Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): ... událostí na českém severu a mohu dát výrazjen hlubokému politování.... (Výkřiky poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): ... klubu poslanců soc. demokratických nad obětmi, k nimž došlo ve srážce demonstrujících s veřejnou mocí. Avšak právě tyto bolestné události na Mostecku vyžadují, aby o stávce na severu a její příčině bylo věcně... (Výkřiky poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): ... ale důkladně zde pojednáno.

Sněmovna i vláda stojí před vážným úkolem. (Výkřiky posl. Štětky.)

Předseda (zvoní): Pane posl. Štětko, žádám vás, abyste nerušil schůzi.

Posl. Tayerle (pokračuje): Případ mostecký nesmí se opětovat. (Hluk a výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Mnoho by se změnilo a mnohému předešlo, kdyby bylo vždy a všude dostatek dobré vůle a odvahy k činu a pravdě. Svět se topí v krisi nejen hospodářské, nýbrž i mravní. Proto nabývá krise hospodářská takového rozsahu. Vidíme, že na mezinárodních poradách hlásá se uvolnění vzájemných hospodářských styků, snížení celních sazeb, ale zástupci týchž států, kteří tyto názory hlásají, sotva se vrátí domů, navrhují pravý opak. Proto kupí se právě obtíže a překážky také našemu obchodu, naší výrobě, proto roste i u nás, vedle jiných příčin, nezaměstnanost. Ovšem také u nás ve vnitrním životě státním není často dostatek odvahy k rychlému jednání a uplatňování poznané pravdy hospodářské. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Od odpovědnosti utíkají pohříchu i některé politické strany a organisace, jakmile mají hájiti hospodářskou pravdu, byť pro tu dobu nepříjemnou. Svůj agitační prospěch staví nad zájem obecný, se kterým se jinak velmi často ohánějí. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Ukázalo se to velmi zřetelně při projednávání důležitých otázek hospodářských právě v poslední době. Také nynější zápas horníků dal novou příležitost zjistiti, v jakých poměrech vlastně jsme. Zatímco rozhodující odborové organisace měly odvahu konstatovati, že zoufalství zaměstnanců je sice pochopitelným důsledkem troufalosti a neodpovědnosti zaměstnavatelské, nikoli však vhodným prostředkem obrany, tím méně útoků, našly se strany, organisace i časopisy, které prováděly tutéž diplomatickou hru, jakou provádějí často diplomaté v Ženevě. Neodvážily se sice říci své vlastní mínění, ale našly velmi pěkná slova o nepohotovosti odborových organisací a podlomeném jejich vlivu, aniž se při tom začervenaly, že poctivě tento vliv pomáhaly podlamovati a podporovaly rozkladnou činnost. Tato činnost způsobila, že na př. v odboru hornickém místo tří organisací, jak tomu bylo r. 1920, máme jich dnes sedm.

Události na severu jsou právě jen důsledkem také těchto poměrů, důsledkem otálení zejména se strany úřední. Odborové organisace již před rokem, v květnu 1931, předložily požadavky, které znamenaly jistou úpravu poměrů v severočeském obvodu. Tyto požadavky byly také předloženy uhelné radě 29. ledna t. r. a byly postoupeny výborům jejím k vyjádření. Pohříchu, musíme konstatovati, že liknavý postup úřadů podporoval odmítavé chování majitelů dolů, ač požadavky znamenaly jen věci samozřejmé a dokonce mnohé z nich i zákonem stanovené. Na př. dodržování pracovní doby, obcházení předpisů a kolektivní smlouvy tak zvanými náhradními podnikateli.

Minulého týdne liboval si tu řečník komunistické strany jednotnost horníků, která prý se projevila při této akci přes hlavy socialistických vůdců. Pan Gottwald by měl raději o této věci pomlčeti. Jednotnost, která je vynucována terorem a násilnostmi, má velmi slabé nohy. Samozřejmě, že pan Gottwald oslavuje neorganisované dělnictvo, ba dokonce hakenkreuzlery a jiné své spojence, neboť pro okamžik mu to stačí k důkazu, který snad chtěl podati. (Posl. Zápotocký: Vám stačí uhlobaroni!) Svým postupem pomáháte právě vy nejlépe uhlobaronům.

Přímo lechtá tvrzení pana Gottwalda, že vzorné jednoty severočeských horníků bylo docíleno především tím, že komunisté tam již po léta ze dne na den pro tuto jednotu pracovali a ji připravovali.

