K takovýmto výsledkům dojíti se musí, dělá-li se státní akce v rámci organisace jedné politické strany, bez náležité kontroly úřední a bez účasti všeho interesovaného občanstva. Ani t. zv. zemská komise při zemském úřadu v Čechách nevyužila svého práva kontroly nad činností ústřední dodávkové organisace, t. zv. Kooperativy.

O nic lepší to nebylo s prováděním normální podpůrné akce. Loni klub náš interpeloval stranické rozdílení nouzových podpor a mezi křiklavými případy citoval nejkřiklavější případ ze Strakonicka, kde republ. družstva žito nakoupené za 105 Kč 1 q přidělovala postiženým zemědělcům jako podporu v naturáliích v ceně 180 Kč za 1 q. Tohoto křiklavého příživnictví družstevních organisací určitého směru na podporách živelní pohromou postižených zemědělců všiml si také nejvyšší kontrolní úřad a nařídil, aby dříve než některé instituci svěřeno bude rozdělování podpor v naturáliích, byly vyžádány nabídky i od jiných družstevních organisací. To se tedy již letos provádělo a nabídky vyžádány i od skladištních družstev lidové strany, ovšem jen nabídky, načež jim bylo oznámeno, a to bez udání důvodů, že provedení akce bylo zadáno družstvům strany republikánské. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Přece však k takovým politováníhodným případům odírání těchto chudáků, jako loni na Prachaticku, nedošlo, ačkoliv - což ostatně leží v povaze organisace rozdělovacích orgánů - i letos musíme si stěžovati na řadu případů stranického rozdělování nouzových podpor.

Poukazuji jen na některé: při prvém rozdělování zatímních podpor v okrese Ledeč n. Sáz. bylo pro obec Slavošov a osadu Jeníkov dohromady povoleno 11.650 Kč. Podle stížnosti tamních občanů, podané okresnímu úřadu v Ledči, dostalo se podpory i Jos. Nacovskému, Slavošov č. 18, který má při 80 měrovém hospodářství i výnosnou cihelnu, a to v částce 800 Kč, zatím co Janu Navrátilovi, který má 80 měr polí, ale při tom 110.000 Kč dluhů, 7člennou rodinu a utrpěl škodu na 30.0000 Kč, nebyla dána podpora žádná.

V obvodu okresního úřadu v Třeboni, a to v obci Dyníně, rozdělena byla podpora tak, že 25 uchazečů - příslušníků strany republikánské - bylo poděleno, zatím co 17 stejně oprávněných a stejně, ba i více postižených uchazečů z jiných politických stran nedostalo nic. K tomu dlužno ještě podotknouti, že tato akce se týkala živelní pohromy způsobené hraboši. Ve zmíněné obci měla ona akce tento průběh: 17 rolníků a domkářů obce Dynína žádalo na úředních tiskopisech k tomu určených a žádosti tyto byly předsedou místní komise a obecním úřadem potvrzeny a včas doručeny okresnímu úřadu, odkudž pak byly zaslány českému odboru zemědělské rady. Zemědělská rada vyhověla žádostem psaným na úředním formuláři a přispěla živelní pohromou postiženým v obci Dyníně.

Zároveň s touto žádostí podávala si žádost skupina stoupenců strany republikánské, a to bez potvrzení obecního úřadu. Podpora, určená pro obec Dynín v částce 12.800 Kč, byla rozdělena pouze mezi oněch 25 žadatelů republikánské strany. Okresní komise rozdělila tuto částku - bez jakéhokoli zjišťování škod pohromou vzniklých - jednotlivým zemědělcům v obci a rozdělila ji výhradně oněm 25 žadatelům v poměru od 300 Kč do 600 Kč.

Stejně stranickým způsobem byly rozděleny podpory v obcích Vševětíně a Svinech v okrese třeboňském.

Okresnímu úřadu v Klatovech podali si stížnost rolníci Jan Pšajd, Cyril Janoušek, Václav Žižka a Emanuel Malát, vesměs z obce Kozí, proti nesprávnému rozdělení podpory ze živelního fondu, poněvadž z podpůrné akce vyšli úplně naprázdno přes to, že jejich existence je živelní pohromou opravdu ohrožena. Podpora byla přidělena rolníkům daleko majetnějším, kteří proti krupobití byli pojištěni, a to Frant. Novákovi, Jos. Kocíkovi, Karlu Preslovi a Václavu Malátovi.

