter" - všechno zdejší noviny - dále sbírka letáků, výstřižky ze zdejších novin a konečně cestovní mapy. To bylo, jak známo, to nejdůležitější.

Ale již dnes musím promluviti o zvláštním zjevu při domovních prohlídkách, a to jest tak zvaná létací komise pražské státní policie s policejním radou Preiningerem v čele. (Posl. inž. Jung [německy]: Komise jen pro dělání diet!) Ano, mohli bychom ji tak nazvati. U nás se jmenuje "komise trýznitelů" místo komise Preiningerova. Tato komise skládající se ze 4 mužů, která se náhle objevila v severozápadních Čechách a naprosto protizákonně konala domovní prohlídky, jest sama o sobě zvláštností, jakoby v okresech a městech nebylo dosti četnictva a státní policie. (Posl. inž. Jung [německy]: Ti jsou to tiž nespolehliví!) Ano, zdá se to. Tato komise se přihrne za tmy a noci, surově provádí domovní prohlídky a bez důvodu hromadně zatýká. Zatčení nejsou nikdy vyslechnuti příslušnými soudy a komise dělá ostudu sobě i svým nadřízeným. Tato Preiningerova komise ukázala se po prvé v dubnu, když se stalo zřejmým, že celá aféra "Volkssportu" bude ostudou pro pražský systém a celé vládní umění. Policejní duch nemohl pochopiti, že nebyly nalezeny žádné zbraně, a tak se objevil specialista Preininger. Vyslání této komise lze si vysvětliti jen tak, že páni v Praze již nedůvěřovali českým četníkům a policistům v severních Čechách a očividně se domnívali, že se zde musí energicky zakročiti přímo z Prahy. Jsem-li správně informován, poslaly četné okresní úřady jakož i policejní komisařství tuto Preiningerovu komisi domů a energicky ji odmítly, poněvadž tuto podporu pociťovaly jako nedůvěru ve své vlastní úřadování. Způsob, jak jednala tato Preiningerova komise, která byla většinou podporována ještě 4 místními četníky - ale jen pro asistenci - byl pobuřující. Její jednání bylo tak pobuřující, že v několika místech bylo by skoro došlo ke srážkám.

Uvádím zde zprávu časopisu "Kaadener Zeitung". Časopis píše nejdříve o porušování zákonů domovními prohlídkami a pak praví: "Poněvadž zákon, který by vypočítával případy, ve kterých se mohou prohlídky prováděti bez soudcovského příkazu, nebyl do dneška Národním shromážděním usnesen a vyhlášen, musí se podle ústavní listiny každá prohlídka bez výjimky prováděti jen na soudcovský příkaz. Ale, pokud jest dosud známo, nebyl takový příkaz předložen při žádné prohlídce, které zde byly provedeny. Ani v jednom případě nebyli přibráni oba soudní svědkové trestním řádem předepsaní - za takové nelze považovati výkonné orgány - s výjimkou prohlídky u úředníka Ungera, který trval na přibrání svědků a sám přivolal 2 sousedy. Se žádnou osobou po prohlídce vyslechnutou a zase propuštěnou nebyl sepsán zápis, který by byl vyslýchaný také podepsal. A žádné z osob postižených-prohlídkou nebyl ve 24 hodinách předepsaných ústavní listinou aspoň dodatečně doručen soudcovský příkaz nebo písemné potvrzení o provedené prohlídce, ani důvody, proč byla provedena, a nebyly jí vydány předměty u ní zabavené. Člen městské rady Kern, člen městského zastupitelstva Grund a vůdce mládeže Klemm byli v pátek v noci po 10. hodině dodáni k okresnímu soudu do vyšetřovací vazby. Před četnickou stanicí v Nádražní třídě netrpělivě čekali četní stejně smýšlející přátelé zatčených na rozhodnutí o prozatímním osudu svých straníků. Když někteří ze shromážděných nezasahujíce jinak do úřední činnosti odpověděli na pozdrav eskortovaných pozdvižením ruky a voláním "Heil", vrhli se neuniformovaní úředníci, patřící k létací komisi, s gumovými obušky na nár. socialisty. V sobotu odpoledne byli k okres. soudu dovezeni 3 nár. socialisté z Vilémova, kam si pospíšila létací komise z Kadaně. Všichni národně uvědomělí obyvatelé města, bez rozdílu strany, jsou roztrpčeni a pobouřeni tímto jednáním."