Přiznáváme rádi "práci", kterou tu po léta prováděli, snažíce se stále podlamovati a rozrážeti odborové hnutí. Nic více nedokázali. Nynější zastavení práce na českém severu není však výsledkem... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): .... plodné práce výchovné a organisační, která by vytvořila skutečně jednotný boj horníků, nýbrž výsledkem neutěšených hospodářských poměrů a troufalosti podnikatelské, která tu vlastně pracovala do rukou rozkladným živlům.

Ostatně pan Gottwald svou řečí dokázal také, že mu na pravdě příliš mnoho nezáleží. Dokazoval, že na konferenci horníků 1. dubna nebyly přijaty resoluce, které byly odpovědnými zástupci odborových organisací hornických doporučeny. Pravdou je, že resoluce, které byly navrženy zástupci Svazu horníků a Unie horníků, byly přijaty 471 hlasy proti 15 hlasům.

Ovšem panu Gottwaldovi jde jen o to, aby mohl útočiti proti soc. demokracii a proti odborovým organisacím (Výkřiky komunistických poslanců.), ač jednotné odborové hnutí jest jedině s to ochrániti zaměstnance.

Vidíme, že společně se zaměstnavateli a sociálními zpátečníky, kteří útočí proti odborovým organisacím, jdou ruku v ruce naši komunisté, kterým stejně jest jednotná odborová organisace trnem v oku, neboť překáží jejích plánům, které se opírají o neorganisované dělnictvo pod heslem jednotné fronty.

Pan Gottwald se chlubil, že komunisté vyvolali tento zápas na severu. To jest důležité přiznání. Kdo zná hospodářské poměry a hospodářské zápasy, ví dobře, že zvláště za takové doby, jako je dnešní, není uměním boj vyvolati. Ovšem každý boj má nejen svůj začátek, nýbrž také svůj konec. Žádný boj nevede dělnictvo jen proto, aby bojovalo, nýbrž aby také zvítězilo, neboť každý ztracený boj zastavuje dělnickou třídu na jejím postupu a posiluje pouze reakci. Proto odborové organisace rozvažují každý svůj krok a zařizují svůj postup tak, aby docílily úspěchu. Neutíkají však v žádném případě od odpovědnosti. Nemusí utíkati, poněvadž stojí vždy za tím, co žádají. Naproti tomu právě komunistické akce vyznačují se tím, že mají sice často pěkný úspěch na začátku, ale o konec se obyčejně jejich původci nestarají. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Také v tomto zápase mohli jsme již pozorovati, že komunisté se snaží svésti výsledky zápasu na odborové organisace a strany socialistické a utéci tak od odpovědnosti. Je arci velmi nepříjemné přiznávati, že k uskutečnění požadavků je tím větší vzdálenost, čím větší jsou požadavky. Odborové organisace však nedirigují hospodářské boje od psacích stolů jako mnozí redaktoři nebo i spisovatelé. (Posl. Gottwald: Proč pak jste sám nešel tam na sever?) Odborové organisace tam mají své zástupce a jistě, když boj povedou, také ponesou za něj odpovědnost.

Odborové organisace mají ovšem nepříjemné postavení, musí počítati s danými poměry, se skutečnostmi, nikoli s ilusemi, ale zejména, musí také nésti odpovědnost za své činy. (Posl. Gottwald: Vy jste vedle Slávika hlavním vinníkem!) Nenamáhej se!

Proto také v Ostravském revíru, když byly postaveny před požadavek zaměstnavatelů, podle něhož mělo býti propuštěno 12.000 dělníků a sníženy mzdy důlních i povrchových dělníků, odpověděly na tyto požadavky hned tak, jak odpovídalo hospodářským poměrům. Odmítly hromadné propouštění zaměstnanců, neboť byly si vědomy toho, že by tím jen rozšířily bídu nezaměstnaných. Daly přednost určitému snížení příplatku na výkon, aby zachránily zaměstnání, byť omezené, přece jen všemu dělnictvu v revíru. Chápaly, že v této těžké době, v nedostatku práce ve všech odborech, při stálém poklesu odbytu uhelného není vhodná situace pro obranný boj, a proto volily cestu, kterou po svém rozumu uznaly za nejvhodnější. Neuhýbaly se také odpovědnosti, jsouce si jí vědomy. Tím také zabránily nejen propouštění, nýbrž i snižování mzdy dělníků povrchových, stejně jako předešly snižování základní mzdy dělníků důlních. (Výkřiky posl. Gottwalda.)

