Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická byla 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Kallina, Gottwald, Jos. Svoboda, Hadek, Novotný; na straně "pro" p. posl. Krumpe.

Dávám slovo panu posl. inž. Kallinovi.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Podle pořadu projednávané návrhy mohou býti jako všechny jiné obchodní dohody, které se mají v nejbližší době projednávati, označeny jen za příštipkářství, poněvadž československá obchodní politika nedbá všech přirozených daných poměrů svého hospodářsky-politického ústředního postavení a podřizuje se jen politickým pokynům z Paříže, jednostranně vydávaným. Četní národní hospodáři světového jména s Angličanem Keynesem v čele již více než 10 let kázali v tomto směru hluchým uším, když se zřetelem na světovou hospodářskou spojitost obchodních styků všech států ukazovali na jednostrannost válečných poplatků uložených Německu a na účinky těchto válečných poplatků na celé světové hospodářství.

Dnes přece musí býti každému jasné, že pokračování v této politice musilo přirozeně vésti k hospodářskému zhroucení a dnes jsme uprostřed tohoto hospodářského shroucení. Ale francouzští státníci se přes to domnívají, že opírajíce se o Polsko a Malou Dohodu, lépe řečeno opírajíce se o 6 až 8 milionů bodáků, které představuje tento svazek států, nemohou upustiti od své politiky, jejímž účelem jest trvalé zotročení německého národa ve střední Evropě. Keynes právě dne 8. ledna t. r. označil stanovisko Anglie k účinkům tohoto poplatného systému slovy, že žádný odpovědný muž v Anglii si dnes nepřeje, aby se v nějaké formě pokračovalo v placení reparačních nebo válečných dluhů. Celá Anglie prý bez výhrady žádá jejich úplného zrušení. Poznalo prý se, že systém těchto platů byl neblahým omylem.

V této souvislosti rád bych ještě poukázal, že Německo od ukončení války - bez započtení ceny kolonií, bez započtení strašných hospodářských účinků, které způsobilo utvoření polského koridoru veškerému německému hospodářství a veškerému obyvatelstvu - zaplatilo na účet reparací, lépe řečeno na účet válečných poplatků dosud 67 miliard říšských marek. Známý americký senátor Borah podle tohoto skutečného stavu věci asi před měsícem ukázal na následky, že totiž německé reparační platy nebo Francii z nich připadající 52% již značně překročily, dokonce podle vlastního odhadu Francie, francouzské válečné škody.

Kdo pozorně sleduje francouzskou politiku, musil již dávno uznati, že Francii nejde o novou výstavbu zničených území, o udržení světového hospodářství, nýbrž jedině o to, aby zabránila vzestupu Německa. Aby dosáhla toho, čeho chce, neostýchala se Francie zaútoč ti proti anglické libře, ba dokonce proti dolaru. Dosud se dostavil účinek, jejž Francie očekávala, s politování hodným následkem, že byl částečně ochromen anglický vliv, který, jak známo, se již hodlal projeviti v tom, aby se našly předpoklady pro zdravý vývoj světového hospodářství, pro zdravou úpravu poplatného systému.

