Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

195 poslanců podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr Mlčoch.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Místopředseda Špatný zahájil schůzi v 11 hod. 15 min. dopol.

obdrželi: dodatečně na schůze dne 16. a 17. prosince, jakož i na dnešní schůzi posl. dr Törköly, dodatečně na schůze dne 16. prosince, jakož i na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr Stránský - pro neodkladné zaměstnání.

Do výboru dopravně-technického vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. B. Procházku za posl. Tykala.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. Horpynku.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Hudce za posl. inž. dr Touška; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeitsund Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Gläsela za posl. Hellera.

počátkem schůze:

1543. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 1538), kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče.

1544. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1540), jímž se mění čl. XVI, odst. 1., písm. b) uváděcích ustanovení k zákonu ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

Těsnopisecká zpráva o 147. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané tištěné návrhy:

1533. Návrh posl. Platzera a druhů na poskytnutí mimořádné pomoci nouzovým okresům v jižních Čechách.

1534. Návrh posl. Krumpe a druhů na zařazení města Litoměřic do činovného skupiny míst B.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti ze zprávy těsnopisecké o 159. schůzi v řeči posl. K. Procházky výrok ohrožující bezpečnost státu.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1, jímž jest:

1. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu (tisk 1538) zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 1543) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je p. posl. Langr. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Soc.-politický výbor pojednal ve své schůzi o vládním návrhu zákona č. 1538, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče. Touto vládní osnovou se prodlužuje dosavadní platný zákon, týkající se bytové péče, pouze o 6 měsíců, a to do 30. června 1932 s některými menšími změnami. Vláda se domnívala, že toto krátké provisorium stačí, aby byl zachován dosavadní zákonný stav a že v této době 6 měsíčního provisoria bude možno uzákoniti osnovu zákona předloženou ministerstvem soc. péče, kterou se má konečně vyřešiti bytový problém definitivním způsobem. Přes to, že provisorium je poměrně velmi krátké, pouze 6měsíční, přichází vláda s některými změnami dosud platného bytového zákona. Jsou to změny, které jistě nebudou vyhovovati nikomu, kdo je na existenci bytových zákonů interesován. Jednak budou nespokojeni ti, jichž se dotýkají některé změny tímto zákonem navrhované, jednak ovšem - a myslím, že vším právem - budou nespokojeni ti, kteří se domnívali, že novým bytovým zákonem jim bude povoleno zvýšení nájemného do určité míry. Myslím, že právo k nespokojenosti budou míti zejména majitelé malých domků, kteří tímto prodloužením nic nezískají.

Soc.-politický výbor pojednal o všech těchto věcech, uvážil všechny důvody pro event. změny dosud platného zákona, uvážil stávající poměry na bytovém trhu i hospodářské poměry v republice vůbec a přišel k přesvědčení, že v této době nelze přijíti s novým, pronikavým zatížením malého pracujícího lidu. Přes to, že uznává těžkou hospodářskou situaci, zejména majitelů domů malých, nemohl se rozhodnouti pro to, aby bylo zákonem povoleno zvýšení nájemného. Soc. politický výbor uznává tedy těžkou situaci majitelů malých domů, ale je si zároveň vědom, že zvýšení nájemného v malých domech by znamenalo sice na jedné straně hospodářské posílení majitelů malých domů, ale na druhé straně těžké hospodářské a sociální poškození ještě větších chudáků, totiž těch, kteří u majitelů malých domů bydlí. Je právě zajímavý fakt, že dosud měli štěstí pouze majitelé domů velkých, že dosavadními zákony jsme vždy přispívali k uspokojení majitelů velkých domů, poněvadž to celkové hospodářské poměry dovolovaly. Tímto novým zákonem uspokojujeme také aspoň z určité části majitele domů velkých. Bylo vytýkáno vládní předloze, že není sociálně spravedlivé, když ze zákona o ochraně nájemníků vypouští ty, jichž zdanitelný důchod činil za poslední 3 leta průměrně 75 tisíc a když z ochrany vypouští pouze 5pokojové a větší byty.