Ujednání, která učinily organisace na Ostravsku, dělníci, kteří o věci rozhodují, také schválí. (Posl. Gottwald: Schválili? Proč tam nebyl Brožík? Běžte na schůze a řekněte to horníkům!) Uvidíme, ještě není hlasování skončeno.

Ujednání, která odborové organisace učinily, lze však za daných okolností označiti za úspěšnou a schůdnou cestu, kterou lze překonati nejtěžší období krise. Záleží ovšem nejen na zaměstnancích, aby toto ujednání přijali, nýbrž i na zaměstnavatelích, aby je dodržovali a prováděli. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Mohu říci, že ujednáním ostravským vlastně horníci přinášejí oběť také ostatním odborům, neboť zabezpečením horníků, kteří měli býti propuštěni, v dalším poměru pracovním na dolech, zeslabuje se tlak na pracovním trhu a uvolňuje se pro ostatní odbory. (Výkřiky posl. Gottwalda a Zápotockého.)

Toho nelze podceňovati dnes, v době, kdy máme statisíce nezaměstnaných, neboť záleží tu vskutku na každém jedinci, kterého dovedeme zaměstnati.

Zápas horníků na severu ve formě, v níž se projevil, zaviněn byl zejména liknavým postupem horních úřadů. Konstatuji rád, že pan ministr veř. prací inž. Dostálek snažil se o urychlení řízení, a nejen že dal se informovati podrobně o událostech, nýbrž zasadil se také, aby zabránil a překazil postup zaměstnavatelů. (Posl. Gottwald: Když se jednalo o vaše stávkující, vy jste řekl: Tam se nebude intervenovat, ti to musí prohrát, poněvadž kdyby to vyhráli, bude to pro nás katastrofa!)

Nebudu se brániti proti lžím, které jsou úmyslně uváděny a které jen dokazují, že užíváte všech prostředků, i nepoctivých, které jste své doby vytýkali císařským vládám. Používáte špiclů, kteří nota bene vás falešně informují. Ano, řekl jsem v ústřední odborové radě, že první odpovědnost mají arci ti, kteří stávku na severu vyvolali a kteří bez ohledu na hlasování horníků ji rozšířili.

O stávce se vlastně ani nehlasovalo, jak je to právě v odborových organisacích zvykem. Řekněte mi, v kterém případě, na kterém dole se hlasovalo o stávce? (Posl. Gottwald: Horníci stávkují přes vaše výzvy!) Není zde místa k tomu, abychom zde hovořili o taktice odborových zápasů. Vedení stávek, které odborové organisace prováděly, je vyzkoušené a nemůže podléhati okamžitým náladám nebo zoufalství. Ovšem vadou, kterou musíme vytknouti, jest právě liknavý postup horních úřadů. Jest to vada, s níž se pohříchu často setkáváme. Ochranné předpisy, úřední dozor zůstávají namnoze skutečně jen na papíře. To dokazují takové případy neštěstí, jaké se staly na dole Kohinoor. Právě tak to dokazují neštěstí a úrazy v jiných oborech pracovních, na př. nedávné zřícení stavby v Brně. Opět tu padly lidské životy v obět. Případ, který se stal v Praze na Poříčí, při němž zahynulo více než 40 dělníků, bohužel, jako by zapadl. Působí tu patrně stále válečná morálka. Co záleží na životech lidí? (Výkřiky posl. Gottwalda.) Vždyť vidíme, jak se množí úrazy, jak se přímo zabíjejí lidé v důsledku moderní dopravní techniky a racionalisace. Zde doklady: Úrazů bylo hlášeno živnostenskému inspektorátu r. 1929 55.646, z nichž 427 smrtelných, r. 1930 75.366, z nich 416 smrtelných; v hornictví bylo r. 1929 7.617 úrazů, z nichž 162 smrtelných, r. 1930 7.522 úrazů, z nich 132 smrtelných. Vidíme opravdu, že úrazy rostou a že zejména v hornictví smrtelných úrazů je poměrně mnohem více než v jiných odborech. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Vidíme však opravdu také důslednou snahu tomu předejíti, zabrániti? Nikoliv, a to je doklad, který nejvíce roztrpčuje řady dělnické, že naše ochranné zákonodárství není zabezpečeno.