Další zprávu mám z časopisu "Marienbader Zeitung". Tam se praví: "Třeba ještě zvlášť zdůrazniti, že se do bytu pana Krismanka dostali paklíčem, poněvadž majetník nebyl doma, a pak prošťourali všechny knihy a zabavili několik spisů. Musíme zvlášť litovati, že redakce přes svou žádost ani od pana policejního komisaře dr Chudoby, ani od pražských úředníků řídících vyšetřování nemohla dostati informací o zatčení a vyšetřování, ba dokonce se nám ani nepodařilo na úřední dotaz dověděti se jména policejního rady z Prahy."

Asi se dnes již pánové za to stydí.

Tedy po celé týdny pracovala komise, která se u nás nazývá jen komisí pro dělání diet. Její úspěch rovná se nule. Zatčené musí soud, jakmile dojde k vyšetřování, propustiti na svobodu, poněvadž tu není důvodu pro vazbu, a jediným trestem, který musejí snésti, jest, že často celé týdny musejí na toto vyšetřování čekati a mezitím často ztratí svá místa. Skoro ve všech případech není ani jediného důvodu k vazbě. Nakonec zbude jen obrovská ostuda, obrovské výdaje a ohromné nepříjemnosti, ale také obrovská křivda. Tak na př. byl hlavní jednatel Endler v noci vytažen z postele, to jest, chtěli ho vytáhnouti, ale on byl na schůzi v Mikulově na jižní Moravě. Byl na něj ihned vydán zatykač. Náš straník Endler hned po svém návratu... (Posl. inž. Jung [německy]: Tvrdili, že zde musí býti, poněvadž tam byl jeho klobouk!) Ano, československý občan nesmí míti ani dva klobouky... Hned po svém návratu dostavil se Endler ke mně a šel se mnou na policii, aby se jí sám přihlásil. V téže době, v době od 6. do 10. května, byl zatčen krajský vůdce Richter z Chomútova, inž. Brehm ze Žatce, tajemník Kilberth z Chomútova a náš straník Krismanek z Mar. Lázní. Na prvním místě jmenovaní byli již zase z vazby propuštěni, a to dokazuje, jak lehkovážně policie zatýkala. Zatýkalo se bez výslechu, bez příslušného soudce, bez jakékoliv asistence, bez předepsaných zákonitých podmínek. Tak se na př. i v Litoměřicích stalo, že již z vazby propuštěný vydavatel časopisu "Sudetendeutscher Beobachter" Kudelka byl dne 25. dubna zase zatčen a doveden k litoměřickému kraj. soudu, odtamtud odeslán k vyšetřujícímu soudci na Pankrác a odtud dne 3. května bez dalšího výslechu zase propuštěn. Jest to zase důkaz, jak lehkovážně a s jakým neslýchaným trýzněním se zatýká. Kdo se jim venku prostě nehodí, toho seberou. Tak vypadají naše státoobčanské svobody! Jak se zdá, pánové se mýlí. Měli by s těmito způsoby počkati, až zase propukne nejbližší válka. Asi se již na to připravují.

Tážeme se pana policejního ministra dr Slávika, jak může v době, jako jest nynější, která neposkytuje podnětu k takovým násilným opatřením, odpovídati za tyto věci, jak může odpovídati za porušení zákonů, za porušení všech předpisů, za porušení všech zákonitých pokynů? Tážeme se ho, jak může nejen za tyto věci odpovídati, nýbrž jak je může i krýti. Jak dlouho to má ještě trvati?

