Zvlášť nápadná provozní ztráta ukazuje se u státních lesů a statků. Státní podnik spravující přes milion hektarů - to jest bezvadně dokázáno - končí ztrátou 8.4 milionů. Proti výnosu 106 milionů Kč ještě r. 1929 činí rozdíl ne méně než skoro 115 mil. Kč. Tento výsledek není jistě žádným doporučením pro právě nyní silněji projevovaná úsilí o zestátnění soukromých podniků. (Souhlas na levici.) V této tendenci a jejích následcích, které se číselně ukazují ve státním závěrečném účtu, vidíme nejen pohromu státního hospodářství, nýbrž i osudné poškozování samých státních financí (Různé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.), neboť tak úžasně mnoho peněz byly by tyto zestátněné podniky zaplatily na daních ve prospěch státu a samosprávných sborů. Ale místo aby se tyto ohromné peníze svedly do státní pokladny, udělalo se to obráceně, podniky byly zestátněny a na jejich provoz byly ještě ohromné částky doplaceny. Věci se tedy převracejí vzhůru nohama. (Posl. Zajiček [německy]: Kolik set milionů dluží ještě stát majetníkům?) I to jest pravda. Necháváte totiž velké běžeti, malé věšíte a berní morálka, o které mluvil pan ministr financí dr Engliš a které se domáhal, poukazuje na berní nemorálnost poplatníků, vytváří se ve skutečnosti tak, že by poplatníci rádi vyhověli berní morálce, kdyby tomu nepřekážela berní nemorálnost berních úřadů.

Nuže, vážené dámy a pánové, k tomu se však druží ještě to, že státní lesy ještě ani zdaleka nedospěly na konec svých provozních ztrát. Jest známo, že již rok 1931 vykazuje zcela značné ztráty, proti nimž ztráta 8.4 milionů Kč z r. 1930 jest ještě nepatrná. Naskytá se nyní otázka: Jaký smysl mají rozličná zařízení, státní pokusné ústavy pro státní lesní a lesnickou politiku a lovectví, když přes všechny své návrhy mohou vykazovati miliardovou hodnotu státního majetku jen se schodkem? Všeobecná dřevařská krise snad měla také účinek na tento špatný výsledek státní lesní správy. Ale jistě aspoň stejně při tom rozhodovala i výpověď obchodní smlouvy s Maďarskem (Souhlas na levici.), po níž nemohlo býti vyvezeno přes 100.000 vagonů dříví a maďarský dovoz z Československa, který činil 41 % úhrnného dovozu dříví do Maďarska, byl zastaven. Tyto pokusné ústavy všeho druhu a státní lesní ředitelství sama nevytvořila však naprosto žádné náhrady, aby své vlastní výrobky odbyla tak, aby lesní majetek, který jest jedním z nejdůležitějších aktiv státu, byl také ve skutečnosti výnosný. Kdyby se zde učinila náprava, bylo by to velice prospěšné jistě i státním financím.

Kapitolou zcela zvláštní, které bych se rád dotkl jen zcela stručně, jest lovectví, Jak se zdá, zůstala i v republice honba společenskou událostí pro zvlášť privilegované osoby jen s tím rozdílem, že dříve kavalíři platili svým hostům z vlastní kapsy, zatím co dnes jest to asi přenecháno státní pokladně. (Různé výkřiky.) Jinak by nebylo myslitelné, aby při stavu vysoké zvěře, který vykazuje jen 5.000 jelenů, nebylo lze zaznamenati žádného výnosu, který by se mohl projeviti i ve státním závěrečném účtu ve prospěch státních lesů. (Výkřiky posl. Zajička a dr Petersilky.)

