Obec je povinna opatřiti byty osobám, které se v obci zdržují, z naléhavých důvodů jsou v obci nuceny bydleti, nebo v obci pracují, pokud jejich příjem nepřesahuje 30.000 Kč ročně. Za tím účelem je obec povinna zabrati všechny místnosti uvedené v §§ 1 a 2 tohoto zákona.

Zabráním bytů nebo místností pozbývají majitel domu a nájemník práva volně nakládati se zabranými byty a místnostmi Nájemní smlouvy o zabraných bytech a místnostech pokládají se za zrušené, jakmile projde lhůta k vyklizení. Zabrání trvá, i když se změní majitel domu nebo nájemník.

Nájemné za zabrané byty nesmí převyšovati nájemné, stanovené zákonem o ochraně nájemníků.

Nezastavené pozemky osob, jejichž roční příjem převyšuje 60.000 Kč, mohou katastrální obcí býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů s malými byty nebo pro stavbu rodinných domků nebo pro stavbu malých provozoven. Jako staveniště pro takové stavby mohou býti použity pozemky státní, obecní, pozemky veřejných korporací a soukromé pozemky.

Náhrada za vyvlastněný pozemek nesmí býti vyšší než jeho nabývací cena.

Obce jsou povinny na vyvlastněných pozemcích stavěti byty pro osoby, jichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč. Nájemné v těchto bytech nesmí býti vyšší, než je stanoveno zákonem o ochraně nájemníků.

Na podporu stavebního ruchu přikazuje s každoročně z pravidelného státního rozpočtu obnos 1.000 mil. Kč.

Podpora může býti udělena jedině na stavbu levných bytů (§ 8), je-li stavebníkem obec nebo družstvo, složené z dělníků, zřízenců, veřejných a jiných zaměstnanců nižších kategorií, malých živnostníků, a na stavbu rodinných domků chudým stavebníkům, kteří nemají vlastního stavebního kapitálu.

Podpora se uděluje ve formě státního příspěvku.

O daňových a poplatkových úlevách.

Všechny stavby, provedené podle tohoto zákona, jsou osvobozeny ode všech daní, dávek a poplatků.

O nouzových náhradních obydlích.

Všechna nouzová náhradní obydlí, postavená buď na pozemcích soukromých nebo obecních, najatých nebo koupených, pokládají se za náhradu řádných obydlí, postavených dle platných stavebních řádů.

Obecní a jiné úřady nesmí v žádném případě podnikati proti obyvatelům nouzových náhradních obydlí žádných opatření, omezujících možnost v těchto bytech nerušeně bydleti; obzvláště nesmí:

1. přikazovati odstranění těchto obydlí,

2. bourati nouzová obydlí,

3. deložovati rodiny v nich bydlící.

Obec je povinna osobám, které vlastního bytu nemají, propůjčiti pozemek obecní a dáti jim povolení k postavení náhradního nouzového obydlí.

Rovněž tak jest obec povinna dáti povolení ke stavbě náhradního nouzového obydlí za stejných podmínek na pozemku soukromém.

Obec je oprávněna z propůjčeného pozemku vybírati uznávací činži, jejíž výše nesmí přesahovati 1 Kč ročně z jednoho čtverečního metru.

Obec je povinna ku kolonii nouzových náhradních obydlí uříditi sjízdnou a schůdnou cestu vyústěnou do řádné komunikace a povrchovou kanalisaci pro odvádění splašků.

Rovněž tak je obec povinna v koloniích nouzových náhradních obydlí zříditi schůdné a sjízdné cesty dle potřeby tak, aby ke každému obydlí byl přístup i příjezd.

V obcích, kde je elektrické nebo plynové osvětlení zavedeno, je obec povinna veřejné osvětlení rozšířiti do kolonií nouzových náhradních obydlí.

Nouzová náhradní obydlí mohou býti z nařízení obecního úřadu odstraněna toliko za souhlasu jejich obyvatel a když obec opatří obyvatelům náhradního obydlí aspoň rovnocenný byt, za nájemné vyhovující úhrnnému příjmu rodiny a za podmínek uvedených v návrhu zákona komunistických poslanců o ochraně nájemníků.

K stavbě levných bytů podle tohoto zákona mají obce právo zabaviti sklady stavebních hmot, nechce-li jejich majitel prodati je za valorisovanou cenu.

Výbory nájemníků, zvolené na jejich veřejných schůzích, jsou oprávněny spolurozhodovati při provádění opatření k stavbě a pronajímání bytů.

Stejně jsou výbory kolonistů oprávněny spolurozhodovati ve všech věcech kolonistů.

Obcházení tohoto zákona trestá se peněžitými pokutami do 10.000 Kč a vězením do 6 měsíců.

