Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

165 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, inž. Hůla, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Trapl, dr Viškovský; za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 9 hod. 54 min. dopol.

na dnešní schůzi dal předseda posl. Nejezchlebu-Marchovi.

nemocí posl. Halke.

Do výboru zdravotnického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Vetterovou-Bečvářovou za posl. inž. dr Touška.

výborům zahraničnímu a živn.-obchodnímu vládní návrh 1710.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1684) o přirážkách k dani z obratu a dam přepychové, o změně zákona o těchto daních a prodloužení jeho účinnosti (tisk 1720).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší schůzi.

Ke slovu jsou přihlášeni ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kunz, Ostrý, Štětka, Najman; na straně "pro" pp. posl. Petrovický, dr Nosek.

Dávám slovo p. posl. Kunzovi.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Každému občanu, který jest nucen bydliti v tomto státě a který zastupuje rozumnou hospodářskou politiku, musí býti vítáno, jsou-li v pořádku státní hospodářství a státní finance. S dostiučiněním jsme proto zjistili, že ministr zahraničních věcí dr Beneš v zahraničním výboru úředně prohlásil, že finance státu jsou v nejlepším pořádku, a že takřka máme v Československu nejskvělejší finanční poměry Evropy.

Nyní, vážení, ani ne 6 neděl po tomto úředním prohlášení pana ministra zahr. věcí dr Beneše přichází k nám p. ministr financí s překvapením, že státní hospodářství jest ohroženo, a to v době 6 neděl. Výrok zahraničního ministra se béře vážně nebo má býti brán vážně. Připadá to zvláštní, když nyní sotva po 2 měsících, pan ministr financí nám oznamuje opak toho, co úředně prohlásil pan ministr zahr. věcí. Státní hospodářství jest ohroženo a musí býti uvedeno do pořádku stůj co stůj, jak to hlásá zpráva rozpočtového výboru. Vážení, tato cena bude velmi drahá. Neboť státní hospodářství má býti uvedeno do pořádku daní, která byla a jest nesociální, zvýšením daně z obratu, čímž budou postiženi nejen velcí podnikatelé, kteří snad ještě mají co ztratiti, nýbrž i ti nejmenší, obzvláště drobní živnostníci a také spotřebitelé, na které konečně opět tato daň bude se musiti přesunouti.

Velevážení! Nynější vládní koalice r. 1929 převzala sta miliony reserv, ba i reservy z běžného státního hospodářství. Tyto reservy jsou pryč, uzavírá se jedna půjčka za druhou. I tyto půjčky jsou pryč, vnitřní půjčka, zahraniční půjčka, a jsme nyní hotovi se svým státnickým uměním. Nyní jde se na zdroj občanova života: zavádějí se nové daně a zvyšují se již zavedené. Není dosti na tom, že v posledních měsících byly zvýšeny železniční sazby, což přece jest ve skutečnosti také daň, ne dosti, že daň ze zápalek, resp. cena zápalek byla zvýšena, že tabák a pivo byly zdraženy, vše zmizelo a jest spotřebováno a ministr financí dosud ještě nevystačí a přikročuje nyní dokonce k zvýšení této nesociální daně z obratu.

