Podle měšťácké vědy potřebuje prý člověk 20 m² obývacího prostoru. Jak vypadá celá ta měšťácká věda v praxi, ukazuje statistika o bytových poměrech v Československu. Tak na př. na Žižkově obývá 5 lidí 14 m² sklepního chladného a smrdutého prostoru a za tento byt platí 2400 Kč. Ba dokonce na bytovém prostoru dvou m² je nucena bydleti 3členná rodina. Mohl bych zde předvésti sta, ba tisíce takových případů.

Klamete celou zejména proletářskou veřejnost, tvrzením, že zlepšujete zákon o bytové péči zvýšením státní garancie na stavbu malých bytů. V Československu se sice staví, ale mohou stavěti jen ti, kteří mají peníze. Staví se domy na výdělek a za pomoci státu a tyto za pomoci státu postavené domy slouží k nestydatému vydírání pracujícího lidu tak ohromnými činžemi, že jsou pro dělníka, zřízence a vůbec drobného člověka nedostupné. Na Žižkově v novostavbě ve Svatoplukově ulici se požaduje za 1 pokoj a kuchyň 5000 Kč, ve Vršovicích za kuchyň a pokoj v obec. domech 3600 Kč, v Holešovicích dokonce za týž byt o malé kuchyňce a malém pokojíku 4200 Kč. Pan zástupce pražských domařů posl. Kalaš hrozil se v soc.-politickém výboru toho, že v Praze je ohromná spousta prázdných bytů. Proč jsou prázdné tyto byty, však neuvedl. Jsou prázdné, protože v dnešní době nestačil by na nájem ani celoroční dělníkův výdělek, ba nestačil by na nájem ani výdělek a příjem mnohých veřejných a státních zaměstnanců.

Československá bytová péče dotýká se majetné třídy. Ta může stavět a může také přepychově bydlet, ale dělnická třída ve svém celku bydlí tak mizerně, jak tomu není hned tak v druhém státě. Jen pouhé srovnání stavebního ruchu a bytové péče se Sovětským svazem stačí k nahlédnutí do úžasných poměrů bytových v Československu. Podle statistiky v 76 městech v Československu bylo postaveno asi pro 5.6 milionu obyvatel 36.964 obytných místností r. 1928, r. 1929 již jen 27.655 a r. 1930 již jen 23.553. Tedy každým rokem méně bytů, každým rokem však zvyšování nájemného.

Jak tomu je tam, kde dělníci a rolníci podle vlastního plánu a vlastní silou budují nový, vlastní stát? Takové Československo se dá v pětiletém plánu Sovětského svazu celé srovnat s Moskvou. V 76 městech v Československu bylo postaveno méně bytů než v samé Moskvě. Podle statistiky postavila Moskva r. 1927 35.050 bytů, r. 1928 28.150 bytů, r. 1929 38.350 bytů. To je jen Moskva. V celém Sovětském svazu je ještě nedostatek bytů, vláda dělníků a rolníků však nasazuje všechny páky, aby tento nedostatek co nejrychleji odstranila. A proto to zvýšené tempo stavby bytů, proto se současně se stavbou továren stavějí také byty pro dělnictvo. Vy, pánové, v Československu ovšem stavíte byty pro dělníky jenom hubou. Stále melete o stavbě levných bytů, stále litujete těch nebydlících, ale rozšiřujete své bytové pohodlí, stavíte si paláce, stavíte si vily z prostředků vydřených na pracující třídě.