Dalším nápadným zjevem ve státním závěrečném účtu jest neshoda údajů o dávce z majetku v letech 1929 a 1930. Podle závěrečného účtu za rok 1930 bylo v letech 1920 do 1930 předepsáno na dávce z majetku a z přírůstku na majetku úhrnem 7.9 miliard Kč. Ačkoliv prý z toho pochází z roku 1930 samého jen asi něco přes 72 milionů Kč, byla v závěrečném účtu za r. 1929 již vykázána úhrnná částka předpisů 8.285 milionů Kč. Dožíváme se tedy zvláštního zjevu, že na dávce z majetku bylo prý r. 1930 předepsáno skoro o 300 milionů méně než v r. 1929. Stálo by skutečně za námahu vyšetřiti tuto nápadnou změnu a vůbec konečně jednou si vyžádati důkladný výkaz o dávce z majetku; nyní jest pro to dosti podnětů, poněvadž právě ve výborové zprávě bylo zaznamenáno, že již jen ve třech případech se vyměří dávka z majetku a že celá tato věc jest tedy již ukončena. Tak tedy bylo by již dnes možno bez nepřekonatelných nesnází bezvadně podati úhrnnou zprávu o užití dávky z majetku a především o číslicích, v nichž dávka z majetku byla předepsána a kolik vynesla. Jistě by se při tom ukázalo, že zamýšlené vybrání soukromého majetku nemělo kýženého účinku, především již proto nikoliv, že se ho vědomě neužilo k tomu, aby se vyrovnaly sociální nespravedlnosti, nýbrž často bylo příčinou nanejvýš nesociálních nespravedlností, nejen u dřívějších vlastníků, nýbrž i u celého personálu, u úředníků a dělníků. (Souhlas na levici.) Takové vyjasnění bylo by velice důležité pro úkol, jenž připadá parlamentu právě v nynější hospodářské krisi, totiž, aby posoudil, zdali a jak dalece jest soukromý majetek oprávněný a jak dalece se má soukromý majetek vyvlastniti, aby se veškerenstvu dostalo skutečně sociální spravedlnosti. Dokud tomu tak nebude - a to se ukázalo při dávce z majetku - dlužno na takové novoty nyní, tak jako dříve pohlížeti s oprávněnou skepsí.

Vážené dámy a pánové! Uvedl jsem několik ukázek. Mimo ně vyskytuje se ve státním závěrečném účtu mnoho podkladů, které by opravňovaly k intensivnějšímu projednání, než se v této sněmovně provádí, kdyby si parlament uvědomil svá práva. Sama oposice není s to, aby to napravila. Lhostejnost vládní většiny však při tom zasluhuje nejvyššího politování; neboť konec konců na ni spadá odpovědnost za pokles parlamentarismu samého, když se spokojí jen pozvednutím ruky - a při závěrečném účtu také jen zvednutím ruky ještě i se souhlasem k překročení úvěru přes 82 miliony Kč, k němuž došlo. Za těchto okolností se také nikdo nemůže diviti, když se nespokojené masy všude ve státech, a pravděpodobně i u nás, budou příště kloniti stále více ke skutečným nebo domnělým protivníkům demokratického parlamentarismu. U nás se žilo jistý čas z toho, že se říkalo: "Demokracie jest diskuse". Ale ani tím již není. Důkaz: Způsob projednávání velmi důležitých návrhů ve sněmovně, nedbání parlamentu při rozhodování.

Ale pak i sám parlament zavinil svůj úpadek a dalším důkazem, je-li ho zapotřebí, jsou další dvě nejdůležitější funkce, při rozpočtu a státním závěrečném účtu, kde zákonodárné sbory podle smutné praxe jsou skoro úplně odstrčeny. Vždyť se nikdy nestalo, aby při rozpočtu směl parlament změniti byť jen jedinou číslici, a ovšem ještě mnohem méně se objevuje sebemenší kritika rozhodujících vládních stran u státního závěrečného účtu. Nicméně dlužno toho litovati, poněvadž se tím parlamentarismus sám vzdává posledního zbytku vážnosti u obyvatelstva. Praví-li se dnes, že ještě existuje formální demokracie, pak dlužno ukázati na to, že se sice formálně stále ještě udržuje její souhlas. Ale obsah státního finančního hospodářství byl již dávno výlučně přenechán samovládné výkonné moci, a to jest stav, jejž stále a stále právem kritisujeme a jehož odklizení se musíme domáhati, neboť jsme odpovědni za to, jak se utváří hospodářská situace.

