Kramář vytýká sovětům, že jsou zbabělé. Dříve byli rudí imperialisté kazimíry, dnes, když se nedají vyprovokovati, aby dělali politiku, jakou chce Kramář, jsou mu zbabělí. (Posl. dr Stránský: O odstaveček dál tam ty Japonce přímo zve, aby šli na pomoc.) No, to dělá také mimochodem Klofáč. (Posl. Šeba: Ale kde pak? Kde jste to četl?) Ano, říká, v jaké jsou ti Semenovci a Horvathovci rozepři. Jejich slovanské srdce je táhne k maťušce Rusi, ale aby ji zachránili, tak musí... (Posl. Šeba: To si přečti ten úvodník Klofáčův.) A Miljukov... (Posl. Šeba: Klofáč se zastává toho Ruska.) Ale povoluje bělogvardějcům zde ze státních československých peněz miliony, aby zde mohli organisovat vojenské formace a připravovati se, až přijde chvíle, kdy se bude mašírovat na sověty, ne z východu snad, nýbrž od Něgoreloje Miljukov také praví: Odpor Sovětského svazu je nyní nepatrný; je možné, že s Japonskem bude ujednán jakýsi modus vivendi. Válčiti s Japonskem SSSR teď nemůže.

Je zřejmo, že ze všech těch hlasů je ohromné zklamání, že sověty se nedaly a nedají vyprovokovati.

A konečně do třetice "Venkov" praví: Praví se však, že sověty se chtějí za každou cenu vyhnouti konfliktu s Japonskem. Přispěje-li však taková nebojovnost k zadržení japonského postupu, je otázkou, na niž mnozí napřed dávají zápornou odpověď.

I zde je vidět zklamání, že sověty mlčí.

A konečně ještě Kramářovy "Národní listy" včera takhle mluvily: "Moskva ze strachu zaujímá stanovisko, že se vůbec nebude vměšovati do japonsko-čínského sporu. Její oficielní orgány projevují dokonce velikou starost, aby japonská vláda přijala její návrh na uzavření paktu o neútočení, a pozastavují se nad tím, že japonský tisk tento návrh přijímá velmi kriticky a skepticky." Dovedete si představiti to zklamání nad mírovou politikou sovětů! Ale tím se nesmíme dáti klamati.

Tím okamžikem, kdy provokace půjdou tak daleko, že sověty to nebudou moci spolknouti a řeknou: dosti a dále ne, všichni, Klofáč i Kramář v jednotné frontě budou řvát o rudém imperialismu, o podněcovatelích války. Známe vás, pánové, velmi dobře. (Výkřiky posl. dr Sterna.)

Když dnes již se dá těžko zastírati, že na Dálném východě je válka a že Sovětský svaz dělá přes všechny provokace důsledně mírovou politiku, snaží se čsl. imperialisté a jejich socialističtí pomahači dokázati lidem, že na celé té věci nemá Československo podílu a že zejména čsl. pracujícímu lidu nehrozí z válečného požáru na Dálném východě žádné nebezpečí. Tato taktika je úplně na linii oné politiky, která imperialistům velí mluviti o míru a připravovati válku. Ve skutečnosti se má ovšem věc jinak. Ve skutečnosti je Československo přímou a velmi značnou měrou zainteresováno a zúčastněno na všem, co se dnes na Dálném východě děje.

Především je notoricky známo, že politiku Japonska na Dálném východě dnes ze všech imperialistických států nejvíce podporuje poněvadž to leží v jejím vlastním zájmu imperialistická Francie. Při nejmenším v souhlase a v dorozumění s Francií, když ne s jinými, obsadili Japonci Šanhaj, bombardovali Nankin a chystají se k obsazení dalších území. Je dále notoricky známo, že čsl. zahraniční politika je úplně ve vleku politiky francouzského imperialismu, a již tato souvislost dává zde bezprostřední spojení s tím, co se na Dálném východě děje.

Nedávno jsme slyšeli o Vaňkiádě. Pánové z ministerstva zahraničí a páni čsl. socialisté to nazvali komedií, ale nedokázali to. Proti jasným důkazům Sovětů nepodali žádného protidůkazu. Kdyby se tato provokace byla podařila, byli by jinak mluvili o Sovětském svazu. My máme velmi spolehlivé informace, že Vaněk tuto provokaci organisoval, že ji organisoval v dorozumění se svými představenými, že ji organisoval v dohodě s Francií, s francouzskými imperialisty a že ji dokonce organisoval ne bez vědomí japonského vyslanectví. (Výkřiky posl. dr Moudrého.) Není tedy náhodou, že nové Sarajevo v Moskvě připravoval právě zřízenec p. Beneše.

To je druhým důkazem, v jakém bezprostředním spojení je Československo s událostmi na východě. (Posl. dr Moudrý: Přes Vaňka!) Ano, i přes Vaňka. Ale my máme ještě reálnější důkazy než Vaňka. Je to Škodovka, je to brněnská Zbrojovka, je to Janečkárna, je to čsl. dynamitka, je to Avia a Aero, které již dnes - pravím, již dnes - lifrují do Japonska munici, zbraně, letadla a jiný válečný materiál, a právě teď se v Praze jedná o další milionové dodávky Japonsku. (Výkřiky posl. Čižinské.)