I projednávaný návrh neznamená stavbu bytů pro nebydlící, pro nezaměstnané a hladové dělníky, nýbrž znamená podporu těch, kterým se čsl. bytová péče stala prostředkem k vykořisťování a k vydírání. Proti vašemu návrhu stavíme my, komunisté, návrh na skutečné zaopatření levných bytů pro nebydlící a špatně bydlící. Náš návrh je vybudován na zásadách, kterých už proletariát v Československu v letech 1918 použil. V popřevratových dobách pracující třída velmi často sáhla k svépomoci, a to tím, že byly zabírány byty boháčů, byty přebytečné, které byly předány nebydlícím anebo špatně bydlícím. Jako ventil proti tomuto živelnému hnutí byl tehdy vydán zákon o zabírání bytů. Tento zákon byl však, nehledě k jeho základním nedostatkům, kapitalisty a úřady všemožně obcházen a konečně zrušen, když hnutí proletariátu ustalo. V dnešní době je podle doznání samotného zástupce domařů ohromný počet prázdných bytů, zatím co značná část chudých obyvatel je bez přístřeší. Jeví se tedy nejenom nutným, nýbrž jako povinnost, aby prázdné a přebytečné byty byly ve prospěch nebydlících zabírány a aby kromě toho bylo přikročeno ke stavbě dostatečného počtu levných bytů.

Proto navrhujeme, aby byly obcemi bezodkladně zabrány všechny prázdné a přebytečné byty a aby byly pronajaty osobám, jichž příjem nepřesahuje 30.000 Kč ročně a které samy jsou bez přístřeší nebo bydlí ve špatných obydlích. Při tom musí býti dána přednost těm, kteří nemají příjem, to je nezaměstnaným a nouzově zaměstnaným, omezeně pracujícím a pod.

Nájemné za tyto zabrané byty nesmí býti vyšší, než je nájemné ve starých domech. V těchto bytech nesmí přesahovati 50% při jedné obytné místnosti s příslušenstvím, 75% při 2 místnostech a 100% při třech místnostech vždy u porovnání s byty ve starých domech, při čemž za zcela nemajetné a nezaměstnané musí tuto činži platiti obec.

Za přebytečné byty podle našeho návrhu považujeme všechny místnosti, jichž počet je větší než počet členů domácnosti.

Vedle toho navrhujeme, aby nikdo neměl více bytů než jeden, a má-li zbytečný byt, druhý, anebo další v jiné obci, musí mu býti zabrán jako prázdný. Při pronajímání zabraných bytů nesmí se činiti žádné rozdíly mezi příslušníky a nepříslušníky obce. Nárok musí míti každý, kdo se v obci zdržuje anebo v obci pracuje, anebo je nucen i z jiných důvodů v obci bydleti a byt skutečně potřebuje. Zabírání bytů a jejich pronajímání ukládá náš návrh obecním zastupitelstvům, protože tato mají možnost tuto práci prováděti a býti při této práci kontrolována.

Kromě zabírání prázdných bytů a přebytečných bytů navrhujeme stavěti nové byty pro osoby, které jsou bez přístřeší a nebo špatně bydlí. Prvním předpokladem takových staveb je vyvlastnění nezastavěných pozemků, s nimiž se provádí v Praze a v okolí úžasná spekulace. Tak na př. Stříbrný koupil velkostatek Nové Dvory u Krče. Za jeden sáh zaplatil 6 Kč a prodává na stavbu jeden sáh za 160 Kč. Podle zprávy předsedy státní regulační komise Mölzera stál pozemek na Pankráci jednoho dne dopoledne 3 mil. Kč a odpoledne téhož dne stál již tento pozemek 6 mil. Kč! Tato úžasná spekulace se stavebními pozemky děje se přímo pod okny státních úřadů, které k tomuto všemu zlodějství dávají ještě souhlas. A proto navrhujeme, aby všechny stavební pozemky byly obcemi vyvlastněny, aby vyvlastněny byly nezastavěné pozemky osob, jichž roční příjem přesahuje 60.000 Kč, a na takto vyvlastněných pozemcích aby obce postavily domy s levnými byty pro osoby, jejichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč a které jinak nemají většího majetku.

