Ve své řeči dne 28. října mluvil pan president o spolupráci vlády s oposicí a stěžoval si, že nemáme kritické tvůrčí oposice. Jak je to ve skutečnosti? Jestliže oposice spolupracuje, dostává se nám na druhé straně vždy odmítnutí. Mám dojem - nejen já, nýbrž i ostatní kolegové z oposice: presidentovi republiky byl zde ve sněmovně postaven pomník, ale o jeho slova se mnoho pánů z vlády vůbec již nestará. Varujeme vládu a vládní strany, aby již na dále tak "demokraticky nevládli". Musíme prohlásiti, že zde nejde pouze o majetníky domů a nájemníky, že nejde o několik návrhů, které jsou přijaty nebo zamítnuty, nýbrž že jde o něco mnohem většího: Toto nedodržení slibu, toto promrskávání návrhů, toto nakládání s oposicí velmi těžce ohrožuje autoritu státu a jeho úvěry.

V posledních týdnech a měsících předvádí se také zde v Praze film s nadpisem: "Hory v plamenech". Tento válečný film ukazuje, jak na jižní frontě byl obsazen rakouskými vojsky vrch Col d'alto. Na jedné straně kopce jsou Italové. Tito Italové vrch navrtávají, dostávají se stále hlouběji a hlouběji a rakouská vojska slyší stále zřetelněji strašlivé rachocení vrtaček. Do tohoto vrchu jest snášeno stále větší množství dynamitu a na konec jest vyhozen do vzduchu.

Musí nám přece býti jasno, že dnes nejen my, nýbrž každý, ať zde či tam ve světě, sedí na takovém vrchu v plamenech, a při této příležitosti musíme opět jednou konstatovati: Muži, kteří do tohoto hořícího vrchu, ať vědomě či nevědomě nosí dynamit, sedí nejen na nejkrajnější levici, nýbrž i na pravici této sněmovny. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Schubert. Uděluji mu slovo.

Posl. Schubert (německy): Dámy a pánové! Nejen v domácnosti jednotlivcově, nýbrž i ve slavné sněmovně nastalo velké čištění a provoz byl tak zracionalisován, že není zapotřebí již pracovati, ba ani mluviti, nýbrž stačí automaticky zvedati ruce, aby se lidu ukázalo, že pravda vítězí.

A pozdvižené ruce přinášejí nejen skutečné vánoční dárky, jako odnětí nebo snížení vánočního přídavku tisícům úřednických rodin, nýbrž i 50% zdražení zápalek a radostnou vánoční zprávu, že napřesrok dojde k dalšímu zatížení živobytí.

A pozdvižené ruce znamenají skoro ve všech schůzích, že se vydávají kolegové ochotné justici pro projevy, které by byly v mnoho hanobeném císařském státě rakouském nikdy nevedly k odnětí imunity, které nám však stále podávají důkaz o svobodě, jak vy ji představujete a které nacházejí své přímé pokračování v oněch drakonických, rdousících opatřeních rudých ministrů vnitra nebo policejních presidentů. (Posl. dr Rosche [německy]: Nechceme naprosto podporovati komunisty, ale co se děje v případě posl. Majora, to je zřejmá ostuda!) Ano, to jest ostuda. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

A pozdvižené ruce znamenají také ještě souhlas s oním druhem zákonodárství, které Vídeňák označuje slovem "fortwursteln" a kterému se zde dává jméno "novelisace".

V této soustavě projevuje se velký rozpor ve vládním táboře, který se musí před veřejností tajiti a tak dlouho, jak jen možno vyrovnávati. Nedostatek odvahy k pravdě a k jasnému řešení nutí vás stále, abyste dělali politiku ze dne na den, která jest diktována starostí o udržení většiny a nikoliv starostí o lidi, jejichž zájmy jedině měly by míti vliv na zákon, podle něhož jednáte, na vaše činnosti a opominutí. Neprovozujete dalekosáhlou politiku, ačkoliv byste přece musili nebo měli věděti, že jen velkorysý program může pomoci hospodářství, krvácejícímu z tisíce ran.

Sotva uplynulo 6 měsíců, přichází nové provisorium. Leží před námi zase novela, tisk 1538, která upravuje zákonitá ustanovení nejen o ochraně nájemníků, nýbrž i o bytové péči a o podpoře stavebního ruchu, ačkoliv ustanovení o státní záruce a státním příspěvku byla již v úterý prodloužena zvláštní novelou.