Úspěch francouzské politiky, aby byly podkopány výsledky všech těchto rozumných úprav, vedl právě k tomu, že dnes stojíme na hospodářských rozvalinách, které se ztělesňují nejen ve stálém vzrůstu ohromné číslice nezaměstnaných, nýbrž kromě těžkých hmotných ztrát působí i stejné morální následky, že nikoliv neprávem vládcové moskevského Kremlu větří dobrý vítr. Pokus o provedení zásad, které ženevská světová hospodářská konference uznala za nutné k novému uspořádání hospodářských poměrů na světě a především ve střední Evropě, vedl totiž k tomu, že němečtí a rakouští státníci zamýšleli spojiti středoevropské hospodářské území v rámci celní unie, k němuž by všechny státy mohly přistoupiti za stejných podmínek. Tato zamýšlená celní unie, která by jediná byla umožnila východisko z katastrofálních hospodářských poměrů, stala se, jak známo, obětí francouzsko-českého útoku. Francouzská politika totiž nestrpí žádného ozdravění poměrů, poněvadž se obává, že její hegemonie v Evropě se rozdrobí. Francie a její druhové vědí, že jen tato hegemonie, vybudovaná na velmi silném militarismu, umožňuje nedotknutelnost nespravedlivých a nesmyslných ustanovení versailleského smluvního systému. Jsou to tedy státníci, kteří sice denně mluví o nutnosti zajistiti svatá práva, zakořeněná v tomto versailleském díle nenávisti a zničení, poněvadž vědí, že revise smluv, uzavřených v pařížských předměstích, opírající se o úplnou rovnoprávnost národů, donutila by francouzský svazek států, aby zase vrátil části lupu z roku 1919, poněvadž taková spravedlivá revise, provedená na zásadě přirozeného práva sebeurčení národů, učinila by přítrž dosavadnímu systému vykořisťování jinojazyčných částí národa. Zdá se skoro zbytečným v této souvislosti ukazovati na to, že právě záměr německo-rakouské celní unie byl proto tak ostře potírán, poněvadž se v něm viděl přirozený a rozumný základ pro hospodářské znovuvybudování střední Evropy, který by byl ovšem doprovázen zesílením německého národa. Vždyť právě pro tento poslední účinek útočila Francie v čele dohodových států proti tomuto plánu. Jest příznačné, že týž dr Beneš, který s tohoto místa uvedl vše možné na důkaz účelnosti, dnes nahlíží, že skutečně pokračování v dosavadním hospodářském systému ve střední Evropě, roztržení na tak mnoho celních území, nedá se provésti a jest nemožné a nyní přistupuje k tomu, aby vytvořením dunajské federace seskupil rovněž svazek států, a to na politickém základě, který úplně odporuje daným hospodářským poměrům a proto také nikdy nemůže vésti ke kýženému cíli, aby střední Evropa zase ozdravěla.

V této souvislosti rád bych krátce ukázal, že hraničí přímo se šílenstvím domnívati se, že by spojení v rámci dunajské federace Rumunska, Jugoslavie a Maďarska s jedné a Rakouska a Československa s druhé strany, jak on to zamýšlí, mohlo vésti k ozdravění a že by se mohla řešiti zvláště otázka zemědělských přebytků tří agrárních států na prvním místě uvedených. Musíte si přece uvědomiti, že přebytek těchto tří agrárních států činí jen v jednom roce 42 miliony q obilí a že toto množství obilí nemůže nikdy býti přijato v druhé části, v Rakousku a Československu, aby se zemědělství těchto států úplně neubilo. Český ministr pro věci zahraniční dr Beneš se však přes to, jak všichni víme, pyšně honosil tím, že se účastnil zničení plánu celní unie. Ale musí se označiti jako hřích proti přírodě, že se našli dokonce sudetskoněmečtí politikové, kteří se proti smýšlení zkušených hospodářských vůdců své vlastní strany dali zneužíti dokonce jako strašáci pro zardoušení plánu celní unie, který byl jediným východiskem.

Agrární hospodářství ve výše uvedených 3 agrárních státech jest, jak známo, úplně ochromené a následkem toho také jejich státní hospodářství, které se může již jen uměle udržovati francouzskými půjčkami. Dr Beneš právě před půl rokem ještě jásavě prohlašoval naslouchajícímu světu, že se krise především v Československu díky jeho politice blíží ke konci, a již dnes vidíme i Československo mezi uchazeči o půjčku, jsme svědky, že zástup nezaměstnaných v tomto státě překročil již půl milionu. Dožíváme se tedy nejen v mezích Československa, nýbrž i daleko mimo ně, ohromné, svými účinky otřásající podívané, že jednak stav nezaměstnaných vzrůstá, že se platy úředníků a mzdy dělníků soustavně snižují, že se daně zvyšují, že se tedy životní úroveň celého tvůrčího obyvatelstva těchto států snižuje, zatím co zároveň s druhé strany miliardový rozpočet na militarismus zůstává nedotčen, ba jeho neomezené udržení se zajišťuje s pomocí francouzských půjček za současného vlivu válečného průmyslu těchto zemí, především koncernu Schneider-Creuzotova.