Zvláštní ochrany před násilnostmi jak jednotlivců, tak také úřadů potřebují tak zv. kolonisté, kteří si postavili nouzová náhradní obydlí, a to mnohdy za peníze, na které se celý svůj život dřeli. Proto navrhujeme, aby takovéto nouzové stavby byly právně uznány jako nouzová obydlí a aby bylo zakázáno jejich násilné bourání bez souhlasu jejich obyvatelů a bez opatření příslušného náhradního bytu, alespoň rovnocenného s nouzovým bytem, a to za nízké nájemné, přiměřené příjmům obyvatelů. V žádném případě však nesmí přesahovati nájemné výši podle našeho návrhu o ochraně nájemníků.

Aby obce mohly stavěti levné byty, navrhujeme, aby byly oprávněny zabaviti všechny stavební hmoty, nechce-li je jich majitel prodati za valorisovanou cenu. V tomto směru musely by býti zabaveny stavební hmoty uskladněné u všech kapitalistů, ale nikoliv u malých živnostníků, kteří je sami koupili za přemrštěnou cenu.

K úhradě a na provedení těchto úkolů námi navrhovaných našly by obce vedle svých běžných příjmů také příjem z výnosu dávky z nájemného z velkých bytů, kterou navrhujeme ve svém návrhu na ochranu nájemníků.

Kromě toho navrhujeme, aby obce byly oprávněny vybírati od bohatých osob vlastní daně a dávky ve výši, které si vyžaduje splnění těchto sociálních úkolů. Ale v každém případě navrhujeme, aby stát byl povinen poskytnouti každoročně z pravidelného státního rozpočtu na podporu stavebního ruchu námi navrhovanou částku 1 miliardu Kč. Náš návrh znamená tedy opravdu podporu stavebního ruchu, stavbu levných bytů pro nebydlící a špatně bydlící, a váš návrh znamená pokračování ve stavbě paláců a domů, které mají sloužiti bohatým k okrádání chudých. O našem návrhu budou rozhodovati v celkovém našem plánu za chléb a práci všichni pracující, neboť slušné bydlení pokládáme za součástku našeho boje za chléb a práci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Kalaš. Dávám mu slovo

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Pan ministr soc. péče prohlásil v rozpočtovém výboru, že není pravda, že by otázka stavebního ruchu úzce souvisela s otázkou ochrany nájemníků. Já bych chtěl jen několika argumenty dokázati, že je to právě otázka stavebního ruchu a ochrany nájemníků, která nejen u nás, nýbrž i ve všech jiných státech velmi úzce spolu souvisí. Chtěl bych k informaci slavné sněmovny zde přednésti názory některých národohospodářů i z cizích států, jak se dívají na akci stavebního ruchu a ochrany nájemníků. Také nemám příčiny, abych slavné sněmovně tajil prameny. První, kdo učinil obsáhlé pojednání o vídeňských poměrech, byl dr Vas a druhý, který velmi dobře charakterisoval poměry v Německu s tohoto hlediska, je dr Wolf. Oba tito pánové vydali obsáhlé brožury o stavebním a bytovém problému. Některé části jejich brožur dovolím si zde přednésti. Tak na př. dr Vas popisuje poměry ve Vídni - ovšem připomínám, že nemohu zde přednášeti obsah celé brožury. Ve zbytku rakouského státu nastalo mezi jednotlivými zeměmi větší uvolnění, než jaké bylo kdysi v království a v zemích na říšské radě zastoupených, a jako zvláštnost zde nutno vyzvednouti město Vídeň, které dostalo po utvoření rakouského státu zvláštní postavení, totiž postavení země. Toto postavení bylo doplněno téměř úplnou volností na poli finančním, takže město Vídeň se stalo téměř samostatným státem a mohlo si svou stavební a bytovou politiku zaříditi samostatně. Podle výše citovaného pramene posoudíme, jak se tam jevil nebo nejevil stát mezi ochranou nájemní a stavebním ruchem. Na stránce 54 této brožury čteme, že obyvatelstvo města Vídně čítalo r. 1914 asi 2,199.000 osob a kleslo r. 1923 na 1,863.783 osob, takže ubylo ve Vídni 325.318 obyvatel. Každý by se domníval, když ve Vídni ubylo 335.318 obyvatel, že nemůže býti ve Vídni bytová nouze, neboť žádné domy ve Vídni za světové války nebyly rozstříleny a rozbourány. Ale v této knize se dočteme něco jiného. Pro ubytování obyvatelstva ve Vídni byl zřízen zvláštní bytový úřad, který r. 1918 měl pouze 4 úředníky, dnes má 144 úředníky. Tato bytová centrála se rozdělila na 4 skupiny. První byla skupina záznamů, 2. skupina přezkoušecí, 3. skupina přidělovací a 4. skupina výměna bytů a oddělení pro správu městských domů. Vznikl tedy krásný úřad, který mnoho potřebuje, ale ničeho neprodukuje. Tento úřad má v záznamu až 90.000 uchazečů o byty. Poněvadž to byl úřad, který si musil najíti práci, provedl tedy rozdělení uchazečů podle bodového systému. Za určitou okolnost dostal uchazeč bod a podle počtu bodů jako na závodech přišel do skupiny 1, 2 nebo 3. Toto rozškatulkování nezdálo se úřadu býti dostatečným a proto zavedl ještě t. zv. listinu nouzovou.

