A po těchto připomínkách, které jsem stručně a mohu-li to říci, lidově připomenul k projednávané osnově, budiž mi dovoleno, abych ve spojitosti s projednáváním tohoto zákona dotkl se ještě dvou věcí, taktéž hospodářsky podstatných, zejména z toho důvodu, že dlouhá nečinnost parlamentu nedala nám možnost, abychom v daném případě zaujali k událostem stanovisko a řekli k tomu také své názory. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.) Připomenul jsem, že bankovnictví ve svém špatném vydání, jak jsme je poznali, spoluzavinilo vedle těch dalších činitelů dnešní krisi, nezaměstnanost a bídu. Chtěl bych a každý politik tohoto státu měl by dnes přiložiti těsně ucho, aby slyšel, jak dýchá dav, jak smýšlí a cítí pracující lid. Každý politik měl by bedlivě zkoumati přání a tužby, které se ozývají v lidu, poněvadž nemůžeme opustiti zásadu "hlas lidu naše svědomí" a musíme k těmto skutečnostem v těchto těžkých a přímo nesnesitelných dobách přihlédnouti. Musíme tomu všemu věnovat krajně zvýšenou pozornost. Uvažme, že máme přes 600 tisíc nezaměstnaných. Jsme v situaci, že málem nemáme prostředků, abychom jim zabezpečili i věci nejnutnější, kus toho chleba, poněvadž stát, jelikož se včas o to nestaral, nemá reserv, kterých by použil v těchto hladových a hubených letech, které přišly na celý svět a samozřejmě nevynechaly ani republiku Československou a neminuly ani náš stát. Zde je třeba zdůrazniti, že tento velký počet nezaměstnaných je mementem, abychom těmto věcem věnovali nejen pozornost, nýbrž abychom od té pozornosti přešli i k činům a abychom učinili všechno na udržení klidu a řešení těchto namnoze složitých poměrů, které snad potrvají i v budoucnosti.

Vloni v zimě a skoro celý podzim všichni politikové, veřejní činovníci, sociologové, národohospodáři netajili se tím, že letošní zima bude krutá a že bude státnickou zkouškou pro politiku i pro republiku Československou.

A třeba bychom, časově vzato, měli zimní období za sebou, přece jen jsme v situaci, která je nejtěžší, poněvadž jest právě na rozhraní možnosti jarních prací a u dna vyčerpané trpělivosti a víry v nápravu a zlepšení nynějších tíživých poměrů.

Slavná sněmovno, bude-li se jednou historik obírati dneškem, že v době bídy a namnoze hladu udrželi jsme klid a pořádek, musí říci, že na tomto klidném uspořádání dnešních poměrů mají velkou zásluhu odborové organisace, poněvadž ony to jsou, které si zachovaly důvěru svého členstva, které bezvadně provedly a provádějí gentský systém, odborové organisace to jsou, které svým jměním a svými fondy umožnily státu přejíti nejtěžší dobu, poněvadž všecky organisace bez rozdílu, ke kterému směru nebo barvě se hlásí, mají u státu peníze, poněvadž jim stát neproplácí včas státní příspěvek, který odborové organisace předem @a conto státu nezaměstnaným vyplácejí.

A známe-li toto veliké poslání odborových organisací dnešní doby, odmítáme jedovaté sliny a prskání po odborových organisacích od mnohých jedinců, skupin a časopisů, poněvadž odborové organisace v tomto smyslu nejen z důvodů mravních, nýbrž i hmotných vykonaly tolik, že právem můžeme se k tomu hlásiti, že jsme při té bídě a nouzi udrželi ještě klid a že je tu pořádek toho rozsahu, jak si všichni přejeme, a že naše záležitosti vnitrostátnické nedoznaly újmy, k čemuž by bylo došlo, kdyby tu nebylo pohotovosti a veliké činnosti odborových organisací socialistických stran.

A prosím, promiňte ještě, ale je třeba, aby to v annálech této slavné sněmovny bylo zapsáno. Chci zdůrazniti, že my tuto velkou činnost, kterou děláme ve smyslu klidu a udržení pořádku našeho státu, máme honorovánu státem za 39 neděl podporování, vyřizování administrativních záležitostí 10 korunami (Slyšte!), což nestačí ani na 3 neděle na dopisování v té době, kdy člen odborové organisace podporu pobírá.

