Meissnerova censura zbavuje pracující lid i práva protestu proti persekuci, práva, které platí i v zemích bílého teroru. Zkuste v novinách stěžovati si na bezpráví spáchané policajtem, četníkem, soudem, úřadem. Vaše stížnost bude umlčena, zabavena. Vždyť censor je tak nestydatý, že zabavuje každou stížnost proti sobě, každou kritiku své vlastní činnosti. Vždyť se stalo, že v "Rudém právu" zabavil i výzvu: "Protestujte proti censuře! Posílejte protesty ministru spravedlnosti dr Meissnerovi!"

Pod záminkou nedovolené kritiky rozsudku zabraňuje censura nejen každému slovu o třídní justici, nýbrž i kritice kteréhokoli bezpráví, páchaného soudními orgány. Ale na tom není dosti. Censura zabavuje i texty rozsudků a zprávy o průběhu veřejných soudních líčení! Tak zabavila zprávu o líčení a obsah rozsudku nad soudr. posl. Sternem, který byl protiprávně za řeč na schůzi zbaven soudem volebního práva; zprávu o bestiálním rozsudku nad bratislavským typografem Čápem, jenž byl odsouzen za antimilitaristickou propagandu na 3 léta do káznice; a dokonce i zprávu o rozsudku Nejvyššího soudu, který musil zrušit rozsudek I. instance nad německobrodskými studenty a vrátit věc k novému projednání.

A tak pověstný trouba se zlatým límcem rozhoduje nejen o tom, co smí tisk přinést z událostí třídního boje, nýbrž i o tom, smí-li přinést veřejně vyhlášené rozsudky soudu. Ostatně křivdili bychom censorům, kdybychom je považovali za pramen zla. Jsou kolečky v persekučním stroji, dělají, ovšem se vší byrokratickou tupostí a brutalitou, co je jim přikázáno. A Meissner, vrchní pán censury, nemá ani té výmluvy, za kterou se schovává při hrdinských kouscích svých soudů, výmluvy na domnělou soudcovskou neodvislost.

Censoři - to jsou státní návladní. Nejsou neodvislí ani formálně. Podléhají služebně ministru spravedlnosti. Jsou povinni říditi se jeho pokyny. Za všechna neslýchaná fakta, z nichž jsme v rámci jedné řeči mohli uvésti jen malou část, za hrozné řádění censury nese plnou odpovědnost ministr dr Meissner, a my jej zde před tváří pracujícího lidu voláme k odpovědnosti. Voláme jej k odpovědnosti také proto, že censura chrání neobyčejnou měrou jeho osobu před každou kritikou. Snad ani členové císařské rodiny nebyli za Rakouska censurou tak chráněni před urážkou majestátu jako soc. demokratický ministr spravedlnosti dr Meissner. Vždyť se dnes zabavuje i prosté konstatování, že dr Meissner je šéfem censury - viz "Rudé právo" ze dne 6. ledna. A nejen to! S ním jsou chráněni i ostatní předáci soc. demokracie. Je to pochopitelné s hlediska politického, neboť sociálfašističtí vůdcové jsou hlavními oporami hroutícího se kapitalistického řádu, ale je to nejhrubší bezpráví a protizákonnost se stanoviska právního.

V "Rudém právu" byl dne 6. ledna zabaven tento pasus: "Byla by to podívaná, kdyby soc. demokratický tisk byl přinucen odvolávati "zprávy", které přinášel o Duchcově, Košútech, Chustu a naposledy o Frývaldovu a prozrazovati při tom, odkud je dostával a k čemu měly sloužit." A 24. ledna propadly konfiskaci tyto věty: "Tyto jejich zkušenosti je především už přesvědčily o tom, že "mlčení" soc. demokratických vůdců k militarisaci Československa (která je tak stará jako Československo) a k jeho účasti na válečných přípravách imperialistického světa proti SSSR není jen mlčením, nýbrž že se za tímto mlčením skrývá přímá podpora intervenčních příprav jak čsl. soc. demokracie, tak vedení celé II. internacionály. O tom přesvědčili komunistické dělníky tito vůdcové nejen svými řečmi (na př. na kongresech II. Internacionály), nýbrž především svými činy." - A téhož dne byla zabavena i tato zpráva: "... a přednáška, která měla býti protisovětským projevem, skončila obrovskými sympatiemi soc. demokratických dělníků pro Sovětský svaz." - V tomto případě ovšem nevíme, co bylo větším zločinem: mít sympatie k zemi Sovětů, či neposlouchat soc. demokratických vůdců.