Vážení! Dlouho to trvalo, než byl boj o tuto daň v koalici formálně ukončen, než došlo k dohodě. Nikomu se příliš do toho nechtělo, jelikož byly obavy, jak předstoupiti venku před národ. Když jsme r. 1926 v občanské vládě hlasovali pro pouhé prodloužení daně z obratu, byli jsme prohlášeni za zrádce živnostníků a podnikatelů, a titíž páni, kteří nás prohlásili za zrádce živnostníků, hlasují dnes nejen pro prodloužení této daně do r. 1935, nýbrž i pro její zvýšení. Proto bylo potřebí tolik času, než došlo k dohodě; obvyklé čachrování osvědčilo se opětně i při uskutečnění této daně. Když byla r. 1923 zavedena daň z obratu, byla myšlena jen jako přechodná a během posledních let jsme opětovně dávali podnět k jejímu paušalování aspoň pro většinu spotřebního zboží. A co se děje nyní? Nejen žádné paušalování, nýbrž dokonce zvýšení! Ale přidáno je k tomu cukrátko, které nám má učiniti tuto věc záživnější: Daň začíná teprve při obratu 150.000 Kč (Posl. Krumpe [německy]: To je napalování!) Zajisté, to je napalování. Jsme však na to již zvyklí. Již před týdny se mluvilo o těchto 150.000 Kč, potom se prohlašovalo, že se počne u 100.000 Kč. Ale aby páni, kteří vyjednávali, aspoň něco pro své lidi vyzískali, došlo ke shodě na 150.000 Kč. To není obratový základ pro méně zámožné, malé obchodníky, hokynáře a živnostníky s 10% čistého zisku, s čistým ročním výtěžkem 15.000 Kč, co se ve velkoměstě vydá jen za nájem. Kolik je živnostníků, kteří nevydělají ani 10% z obratu. Tato předloha jest nesociální potud, protože živnostník nebo podnikatel s obratem 100.000 nebo 150.000 Kč, který při tom vydělá 70.000 Kč, platí stejnou procentní sazbu daně obratové jako ten, který vydělává jen 10.000 nebo 15.000 Kč, nesociální také proto, že musí býti zaplacena při jednotlivých spotřebních předmětech mnohdy i desetkráte, a to u předmětů, které nejsou paušalovány.

Vážení! Tato obratová daň snižuje zároveň životní úroveň, zdražuje nejdůležitější předměty spotřeby. (Souhlas.) V době, kdy beztoho máme 7 miliard a snad i více daňových nedoplatků, z toho 3 miliardy nedoplatků daně z obratu, máte ještě odvahu zvýšiti tuto daň, kterou nejsme s to z platiti. Počítá se s výnosem 600 milionů. (Posl. Krumpe [německy]: Nepřepočítali se?) Zcela jistě se přepočítali. Neboť máme-li již dnes tři miliardy nedoplatků, můžeme si představiti, jak se sejde těch 600 milionů. V rozpočtovém výboru prohlásil jeden pan soc. demokratický kolega: Potřebujeme těchto 600 milionů pro podporu nezaměstnaných. Pánové! Jsme rovněž pro podporu nezaměstnaných, pro ty, kteří se nevinně octli bez práce. I my podporujeme nezaměstnané, ale nikoliv na účet malého člověka. Ve výborové zprávě stojí, že žádný z oposičních řečníků nenavrhl nějakou náhradní daň. Již mnohokráte však bylo poukazováno ve výboru na to, že není potřebí náhradní daně k opatření těchto 600 milionů, nýbrž že je možno šetřiti v kapitole "národní obrana", v kapitole "ministerstvo zahraničních věcí" a kdyby hospodaření pozemkového úřadu bylo správně vedeno nebo vůbec přestalo, hravě by nám to vyneslo těch 600 milionů, které se nám ukládají touto nesociální daní. Poukazuje se, že i v Německu a Maďarsku byla daň z obratu zvýšena. My, jako bohatý stát, jako vítězný stát, se chceme srovnávati s tímto chudým, vyssátým Německem a Maďarskem? Domnívám se, že to není od nás hezké, že se přirovnáváme k těmto dvěma státům. Kromě toho byla v těchto státech obratová daň zvýšena toliko na 2 1/2 %, nikoliv na 3%. Přemožené a vydírané státy mají tedy daň z obratu 2 1/2%, a náš bohatý, vítězný stát zvyšuje ji hned na 3%. Dále zvýšená obratová daň počíná prý teprve u 150.000 Kč, nepostihuje tedy malé. Od koho však odebírá malý člověk zboží? Neodebírá je od toho, který má obrat vyšší než 150.000 Kč? Nachází nyní v účtu dodaného zboží započtenou 3% obratovou daň, nikoliv již 2%. Těch 150.000 Kč jest tedy blufem. Předně musí již i prostřední obchodník míti tento obrat, má-li reelní obchod, protože by jinak nemohl žíti a poněvadž, jak již bylo řečeno, zřídka obchod vynáší nad 10% čistého zisku z obratu. Dále musí i malý člověk, který nemá 150.000 Kč obratu, zaplatiti tuto procentní sazbu, protože mu ji velký obchod včítá do účtu, toliko s tím rozdílem, že velký musí platiti dvakráte a malý toliko jednou velkému a nikoliv státu.

