Státy nejsou již nadále s to, aby stupňovaly svoje závody ve zbrojení a k výsledku příští mezinárodní konference upírají se naděje celého světa. Je jisto, že odzbrojení nebude dosaženo najednou, ale pro zabezpečení míru jest jedině možná cesta vzájemné dohody. Z dějin je známo, že ztroskotaly vždy snahy zabezpečující mír buď soutěžením ve zbrojení nebo zastrašováním.

Sociálně demokratické ženy jsou si vědomy, že trvalý mír a bezpečnost zajistí pouze společnost organisovaná na jiných, spravedlivějších hospodářských a sociálních řádech. Žijeme v historicky významné době, která urychluje vývoj a přináší při všech neblahých průvodních zjevech přece jen důkazy o tom, že vývoj "jde vpřed". Někteří říkají, že s odzbrojením nutno počkati, až Evropa bude hospodářsky organisována. My jsme přesvědčeni, že vývoj půjde ruku v ruce, nová hospodářská organisace a soustavné vytváření ovzduší mezinárodní bezpečnosti budou ukazateli nové cesty z neutěšených dnešních poměrů.

Mezinárodní odzbrojovací konference jest jedním z orientačních bodů na této nové cestě. Sociálně demokratické ženy se přičiní, aby v rámci své strany poskytly myšlenkám, o nichž na konferenci bude jednáno, takovou mravní oporu, aby konference splnila naděje na ni kladené.

V této důvěře pak, očekávajíce splnění svých požadavků, dají svůj souhlas projednávanému rozpočtu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: Než promluvím k projednávanému rozpočtu, chci jménem statisíců nezaměstnaných protestovati proti střílení do dělníků. Nezaměstnaní vědí dobře, že každé střílení do dělníků je známkou slabosti dnešní vlády. Když jste se jich báli, připravili jste Duchcov, když jste se báli dělníků slovenských, připravili jste Košúty a pak Chust. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 104 této těsnopisecké zprávy.] Nezaměstnaní na schůzi v Praze mně řekli, že již 14 dní věděli předem, že se bude stříleti. Když šla deputace k ministerstvu soc. péče, řekl pan dr Rosenkranc jasně, že se bude střílet. Též ze všech prohlášení, která jsme zde slyšeli, bylo zřejmo, že již delší dobu je to připravováno. Nezaměstnaní vám vzkazují, že střelba v Dol. Lípové vám nic nepomůže, ale ukázala skvělou solidaritu dělníků, kteří bojovali společně za podporu všech nezaměstnaných, kterou ministr soc. péče, soc. demokrat dr Czech jim bere, a proto nezaměstnaní budou všude spojovati své požadavky s celou pracující třídou. Dělníci se od svého boje nedají odvrátiti střílením, nastoupí boj za své požadavky za odstranění dnešního [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] režimu. Carské Rusko pomáhalo si též násilím a vraždami, ale nepomohlo to, bylo rozdrceno proletariátem [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To je odpověď nezaměstnaných a značné části pracujících.

Moji soudruzi zde objasnili, jak došlo ke srážce a proto promluvím k rozpočtu ministerstva soc. péče.

Snad nikdy nebylo tak viděti třídní ráz rozpočtu jako letos, a nejlépe je to viděti právě na rozpočtu ministerstva soc. péče. Dnes, když hospodářská krise stále více a více se prohlubuje, kdy roste bída a hlad, projevuje se nejvíce šetření právě u ministerstva, které by se mělo starati o ty, kteří trpí. Statisíce dělníků je z práce vyhozeno, je stále větší zavírání závodů. Statisíce dělníků pracuje při zkrácené době pracovní. Armáda nezaměstnaných roste denně, ale položky ministerstva soc. péče pro podporu trpících jsou výsměchem hladovějících a potřebných. Celých 13 let jste slibovali a při tom prováděli korupci a zlodějny a na úkor pracujících jste se obohatili. Dělníkům jste slibovali, že bude lépe, a zatím je stále hůře a hůře. Dnes je přes 1/2 mil. nezaměstnaných a ministerstvo soc. péče povoluje stále práci přes čas. Loni v srpnu bylo 88.000 nezaměstnaných, hodin přes čas bylo povoleno 215.000, letos v srpnu bylo povoleno 465.000 hodin. Je zde stále větší a větší tendence zvyšovati počet hodin přes čas. Zde by našla spousta nezaměstnaných dělníků práci.

Pan ministr soc. péče dovede vzíti podporu a příděly rudým odborům, ale aby donutil některého kapitalistu, kteří propouštějí dělníky, to ještě pan ministr dr Czech nedokázal. A v této době, v době hladu a bídy, předkládáte svůj buržoasní rozpočet. Hned na první straně je plat ministra 133.400 Kč, který bude snížen o 12.000 Kč. Tento plat je zarážející, když si přimyslíme ještě jeho další příjem jako poslance a j. Být v Československu buržoasním sociálfašistickým advokátem, jest sám o sobě slušný příjem, ale býti k tomu ministrem, znamená, jak nám skutečnost ukazuje, ještě více, třebas se pánové na oko svých kanceláří vzdají.