Zač lze považovati sliby slavné vlády a jejího ochotného nástroje, parlamentu, vidíme z toho, že máme znovu projednávati prodloužení. Slavná sněmovna přikládá rovněž tak malý význam tomu, aby plnila sliby, jako velemoudrá vláda, a obě se pak nesmějí diviti, když jejich vážnost mizí jako březnový sníh, když selhává důvěra v hlasitá slova a jalové sliby, a pak nesmějí stále tvrditi, že podkopáváme víru v demokracii, poněvadž ony samy se křečovitě snaží v očích obyvatelstva ponížiti tuto demokracii, jejímiž exponenty a ochránci chtějí a mají býti.

A byť sebe více spekulovaly na zapomnětlivost voličů, přece nemohou sprovoditi se světa ani to, že se po léta vydává novela za novelou, ani opětovných slibů, že věc bude konečně upravena. I když jste novelu v loni usnesenou nazývali poslední, přece ani dnes neprojednáváme ještě tu nejposlednější. Doprovázíte i její uzákonění slavnostním slibem, že v příštích měsících bude podpora stavebního ruchu a ochrana nájemníků konečně upravena. Budete-li míti k tomu odvahu a sílu, musí přece ukázati nejbližší doba, nebo budeme zase konstatovati, že jste znovu nedostáli danému slibu. Vždyť podpora stavebního ruchu jest co nejvíce omezena a tím horší následky mají tato stálá provisoria, která překážejí rozvoji stavební činnosti, zvláště když při nynějším hospodářském stavu peněz a pracovního trhu jest popud ke stavbám beztoho nanejvýš nepatrný. Především dlužno se zabývati ustanoveními o podpoře stavebního ruchu, poněvadž jim přísluší přednost v zákonech o ochraně nájemníků a poněvadž teprve vydatná a dostatečná podpora stavebního ruchu může uvolniti cestu ke snesitelné úpravě nájemných poměrů.

Oposiční řečníci, ale i řečníci vládních stran až příliš právem kritisovali, že účastníci neobyčejně těžce mohou dosáhnouti nepatrných výhod zákona o podpoře stavebního ruchu. My jsme se nikdy zvlášť nedivili pomalé chůzi úředního šimla, který svůj klus v republice spíše zpomalil než zrychlil. V povolovacím řízení stavebních žádostí však byrokracie, která jest si vědoma své moci, velmi rafinovaně učinila zásadou tak trýznivé a pomalé řízení, že můžeme klidně tvrditi, že správní aparát dělá ze zákona o podpoře stavebního ruchu, o kterém se parlament usnesl, zákon na překážení stavebního ruchu. Jistě se smíme domnívati, že si úřady jsou vědomy, že úředně podporovanými a úředně způsobenými odklady se nejen těžce poškozují všichni stavebníci, nýbrž že se státně podporuje a působí pracovní krise ve stavební živnosti a ve všech stavebních průmyslech a stavebních živnostech, které souvisí s touto základní živností. Nejen že se počátek stavby tak zdlouhavým řízením obyčejně opožďuje o rok, četným stavebníkům se do konce vůbec znemožňuje stavěti, poněvadž se povolení úmyslně tak dlouho protahuje, až státní úvěr, který jest po ruce pro stavební záruku a příspěvek, jest vyčerpán a stavebníci jsou o zklamání bohatší a o výdaje na žádost chudší a mají nyní staveniště, kterého ani nemohou užíti podle jeho určení, ani nemohou jinak přiměřeně zhodnotiti. Poněvadž státní příspěvek 20 mil. Kč jest úplně vyčerpán a byl zvýšen jen o 10 mil. Kč, zdvojnásobí se nepříznivé důsledky, které vznikly pro velmi mnoho žadatelů. Vždyť si musíme přece ujasniti, že zákon o podpoře stavebního ruchu, který ustanovuje státní příspěvek jen pro nejmenší byty, může býti využit jen jednou vrstvou stavebníků, kteří donuceni největší nouzí o byty nebo usilujíce o vlastní domov jsou ochotni vzíti na sebe 40leté strádání všeho druhu a uložiti sami sobě největší oběť. Tací lidé a takové úsilí musí se všemi prostředky podporovati a nikoliv jim překážeti a činiti průtahy, zvláště tehdy nikoliv, když se stojí na správném stanovisku, že byt jest dnes něčím více než zbožím, při kterém určuje cenu jedině nabídka a poptávka.

Nemáme námitek, když se jako předpoklad pro vyplacení státního příspěvku a poskytnutí státní záruky žádá průkaz, že žadatel nabyl a má stavební pozemek, ale musíme při tom zároveň také poukázati, že to trvá měsíce, než se toto nabytí staveniště provede nebo povolí v pozemkových knihách. To platí především pro nikoliv řídká nabytí pozemků, při nichž musí dáti své svolení pozemkový úřad, a při nabývání stavenišť obcemi, které provádějí stavby a musí k tomu míti schválení dozorčích úřadů.