Další ustanovení této předlohy se týká tak zv. velkých podniků. Dříve byla řeč o dvou filiálkách, nyní se vydřelo zdatnou prací výboru opět tolik, že se jde od dvou filiálek ke třem, protože by se snad příliš postihla ta či ona velkofirma. Kdo má tedy tři filiálky, musí kromě toho zaplatiti čtvrté procento obratové daně. Hle, firma Baťa ohlašuje již nyní zvýšení cen a praví: Dříve se prohlašovalo: Velký obrat, malý výdělek, a ve státě se dělají zákony podle hesla: Malý obrat a velký výdělek. Kdyby jen tomu tak bylo, kdyby to jen šlo! Tyto 4% vlastně mají postihnouti firmu Baťa, a při tom má býti vyřízen "lex Baťa", který byl v tak zv. malém pracovním programu parlamentu, v loni, dříve než jsme šli na prázdniny. Doposud však k tomu nedošlo, a tyto 4% mají nahraditi "lex Baťa". Rozhodně se ohrazujeme proti tomu, aby snad návrhy, které o této věci zde jsou, byly hozeny přes palubu a dány ad acta. Musíme na tom setrvati, aby se těm 60.000 obuvníkům dostalo alespoň správek a aby jim nebylo bráno poslední sousto od úst. Proč si vládní strany netroufají provésti lex Baťa? Jest to tak těžké, odebrati firmě Baťa příštipkářské práce a správky a dáti je opět 60.000 obuvníkům s 210.000 rodinnými příslušníky, kteří strádají a hladovějí? Toto čtvrté procento je tedy napalování. Jděme přece k jádru věci, dejme obuvníkům, co jim náleží! Zvýšení činí u firmy Baťa asi 50 haléřů za jednu botu. Tímto nebude míti obuvník ani o den déle práci, ani o korunu větší výdělek. Když se již požaduje toto jedno procento od velkopodniku, který má venku své filiálky, tu se i sluší, aby toto procento obdrželi ti malí podnikatelé, kteří byli zničeni velkými podnikateli. Podal jsem proto resoluční návrh, podle něhož těch 70%, po příp. tato koruna - nyní se šlo přece dolů - bude poukázáno fondu nezaměstnaných maloživnostníků u ministerstva sociální péče. V tomto státě jsou peníze pro všechny, jen nikoliv pro živnostenský stav a zvláště ne pro malé řemeslnictvo. Nedávno byl zřízen v ministerstvu sociální péče dvoumilionový fond; mělo se nám tím ukázati, že jest porozumění pro maloživnostníky: z tohoto dvoumilionového fondu mají býti poděleni nezaměstnaní domáčtí dělníci. Bylo to myšleno tak, jak sami páni z ministerstva prohlásili, aby takový ubožák, který je již po léta bez práce, obdržel nejméně 100 Kč. Když tato věc byla vyhlášena, došlo během 14 dnů 16.000 přihlášek do ministerstva, takže můžeme počítati, že číslo přihlášek takových nezaměstnaných, nouzí trpících lidí, provozujících řemeslo, by dostoupilo 40.000 až 50.000, takže by připadlo nejvýše 20 až 30 Kč na jednoho nezaměstnaného maloživnostníka a nikoliv již 100 Kč. To jest almužna, výsměch a proto jsem učinil návrh, aby peníze, které se získají tímto jedním procentem, byly poukázány tomuto fondu, protože hlavně maloživnostníci byli přivedeni do neštěstí těmito velkými podniky.