Rozhodují tu, pravda, ještě jiní činitelé. Jest to jednak nepochopení ve vlastních řadách, jednak odpor zaměstnavatelů. Ale oba tito činitelé by byli velmi zeslabeni, kdyby se vláda postarala o to, aby dostatečnými prostředky zabezpečila provádění ochranných zákonů a předešla úrazům a katastrofám, jež nesou na sobě známky lidské povrchnosti a nedbalosti, ano nesvědomitosti. Důlní i živnostenské inspekce musí býti co nejdříve náležitě rozšířeny. Máme-li dnes 15 důlních úřadů a 32 živnostenských inspektorátů, je to počet naprosto nedostatečný. Vedle 15 báňských úřadů I. stolice jsou 3 báňské úřady II. stolice. Ve všech úřadech je zaměstnáno 61 konceptních úředníků místo 72, pro něž jsou místa systemisována, tedy není ani plný počet obsazen. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Dozorčí úřady jsou nedostatečně vybaveny a mají nedostatečnou pravomoc.

Vedle toho dlužno klásti váhu také na ducha úřadu. Přistupuje-li k nesvědomitému zaměstnavateli nebo dozorci ještě nesvědomitý veřejný úředník, pak ovšem se stávají ochranné předpisy bezcennými. Valné části dozorčích úředníků můžeme a musíme vysloviti uznání; snaží se a dělají, co mohou. Jejich vůli lámou však často nedostatečné prostředky a nedostatečná pravomoc. Máme však také pohříchu úředníky, kteří své poslání berou jen jako nutné zaměstnání, kterým vyplňují určité hodiny, a ani jim nenapadne, aby svůj úřední čas vyplnili vyššími záměry nežli pouhým mechanickým plněním úředních předpisů.

Přímo pobuřujícím jest případ inž. Hejla v Duchcově, který úplně proti předpisům zákona vykazuje z kanceláře zástupce odborových organisací, kteří se snaží o zprostředkování. Tento úředník činí tak v době, kdy hrozí nebezpečí velké stávky a kdy je třeba co nejúzkostlivěji bráti zřetel ke každé radě, ke každému slovu včas a na místě pronesenému.

Chybiti může každý, jde však o to, z jaké příčiny dopustil se inž. Hejl chyby, která zřejmě ukazuje, že na svém místě jako dozorčí úředník nekonal svoji povinnost, aby působil k zmírnění a odstranění sociálních rozporů. On tento spor vlastně přiostřil. Posílil beztak značnou nedůvěru horníků v nestrannost úřadů. Státní správa, která chce zajistiti klid a pořádek, musí si býti vědoma, že základní podmínkou jest důvěra obyvatelstva v její nestrannost. Nestrannost ovšem nesmí znamenati prázdnou, bezduchou formalitu. Nestranný úředník musí posouditi, kdo jest hospodářsky silnější a kdo potřebuje více ochrany.

Jest třeba jen přihlédnouti k naší těžbě v dolech, abychom viděli, k jakým důsledkům spějeme. Jsou, pravda, různé toho příčiny, mezi nimi zejména také další zdokonalování technických prostředků, zvláště na ostravském revíru, racionalisace do všech důsledků prováděná, která způsobila, že r. 1920 měli jsme v provozu důlních závodů na kamenné uhlí 154, kdežto r. 1930 již jen 91, na hnědé uhlí r. 1920 258, r. 1930 pouze 181. Přes to však těžba uhelná neklesla, naopak stoupla, poněvadž také výkonnost horníků, podporována zejména dokonalejším technickým zařízením, byla vystupňována.

O tom uvedu jen několik číslic. Nejlépe to znázorňují rozdíly uhelné těžby v ostravsko-karvinském revíru: 1920 bylo tam zaměstnáno 46.989 dělníků, kteří odpracovali 12 mil. 062.772 směn a vytěžili 77,836.866 q uhlí. R. 1930 bylo tu zaměstnáno jen 39.238 dělníků, kteří odpracovali 8,933.982 směn, tedy okrouhle o více než 3 mil. směn méně; vytěžili však 107,344.000 q uhlí, tedy okrouhle o 30 mil. q více. R. 1931 klesl počet zaměstnanců na 36.086 dělníků, tedy o 3 tisíce méně, kteří odpracovali 7,622 392 směn, a vytěžili 96,576.000 q uhlí. K tomu třeba dodati ještě, že r. 1921 nebylo žádných promeškaných směn, kdežto r. 1930 jich bylo 3,216.824, r. 1931 3,502.457. Číslice tyto nesporně dokazují, že při menším počtu zaměstnanců i při menším počtu směn stoupla těžba uhelná.