Na Německobrodsku byly rozdělovány podpory ze živelního fond na krupobití a vichřici 18. června t. r. a způsob rozdělení je tak úžasný, že mezi poškozenými jest veliké roztrpčení. Obec Uhořilka dostala 6.000 Kč; z toho dostal rolník V. Kříž 2.000 Kč, rolník Merunka 1.000 Kč atd., kdežto rolníci stejně postižení a nepojištění: Kubát, Čech, Vašíček a jiní nedostali ani haléře. Obec Dobrohostov s osadou Chvalkov dostaly 10.000 Kč. Rolník Josef Sochor s manželkou vlastní dva krásné statky a dostali 2.800 Kč, ale zadlužený domkář Jonák, nemající ani žita na chléb, nedostal ani haléře. Pojištěná rolnice Moravcová dostala 600 Kč, nepojištěný a zadlužený domkář Kubát nedostal ani haléře. Rovněž tak Bouchner, Pejchal, Vondra atd. nedostali nic. Obec Úsobí nedostala vůbec nic, ačkoli je stejně postižena jako jmenované obce.

Každý rok se tyto věci vyčítají a každý rok se opakují. Nápravy se nelze dovolati. Zemědělské rady jsou bezmocny, okresní úřady téměř bezmocny, náprava cestou stížnostní takřka nemožná vzhledem ke kusým předpisům zákona. Kdyby u t. zv. směrodatných činitelů bylo trochu studu a trochu porozumění pro objektivní a nestranné provádění zákonů, již dávno musel býti udělán v těchto věcech pořádek. Lidi nedráždí malý rozsah péče, malá míra podpor, jako spíše způsob jejich rozdělování. Hladovost, s jakou se určité kruhy vrhají na trochu té podpory, aby největší jejich část pro sebe uchvátily, přece jen zaráží. Domníváme se, že t. zv. nouzové fondy byly zřízeny pro zemědělce postižené živelní pohromou, a nikoli pro určitou sortu družstev. Jakým právem dělá se tu všeobecně z našeho šetrného zemědělce špatný hospodář, který by nedovedl hospodařiti s několika stovkami nouzové podpory? Snad by si také dovedl za těch pár korun sám koupiti trochu toho zrní, třeba v samotném družstvu, které mu je nyní dodává. Ovšem to obilí by muselo býti levnější a pro kraj vhodnější a prospěšnější. A tu je vlastně příčina, pro kterou republikánská strana v Čechách trvá na tom, aby podpory rozdělovány byly v naturaliích. Co je komu do toho, jestli třeba postižený zemědělec použije těch několika stovek podpory na ošacení dětí? Svlékati s chudáka ještě kabát, je činem odsouzení hodným. Proč na př. na Moravě bylo možno vypláceti podpory v penězích a proč to není možno v Čechách? Jsou na Moravě zemědělci šetrnější a v Čechách marnotratnější? Nikoli. Na Moravě nešlo by dělati totéž co v Čechách, protože je tam více zemědělců lidových, kteří by si to nedali líbiti.

Když máme tyto zkušenosti s nouzovými akcemi, pak ať se nikdo nediví naší nedůvěře, s kterou sledujeme přípravy k zavedení tak zv. veřejné živelní, vlastně krupobitní pojišťovny. Kde máme záruku, že tento druh organisace spravovaný stejnými lidmi, kteří dnes podělují zemědělce státními podporami, fungoval by bezvadně, kde máme záruku spravedlivého a nestranného postupu výkonných orgánů pojišťovny? Studoval jsem organisaci navrhované pojišťovny, ale nenašel jsem tam nic, co by dokazovalo, že by postižený se mohl dovolati svého práva. K této okolnosti poukazuji proto, že vzhledem k nabytým zkušenostem s rozdělováním prostředků fondových sama se na mysl vtírá, ačkoli není to hlavní důvod, pro který se stavíme proti zřízení této pojišťovny.