Ve zprávě výborové se nám předstírá ještě jedna hezká věc - přesunutí. Praví se: "Nemusíte platiti, můžete daně přesunouti." To jest docela hezké. My maloživnostníci můžeme psáti 2 nebo 3% daně z obratu, nebo 10 až 12% na naše účty, to jest docela jedno, nedostaneme je přece. Musíme býti spokojeni, když s námi z našeho účtu neusmlouvají více než 2 neb 3% obratové daně. Berní úřady usuzují jen od zeleného stolu. Vyjednává-li někdo v daňovém oddělení ministerstva financí v daňové věci, o daňovém nedoplatku nebo dlužných daních, tu se praví: "Při výdělkové dani a při dani důchodové chceme bráti ohled, ale při dani z obratu je to docela jiné - tu jste vybrali, ale neodvedli a proto jste ošidili stát." To jest úsudek od zeleného stolu. Ti páni by tam měli jíti, pracovati a potom zaslati účet. Půl roku nutno čekati, než se dostanou peníze, a pak jenom část a zbytek mnohdy již vůbec ne. Nestrhne-li se nám více než daň obratová, můžeme mluviti o štěstí. S přesunutím to tedy tak není. Velkopodnik může snad tuto daň přesunouti na malého, ale my malí, kteří jsme touto obratovou daní více postiženi, nemůžeme ji již přesunouti.

Opět jest několik nejasnosti v tomto zákoně, jako ve většině nebo téměř ve všech zákonech, a to v §u 1, odst. 3 a 4. Tam se mluví o paušalování a dává se ministrovi financí moc a právo, aby toto paušalování mohl rozšířiti. Výbor se radí po týdny a rovněž ve vládní koalici se o tom jednalo. Proč nebyl ihned vzat k ruce seznam paušalovaných předmětů a proč nebyly přibrány i jiné? Proč se praví "může" a vždy opět to věčné "může"? Toto "může" se nikdy neuskuteční. Je to sice v zákonu, ale nikdy se toho nepoužije v praxi. Podotkl jsem, že máme 7 miliard daňových nedoplatků a z toho asi 3 miliardy daně obratové. Jsem dalek toho bráti v ochranu liknavé poplatníky, kteří mohou zaplatiti. S velikými daňovými dlužníky jste ihned hotovi. S těmi se jedná o slevu, mají po ruce své právní zástupce a nezřídka se stává, že se dovídáme, že tomu neb onomu velkoprůmyslníkovi se odepisuje 40, 50, ba i 60 milionů daní. Ale nám jde hlavně o malého člověka a jak se postupuje vůči němu při vybírání daní. Máme v daňovém zákoně § 276. Daňový zákon by měl povznésti daňovou morálku, a v tomto paragrafu se praví: "Berní úřad jest při ohrožení existence oprávněn, odepsati daně úplně nebo částečně." Musíme však prohlásiti, že se tohoto paragrafu zřídka kdy používá. Musím zde rovněž konstatovati, že úřad přichází často tím více vstříc, čím je vyšší, ať je to ministerstvo nebo zemské finanční ředitelství. Nižší úřady však, berní správy a úřady postupují proti poplatníkům nelidsky. V posledních 14 dnech došlo v obvodu jedné berní správy k tomu, že rolníkovi byla odvedena z chléva kráva v ceně 3000 Kč pro daňový nedoplatek 90 korun. Kupců tam nebylo, ale přivedou si hned s sebou řezníka nebo kupce a ten si krávu odvede. Kráva se odhadne na 1000 Kč, rolník obdrží zbytek, přichází však o těch 2000 Kč, o které kráva byla oceněna méně. V tomtéž obvodu berní správy byl sedláři zabaven stroj v ceně 5000 Kč pro daňové nedoplatky ve výši 185 Kč, a jelikož tu nebylo kupců, odvezen. Rekursy se tu podávají, daň se odepíše, ale rekursy se nevyřizují a když již jednou jest daň zaplacena, ať již exekučně neb dobrovolně, obdrží dotčený zřídka haléře zpět, i když měl nárok na odepsání. Co jednou je zaplaceno, jest zaplaceno, tu se nedá již nic dělati. To je praxe berních úřadů. Jsme zvědavi, co bude teď. Přistupují k tomu další práce. Rekursy se táhnou měsíce, mnohdy cely rok, úmyslně se nevyřizují a přijde-li strana k berní správě, tu se často stává jsou takové berní správy, že tento ubohý dlužník, který vězí až po krk v dluzích a neví si rady, jak se jich zbaviti, jest ještě uváděn v posměch a dělají se na něj poznámky, aby byl vyprovokován k urážce úřadu; potom jest ten ubohý člověk hotov. Žádáme liberálnějšího postupu u nižších úřadů, u berních úřadu v tom směru, aby exekuce nebyly prováděny a dokud odvolání běží, aby rekursy byly vyřizovány co nejrychleji. Víme, že některé úřady jsou zahrnuty prací. Ale to není omluva. Jsou však též úřady, kde je málo práce, kde se v kancelářích lidé baví. Tam by měly býti zaslány daňové rekursy k vyřízení.