A konečně čtvrtý důkaz: bělogvardějci. Není zde v Praze Miljukov a Kerenský? Je československé vládě známo, kdo tito pánové jsou a co osnují? Je jí známo, co plánují na Dálném východě? Je jí to známo! A proč pak ta vláda československá dovolila těmto lidem přijít sem do Československa? Zřejmě proto, poněvadž s jejich plány sympatisuje. Tito lidé jednali zde v Praze nejen - podle toho, jak vy říkáte - s neodpovědnými bělogvardějskými živly, které jsou mimo to z poplatnických peněz vámi podporovány, vojensky organisovány, nýbrž také s odpovědnými činiteli. (Posl. dr Stránský: Dovolte, kolego Gottwalde, někde na světě musí každý člověk býti, i ten Trocký.) Ale tím, že je tady krmíte, že jim dáváte miliony, že je dáváte do armády, za soudce, okresní náčelníky, nikterak svůj dobrý poměr k Sovětskému svazu nedokazujete. My pravíme: tak jako byl rozdmýchán požár na východě, může býti každou chvíli rozdmýchán požár i zde na západě. Imperialisté čekají i zde jen na vhodnou záminku, aby vojensky napadli Sovětský svaz. A Československo podle plánu vlády má státi na ne posledním místě v těchto válečných provokacích a v této válce. Toto nebezpečí rozšíření války na celou Evropu a na celý svět nemůže býti zastřeno ani komedií, která se právě nyní sehrává v Ženevě pod názvem odzbrojovací konference. (Posl. Šeba: Je tam také Litvinov.) Litvinov je tam, aby jim strhl pokryteckou masku s tváře, pane Šebo!

Nám netřeba mluvit o tom, že to, co se dnes v Ženevě aranžuje, je pustým švindlem. Říkají to sami imperialisté, říkají to sami ti, kteří tento švindl aranžují. Ovšem tím větší je šarlatánství druhé Internacionály a také vaší strany (obrácen k nár. soc. poslancům), pánové, která tento celý podvod spoluorganisuje. Hleďme: předsedou této maškarády je Henderson, sloup druhé Internacionály. V celém světě sbírali soc. demokraté a také čeští socialisté fůru podpisů a posílali tam v bednách petice. Dělají nebo se pokoušejí dělat mírové projevy, píší v novinách sáhodlouhé články, ale co dělají, resp. co dělá zejména každá z těchto stran doma?

Podívejme se: druhá Internacionála přijala strašně rozhořčenou resoluci proti Japonsku, a zeptejte se, co dělá japonská sekce druhé Internacionály? Líže paty generálům a mikádovi a před japonským lidem obhajuje a zdůvodňuje imperialistickou politiku. Anglická dělnická strana za Macdonalda a nyní za Hendersona - největší zbrojní program byl prováděn v Anglii právě za vlády dělnické - na venek jest pro odzbrojení. Ve Francii to byl socialista Paul Boncour, který za souhlasu své frakce navrhl a zdokonalil dnešní militaristický systém francouzský. V Německu právě za éry Braunovy vlády byl stavěn panzerkreuzer, ale na venek jsou proti zbrojení. Ovšem němečtí soc. demokraté jsou ne pro odzbrojení, nýbrž pro zrovnoprávnění ve zbrojení a pro tak zvaný Aufrüstung. A v Československu - vždyť nebyl ještě vojenský rozpočet, kterého byste nebyli schválili. Srba je největší obdivovatel a fedrovatel československého vojenského letectví. Humelhans a vaši lidé v Sokole jsou největšími fedrovateli předvojenské výchovy mládeže. Klofáč, tak zvaný starý odborník, každou chvíli horuje pro zdravou a dobrou armádu. Sociální demokraté podali návrh na zkrácení presenční služby vojenské - a říkají tomu odzbrojení - a teď najednou v neděli čteme v "Právu lidu" od jejich dopisovatele, pana vyslance Fierlingera, takový článek, jak si to vlastně představují, že je možno velmi lehce splniti jejich návrh na snížení presenční služby, poněvadž se pak počet nováčků může zvýšiti ze 70.000 na 105.000, čímž se vycvičí daleko větší počet nováčků než dosud. Pravda, budou potřebovat více délesloužících poddůstojníků a důstojníků, ale tím prý se vyhoví přání většiny. V čem se to liší od Syrového, v čem se to liší od Viškovského, v čem se to liší od návrhu generálů? (Posl. dr Moudrý: V čem se to liší od sovětského Ruska?) Sovětský svaz byl jediný, pane Moudrý, který navrhl, aby bylo odzbrojeno, a když všichni řekli, že není možno odzbrojiti, tak navrhl, aby bylo aspoň částečně odzbrojeno. A byl to váš pan Beneš, který proti tomu hlasoval. (Posl. dr Moudrý: Organisujete armádu v Rusku?) Ano, organisuje se v Rusku armáda. Pravděpodobně si myslíte, že si Japonsko bude dělati, co bude chtít. (Posl. dr Moudrý: Máte tam také kanony a otravné plyny?)