Dnes stojí již 1 až 2 roky sta domů a poněvadž schází souhlas pozemkového úřadu, nelze provésti zápis do pozemkových knih a lidem se nemohou vyplatiti dávno povolené hypoteční zápůjčky. Následek toho je, že se stavitelé a stavební řemeslníci dožadují peněz a dohánějí k exekucím, když se trýzněnému dělníku nepovede opatřiti si směnečnou půjčku na vysoké úroky, což jest zatížením stejně značným a nepředvídaným, jako zbytečným.

Skoro ještě hůře se vede obcím, které musí koupiti pozemky pro zamýšlené stavby. Koupě vyžaduje schválení dozorčího úřadu, ale podle platné novely o obecních financích se udílí jen tehdy, když jest prokázána výnosnost staveniště a tedy i průkaz povolení 2.5%ního státního příspěvku. Poněvadž se tento příspěvek z druhé strany povoluje teprve tehdy, když je prokázáno nabytí staveniště, jest kruh uzavřen. Pak se začíná proslavený několikaměsíční koloběh, v němž úřad ztrácí hlavu a obce státní příspěvek. Může se státi i jinak, ale pak nerozhoduje potřeba a nutnost obce, nýbrž národní příslušnost jejích obyvatelů.

Je-li však nabytí stavebního pozemku nezbytným předpokladem pro zajištění státní záruky a úrokového příspěvku, pak by logicky a spravedlivě musilo z toho povstati nepopíratelné právo na poskytnutí všech výhod vyplývajících ze zákona.

Nebo domníváte se, že můžete nésti odpovědnost za to, že předstíranými sliby můžete vylákati čekateli jeho úspory, když mu pak neposkytnete stavební podpory podle zákona, poněvadž se odhodlal ke koupi staveniště jen veden důvěrou v právo a zákon?

Co má počíti se staveništěm, když po několikaměsíčním čekání a obavách vidí, že jest podveden o všechny naděje? Pozemek má cenu jen jako staveniště. Nemůže-li ho užíti podle jeho určení, pak ještě ztrácí ročně několik set korun na úrocích ze svých těžce získaných úspor.

Když jest pozemek koupen, stavební plán, rozpočet a výpočet výnosnosti hotov, jsou zajištěny všechny přílohy a také povolení stavební půjčky, pak teprve počíná trnitá cesta povolovacího řízení. Má-li někdo smůlu, pak jest, jako v Brně, nejdříve referent na dovolené, potom se musí dáti operovati a teprve když se konečně provázen blahopřáním mnoha set stavebníků vrátí do úřadu, dostanou jeho děti spálu a teprve, když jest v jeho rodině epidemie úplně vyhlazena, počíná se povolovací řízení tím, že se skoro všechny stavební žádosti vracejí k doplnění nebo změně a lidé vůbec nevěří, že pro několik centimetrů na záchodovém okénku může se stavba odkázati do stavebního období příštího roku.

Mohli bychom uvésti celou spoustu případů, typických pro celou soustavu, ale sta nevyřízených žádostí již sama mluví velmi zřetelně. Pro ústřední úřady v Praze platí totéž, zde se soustřeďují průtahy do nejvyšší míry již proto, poněvadž Praha leží ještě dále od bydlišť čekatelů a již proto jejich volání po rychlém vyřízení zaniká neslyšeno a nevyslyšeno. Nemůže-li ministerstvo sociální péče zlomiti tento trpný odpor, pak se toto sociální pomocné dílo nejen zbytečně protahuje, nýbrž stává se mnohým nedostupným.

Největší vadou krásy zákona a všech novel zůstává omezení státního příspěvku na 10 let. To nejen znemožňuje svědomitý výpočet výnosnosti, nýbrž ohrožuje velmi mnoho existencí po 10 letech, nesplní-li se naděje stavebních čekatelů, že se jim dále i po 10 letech poskytne 2.5%ní úrokový příspěvek v plné výši nebo aspoň snížený.

Byt, který se státním příspěvkem stojí nyní 120 Kč měsíčně, bude po 10 letech, až tento příspěvek ustane, státi 180 Kč a až uplyne osvobození od daní, 234 Kč a k tomu dlužno připočísti ještě případné dávky z nájemného, takže nastane potom zvýšení více než dvojnásobné. S tím většina stavebníků nepočítá, částečně proto, že neznají důsledků nastávajících po uplynutí 10 nebo 15 let, částečně proto, poněvadž se oddávají naději, že státní příspěvek bude prodloužen. Vinen touto nejasností a mylným výpočtem výnosnosti jest zákonodárce, poněvadž ponechává nerozřešeným prodloužení státního příspěvku nebo činí na něj naději.