Při výsleších na státní policii vyznamenal se zvláště tento pan Preininger. I stran toho se nám nyní dostal do rukou konečně nějaký průkazní materiál. Hrozí lidem dalším zatýkáním a zavíráním, řve na zatčené co nejsprostěji. Vydavatele časopisu "Sudetendeutscher Beobachter" potupil na př. slovy: "Vy jste podvodník!" Spisuje falešné protokoly, neboť na př. při jednom výslechu slova "turnerische Übungen und Märsche" zapsal jako "vojenské cvičení". Jak dlouho bude takový člověk ještě ponechán na tomto místě? Za starého Rakouska nebyly by takové věci bývaly možné ani za války, a jak by se byli páni Češi ve vídeňské sněmovně rozčilovali, jaký křik by byli spustili, kdyby se jim byly staly takové věci. Za starého Rakouska nebylo ani uprostřed války možné to, jak se k nám chovají zde v míru. (Posl. Babel [německy]: Za to ještě Meissnerovi poděkoval!) Za to jest odpovědný ministr vnitra. Policie patří ministrovi vnitra.

Ale nezůstalo při pronásledování nár. socialistů. V poslední době staly se četné další případy pronásledování, v posledních dnech byla zase pronásledována a rozpuštěna hraničářská mládež národní strany. Četné jiné svazy mládeže jsou v téže situaci. Nezúčastnění rodiče zatčených jsou zastrašováni a ohrožováni, jak to vyloženě dokazuje Düringerův případ ve Varnsdorfu. Zde píše varnsdorfský časopis "Abwehr" - vážený místní časopis který bych rád při této příležitosti uvedl, toto: "Düringer nebyl nikdy činný politicky, jeho veřejná činnost vyčerpávala se ve spolku "Eghalanda Gmoi", ke kterému patřil. Známé jest jeho rozhodné zakročení v noci na 14. června 1924, kdy jako dopravní úředník ve službě soupravu nákladního vlaku, která při posunování ve stanici jiřetínské ujela a řítila se na trati dolů k Varnsdorfu, na hlavním nádraží ve Varnsdorfu svedl na slepou kolej a zastavil. Tehdy jeho duchapřítomnost zabránila velkému neštěstí a železniční ředitelství ho pochválilo, nyní politická činnost jeho syna stačí k tomu, aby byl potrestán přeložením do Králové Hradce."

Ale v těchto methodách se pokračuje ještě dále. Šovinistický teror rozšířil a zahnízdil se v úřadech a pokouší se udusiti každé hnutí, které se mu stalo nepříjemným. Co řeknete tomu, že si zástupce státních továren na roury vynutil propuštění tří úředníků z ústřední prodejny, ačkoliv tito úředníci musili býti krátce po svém zatčení propuštěni, poněvadž se ukázalo, že se vůbec nikdy nedopustili tajné činnosti proti státu, která se jim kladla za vinu. Ale o jejich místa je připravil zástupce státních továren na roury. (Posl. inž. Jung [německy]: To byl důvod zatčení, tři čeští zaměstnanci je udali!) Ano, to byl důvod k zatčení.