Soc. politický výbor není toho názoru, že je to sociální nespravedlnost, spíše kloní se většina soc.-politického výboru k názoru, že vlastní sociální nespravedlnost nespočívá v tom, že se touto předlohou nepřináší nic majitelům malých domů, nýbrž že by se mohla viděti sociální nespravedlnost spíše v tom, že vlastně pomáháme těm, kteří ani pomoci nepotřebují tolik, jako majitelé malých domů. Je jisté, že ti, jejichž důchod činí ročně od 75 tisíc Kč výše, nebydlí na periferii města v malých, nepatrných nájemních domech, nýbrž ve vnitřním městě, tedy v domech, které jsou jistě majetkem lidí bohatých - že tedy vlastně touto úpravou zákona pomáháme především ukojiti tužby a přání majitelů velkých domů, tedy z převážné části lidí bohatých.

Je však také pravda, že nynější hospodářské poměry bohužel nedovolují, abychom pro majitele malých domů učinili něco podstatného. Jedna možnost byla by ta, že bychom zvýšili nájemné pro nejmenší nájemníky to jest ovšem za dnešních těžkých hospodářských poměrů naprosto nemožné, ba vyloučeno. Ohromná nezaměstnanost dělnictva, celkové těžké hospodářské poměry, stagnace našeho průmyslu, zavírání závodů v určitých odvětvích průmyslové výroby - to jsou poměry, které naprosto nedovolují, aby na lidi už beztak těžkými hospodářskými poměry postižené uvaleno bylo nové břímě ve formě zvýšení nájemného, dokonce ne tím, že bychom likvidovali ochranu nájemníků vůbec, jak to někteří z pánů žádali.

Tedy to byly důvody, proč nebylo možno přistoupiti na toto řešení pomoci majitelům malých domů.

Druhou formou řešení by bylo, že by se posl. sněmovna usnesla na některých daňových úlevách pro majitele malých domů. Avšak ani tento způsob nebyl pro soc.-politický výbor přijatelný z jednoduchého důvodu, že státní finance jsou v této době takové, že není možno, aby stát ještě slevoval z daní, které má dosud k disposici, a tím ještě ochuzoval svou pokladnu. S politováním tedy musel se soc.-politický výbor usnésti na tom, že nebudou v tomto 6měsíčním provisoriu učiněna žádná opatření, jimiž by byly postiženy zejména malé a střední vrstvy našeho obyvatelstva. Přes to však usnesl soc.-politický výbor některé změny dosud platného zákona bytového: Vypuštěni byli z ochrany zákona ti, jejichž zdanitelný důchod jest aspoň 75.000 Kč, rovněž vyňaty byly z ochrany byty o 5 a více pokojích a konečně velké provozovny. Ustanovení toto netýká se ovšem bytů, v nichž nájemník buďto vůbec anebo z části provozuje své zaměstnání. Tedy lidé, kteří provozují ve svém bytě některý druh svého zaměstnání a obývají byt o 5 nebo více pokojích, nespadají pod toto ustanovení zákona a jsou z něho vyňati. Ustanovení o tom, že velké provozovny mají býti vyňaty z ochrany zákona, bylo podrobeno také určité kritice a byly vysloveny pochybnosti, zda bude možno správně definovati, co to je velká provozovna. Tato pochybnost má jistě své vážné důvody. Bude velmi těžké pro soud, aby rozhodoval, co dlužno míti za velkou, střední nebo malou provozovnu. Ale zákonem jest ustanoveno, že soud má vynésti svůj nález teprve po slyšení obchodní a živnostenské komory. Domníváme se tedy, že obchodní a živnostenská komora, jejímž hlavním účelem je, chrániti zájmy svých členů, tedy živnostníků a obchodníků, bude ve svém posudku velmi opatrná a že můžeme míti důvěru v obchodní a živnostenskou komoru, že nebude v jejích intencích, poškoditi zájmy živnostníka nebo obchodníka, tedy že nález o tom, co dlužno považovati za provozovnu velkou, bude v každém případě spravedlivý.