Rád bych chtěl změřiti, jestli by stát nebo jiný podnik nebo ústav vykonával každého týdne administrační práci spojenou s proplácením státního příspěvku za 10 Kč, takovou práci, která trvá 39 neděl, a jestli by za těchto předpokladů levnosti a úspory byla tu jiná korporace, která by vyřídila tuto velkou administrační práci, spojenou s proplacením gentského systému, čili státního příspěvku v nezaměstnanosti.

Slavná sněmovno, vedle toho velikého počtu nezaměstnaných ohlašuje průmysl, největší v rozměrech a váze, další derutu průmyslového podnikání. Z Ostravska docházejí zprávy, že ve velikém počtu, 12.000 snad i více tisíc, budou propuštěni horníci. Zároveň vychází tisíce nezaměstnaných z kovoprůmyslu, textilu, kdy druhé odbory, ať stavební nebo jiné, nemají možnosti, aby nalezly práci.

Dospíváme zde kulminačního bodu stávající krise, poněvadž, půjdou-li ve velikých tisících dále jako nezaměstnaní ze šachet horníci a kovoprůmyslové dělnictvo z kovoprůmyslových závodů, můžeme tu stát jen před vážnou skutečností, že jsme v situaci, kde nevíme, stačí-li dosavadní prostředky, abychom udrželi klid a abychom vyšli z této situace tak, aby to neublížilo státu a nepřineslo nové výkyvy, které by přišly o mnoho dráže, než dosavadní naše počiny. Připomeňme si k tomu také to psychologické, které tu má závažnou důležitost, zvláště když pracující lid soustavně a při každé příležitosti nám dává na jevo, že zde stále jen řešíme bídu bídou, že však je nejvýše nutné, aby k odstranění bídy přispěli také ti, kteří ji vyvolali, kteří vydělali z práce lidu miliony a mají nespočetné majetky.

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti adresoval zejména pravicovému bloku koalice výstrahu, aby se nemýlili v psychose a rozdrážděnosti lidu, že je to všecko namířeno jen proti socialistům a socialismmu, nýbrž aby si všecko dobře uvědomili, poněvadž my jsme s lidem ve styku a on chce přes nás přenésti své bolesti, aby se o nich rozhodovalo na těchto místech. Proto up ozorňuji, že po opatření, které udělala finanční správa ve smyslu nových konsumních daní, není jiného vyhnutí, než že na tuto bídu musejí přispěti také ti, kteří krisí dotčeni nebyli, mají majetky a jsou v lidském slova smyslu povinováni vykonati svou povinnost, chtějí-li také v tom klidu zůstati a nechtějí-li, aby se ten neklid nakonec převalil také na jejich hlavy a jejich strany.

Situace je takového druhu, že je nutné, abychom změnili hospodářskou politiku a věnovali více zájmu všem a ne jenom jedné třídě nebo části národa, právě tak jako je nutné si uvědomiti, že od září loňského roku nepodnikáme investic, poněvadž tu není finančních prostředků. Ale tím jsme si ztenčili krajíc chleba, rozšířili krisi a vyvolali další nepříjemnosti, které mohou vésti jen k jednomu závěru: nebudeme-li jich řešiti včas, půjde o to, slavná sněmovno, vyřešíme-li je pak vůbec a nebude-li pro stálé odklady konec konců na vyřešení těchto problémů pozdě.

Připomínám, jak utichla také záležitost zkrácení pracovní doby pod dnešních 48 hodin, jaká nepřízeň tomuto opatření je stavěna v cestu se strany těch, kteří zaměstnávají a jsou v zaměstnavatelském táboře. Je to zase jen zavírání očí před tvrdou skutečností, která je překonána strojem, racionalisací a která si vynucuje, když nemáme práce pro plných, dnešním zákonnem stanovených 48 hodin, že nezbývá nic jiného, nežli abychom sáhli k opatřením, pracovní dobu zkrátili při zachování stávajících mezd a platů, poněvadž jinak střelíme zase vedle a účel nesplní tu své poslání, poněvadž by se zase jen zmenšila kupní mobilita a síla našeho konsumenta a zase by se rozšiřovala krise do nekonečna.