V zájmu konečné úpravy bytového hospodářství a podpory stavebního ruchu přáli bychom si pokud možno jasné řeči, aby se čekatelé nesváděli k závazkům, jichž nemohou již plniti, jakmile příspěvek přestane, a tím ohrožují nejen majetek, nýbrž i oběti namáhavě přinesené v prvních 10 letech.

Dokonce jasné ustanovení, že po 10 letech příspěvek přestává, nebylo by tak zlé jako buditi klamné naděje, poněvadž se jako čekatelé mohou hlásiti jen ti, kdož předem počítají s tím, že příspěvek bude zastaven.

Nejsme nikterak pro to, nýbrž spíše hájíme požadavek, aby 2·5%ní státní příspěvek byl zákonem ustanoven na tutéž dobu, jako osvobození od daní, a tedy aby přestával teprve v této chvíli. To by umožnilo jasný počet, poskytlo by tisícům možnost stavěti a jistotu pro stavbu a po uplynutí výše zmíněné lhůty bylo by snadno lze konvertovati zbývající dluh z půjčky a úrokovati jej částkami snadno dosažitelnými.

Druhou chybou jest omezení 2·5%ního příspěvku na směšně nepatrnou úhrnnou částku 10 mil. Kč. Nemůže stačiti a nepostačí a nastanou o něj závody. Protekčnímu hospodářství se tím otvírají dvéře dokořán, zvláště že nedosáhnou cíle ti, kdož nejprve podali žádosti nebo nejnaléhavěji potřebují podpory, což by páni v Praze nemohli asi spravedlivě posouditi ani tehdy, kdyby i chtěli. Připomínáme si zde významný případ německého stavebního družstva v Novém Bohumíně, v jehož spisech byl dopis místního výboru jako jemný pokyn pro rozhodujícího referenta u ústředního úřadu, aby z národních důvodů odepřel družstvu jakoukoliv stavební podporu.

Chcete-li pomoci, aby pronikla zásada, že před zákonem jsou si všichni rovni, musili byste již z výše uvedených důvodů, ale i v zájmu rovného a spravedlivého zacházení ustanoviti, že všichni čekatelé, kteří v určité lhůtě podali své žádosti, mají zaručený nárok na státní záruku a státní příspěvek, i tehdy, kdyby z viny úřadů nemohli zároveň prokázati, že nabyli a drží stavební parcelu.

Dodatečné, snad nutné zvýšení státního příspěvku musí býti možné, neboť tím dosáhnete, že všichni čekatelé budou požívati výhod zákona a u žádného nepovstane pocit, že neprávem byl z toho vyloučen.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro osídlovací a bytovou politiku jest otázka stavebních pozemků. Poněvadž se dnešním návrhem prodlužují ustanovení o jejich nabývání, dovolte mi i k tomu několik slov, poněvadž vedle úpravy cen na trhu stavebních hmot úprava cen na pozemkovém trhu má rozhodný vliv nejen na cenu stavby, nýbrž i na cenu nájemného.

Znám případy, kdy dělníci, kteří si vybudovali vlastní domy, musejí 40 let platiti pozemkovou rentu více než 30 Kč měsíčně dosavadnímu majetníku stavebního pozemku, a to jen proto, poněvadž stavební pozemek proti jasným ustanovením zákonů a pozemkové reformě nebyl přidělen žádající obci, nýbrž nové venkovské šlechtě, která ornou půdu, získanou za babku, prodala jako drahé stavební pozemky za lichvářské ceny a stala se nejen pánem, nýbrž i poživatelem pozemkové renty v neslýchané míře.

Proti tomu vznášíme zase svůj starý požadavek, aby se obec stala pánem pozemkové renty, a žádáme, aby stát všemi svými prostředky toto úsilí podporoval.

Chceme-li učiniti obec pánem pozemkové renty, která by nejen zasahovala úpravou cen na pozemkovém trhu, nýbrž přímo jej ovládala, musíme zvoliti cestu vedoucí k cíli. Není ani krátká, ani pohodlná, ale jest jistá a jest to cesta, která umožňuje trvalou podporu stavebního ruchu a zdravou osídlovací politiku, která si vytkla za úkol nejen opatřiti scházející obytné místnosti, nýbrž i nahraditi ony sklepní díry a nezdravé místnosti, které se neprávem nazývají "byty", opatřením náhradních místností hodných člověka.

Chce-li ministr soc. péče důsledně kráčeti po této cestě ze sociálních a zdravotně-technických pohnutek, musí si zajistiti podporu svých kolegů z ministerstva financí a vnitra.