To dokazuje také výkon připadající na osobu a průměrná mzda. Kdežto r. 1921 byl průměrný výkon na osobu a směnu 6.45 q, stoupl do r. 1930 na 12.1 q a v minulém roce dokonce na 12.6 q. Možno tedy říci, že se výkonnost zdvojnásobila. Naproti tomu mzda, která připadla na 1 q, činila r. 1921 9.61 Kč, kdežto r. 1930 jenom 3.4 Kč.

Právě v uhelném hospodářství vidíme velmi podstatné účinky racionalisace a je tudíž docela pochopitelná naše žádost, aby plodů této racionalisace nezískávali jen podnikatelé, nýbrž aby přišly k dobru také odběratelům a zaměstnancům. V uhelném hospodářství je hlavní těžisko odbytu právě v domácí spotřebě. R. 1921 z uhelné těžby ostravsko-karvinského revíru bylo doma prodáno 62,043.650 q, do ciziny vyvezeno 6,750.431 q; činil tedy vývoz 9·81%. R. 1931 bylo prodáno doma 77,799.140 q, do ciziny 13,478.520 q, činil tedy vývoz okrouhle 14%.

Ve výrobě koksu jsme r. 1931 dosáhli 13 mil q z čehož jsme vyvezli pouze 3·9 mil. q. Tedy také převážná část koksové výroby odbude se doma.

Nepopíráme, že se změnily poměry v hornictví, zejména také užíváním jiných tepelných prostředků, změnily se také v důsledku poměrů na mezinárodním trhu uhelném. Nepřehlížíme tuto těžkou situaci v uhelném průmyslu, ale dosud ji odnášeli jen dělníci a zřízenci. Také společnosti uhelné musí přinésti určité oběti. Tyto společnosti vyplácely však od r. 1919 do r. 1927 velmi slušné dividendy, a i dividendy, které byly vypláceny v posledních letech, třebas jsou poněkud menší, nedokazují ještě žádné ztráty.

U Báňské hutní společnosti v prvním období od r. 1919 do r. 1927 činila průměrná dividenda 20%, u Mostecké uhelné společnosti 19%, u České obchodní společnosti 17%. Tyto, byť i jen průměrné dividendy přece jsou vyšší než dividendy, které vyplácela řada ostatních průmyslových odvětví. A ačkoli v letech 1929 až 1930 byly dividendy, jak jsem řekl, nižší, přece byly jen dosti značné; činily 8 až 16%. Akciový kapitál byl v této době u 10 společností zvýšen o 345 mil. a to tím, že akcie byly nakolkovány zdarma podle zákona o stabilisačních bilancích. A tu se ptáme, kam jde zisk těchto společností? Z veliké části, ježto majiteli těchto důlních společností jsou cizinci, do ciziny.

Nejen akce horníků na Ostravsku, nýbrž i zápas na českém severu potvrdil znovu, že je třeba, aby se tato sněmovna vážně zabývala problémy, jež se staly naléhavými. Je to problém dalšího zásahu veřejné moci do soukromého podnikání stejně jako dalšího zkrácení pracovní doby.

Nelze čekati s otázkou znárodnění dolů, až nebudou míti doly významu. Našemu státu nemůže býti lhostejno, kdo jest majitelem tohoto přírodního bohatství. Jistě si nepřejeme, aby správa dolů, jež by byly státem převzaty, přinesla státu jenom nové hospodářské a finanční obtíže. Proto žádáme, aby tato otázka byla vážně zkoumána a řešena tak, aby převedla nejen toto přírodní bohatství do rukou národa a státu, nýbrž aby také s prospěchem pokračovala těžba a zabezpečila výnos, který dnes domácímu hospodářství uniká do ciziny. Žádáme proto, aby se příslušný sněmovní výbor zabýval v nejbližší době tímto problémem a připravil jej k řešení a rozhodnutí sněmovnám.