Co se dálo v úřadě, nemusím ani říkati, ale dovolte, abych jen řekl, že v krátké době po zavedení tohoto úřadu byla jednotná kritika, kterou spisovatel této brožury charakterisuje slovy, že brzy byl tento bytový úřad nejnenáviděnějším úřadem města Vídně. Vysvětlení tohoto výroku bychom našli ve svévoli a zpupnosti úřadu, jehož rozhodnutí nepodléhá ani přezkoušení soudu, čili rozhodnutí tohoto úřadu jako správního jde tak daleko, že není možno, aby se zúčastněné strany dovolaly eventuelně správného rozhodnutí soudního.

Že tam byla protekce, je samozřejmé, a že ve Vídni jest ochrana nájemní stejně ostrá jako v republice Československé, to víme podle dnešních poměrů, srovnáme-li je s poměry tamními. Uvážíme-li, že ve Vídni ubylo cca 300.000 obyvatel, že je tam ochrana nájemní a že se o byty hlásí průměrně 90.000 uchazečů, musíme věděti, že je zde určitá souvislost se stavebním ruchem, poněvadž my tvrdíme, dokazujeme a budeme vždy tvrditi, kdyby byl ve Vídni normální stavební ruch, že nemusila by tam tato centrála býti a vzhledem k počtu obyvatelstva nepotřebovali by tam ani míti ochranu nájemníků. Tuto souvislost se stavebním ruchem rozebírá dr Vas a já se zde zmiňuji jen o 2 důvodech, které působí bytovou krisi, a to o udržování obchodů, které žijí z nízké činže a čekají na vysoké odbytné, a o udržování velkých bytů rodinami, jichž počet neodpovídá zmenšenému počtu členů rodiny, jichž děti dospěly a ucházejí se o příděl bytu. Při tom se byty měnily v krámy, bohatí, kteří neměli naději na příděl bytu z rukou bytového úřadu, si byty odkupovali, rodiny, které podle bodového systému měly naději na brzký příděl bytu od obce, byty prodávaly, proti čemuž byly úřady bezmocné. To je kritika národohospodáře, který poměry velmi dobře zná.

Konečný výsledek vázaného hospodářství shrnuje dr Vas do těchto vět: "Umělé podceňování bytů bylo premií na tvoření umělé bytové nouze podnormálně obsazenými byty".

"Je samozřejmo, že bytová nouze při podcenění bytů musí býti nepřirozeně dlouhá, poněvadž byrokracie není schopna zdržeti obyvatelstvo od toho, aby nevyužilo ažia mezi trhovou cenou a zákonitou fixí ustanovenou cenou obydlí".