Vedle těchto důležitých změn, které jsou navrhovány touto předlohou, je dále změna, která jest již nepatrnější: Ustanovení dosavadního zákona, kde se dovoluje majiteli domu zvyšovati nájemné na 340%, když v jeho domě bydlí buď státní nebo okresní a zemský úřad, rozšiřuje se také na fondy státem spravované. To znamená, že tam, kde je úřad, spravující některý státní fond, má majitel domu právo od příštího termínu žádati úpravu nájemného na 340% proti dobám předválečným.

Dále je zde ustanovení, které se jenom prodlužuje, totiž ustanovení, které nedovoluje, aby obecní činžovní přirážky byly zvýšeny nad 200%.

To je vše, co se tímto zákonem mění na dosavadním zákonu o ochraně nájemníků. Sociálně-politický výbor, když jednal ve včerejší schůzi o této předloze, projevil jednomyslné přání, aby toto provisorium bylo již posledním. Také já jako referent sociálně-politického výboru projevuji zde nejenom přání, nýbrž i pevnou víru, že toto provisorium bytových zákonů je skutečně poslední a že, bude-li se slavná posl. sněmovna zabývati příště těmito otázkami, bude již jednati o zákonu velkém, zákonu rámcovém, který definitivně vyřeší všecky bytové problémy a zbaví posl. sněmovnu každoroční přítěže. Dosavadní provisoria zatěžovala jednak chod parlamentních prací, jednak zatěžovala také všecky politické strany, jelikož bytová otázka je tak ožehavý problém, dotýká se tak intensivně zájmů všech interesovaných složek, že bylo vždy velmi obtížno vyřešiti tuto otázku tak, aby nenarazila nápadně na tu nebo onu stranu. Nebylo však nikdy možno nalézti cestu, kterou bychom dospěli k uspokojení všech interesentů na tomto zákoně.

Domnívám se tedy, že ti, kteří budou povoláni, aby pracovali na definitivním upravení osnovy tohoto zákona, která byla předložena ministerstvem soc. péče v těchto dnech naší vládě, vynaloží na to všecku svoji píli a že svědomitě budou pracovati, aby v krátkém 6měsíčním provisoriu byla osnova projednána, propracována a způsobilá k tomu, aby se stala předmětem ústavního projednání slavné poslanecké sněmovny.

Toto myslím, že je přáním všech, kteří mají zájem na konečném vyřešení velkého bytového problému. Po uvedení všech těchto důvodů, které přiměly soc. politický výbor, aby dal souhlas k projednání vládní předlohy, nemohu než poprositi slavnou posl. sněmovnu, aby přijala osnovu vládního návrhu tak, jak byla včera schválena soc.-politickým výborem, beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu. Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Zajiček, dr Labay; na straně "pro" pp. posl. Schubert, Bezděk a dr Kalaš.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku na straně "proti", p. posl. Zajičkovi.

Posl. Zajiček (německy): Slavná sněmovno! Zásadu naší bytové politiky formuloval roku 1920 tehdejší sociálně-demokratický ministr soc. péče Habrman takto: "Nájmy ve starých domech mají býti přizpůsobeny nájmům v nových domech." Přizpůsobeny, neznamená, že nájmy mají býti ve starých domech tak vysoké jako v nových domech. Jestliže se tyto nájmy přizpůsobí, ukáže se rozpětí asi jedné třetiny. Jak dospějeme nyní k tomuto cíli přizpůsobení nájmů? Jsou tu dvě cesty. Jedni říkají: "O nájmy v nových domech se vůbec nestarejme a zvyšme nájmy ve starých domech." Kdo se ubírá touto cestou, musí zvýšiti nájmy ve starých domech asi osmkráte. Druhá cesta - kterou se ubíráme my - jest ta, že říkáme: Musíme se snažiti, aby byly sníženy nájmy v nových domech, pak netřeba tak podstatně zvyšovati nájmy ve starých domech.