Domníváme se, že všechny příděly dávky z přírůstku hodnoty obcím měly by obce, především však města a městyse rozhodně odváděti kmenovému jmění a neužívati jich k běžným výdajům. Kmenové jmění obcí mělo by se z polovice ukládati v pozemcích tak dlouho, až obec bude míti ve vlastnictví 50% veškeré stavební plochy a výtěžky, povstávající prodejem ke stavebním účelům, měly by se stále užívati k nabytí nových pozemků, až by byl zajištěn 50%ní podíl stavební plochy ve vlastní obci.

Stejnému účelu měla by sloužiti obecní dávka z nezastavěných pozemků, která by se měla všude zavésti, při čemž jest nutno přesně vymeziti pojem "nezastavěného pozemku", aby libovolně nebo podle politického složení příslušného obecního zastupitelstva nebyla orná půda zdaněna touto obecní dávkou nebo od ní osvobozena.

Víme až příliš dobře, za jak těžkých poměrů dnes musejí obce hospodařiti a že velmi mnoho z nich jest na pokraji otevřeného ohlášení konkursu. Známe také důvody těchto poměrů, za které státní moc a vládní většina nesou odpovědnost, kterou jim nikterak nezávidíme. Trváme-li přes to a právě proto na svém návrhu v plném rozsahu a hájíme jej, uznávajíce všechny důsledky z něho vyplývající, vede nás především snaha postaviti bytovou a osídlovací politiku na trvalý a jistý základ, ale také úsilí ponenáhlu osvoboditi obce z dnešního nouzového postavení, ve kterém se octly nikoliv vlastní vinou. Naše stanovisko jest usnadněno tím, že jednak městská dávka z nezastavěných pozemků již obsahuje určení svého účelu, jejž svým návrhem chceme zajistiti a roční její výnos nemá zvláštní úlohu v obecním hospodářství, ale jistě nahromaděna může za několik let býti účelně užita. S druhé strany nelze však skoro nikdy odhadnouti ročního příjmu z dávky z přírůstku hodnoty a její výše závisí na počtu a druhu majetkových převodů v hospodářském roce, takže v malých obcích se v mnohých letech rovná nule, v jiných pak vynese několik tisíc Kč. Na takových náhodách nemůže a nesmí býti vybudován obecní rozpočet a normální roční výnos má v hospodaření všech obcí zcela podřízený význam.

Ale i tehdy, kdyby obce ztratily ročně několik tisíc Kč příjmů, musíme tento návrh udržeti, poněvadž sleduje daleko vyšší cíl:

1. učiniti obec pánem pozemkové renty, 2. rozmnožiti kmenové jmění a tím i běžné příjmy obce.

Jak ohromných výhod se dosáhne provedením prvního bodu, bylo vylíčeno na jiném místě. Ale i dosažení druhého účelu jest stejně důležité, ne-li ještě důležitější. Obce úpí dnes v úrokovém otroctví v míře dosud neznámé a všechny státní zákony je vědomě nebo nevědomky ještě hlouběji do něho zatlačují, především ohromná prázdnota zemského fondu podle nejnešťastnějšího ze všech zákonů, zákona o obecních financích.

Stát dovedl svým fondovým hospodářstvím dáti se právě na opačnou cestu, než kterou se u fondů má kráčeti. Fondy mají se tvořiti, aby se zabránilo dluhům, on vytvořil fondy proto, aby se dluhy dělaly. A tato velká moudrost československého finančního umění se musí nutně přenášeti na komunální hospodářství a tento pokus si troufáte nazývati: sanací obecních financí. Stát sám nezachrání obce z dnešního otroctví, nezmohou-li se na vůli, sílu a odvahu, aby spolupracovaly o svém osvobození.

Dnešní způsob hospodaření jest pohodlný, ale také prostý odpovědnosti. Hraditi výdaje dluhy, to znamená žíti na útraty dětí, to znamená okrádati následující generaci o právo na samosprávu. Vždyť se přece s tužkou v ruce může vypočítati den, kdy všechny obecní příjmy již nestačí na zúrokování a umoření dluhů. Naši potomkové budou se tedy musiti starati o úroky za hříchy otců, ale nebudou míti již co spravovati, leda konkursní podstaty.

Vyňaty budou obce, kde se pečlivá správa po desítiletí starala, aby hájila majetek obcí a rozmnožila jej a kde jest proto jistý pramen příjmů.

Tatíček stát sám vydal zákon, jímž by byl mohl buňkám státu, obcím, zvětšiti majetek a příjmy, byl by je měl zvětšiti podle jasného znění zákona. Zneužil však velkého díla sociální pomoci, pozemkové reformy, k nejšpinavějšímu obohacení jednotlivců, vytvořil novou českou venkovskou šlechtu a přece se na této šlechtě nikdy nedožije radosti, neboť ona bude státu, svého státu dále užívati k neodpovědnému vlastnímu obohacování.