Zakládaly se malé obchůdky, zvláště při stoupající konjunktuře, takže na př. r. 1917 až r. 1923 na jedno nově zřízené obydlí jich 8 ve starých domech zmizelo.

Jak je patrno z vývodů tohoto spisovatele, bytová nouze se ještě zostřovala, ježto nepatrná činže umožňovala držení nepřiměřeně velkých bytů řídce obsazených a lepší zhodnocení krámů vedlo přes všechny zákazy k tomu, že byty mizely úřadům před nosem, jak doslovně praví dr Vas.

Dr Wolf, který rozebírá poměry v Německu, poukazuje na poměry před válkou a konstatuje, že soukromému podnikání v Německu před válkou podařilo se krýti potřebu bytovou, ačkoliv šlo každoročně o opatření asi 200.000 obydlí, a tvrdí, že soukromé podnikání nečinilo velkolepých programů stavebních pro budoucnost, nýbrž stavělo tam, kde toho potřeba vyžadovala, bez dlouhých úvah, projektů, připravilo vhodná místa stavební, postavilo na nich domy a nejen to, ono též současně strhlo staré a nepotřebné budovy a nahradilo je moderními stavbami. K tomu podotýkám, abyste laskavě s tím srovnali nynější dobu u nás, která brání zřejmě bouračky odstraňovati a čeká, až se samy rozsypou, jako tomu bylo na př. s Novákovými domy ve Vodičkově ulici. Ovšem při tom se ústa nezavrou samou chválou, hlavně z některých kruhů, jaké pokroky děláme v bytové kultuře a hygieně.

Dále si dovolím doslovně citovati ze str. 7 této brožury: "Příležitostně v dobách příliš velkého návalu do velkoměst byla v nich přechodně také část obyvatelstva bez přístřeší. Na jaře r. 1872 na př. byly stavěny na Tempelhofském poli u Berlína dřevěně boudy jako nouzová obydlí, ale již za několik měsíců dostihla stavební činnost potřebu. Soukromé podnikání překonalo všechny potíže, nedalo se zastrašiti ani nemožnými předpisy stavební policie. Mělo vždy dostatek kapitálu k disposici. Naproti tomu nynější stavební programy obyčejně ztroskotaly za nedostatku peněžních prostředků. Každý jednotlivý podnikatel hledal jen svůj osobní prospěch, ale právě že jej hledal, že sledoval egoistický motiv, dalo to dohromady výsledek, který je hoden nejvyššího uznání. Nedostatek obydlí v Německu před válkou neexistoval, každý byl zaopatřen přístřeším podle svých poměrů a prostředků. Srovnejte, prosím, rok 1872 s lety od r. 1918 nevím až kam, kdy dřevěné kolonie strašily a straší okolo velkých měst! R. 1872 se ovšem neznala ochrana nájemní a proto za několik měsíců zmizela prozatímní obydlí z okolí Berlína. Na straně 22 této brožury čteme o vlivu vázaného hospodářství na produkci bytovou: "Ve spise blízko stojícím "Reichsarbeitsministeriu" od Wölze a Beisigela je tato příkrá kritika o zavedení vázaného hospodářství: "Stala se chyba s velmi těžkými následky, poněvadž matematicky přesně organisovaný poměr mezi činží na jedné straně a hypotekárním úrokem a umořovací kvotou na druhé straně byl rozrušen a normální a nutný příjem z nájemného vázaným hospodářstvím přerušen. Tím byl dán beze všech pochyb podklad k rozluštění bytového hospodářství, t. j. inflací. Především byla co nejcitelněji

otřesena poměrně pevná hodnota nepohyblivého majetku, pokud neslouží přímému užívání, nýbrž k pronajímání oproti jiným artiklům potřeby. Tím zanikla také jistota úvěru na reality a s ní stálý pravidelný příjem zdravého financování nových budov.