Stal se pokus znehodnotiti náš odpor proti zřízení krupobitní pojišťovny starostí o zájem pojišťoven soukromých. Ohradili jsme se již proti tomu co nejrozhodněji a činíme tak i dnes s tohoto místa, prohlašujíce, že nic nám není tak vzdáleno, jako péče o obchodní zájem těchto ústavů.

Proti zřízení takové pojišťovny máme mnoho vážných a věcných námitek zásadního rázu. Podle předlohy zákona vypracované ministerstvem zemědělství a stylisticky upravené tak zv. Poradním sborem pro otázky hospodářské má býti zřízen na podkladě družstevním pojišťovací ústav, vybavený monopolním postavením v pohledu pojištění krupobitního a dobytčího. Pojištěnci dělí se na pět zájmových skupin: 1. Pojištění krupobitní, 2. zajištění skotu (pojištění ve spolcích), 3. zajištění koní (pojištění prostřednictvím spolků), 4. skupina přímého pojištění skotu a 5. přímého pojištěn koní. Každá skupina má nárok na určité zastoupení ve vedení pojišťovny, a to podle poměru pojistného, předepsaného v posledním pojistném roce. I hlasování členů rozděleno je podle pojištěné hodnoty. Členové do 20.000 Kč pojištěné hodnoty mají po jednom hlasu a pak za každých 20.000 vždy hlas až do pěti hlasů. Zájmové skupiny, volební právo a jeho výkon, všechno je děláno tak, aby byl zabezpečen vliv nejmajetnějším vrstvám zemědělství. Proto se zavádějí naprosto zbytečné skupiny přímých pojištěnců skotu a koní. Máme tedy zájmové skupiny, máme zvláštní odbory jako instituce nadřazené, a to odbor dobytkářský a odbor krupobitní. Předsedu bude jmenovati vláda, dva odbory budou voliti náměstky předsedovy, každý jednoho, čtyřicet delegátů bude voliti zájmové skupiny, 10 delegátů bude jmenovati vláda - to je hotový správní rebus, který má jedině ten účel, aby určitým politickým kruhům zabezpečeno bylo vedení podniku. Mohl by někdo za předpokládaného stavu věci zabezpečiti nestranné a úsporné vedení tohoto hospodářského ústavu? Celá tato akce směřuje k jednomu cíli: k zlevnění pojišťovacích příspěvků pro majetné vrstvy zemědělské.

"Zemědělská Akademie" - budiž jí za to vzdán dík - vydala obšírnou knihu, pojednávající o pojišťovacích poměrech mezi zemědělci, knihu, jejímž úkolem i účelem je přesvědčiti vás o účelnosti a potřebě tak zv. veřejné krupobitní pojišťovny tak, jak její osnovu vypracovalo před časem ministerstvo zemědělství. Nemohu říci, že po bedlivém pročtení této publikace mohl bych o sobě říci, že jsem tomuto stanovisku blíže než dříve.

Snížení pojistných příspěvků z titulu soustředění všeho pojištění krupobitního odhaduje se na celého půl procenta a ještě konec konců pro to nejsou žádné přesvědčivé důkazy. Máme řadu případů, že místo očekávaných úspor měli jsme správu dražší. Nikdo přece nebude tvrditi, že se reformou veřejné správy ušetřilo na správních výlohách. Ostatní snížení pojišťovacích příspěvků jde na účet poplatkových úlev státního příspěvku v roční částce 8 mil. Kč a na účet posunutí výplaty podpor s dosavadních 8% na 15% škody způsobené kroupami. S těmito výhodami na příspěvky odhaduje se pojišťovací příspěvek v částce 53˙10 Kč na 1 ha. Zlaté oči, které by láci tuto viděly!

Co dlužno zdůrazniti, jest okolnost, jak málo se uvažuje otázka, bude-li právě tímto způsobem řádně obsloužen zájem nejširších vrstev zemědělského lidu. Předloha mluví o pojištění dobrovolném. I ministerstvo zemědělství horuje pro pojištění dobrovolné, před nuceným právem varuje, ač dříve je navrhovalo. Jde-li o pojištění dobrovolné, jak je tedy možno dělati kalkulace a vypočítávati, kolik by pojištění stálo, když nevím, kdo by se dal pojistiti?