Také otázka zkrácení pracovní doby na dolech stala se časovou, když stejně se již po léta pracuje na dolech omezeně. Je opravdu podivné a svědčí zase o jisté neupřímnosti, když se sice klidně připouští propouštění tisíců zaměstnanců, omezování pracovní doby na půl týdne, ale zavírají se vědomě oči před návrhy, které mají přinésti rovnoměrnější rozvržení pracovní příležitosti.

Požadavek zkrácení pracovní doby je odůvodněn ve všech oborech našeho podnikání, tím spíše na dolech, kde dělníci pracují za daleko nebezpečnějších podmínek než na povrchu. Velmi často operuje se tím, že zkrácení pracovní doby je otázkou mezinárodní. Nechceme zavírati oči před faktem, v jakém vývoji a na jakém stupni jest zákonodárství v jiných státech. Žádný stát však nezvítězil na světovém trhu zaostalým zákonodárstvím. Každý stát, který na světovém trhu zvítězil, pronikl tam jen svými vhodnými hospodářskými metodami, zejména však vyšší úrovní svých zaměstnanců. Žádný stát však nemůže uhájiti své posice nižší úrovní dělnictva. Právě dnes, kdy snahy ochranářské vedou k uzavřenějšímu státnímu hospodářství, kdy se omezují mezinárodní styky hospodářské a obchodní, není třeba a nelze také přeceňovati významu mezinárodní úpravy pracovní doby ani ho podceňovati. Bude jenom důsledné, když také na poli sociální politiky se nebudeme brániti opatřením, jež by umožnila vyšší stupeň dělnické ochrany, zejména když tato opatření přispějí vlastně k zlepšení našeho hospodářského života, poněvadž zabezpečí vyšší, pravidelnější zaměstnanost.

Je mravně i hospodářsky prospěšné, když po měsíce zahálejí lidé práce schopní a práci hledající? Což nevidíme, jakou živnou půdu nalézá tu rozkladná agitace? Z bídy těchto lidí rodí se zoufalství. Hladového nezaměstnaného nenasytíme výklady sebe učenějšími; jen práce a chléb jej odvrátí od dobrodružných pokusů. Jako je nutno přiměřeně rozděliti důchody, zejména zabrániti důchodům bezpracným, tak je nutno také přiměřeně rozděliti pracovní příležitost a zabezpečiti lidem práci. (Posl. Gottwald: Proč proti tomu hlasujete?) My hlasujeme proti všem návrhům, které nemají vážného obsahu. (Posl. Gottwald: A vaše slova mají vážný obsah?) Budeme jednati a hlasovati pro návrhy, které opravdu musí býti také respektovány.

Pokrok technický vybízí dnes přímo ke zkrácení pracovní doby. (Výkřiky posl. Gottwalda.) O soutěži podniku nerozhoduje delší doba pracovní, nýbrž vyspělejší technické a obchodní vedení. Nutno tedy o zkrácení pracovní doby jednati, nutno zabezpečiti také dodržování doby pracovní. Jest opět trapným dokladem našich poměrů, které přirozeně dráždí, když nezaměstnaní dělníci musí konstatovati, že máme pořád závody, podniky a práce, při kterých se nedodržuje ani dosavadní zákon o 8 hodinné pracovní době. Hospodaříme nerozumně, když odnímáme lidem práci a vyplácíme podpory i tam, kde bychom je mohli zaměstnati.

Všechny argumenty, které se uvádějí proti zkrácení pracovní doby, padají v tom okamžiku, když si uvědomíme změny, které nastaly jenom na poli technickém. Vezměme jen uhelné hospodářství. Doly kamenné, které měly r. 1921 v naší republice 76.916 dělníků, mají r. 1930 pouze 58.592, to jest o 18.324 dělníků méně. Výkon na směnu však - v průměru všech dolů - stoupl z 5˙85 q na 10˙42 q. U hnědého uhlí pak je tento rozdíl: r. 1921 měli jsme 54.670 zaměstnanců, r. 1930 jenom 39.428, tedy o 15.242 zaměstnanců méně. Naproti tomu byl výkon r. 1921 14˙70 q, r. 1930 20˙42 q. Tyto číslice dokazují nejlépe, že v hornictví zkrácení pracovní doby jest odůvodněné.