Další a snad nikoliv méně významný fakt rád bych jen všeobecně vyvodil ze státního závěrečného účtu, a to ten, že podle číslic státního závěrečného účtu, který po prvé ukázal vyložený schodek, dosavadní hospodářská a obchodní politika v zrcadle těchto ztrát musila býti nesprávná; neboť přes daňové vyssavačství zůstalo státní hospodářství pasivní. Omezování platů a mezd a nezaměstnanost byly následky, znamením doby a znemožnily také domácí úvěr. Zahraniční obchod pak jest vážně ohrožen chybnými opatřeními obchodní a celní politiky, nikoliv na posledním místě nuceným hospodářstvím s devisami. Právě včera se ve výboru jednalo o katastrofální situaci textilního průmyslu, jednoho z nejdůležitějších odvětví našeho vývozního průmyslu. Dnes slyšíme o katastrofální situaci průmyslu železářského, o překotném poklesu nejen vývozu, nýbrž i samé výroby surovin, která nyní jen stěží může dosáhnouti třetiny nejvyšší výkonnosti v r. 1929. Všechny tyto věci dokazují, že jsme u konce se svou hospodářskou moudrostí, že jsme se octli ve slepé uličce a že jest naléhavě zapotřebí východiska. Ale jediného možného východiska, poctivého a bezvýhradného sblížení národů a hospodářské spolupráce nepřipouští zase politické sobectví několika málo osob. (Souhlas na levici.) Všechny úřední projevy nemohou toho zastříti. V této zemi schází k tomu politická vůle. Všechno jest dnes pod překvapujícím dojmem toho, že francouzský ministerský předseda odřekl schůzku s jinými důležitými státníky světa v Ženevě. Třebas že to zasluhuje politování, stále se ještě domnívám, že to jsou méně ti velcí a spíše ti drobní, kteří stále se pokoušejí sabotovati každý velkorysý návrh. (Výkřiky posl. Kunze a dr Petersilky.)

Úkoly, které nám ukládá státní závěrečný účet, poskytly by nám podnět k četným dalším úvahám. Rád bych nyní poukázal již jen na to, že vadou jest pevně ustálená politika vojenských spolků (Souhlas na levici.), která nepřipouští k slovu hlasy rozumu, přírody, ani myšlenky o nějaké hospodárnosti. Miliony státních občanů bez rozdílu národnosti by si sice přály, aby tato politika byla zrevidována, a velkorysé a skutečně demokratické vedení musilo by této všeobecné náladě vyhověti. Ale zdá se, že naše vláda není k tomu ochotna. Spíše se domnívá, že ji přemůže zesílenou policejní výkonnou mocí a považuje ji za vhodný prostředek, jímž by čelila vzrůstající nespokojenosti. Domnívám se, že při tom nepozoruje, že v houštinách rdoušení musejí především zmizeti všechny svobody a vymoženosti z minulé doby. Že při tom hyne hospodářství, jest výsledkem tím smutnějším a potřebný obrat bude tím těžší, čím déle bude tento stav trvati.

Při státním závěrečném účtu za rok 1930 konstatujeme varovně tyto politické, hospodářské a kulturní nešvary s neskrývaným roztrpčením a prohlašujeme se pro nutnost, to jest pro nezbytnou nutnost čistě budovatelské parlamentní činnosti pro veškeré obyvatelstvo, a že nelze dále snášeti nebezpečí, aby vzájemné útoky stran znemožňovaly všeobecně prospěšnou práci. (Souhlas na levici.)

Chceme, abychom mluvili s naší bratrskou stranou, německým centrem, i zde v tomto státě považovati vládu za jistou záruku řádného a všeobecně prospěšného vedení státu. Ale z dosavadního kursu nynější vlády to nemůžeme pozorovati, nýbrž naopak vidíme, že se naše hospodářská a politická situace stále zhoršuje, protože nynější vláda nemá žádného programu. Proto my zástupci německé křesťansko-sociální strany lidové odepřeme svůj souhlas i státnímu závěrečnému účtu za rok 1930 a překročením úvěru v něm obsaženým. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo má dále pan posl. Krebs.