Nelze si tedy vysvětliti, jak při těchto přece zřejmě se ukazujících souvislostech mohla část německé oposice v této zemi při hlasování o francouzské půjčce projeviti vládě tuto dalekosáhlou důvěru. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 168. schůzi posl. sněmovny.] Všichni přece víme a byli jsme svědky, že dr Beneš stále lítal po světě jako anděl míru, ba dokonce usiloval státi se předsedou odzbrojovací konference, ačkoliv právě jeho úsilím a úsilím vlády, ke které od počátku tohoto státu nepřetržitě patřil, dlužno děkovati, že se válečný průmysl v Československu tak úžasně vyvinul. Neboť, jak známo, Škodovy závody a závody, které jsou se Škodovými závody, řekněme, v určitém spojení, jako továrna Avia, brněnská Zbrojovka, Českomoravská-Kolben-Daněk, v nejužší spolupráci, dodaly zbraně do celé východní Evropy a jak známo částečně i na daleký východ. V číslicích dalo by se to vysloviti asi tak, že za nejvyššího zaměstnání Škodových závodů ke konci války tam pracovalo asi 31.000 dělníků, zatím co v době konjunktury pod Benešovými perutěmi bylo v této továrně zaměstnáno 39.000 dělníků.

Vidíme tedy, že dr Beneš sice soustavně mluvil o nutnosti udržeti mírové základy, o nutnosti odzbrojiti, zatím co na druhé straně se státními penězi tak dalece vybudoval továrny zbraní v Československu, že mohly uhraditi nejen celou potřebu zbraní československého vojska, nýbrž zaopatřiti zbraně i Jugoslavii, Rumunsku a částečně i dalekému východu. To se vlastně příliš málo vysvětlilo veřejnosti, neboť to přece dokazuje, jak málo vážně to dr Beneš myslí s odzbrojením, jehož nutnost vždy krásnými slovy prohlašoval, zatím co nejen klidně přihlížel, nýbrž podle vojenské tajné smlouvy, kterou uzavřel s Francií, přispěl k tomu, že v Československu vznikly právě tyto ohromné továrny na zbraně a zbrojnice.

Dožíváme se v posledních letech a zvláště měsících toho, že se francouzský finanční vliv především uplatňuje, a to v tom směru, že se po rozbití plánu celní unie přistoupilo k tomu, aby se státům, jimž v hospodářském oboru nelze nabídnouti rovnocenné náhrady, nabídlo nyní zlato, ale jen tolik, kolik jest zapotřebí, aby se v těchto vasalských státech mohlo ve stejné míře pokračovati ve zbrojení. Tím méně lze pochopiti, že se najde dokonce německá oposiční strana, která za tohoto stavu věci při hlasování o půjčce ve francích projevuje vládě důvěru.

Ale jest také příznačné, že sice hlavní orgán německé vládní strany, a to časopis "Deutsche Landpost", často jest nucen přihlížeti k tomu, že dosavadní německá vládní politika neměla úspěchů; ba dokonce, bylo to v listopadu loňského roku, troufali si hroziti, že, bude-li se pokračovati v dosavadní soustavě, budou nuceni dáti varovný příklad, a poukazovali na to, že to jest velmi nebezpečná hra, neboť vláda bez Němců by znamenala, že pokus o německo-českou spolupráci ztroskotal a že by pak německá politika byla nucena tuto myšlenku definitivně pohřbíti. Zasluhuje jen politování, že vůdcové německé vládní politiky neměli ještě odvahu z této hrozby vyvoditi náležitý důsledek a že musíme stále ještě konstatovati, že čeští státníci stále se úspěšně mohli dovolávati trpělivosti německých vládních vůdců, a to přes to, že se co nejbezohledněji pokračuje v dosavadní odnárodňovací politice. Dnes musí již nejloyálnější německý vládní politik přiznati, že spoluvláda byla úplně bezcenná a že se ani nepodařilo dosíci uznání ustanovením smluv na ochranu menšin. Provádění pozemkové reformy, jazykové zákonodárství, zatlačování německého živlu ze státní služby a ve státních podnicích, praktiky při zadávání státních dodávek vzrostly, když jim německé vládní strany nepřekážely, v tak ohromné poškození sudetského němectví, že podle mého mínění by byla měla německá vládní trpělivost již dávno přestati.