Zde tedy dělali mírové projevy, posílali bedny petic do Ženevy a zároveň s těmi bednami petic posílají tam také generála Syrového na odzbrojovací konferenci. Není to bohopustá komedie a dělání si "šprťouchlat" z lidí? Větší komedii jsem neviděl. (Posl. dr Moudrý: Vy jste vzali do sovětské armády generály bělogvardějské!) Teď, když slouží dělníkům, tak mají v Sovětském svazu místo. (Posl. dr Moudrý: Vzali jste do služeb generála Slaščeva, který pověsil tisíce vašich lidí!) Když slouží dělníkům, má tam své místo. Zkrátka a dobře, druhá Internacionála a s ní u nás vaše strana soc. demokratická a strana čsl. socialistů pacifistickými frásemi kryjí záda militaristům, kteří již rozpoutali válečný požár na východě a kteří se nyní v Ženevě radí o tom, ne jak odzbrojiti - vy všichni dobře víte, že nikoho ani nenapadne odzbrojiti - nýbrž o tom, jak usměrnit zbrojení, jak více zbrojit, jak koordinovat toto zbrojení. Bojovati proti nebezpečí války a proti zbrojení, to je možno ne pacifistickými frásemi, nýbrž bojem proti kapitalismu, proti jeho systému, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 168. schůzi posl. sněmovny.] (Potlesk komunistických poslanců.)

My v této souvislosti žádáme, aby Československo zrušilo všechny tajné vojenské smlouvy s Francií, Polskem, Rumunskem, smlouvy, které jsou namířeny zřejmě a vesměs proti Sovětskému svazu. Žádáme, aby Sovětskému svazu bylo dáno zadostiučinění za provokaci, jejímž nástrojem byl čsl. diplomat Vaněk. Žádáme, aby bylo sovětské Rusko ihned uznáno podle práva. Žádáme, aby bylo zastaveno financování bělogvardějských formací a aby tito bělogvardějci byli z Československa vypovězeni. Žádáme konečně, aby bylo zakázáno vyvážet do Japonska čsl. zbraně, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám p. řečníka, aby skončil, neboť lhůtu řečnickou dávno překročil.

Posl. Gottwald (pokračuje): Druzí mluvili ještě déle. Obviňujeme dnešní režim, že mezi pracujícím lidem Československa cílevědomě a cynicky připravuje nové Frývaldovy, nová krveprolití a že činí tak zejména v těch krajích, kde je lid nejvíce zubožen, v oblastech nejvíce zamořených hladem, Podkarpatsku, na Slovensku a v německém Rudohoří. Co se dnes děje na Podkarpatsku, to se vymyká všem představám kulturního a civilisovaného člověka. Měli jsme již možnost některá konkretní fakta zde ve sněmovně uvésti. Za Maďarů bylo na Podkarpatsku zle, ale to byl hadr proti tomu, jak je tam zle dnes po 13leté osvobozenecké práci českých bratří. (Výkřiky posl. Čižinské.) Hlad, v pravém slova smyslu, zuří na celé Vrchovině. Není kukuřice, není brambor, není nic, ale několik kilometrů dále na hranicích rumunských leží laciná kukuřice. Při tom tito zubožení lidé musí si půjčovati na 15 až 20%ní úroky, na vekslíky, aby dostali předraženou kukuřici od agrárních družstev.