Censurní praxí vznikají rudému tisku milionové škody, a na to buržoasie spekuluje. Domnívá se, že náš tisk, jenž se díky svému pravdivému obsahu a obětavé práci tisíců svých šiřitelů těší stále větší oblibě a rozšíření, utluče finančně.

Není dosti na tom, že náš tisk je prošpikován bílými fleky, že je několik hodin zdržován ve vydávání, nechce-li utrpět ohromné škody zabavováním celého nákladu, že musí platiti statisíce na pokutách, že jsou žalářováni jeho redaktoři, že je zastavován. V poslední době sahají Meissnerovi podřízení k nové metodě persekuce. V pátek 22. ledna detektivové na pražských nádražích vyšetřovali, kdy se expeduje "Rudé právo". A v sobotu 23. ledna konfiskace nedělního, zvláště rozšířeného čísla, nepřišla v obvyklou hodinu. Na státní návladnictví ani na policii nebylo možno se dovolat.

To trvalo až do hodiny, kdy odjíždějí vlaky, takže náklad musel býti celý vytištěn. A pak teprve přišla censura a zabavila na nádražích všechna čísla i s nalepenými známkami. Úmysl finančního poškození, ba ubití tisku, znemožnění pravidelného vycházení, je zřejmý. A úředníci Meissnerova ministerstva odůvodňují tento postup tím, že prý nelze provádět preventivní censuru a že je to laskavost, provádějí-li státní návladní censuru hned.

Nuže, odpovídáme: Je zase naše laskavost, že čekáme až censura přijde. Ani podle zákona k tomu nejsme povinni. A může se stát, že i když část nákladu policie zachytí, rozkolportovaný zbytek bude buržoasii mrzet více, než ji bude těšit sebe větší finanční škoda našich listů. Říká se nám: Máte možnost stěžovat si u soudu. Ale už nebožtík Jaroslav Hašek popsal tu pustou komedii, které se říká jednání o námitkách proti konfiskaci. Ještě se nestalo, aby byla konfiskace "Rudého práva" soudem zrušena. 15 případů námitek se projednává najednou, za 1/2 hodiny, tajně. Hájícímu redaktoru se vezme slovo, soud konfiskaci schválí. Této komedii nebude věřit ani ten nejnaivnější přívrženec měšťácké demokracie. Nikoli! Meissnera s ním všichni strůjci persekuce, celá buržoasie se mýlí, domnívá-li se, že dělnická třída dá svůj tisk pronásledovat bez odporu.