Ba domnívám se, že jest nejvyšší čas, aby se vystoupilo proti novému systému pronásledování ve všech oborech, který byl zahájen právě v posledních týdnech s mnohem větší silou. Poukazuji jen na rozličné jazykové výnosy, jakož i na umělé pěstění špehounských afér, které vedly k tomu, že se nevinní lidé nejen týdny, nýbrž celé měsíce drží ve vyšetřovací vazbě. Nelze přímo uvěřiti, že za spoluodpovědnosti německých stran jest možné, aby na př. jeden z těchto vyšetřovacích vězňů již skoro půl roku hynul ve vyšetřovací vazbě a nemohl se dověděti, proč vlastně ve vyšetřovací vazbě sedí. Domnívám se, že to jest již nejprimitivnější právo každého státního občana, žádati, když se proti němu již pronese podezření a uvalí se na něho vyšetřovací vazba, aby se také dověděl, v kterém směru podezření bylo vysloveno a proč byl tedy vzat do vyšetřovací vazby. Jest nejvyšší čas, aby se konečně celá sudetskoněmecká parlamentní delegace semkla v jednotnou semknutou obrannou frontu proti všemu tomuto pronásledování.

Úhrnem chtěl bych poukázati na to, že česká vnitřní politika od trvání tohoto státu, při čemž jí nepřekáží německá účast ve vládě, soustavně pracuje k potlačení cizojazyčných částí národa, násilně k tomuto státu připojených, a předepsala si týž recept, jako Francie pro svou celou evropskou politiku, a to heslo: Všechna úsilí mají směřovati jen k tomu, aby se mírových diktátů z r. 1919 použilo k trvalému potlačení německého národa a oddělených částí německého lidu. Srovnání stran provádění české vnitřní politiky s francouzskou kontinentální politikou platí ovšem i pro všechny jiné státy, které nově vznikly na východě a jihovýchodě, pokud jde o nakládání s cizojazyčnými částmi národa, které jim proti právu a násilím byly přiděleny. Sudetští Němci uznávajíce tento stav věci jsou podle mého mínění povinni jako po Ukrajincích největší národní menšina, oddělená nucenými hranicemi, věnovati větší pozornost než dosud otázkám zahraniční politiky a celé evropské a světové politiky. Dokud se ve vlastních hospodářských úsilích nepociťovala křivda, páchaná na německém lidu 14 let, spalo tak zvané evropské a světové svědomí. Ale dnes, kdy soustavné a brutální vyssávání německého hospodářského morku otřáslo základy veškerého hospodářství a další nucené vymáhání německých poplatných miliard musilo vésti k úplnému zhroucení světového hospodářství, vidíme něco jako hýbající se světové svědomí. Světoví hospodářští znalci uznali, že v této souvislosti Německo nemůže platiti dalších poplatků. Jen francouzští státníci nejsou ochotni vzdáti se svého pravého politického účelu, podmanění německého národa a jen proto znemožnili konferenci v Lausanne, a všechna úsilí francouzských státníků a státníků připojených vasalských států směřují k tomu, aby sabotovala odzbrojovací konferenci. V téže hodině, ve které jsme zde shromážděni, vidíme, že se v Ženevě sešli zástupci 64 států na konferenci, která se nazývá odzbrojovací. Jaký duch převládá v této odzbrojovací konferenci nebo veden jsa Francií dovede tam proniknouti, můžeme nejnázorněji označiti tím, když do jisté míry prozkoumáme přípravy české vlády k této odzbrojovací konferenci. Dlužno sice uznati, že předseda odzbrojovací konference Henderson ve své zahajovací řeči se neostýchal otevřeně přiložiti sondu ke hlíze versailleského systému, když ve svých zahajovacích slovech proti odporujícímu generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, proti francouzské thési a tím i české thési: nejdříve jistota, pak odzbrojení, slavnostně prohlásil: "Jistoty nelze dosíci zbrojením, nýbrž jen podstatným odzbrojením, jsou to zbrojení, která otravují mezinárodní život a velmi těžce ohrožují mír a bezpečnost. Na svobodě může žíti národ jen tehdy, může-li žíti beze strachu před nespravedlností a útoky a požívá-li stejného práva, které přísluší všem členům Společnosti Národů." Henderson těmito slovy pádně dokázal neudržitelnost Benešovy a francouzské theorie a jest příznačné, že na jedné straně velmi rádi vychvalujete anglickou dělnickou stranu s jejími vůdci, a na druhé straně béřete odpovědnou účast na moci ve státě, jehož vláda hájí opačné názory, pokud jde o odzbrojení. Pánové, minulého čtvrtka mohli jste na schůzi branného výboru býti svědky, jakého mínění jsou vládní strany. Byly to především vývody bývalého legionářského majora Špačka, který se vší otevřeností odhalil pravé účely československé odzbrojovací politiky, nenacházeje při tom odporu přítomného ministra národní obrany. Ale i to, že se ministr dr Viškovský zcela otevřeně postavil za známé vývody šéfa generálního štábu Syrového, který, jak známo, na důstojnické schůzi zaujímal odmítavé stanovisko k odzbrojení, ke zkrácení vojenské služební doby atd., dokazuje, že pokud jde o odzbrojení, stojí ministr národní obrany na stejném stanovisku jako generál Syrový, který ve známé řeči uvedl vše, co jest jen lidsky možné a má sloužiti k tomu, aby se neodzbrojovalo, nýbrž podle možnosti ještě více zbrojilo. Tuto skutečnost musíme konečně konstatovati před celou veřejností a postaráme se, aby se obyvatelstvo platící daně o ni dovědělo a uvědomilo si, že všechny návrhy, které byly zde ve sněmovně podány na zkrácení vojenské služební doby a podobné věci, nebyly vůbec vážně míněny; jinak by musily strany, které tyto návrhy podaly, vyvoditi z toho i důsledky a především zcela rozhodně protestovati proti vývodům šéfa generálního štábu Syrového na této důstojnické schůzi. Dnes mohli jsme se v branném výboru dožíti již toho, že mluvčí jedné z největších českých vládních stran, sociální demokrat Hummelhans, zanechal protestu, naopak prohlásil, že celkem souhlasí s vývody šéfa generálního štábu Syrového. (Výkřiky.)