Nelze jasněji a věcněji shrnouti osudné následky vázaného hospodářství bytového, než jak to bylo učiněno v tomto spise od dvou členů "Reichsarbeitsministeria". Dalšími vývody rozebírá i citovaný spisovatel poměry způsobené vázaným hospodářstvím bytovým, jež znemožňují včasnou opravu, způsobují bytový luxus, podobně jako ve Vídni, a končí druhou kapitolu, nadepsanou "Zwangswirtschaft", slovy: "Páni nechtějí viděti, že bude tak dlouho nouze bytová, jak dlouho bude vázané hospodářství. Jeho podržování vybíhá na věčnou nouzi. K výsledku může vésti jen obrácená cesta. Odstraněním vázaného hospodářství zmizí bytový nedostatek sám sebou, jestli vůbec ještě existuje".

Slavná sněmovno, chtěl jsem poukázati jen na charakteristiku poměrů v Německu a ve Vídni a trošíčku podrobiti kritice poměry u nás. Nebudu se dnes zabývati podrobně ochranou nájemní, kterou snad budeme projednávati zítra nebo pozítří, ale chci jenom poukázati na to, co zde bylo řečeno a na kolik je u nás prospěšný stavební ruch tak, jak se u nás provádí. Myslím - a dokazují to všechny odborné kruhy - že stavební ruch tak, jak se provádí u nás, není správný, že je to skutečně - mohl bych citovati referenta ministerstva soc. péče, který to před několika lety tvrdil sám - umělý stavební ruch, který není s to, aby bez soukromého stavebního podnikání odstranil, podle tvrzení některých kruhů u nás, bytovou krisi.

Nám se vytýká - občanským stranám a kruhům a hlavně straně, kterou mám čest zde zastupovati - že snad sledujeme jiné cíle než to, co hledáme ve stavebním podnikání ve městech. Ale nám nemůže býti jedno, je-li ve státě určité podnikání, ať už je to kteréhokoli oboru, a vidíme-li, že v tomto podnikání je něco nezdravého. Nám nemůže býti jedno, vidíme-li neustále, že stát dává na stavební ruch ohromné prostředky a že za tyto prostředky nedosáhl toho, čeho dosáhl od prvopočátku, aby odstranil nedostatek bytů pro vrstvy, které jich snad nejvíce potřebovaly.

Pokud se týče toho nedostatku, slavná sněmovno, myslím, že po statistikách, které jsme obdrželi po sčítání lidu, je příliš problematické, mluviti o nedostatku bytového prostoru. Mám za to, že všichni členové zákonodárných sborů, kteří to upřímně s tímto státem myslí, by měli právě těmto cifrám věnovati velikou pozornost, protože mám obavu, budeme-li zde pokračovati ve stavebním ruchu tímto způsobem a budeme-li udržovati umělý stavební ruch na úkor soukromého stavebního podnikání, že zde budeme sice za ohromných obětí státu stavěti bytový prostor, ale že takto vynaložené peníze na získání tohoto prostoru způsobí pravý opak nežli to, co jsme od něho očekávali, totiž ozdravení na hospodářském poli. Mám dojem, slavná sněmovno, že právě takto zřizované stavby za účinné pomoci státních prostředků budou dělati právě jen velký dumping na bytovém trhu a že to bude znamenati znehodnocení nejen stavebního ruchu, nýbrž že to bude znamenati i znehodnocení domů těch stavebníků, kteří z vlastních prostředků stavěli za nejmenších podpor státních, a že to bude znamenati znehodnocení budov, na které stát věnoval ohromné prostředky.

A to je příliš vážný problém, kterým se musíme zabývati, to není problém stavitele a dělníka, majitele domu a nájemníka v ochraně, to je ohromný národohospodářský problém, kterým se musejí zabývati zákonodárné sbory, a to proto, abychom se event. v budoucnosti vyvarovali katastrofám, které by nám mohly vzniknouti z překotného podnikání.