A nyní důležitou otázku: Zákon o t. zv. nouzových fondech byl by zavedením krupobitní pojišťovny zrušen a státní dotace místo do fondů plynula by do pojišťovny na zlevnění pojišťovacích příspěvků. Se 100%ní jistotou lze počítati s tím, že 90% drobných zemědělců do 5 ha výměry se nepojistí, zejména v kraji, kde kroupy jsou řídkým hostem. Co se stane, až těmhle lidem jednou kroupy rozbijí veškerou úrodu? Pojišťovna nedá nic, poněvadž nebyli pojištěni, stát nedá nic, poněvadž bude dávati příspěvky pojišťovně a na tohle nebude míti zákonný titul. Co potom dělati? Dejme tomu, že všechno se projeví, co je slibováno. Pro chudé horské zemědělce i toto "levné" pojištění bude příliš vysoké. Jak tyto lidi vklíniti pak do všeobecné veřejné péče o zemědělce životní pohromou postižené?

Dosavadní způsob podpor nevyhovuje. Tím však není řečeno, že zásada je špatná a že by se od ní musilo utíkati. Kdyby šlo o vyřešení věcného zájmu drobných vrstev zemědělských, kdyby šlo o jednoduché a levné zřízení, které by postačilo, a nešlo mnohým lidem jen o tu pojišťovnu, už dávno jsme měli vyřešenu uspokojujícím způsobem otázku zabezpečení či zajištění rolníků proti následkům živelních pohrom. Nejsme takovými optimisty, abychom se domnívali, že monopolní postavení některého ústavu samo o sobě postačuje k racionelní a úsporné správě. Porovnejme na př., zač se pronajímají statky pachtýřům, zač se pronajímá drobná půda chalupníkům, s výsledky hospodaření státních statků. Kde tedy máme záruky úsporného vedení takového ústavu, nemluvě ani o záruce nestrannosti a objektivity jeho působení? Náš stát nechová se nijak macešsky ku př. k družstevním korporacím, dává peníze a sanuje stále; chtěl by někdo dokazovati, že se ve většině jich, a to v těch podporovaných, účelně a úsporně hospodaří?

Lidová strana nemůže z věcných důvodů dáti souhlasu k takovému vyřešení otázky veřejné péče o kraje živelní pohromou postižené. Všechny dosavadní zkušenosti potvrzují naše stanovisko. Kdo chce venkovu posloužiti, ať hledá rozumný kompromis. Není třeba dělati nový drahý ústav s monopolním postavením, je jen třeba přebudovati, co tu máme: právně podložiti nárok na podporu, uspořádati organisaci tak, aby odstraněno bylo všechno politické stranictví a ono neblahé příživnictví, na které se právem tolik žehrá. Je třeba podporovati nejchudší a nikoliv vrstvy majetkově silné. A dělati to tak, aby vždycky dostal ten, kdo si toho nejvíce zaslouží. Lidé na venkově se pojištění bojí; již dnes naříkají, že je rozmanité pojištění pomalu vyžene z chalup. Budou pojištění proti všemu, ale nebudou pojištěni proti dluhům a nuceným dražbám. Každý, komu jde o zdravý vývoj poměrů na vsi, měl by učiniti všechno, aby zamezil jitření myslí stranickým a nespravedlivým rozdělováním oněch výhod, které tu stát poskytuje z veřejných prostředků svým občanům. Každá takto spáchaná křivda bolí a jako lavina šíří nedůvěru vůči státní moci rozparcelované podle zájmu stran. Volá-li se právem, aby spravedlivé zájmy zemědělců nebyly posuzovány stranicky, pak je třeba právě do těch řad, odkud se toto volání ozývá, zesíliti ozvěnu tohoto volání a žádati: Nejprve dejte dobrý příklad sami a jednejte spravedlivě vůči svým spolubratrům a spoludělníkům hroudy! Čiň dobře jiným a pak můžeš žádati, aby bylo dobře činěno tobě. Jen z důvodů spravedlnosti a nestrannosti jsme proti zřízení pojišťovny, a jako zvítězilo naše stanovisko při vyvazení drobných přídělců z vlády pozemkového úřadu, tak zvítězí i zde. (Výborně!)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Dámy a pánové! V tomto případě jde o projednání návrhu zákona, jemuž bychom vlastně mohli dáti svůj souhlas i vnitřně. Bylo by ovšem lépe, kdyby vůbec nebylo třeba teprve projednávati tento návrh zákona, neboť jde tu o vyloženě nouzový zákon. Zkoumáme-li, jak rozsáhlé jsou podpory, které poskytuje tento zákon, vidíme, že velké škody, které byly způsobeny zemědělství, mohou býti uhrazeny vlastně jen z nepatrné části a že částky, přes to, že byly zvýšeny, stále ještě jsou nedostatečné. Celková částka, zvláště v těch případech, kdy se zemědělci octli ve stadiu, že vůbec nemohou platiti, musila by býti podstatně zvýšena.