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! Nemám v úmyslu obírati se předmětem, který jest na pořadu a jest mi podstatnou úlevou, mohu-li mluviti k jinému předmětu, neboť referent sám velmi vydatně obstaral otázku důkladného vyřízení a kritiky projednávaného předmětu. Naše stanovisko k finanční a daňové soustavě tohoto státu v této době přednesl právě před několika dny náš straník posl. Simm, takže se nyní mohu obírati jinými otázkami pro nás významnějšími a důležitějšími.

Před několika dny poskytl president republiky vydavateli časopisu "Neue Freie Presse" interview a zabýval se v něm Tardieuovým plánem a odzbrojením. V tomto svém intervieuwu pronesl několik okrajových poznámek o německé nar.-socialistické straně v říši, a jak se ráčil vysloviti, o hitlerovštině. V tomto interviewu vyslovil se president státu o největším politickém hnutí přítomné doby, jistě mohu říci, o duchovní revoluci německého národa, takovým způsobem, k němuž, doufám, že bychom zaujali stanovisko i tehdy, kdybychom nepatřili k témuž duchovnímu směru. Mohlo by nám býti lhostejné, jak smýšlí osoba pana presidenta o našem hnutí, jakož i o říšskoněmeckém hnutí. Ale není nám lhostejné, jaké mínění má hlava státu o hnutí, které jest ochotno dáti největšímu státu, s nímž tato republika sousedí, novou tvářnost.

Pan president podal svými vývody důkaz, že jest naprosto neorientován, ba že tato neorientovanost jest takového stupně, jaká u hlavy státu se nejen nedovoluje, nýbrž může býti přímo nanejvýš nebezpečná. (Posl. Geyer [německy]: Viz posledního Habsburga!) Zajisté, měli jsme podobné zjevy.

My synové nové doby právem jsme spatřovali neštěstí národů v neodpovědnosti a častokráte politické neznalosti representantů monarchické soustavy, a sami jsme se stali obětmi této neodpovědnosti a neznalosti. A není pochyby, že velkou vinu na dnešním vývoji mají tyto poměry a tyto skutečnosti. Vzpomínáme na příklad na dobu, v níž politicky neplodný habsburský stát a jeho státníci stáli proti velikým politickým hnutím nic netušíce a nemajíce také nejmenšího pojmu o základních živlech nové doby, která se již tenkráte počínala.

Jedním z posledních, nejmarkantnějších případů tohoto druhu, který si mohu osobně připomenouti, jest přece ona velká revoluce, které děkuje za svou existenci také tento stát. Česká revoluce za světové války bylo národní povstání českého národa, a ať se posuzuje jakkoliv a s jakéhokoliv stanoviska, se stanoviska českého národa bylo to hnutí mravně i morálně oprávněné. Starý stát a jeho státníci byli nejen nezpůsobilí, aby mu rozuměli, byli také nezpůsobilí, aby mu zabránili, a nezpůsobilí, aby jej uvedli do zákonitých kolejí.

V tomto období počali také o tomto hnutí nejen opovržlivě souditi, nýbrž mu i spílati. Stále ještě mi zní v uších výrok, který pronesl za světové války representant starého habsburského státu hrabě Czernin, výrok "o tom bídném Masarykovi". Tím jen prokázal, že neměl ani nejmenšího tušení o živelném hnutí, které v českém národě dozrálo. Nechápající a na konec také zbabělý a bídný tento režim zmizel. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Na jeho místo nastoupila nová soustava a nový druh státní organisace, demokracie, republika.

Ale zdá se, že jest tragikou vládnoucích, že velmi brzo počínají ztráceti styk s pravým životem národů. Neboť, jak by jinak bylo možno, aby vzdělaný člověk, jakým jest president státu Masaryk, 8 dní před největším volebním vítězstvím, před největší duševní revolucí, jak jsem to již nazval, sousedního národa mohl pronésti takový úsudek, jak to ve skutečnosti učinil president Masaryk o národním socialismu.