Odůvodňují to také poměry, které jsou v hornictví zvláště po stránce zdravotní. Největší zatížení revírní bratrské pokladny v Mor. Ostravě na př. připadá ze všech onemocnění na poranění (podnikové úrazy), kterých r. 1930 bylo 36%, dále na nemoci nakažlivé, jako chřipka, souchotiny a j. 16˙6%, na nemoci dýchadel 11%, na nemoci kloubů, kostí a svalstva 10%. Tato čísla dokazují tedy nejlépe, jakému nebezpečí jsou vystaveni horníci a jak vysoké je procento zranění a nemocí, které zaviněny jsou povahou práce hornické.

Mám zde krátký přehled stavu hornického pojištění, které se octlo také v důsledku změn hospodářských i technických ve značné krisi, o které se již delší dobu jedná. Pohříchu v poradách, které se tu konají, nedošlo se dosud k žádnému kladnému výsledku. A zatím stav hornického pojištění stává se téměř beznadějným. Odtud potom také plyne roztrpčení a nejistota, ano i zoufalství, které můžeme pozorovati v řadách hornických, neboť horníci tuší, že ztrácejí nejen v době zaměstnání svou existenci, nýbrž i v době invalidity a stáří. A to je také vyhlídka, která přirozeně jim bere všechnu naději. Přirozeně, že zhoršením hospodářské krise se tento stav ještě zhorší.

Stav Ústřední bratrské pokladny jeví se v několika číslicích takto: Příjem na příspěvcích, který činil ještě r. 1925 142 mil. Kč, od tohoto roku téměř neustále klesal, až r. 1931 činil pouze 126 mil. Kč. Naproti tomu vyplatila Ústřední bratrská pokladna na provisích r. 1925 okrouhle 158 mil. Kč. Výplata těchto provisí stále stoupá, až r. 1931 činí 172 mil. Kč. V důsledku omezení těžby klesají také příspěvky, klesá počet členů, stoupají však nároky členů, jak dokazují tyto číslice. Schodek Ústřední bratrské pokladny, který se jeví mezi příjmy a vydáním, každým rokem roste. Tak r. 1930 činil na příkl. 24 mil. Kč, r. 1931 46 mil. Kč. Po prvé projevil se r. 1925 a od té doby stále stoupá. Dluh pak Ústřední bratrské pokladny, který byla nucena učiniti, stoupá od r. 1925. Koncem téhož roku činil 31 mil. Kč, až stoupl r. 1929 na 85 mil. Kč, r. 1930 na 104 mil. Kč a r. 1931 na 140 mil. Kč.

Tento stav Ústřední bratrské pokladny vybízí nejen k přemýšlení, nýbrž vybízí také odpovědné činitele k bezodkladným opatřením, kterými by byly zabezpečeny důchody hornických pensistů a také další stav hornického pojištění. Nesmíme přehlížeti, že se stále usiluje, aby velmi nepatrné důchody pojištěnců, zejména ve stáří a invaliditě, byly ještě sníženy. Nemohli bychom mluviti o sociální spravedlnosti v našem státě, kdyby k tomu skutečně mělo dojíti. Zde jest tedy nutno rychle jednati a konečně rozhodnouti tuto ožehavou otázku, která ostatně souvisí se stavem sociálního pojištění dělnického vůbec. Právě teď, když se uvažuje o tom, aby hornické pojištění bylo spojeno s dělnickým, jest nemyslitelno, aby hornické důchody, resp. nároky hornických pojištěnců byly zhoršeny.

Pan posl. Dubický zmínil se tu již o stavu, v jakém je také nemocenské pojištění dělnické. Také zde jsou poměry neudržitelné. Některé nemocenské pojišťovny nejsou již téměř s to vypláceti podpory. Spolupůsobí tu hospodářská krise, pokles pojištěnců, spolupůsobí tu však také nedostatky dosavadního zákona, zejména omezení mzdových tříd, které zvláště zavinily pasivitu nemocenských pojišťoven. Pan kol. Dubický ovšem pokládá za vhodné vytknouti, že zákon vybudoval dávkový systém způsobem nepřiměřeným příjmu, a zdůrazňoval, že je třeba úsporných opatření, jež by zvláště výdaje usměrňovala. Do srozumitelné češtiny přeloženo znamená to, že si p. kol. Dubický přeje, aby výdaje nemocenských pojišťoven, to je dávky, ať podpůrné nebo léčebné, byly sníženy. Tento námět není nový. Je to dávné přání zaměstnavatelů, se kterým však rozhodně nelze souhlasiti.