Tento zákon nabude účinnosti dnem jeho vyhlášení. Všechna odporující ustanovení pozbudou týmž dnem platnosti.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři soc. péče, financí a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru soc. politického, p. posl. Langrovi.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Pánové, kteří se účastnili debaty k projednávané předloze zákona, většinou podrobovali kritice ne tak předlohu samu, jako poměry na bytovém trhu. Zejména někteří páni řečníci při své kritice používali argumentů, které jako referent nemohu přece jen nechat nepovšimnuty. Zejména otázka, zdali stát tím, když předloží zákon o stavebním ruchu parlamentu ke schválení, vykonal pro řešení problému bytového dobro či dopustil-li se chyby, musí býti na tomto místě řádně řešena.

Jeden z pánů řečníků zejména dovozoval, že bytovými zákony podvázán byl soukromý stavební ruch a že nebýti těchto bytových zákonů, soukromému podnikání docela určitě bylo by se podařilo vyřešiti bytový problém. Račte mi dovolit, abych prohlásil, že stanovisko dotčeného pana řečníka nepovažuji za správné. Je nutno přihlédnouti k tomu, jaké byly bezprostřední poměry poválečné, jaká byla situace na stavebním trhu, jaká byla situace pokud jde o bytový problém, jaká byla situace na trhu peněžním, a s tohoto hlediska posuzovati, zda-li to, co vykonala vláda republiky Československé r. 1919, když předložila první osnovu zákona, bylo správné, čili nic.

Zákon o podpoře stavebního ruchu měl hlavní, stěžejní zásadu, ochrániti soukromého podnikatele před možnými finančními ztrátami do budoucna. Je nám všem přece známo, jak vypadaly poměry bezprostředně po válce, že stavební náklady dostoupily až 18 násobku stavebních nákladů předválečných. To znamená, že tyto horentní stavební náklady nejsou udržitelné a že kdo by se byl za těchto poměrů pustil do stavby ať soukromého nebo činžovního domu, byl by se vydal jistému risiku, že v dohledné době bude ztráceti podstatnou část kapitálu do stavby investovaného. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Proto přispěl stát t. zv. garancií až 85 a 90%, aby kryl stavebníka před možnými budoucími ztrátami. To byl duch zákona o stavebním ruchu, jelikož bylo jasno, že bez tohoto zákona, bez této státní podpory nebyli bychom vůbec mohli počítati s nějakým stavebním ruchem vůbec. V době bezprostředně poválečné, kde desítky tisíců rodin byly naprosto bez přístřeší, nezbývalo státu, chtěl-li řešit úspěšně a pronikavým způsobem bytovou mizerii, nic jiného než přispěchati na pomoc těm, kdož chtěli a musili stavět. Tím myslím, že je naprosto vyvráceno mínění, jako by stavebními zákony byl podvázán stavební ruch u soukromých podnikatelů.

Musím se také ohraditi proti tomu, co zde prohlásil jeden z pánů řečníků, že stát svými garanciemi a přímými podporami stavebního ruchu, ať obcí, družstev či jednotlivců, provádí dumping na bytovém trhu, pokud se týče výše nájemného.

Jak můžeme mluviti dnes o dumpingu na výši nájemného, když i v budovách státem podporovaných ve formě garancie, máme dnes nájemné, které se nemůže a nesmí udržeti na výši, jaká je nyní. Právě to odporuje tomu, co dotčený pan řečník mluvil před tím o nejistotě soukromého podnikatele. Nelze tedy mluviti o tom, že by stát prováděl dumping, nýbrž dlužno vzíti v úvahu celou situaci hospodářskou, celkové poměry zejména drobných, nezámožných vrstev a podle toho také posuzovati předlohu, kterou právě projednáváme.

Je nesporné, že kdyby se měl každý člověk spoléhati výhradně ve svých bytových potřebách na soukromé podnikatele, nevyřešili bychom otázku bytovou ještě za desítky let. Z těch příčin, o kterých jsem mluvil, když jsem doporučoval slavné sněmovně vládní osnovu k přijetí, zdražují se horentně činže v novostavbách. Drahé pozemky, drahý úvěr, drahé stavební náklady, to všechno přispívá k tomu, - zvláště když jsme zvyklí u soukromých podnikatelů pozorovati neblahý zjev, že si chtějí amortisovati investovaný kapitál do stavby za 15 roků - že vykalkulované nájemné v takových stavbách, i když jde o byty o nejmenší obytné prostoře, je tak vysoké, že často daleko převyšuje celkový měsíční výdělek dělníka, malého úředníka státního, zřízence atd. Je naprosto jisto, že při tomto stavu věcí by ohromná část obyvatel tohoto státu nemohla vůbec bydleti. Proto myslím, že je naprosto nutno, aby stát v těchto těžkých a vážných dobách přispěchal se svou pomocí. Myslím, že ani není správné, abychom my sami kritisovali tímto způsobem počiny státu a vlády, které schvalovati musí každý člověk který má zdravý vývoj celého našeho hospodářského života na mysli, a nejméně tím způsobem, jak to bylo učiněno s této poslanecké tribuny.