Již dříve jsem ukázal, že Československo v minulých letech činilo všechno, aby působilo proti odzbrojení. Ukazoval jsem na výstavbu Škodových závodů, brněnské Zbrojovky a pod., že se nespokojili tím, aby mohli uhraditi ohromnou vlastní spotřebu zbraní ve vlastní zemi, nýbrž že vybudovali tento průmysl k zaopatřování zbraněmi četných jiných států, a že se tím nepracuje ve prospěch odzbrojení, jest přirozené. Jest zajímavé konstatovati, že pokud jde o odzbrojení, dr Beneš a s ním s celou odpovědností všichni ministři, přednesl směrnice své politiky, kterou chce v Ženevě hájiti, v ministerské radě a při tom nenarazil na odpor. Jsou tedy všechny strany, které jsou ve vládě zastoupeny, plně odpovědny za politiku, kterou bude dr Beneš hájiti v Ženevě. (Posl. Gottwald [německy]: Řekněte něco o německém pancéřovém křižníku!) Mluvím o české odzbrojovací politice. Vy si také nedáte předpisovati, o čem máte mluviti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vám to jest nepříjemné. Vždyť jste naháněči české vládní politiky. Víme, jak velký zájem má jedna z nejvlivnějších vládních stran na tom, aby vaše strana trvala dále jako protiváha proti sociálním demokratům. (Výkřiky.) Vždyť to jest nepopiratelná skutečnost, že se česká odzbrojovací delegace skládá především z vojáků, a jest příznačné, že se nejdříve pomýšlelo na to, aby do této delegace byl pojat šéf generálního štábu Syrový, že se pak, myslím, v poslední chvíli nechal tento úmysl padnouti se zřetelem na to, že na důstojnické schůzi odhalil závoj. Ale pod tlakem jistého křídla vládních stran bylo přece usneseno, že bude vyslán.

Při této příležitosti musím promluviti o případu, který se stal v poslední schůzi branného výboru. Kol. Špaček byl v této schůzi tak neomalený, že obvinil Německo, že připravuje válku choroboplodnými bakteriemi. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) To jest přece tak nehorázné obvinění, že, myslím, uděláme nejlépe, když se spokojíme tím, že to oznámíme světové veřejnosti a zjistíme, že tento projev nenarazil ani na odpor přítomného ministra národní obrany Viškovského, Špaček ke konci svých vývodů přímo vybízel Viškovského, aby pečoval, aby se i v Československu věnoval největší zájem tomuto prostředku války. (Výkřiky.) Špaček si asi dodatečně pod vlivem svého okolí částečně uvědomil, jak nehorázné obvinění pronesl, a pokusil se dnes výkřikem za řeči jiného kolegy je poněkud zeslabiti, zkroutiti věc tak, jakoby mu záleželo jen na tom, aby byla učiněna obranná a ochranná opatření proti případnému užívání takových válečných prostředků. V této souvislosti dlužno ukázati na to, že nejužší spojenec Československa, Francie, jak známo, odpírá stále podepsati dohodu, kterou se zakazuje užívati plynů ve válce.