Otázka: "Jak snížíme nájmy v nových domech?" má dvojí stránku. Jedni říkají: Pro tyto nájmy musíme určiti nejvyšší ceny. Zásadně jsme proti tomu, poněvadž říkáme, že takovýmto ustanovením nucené hospodářství, které má býti odstraněno, ještě by se zhoršilo. Ale ještě z jiného důvodu jsme proti tomu: Kdybychom určili nejvyšší ceny nájmů v nových domech, žádnému boháči ani nenapadne, aby stavěl činžovní dům. Mohlo by se namítnouti, že by pak zaskočila družstva a obce, které by mohly dosti stavěti. Zkušenost nás však učí, že družstva a zvláště obce, tento úkol nikdy nemohou splniti úplně a zcela a že tak jako dříve musí se ponechati největší volnost soukromému podnikání.

Ale jest ještě jiný prostředek, jak lze velmi citelně snížiti nájmy v nových domech: musíme stavěti co možno nejvíce. Musíme opatřiti co největší nabídku nových bytů, pak nájmy v nových domech klesnou samy sebou. Vidíme to již v praksi. V nových domech jest spousta velkých bytů, jež nelze pronajmouti, a pronajmou-li se, nestojí snad dvakráte nebo třikráte tolik, co stojí malý nebo střední byt, nýbrž značně méně, a to proto, poněvadž máme již nadměrnou nabídku velkých bytů v nových domech. Kdybychom nyní měli také nadměrnou nabídku malých a středních bytů v nových domech, klesly by samo sebou také tyto nájmy. Jestliže tedy říkáme, že třeba podporovati stavění, činíme to také proto, že chceme snížiti nájmy v nových domech.

Jak se podporuje stavění? Nejdůležitější jest, abychom zvláště ve velkých městech mohli dostati levná staveniště. Jest jisto, že do letošního léta v mnoha místech velmi podstatně klesla cena stavenišť. Pádem anglické libry nastal u nás velký nepokoj, mnoho lidí uteklo od českých peněz, byla kupována velká staveniště a výsledek byl, že ceny stavenišť opět stouply. Četli jsme v novinách, že ministr Bechyně pojal úmysl, aby byl parlamentu předložen zákon, podle něhož by nezastavěná staveniště byla postižena zvláštní daní ve prospěch státu a obcí. Návrh byl jistě dobře míněn. Můžeme však upozorniti, že podobný zákon již máme. § 38 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. poskytuje obcím právo, aby z takovýchto stavenišť vybíraly dávky. V praksi však tento zákon neměl téměř vůbec žádného výsledku. Bojíme se však jedné věci: Jestliže na tato staveniště bude uvalena nová dávka, bude leckterý držitel hleděti, aby staveniště zcela prostě prodal o tuto dávku dráže a účel tohoto zákona jest zmařen. Jsme si vědomi, že v této otázce musíme rozhodně postupovati radikálně, a domnívám se, že si můžeme klidně vzíti na odpovědnost, zavedeme-li pro velkoměsta tuto zásadu: Velká města nechť mají právo vyvlastniti velké pozemky způsobilé pro zastavění, a to nikoliv za obvyklou cenu, nýbrž za cenu mnohem nižší. Obce musily by pak tyto pozemky opatřiti silnicemi a kanalisací a mohly by staveniště prodati poměrně levně. Tak, jak to dělalo město Praha, nesmělo by se to dělati, neboť zakoupila kdysi od strahovského kláštera obrovské pozemky za pár korun m² a prodala je dále za tisíce korun. To není nic jiného než lichva. (Souhlas.).

Při této příležitosti musím upozorniti, že pozemkový úřad prodal velké stavební parcely. Na těchto staveništích stojí po 5 až 10 let domy a mnoho držitelů nemůže na ně dostati hypotéky, poněvadž mnoho spořitelen říká: "Nejprve ti musí být pozemek připsán, teprve pak dostaneš hypotéku." Bylo by tedy třeba, aby pozemkový úřad dal zaknihovati především tyto stavební pozemky.