Cituji z originálu časopisu "Neue Freie Presse":

"Velmi ostře vyslovil se president proti hitlerovštině.

Říká: Nikdo nemůže říci, co ti lidé vlastně chtějí; žádný žid, žádný Francouz, žádný Polák, žádný Čechoslovák a žádný Němec... Připadá mi to, jako kdyby se zde někdo vysvlékl do naha: pravděpodobně by ti lidé za ním běželi také. V onom Hitlerovu směru jest to prostě jenom žluč, roztrpčení lidí, kteří se domnívají, že jsou odstrkováni. Také jsme měli takovéto zjevy, třebaže daleko ne v takových rozměrech. Dr Masaryk se domnívá, že po prohrané válce třeba se chovati tak, jako Francie roku 1870."

Při těchto slovech chytá se člověk skutečně za hlavu. President Masaryk především chce, aby se Němci chovali tak, jako Francouzi po r. 1871. (Posl. inž. Jung [německy]: Tedy revanche!) To jest rada, která se vskutku dá slyšeti. Neboť co dělali Francouzi po roce 1871? Především postavili v Paříži pomník Štrasburku. Po desítiletí zahalovali tento pomník černou smuteční rouškou. Oni pronesli okřídlené slovo: "Nikdy o tom nemluvit, ale stále na to myslit." Ve francouzském parlamentě seděli po desítiletí zástupci ztracených provincií. V tomto státě se po válce roku 1870/1871 zbrojilo tak, jako ještě nikdy, a jediné slovo ovládlo veškerou francouzskou politiku: "Revanche".

Pánové, jestliže nám pan president Masaryk doporučuje pro náš případ jako vzor toto chování, pak by to musilo býti loyální, kdybychom to skutečně dělali.

Jak jsme se chovali až dosud? Dosud jsme nepostavili žádný pomník neosvobozených provincií. Jsme to ještě dlužni. Vojensky jsme nezbrojili. Ve vídeňské Národní radě ani v německém říšském sněmu nesedí zástupci ztracených provincií. (Posl. Geyer [německy]: Jen na Pankráci!) Ve Vídni jsme nepostavili žádný německo-český pomník; a roztrpčením nazývá hlava tohoto státu pohnutku, z níž vyrostlo a zmohutnělo národněsocialistické hnutí. Nikoliv, žádné roztrpčení, nikoliv, nejkrutější nouze, nejhlubší bída, ohromný hlad, rozvrácení a uražení cti tohoto národa, to jsou ohromné hnací síly, z nichž vyrostlo národně-socialistické hnutí a z nichž čerpá své ohromné síly. (Posl. inž. Jung [německy]: A ještě jedna věc. Poznání, že tato doba liberalismu jest u konce!) Ano, to vyplývá také z poznání tohoto názoru na stát.

Vzrůst hnutí odbývá Masaryk slovy: "Připadá mi to, jako kdyby se někdo vysvlékl do naha; pravděpodobně by ti lidé za ním běželi také..." To je nesprávný obraz a velmi nepříjemný. Mně se zdá, že se kapitalistická demokracie vysvlékla až do košile, ale že za ní pro to nikdo neběží, nýbrž všichni lidé s odporem utíkají před pravou tváří této tak zvané demokracie. (Souhlas na levici.)

Ale jádro vývodů pana presidenta tkví přece v poznámce, že nikdo nemůže říci, co tito lidé - tito lidé - vlastně chtějí, žádný žid, žádný Francouz, žádny Čechoslovák a žádný Němec nemůže říci, co vlastně tito národní socialisté vůbec chtějí. Tak mluví hlava tohoto státu o hnutí, které jen v Prusku dostalo 8 milionů voličských hlasů, tedy tolik hlasů, kolik mají v Československé republice všechny strany dohromady. (Posl. inž. Jung [německy]: A více hlasů než má český národ vůbec příslušníků!) Ano.