Čeští státníci znají francouzský požadavek, jímž se, jak známo, má znemožniti řešení otázky poplatků, aby Spojené státy americké škrtly válečný dluh, který má býti zaplacen, a to proto, aby se nemusilo vyhověti vzájemnému požadavku, jejž klade Amerika a který, jak známo, zní: Úplné odzbrojení přemilitarisovaných států evropských. Všichni odpovědní lidé, kteří chtějí způsobiti, aby evropské poměry vážně ozdravěly, musejí věnovati celou svou pozornost tomu, aby se právem požadované odzbrojení vojenských států evropských provedlo tak rychle, jak jen možno. Nechci se v této souvislosti zabývati smluvními závazky Společnosti Národů, vyplývajícími z paktu o Společnosti Národů, které by po odzbrojení Německa musily ovšem míti za následek odzbrojení jiných států. Chci v této souvislosti ukázati, jak ohromný hospodářský význam by měl úspěch odzbrojovací konference, a ukázati na přirozené právo Německa, trvati na odzbrojení jako na smluvním závazku, který převzaly jiné státy, a kdyby to mělo býti zamítnuto, činiti si nárok i pro sebe na stejné zbrojení. K rozhodné nutnosti zrušiti německé poplatky a k rychlému a důkladnému odzbrojení vítězných států přiznali se, jak známo, kromě mnoha jiných i předseda amerického zahraničního výboru Borah, Mussolini a Lloyd George, kterýžto poslední dne 22. ledna 1930 doslovně prohlásil: "Francie, Polsko, Československo, Jugoslavie a Rumunsko se dosud vytrvale zdráhaly splniti slib, jejž daly všechny vítězné státy v mírové smlouvě, která byla Německé říši vnucena. To jest sprostá vytáčka, která rozhodně dříve nebo později způsobí mezinárodní srážku." Domnívám se, že tento citát jako bleskem osvětluje situaci a dává poznati, že tento státník, jeden z hlavních vinníků těchto ustanovení mírových diktátů, z jejich hospodářských následků konečně nabyl rozumu.

My sudetští Němci, kteří jsme jistě nejtíže postiženi hospodářskou krisí, jsme tedy i přirozeně povinni činiti všechna opatření, abychom pomohli učiniti přítrž tomuto šílenému zbrojení, jež skrývá v sobě základ francouzské politiky nadvlády s jejími katastrofálními hospodářskými následky. Další mlčky snášené trpění dosavadní politiky musilo by přirozeně způsobiti zbolševisování širokých vrstev nezaměstnaných, což se rovná občanské válce a nebezpečí, že ve střední Evropě bude zřízeno bolševické panství. Kdo poctivě chce zabrániti takovému vývoji, musí usilovati, aby pracoval o vytvoření základu pro pokojný vývoj a pro pokud možno nejbližší konec hospodářské nouze.

Vycházejíce z tohoto přesvědčení pozvedáme v této hodině svůj varovný hlas a žádáme spravedlivé revise mírových diktátů, škrtnutí německých poplatků a rovnosti při zbrojení pro všechny evropské národy, ale také jsouce si vědomi plné odpovědnosti za osud naší vlasti, žádáme především odzbrojení československého militarismu a zrušení vojenské smlouvy uzavřené s Francií, o kterou se Francie opírá a tím vykonává neblahý vliv na vedení české vnitřní a zahraniční politiky.

V této souvislosti považujeme za účelné uvésti, že miliardy vyházené na válečné účely ukázaly by se v případě války bezúčelnými, neboť, jak již nás poučila světová válka, příslušníci potlačovaných částí národa nikdy nebudou ochotni dáti se vésti na jatky na př. pro francouzské zájmy. Vojáci těchto potlačených částí národa budou, jak to dříve činili i čeští vojáci, neochvějně a věrně držeti se svým příbuzným národem. Kdo tedy usiluje o pravý mír, kdo chce působiti proti nezaměstnanosti a hospodářské krisi, kdo chce skutečně vážně čeliti hrozícímu nebezpečí bolševismu, musí se přiznati k vytvoření pravých mírových základů, které se mohou přece zakládati jen na tom, že se především vyhoví mínění hospodářských znalců, aby se potíraly pravé příčiny této světové hospodářské krise a zároveň aby se zrevidovala neudržitelná ustanovení mírových diktátů.