Víme dobře, že v rámci zahalené formy diktatury kapitálu, které se říká měšťácká demokracie a která se za aktivní účasti sociálfašistických vůdců den ode dne rychleji fašisuje, má dělnictvo jen tolik svobod a práv, kolik si jich vybojuje a udrží odhodlaným a jednotným bojem. A jako dělnictvo bojuje s řadou úspěchů za své právo na ulici, na stávku, na demonstraci, tak bude bojovat i za právo projevu svého mínění tiskem. Voláme ke všem pracujícím: Braňte svůj rudý tisk! Nedovolte, aby proti němu řádila censurní libovůle! Vybojujte si svobodu zpravodajství o svých třídních bojích, svobodu kritiky útisku, svobodu ostrého protestu! Na všech schůzích a shromážděních, v závodech a na ulicích usnášejte protesty proti censuře! Zavalte Meissnerovo ministerstvo protesty tisíců a statisíců! Informujte své kamarády, reformistické dělníky o hrozném rdoušení dělnického tisku a spojte se s nimi v protestní akci! Na vzdory persekuci posilte rudý tisk finančně a šiřte jej v masách! Nezapomínejte, že nejlepší zbraní proti censuře je masové rozšíření tisku nelegálního! Pryč s censurou, pryč s persekucí! Ať žije svoboda dělnického tisku, mocné to zbraně třídního boje! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo p. posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): V Československu máme již přes dvě léta strašlivou hospodářskou krisi. Není průmyslového odvětví, které by jí zůstalo uchráněno. Velká část závodů úplně stojí. Podle úředního výkazu z konce prosince činí počet nezaměstnaných 480.000, ale počet nezaměstnaných činí ve skutečnosti milion. Jiná část dělníků pracuje pouze částečně. Častokráte pracují jen tři dny v měsíci. Všichni plně i částečně zaměstnaní musili svoliti ke snížení mezd. Máme mzdy 80 haléřů za hodinu pro dospělé dělníky. Mzdy žen a mladistvých klesly ještě hlouběji. Stav dělníků a nezaměstnaných jest strašlivý. Nouze nabyla obrovského rozměru, kapitalistická soustava není již s to, aby opatřila chleba a práci většině pracujícího obyvatelstva. Prorocká slova Karla Marxe, že kapitalismus nebude již moci uživiti své otroky, stala se skutečností.

Soudr. Štětka před několika dny zde ukázal, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 168. schůzi posl. sněmovny.] na východě státu máme hlad a nouzi. Nejen na východě republiky jest bezmezná bída, tytéž a podobné poměry vidíme také na západě, na jihu a na severu tohoto státu. Německá území Československa jsou jediným pásmem hladu. Všechna průmyslová odvětví bez výjimky jsou zachvácena krisí. V textilním průmyslu stojí přes polovici všech závodů. Závody Mautnerova koncernu stojí již z části 2 léta. Liebig zastavil své závody v Železném Brodě, Svárově, Mezivodu a Hořeticích, Riedlovy přádelny stojí. Bylo zastaveno sta závodů, více než přes polovinu textilního průmyslu v okrese libereckém, frýdlantském, chrastavském a svitavském ve východních Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Kdysi vzkvétající průmyslové odvětví zkomírá. Ve Cvikově z desíti závodů jsou v chodu již jen dva, s 300 zaměstnanci, pracujícími zkráceně.

Týž obraz poskytuje průmysl sklářský. Kdysi dobře jdoucí a v celém světě proslavený sklářský průmysl na Jablonecku jest dnes v troskách. Kapitalisticko-sociálfašistická celní a obchodní politika nejen v Anglii a Německu, nýbrž ještě více v samém Československu zničila toto průmyslové odvětví.

Úředně vykazuje se v jabloneckém okrese dne 31. prosince 15.327 nezaměstnaných, při celkem 100.000 obyvatelů. Ale i toto číslo 15.327 nezaměstnaných zůstává daleko za skutečným počtem nezaměstnaných. Dnes jest v jabloneckém okresu bez zveličování 30.000 nezaměstnaných. Více než polovice obyvatelstva způsobilého pracovati nemá práci. Zbytek pracuje jen částečně při hladových mzdách. Touto bezpříkladnou pohromou jest ovšem postižen také tak zvaný střední stav, drobní živnostníci a obchodníci. V soudním okrese tanvaldském jest v 9 obcích, Smržovce, Šumburku nad Desnou, Desné, Příchovicích, Albrechticích, Antonínově, Rejdicích a Polubném 12.000 nezaměstnaných. Ze tří lidí schopných pracovati, jsou dva bez práce, třetí pracuje pouze částečně, pokud to není státní nebo obecní zaměstnanec.