Obce zchudly, byly podvedeny o své právní nároky a nyní pro ně nezbývá již pozemků, nýbrž jen výtka, že lehkomyslně hospodařily. Podle platných zákonů má se k úhradě obecních výdajů užívati především výnosů z kmenového majetku. Statistika těchto kmenových majetků ukázala by směšnou úlohu, kterou mají dnes hospodářství měst, ukázala by však také, jak je nutno je zvýšiti v zájmu majetkové situace a hospodaření jednotlivých obcí. Přes dobu nouze a finanční nouzi měst považujeme doplnění kmenového majetku a částečné jeho uložení ve stavebních pozemcích za nutný předpoklad nejen bytové a osídlovací politiky, nýbrž i finančního hospodářství našich obcí.

Cesta jest dlouhá, úkol jest velký a těžký, ale na počátku jest čin a udělati počátek jest rovněž tak nutno, jako konati činy. Při definitivním řešení otázky ochrany nájemníků považujeme za nemožné zatížiti nájemné jinými městskými dávkami, než které jsou spojeny s nějakými výkony, tedy vodným, stočným, poplatkem za odvážení smetí atd. Především musí zmizeti přirážka k nájemnému, která často byla vyhnána až do sadistické výše 40%ního zatížení nájemného. Musí zmizeti především proto, že jest nejen nesociální, nýbrž i nespravedlivá a nestejnoměrná, takže nerovnoměrně zatěžuje nejen týž pracovní příjem, nýbrž i stejně velký byt. Značný úbytek, který tím obcím povstane, budiž rozhodně nahrazen závaznými příděly ze státní pokladny nebo přímým přenecháním státních příjmů.

Poněvadž však aspoň pro přechodnou dobu vládní většina trvá na dávce z nájemného, žádáme, aby se jejího výtěžku užívalo výlučně pro bytovou péči obcí a to tím spíše, že se stát domnívá, že se může vzdáti další přímé podpory již nyní, ačkoliv ani nebyl odstraněn nedostatek bytů, ani nezmizela bytová nouze.

Stále vášnivěji se i u nás vede každoroční boj o uvolnění závazků, jimiž stát zasahuje na bytový trh tím, že jej upravuje a omezuje. Obyvatelstvo štěpí se na dva tábory stanoviskem k bytovému zákonu pro a proti. I když stále ještě jednotlivé politické strany mají jednotné politické stanovisko, není stanovisko jednotné ani u jednotlivých členů stran ani u jednotlivých nájemníků. Neboť dnes to již neznamená: zde nájemníci, tam pronajimatelé, nýbrž jednotná fronta nájemníků byla dávno prolomena a dnes jsou aspoň tři rozličné druhy nájemníků, kteří za stejných příjmových a bytových poměrů platí ve stejném venkovském městě za byt v jednom případě 10 Kč, ve druhém 60 a ve třetím 150 Kč. Víme, že nejde o otázku pouze v tomto státě, nýbrž ve všech evropských státech, víme však také, že se ve většině států s větší odvahou a s vynaložením větších částek zahájilo a připravuje dlouhodobé řešení této otázky. Hájíme-li stanovisko, že nynější závazky nesmějí míti věčnou cenu, nemůžeme za nynějších poměrů a v dnešní době nouze naprosto mluviti o radikálním řešení. Musí teprve uplynouti doba zákonitého nátlaku, až výdělečné a mzdové poměry budou stabilisovány a velkorysým podporováním stavebního ruchu dostanou se na bytovém trhu nabídka a poptávka do takového poměru, aby se tím nájemné nejen ve starých domech udrželo na snesitelné výši, nýbrž i v nových domech bylo přiměřeně sníženo. Této tendenci odporuje ovšem to, že nové domy jsou obyčejně zatíženy věcnými úvěry na 40 let a zvláště to, že, jakmile přestane osvobození od daní, bude nájemné ve 30% zatíženo daní z nájemného s přirážkami a stejně zatíženo dávkami, k jejichž vybírání jsou obce nuceny zákony státu a dobou nouze.