Kde všechno nenávidí, mohl bych říci změniv známá slova, nemůže milovati ani ministr školství, a po této stránce jest významný případ Haiderův. Všichni víte, že inž. Haider byl jedním z prvých mezi zatčenými. Působil jako asistent pražské technické vysoké školy; o jeho činnosti nechci v této souvislosti mluviti, poněvadž i o ní budou nalézati a rozhodovati řádné soudy. Ale, ačkoliv dnes ještě ani zdaleka nebyla sepsána žaloba proti inž. Haiderovi, ačkoliv jest v řádné vyšetřovací vazbě podle §§ 175 a 180 trest. řádu, ministerstvo školství a nár. osvěty z vlastní moci nařídilo, aby inž. Haider byl ze služby propuštěn. (Posl. inž. Jung [německy]: Soc. demokratický ministr školství. A hlavní časopis soc. demokratů mu tleskal na pochvalu!) Ano, tleskal mu na pochvalu. A to jsou pánové, kteří si pak stěžují, když na to jako odpověď v jiných krajinách přijdou ovšem odvetná opatření, a my vám slibujeme, že za každé propuštění jednoho z našich dojde i na jiné. Krutost za krutost, když to musí býti.

Nyní přichází tisk a dělá ze sebe advokáta uraženého právního citu obyvatelstva a uraženého práva. Tu pak zakročuje censura v tomto státě, která ještě dnes jest pozůstatkem z doby starého Rakouska, nikoliv, ne ze starého Rakouska, nýbrž která zbyla ještě z válečné doby starého Rakouska. S výjimkou několika zemí, ve kterých se skutečná diktatura neschovává za demokratickou ústavu, nýbrž se prohlásila za veřejnou diktaturu, nemáme v žádné evropské zemi co dělati s takovou censurou, jako v této demokratické republice. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 185. schůzi posl. sněmovny.] Když dnes 14 let po válce časopisy takto vypadají (ukazuje časopis) a tyto časopisy pak přijdou do Anglie, Ameriky a Belgie, pak to jest pro republiku visitka, která hledá sobě rovné. My to nejen budeme činiti, nýbrž my jsme to již učinili, že jsme celé světové veřejnosti oznámili, jak se u nás dává časopisům náhubek. Dělá-li to některý stát za války, pak to činí takřka v obraně. Když to činí v míru, pak to jest jeden z nejhanebnějších způsobů potlačování svobodného mínění. Co bylo v tomto oboru vykonáno v posledních týdnech, přesahuje plnou míru toho, co jest ostatně v této zemi normální.

Časopis "Der Tag", náš ústřední orgán byl v posledních 10 dnech šestkrát zabaven na 14 rozličných místech. Jedno z nich jsem vám právě oznámil. Co se zabavuje? Co se ve všech jiných novinách nechává jako nezávadné, to se v ústeckém časopise "Tag" konfiskuje a zabavuje. (Posl. inž. Jung [německy]: S odůvodněním, že jeho čtenáři jsou nebezpeční lidé!) Ano! Časopis "Brüxer Zeitung" a jiné severočeské noviny uveřejnily nedávno článek dr Bedřicha Koberga o propuštění inž. Haidera. Ke konci zabývá se částečně i právními poměry a píše: "Žijeme ve státě, který se ve své ústavě opřel o demokracii, a jeho vedoucí mužové dovolávají se jí při každé příležitosti. Kde zůstává demokracie, jsou-li možná taková opatření, a proč je sněmovna neučiní ihned předmětem svého zakročení a svého vyšetřování? Tážeme se: Mohou události, kterých se nyní dožíváme, existovati vedle demokratických zásad a způsobů?" Táži se vás, co by se mělo v tomto článku zabaviti? Ústecký policejní komisař ovšem řekne, že to jest pobuřování proti státnímu opatření.