Má-li tento zákon nějak prospěti zemědělcům, poškozeným živelními pohromami, jest předpokladem pro to také jeho svobodomyslné provádění. Zkoumáme-li prováděcí nařízení k zákonu čís. 122 z letošního roku, vidíme, že lhůta stanovená do 31. října, jako nejposlednější lhůta k podání žádosti o přiznání příspěvků k úrokům nebo o převzetí plné státní záruky, jest vyměřena příliš krátce. Proto si přejeme, aby podací lhůta nebyla snad prodlužována mlčky, nýbrž, aby se výslovně, změnou prováděcího nařízení k novele ustanovilo, že žádosti podle tohoto zákona se přijímají nejméně do 31. ledna 1932. Odůvodnění toho jest potud lehké, že zákon čís. 122 byl přece projednán letošního roku, a to počátkem léta, v době, kdy došlo již sice k živelním pohromám, ale správný rozsah živelních pohrom v tomto roce nebylo lze ještě ani přehlédnouti.

Tento zákon byl projednán počátkem června 1931. Ale zjistili jsme, pozorujeme-li pozdější dobu, že právě v době po jeho projednání mělo zemědělství veškeré příčiny stěžovati si na živelní pohromy. Již proto bylo by za všech okolností třeba, aby dosavadní stanovená lhůta byla prodloužena aspoň o 3 měsíce, jak jsem to zde také navrhl. Blahovolné projednání později došlých žádosti podle mého mínění mnoho neprospěje, a to proto, poněvadž vyřizování později došlých žádostí vždy otevírá dokořán dvéře případné protekci. Jde zde o vliv politických osobností nebo politických stran, aby se v určitých případech dosáhlo ještě také toho, aby později došlé žádosti byly rovněž příznivě vyřízeny. Ostatně nelze přehlédnouti ani tuto věc: Byla-li původně stanovena podací lhůta nejpozději do 31. října, dlužno uvážiti přece to, že lidé, kteří podali tyto žádosti, jsou onou částí zemědělství, která nejvíce potřebuje podpory. Jde zde vesměs o drobné rolníky, kteří ve svém hospodářství všechny běžné práce také sami provádějí. Zemědělci nemají vždy čas, jsou-li unaveni fysickou prací, posaditi se a napsati žádost, nýbrž vyčkávají; a pak se také velmi často stává, že tolik a tolik zemědělců, kteří neobyčejně potřebují podpory, nemělo ani ponětí o dobrodiní poskytovaném jim tímto zákonem. Teprve později, časem přišli na to, že podle zákona č. 122 mohou dosíci příspěvků k úrokům nebo úplné státní záruky za úroky. Zemědělcům, kteří pro to nemohli v řádné lhůtě napsati své žádosti, vyskytla se později také další překážka, poněvadž všichni víme, že v pozdním létu a ranném podzimu zemědělství neobyčejně trpělo nepříznivým počasím, takže zemědělci neměli jiné myšlenky, než že stále myslili na to, jak se obrátí počasí. Zemědělci stále a stále upírali svůj zrak k oknu a čekali, aby mihli opět jíti po svých pracích venku na poli. Tím se ovšem nemohli náležitě soustřediti, a tak se stalo, že nemohli ani v řádné lhůtě napsati potřebné žádosti a podati je. Ostatně nelze při tom přejíti bez povšimnutí také tuto věc: mnoho okresních úřadů nemělo o existenci tohoto zákona vůbec potuchy, a když příslušné strany přišly k úřadům o poučení, nemohly jim prostě nic říci. A když konečně úřady byly poněkud informovány, pak opět velmi mnoho okresních úřadů nemělo potřebné tiskopisy, aby bylo lze napsati