Slavná sněmovno! My máme na stavebním ruchu zainteresováno také mnoho soukromého kapitálu, který tam byl za určitých podmínek zainvestován. Mám dojem, že peněžní ústavy, které poskytovaly do dalších pořadí nezaručené hypoteky - a ta doba není daleka - budou se třásti o existenci těchto hypotek. Já se ptám, bude-li stát míti dostatek prostředků, aby mohl event. tyto peněžní ústavy zachrániti před finanční katastrofou, až tyto objekty budou znehodnoceny? Myslím, že je to příliš vážný problém malého peněžnictví, poněvadž velké peněžní ústavy a banky nedaly na to stavební podnikání nic, ty daly nanejvýše oproti dobrým promesám drahý stavební úvěr, na kterém vydělaly, ale hleděly se ho zbaviti v tom okamžiku, jakmile budova byla dohotovena.

Vážení pánové, myslím, že také do té doby, dokud nebudeme míti uvolněnou ochranu, dokud nebude jistota na bytovém trhu a dokud nebude skutečně zjištěna potřeba bytového prostoru, nepřinutíme žádnými předpisy soukromého podnikatele, aby dával peníze do stavebního ruchu. Každý, kdo chce investovati kapitál, investuje jej jedině tehdy, bude-li míti zajištěn nějaký výdělek. Ale kdybyste snad chtěli, aby někdo investoval a měl eventuelně obavu, že v budoucnosti o to přijde, jak je tomu dnes a jak se to začíná dnes projevovati, myslím, že byste toho sotva docílili. My nedocílíme mobilisace stavebního ruchu tak, jak bychom potřebovali, jen proto ne, že nemůžeme docíliti, aby soukromé podnikání zasáhlo tak do stavebního podnikání, jako tomu bylo před válkou. Konečně se u nás, slavná sněmovno, nejeví pořáde chuť, abychom šli k jádru věci, abychom se podívali, kde to všechno vězí. Vím, že je velmi krásné říkati, že držíme ochranu nájemní, že se staráme o sociálně slabé. Budu míti snad ještě možnost a příležitost mluviti o tom při zákonu o ochraně nájemníků, o těch, kteří ochrany nájemníků požívají, i o těch majitelích domů, kteří tuto ochranu dávají. Dnes jenom říkám, že bychom měli velmi dobře uvážiti, zdali ty výhody a finanční prostředky, které zde na jedné straně stát dává, jsou úměrny sociálním výhodám, které se dnes poskytují lidem, kteří dosud v ochraně jsou. Většina už dnes není. Musíme se ptáti při otázce stavebního ruchu, co bude s regresem. Vážení pánové, my jsme nestavěli vždy velké domy s malými byty, nestavěli jsme jen družstevní byty, nýbrž stavěli jsme také vily, stavěli jsme přepychové stavby. A byli pánové, kteří stavěli za 80-90% státní podpory a při tom nevěděli, jak mají nadiktovati staviteli, aby jim tu vilu postavil, aby v ní mohli bydleti. A tu se musíme plným právem dožadovati, aby prostředky, které jim stát dal z titulu sociální péče, zase se do státní pokladny vrátili. (Potlesk.) Není možno jen neustále vyhledávati nová břemena na poplatníky, nelze vyžadovati neustále obětí od držitelů starých domů, musíme se dožadovati, aby také ti, kteří nezaslouženě dostali od státu veliké prostředky, zase je státu vrátili. (Tak jest! Výborně!) Bylo by jistě nemravné, kdybychom neustále pokračovali v politice, která nikoliv moralisuje, nýbrž demoralisuje náš lid. Mně se tak zdá, že žijeme v době, kde by stát z každého oboru soukromého podnikání nejraději všechno vymačkal a dal to těm, kteří k práci mají velmi málo chuti, ale kteří by se bez práce velmi rádi na úkor státní pokladny obohacovali. Tedy v tomto směru musí býti také udělán pořádek.