Časopis "Neue Freie Presse" píše ve svých úvahách v úvodu k interviewu: "President Masaryk čte každodenně časopisy, na jejichž úsudek dá, a ani nejlepší výtah, jak nám dosvědčuje jeho kancléř dr Šámal, mu nestačí v jeho touze po vědění. President Masaryk přijímá každého rána přímou zprávu svých kancelářských úředníků a politických referentů. Také zde hledá přímý styk s osobami a věcmi, bez filtru byrokracie, i sebe lepší."

Velmi krásně napsáno, vy noví dvořané republiky! A přes to se musí člověk tázati: Tato neinformovanost? Pan president nezná zásady největší strany v Evropě, která má tolik přivrženců jako celé Československo obyvatelů, která jest denně ve všech světových časopisech, nejen v Německu, nýbrž i v Anglii, v Italii, Americe střediskem úvah, o které velké časopisy ze stranického záští nebo přízně přinášejí snad zkreslené, ale přes to takové zprávy, že by odpovědná hlava státu musila cítiti přání, aby se mohla skutečně informovati o takovémto hnutí, o hnutí strany, která má největší počet politické literatury a - to bych zvlášť zdůraznil - která ve třech letech vydala přímo encyklopedii politických a národohospodářských děl. A přes takovouto literaturu se prostě přechází!

Co tedy chtějí nár. socialisté, co chtějí tito lidé, kteří jsou dnes jedněmi snižováni, jinými podezříváni a třetími nepochopeni? Ne že bychom chtěli u někoho agitovati! Nikoliv! Promluvím ještě o tom, z jakých důvodů to dnes říkáme. Zahraničně-politicky znamená národní socialismus odstranění poplatných břemen a reparačních závazků Německé říše, to znamená odmítnutí kapitalistického vykořisťování německého dělnictva cizinou. (Posl. inž. Jung [německy]: A tím odstranění hlavních důvodů hospodářské nouze!) Ano, a tím odstranění hlavních důvodů rozvrácení evropského hospodářství a také nezaměstnanosti.

V dnešní době, kdy včera na př. "Prager Presse" uveřejnila zprávu o anglickém rozpočtu a píše, že Neville Chamberlain v novém státním rozpočtu světové anglické říše škrtl již reparace, tedy v době, kdy sám velký světový stát Anglie uznává tuto nutnost, v tomto stadiu jest u nás přímo zločinem vzepříti se a brániti se proti této hanbě, proti této ničivé instituci vykořisťování. Čeho si přejí Němci v zahraniční a světové politice? Rovnoprávnosti v každém směru, rovnoprávnosti tohoto velkého národa, uznávaného za světovou mocnost, s ostatními národy. Ale dále také odstranění rozvráceného středoevropského hospodářského území, které jsme dnes ztratili a jehož národohospodářské trosky hrozí nás všechny pohřbíti. Ano, v posledních měsících slyšeli jsme o pokusech také s francouzské strany, jejichž horlivým podporovatelem a přímluvcem byl pan ministr zahraničí Beneš, o Tardieuově plánu, ale slyšeli jsme také, že zástupci Rumunska a Jugoslavie zdvořile poděkovali za tento danajský dar dunajské konfederace, která by neznamenala nic jiného než novou mocenskou posici pro francouzský - nikoliv národ a stát, nikoliv pro francouzské dělníky, nýbrž pro francouzský finanční kapitalismus k dalšímu vykořisťování a zotročení středoevropských států, nic jiného než úplné hospodářské zhroucení našeho zemědělství. (Posl. inž. Jung [německy]: Tento plán zakládá se na nesprávném předpokladu, že dá-li se několik chudáků dohromady, nejsou již chudáky!) Ano, to je již dávno známo, že několik bankrotářů dohromady nedovede ještě sestaviti aktivní obchodní bilanci.