A když dnes v "Českém slově" vidíme návrh českých socialistů o pomoci Podkarpatské Rusi, dá se jeho význam shrnouti v jednu větu: Čeští socialisté chtějí dělat na Podkarpatsku to, co tam dělali agrárníci; o to jim jde, o nic jiného. Není tam soli, lidé ani nemají možnost koupiti si trochu soli, ačkoli na Podkarpatsku, jak známo, je solná komora československá, Akna Slatina. Ale několik kilometrů od Akny Slatiny nikde není v domě soli. Dříve, ještě, když úpěli pod jařmem maďarským, solili slanou vodou, měli ji zadarmo, dnes československá státní správa lesů to propachtovala židům, kteří jim prodávají za 4 hal. litr solné vody. Nemají palivo, lidé mrznou, chajdy mají úplně rozbité, prší jim do nich, vítr jim fouká do všech koutů a při tom okolo jsou ohromné lesy, v nichž je nakáceno statisíce metrů nyní již hnijícího dřeva. Lidé však nemají za co koupiti, mrznou, nemají kde hlavu skrýti, chajdy mají roztrhané. Všichni jsou předluženi vekslíky a hypotékami, všecko s chlupama patří bankám anebo místním lichvářům. A je to právě vaše Legiobanka a Vinohradská záložna, které tam velmi blahodárně v tomto směru působí. Pro dělníky tam není vůbec žádná práce. Latorica a všechny pily stojí, těch několik chemických závodečků, které tam ještě jsou, zastavuje nyní práci šmahem, za hranice nemohou, práci nemají. A co se tam dělá? Místo chleba a práce se podkarpatský lid provokuje. Každý okresní úřad, každý okresní náčelník, každý notář a každý berní úřad dobře ví, že většina těch lidí nemá, co by za nehet vešlo, a přece se tam posílají houfně exekutoři. Není to provokace? Nemůže to lid pobouřiti až na nejvyšší míru? Latorica a státní lesy, které vlastní všechno dřevo, pokutují vysokými pokutami chudé vesničany, když si jdou nahrabati roští a klestí. Vědí, že ten člověk nemá ani soli, ani kousek chleba a brambor, ale naměří mu vysokou pokutu. Okr. úřad mu dá policejní trest a teď se to vymáhá exekutory. Není to vyložená provokace? Nemůže to pobouřiti toho člověka? Zřejmě musí. Chodí tam exekvovati nejen berní exekutoři, nýbrž i hajní státní lesní správy s četníky pokuty za lesní pych. Je div, že tam stlukou takového hajného, když přijde exekvovat? Není to div, poněvadž mu nemají co dáti. Když se však lid brání a demonstruje, je bit, četníci jsou na tento lid štváni, lidé jsou zatýkáni a vláčeni v řetězích jako zločinci. Na Podkarpatské Rusi je v souvislosti s posledními událostmi přes 100 zatčených a tito zatčení jsou tam surově týráni. Četníci si netroufají zatýkati tam lidi ve dne, poněvadž přirozeně lidé si to tam nedají líbiti, nýbrž četníci tam chodí jako Babinští, jako loupežníci, v noci do chat, když dědina spí, vytahují je z postele, týrají je a odvlékají do okresních měst. Jsou zatýkány i klidné deputace, které jdou na okr. úřad žádati o podporu, kukuřici nebo o slevení daní.

Vrcholem toho všeho a symptomatické pro všechno, co se děje na Podkarpatské Rusi, je psaní vládního orgánu "Podkarpatská Rus", list vydávaný za vládní peníze v Užhorodě a psaný česky. Dne 28. ledna tento list píše: "Základní podmínkou jest udržení pořádku za každou cenu. Zdravý smysl velí zabraňovati nepokojům a násilnostem hned v zárodku se vší rázností. S toho hlediska třeba nazvati travičstvím studní nedávný projev našich spisovatelů a novinářů, v němž protestují proti použití zbraně četnictvem ve Frývaldově. Svým chorobným nadpokrokářstvím a lžíhumanitou tito naši intelektuálové vědomě vnášejí do řad ochránců veřejné bezpečnosti myšlenkový chaos i pochybnost, zda se nedopouštějí zločinu tím, že hájí klid a pořádek. Možno-li míti v úctě - píše tento chuligán - a ve vážnosti literáty tak demagogicky ženoucí se za lacinou populárností u málo přemýšlejícího davu? Ty jejich krokodýlí slzy nad několika zabitými - slyšte - zbolševisovanými kverulanty, kteří ne z hladu, ale ze zpupné zášti sami lezli na četnické bodáky - světe boř se!" (Výkřiky komunistických poslanců.) Co z toho plyne, je pak řečeno velmi plasticky. Zde se radí a volá, že "včasným nehumánním odstřelováním několika set úchylných jednotlivců mohlo býti zachráněno mnoho set milionů lidských životů od násilné smrti za éry bolševické [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ale Podkarpatská Rus není jediným dokumentem buržoasní bestiality, na druhém konci republiky, v německém Rudohoří, ve druhé oblasti neslýchaného hladu a bídy je druhé ohnisko cynických příprav nového Frývaldova. Naši soudruzi z Kraslic nám píší toto - poslouchejte velmi dobře:

"V Rudohoří je hlad. Desetitisíce jsou bez práce, ponejvíce již dlouhá léta. Většina závodů nepracuje. Již dříve pověstný domácí průmysl vraždí lidi. 19. ledna se v Kraslicích zhroutil na ulici 9letý hoch; zemřel vysílením následkem hladu. Starosta obce Frühbuss oznamuje, že v jeho obci zemřely 2 děti v důsledku podvýživy, to je vyhladověly. Je-li vůbec možno zjistiti ještě větší bídu, pak ji máme ve Schwaderbachu. Z 4.138 obyvatel je jich 900 hlášeno jako nezaměstnaných. Z těch ani 60 nedostává podporu podle gentského systému. Dříve nebylo v obci ani jediného četníka, nyní však po zakročení křesť. sociálního poslance Mayr-Hartinga" kde je ten muž? - "je ve Schwaderbachu stále 7 četníků pod velením jednoho z těch, kteří právě dnes před rokem se zúčastnili duchcovského krveprolití, zastřelili totiž u Duchcova 3 dělníky. Každá dělnická schůze je tam bezohledně rozháněna. Při tom donašečem a rádcem četníků je dřívější hakenkrajzler a nynější křesť.-sociální obecní starší, 33krát pro sprosté zločiny trestaný Richard Köhler.