Pokud se týče poměrů na bytovém trhu, chtěl bych poukázati jen na jedno, totiž, že nepostačí jen, jsou-li vydávány úřední statistiky, nýbrž že musí býti budováno něco nového. Vážení pánové, když naše státní úřady spočítaly, že máme mnoho míst, kde je úbytek obyvatelstva a ohromný přírůstek bytového prostoru, máme všude v Československé republice místa, kde je daleko větší přírůstek bytového prostoru než obyvatelstva, musíme si říci, že je nutno v zájmu našeho národního hospodářství velmi opatrně postupovati přidělání nových zákonů v tomto směru, že musíme tyto cifry podrobiti náležité úvaze, náležité kritice a teprve podle toho, jak dopadnou její důsledky, stavěti dále.

Otázka stavebního ruchu je také snad hodně otázkou sociální. Měl jsem možnost, jak v rozpočtovém výboru, tak i zde několikráte poukázati na to, proč se u nás nestaví v takovém měřítku a kdo tím nejvíce trpí. Když odborné kruhy dokazovaly, že také stavební dělnictvo a řemeslnictvo je zainteresováno na stavebním ruchu, dokázaly také, že právě z toho počtu skoro 1 mil. - stavitelé dokazují, že je to 1,200.000, obchodní komory, že je to 880.000 - stavebních dělníků, je celá řada lidí bez práce jen proto, že není normální stavební ruch. Ale, prosím, obchodní komory dokazovaly, že také na udržování starých domů před válkou a v normálních poměrech téměř celá čtvrtina stavebního dělnictva byla zaměstnávána, dokud ovšem byl z těchto domů normální výnos. Dnes ovšem, když je výnos starých domů takový, že nestačí ani na amortisaci, nemohou majitelé domy opravovat, což znamená, že celá čtvrtina stavebního dělnictva a řemeslnictva jest vyřazena z toho velkého stavebního procesu. Nejen s hlediska soukromopodnikatelského, nejen s hlediska kapitalistického, nýbrž i s hlediska sociálního zajímá nás tato otázka, zejména nyní, kdy počet nezaměstnaných roste a my musíme věnovati ohromné prostředky na podporu v nezaměstnanosti. Nechci se již zabývati tímto problémem, všichni jej velmi dobře známe, ale apeloval bych na vládní strany a širokou vládní majoritu, abychom si nenamlouvali mezi sebou, zvláště při dnešní situaci, pohádky, ale abychom si řekli, že stojíme před těžkým problémem a že máme odvahu tento problém vyřešiti ke spokojenosti celého národa a ku prospěchu státu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Žádám za přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Štětky, Hodinové a soudr.:

Zákon znějž:

Zabírání prázdných bytů a místností k účelům bytovým.

Všichni majitelé domů jsou povinni do 8 dnů oznámiti obecnímu zastupitelstvu: všechny prázdné byty, všechny místnosti způsobilé k obývání nebo místnosti, které adaptací mohou býti k obývání uzpůsobeny. Všichni nájemníci jsou povinni oznámiti do 8 dnů obecnímu zastupitelstvu přespočetné místnosti bytů jimi obývaných. Za přespočetné místnosti považují se obytné místnosti, jejichž počet je větší než počet členů domácnosti.

Po uplynutí této lhůty musí býti pravidelně buď měsíčně nebo čtvrtletně, podle toho, jak se v obci platí nájemné, majiteli domu hlášeny všechny místnosti uvedené v tomto paragrafu obecnímu zastupitelstvu.

Majitel dvou neb více bytů v obci musí učiniti obecnímu zastupitelstvu oznámení o všech svých bytech.

Tutéž povinnost mají členové společné domácnosti, kteří mimo byt společný mají v obci ještě byt zvláštní.

V oznámení budiž uveden byt, který strana potřebuje pro vlastní bytové účely.

Obecní zastupitelstvo rozhodne, který z bytů se straně ponechá.