Podal jsem též k tomuto daňovému zákonu resoluční návrh, podle něhož má býti obcím opět poukázáno 10% z obratové daně. Víme, že zákonem o obecních financích finance obcí nebyly uvedeny do pořádku, nýbrž v nepořádek, a že i novelisace tohoto zákona v minulém roce tento zákon nezlepšila, bylo toliko změněno jméno fondu, z něhož jsou nyní podporovány samosprávné svazky. Těmi 10 procenty poukázanými obcím mohli bychom sanovati obce, které nevystačí se svými nejvyššími přirážkami. Jsem nyní žádostiv, zda pan ministr financí vydá takový výnos nebo zda obce ještě dlouho budou musiti přihlížeti, že pro nedostatek peněz nic nepodnikají a nemohou prováděti produktivní podporu nezaměstnaných. U mnohých obcí to již dnes nestačí ani na zaplacení úředníků a na běžná vydání. Právě před 14 dny byla deputace svazu německých samosprávných těles u p. ministra financí, který přislíbil podporu obcím. Nyní se naskytá k tomu možnost, kdy tento zákon bude nezměněn přijat přes naši oposici, dáti po přijetí zákona nouzí trpícím obcím opět 10% z daně obratové, jak to již jednou bylo.

Příčinou, že se svými penězi nevystačíme, že vše jest pryč, reservy, vnitřní a zahraniční půjčky, že se zavádějí nové daně a že staré se zvyšují, že nemáme nic my, kteří žijeme a bydlíme v bohatém státě - ve výboru bylo mnohokráte zdůrazněno, že měna jest tím vinna, nebo že musíme provésti toto zvýšení daní, aby byla měna zachována - jest naše nepříznivá zahraniční politika. Právě tato nezdravá politika zahraniční a obchodní rozmnožuje den ze dne armádu nezaměstnaných. Nyní se má zbudovati dunajská federace, obchází se kolem jako kočka kolem kaše, jen abyste se mohli vyhnouti Německu, Německo nemá býti přibráno. Ale státy, které mají býti sloučeny do dunajské federace, do dunajského svazu, nemohou žíti samy ze sebe, snědí se samy, protože hospodářská jednota Evropy bez Německa nemůže přinésti zdravé hospodářství. My v Československu máme zvláštní příčinu ujmouti se toho, protože Německo bylo jedním z našich největších odběratelů. Náš vývoz do Německa jest větší než vývoz do Rakouska a Maďarska dohromady. Bude-li Německo násilím vytlačeno z evropského hospodářství, pak se dožijeme, že toto Německo bude vehnáno v náruč Ruska. Roku 1930 a 1931 činil nás vývoz do Německa, Rakouska a Maďarska 52% a 49%, do Polska 5.6% a 5.3%, do Anglie 7.8% a 10%, do Francie 2˙3 % a 3.5%, do Rumunska 3.4% a v posledním roce jen 2.6%. Německo, Rakousko a Maďarsko odebíraly nám tedy r. 1930 52% a r. 1931 49% z celkového našeho vývozu, ostatní státy nemají jako odběratelé téměř vůbec významu. Jest prokázáno, že domácí trh jest v těsné souvislosti s naším vývozem. Čím více můžeme vyvážeti, tím méně budeme míti nezaměstnaných. Celý náš zahraniční vývoz klesl od roku 1930 do roku 1931 ze 17˙5 miliard na 13 miliard a pohlédneme-li blíž na veškerou zahraniční bilanci, shledáme, že rok 1930 jest aktivní 159 miliony a že rok 1931 jest pasivní 73 miliony. Pánové! To mluví za celé svazky, zde tkví příčina nezaměstnanosti, bídy v našem státě a to je též příčinou, že se chápete prostředků, jak urovnati tyto nesnáze, které jsou všemožné, jen ne sociální.