I když se snad nikoliv docela neprávem tvrdí, že již dnes v jednotlivých obcích nabídka bytů přesahuje poptávku, pak jde skoro vesměs o větší byty a o byty s nájemným, jehož člověk hledající byt platiti nemůže. Ale i kdyby všichni lidé, kteří jsou nyní bez bytů, byli jimi opatřeni, nesmíme přece zapomínati na statisíce těch, kteří bydlí v tak bídných místnostech a jsou tam natlačeni, že nelze dobře mluviti o bytech a bytová péče má nejen čeliti bytové nouzi, nýbrž i zmírňovati bytovou bídu a odstraňovati ji, neboť bytové nároky v této zemi jsou tak skromné, již když je srovnáme s Německem, o Anglii vůbec nemluvě, že mohou býti veskrze splněny. I dobře míněná zlepšení nedosahují zde ani očekávaného ani kýženého výsledku a to proto, poněvadž vždy přicházejí příliš pozdě. Kdybyste byli dbali našich návrhů a z dávek přírůstku hodnoty zřídili městské pozemkové fondy, kdybyste byly obecní majetek rozmnožili podle ustanovení, která jste sami vydali a která jsou obsažena v zákonech o pozemkové reformě, byli byste tím otevřeli obcím aktivní položky a prameny příjmů a byli byste tím posloužili lidem, kteří musili stavěti nebo najmouti nové byty. Celé tucty německých měst v říši mohly přes velkou finanční nouzi vyvinouti vzornou a velkorysou stavební a osídlovací činnost, poněvadž po léta rozmnožovaly pozemkový fond a pozemkový majetek a užívaly ho ve smyslu a ve prospěch veškerenstva a nikoliv jednotlivců. Kdybyste byli tvoříce a především provádějíce pozemkové zákony aspoň trochu studovali Damaschkeho nebo spisy jiných pozemkových reformátorů a nikoliv literární brak: "Jak vás udělám bohatým a šťastným" (Souhlas.), pak byste byli domácí půdu dali našemu lidu hladovějícímu po půdě a nemajetným obcím a nikoliv lidem, jimž půda není svatá, není pramenem výtěžku, nýbrž jest jen předmětem čachrování a lichvaření. (Souhlas.) Pak byste byli nesměli především státní pozemkový majetek tak nesmyslně rozmnožiti, že s bídou získáte z vašich čistých výnosů z hektaru jen haléřové čisté zisky (Výkřiky posl. Geyera a Kaspera.), ale při ustanovování daňové základny u soukromého pozemkového majetku žádáte stokorunových výnosů z hektaru a činíte je základem výměru. Což vám schází cit pro to, jak veliké jste učinili bezpráví, jak poskytujete přímo vzorný příklad hospodářství, jaké nemá býti? Nouze a zoufalství není jen ve městech větší než kdy jindy, poněvadž se z továrních komínů již nekouří, ony pronikají na venkov a snad teprve nyní poznáváte škodu, kterou jste způsobili před 10 lety, kdy byla možnost tisíce lidí nejen usaditi, nýbrž jim dáti půdu, která by je byla živila, zatím co dnes rozmnožují statisíce nezaměstnaných.

Německo se pokouší vnitřní kolonisací vyřešiti část, třeba jen nepatrnou, otázky nezaměstnaných. Přes to, že jsou zde jiné poměry, mohla by reforma částečně pomoci. Pozemkové zákony totiž nevytvořily nových pracovních míst, nýbrž je uloupily, pokud byla obsazena Němci. Varujeme před tím, aby se každé sociální reformy nezneužívalo k počešťovacím opatřením a více než kdy jindy musíme žádati národní samosprávu, neboť jen pak můžeme čeliti vašemu úsilí vzíti našemu lidu jeho německou domovinu a našim pracujícím lidem jejich pracovní místa; a až budeme pány v území námi osídleném, pány půdy a pracovního místa, pak dáme lidem to, co jim odpírá váš systém, chléb a práci. (Potlesk na levici.)

V této souvislosti připomínám návrh na zbudování tisíce rodinných domků, který již r. 1924 podal kol. Simm. Ve svým povýšeném opovrhování oposicí jste ho nedbali, třebaže jste ho nepřezkoušeli a nediskutovali o něm. Kdybyste měli aspoň tolik citu pro odpovědnost, jako věcná oposice, která nezamítá každého vládního návrhu bez rozmýšlení, nýbrž jej zkoumá, věcně kritisuje a podává pozměňovací návrhy, ačkoliv dobře ví, že všechna tato práce jest marná, neboť dovážíte z Paříže vojenský výcvik, gumové zboží a voňavky, ale nikoliv parlamentní mravy!

Při zkoumání byli byste musili na to přijíti, že provedení návrhu bylo by mělo nejen příznivý účinek na bytový trh, nýbrž i podpořilo úsilí, aby se část velkého zástupu nemajetných stala majetnými a byli byste v četných oborech měli jednou užitek z těch poměrů, které vyplývají z vlastního domova, zdravého bytu a spořádaného rodinného života.

Usedlé a majetkem lépe zajištěné dělnictvo také by daleko lépe snášelo krisi, která dnes zachvátila naši zem, a síla odporu jednotlivce proti nouzi dnešních dnů byla by zcela značně silnější. Vítáme, že jste se v dnešní těžké době vyhnuli protisociálně působícím vzestupům nájemného; vždyť jsou desetitisíce lidí, kteří nemají práci a proto nemohou platiti ani nejskromnějšího nájemného. Celý velký problém není otázkou nájemného, nýbrž již spíše peněžních úroků a konec konců závisí na tom, podaří-li se zaručiti lidem zajištěný a přiměřený důchod, který by jim dovoloval přiměřenou jeho část vydávati na byt.