Vedle sklářství, které po 5 let prožívá trvalou krisi, jsou úplně zastaveny tyto velkozávody a střední závody: Mautnerova tkalcovna v Šumburku nad Desnou, kde pracovalo dříve 800 dělníků, Liebigovy textilní továrny v Šumburku nad Desnou, Svárově a Mezivodu s téměř 2000 dělníků, tanvaldská továrna na stroje se 450 dělníky, Riedlova přádelna v Polubném, Kořenově se 600 dělníky, továrna Schnablova v Desné s 500 dělníky a Seidlova porculánová továrna v Příchovicích-Pustinách se 400 dělníky. Tyto závody pracují jen částečně: přádelna Priebschovi dědicové ve Smržovce, tanvaldská přádelna bavlny a Riedlova sklárna v Polubném. Není již jediného závodu, ani jediného, který by pracoval plně.

S podobnými poměry setkáváme se ve sklářském průmyslu v Boru u České Lípy a Kamenickém Šenově, v mikulášovickém průmyslu nožařském a v průmyslu umělých květin v Mníšku. Od Benešova nad Ploučnicí až k Podmoklům jest na tucty zastavených textilních a kovodělných továren. V Neštěmicích stojí rafinerie cukru. Ve velkých chemických továrnách v Ústí nad Labem jako následek zavedení Bedeaukova systému, k němuž došlo za souhlasu národních socialistů a sociálních demokratů, klesl počet dělníků z 1900 na 1000. Také Schicht ve Střekově a Solvey neustále propouštějí. V obvodu teplického sklářského průmyslu vidíme na tucty zastavených závodů. Porculánové továrny v Prunéřově a v Klášterci nad Ohří stojí. Desetitisíce horníků v mosteckém, duchcovském a chabařovském revíru jest bez práce. Dav nezaměstnaných v západních Čechách jest nepřehledný. Stojí nejen železárny v Rotavě-Schindelwaldu, železárny v Nejdku jsou před zastavením a zaměstnávají nyní jen 200 dělníků, nýbrž stojí i průmysl porculánový a keramický. Nezaměstnanost ve falknovském uhelném revíru jest strašlivá. Podle posledních zpráv má tam býti zastaveno 18 větších závodů, což znamená zastavení celého revíru. Ve výrobě nástrojů na Kraslicku a Schönbašsku jest úplná stagnace.

Šumava, Tachovsko a Stříbrsko jest již ode dávna nouzové území. Nyní se však z bídy stává katastrofa. Jižní Morava a Brno bojují proti přímo hrozícímu zhroucení. Žeň úrodné jejich půdy, přes to, že miliony hladovějí, nelze odprodati. Severomoravský a slezský průmysl se zhroutil nebo stojí přímo před zhroucením. Hedvábnické závody v Zábřehu, v Šumperku, v Rýmařově a Králíkách buď stojí, nebo pracují jen s omezeným počtem dělníků. Rovněž tak se daří průmyslu v Bruntálu a rukodělnému soukenictví v Krnově.

Situace 150.000 Němců na Slovensku neliší se nikterak od situace slovenského a maďarského obyvatelstva. Hladovějí všichni. Bez zveličování lze říci, že německá území na Slovensku jsou jediným krajem bídy a hladu. Bída nabyla takřka fantastických forem.

V Rudohoří, v Jizerských Horách a Krkonoších jsou hlavní výživou brambory. Chléb jest svátečním pokrmem, maso se již po několik měsíců nedostalo vůbec na stůl. Němečtí podnikatelé sice vždy pilně kázali: "Šetři v pravý čas, v nouzi to najdeš." Ale nikdy neplatili tolik, aby jejich němečtí rodáci-dělníci byli bývali s to, dáti si něco stranou pro dobu nouze, jakou nyní máme. Několik málo dělnických rodin, které si v několika generacích vystavěly vlastní dům nemůže nyní opatřiti úroky na hypotéky a daně. Na tucty dražeb jest ohlašováno na vývěsních tabulích okresních soudů. Výtěžek takové dražby většinou nestačí ani na úhradu dluhů. Vlastní peníze, několik korun, které byly trpce a namáhavě po generace nastřádány, jsou ztraceny. Ale jak se hospodaří v bankách a pojišťovacích společnostech, toho jeden příklad: [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ředitelé banky "Bohemie" byli osvobozeni a jen jeden z nich, který to provedl zvlášť nešikovně, dostal několik měsíců, ovšem podmíněně. Tento trest si nikdy neodsedí. Několik ředitelů rozmrhalo obrovské částky, desetitisíce drobných střádalů přišlo o své úspory, několik set úředníků přišlo o své živobytí.