V poslední době byla u nás zahájena nová metoda uzavírací a bohužel 17 evropských a 8 zámořských států osvojilo si tuto uzavírací metodu t. zv. devisového hospodářství. (Posl. Horpynka [německy]: Kolik devis dostane přiděleno dr Beneš, když cestuje do Ženevy?) Velice správně! Musí to plniti údivem, když se zažádá o povolení devis. Dnes je to zakázáno s tím odůvodněním, že se zásadně nemůže a nesmí vpouštěti tyto neb ony předměty. Přijde-li se však o 3 neb 4 dny později, neb vyšle-li se někdo jiný, povolení se pak obdrží. Za týden jest to však opět jiné. Zasahuje se zde do činnosti hospodářských ministerstev. Vývozní agenda jest věcí hospodářských ministerstev a my jsme ji devisovým opatřením úplně postoupili Národní bance. Zahraniční obchod jest ovšem pak devisovým hospodářstvím nadále omezen, neboť nesmíme přece počítati, když nyní z ciziny ničeho nevpouštíme a vážeme se na devisové povolení, že se proti nám nebude postupovati právě tak.

Omezováním zahraničního obchodu zvyšuje se nezaměstnanost. Těch 600 milionů z této daně má býti poukázáno nezaměstnaným. Ukázal jsem před tím, že to je možné též bez zvýšení daní o těch 600 milionů a že tuto částku můžeme sehnati úsporami, a že je nejdůležitější učiniti jednou konec vzmáhající se podpoře nezaměstnaných, a konec můžeme učiniti jen tehdy, přejdeme-li k rozumné zahraniční politice a zanecháme-li konečně tento úzký šovinistický pud sebezachování malých států a poohlédneme-li se po hospodářských územích, s kterými můžeme vésti zdravé hospodářství. Trvale se to neudrží. Když bude nyní utvořena dunajská federace, a za tím stojí Francie se svými poklady zlata, aby podporovala tento nový útvar a jej sanovala, to je nezdravé, protože tyto podpory nemohou se držeti na delší dobu, jelikož státy se musí vydržovati samy. S podporou nezaměstnaných u nás jest tomu podobně. Nemůže to míti dlouhého trvání. Musíme hledati výrobu, musíme hledati práci, neboť jednou musí přestati hra se zvyšováním daní a děláním dluhů. Dělání dluhů přestalo samo sebou, neboť už nemáme téměř žádného úvěru jak doma, tak i v cizině. Nyní mají býti obráni občané ještě novými daněmi. To se však nedá rovněž trvale udržeti, protože se tím připraví množství malých existencí na mizinu.