Ve středu, dne 26. ledna bylo na tabuli, kde se vyvěšují obecní vyhlášky, sděleno, že ve čtvrtek budou se rozdělovat poukázky na uhlí. Když ve čtvrtek ráno přišlo na obecní úřad mnoho nezaměstnaných, bylo v kanceláři všech 7 četníků. 17letý nezaměstnaný dělník Franz Hochmut šel do kanceláře a ptal se, zda může rovněž dostati poukázku na uhlí. Místo odpovědi vrhl se na něho četník a zasadil mu tak prudkou ránu do tváře, že se Franz Hochmut zhroutil. "Tady máš uhlí - my vám už zatopíme" - řvali četníci a vrhli se bez jakéhokoliv důvodu na ostatní nic netušící nezaměstnané v obecní kanceláři a bili je kolbami pušek. Nezaměstnaná dělnice Linda Totzauerová byla při tom těžce raněna. Četníci prohlásili zcela otevřeně, že mají rozkaz střílet při nejmenším odporu. Ve Schwaderbachu zorganisujeme již krvavou lázeň, proti níž bude Frývaldov dětskou hračkou." A našemu soudr. Hadkovi tam přímo prohlásili: Pane poslanče, od nás neutečete tak, jako jste utekl z Frývaldova. (Výkřiky posl. Hadka.) Podobné výroky četníků a úředních osob je slyšeti na celém Rudohoří. V sobotu byli ze všech míst kraslického okresu vyslány masové deputace na okresní úřad, jež protestovaly proti bezpříkladnému postupu ve Schwaderbachu a mnohých jiných místech. Okresní hejtman dr Dreyer nepřijal deputaci ve své kanceláři, nýbrž v uniformě s tasenou šavlí v čele velkého oddílu četnictva na náměstí v Kraslicích. Kolbami byla deputace rozehnána. Při tom dr Dreyer potvrdil, že také v kraslickém okrese, zejména ve Schwaderbachu použije se každé příležitosti k přípravě krvavé lázně. Jiné deputaci nezaměstnaných řekl dr Dreyer již dříve, že všichni nezaměstnaní a zejména všichni komunisté musejí býti postříleni. Potom prý bude klid." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zde mluvili němečtí oposičníci, měli ohromnou starost o utlačovaný německý národ v Československu. Ale ani jim nenapadlo poukázati, co se páše na německých proletářích, co se páše také německými byrokraty spolu s českými byrokraty. Je to tedy velmi jasná řeč. Na východě i na západě republiky, na Podkarpatsku i v Rudohoří [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ale jak jsem pravil, puška má, jako každá jiná věc, dva konce.

Za této situace, kdy na Dálném východě je válka, kdy je krajně ohrožena sovětská Čína a jediná vlast pracujících Sovětský svaz, kdy v Paříži, v Praze, v Londýně, ve Varšavě i v Bukurešti se horečně jedná o přepadení Sovětského svazu i ze západu a kdy mezinárodní Vaňkové chystají nová Sarajeva, kdy do Prahy se slézají bělogvardějští emigranti jako smečka hyen, čekajících na kořist, kdy v Československu je nebývalá nezaměstnanost, bída a hlad, kdy se chystají nové útoky na existenci pracujících, kdy vládnoucí činitelé s cynickou otevřeností a drzostí ohlašují nové Frývaldovy, zejména mezi lidem nejvíce zuboženým, na Podkarpatsku a v německém Rudohoří - v této situaci sešli se dělníci a pracující rolníci v celém Československu na stech a stech schůzích bez rozdílu politické příslušnosti a usnesli se, že ve středu dne 10. února pozdvihnou svůj hlas a budou demonstrovati za své naléhavé požadavky. Pracující lid Československa stále víc a více chápe, že nelze tak dále žíti, že nelze mlčet, že je nutno se ozvat, bránit se, že je nutno bojovat. Komunistická strana Československa vítá tuto iniciativu pracujících mas a hrdě se staví v čelo jejich boje.

Vláda však činí nové pokusy, aby násilím zastavila bojovný nástup vykořisťovaného lidu. V Praze zakázalo policejní ředitelství tábor lidu, svolaný na 10. února konferencí kovodělníků a nezaměstnaných. Učinilo tak pod záminkou, že prý je ohrožen klid a pořádek. Prohlašujeme: Pracující lid nejde rabovat, nejde vraždit. Jde demonstrovat za své požadavky, za chléb, práci a svobodu, za proletářské východisko z krise (Výkřiky.) Pracující lid má právo na ulici, na svobodu projevu, na svobodu demonstrace [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Žádáme legalitu dělnických projevů a pravíme: [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Voláme všechny vrstvy pracujícího lidu Československa, aby [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vyšly na ulice a demonstrovaly za tyto požadavky: Sem s podporou pro všechny nezaměstnané a vysazené na účet státu a zaměstnavatelů. Pryč s gentským systémem, pryč se srážkami z mezd a s nucenou prací. Proti chystanému zhoršení nemocenského pojištění, za sanaci nemocenských pokladen na účet kapitalistů, za okamžité volby do nemocenských pojišťoven! Zastavit propouštění a snižování mezd. Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy! Sem se 7 hodinovou dobou pracovní, s vyrovnáním mezd. Zastavit exekuce u chudých rolníků a živnostníků! Volnou ulici a politická práva pracujícímu lidu! Pryč s buržoasním terorem! Na pomoc podkarpatskému, německému a slovenskému lidu, proti teroru v těchto oblastech, za právo na národní sebeurčení! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ven s bělogvardějci z Československa! Proti imperialistické válce! Ruce pryč od Sovětského svazu a sovětské Číny! Ať žije boj za chléb, práci, půdu a vítězství! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Josef Svoboda.