Druhý článek, který vyšel v časopisech severozápadních Čech a částečně i jiných, byla zpráva ze dne 26. dubna, která podávala úhrnný přehled pronásledování sudetskoněmeckých nár. socialistů a měla nadpis: "450 domovních prohlídek, 100 zatčení (zatím se došlo asi k 1000, páni jsou tedy skutečně pilní, snad i v dělání diet) a 120 soudních řízení" a bylo z ní zabaveno místo: "K tomu se druží ještě pronásledování jiných svazů, spolků a jednotlivců, o němž není ještě souvislého materiálu. Pronásledování německých svazů dosáhlo tedy rozsahu, který po více než jedné stránce jest úžasný. Mimo to se konají domovní prohlídky a zatčení již v období delším 2 měsíců. Nesčetné případy prokázaly, že každá maličkost, nějaký nevinný dopis nebo anonymní udání stačí, aby četnictvo zahájilo hrdelní vyšetřování. Mimo to jsou někteří četníci dojímavě nechápaví a zabavují jako státu nebezpečné takové věci, na kterých jinak zdravý lidský rozum skutečně nemůže odkrýti nic státu nebezpečného. Zabaví-li se na př. divadelní meč, jímž jen strašný rytíř Theobald na jevišti nějakého divadelního spolku zavraždil nevěrnou Kunigundu, pak by republika skutečně již stála na velmi slabých nohou, když se domnívá, že tímto divadelním mečem může býti rovněž ohrožena její bezpečnost. Ostatně četníky zabavené odznaky, košile, řemeny, časopisy, spisy atd., naplnily by přímo celé skladiště nábytku." (Posl. inž. Jung [německy]: To je na výzbroj zvýšeného kontingentu nováčků!) To bude pěkně vypadati. "Jak se dovídá časopis "Nationalsocialistische Korrespondenz" z informované strany, započalo se s tímto celým poplachem domovních prohlídek proto, poněvadž ministerstvo vnitra chtělo jednou dostati úhrnný přehled všech podzemních proudů mezi sudetskými Němci. Nalezený materiál měl by přímo postačovati k tomuto přehledu a bylo by konečně nejvýš na čase, aby se vskutku ukončilo toto polní tažení úřadů, které rozvířilo příliš mnoho prachu. Zatýkání, které se po 2 měsíce děje skoro denně a které se většinou ukázalo neodůvodněným, způsobilo ve všech vrstvách obyvatelstva nejen rozčilení a neklid, nýbrž i rozhořčení."

Nyní přichází to zajímavé. To zabavil pan policejní komisař a censor časopisu "Tag" od policejního komisařství v Ústí n. L. Po 3 nebo 4 dnech přijde ovšem přesně nález litoměřického krajského a tiskového soudu ze dne 27. dubna 1932 a odůvodní toto zabavení: "Provedené zabavení bylo potvrzeno, poněvadž v něm, tedy v tiskopise, byl učiněn pokus tupením, nepravdivými údaji a zkreslováním skutečnosti snížiti nařízení a rozhodnutí úřadu a takto jiné poštvati k nenávisti ke státním úřadům, pokud jde o jejich úřadování." Ale to krásnější přichází nyní, že v Litoměřicích vychází také časopis, "Leitmeritzer Zeitung". V něm vyšel doslova týž článek. Tam týž pán, který u státního zastupitelství vypracoval tento krásný nález, tento článek nezabavil. Nyní máme zajímavou věc, že v časopise "Leitmeritzer Zeitung" to, co jest v Ústí nebezpečné, nebezpečným není, co se v Ústí podle zákona na ochranu republiky zabavuje a jehož zabavení bylo potvrzeno, to v Litoměřicích týž orgán téhož státního zastupitelství nepovažuje za nebezpečné a hodné zabavení. (Posl. inž. Jung [německy]:Vidíme, s jakým množstvím rozumu tento pán zastává svůj úřad.) Bylo by marné ukazovati, že tento článek vyšel bez závady ve všech jiných časopisech, že prošel skoro 40 časopisy; v těchto časopisech vyšel bez jakékoliv změny, ale právě v časopise "Tag" byl nebezpečný a musil býti zabaven.