Za druhé, abychom mohli podporovati skutečně velkou stavební akci, potřebujeme dostatek peněz. Musili bychom říci, že v Československu jsou poměry snad lepší než v mnoha jiných státech. Ale na druhé straně jsou státy, kterým se po této stránce daří lépe než nám a nemohu zamlčeti výtku, že jsou bohužel i německé peněžní ústavy, které jsou velmi upjaté a které se dokonce zdráhají půjčiti peníze na druhou hypotéku, i když jest dána státní záruka. Pak musíme, pánové, činiti vše, abychom snížili cenu některých stavebních hmot. Jest pravda, že velmi silně klesla cena stavebního dřeva, ale jest ještě také dosti stavebních hmot, jejichž ceny jsou ještě neobyčejně vysoké, na př. cement a železo, v některých krajinách také cihly. Nedávno jsme četli zprávu velké cementárny. Zatím, co všichni naříkají, tato cementárna prohlašuje, že jest s výsledky neobyčejně spokojena. Smím upozorniti, že jsem již před 13 měsíci podal sociálně-politickému výboru resoluční návrh, který byl také přijat, jímž se vláda vyzývá, aby se vším důrazem se přičinila o zlevnění těchto stavebních hmot. Resoluční návrh obě sněmovny přijaly a dne 20. března dovolil jsem si podati vládě interpelaci, kde jsem tuto resoluci připomněl. Pánové, konstatuji, že jsem na tuto interpelaci dodnes nedostal odpovědi, a dále konstatuji, že se vláda nijak nepřičinila o snížení ceny těchto stavebních hmot. Jest jisto, že v Německé říši jest dnes mnoho stavebních hmot o třetinu levnějších než u nás. (Souhlas.)

Při této příležitosti musím se ještě zabývati jednou věcí, která se stala posledního roku u nás velmi ožehavou. Asi půl druhého roku začíná si u nás v Československu prorážeti cestu tak zvané hnutí stavebních spořitelen. Dne 29. ledna t. r. podal jsem panu ministrovi sociální péče interpelaci, v níž jsem prohlašoval, že v Německé říši vzniklo mocné hnutí stavebních spořitelen, že nehledě k drobným spořitelnám, jest tam 15 velkých stavebních spořitelen se 170.000 stavebních střádalů a že tyto stavební spořitelny mají v Německé říši 2 miliardy zlatých marek. Upozorňuji, že u nás máme některé stavební spořitelny, které nemají zvlášť dobrý základ, a hrozí nebezpečí, že u nás lidé přijdou o peníze, poněvadž se o toto hnutí nikdo nestará. Tázal jsem se pana ministra, je-li ochoten dáti neustále dohlížeti na stavební spořitelny vzniklé v republice a solidně pracující stavební spořitelny v každém směru podporovati, je-li ochoten všude zakročiti, kde hrozí nebezpečí, že stavební střádalové budou poškozeni. Dostal jsem pak odpověď pana ministra, která mne uspokojila potud, že prohlásil, že chce podporovati solidní stavební spořitelny a že nechce dopustiti poškození zájmů střádalů. Ale upozornil mne, že nemá pro to žádného zákonitého podkladu. Tato družstva stavebních střádalů podléhají revisnímu svazu nebo obchodnímu soudu nebo zemskému úřadu, ale jejich vlastní činností se ministerstvo sociální péče nemůže zabývati. Kol. Krumpe v téže věci o něco později podal interpelaci ministrovi vnitra a ministr vnitra odpověděl mu nedávno asi totéž, totiž: Mne se rovněž nedostává zákonného podkladu, abych přezkoumal spolehlivost provolání a reklamních letáků těchto družstev, dále, abych prováděl přísnou revisi stran učiněných slibů a skutečně provedených plnění. Pánové, kdo se jen poněkud poohlédne, co se tu venku páše, diví se, že stát dosud Ilidně přihlížel k řádění jednotlivých agentů těchto družstev. Mám zde jeden leták, jest to jeden z mnoha, které kolují v celém Československu, a zde se ono družstvo vychvaluje takto: "Poskytne zápůjčku bezúročně", to je již prvý podvod: "každému".