nutné žádosti. V této souvislosti upozorňuji, že scházely nejen u okresních úřadů, nýbrž že nutný počet formulářů žádostí neměl ani zemský úřad v Čechách, aby mohl náležitě splniti žádosti okresních úřadů. Jestliže tedy pro tuto věc došlo ke zdržení, nelze činiti odpovědným za toto prodlení nikdy přece ty, kterým třeba pomoci a kteří v tomto případě skutečně pomoci potřebují. Jest potěšitelné, že dodatkem k tomuto návrhu, který dnes projednáváme, jak zemědělský výbor, tak také rozpočtový, vyslovily se v tom směru, že se zemědělcům, potřebujícím pomoci, má vycházeti zvláště vstříc ve věcech daňových. Jest to proto neobyčejně potěšitelné, poněvadž konečně toto tak velmi významné místo, parlament, upozornil finanční správu, jak velice jest nutno, aby se zemědělcům a zvláště zemědělcům, poškozeným živelními pohromami, vycházelo vstříc ve věcech daňových. Jak ovšem tato ochota vypadá, viděli jsme právě v posledních dnech, a to při jednáních berních správ se zástupci zemědělství o stanovení výše průměrného čistého důchodu v zemědělství za rok 1931. Při této příležitosti mohli jsme jen slyšeti, že finanční správa - mluvím zde jen o zemském finančním ředitelství pro Čechy - ačkoliv poměry v zemědělství byly tohoto - roku neobyčejně nepříznivé, projevila jen velmi nepatrnou ochotu. Porovnáme-li průměrné čisté důchody roku 1930 s důchody roku 1931, vidíme v různých stupnicích slevu pouze 50 Kč. Toto rozpětí 50 Kč jest ovšem bezvýznamné, a to proto, poněvadž tato sleva není v žádném poměru k vlastním škodám, které posledního roku utrpělo naše zemědělství a poněvadž dále zemské finanční ředitelství v nejširším smyslu nedbá toho, že jistě největší část oněch zemědělských podniků, které mohou použíti čistého průměrného důchodu, jest vůbec úplně pasivní. Žádati od zemědělství, které se stalo pasivním, na základě vypočteného průměrného čistého důchodu snad ještě daň důchodovou, jest ovšem něco, z čehož lze poznati, že naše finanční správa naprosto nedovede posouditi poměry v zemědělství a že zvláště letošního roku poměrů v zemědělství naprosto nechápe.

Kdyby tomu tak nebylo, musila by každá berní správa hlásiti nahoru, a to zemskému finančnímu ředitelství, že letos na jaře bylo takové sucho, že pro toto sucho letos na jaře narostlo jen málo krmiva, že tedy výtěžek ze žně krmiva činil sotva zlomek obvyklého v těžku. Dále byly by musily tyto berní správy oznámiti, že i ozimy pro nepříznivé počasí v posledních letech, a to zvláště žita, úplně vymrzly. Projevuje se to i v zákonodárném opatření, o němž dnes jednal na příklad zemědělský výbor, v tom smyslu, že tak zvaný chlebový zákon má býti zbaven účinnosti do konce roku 1932. Tento zákon byl vydán z nutnosti, že jsme rovněž pro špatné žitné žně neměli dostatečné množství žita, abychom mohli svůj denní chléb péci z čistě žitné mouky. Myslím, mluvím-li o tom, že se o nouzi, o špatných žních v zemědělství sice mnohdy něco ví, ale úřady, které by po této stránce měly vykonávati ještě daleko významnější vliv, a to jsou finanční správy, o tom bohužel nijak nezvěděly, nebo jsou tak prodchnuty fiskalismem, že se na konec snaží i z mrtvých něco dostati.