Musím se také několika slovy dotknouti velmi ožehavé otázky, totiž otázky regresu. Při této příležitosti musím vzíti v ochranu resortní ministerstvo, totiž ministerstvo soc. péče a jeho oddělení pro stavební ruch před výtkami, že prý se svého času povolovaly pro soukromé podnikání, zejména na stavbu soukromých domků a přepychových vil, částky, které neodpovídaly duchu zákona. My jsme vždycky při každé příležitosti poukazovali, že vynakládá-li stát obrovské sumy ze státní pokladny na podporu stavebního ruchu, má jich býti předně používáno k podpoře stavebníků chudých, nezámožných, takových, kteří pouze nouzí byli donuceni, aby buď rodinné nebo družstevní činžovní domy stavěli, a stavěli jsme se vždycky ostře proti tomu, aby ze státních prostředků byli podporováni lidé zámožní, dokonce bohatí, jen proto, aby se stavělo za každou cenu. Jsou-li dnes poměry na bytovém trhu toho druhu, že se setkáváme s případy, že ze státních podpor jsou stavěny přepychové vily, není to jistě vinou těch, kdož měli zájem na oživení stavebního ruchu. Domnívám se, že jsou zde činěny nespravedlivé výtky příslušnému ministerstvu, poněvadž podle mých znalostí a zkušeností se příslušný resort vždy ostře stavěl právě proti tomu, aby se povolovaly vyšší částky na nákladné, přepychově zařízené domy.

Pokud se tak snad stalo, a některý bohatý jednotlivec zneužil zákona, ministerstvo soc. péče učinilo nátlak na dotčeného jednotlivce, aby peníze, kterými byly stavby podporovány, byly státní pokladně vráceny. Myslím tedy, že se nemůže paušálně tvrditi, že by bylo ministerstvo soc. péče podporovalo přepychové vily a tím zanedbávalo svou hlavní povinnost, totiž podporu bytů malých a rodinných domků.

Slavná sněmovno, jelikož nebyly duchu předloženého zákona, který projednáváme, zejména se strany oposice činěny výtky, až na to, že se některým pánům zdála opatření, která stát považuje za nutná, příliš nedostatečnými, ale celkově nemohly býti tendenci zákona činěny žádné podstatné, oprávněné výtky, myslím, že také doporučení sociálně-politického výboru, aby posl. sněmovna dala předloze ústavní schválení, je naprosto na místě. Nemohu proto než znovu prositi posl. sněmovnu, aby přijala osnovu tak, jak byla schválena senátem. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, jímž je p. posl. Fr. Svoboda.

Zpravodaj posl. Fr. Svoboda: Slavná sněmovno! Již v referátě jsem upozornil, že je zajímavé srovnati úroveň příjmovou, drahotní, měnovou a úroveň činžovní. Je možno při tom zjistiti značnou disparitu mezi úrovní činžovní a příjmovou. Proč jsou mnohé byty hlavně v novostavbách nepronajaty? Protože by nebylo nájemníků? Nikoliv. Proto, že není dostatek nájemníků, kteří by měli takovou úroveň příjmovou, aby mohli platiti vysoké činže v novostavbách. A to, prosím, přímo připomíná, že bude nutno přihlížeti k tomu, aby tato disparita, která znemožňuje normální stavební podnikání, byla nějakým způsobem spravedlivě vyvážena.