Podle tohoto letáku i tomu největšímu trhanovi! Dále se tam praví, že první hypotéka stojí obyčejně 10%. Lež! Mimo to jest u nás každý, kdo obdrží zápůjčku, bez pojistného pojištěn, že jeho dluh do 100.000 Kč ihned zanikne, kdyby snad před jeho splacením onen člověk zemřel. Jestliže tedy dnes někdo přistoupí a dostane na stavbu 100.000 Kč, celý dluh 100.000 Kč zanikne, jestliže zítra zemře. Nejvyšším cílem jest, praví se tam, snížiti nejdelší čekatelskou dobu na nejkratší, tedy všem střádalům bez výjimky poskytnouti do 6 měsíců zápůjčku. To jest taková smělost, že musíme žasnouti, že žádný státní úřad proti tomu nezakročí. Ale nejlepší věc přijde teprve teď: Praví se tam, že veškeré risiko pro každého jednotlivce činí 10 Kč obchodního podílu, dále 10 Kč povinného ručení a 50 Kč zápisného. Tak se u nás dělají družstva a slibuje se lidem modré s nebe. Nespočetní agenti chodí od vesnice k vesnici, vybírají platy na účet, slibují lidem vše možné a myslím, že nejsou s to, aby splnili byť i jen 1% svých slibů. Stojíme na stanovisku, že konec konců jest povinnost vlády, aby přesně a neustále dohlížela na tyto stavební spořitelny, na druhé straně však, že musí v každém směru podporovati solidní stavební spořitelny. V ministerstvu soc. péče jest již vypracován návrh, jak se má dozírati na tyto stavební spořitelny. Návrh jest velmi dobrý, ale táži se dnes a již včera jsem se také tázal: Jaký to má smysl nechávati tento návrh v ministerstvu sociální péče? Bylo by přece rozumnější, aby tento návrh přišel do parlamentu, aby se učinila přítrž řádění těchto lidí.

Nyní k zákonu samému. Prohlašujeme docela otevřeně, že u mnoha kategorií bylo možno zrušiti ochranu nájemníků daleko rychleji a že by se tím nájemníkům nebylo příliš ublížilo. Neustále se mluví o ubohých nájemnících, ale nikoliv o tom, že jest tisíce drobných držitelů domů, kteří jsou na tom mnohem hůře než takový ubohý nájemník. V novele předložené parlamentu se praví - není to nové ustanovení - že stát, země, okres a obec mají platiti nájemné zvýšené o 340%. V této novele bylo toto ustanovení rozšířeno také na fondy spravované státem. Včera jsem podal návrh, aby toto číslo bylo zvýšeno na 400%, poněvadž všichni jsme přece toho mínění, že ochrana nájemníků platí pro slabé lidi. Dají-li se však chrániti stát a země, jest to podle mého mínění ostuda před veškerou cizinou. Podle druhého ustanovení mají býti zbaveni ochrany nájemníků všichni, kdo mají průměrný roční příjem 75.000 Kč. Toto ustanovení jest správné. Třetí ustanovení záleží v tom, že z ochrany nájemníků mají býti vyňaty pětipokojové byty. Ordinační pokoje lékařů, advokátní kanceláře nemají se počítati za pokoje. Ve výboru podali jsme dotaz: Jak je to se studovnou universitního profesora nebo s pracovnou spisovatele, redaktora? Rozhodnutí o tom nemůžeme přece ponechati soudům. Tato věc byla by se dala lehce vyjádřiti jasně v zákoně nebo aspoň uvésti v důvodové zprávě. Bohužel nestalo se to. Podle čtvrtého ustanovení mají býti z ochrany nájemníků vyloučeny místnosti najaté akciovými společnostmi, kommanditními společnostmi na akcie a společnostmi s ručením obmezeným. Když jsem takovýto návrh podal před 13 měsíci, řeklo se, že návrh nelze provésti. Nyní to najednou provésti lze. Páté ustanovení zní, že velké provozovny mají býti rovněž vyňaty z ochrany nájemníků. Nuže, co jest velká, střední a malá provozovna? V §u 11 zákona čís. 44/1930 Sb. z. a n. se praví, že o tom rozhoduje soud. Pan zpravodaj Langr dnes sám připustil, že hrozí nebezpečí, že dojde k množství sporů. Včera ve výboru navrhl jsem toto znění: "Velká provozovna jest taková, z které se v míru platil nájem 3000 zlatých korun." Jest to velmi jednoduché, ale návrh nebyl bohužel přijat.