Nepříznivé počasí poslední zimy a letošního jara ještě pokračovalo trvalými lijáky letošního pozdního léta a na podzim, a to vše vedlo k tomu, že krmivo, které slibovalo velmi pěknou žeň, úplně se zkazilo, že se častokráte ani nevyplatilo zkažené krmivo skliditi. Dále jest známo, že se oves vůbec neuvedl, takže jej nelze vůbec prodávati. Zkoumáme-li ceny obilí, vidíme sice u žita poněkud vyšší cenu než na jaře nebo předešlé zimy. Ale to nám nepomůže, poněvadž nemáme nic na prodej. Oves nelze prodati. S brambory jest to tak, že pro neobyčejné mokro ve velmi mnoha krajinách se zkazily, a brambory, nasáklé příliš vodou, přijdou-li do hrobků a do sklepů, konec konců neskýtají záruky, že přetrvají zimu. Pro tyto nepříznivé následky bylo by tedy bývalo nutno, aby také finanční správa měla pro věc náležité pochopení.

K této bídě v pěstění obilí a krmiva druží se ještě dále nouze, ve které se octli naši pěstitelé a držitelé dobytka. Mnoho zemědělců pro nedostatek krmiva musilo prodati dobytek a výsledek nynější nadměrné nabídky byl, že najednou pro nouzové prodeje dobytka ceny ohromně klesly, a že na konec při těchto nouzových prodejích dobytka, poněvadž nabídka dobytka byla neobyčejně naléhavá, nastala přímo prodejní panika. Každý, kdo měl něco na prodej, snažil se rychle ještě dostati něco za svůj dobytek, přivedl jej na trh a nebo jej jinak nabídl, a to při neobyčejně velké nabídce způsobilo, že cena byla ještě více ztlačena. Bylo by tedy nutno - žádáme-li, aby nám finanční správa vyšla vstříc a žádá-li se to také v resoluci přijaté v obou sněmovních výborech - aby to, co o tomto předmětu uvádím jako skutečnost, nezůstalo bez povšimnutí orgánů rozhodujících činitelů finanční správy, nýbrž, aby to skutečně mělo nějaký úspěch. Mluvím-li zde o nepříznivých poměrech v zemědělství a jejich následcích na platební způsobilost zemědělství, přečetl bych vám v souvislosti s tím dopis, jen ve výtahu, který jsem včera dostal o nouzi v jednom krušnohorském okresu. V tomto dopisu se rovněž protestuje proti nespravedlivému postupu tamější berní správy, poněvadž také tam berní správa zneuznávajíc nouzi zemědělství, nechce připustiti žádné ústupky. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Dotčený zemědělec uvádí důvody, proč může zemědělství právem žádati snížení čistého průměrného důchodu za rok 1931. Praví:

"Předně ozim téměř vymrzl, poněvadž sníh zůstal dlouho ležeti, takže se na jaře musilo síti znovu.

Za druhé: Poněvadž letní obilí téměř ze 70% vzrostlo pro deště, trvající téměř 14 týdnů, nebudeme míti ani osev, ani obilí na mletí. Dále brambory touto dobou ze 70% shnily na poli, takže hrozí nebezpečí, že zemědělci nebudou míti na jaře brambory k sázení.

Za třetí: Dešti, o nichž jsem se zmínil, utrpělo krmivo tak, že větší část, posečeného krmiva, jakož i ještě stojícího krmiva, nelze již použíti ke krmení, což znamená znehodnocení krmiva z 50 až 75%.

Za čtvrté: Nezaměstnanost ve zdejším okrese působí také další poruchu v odbytu mléka, jakož i všech zemědělských výrobků, a vzrůstá zvláště ještě tím, že byl úplně přerušen vývoz mléka do sousedního Saska pro ochranná opatření říšskoněmecké vlády, zvláště pro cla".

Zde bych připojil, že onen zemědělec bydlí v pohraničním okresu, z něhož se dříve dodávalo značné množství mléka do spotřebních míst sousedního Saska. Poněvadž se Německá říše počala hermeticky uzavírati, nemohou již zemědělci prodati za hranice ani jedinou konev mléka.

Toto zamezení vývozu mléka působí neustálý pokles cen všech zemědělských výrobků. Neustálým poklesem cen masa pro horší kupní sílu nezaměstnaného obyvatelstva, jak lze prokázati, cena dobytka klesla proti roku loňskému o 70%.

"Za páté: Ve většině případů musí se s kravami tahati, takže dávají zajisté méně mléka.