Posl. Josef Svoboda: Na programu dnešního jednání je řada hospodářských smluv. Chci v souvislosti s tím poukázati na to, jak právě v oboru zpráv o hospodářských otázkách a o postavení Československa za situace mezinárodní hospodářské krise řádí čsl. tisková censura a jak persekvuje dělnický tisk.

Den ode dne stoupá persekuce revolučního dělnického hnutí, stojícího v čele stále se zostřujícího boje všech utlačovaných; den ode dne se také stupňuje persekuce hromadného agitátora, propagátora a organisátora tohoto boje, dělnického tisku.

Jak dnes ve státě, který má v ústavě pokrytecká slova o svobodě tisku, pod vedením ministra, jehož strana tolik mluví o svobodách občanů, počíná si censura, to se dá srovnati jen s řáděním rakouské censury za války nebo s praksí dob Metternichovských, předbřeznových.

Ve svém boji proti dělnickému tisku censura, podřízená ministru dr Meissnerovi, nejen porušuje všechny zásady práva a spravedlnosti, nýbrž i platné, po Rakousku zděděné a za republiky zostřené trestní zákony. Tyto zákony - jako trestní zákon a zákon na ochranu republiky - jsou protilidové, protidělnické, persekuční a poskytují ke rdoušení dělnického tisku mnoho legálních příležitostí. Avšak v dnešní době zostřeného třídního boje to buržoasii a jejím věrným práčatům, sociálfašistickým vůdcům, už nestačí, a tak censura porušuje zákon s nejneostýchavější drzostí.

Čtenáři "Rudého práva", "Rudého večerníku" a ostatního třídního dělnického tisku dostávají své časopisy často až se třetinou bílé plochy. Den, kdy k zabavení nedojde, je tak řídkou výjimkou, že by se v takový den měl na budově státního návladnictví vyvěšovati bílý prapor. Při tom by se mýlil ten, kdo by soudil, že většina konfiskací postihuje velezrádné výzvy a úvahu. Naopak, tři čtvrtiny konfiskací v poslední době postihují zprávy o událostech, pravdivé vylíčení příhod, které se sběhly v Československu. Pracující lid ve svém třídním instinktu říká: Zabavená místa obsahovala pravdu. Je tomu skutečně tak.

V poslední době nabyl třídní boj v Československu takového rozmachu, že se vládnoucí třída bojí i prostých zpráv o jeho projevech. Jako za světové války se zabavují všechny zprávy o demonstracích, obléhání radnic nezaměstnanými, vyhánění exekutorů z vesnic, o srážkách s policií a četnictvem, o případech neposlušnosti vojska. A zabavují se zejména takové zprávy, z nichž vysvítá, že se pracující lid skutečně bojovnou akcí něčeho domohl, že si vydobyl materielních výhod, že si na obcích a okresech vynutil podpory v nezaměstnání, že odrazil útok na své mzdy, že obsazením závodu zmařil hromadné propouštění, že vyhnáním exekutorů zmařil a zastavil exekuce u chudáků.

Sociálfašističtí vůdcové klamou pracující lid tvrzením, že si za krise bojem, stávkou a demonstrací ničeho nelze vydobýt. Na tom stojí celá jejich politika. A kde pracující lid prací, bojem dokazuje, že je opak pravdou, posílá vláda se sedmi "sociálfašistickými" ministry proti němu policii, četnictvo a vojsko. A kde ani to nepomůže, zabaví zprávy o událostech censura, podléhající soc. demokratickému ministru spravedlnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Nespočetná je řada zpráv o demonstracích a akcích, které censor v našich listech zabavil. Udělal to z porušení zákona, neboť namnoze ty zprávy byly přineseny bez poznámek, bez výzev, schvalování a povzbuzování k napodobování. Ale co Meissnerově censuře záleží na zákonech, co jí záleží na tom, že rudému tisku zabraňuje v pouhém zpravodajství o věcech, o kterých mohou, chtějí-li ovšem, psáti nezávadně všechny ostatní listy? Vždyť nejednou byly v "Rudém právu" od prvého do posledního písmene zabaveny i doslovné citáty, nezávadně prošlé v tisku měšťáckém.

Chci o tom zde jen uvésti jeden křiklavý doklad. Dne 19. ledna byla v "Rudém právu" zabavena tato zpráva: "Co se stalo v Nelipině." Po zabavení vlastních zpráv uveřejňujeme beze změny zprávu maďarského listu "Kárpáti Hiradó".