Včera ve výboru jsem kritisoval a pan zpravodaj mi včera a také dnes dal za pravdu, že v posledních letech byly vydávány zákony jen ve prospěch držitelů velkých domů, ale pro držitele domků že se neudělalo nic. Nesmí se zde zapomínati, že jest tisíce socialistů, kteří mají malý domek, který snad zdědili. V jednom bytě bydlí, jiný pronajali. Tyto domky se rozpadají a tito ubozí majetníci domků nedostávají po léta ani haléře. Již před dvěma lety a před 13 měsíci a včera opět jsem prohlásil, že těmto majetníkům domků musíme poskytnouti úvěr. Tázali se mne, odkud se mají vzíti peníze. Žasnu, že stát ještě dnes dovoluje, že majetníci vil a velkých činžáků dostali již nejen desetitisíce, nýbrž statisíce podpor od státu a že je dokonce dostávají ještě dále, letos a tolik a tolik let. Ani ve snu nám nenapadne, že bychom chtěli vykonávati regresní právo, jde-li o nejmenší domky nebo družstevní domy, ale jest nepochopitelné, proč stát v dnešní těžké době nebéře peníze tam, kde skutečně jsou, a nedá je pak chudým drobným majetníkům domků. Z tohoto fondu mohlo by se také něco dáti chudým nájemníkům, aby mohli zaplatiti nájem. To jsou peníze, které leží na ulici, to jsou peníze, na které lze dnes sáhnouti, a přes to nelze přinutiti vládu, aby tento krok konečně jednou učinila.

Ve své řeči dne 19. listopadu 1930 prohlásil jsem s tohoto místa, že s největší pravděpodobností můžeme říci, že za rok dostaneme opět provisorium, že za rok se bude opět příštipkařit. Bohužel, měli jsme pravdu. Když jsme počátkem tohoto roku viděli, že vláda nečiní žádných opatření, abychom dospěli k definitivnímu bytovému zákonu, podal jsem dne 20. března vládě interpelaci, ve které se praví: Předseda vlády, několik ministrů a vůdců stran prohlásilo loňského roku s určitostí, že nechtějí již nynější zákon o ochraně nájemníků prodlužovati beze změny přes 31. prosinec 1931, že bytové otázky budou letos zcela určitě definitivně upraveny. Na podzim, prohlásil jsem dále, jak víme ze zkušenosti, nemá parlament potřebného času, aby tento důležitý zákon důkladně projednal. Jest nutno, aby tento návrh byl podán ještě před letními parlamentními prázdninami. To se žádalo dne 20. března tohoto roku a nikdo nemůže říci, že by to byla demagogická interpelace. Co se stalo? Vláda si dala na čas, tak jako to učinila loňského roku a nyní přímo před vánocemi přichází a říká, že nové provisorium musí býti hotovo ve 24 hodinách. Jest zajímavé, že kancelář této sněmovny třikrát naléhala na vládu, aby konečně odpověděla. K čemu máme jednací řád, ve kterém se v §u 68 praví, že ministr jest povinen odpověděti do dvou měsíců. Viděli jsme, jak se provádí jednací řád, můžeme se ještě dobře upamatovati, jak byl proveden jednací řád roku 1926, jak byla rozbita ministerská křesla. Co se pánům stalo? (Posl. dr Luschka [německy]: Dostali se za to do vlády!) A nyní, kdy mladý komunistický poslanec pronesl několik výkřiků, přichází parlamentní stráž a onen ubohý člověk jest koalicí vyloučen na tolik a tolik schůzí. Byl-li zostřen jednací řád, musí platiti také pro předsedu vlády a celou vládu, a jestliže jim podáváme dotazy, jsou páni společensky povinni, na ně odpověděti. Nesmí se zapomínati, že konec konců nepodáváme interpelaci panu tomu a tomu, nýbrž představitelům státu. Musíme protestovati, že páni takovýmto způsobem nedbají zákonů, které sami pomáhali usnášeti.