Vaše kapitalistické, hanebné hospodářství ukazuje se v každém oboru. V pojišťovnictví nejsou asi věci méně špinavé než v bankovnictví. V tomto oboru vynesl nyní boj mezi dvěma velkými koncerny, a to "Fenixem" a "Slavií", zajímavou věc na denní světlo. Ze všech stran dostáváme zprávy a informace, co se děje za kulisami, takže dnes opět jednou můžeme poodhrnouti cípek vaší draperie, která odhaluje vaše korupční hanebné hospodářství. Právě včera vytáhly "Venkov" a ovšem také časopisy Stříbrného proti "Fenixu"; "Venkov" dokonce v úvodníku, a to v roli obhájce demokracie, Stříbrný v roli obhájce národního státu. Co chtějí? Jsou to agenti koncernu "Slavie". Její odpůrce jest koncern "Fenix", který překáží "Slavii" v jejím dalším rozvoji k monopolu. Koncern "Fenix" jest podporován nejen časopisem "Bank- und Börsenzeitung", nýbrž i československými činiteli, kteří jsou velmi blízcí soc. demokracii.

Že se leckterá věc o pojišťovnictví dostala do veřejnosti, zavinil vlastně "Fenix", který poněkud neprozřetelně dal výpověď několika tuctům zaměstnanců a většinu vypověděných již také propustil. Část těchto zaměstnanců obrátila se na občanský a sociálfašistický tisk, který ovšem použil obdržených informací, jak potřeboval, ale o zaměstnance se již dále nestaral. Proto ve věci "Fenix" "Slavia" budeme v téže situaci jako ve věci banky "Bohemia", to znamená budeme jediní, kdo veřejnosti ukážeme kousek zuřivého konkurenčního boje dvou velkých podniků, kousek politického bahna, při čemž zároveň bude podán důkaz, že pracující vrstvy, a to pojištěnci, jsou právě tak truchlícími pozůstalými jako zaměstnanci.

Jak již řečeno, několik tuctů úředníků pojišťovny "Fenix" bylo vyhozeno na dlažbu. "Fenix", který má v Československé republice jen omezenou koncesi, octl se - a to již není tajemství - ve velmi choulostivé finanční situaci, při čemž třeba zdůrazniti, že "Fenix" jest nejen jedna z největších pojišťoven v Československu, nýbrž v Evropě vůbec. Toto vyhození zaměstnanců spolu přispělo, že se v tisku a také jinak činí zmínka o hospodářství pojišťoven všeobecně a zvláště "Fenixu" a "Slavie". Ředitelství "Fenixu" dalo výpověď prý proto, poněvadž k tomu bylo přinuceno finančními důvody. Sama tato okolnost potvrzuje zprávu o finanční situaci "Fenixu", lidé právem říkají, že musí býti něco shnilého ve státě Dánském, má-li několik desetitisíců korun zachrániti podnik, při němž jde o sta milionů. Samozřejmě "Fenix" nedal výpověď ani jedinému řediteli nebo zplnomocněnci, přes to, že mají knížecí platy, takže by jejich restrinkce skutečně znamenala milionové úspory. Ovšem boj mezi "Fenixem" a "Slavií" nezuří teprve od včerejška. Nesmíme se nezmíniti, že "Slavia" koupila palác Korunu na Václavském náměstí se vším všudy, to jest i s pojišťovací společností "Koruna", za pakatel za pomoci nevlasteneckých pojišťoven zahraničních, jimž jinak "Venkov" a Stříbrný spílají. Na druhé straně víme, že "Fenix" po jistou dobu vystupoval v úloze velryby, která spolkla množství, myslím, že se nemýlím, 16 menších ústavů. Nyní jest samozřejmé, že "Slavia" jako hlavní konkurent "Fenixu" snaží se učiniti vše, aby mu toto sousto učinila co nejvíce nestravitelným. Činila to také s pomocí svého agrárního a národně-socialistického vlivu. "Fenix" se brání s pomocí časopisu "Börsenzeitung" a soc. demokratů. "Slavia" prosadila za pomoci svého spojení, že "Fenix" byl postaven před skutečnost, že musí zajistiti premiové reservy za převzaté pojišťovací společnosti, při čemž se ukázala zajímavá věc, že "Fenix" převzal spousty papírů, za to málo premiových reserv a podle všeho zdání také sám disponuje více papíry než premiovými reservami. To znamená jinými slovy, že proti této kontremině "Slavie" nemohl postaviti žádnou kontreminu, jeho kanony selhaly.