Protiexekuční zákrok nelipinských vesničanů zaměstnává živě veškerou veřejnost na Podkarpatsku, jmenovitě proto, že exekuční praxe není na žádném místě jiná. Neodvislý denník "Kárpáti Hiradó" (Karpatský zpravodaj) ve význačně upravené zprávě se zabývá případem pod titulem:

"Obyvatelstvo Nelipiny vyhnalo bezohledně exekutory a kosami a motykami vítalo četníky, kteří přišli zlomiti vzpouru."

Zprávu maďarského listu uveřejňujeme celou a beze změny.

"V pondělí se v Nelipině, nedaleko Svaljavy, objevili exekutoři, kteří podle známého způsobu začali zabavovati od rolníků pro daňové dluhy v nedostatku jiných věcí koně a krávy. Příchod exekutorů a jejich bezohledný postup vyvolal veliké vzrušení mezi obyvatelstvem, které se srotilo a s divým křikem napadlo exekutory, takže tito pod dojmem životu nebezpečného vyhrožování byli nuceni dáti se na útěk.

Samozřejmě, vyhnaní exekutoři se neupokojili tím, že si ve Svaljavě oddechli, nýbrž spěchali na okresní úřad a četnickou stanici, kde vznesli žalobu proti obci a žádali zakročení.

Zvěst o případu se brzo roznesla, ale i o tom, že ze Svaljavy se vybrala četnická expedice na utišení rozbouřených vášní. Četnictvo vytáhlo skutečně do Nelipiny, která v tento čas se podobala jedinému živému úlu.

Když se četnický oddíl přiblížil k obci, začalo se zvoniti, jak to bývá zvykem při velikém neštěstí. Obyvatelstvo obce, ozbrojené motykami a kosami, očekávalo úřední orgány.

Exekutoři pod ochranou četnických bodáků znovu začali zabavovat, na což srocený lid reagoval bouřlivým znepokojením a zaujal útočnou posici - "když neopustí exekutoři obec, dojde ke krveprolití", volali rozhořčeně z davu - a nálada se stávala tak kritická, že velitel četnictva po neúspěšných intervencích, aby se krveprolití předešlo, byl nucen dát rozkaz k zastavení exekuce.

Četníci a exekutoři, když viděli, že proti rozbouřenému zástupu se mohou "úspěšně" uplatnit pouze použitím nejtěžšího násilí, opustili vesnici.

Druhého dne ve jménu nelipinské obce dostavila se deputace do okresního a berního úřadu ve Svaljavě, která prohlásila, že do doby, než se ochuzenému lidu dostane práce a stane se schopným platiti daně resp. nenastane-li od kořene náprava v této strašné situaci, nemohou a nebudou platiti daně."

Potud maďarský list. Nepřipojujeme, pane censore, ani slova komentáře. Jde, jak vidět, o doslovný citát z měšťáckého tisku. Tam prošel, u nás byl zabaven.

A ještě jeden doklad. 17. ledna přineslo "Rudé právo" tento suchý výčet událostí, který byl zabaven:

"4. ledna demonstrovalo ve Volovém 1000 malorolníků. Četníci nemohli ubrániti vchod do okresního úřadu. Okresní náčelník musil k davu promluviti a slíbil pomoc. Téhož dne demonstrovalo 500 pracujících před notářským úřadem v Barkasově. Notář protokolárně potvrdil jejich požadavky.

2. a 4. ledna se konaly pochody hladu ve Velkém Bičkivě, 30. prosince se demonstrovalo v Ťačově. Zatčený soudruh musil býti propuštěn. Téhož dne demonstrovalo 400 malorolníků v obci Dubovém.

V Ternově již před časem malorolníci zmařili exekuci. Začátkem ledna byl učiněn pokus ji opakovati, když obyvatelstvo bylo v kostele, ale obyvatelstvo mělo hlídky, běželo zpět do vesnice a od exekuce musilo býti zase upuštěno.

Další demonstrace se konaly v prvních lednových dnech v Sevľuši, Baťově, Sokyrnici, Bukovci, ve Vláhově a v jiných místech.

11. ledna demonstrovali nezaměstnaní a živnostníci v počtu několika tisíc v Chustu. Četnictvo střílelo do vzduchu. Demonstrace trvaly několik hodin. Správce finančního ředitelství slíbil, že prý exekuce budou zmírněny.

Den před tím 5.000 demonstrantů v Dovhoji před notariátem žádalo rozdělování obilí a zastavení exekucí. Četníci nemohli dav rozehnati, povoláno vojsko, toto však nezakročilo.

Téhož dne demonstrovalo 1000 nezaměstnaných ve Velkém Bičkivě. Notář a starosta slíbili rozdíleti podpory příští týden.

Další velká demonstrace byla opět ve Volovém pro bezcelný dovoz obilí. Četnictvo nebylo s to ji po několik hodin rozehnati.

12. ledna měly býti exekuce v Nelipině u Svaljavy. Zvoněno na poplach, sešlo se několik set rolníků s kosami, exekucím zabráněno, exekutor musil podepsati revers, že tři roky nebude exekvovat. Nastoupen pochod do Svaljavy k okresnímu úřadu. Okresní náčelník slíbil okamžité zastavení exekucí. - To je zpráva "Lidových novin".