Říká se nám, že těch 600 milionů jest potřebí pro podporu nezaměstnaných. Nejvíce nezaměstnaných máme my Němci. Měli bychom vlastně míti na této podpoře nezaměstnaných zájem. Máme také, ale nikoliv z těchto peněz. My Němci máme nejvíce nezaměstnaných, protože se s námi v tomto státě nakládá příliš macešsky. Poukazuji tu jen na náš kamenický průmysl. Jen v mém okresu leží 10.000 vagonů kostek a když se zadává v sousedním okresu Hradci Králové dláždění silnic, tu se béře místo slezského kamene skutečský kámen nebo jiný, jen aby slezský kámen nebyl zpracován, aby tam zůstal dále ležeti a aby nezaměstnanost u nás stále vzrůstala. Doposud jsme se s naším průmyslem kamenickým poněkud drželi. Ale nyní jsme i my se svým uměním v koncích. V malých okresech leží 10.000 vagonů dlaždic. Podnikatelé nemohou dále a musíme propouštěti dělníky kamenického průmyslu, protože zásoby neubývají, protože se nebéře náš německý kámen, ačkoliv jest nejlepší, protože jest sabotován. Není proto divu, že počet nezaměstnaných jest u nás Němců značně větší než u Čechů.

Zákon bude přijat přes to, že jsme proti němu. Varujeme však před tím, aby se postupovalo při vybírání daní tak jako doposud. Neboť většina poplatníků, která nemohla dosavad zaplatiti 2% daň z obratu, nebude moci zaplatiti ta tři procenta. Žádáme ministerstvo financí, aby dalo rozkaz zemským finančním ředitelstvím, podle něhož má býti berním správám uloženo, aby vybírajíce jak nedoplatky, tak i nové daně jednaly lidsky. Varujeme rovněž před novými zatíženími. Včera se konala na Slovanském ostrově velká protestní schůze pekařů, protože mají býti zvýšeny ceny kvasnic hned o několik set procent. Nyní se tyto stavy sjednotily a daly vládě energicky najevo, že jejich trpělivost jest brzy u konce. Varujeme rovněž před novým zvýšením daně z piva, která má býti zavedena, a rovněž před každým novým zatížením malého člověka, protože se nakonec musí opět přesunouti na nezaměstnaného a na ubohého spotřebitele. Vidíme, že s třídní politikou, jak se u nás v posledních letech pěstuje, nemůžeme kupředu. Bylo nám spíláno, když jsme hlasovali pro prodloužení daně, a titíž lidi hlasují nejen pro prodloužení, nýbrž i pro zvýšení daní. Bojujeme proti této třídní politice, protože to není zdravá hospodářská politika, a žádáme zdravou politiku, politiku hospodářskou, která oživí nejen naše hospodářství, zahraniční obchod a celé naše velkohospodářství, nýbrž i zasáhne do ledví nejmenšího člověka. Teprve tehdy budeme míti v zemi mír a klid, teprve tehdy budeme moci opět postaviti hráz nezaměstnanosti. Neboť náš dělník nechce podporu nezaměstnaných, nýbrž chce práci. Tuto práci musíme nejprve zaopatřiti a potom teprve podpory.

Počneme-li opět vážně zaopatřovati práci ve státě, rozluští se sociální problém sám sebou. Musíme odmítnouti tento návrh, protože se dotýká životního nervu občana, protože znamená omezení jeho beztoho tak skrovného příjmu a že není národohospodářský, nýbrž nehospodářský a protože musí ještě zvětšiti počet nezaměstnaných. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Petrovický. Dávám mu slovo.

Posl. Petrovický: (Posl. Krumpe [německy]: Konečně řečník z koalice!) Pane kolego, vy jste měl také mluviti "pro", poněvadž také zde máte ochranu a můžete se hospodářsky vyvíjeti v našem státě. (Výkřiky.)