Nynější provisorium se prodlužuje na 6 měsíců. Táži se: Proč na 6 měsíců? V důvodové zprávě se praví: Návrh nového bytového zákona jest již hotov a byl předložen vládě. Předseda vlády a ministr soc. péče podepsali to již dne 16. prosince. Nyní se táži: Je-li tento nový zákon již úplně hotov, byl-li již vládě podán, nač potřebujeme pak 6 měsíců, než bude projednán v parlamentě? Včera jsem řekl, abychom zákon prodloužili na tři měsíce. Tento návrh byl ovšem zamítnut. Co se stane roku 1932? V lednu se sejde výbor, tam se dr Kalaš s kol. Langrem trochu poperou a řekne se: To je důvod, aby se výbor odročil. Pak přijde masopust, pak duben, pak budeme posláni aprílem, pak přijde krásný měsíc lásky, květen, pak prázdniny, pak se řekne "My nemáme čas" a dojde opět k provisoriu. Nechápu kol. Langra; podpisuje zprávu o včerejší výborové schůzi spolu s předsedou, v níž se praví, že soc.-politický výbor došel k přesvědčení, že toto provisorium jest poslední. Kdybychom byli včera soukromě hlasovali o této zprávě, celý výbor byl by se rozesmál, že se něco takového o nás tvrdí. Jsem jist, že z celého výboru snad jsou přesvědčeni dva, že dojde k definitivnímu rozřešení, všichni ostatní jsou přesvědčeni, že přijde nové provisorium. Nevěříme, že v nejbližší době dostaneme definitivní úpravu, prostě proto, že nám definitivum bylo slibováno již tolikrát, a slib nebyl nikdy dodržen, právě tak jako nebyly dodrženy ani jiné sliby. Připomínám toto: Udržal, Trapl, dr Franke nedávno ještě prohlašovali: Samozřejmě, vánoční přídavek dostanete, a najednou se řeklo: Nedostanete nic nebo jen část. Když se před půl rokem vynořila v novinách zpráva, že sirky budou dražší, byla tato zpráva ihned popřena a včera jsme o tom hlasovali. Vzpomeňte na tolik slibů o odzbrojení, kdo věří těmto slibům? Vzpomeňte slibu o národním míru, také tomu nikdo z nás nevěří. Mluví-li se o sociálním míru - stále ještě nám znějí v uších frývaldovské výstřely, které jasně ukazují, jak daleko jsme zde se sociálním mírem. Jak vypadá demokracie v tomto státě, viděli jsme zde opět včera. Před 13 měsíci podal jsem návrh, aby byl založen fond, ze kterého by se majetníkům drobných domků poskytovaly peníze na opravu jejich rozpadávajících se domků. Ale, co prohlásil tenkráte dne 20. listopadu s tohoto místa pan zpravodaj Langr? Že komise zřízená ministerstvem sociální péče uváží tyto a ostatní návrhy a že tedy navrhuje, aby ten návrh byl zamítnut. Včera, když jsem znovu mluvil o nouzi majetníků malých domků, řekl pan zpravodaj Langr, co řekl dnes, že jsme na tyto drobné lidi úplně zapomněli a že se musí něco státi. Když jsem mu podal resoluční návrh, jímž se vláda vyzývá, aby zřídila co nejdříve fond, z něhož by majetníci drobných domků obdrželi levné zápůjčky na opravy domů, co k tomu řekl pan zpravodaj Langr? "Pane kolego, co žádáte, jest již v novém zákoně, proto navrhuji zamítnutí." A za půl roku, budeme-li zde opět a budeme-li snad opět podávati tento návrh, řekne se, že to jest beztoho v budoucím zákonu, tedy zamítnouti. Víme, že tato a jiná přání, která máme, jsou již dávno uskutečněna, že odborový přednosta Kubišta má tyto návrhy již po léta v kapse. Z toho nic nemáme, tyto návrhy musí ven do parlamentu a parlament se o nich musí usnésti.