Co jest positivním úkolem národního socialismu? Nejen odstranění tohoto rozvratu, nýbrž docela jasné spojení dunajských států a Německé říše ve velké hospodářské a obchodní území ve střední Evropě. Čeho chce dosíci národní socialismus po stránce národní? Svobody národa. To, co Češi nazvali nejvyšším ideálem a mravním oprávněním, to nemůže býti u nás nemravné, nemorální a neoprávněné. (Souhlas na levici.) Co chceme v oboru sociálním a hospodářském? Naše zásady jsou známé. Předpoklad hospodářského rozkvětu spatřujeme ve zlomení otročení úrokům dnešního finančního kapitalismu; a také zde Anglie ukázala z části cestu, nikoliv ovšem úplně. Opětovné snížení úrokové míry Anglické banky, které bylo provedeno v posledních dnech, přineslo nové oživení hospodářství anglického státu. Dále žádáme osvobození německého dělníka z pout finančního kapitálu, žádáme záchranu řemeslnického a rolnického stavu před zánikem, což jest možno jen odstraněním dnešní finančně-kapitalistické nadvlády, a žádáme zrušení diktatury finančního kapitálu nad státem a hospodářstvím. Neboť o tom se nebudeme již dnes příti: V hospodářství nemáme demokracie, nemáme vlády lidu. V hospodářství byla zřízena vyložená diktatura finančního kapitálu na újmu všech samostatně pracujících. (Posl. inž. Jung [německy]: Finančník drží stát jako provaz oběšence!) Zcela správně!

Co chceme po stránce kulturní? Po stránce kulturní chceme, aby vlastní národ sám rozhodoval o cílech kulturního sebeurčení a nikoliv cizí živly. Či máme snad býti v dnešní naší době pro své stanovisko v otázce rasy viněni z reakcionářských nebo Bůh ví jakých snah? Či není snad odpovědným vůdcům tohoto státu známo, že na příklad Spojené Státy Severoamerické mají docela vyložené rasové zákonodárství, že organisovali přistěhovalectví podle rasových zásad? Což není známo, že Australie, stát dělníků, překáží mongolskému žlutému přistěhovalectví z důvodů plemenných? (Posl. inž. Jung [německy]: Jeden z důvodů rozporu mezi Japonskem a Australií a Amerikou!) Ano, poněvadž budíme v našem národě poznání, že sílu národa určují krev a půda a poněvadž jej chceme vyrvati z liberalistického myšlenkového světa. Není všechno stejné, co má lidskou tvář. Ohražujeme se proti tomu, abychom byli stavěni na stejný stupeň s Mongoly nebo Negry nebo Asiaty. (Výkřiky posl. Kopeckého.) Uznáváme plemenný princip jako princip ovládající. To je v době, kdy státy jako severní Amerika a Australie již dávno si zařídily své zákonodárství podle těchto zásad. Každý člověk, který to nemůže nebo nechce poznati, propadá omylu. Každého člověka, který to dnes popírá, stíhá mínění širokých vrstev obyvatelstva, že nezná svou dobu a nestojí na výši vývoje své doby. Program národního socialismu, jak jest obsažen v jeho vědeckých dílech, nelze vyložiti několika větami. Ale kdo z odpovědného místa pronáší úsudek, musí se především obírati díly národního socialismu, ten si musí přečísti dílo vůdce naší strany inž. Junga, musí si přečísti dílo Adolfa Hitlera o národním socialismu, základní dílo Gottfrieda Federa, hospodářského teoretika národních socialistů, dále díla Alfreda Rosenberga a hraběte Reventlova o národním socialismu a zahraniční politice a neudělá docela nic zbytečného, přečte-li si také můj malý spisek o Panevropě a střední Evropě. A také ho neubude, přečte-li si ještě také naše zdejší spisy o sudetsko-německém hnutí, nemá-li býti jednoho krásného dne překvapen, že zde v této sněmovně bude seděti strana, která jest ochotna hájiti zásady nikoliv jako celý zástup jiných stran v tomto německém národě bez velkých idejí, bez energie a programu, nýbrž s jasným programem a s železnou vůlí. Jací jsou to poradci hlavy státu, musím již zdůrazniti - neútočím na hlavu státu, nýbrž na její poradce - kteří ji zavírají od světa a znemožňují jí, aby dodnes slyšela a četla, co chce milionové hnutí v Německé říši a také zde v našem státě; neboť národní socialismus vznikl u nás, v naší sudetsko-německé vlasti a nikoliv v říši, u nás má své kořeny, zde vytyčil své požadavky a cíle jak po stránce mravní, tak také kulturní, hospodářské a sociální. Táži se, kam to musí dospěti, jsou-li hlavy států tak špatně informovány o sousedních národech? Jestliže dnes víme málo o Rusku, jestliže víme málo o argentinských a brasilských výtržnostech a státních převratech, mohli bychom snad o tom býti různého mínění, je-li to zvlášť nutné a důležité; ale o sousedním státě, který leží přede dveřmi státu s tisícikilometrovými hranicemi, měla by přece hlava státu a odpovědní státníci věděti více, než jak se to projevuje ve vývodech presidenta Masaryka. A táži se vás: Jestliže takto mluví nejvyšší representant, člověk, o němž se říká, že jest jedním z nejvzdělanějších lidí v tomto státě, co si pak má mysliti o tomto mohutném hnutí prostý člověk v českém národě? A táži se vás: Což není nejvyšší povinností státníků, aby byli vychovateli svých národů, což není úkolem státníka, aby informoval a poučoval svůj národ, nikoliv jen o tom, co je u vás dobré, nýbrž i co se také děje v sousedních státech? Masaryk jest svým povoláním filosof, pedagog, tedy vychovatel. Na dnešní dospělou mládež, na politiky dnešní doby vykonával ohromný vliv. Ale on jest také vůdcem národa a z této skutečnosti má také ohromnou odpovědnost pro budoucnost. Kdo slyšel poslední vývody pana presidenta, které učinil k tazateli "Neue Freie Presse", počíná pochybovati. Jest starou zásadou pochybovati o budoucnosti a pochybovati o jejích možnostech. Tu se vás táži, což mohou národové, kteří zde spolu žijí přímo jako zaklesnuti, choditi věčně vedle sebe jako slepí? Víme dnes o irských povstáních, o indických hnutích, o plemenných bojích v jižní Africe a třídních bojích více, než víte především vy o nás. Není to neslýchaný stav? Nemusí to míti v určitou chvíli katastrofální následky?