Pan dr Kalaš se rozohňuje při každé příležitosti proti ochraně nájemníků a chtěl by dokázati, že kdyby nebylo podpory stavebního ruchu a ochrany nájemníků, bylo by soukromé stavební podnikání větší a bylo by způsobilé vyřešiti spíše bytovou krisi, nežli státní podpora stavebního ruchu za existence ochrany nájemníků. Ale, prosím, vezměte v úvahu již tu okolnost, na kterou jsem poukázal, že v novostavbách, i dosti šetrně kalkulovaných, zůstává celá řada bytů neobydlených, nepronajatých, protože není dosti nájemníků, kteří by byty za vysoké činže pronajímati mohli. Když se mluví o zrušení ochrany nájemníků, ať se nezapomíná, co by to znamenalo: náhlý vzestup činží také ve starých domech. A žijeme dnes v poměrech, abychom mohli připustiti v pravém slova smyslu takovou katastrofu? Vezměte případy přímo tragické. Italský legionář churavý, který byl vyřaděn ze zaměstnání a jemuž byla přiznána invalidita ústřední soc. pojišťovnou. Je jen kratičkou dobu pojištěn, dostává minimální invalidní rentu 131 Kč měsíčně. Jeho žena, bez zaměstnání, od sociální péče města Brna dostává 120 Kč. Dohromady tedy jejich příjem činí 250 Kč měsíčně a tito dva nešťastní lidé mají k výchově a k výživě 5 dětí a platí činži 50 Kč. Kdyby měly býti uplatněny tendence p. dr Kalaše, tak by z toho bytu, ze kterého platí dnes 50 Kč, platili 120 až 150 Kč, ač mohou zaplatiti sotva 50 Kč. Na tomto případě chci jen mimochodem ukázati, že snahy pana dr Kalaše odporují právě těm dnešním těžkým, bolestným sociálním poměrům a naopak nám připomínají, abychom ochranu nájemníků udržovali po tak dlouhou dobu, pokud to poměry budou vyžadovati. Prosím, je sice pravda, jak uvádí pan dr Kalaš, že se provádí spekulace s byty a žádá se vysoké odstupné, že se provádí spekulace s obchodními místnostmi, ale ty věci se dají stíhati a těm věcem se dá zabrániti. Záruka státu není žádným zvláštním zatížením státu. Je to prostě úkol, který vysvětluje státní záruku nebo garancii. Stát ručí za ty, kteří postavili a získali stavební hypotekární úvěr, že v případě, nebudou-li schopni placení, případné diference za ně zaplatí. Takových případů není příliš mnoho a stát státními zárukami nebude příliš mnoho zatížen. Zárukou ovšem získává se vyšší hypoteka a nižší úroková míra na hypoteky, které stavebník potřebuje.

O úrokové míře již jsem se zde zmínil ve svém referátu. Připomínám opětovně, že bude velmi mnoho záležeti na odpovědných a vlivných činitelích v tomto státě, aby pro nejbližší dobu připravili opatření, jimiž by se snížila úroková míra, a která by také působila, aby dosavadní úroková míra stanovená pro hypoteky při novostavbách byla snížena.

Pan dr Kalaš míní, že státní podporou stavebního ruchu vyvolává se umělý stavební ruch, který je národohospodářsky nezdravý a dokonce všeobecně škodlivý. Táži se, co by se bylo postavilo a jak draho, kdyby nebylo podpory stavebního ruchu? Prosím, míní-li se, že soukromé podnikání by vyřešilo bytovou krisi, je to strašlivý optický klam, který by jaksi sám sebou naznačoval, že důvody p. dr Kalaše nejsou logicky promyšlené a nejsou také vážně opodstatněné. Jde tu prosím o otázku odstranění bytové krise. Ano, je to problém a po všem tom, co stát věnoval na podporu stavebního ruchu, je to problém, jak odstraniti bytovou krisi. Ta snad nebude odstraněna dotud, dokud nezmizí ona disparita, o které jsem se zmínil, disparita úrovně příjmové, drahotní, měnové a činžovní. Všechno musí přijíti do souladu. Mají-li nájemníci platiti vyšší činži, musí míti k tomu dostatečné prostředky, musí míti vyšší příjmovou úroveň a pak se to srovná. (Posl. dr Kalaš: A co ta činžovní disparita v nových a starých domech?) To je bolest doby a prosím disparita ceny ve starých a nových domech mluví a říká, že nelze srovnávati činži v nových s činží ve starých domech.

Kritisuje-li se, prosím, že byly na podpory stavebního ruchu věnovány značné prostředky ze státní pokladny, ať se nezapomíná, že bez věnování těchto prostředků byl by stavební ruch o mnoho menší, o mnoho slabší a bytová krise ještě tíživější nežli je a že by z této krise vznikla možná nebezpečenství nejen zdravotní, ale taková, která by znamenala značnou nespokojenost a rozjitřenost širokých kruhů lidových, které by ztěží si zjednávaly byty i za nejnepříznivějších podmínek.

Je možno říci, že podporou stavebního ruchu byla značně zmírněna nezaměstnanost a to jistě také padá hodně na váhu - a proto v úvaze při projednávání tohoto zákona, kterému nelze činiti výtek, je mně za rozpočtový výbor s dobrým svědomím možno doporučiti, aby osnova zákona byla schválena tak, jak ji doporučují výbory soc.-politický a rozpočtový. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala dnes za 15 minut, t. j. v 6 hod. 10 min. večer s

Nevyřízení odstavce pořadu 155. schůze.

Jsou proti tomuto mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.