"Slavii" jde především o to, aby znemožnila vliv "Fenixu" v ministerstvu vnitra, chce uplatniti svého exponenta, pana dr Keclíka do dozorčího úřadu pro pojišťovny, to znamená, že ministerský rada Autengruber, který není nepříznivě nakloněn "Fenixu", a který nemá daleko k soc. demokratům, má jíti. Ovšem, také "Fenix" má své Keclíky. Dřívější vedoucí úředníci dohledacího úřadu, páni Málek a spol., stali se nyní zcela obyčejnými úředníky "Fenixu". Zkrátka a dobře "Slavii" s jejími měšťáckými a sociálfašistickými pomahači se podařilo způsobiti "Fenixu" s jeho měšťáckými a sociálfašistickými pomahači porážku. V takovéto chvíli nezbývá podniku a sociálfašistům nic jiného než osvědčeným způsobem sanovati ztráty na účet zaměstnanců. V tomto případě postupoval "Fenix" zvlášť hloupě a směšně.

Žádáme v zájmu desetitisíců drobných pojištěnců a mnoha set zaměstnanců, aby smlouvy ředitelů "Fenixu" a zmocněnců byly prohlášeny zákonem za neplatné, takže by milionové úspory na ředitelích zabezpečily existenci všech zaměstnanců.

Pan Stříbrný si opět jednou zahrál na záchrance republiky, prohlašuje, že zahraniční ústavy poškozují republiku, ale zapomíná připojiti, že schoval již do kapsy leckteré tisíce za inseráty těchto podniků poškozujících republiku. Ještě nikdo však neslyšel, že by byl dosud podnikl něco v zájmu pojištěnců nebo zaměstnanců. Bylo by však velkou chybou domnívati se, že jen u "Fenixu" a "Slavie" nejsou různé věci v pořádku. Zpracováváme zvláštní materiál o všech pojišťovnách a budeme ještě informovati veřejnost o způsobu jejich hospodaření. Byly-li neslýchaným hanebným hospodářstvím způsobeny obrovské ztráty, nebo dosáhlo-li se neslýchaným vykořisťováním obrovských zisků, vždy můžeme viděti, že republikáni i nerepublikáni, domácí i zahraniční kapitalisté a jejich pomahači, sociálfašisté, v jedné věci byli za jedno: snížiti životní úroveň zaměstnanců. "Dunaj", "Viktoria", "Kotva", "Riunione", "Continentale", "Assicurazione Generali", "Čechoslavia" atd. nedodržují smluv uzavřených se zaměstnanci, "Merkur" a "Konkordia" je zhoršují. "Union" vypovídá smlouvy, "Moldavia generali" vůbec žádné neuzavírá. Zaměstnanci vidí, že musí za svou existenci bojovati právě tak jako dělníci. Jednotná fronta všech pracujících spojuje se stále více a více. Bankovní zaměstnanci, zaměstnanci pojišťoven a všichni ostatní soukromí zaměstnanci nebudou se starati v obranném boji za svou existenci, právě tak jako dělníci, o to, co vy, zástupci podnikatelů, dovolíte či nedovolíte, půjdou touž cestou, kterou musí jíti dělníci rukou, chtějí-li úspěšně odraziti útoky kapitálu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proto bude to bojovný den nejen dělníků, nýbrž všech pracujících lidí a nikoliv na posledním místě soukromých zaměstnanců, Cesta revolučních dělníků bude také cestou soukromých zaměstnanců, cestou jejich vysvobození z kapitalistického jařma.