Dále, poněvadž drobné parcely jsou rozptýleny a poněvadž pole jsou daleko vzdálená od hospodářských budov, není možno, aby se vyplácelo hospodaření na pozemcích se stroji, pokud je máme, takže v uvedeném případě měl se použíti výnos zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 7. července 1929, jímž se berní správy vyzývají, aby vyměřujíce daň důchodovou při nepříznivých skutečnostech, podstatně snižujících výtěžek zemědělců, vycházely jim co nejvíce vstříc."

Tento dopis, který jsem zde ve výtahu přečetl, pochází od praktického zemědělce a jistě dostatečně praví, jak odůvodněný jest požadavek zemědělství, aby průměrný čistý důchod byl letošního roku nižší než roku loňského. Mluvíme-li o zdolání nouze v zemědělství, rád bych také připomněl, že ochotu mají prokazovati nejen berní správy, nýbrž zde vyzývám také ministerstvo zemědělství, poněvadž loňského roku, aby podporovalo pěstění pšenice, oněm zemědělcům, kteří musili kupovati pšenici k setí, poskytlo úvěrovou akcí potřebné peníze, aby mohli tuto pšenici k setí odebrati. Zkoumáme-li naše polní pozemky, vidíme, že ona část území, kterou politicky zastupujeme, jest vesměs nebo převážně hornatá a že v horách pro povětrnostní poměry a pro jakost půdy není možno pěstovati pšenici. Proto žádáme, aby se také něco podniklo ve prospěch horských krajin. Výhody při pěstování pšenice nemohli jsme použíti, ale vyložil jsem, že pro nepříznivé letošní počasí naprosto se neuvedl oves a proto žádáme, aby ministerstvo zemědělství zahájilo pro horské krajiny podobnou akci pro koupi ovsa, jakou zahájilo letošního podzimu pro odběr pšenice.

Když již mám slovo, nechtěl bych něco pominouti a vrátil bych se k některým výrokům pana řečníka přede mnou, pana kol. Leibla. Pan kol. Leibl vyložil ve své řeči, že v mnohých případech, kde bylo usneseno rozdělení určitých nouzových podpor, tak zvaní drobní rolníci nemohli míti důvěru ve spravedlivé rozdělení. Upozornil bych rád na to, že ve všech zastupitelských sborech, kde se vůbec rozhoduje o rozdělení peněz nebo o rozdělení určitých podpor, nelze najíti žádného velkostatkáře, nýbrž většinou jen drobné nebo střední zemědělce. Proto mají také drobní a střední zemědělci dosti příležitosti, aby při těchto příležitostech použili svého vlivu, aby domnělé poškozování zájmů drobných rolníků bylo napraveno, jak ostatně všichni, kteří jsou pověřeni rozdělováním, napřed vědí, že právě drobní rolníci jsou sociálně slabí a samo sebou musí se na ně nejvíce pamatovati. Dále připomínám, že vývody pana kol. Leibl a byly přerušeny výkřiky s komunistické strany a při této příležitosti pronesl tuto větu: "Štvete drobné rolníky, a když je poštvete, necháte je na holičkách". Nechci býti zlomyslný, ale mohl bych zajisté stejně vytknouti totéž panu kol. Leiblovi, poněvadž právě soc.-demokratická strana velmi často se pouští na venkov a chce mezi drobnými rolníky vyvinouti určitou činnost a jakmile se to stalo, s uspokojením se stáhne a domnívá se, že z tohoto nepokoje, který venku způsobila, může pro sebe vytlouci nějaký politický kapitál. Poukazuje-li také na to, že agrární politika nejedná podle jeho přání a že dnes ceny obilí jsou o 80% nad cenami na světovém trhu a jestliže pro tyto zjevy činí našim zemědělským snahám téměř výtku, nesmí ovšem nikdy zapomínati, že musíme hospodařiti za mnohem nepříznivějších poměrů než země, které pěstují a vyvážejí obilí. Jest samozřejmé, že má-li se naše zemědělství udržeti, musí se mu ceny upraviti přiměřeně k vyšším výdajům, které musí vynakládati, k mnohem vyšší režii, kterou musí hraditi, i proti tak nízkým cenám obilí na světovém trhu.