V této souvislosti rád bych ještě stručně ukázal, jak jednostranné stanovisko zaujímá k těmto základním otázkám česká ideologie, jak se zvláště zase dnes projevila v branném výboru ve vývodech kol. dr Patejdla. Kol. Patejdl se pokoušel dokázati spravedlnost zásad české zahraniční a vnitřní politiky a také militaristické tím, že ukazoval na to, že státy se mohou udržeti jen těmi prostředky, kterými byly utvořeny, a pokusil se vylíčiti to tak, jakoby jediným základem vytvoření československého státu byla láska k vlasti, láska k národu. A z tohoto mínění vyvozuje závazek, že především i v mezích československého vojska, jak nás o tom poučil nedávno ve svých vývodech ministr dr Viškovský, musí býti výchovným ideálem vojáka láska k této vlasti, pro kterou každý jednotlivec musí býti ochoten dáti jmění a krev a život. Kol. Patejdl má jen pravdu, pokud jde o semknuté území osídlené českým národem. Ale nemá pravdu, pokud chce toto své mínění rozšířiti na celé území Československé republiky a právě u člověka tak velice inteligentního nelze pochopiti, že to, co plným právem cítí pro svůj lid a čeho žádá pro své krajany, nechce přiznati také příslušníkům částí jiného národa a nelze uvěřiti, že k odůvodnění své thése chce do jisté míry užíti § 1 ústavního zákona. Především máme zde jen oktrojovanou ústavu a za druhé není správné dovolávati se tohoto odst. 1 §u 1 ústavy: Všechna moc vychází z lidu. Neboť naopak, zde v tomto státě vyšla moc jen od jednotlivých jmenovaných českých a slovenských zástupců, kteří si troufali mluviti i jménem celého obyvatelstva Československé republiky. Svobodně zvoleným zástupcům Československé republiky se nikdy neposkytla možnost, aby zaujali stanovisko k tomuto celému ústavnímu souboru [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Stojíme tedy nyní jako dříve na stanovisku a zde se srážíme s kol. dr Patejdlem, že od našich krajanů žádáme stejné lásky a odevzdanosti pro naši přirozenou vlast a pro náš národ, ať přijde, co chce. Kráčíme vstříc vážným dobám. Dostatečným důkazem toho jest, že ve chvíli, kdy zástupci 64 států světa po dlouhých přípravách konečně zasedají v Ženevě k odzbrojovací konferenci, tisíce dělových jícnů na dalekém východě chrlí oheň, tisíce lidských domovů se ničí, desetitisíce lidí se hubí a vrhá do největší bídy a nouze. Vidíme tedy, že nelze počítati s důvěrou ve vážné úsilí Společnosti Národů v tomto směru, aby se zabránilo válce, a musíme zde s tohoto místa především veřejně obžalovati všechny státníky, kteří tento systém vědomě podporovali, kteří umožnili, že vážné účely, které snad jednotliví ideologové připisovali paktu o Společnosti Národů, nepronikly. V čele státníků, kteří vždy působili proti opravdovému, poctivému a rozumnému odzbrojení, byl a jest stále český ministr pro věci zahraniční dr Beneš a všechny vládní strany jsou plně odpovědny za jeho politiku. Musíme jednou zcela otevřeně a upřímně říci: Věříme v možnost opravdového jara národů, věříme, že bude možno úspěšně zabrániti vražedným válkám. Ale jsme si také vědomi, že nikdy nebude možné dosíci tohoto cíle dosud provozovanými násilnými methodami, které jsou dnes hlavním cílem francouzské a české zahraniční politiky. Jsme pevně proniknuti myšlenkou, že jako lidé jsme povinni spolupracovati o tomto velkém díle lidskosti, o vytvoření pravých základů míru. Ale nevidíme vytvoření těchto pravých základů míru v tom, že se stále usiluje, aby se ohromným systémem zbrojení chtěly udržeti nucené diktáty, které ve skutečnosti musejí býti pravou příčinou hospodářského úpadku celého světa a systémem potlačování celých národů a částí národů musejí býti příčinou nových válek. Dokud vedoucí státníci neuznají, že jest zapotřebí nového uspořádání, spravedlivé revise mírových diktátů podle zásady rovných národů, tedy na základě práva sebeurčení národů, tak dlouho nebude moci nastati mír na tomto světě. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Krumpe. Dávám mu slovo.