To, co se odehrává v pojišťovnách, jest zároveň také důkazem zhroucení celého středního stavu, které můžeme pozorovati zvláště jasně v německých krajích. Střední stav v německém území jest úplně v rozkladu, exekuce a dražby jsou denním zjevem. Měšťáčtí a klerikální žoldáčtí písaři zapřáhli tyto vrstvy pracujícího lidu s vyvlastněním, s expropriací, kterou zamýšlí bolševismus, do káry reakce. K expropriaci nyní došlo, nikoliv však komunisty, nýbrž měšťáckou sociálfašistickou vládou, jejími berními úřady a exekutory.

Tak nám německé území v Československu skýtá dnes obraz bídy, který nemá rovného. Od Chebu až k Trutnovu, na Šumavě, na jižní a severní Moravě, rovněž i ve Slezsku hladovějí miliony lidí, mužů, žen a dětí. A co činí vláda, aby čelila této bídě? Měl jsem již několikráte příležitost intervenovati s těmito delegacemi z různých nouzových krajů u odpovědných instancí v Praze. Se sliby se sice nešetří - sliby jsou levné - ale oni chudáci dostanou jen velmi málo. 30.000 nezaměstnaných jabloneckého okresu poskytne se 30.000 kilogramů uhlí, z čehož přes polovici bylo uhelného prachu z hald. Vládnoucí soustava nemůže již poskytnouti ani dostatek brambor. Ale něco přece jen se posílá dostatečnou měrou do německého území! Čím více vzrůstá nouze a bída, tím více četníků a státní policie vysílá se do těchto krajin. V každé vsi jest již dnes četnická stanice, která má pečovati o "pokoj a pořádek", tedy, aby hladovějící byli udržováni na uzdě prachem a olovem. Četníci jednají úplně bezohledně. V jabloneckém okresu byl vydán všeobecný zákaz schůzí nezaměstnaných, který se provádí s největší surovostí. V poslední době znovu rozkvetl vyzkoušený prostředek z dob Metternichových. Jablonecký okresní úřad hrozí hostinským odnětím koncese, trpí-li ve svých místnostech schůze nezaměstnaných. Ještě příkřejší příklady cynické surovosti vlády sociálfašistů a státního mocenského aparátu vidíme v západních Čechách v Rudohoří.