Připomínám při té příležitosti: My jsme již předložili vládě mimo jiné dvě memoranda. Snesli jsme tam vážných argumentů bezpočtu na řešení krise a dnešních poměrů, dali jsme tolik námětů, že při dobré vůli, kdyby jen část toho, co jsme navrhovali, stala se skutkem, bylo by mnoho napraveno, mnoho vylepšeno, bylo by také setřeno mnoho slz, vytrysknuvších z očí lidí, kteří prožívají dnešní krisi, bídu a nezaměstnanost, a byl by tu také dán projev zájmu druhého břehu, že chce záležitosti řešiti prostě tak, jak si vynucují dnešní poměry, před nimiž nemůžeme utéci, jimž se nevyhneme, poněvadž ze zeměkoule nikdo neuteče. Krise se projevila jako lidská slabost, je ji třeba řešit, věnovat jí pozornost a vedle pozornosti je třeba přikročit v každém smyslu k činné práci.

A jako druhá část, kterou ve své řeči o bankovní osnově si dovoluji připojiti, je sice úsek lokálního významu, ale takové důležitosti, že uznávám za vhodné několika slovy se o něm zmíniti, a zároveň prosím, abych byl i v tomto smyslu jaksi omluven, že odbočuji od projednávání osnovy.

Znáte z novin, že se nám ve Strakonicích, jinak klidném jihočeském městě, jako jsou klidní a nejlepší občané státu Jihočeši vůbec (Slyšte!), přihodil případ, který nemůže býti opakován. Varujeme, aby představitelé veřejné moci pro příště podobným způsobem postupovali. Ve Strakonicích existují známé fezárny, textilní závody, složené ze 3 částí po bývalých majitelích, než byly fusovány s vídeňskou centrálou. Mají pojmenování "u Steinů", "u Fürthů", "u Zuckrů". Nebudu se zabývati záležitostí na tomto úseku. Zdůrazňuji, že jsou to podniky, pokud se týče rozsahu, veliké, zaměstnávají i v této době omezené výroby na 2000 zaměstnanců. Přirozeně, že veliký počet těchto zaměstnanců jsou ženy, poněvadž textilní průmyslníci našli cestu k ženě - ovšem v jiném smyslu, než aby byli její oporou - oni ji rádi zaměstnávají, že je povolnou, lacinou a skromnou ve svých právech i požadavcích. Poněvadž tento závod je členem Svazu textilních průmyslníků, platí v něm rámcová smlouva junktimovaná se smlouvou mzdovou, s níž ředitelství těchto závodů manipulovalo jako všude jinde podle svých disposic za tím účelem, aby využilo nynější krise a sáhlo zaměstnancům na hubené mzdy a platy, jaké jsou nyní v textilu. Je zajímavé, že nikdy dělnictvo nevyužilo konjunktury takovým způsobem, jako to vidíme v nynější době krise u průmyslu a zaměstnavatelů. Ti duševní rozvrácenosti dělníka, která je způsobena nezaměstnaností a starostí o život, využívají ve smyslu plantážnickém a nelidství a sahají ke každému prostředku, aby sebrali to málo, co ještě zaměstnanci mají, a sanovali krisi na účet snížených mezd a v textilu zvláště na účet odbourávání a snižování drahotního přídavku. Této situace využilo ředitelství strakonických fezáren a aniž mělo k tomu smluvního podkladu a práva, poněvadž tato záležitost byla ve stadiu jednání mezi organisací průmyslníků a dělníků, dne 18. února vložily všem zaměstnancům do výplatního sáčku báječnou voničku, která oznamovala, že dělnictvu za 11 dnů na to budou snižovány mzdy o 20 % s připomenutím, komu se to nelíbí, aby to firmě oznámil, že bude tím rozvázán pracovní poměr a záležitost vyřízena mezi firmou a dělnictvem. Je beze sporu, že tato provokace, nezdůvodněná smlouvou, a že tento postup strakonických fezáren hodil mezi dělnictvo pumu a že dělnictvo jako jeden muž rozhodlo se vyvoditi z věci důsledky a usneslo se, že příštího dne, v pátek, půjde zakročiti k okr. hejtmanovi a předá záležitost příslušným odborovým organisacím jako kontrahentům smlouvy. Ale dělnictvo bylo najednou velice překvapeno tím, že pan okr. hejtman v té době, kdy firma dávala do sáčku tuto provokaci proti dělnictvu ve smyslu snižování mezd, současně alarmoval četníky do Strakonic. Neváhám při vší odpovědnosti slov, kterých užiji, říci: pan okr. hejtman ve Strakonicích byl s fi rmou smluven a proto firma mohla si toto dovoliti, ježto měla u pana okr. hejtmana záruku, že její zločinnost bude hájiti bajonety. A tím se znovu ukázalo, jakým způsobem představitelé veřejné a státní moci v našem státě si počínají. Pan okr. hejtman, nepochybuji, snad přece má tolik vědomostí, že je zde smlouva, která je sjednávána mezi závodem a odborovými organisacemi v zastoupení dělníků, vždyť o tu smlouvu se již několikráte jednalo prostřednictvím živnostenského inspektora a okr. hejtmanství. Z toho dedukujeme závěr, že postup pana okr. hejtmana měl býti založen jinak. Poslal-li pan okr. hejtman v okamžiku, kdy firma provokovala a rozbouřila celé město a daleké okolí, na obranu firmy četníky, měl poslati nejdříve četníky na ředitele do fabriky, aby je poučili, že i to je přečin, když firma takovým způsobem proti dělnictvu postupuje, dělnictvo dráždí a provokuje.