Druhý článek - co všechno jest možné zabavovati - uveřejnil náš straník Max Karg, hlavní redaktor našeho tisku, o případě Haiderově. I tento článek jest velmi zajímavý poté stránce, co všechno lze zabaviti: "Případem zcela zvláštního druhu jest však zajisté případ asistenta německé vysoké technické školy, inž. Rudolfa Haidera. Tento byl v zatýkací kampani proti nár. socialistickému studentskému svazu a spolku "Volkssport" vedle četných jiných osob zavřen a jest nyní ještě ve vyšetřovací vazbě na Pankráci. Haider byl nyní bez ohledu na výsledek soudního řízení proti němu zavedeného prostě ze svého místa propuštěn. Ministerstvo školství odůvodnilo to tím, že mu hrozí proces podle §u 2 a §u 17 zákona na ochranu republiky. Do tohoto zahájeného, tedy naprosto nikoliv skončeného řízení vpadá ministerstvo školství s propuštěním obžalovaného a zbavuje ho chleba. Soc. demokratický pan ministr školství Dérer spojil se tedy s agrárním panem ministrem vnitra Slávikem, aby zostřil kurs proti hakenkreuzlerům. Tento "případ Haiderův" jest typický. Jest tak typický, že se vlastně může státi jen v Československu. Oba tito ministři jsou Slováci. Pocházejí z krajiny se silně balkánským nátěrem a stali se pány části německého kulturního národa. Vidíme, kam vede toto panování s převrácenými pojmy. Svalnaté ruce dvou slovenských řízných pánů, jejichž naturalismus není zatížen psychologickým brzděním, rozbijí asi navždy základní pilíře mostu, který snad přece jednou mohl býti zbudován mezi Němci a Čechy. Tento vítr ze Slovenska není dobrým větrem pro Čechy, Moravu a Slezsko. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Jest tedy nejvyšší čas, abychom Prahu jednou vážně varovali. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Slovenské metody jsou snad dobré na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ale pravíme, že jsou poněkud příliš silné pro západní kulturní země. Balkánským rostlinám nedaří se dobře na sudetskoněmecké půdě. Ani "Haiderův případ" nebude tedy požehnáním pro budoucnost. Jest to nejen velmi povážlivé zasáhnutí do nerozhodnutého soudního řízení, takřka odsouzení před rozsudkem, nýbrž jest to i těžká politická chyba a zneužití moci spočívající v rukou vlády."

I tyto poznámky byly zabaveny a jejich zabavení bylo potvrzeno. Pak jest zde ještě jiný zajímavý případ. Časopis "Bohemia" uveřejnil před několika dny, a to dne 7. května úhrnnou zprávu o aféře spolku "Volkssport". Tuto zprávu otiskly četné noviny venkovské, mezi nimi i "Tag" a "Aussiger Tagblatt". Co v Praze státní zastupitelství nebo censura beze všeho mohla propustiti a co nebylo nebezpečné, co již většina čtenářů na venkově, majících na tom politický zájem, mohla den před tím čísti, to ovšem zabavil censor ústecké státní policie v otisku uveřejněném v časopisech "Aussiger Tagblatt" a "Tag". Tento odstavec zní: "Všeobecně se má za to, že jen někteří z obviněných budou obžalováni podle §u 2 zákona na ochranu republiky a že ve většině případů vůbec nedojde k podání žaloby. Proti tomu se však stále více projevují jiné následky této akce: K propouštění a výpovědem jen podezřelých a na zakročení státních míst přichází nyní i utiskování jejich příslušníků; tak byl otec jednoho zatčeného přeložen a dva jiní otcové ve státní službě byli pozváni k lékařské prohlídce u svého ředitelství, poněvadž domnělými piklemi jejich synů, které nejsou ani dokázány a o kterých nic nevěděli, zřejmě dozráli pro pensi." Tato poznámka jest nejen skutečně pravdivá a oprávněná, nýbrž, jak jsem již řekl, vyšla i v časopise "Bohemia", přes to se v jiných časopisech zabavuje. Když pak někdo projeví své mínění o takové censuře a řekne je panu komisaři dr Koubovi, který je ostatně zapleten do jiné věci, zabaví mínění redaktora o své vlastní osobě a o své censuře.