Nedávno referovali jsme o četnických útocích ve Schwaderbachu, v okrese kraslickém. Většina zprávy byla zabavena. Jak známo, pravda se nesmí pověděti. Ve Schwaderbachu byla po léta komunistická obecní většina s komunistickým starostou. Pokud tento úřadoval, nebylo třeba ve Schwaderbachu četníka. Obec činila pro pracující obyvatelstvo, co mohla. Před obecními volbami uspořádali tam hakenkrajcleři a křesťanští sociálové za blahovolného trpění kraslického okresního úřadu hanebnou štvanici, přímo honbu, na dělnickou většinu. Pracovalo se s nejšpinavějšími prostředky. Dnes jest tam klerikální starosta. Na intervenci posl. Mayr-Hartinga byla tam vyslána četnická stanice se 7 muži pod vedením strážmistra, který si získal zvláštní zásluhy dne 5. února v Duchcově. Jako rádce, jako agent provokatér a špicl pracuje tam 33kráte trestaný, bývalý hakenkrajcléř a nynější křesťansko-sociální zástupce v obci Richard Köhler. Poslední středu bylo na obecních tabulích ve Schwaderbachu oznámeno, že se ve čtvrtek budou vydávati poukázky na uhlí. V obci Schwaderbachu ze 4138 obyvatelů jest přes 900 nezaměstnaných. Když tito nezaměstnaní přišli ve čtvrtek dne 8. ledna ráno do obecní kanceláře, bylo tam již 7 četníků. Nezaměstnaný František Hochmut šel s několika jinými do kanceláře otázati se, kdy budou vydány poukázky. Místo odpovědi vyskočil však četník a udeřil ho mocně do obličeje, takže se nezaměstnaný zamotal a zřítil se do kouta. Poté se četníci vrhli na ostatní nezaměstnané v kanceláři i mimo ni. Nezaměstnaní byli ztýráni ranami pažeb a kopanci: "Tu máte uhlí, my vám zatopíme", řvali na ně četníci. Dělnice Linda Totzauerová byla těžce zraněna ranami pažbou a musila se dáti léčiti lékařem. Když 3 komunističtí zástupci obce Sattler, Ullsperger a Langhammer protestovali proti těmto útokům, byli rovněž zbiti. Odpoledne byli zatčeni 2 dělníci a 2 dělnice. K zatčení došlo asi týmž způsobem, jak byla zatčena dělnice Markéta Daubrová: 4 četníci vešli do bytu, Markéta Daubrová seděla nic netušíc u kamen. Jeden četník se na ni vrhl, táhl ji za prsa a vlasy do prostřed světnice, při čemž na ni řval: "Pojď sem, kurvo, jak se jmenuješ?" Její bratr byl ovšem rozčilen nad takovýmto jednáním. Uklidnili ho ranami pažeb. Na tento hluk přispěchala do světnice matka obou, chtějíc zvěděti, co se děje, také ji četníci ztloukli. Tento případ není ojedinělý. Četníci vnikají častěji do bytů a tlukou dělníky. Také na ulici je tlukou. Při tom vždy pomáhá svrchu uvedený Richard Köhler. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nezaměstnaným doporučují, aby podloudně obchodovali.

Nyní však hlídkují i v noci, aby tímto způsobem mohli některého odstřeliti, který snad z nouze byl donucen přenésti si ze Saska kilo soli. 42letého, nedoslýchavého nezaměstnaného Arnošta Baura, jak známo, zastřelil ze zadu dne 17. listopadu finanční inspektor Antonín Fugl, o němž se tvrdí, že celou noc v hostinci pil, když šel přes hranice s 3 1/2kilem margarinu, krabicí uzenáčů, s kilogramem soli a krabičkou sýra, v celkové hodnotě 50 Kč. Četnictvo chce tímto způsobem vyvražditi ještě více proletářů. To, co se děje ve Schwaderbachu, není ojedinělé. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Poslední sobotu přišly z několika osad kraslického okresu deputace k okresnímu hejtmanovi, žádajíce podporu a stěžovaly si na jednání četnictva. Okresní hejtman nepřijal deputaci ve své kanceláři, nýbrž v plné uniformě s vytasenou šavlí na náměstí v Kraslicích v čele velké četnické pohotovosti. Deputaci vůbec nevyslechl, naopak rozkázal četnictvu, aby ji rozehnalo. Četnictvo splnilo tento rozkaz pažbami pušek. Podobné poměry jsou v Nejdku. Také tam postupuje četnictvo se vší surovostí. Četnictvo jest také ve službách sociálfašismu, jak se tam ukázalo na schůzi železářských dělníků dne 27. ledna. Pažby pušek a bodla jsou poslední prostředky, které vysílá měšťácko-sociálfašistická vláda do německých krajů. Na zmíněné schůzi železářských dělníků, na které musil posl. Kaufmann prchnouti, zmobilisovali nejdští soc. demokrati četnictvo, jehož velká pohotovost vtrhla pak do sálu v čele s vládním komisařem Čermákem a železárenské dělníky, bývalé přívržence nejdských soc. demokratů, bitím z místnosti vypudila. Při této příležitosti řekl mi komisař Čermák, když jsem protestoval proti těmto surovostem, že nebudu-li zticha, mohu dostati také pár přes hubu. Po druhé, že se mi nepodaří vyklouznouti tak, jak se mi to podařilo ve Frývaldově.