Ředitelství strakonických fezáren mohlo si zavolati závodní výbor, který tam existuje, pan okresní hejtman, jako strážce pořádku, měl se informovat podle mého skromného přesvědčení u obou stran. Pan okresní hejtman nemůže býti jen oporou fabrikantů a nemůže míti jen náladu řešiti bajonety a četníky takovou věc, jako je radikální snižování mezd, jež strakonické fezárny oznámily letáčkem, který vložily do výplatního sáčku hubené mzdy dělnictvu 18. února. Upozorňuje na tento případ pana ministra vnitra, žádám slušně a otevřeně, aby věc dal vyšetřiti a aby nám vyložil, jak to bylo možné, aby v době, kdy dělnictvo se nijak nesrocovalo, kdy jenom právem odmítalo brutální postup závodů, už p. okr. hejtman volal do reservy na pomoc fabrikantům brannou moc a aby fabrikanty postavil pod ochranu četnické asistence a tak znovu jen vyprovokoval rozčilení pracujících vrstev celého města. A když druhý den závodní výbor přišel s deputací dělníků na okresní úřad, vysvětlil okresnímu hejtmanovi nespokojenost zaměstnanců strakonických fezáren a nenalezl ve spravedlivé věci u okresního hejtmana oporu, uspořádali druhý den nato v pátek 19. února zaměstnanci z fabrik po páté hodině klidný a důstojný pochod městem a dávali tak na jevo svou roztrpčenost nad počínáním fabriky, za níž stál okresní hejtman, který její nespravedlivé počínání obhajoval. A když vystoupila neznámá řečnice a pronesla několik slov k shromážděným zaměstnancům, zasáhli pohotoví četníci do klidného davu. Pracovaly kolby, dálo se tu zbytečné násilí a tak došlo k zranění několika osob a také k trestání, aniž by tu byly příčiny, které by musily četnický zákrok přivoditi. Tento případ je takového dosahu, že bylo nutno, abych mu s této tribuny věnoval pozornost, poněvadž jsem povinen vzíti tyto nevinné dělníky v ochranu a pan ministr vnitra má povinnost poučiti úředníka, přednostu okresního hejtmanství ve Strakonicích, aby nebyl jen hejtmanem bohatých a fabrikantů, nýbrž aby byl objektivním, spravedlivým strážcem všech a aby nebyl jednostranným. Z těch důvodů stěžuji si na jeho počiny, poněvadž to není po prvé a zdá se mi, že to nebude také naposled. Pan okr. hejtman ve Strakonicích zachoval se před rokem skoro podobným způsobem, když nám na hodinu pustil 119 okresních cestářů. Tři měsíce nikdo nehlídal, neupravoval a nevedl v evidenci okresní silnice, ale p. okr. hejtman jako předseda okr. výboru provedl své, poněvadž, zdá se mi, pan okresní hejtman ve Strakonicích žije v domnění, že on je pánem celého kraje, ne aby chránil a sloužil zájmům tohoto kraje, nýbrž že ten kraj je pro něj. Proto si dovolil nejdříve ten postup vůči cestářům, za rok nato pozval četníky na dělníky k obraně zaměstnavatelů. A kdo nám za to ručí, že za několik neděl nebudou ve Strakonicích bez příčiny na ulicích mrtvoly, když okresní hejtman bude tímto způsobem postupovati a když bude t mto způsobem drážditi, místo aby byl rádcem a objektivním správcem svého úřadu, který je mu uložen do spravování?

A končím tím, čím jsem začal. Zdůrazňuji, že pro nás je osnova bankovního zákona novým pochodem ve smyslu sociálního pokroku. Za takovou se stavíme a budeme právě pro ni hlasovati, protože má tyto nové výhody a sociální pokrok. (Potlesk.)