Dnes jsou tisíce lidí, kteří čtvrtinu až třetinu svého příjmu vydávají na nájemné a jsou statisíce lidí, kteří výdajem na nájemné jsou nuceni své ostatní životní potřeby snížiti hluboko pod minimum. Vždyť vůbec nemůžete a pravděpodobně ani nechcete jen zástupům státních zaměstnanců při všeobecném zvýšení nájemného zaručiti opravnou protihodnotu na požitcích. Váš vliv na ostatní mzdové a výdělkové poměry rovná se nule a každá státní ochrana byla by dříve nebo později prolomena. A přece se této otázce nevyhnete a miliony lidí jsou stále rozčileny, poněvadž neznají druhu, účelu a tempa vašich opatření. Zatím co novelujeme, jest velký návrh na reformu prý již hotov a jeho ustanovení jsou obsažena ve stech paragrafech. Tajemství jeho obsahu se přísně střeží před očima oposice a až bude návrh předložen k projednání, bude musiti býti v několika hodinách promrskán a oposice, která také zastupuje miliony voličů a nájemníků, bude zase z každé spolupráce vyloučena. Právě proto, že později nebudeme moci užíti žádného vlivu, mluvíme již dnes ke všem těmto otázkám a říkáme vám již dnes, že jen velké dílo může pomoci a že teprve co největší podpora stavebního ruchu může uvolniti cestu pro jiné bytové zákony.

Ještě nikdy nebylo tak naléhavé vkročiti na cestu podpory stavebního ruchu jako nyní. Nejen aby se čelilo bytové bídě a bytové nouzi, nýbrž i pro krisi. Hospodářství mohlo by tím býti uvedeno do pohybu na značném úseku. Nebudete se moci vyhnouti ani otázce peněžních úroků, chcete-li zlevniti stavbu a bydlení, i když vám snad pro tato opatření prozatím nic nezbývá. Neboť i Brüning stal se v několika týdnech ze Šavla Pavlem a boj mezi krví a zlatem vzplane i zde. Musíte nájemné osvoboditi od daňových přirážek a dávek z nájemného, zase podle německého vzoru. Dnes na 100 Kč nájemného tíží 70 Kč daní a dávek obcím, které jsou v nouzi pro vládní opatření, ale i 40 až 50%ní zatížení nájemného znemožňuje jakoukoliv reformu. Až zrušíte tyto dávky, nezapomeňte, že toto velkolepé gesto vás samy nestojí nic, že lví podíl přivádí obcím, malý zbytek okresům a zemi. Vedle přirážek jde o větší příjmové položky obcí, jimž je musíte jinými příděly nahraditi tím spíše, že obce při novostavbách zvláště při volném způsobu stavby musejí přinášeti mnohem větší oběti, než stát se svou podporou stavebního ruchu, jak jsem jednou prokázal. Než bude zahájena stavební sezona, žádáme jednak radikálního zakročení na trhu se stavebními hmotami, jednak zákonité úpravy nároků stavebních řemeslníků a zajištění tarifních smluv stavitelů.

Podporujte stavební družstva a nezatěžujte je trýznivými daněmi a dávkami. Plně uznávajíce četné potíže, se kterými se setkává brzké a spravedlivé rozřešení této otázky, doufáme přes všechna zklamání z posledních let, že bude dodrženo ministrovo slovo a že budou dodrženy sliby parlamentu. V dnešní novele nemůžeme viděti ani pokus o částečné řešení, nýbrž jen zahanbené gesto z rozpaků, které nám více má předstírati, že existuje nějaká vláda, zatím co přece dva nepřátelské tábory jen uzavřely příměří opravdu doufajíce, že čas všechno vyléčí. Vidíme, že dnešní doba neléčí, nýbrž otevírá stále nové rány a že naše hospodářské tělo jest na smrt nemocné. Na sjezdu sociálně demokratické strany v Německu bylo prohlášeno, že sociální demokracie má býti lékařem u lože chorého kapitalismu. (Výkřiky posl. Geyera a Simma.)

Nepřejeme si, aby se kapitalismus vyléčil, nýbrž aby ve smýšlení a hospodářství nastal obrat v našem smyslu. A ohlášený návrh konečné úpravy pomůže jen hospodářství a jeho nositelům, lidem, jestliže si pro podstatná ustanovení bezúročně vypůjčí národně socialistické myšlenky. (Potlesk.)