Vážení pánové! Vážná doba žádá politiku činů. Žijeme právě v takovéto vážné době, která se vyznačuje velkou hospodářskou tísní v celém světě. Tato hospodářská krise se nevyhnula ani našemu mladému státu. Teprve nyní pociťují se důsledky evropské války. Po válce byly u nás velmi těžké hospodářské chvíle, které jsme musili překonávati.

Naše koruna byla dole až na pět centimů, hrozila ještě dalším klesnutím a nezbývalo tehdá nic jiného, než napraviti a stabilisovati československou měnu. Tohoto těžkého úkolu se podjal předčasně zesnulý ministr financí dr Rašín. K záchraně státních financí a k odvrácení hospodářského úpadku bylo tehdá také třeba zvýšiti tehdejší 1%ní daň obratovou na 2%. Nečinilo se tak rádo z kterékoli politické strany, vyžadoval to však hospodářský stav našeho státu, jemuž byla a musela býti oběť přinesena. (Posl. Jiráček: Jenže tehdá byly jiné hospodářské poměry než jsou dnes!) Byly jiné poměry, pane kol. Jiráčku, a tehdy také od této povinnosti vaši kolegové, pane kol. Jiráčku, utekli. (Posl. Jiráček: Já vím, že ti to nejde od srdce!) Snad tobě, pane kol. Jiráčku, ta oposice nejde od srdce. Co mluvím, mluvím otevřeně, poctivě a z přesvědčení. Když vy jste šli do této koalice, - byl bych býval o tom nemluvil, vážení pánové - prohlašovali jste, že ve vládě nezůstanete, jestliže daň obratová nebude zrušena anebo aspoň podstatně snížena. A r. 1926, když šlo o prolongaci tohoto zákona, bylo namále, že by byl býval kolega tvůj, pane Jiráčku, převzal referát, aby nejenom se nesnížila obratová daň, nýbrž aby byla prodloužena na 3 roky, jak se také stalo. Včera zde konstatoval otevřeně a velmi upřímně kol. Pekárek, že jste měli při druhém prodlužování zákona r. 1930 své názory o této dani, diferující snad od ostatních stran, názory, že je to daň protisociální, ale konečně prohlásil, že v zájmu státu - víte velmi dobře, jak kol. Pekárek a včerejší p. zpravodaj, tak i vy - není dnes možno daň obratovou nějakým způsobem snižovati, tím méně ji odstraňovati, ježto každý národohospodář velmi dobře ví, že přímé daně nestačí na administrativu tohoto státu. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Ani vy sami tomu nevěříte.

Dne 5. t. m. váš zástupce ve vládě ve schůzi hospodářských ministrů byl pro zvýšení daně obratové o 1%, ale s vyloučením (Posl. Jiráček: To není pravda!) těch poplatníků, jichž roční obrat nepřesahuje 100.000 Kč. Druhý den odpoledne ve schůzi ministerské - lituji, že zde není už p. min. předseda, aby to slyšel - stejně s tím souhlasil a ještě ve čtvrtek odpoledne 7. t. m. ve sněmovně mluvil s kolegy, že zůstanete nadále... (Výkřiky: Co dělá váš pan ministr Matoušek?)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Petrovický (pokračuje): Výkřiky to nespravíš. Co dělá náš pan Matoušek? Matoušek dělá rozumnou hospodářskou politiku na základě usnesení strany, která o těchto věcech jistě vážně uvažovala. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Petrovický (pokračuje): Pánové, ani zprava, ani vy křiklouni zleva nespletete v těchto výkladech rozumné lidi, poněvadž víte, že právě zvyšování daně obratové děje se především na zachránění naší čsl. valuty. (Výkřiky.) A kdo je proti, chce, abychom hospodářsky poklesli a tím i všechny třídy v celém státě.

Tehdy se finanční operace se zvýšením daně obratové s 1 na 2% podařila. Koruna československá byla ustálena, uvnitř státu vrácena důvěra k jeho budoucnosti (Výkřiky.), důvěra občanstva k sobě samému. (Výkřiky posl. dr Hodáče a Jiráčka.)