Pamatujte si: Na omyly státníků zacházejí národové a státy. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Projednává se tu státní závěrečný účet za r. 1930. Je to prvé společné dílo vlády finančního kapitálu, do níž se posadilo sedm socialistických ministrů, aby pomáhali zachraňovati kapitalistický řád, ohrožený valící se krisí.

Státní rozpočet na r. 1930 byl jako závěrečný akt voleb r. 1929. Byl hospodářským a finančním plánem tak zv. koncentrační vlády, pro jejíž odůvodnění došlo k rozpuštění parlamentu a k novým volbám s ohledem na změněnou situaci nejen v Československu, nýbrž i v mezinárodním měřítku.

Dělníci, státní zaměstnanci, zřízenci, malí úředníci, domkáři, malorolníci a malí živnostníci pamatují se velmi dobře na provolání k volbám t. zv. socialistických stran a volební sliby Hamplů, Benešů, Czechů, ve kterých se tvrdilo a slibovalo, "že mají socialisté do nové vlády hospodářský program v patrontašce, a budou-li je voliti dělníci, státní zaměstnanci, domkáři, malí rolníci a malí zemědělci, že v Československu nebude krise, bude práce, bude zlepšeno sociální pojištění, bude zlepšeno postavení přestárlých, hmotné postavení státních a veřejných zaměstnanců, bude odstraněna reforma veřejné správy jako zhoubné dílo panské koalice, bude uvolněna samospráva obcí, okresů a zemí, bude ukončena pozemková reforma ve prospěch drobných zemědělců, bude změněna daňová reforma v ten smysl, že budou zdaněny velké zisky bohatých a uleveno bude na daních chudým".