V Mukačevě téhož dne demonstrují nezaměstnaní proti střelbě v Chustu.

Předešlou neděli v obci Dolhoje a na Iršavsku 600 lidí zvonilo na poplach, obklopilo obecní dům a vynutilo na obecním zastupitelstvu žádost o bezcelní dovoz kukuřice. Zakročilo vojsko a četnictvo, zatčení však musili býti propuštěni.

13. ledna byla nová demonstrace v Ťačevě, několik tisíc lidí, průběh klidný.

Z obce Dubového téhož dne vyhnalo obyvatelstvo vedené komunisty exekutora s četnickou asistencí. Zpráva ČTK.

14. ledna před notářstvím v Nerežnici demonstrovalo přes 1000 malorolníků před notářstvím. Notář se marně snažil utéci. Četnictvo postupovalo s bajonety. Několik raněných. Četnictvo ustoupilo.

Téhož dne v Niž. Vereckách demonstrace nezaměstnaných. Četnictvo zakročilo, tři ranění."

Byl celý zabaven. A tak to jde den ze dne. Zabavují se všechny zprávy z Podkarpatska, kde denně dochází k zahnání exekutorů hladovějícími a na okraj zoufalství dohnanými malorolníky; všechny zprávy o úspěšných demonstracích nezaměstnaných, kteří si mocí vynucují chléb, uhlí, podpory; zprávy o obsazení továren v boji proti propouštění; i zprávy o rozhořčeném boji dělníků proti vyžíračům nemocenských pojišťoven. V jediném čísle "Rudého práva" z 13. ledna byla zabavena část zprávy o střelbě v Chustu, celá zpráva o demonstraci v Dolhoji, kde odmítlo zakročiti vojsko, celá zpráva o velikých a bouřlivých demonstracích ve Velkém Bičkivě, kde si nezaměstnaní vynutili vyplácení podpor, celá zpráva o bouřlivé demonstraci v Trnavě, kde byli zraněni 3 dělníci, zbit strážmistr a obec donucena vyplatiti podpory, celá zpráva o bouřích nezaměstnaných v Bratislavě, kteří si trojí demonstrací za jeden den vynutili vydání 600 stravovacích lístků, celá zpráva, jak nezaměstnaní v obci Veča nad Váhom drželi 5 hodin notáře v zajetí v jeho úřední místnosti a donutili jej splniti jejich požadavky, celá dlouhá zpráva o řadě úspěšných demonstrací nezaměstnaných, opakujících se celý týden v Moravské a Slezské Ostravé a na Zárubku, celá zpráva o demonstracích před okr. nemocenskou pojišťovnou v Chrudimi, kde dělníci s koštětem v ruce vyvedli ředitele a přinutili jej slíbiti, že bude pracovati pro vypsání voleb do pojišťoven, část zprávy o protipersekučním protestu veřejné dělnické schůze ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové, část zprávy o masové návštěvě nezaměstnaných na okr. úřadě a v nemocenské pojišťovně v Hradci Králové a část zprávy o úspěšných demonstracích v Berouně, při nichž se demonstranti přátelsky pozdravili s vojskem.

To jsou konfiskace z jediného čísla. A to se opakuje v menších či větších rozměrech den co den. Věru, censura se stala, jako za války, nástrojem tajení toho, co se děje. Ale my pravdu a příklad dovedeme uvésti ve všeobecnou známost stůj co stůj.

Zvláště přísná a protizákonná je censura v oboru zpráv hospodářských. Zabavuje i citáty z úřední zprávy Národní banky. Ale toto řádění nebude stejně nic platné. Bankrotu se tím nezabrání. Neslýchané je, že censura brání prozraditi obsah chystaných zákonných osnov. Představte si: vládní kliky, všelijaké osmičky připravují třeba bankovní zákon. My poslanci, kterým se říká zákonodárci, dostaneme osnovu o několika stech spletitých paragrafů k promrskání v několika dnech, ale její obsah se do poslední chvíle tají. Úřední zprávy o obsahu se nevydávají a opatří-li si některý list zprávy sám, zabaví se, byť byly sebepravdivější. A tomu se opovažují sociálfašisté říkati demokracie, jejíž důležitým prvkem je prý kontrola veřejnosti. Ostatně v tomto oboru se bez jakéhokoliv zákonného podkladu zabavují zprávy, protože jsou pravdivé. Vzpomeňte na historii s 13. služným. Státním zaměstnancům se vědomě podvodně lhalo a abychom tu lež nemohli odhaliti, byly naše listy ohlašující snížení t. zv. 13. platu zabaveny pro "šíření nepravdivých zpráv". Možno si představiti názornější příklad, jak Meissnerova censura stejně jako ostatní persekuční opatření slouží oloupení pracujícího lidu? A stejně jako s 13. služným má se věc i s nouzovým fondem nezaměstnaných, s francouzskou půjčkou, s bankovním zákonem, který by spíše měl býti nazván zákonem o nové sanaci bank.