Ve druhém odstavci jest úřední zpráva. Osobní vydání se zvětšují o 1,187.700 Kč, zatím co na jiných položkách je snížení. Zde, kde běží o plat byrokratů, se zvyšuje, aby jim byl nahrazen 13. plat, zatím co statisíce drobných zřízenců okrádáte. Též položka na ošacení zřízenců se snižuje, zato položka "Odměny a výpomoci" zůstává stejná, 150.000 Kč. Tyto peníze slouží ke korupci, pro ty, kteří jsou dobře zapsáni, ale většina, která to potřebuje, nedostane nic.

Hornické pojištění je tak oloupeno, že je dnes pasivní o 500 mil. Kč a na jeho sanaci dáváte nízkou částku 20 milionů proto asi, že připravujete se na odbourání samostatného hornického pojištění. Též snižujete položku bytovou a stavební o 11,200.000 Kč, ale zato v zákulisí připravujete zákon na vyhazování nájemníků. Položka "Péče o mládež" se snižuje, kde jde o chudé děti, ve věcném vydání o 1,312.000 Kč, ale zato na byrokraty zvyšujete o 252.000 Kč. Vydání pro válečné poškozence snižujete o 16,731.400 Kč. To asi proto, že váš režim hladu a bídy sklátí tisíce válečných poškozenců a jejich rodin podvýživou do hrobu. Zato vydání na byrokratický aparát je větší o 243.400 Kč. To asi proto, aby dobře invalidy honili.

Tak vypadá celý váš rozpočet. Není mně možno, abych se zabýval celým rozpočtem, chci se soustřediti jen na několik bodů. Především jsou to zprostředkovatelny práce. Ministerstvo soc. péče má hlavně odpovědnost za zprostředkovatelny práce. Položka na kontrolu se zvětšuje o 69.600 Kč, ale jak to bude vypadati, asi nikdo neví, neboť se snad ještě podporuje protekční systém. Ve všech zprostředkovatelnách práce je protekce. Kdo jí nemá, místo nedostane. V okresních zprostředkovatelnách dostane práci jen ten, kdo přijede na praseti nebo huse nebo pošle úředníkovi košík másla nebo vajec. Mám takové případy z Prahy, že zde o lepší místa se chodí zadem a druzí čekají celý rok v čekárně a místo nedostanou. V Praze existují tak zvané černé listiny, které se sestavují, když nezaměstnaný nechce dělati za 80 nebo 100 Kč těžkou práci nebo nechce dělati práci stávkokazeckou. Též na venkově, kde nechtí pracovati na odvodnění za 10 Kč denně, berou jim podpory, a tak, jak to u nás v praksi vypadá, připravují se zkrátka na nucenou práci nezaměstnaných dělníků, takto donucují je pracovati za 10 až 12 Kč denně. Též t. zv. kondiční kanceláře číšníků v Praze jsou takovým svinstvem, že jenom ten, kdo maže, dostane místo, ale když přijde druhý a dá víc, toho prvého vyhodí a pošlou tam toho druhého. Tisíce případů korupce a podplácení a nikdo nic nedělá. Mám dojem, že kontrola ministerstva soc. péče to ještě podporuje. Nezaměstnaní žádají a budou i bojovat, aby byly jednotné zprostředkovatelny práce pod kontrolou volených akčních výborů nezaměstnaných, neboť jenom tak bude zjednána náprava.

Péče o nezaměstnaného je u nás v Československu pod psa, a právě tak i za hranicemi. Dnes, kdy je již několik desítek tisíců nezaměstnaných za hranicemi, snižuje se věcné vydání na 60.000 Kč, ale zvyšuje se náklad na aparát právě o těchto 60.000 Kč. Kdo podporuje nezaměstnané za hranicemi? Nikdo. Naopak všecky vlády se snaží, aby nezaměstnané naše příslušníky za hranicemi odtamtud vystěhovaly, a když se obrátí dělnictvo do drahé vlasti, jak tomu vy říkáte, a když přijde deputace, pan ministr sociální péče řeší to tím způsobem, že dá deputaci pár korun a pošle ji domů, aby ji neměl na očích, poněvadž dobře ví, že oni za hranicemi jsou bez ochrany, jak dokazuje celý náš aparát p. ministra zahraničí. Též u nás nezaměstnaní vidí, jak se o ně dnešní režim stará. Dnešní režim je vraždí, do hladových žaludků dává olovo, ale podpory pro ně nemá. Co hladu a bídy je dnes v dělnických rodinách a co ještě ti, kteří nemají kde bydlet? Již zase je zima, jsou zase plné stohy, nezaměstnaní se shromažďují přes noc pod mosty, a jsou také plné cihelny. Množí se stále více žebrání, dnes už projde 30 nezaměstnaných v dělnických předměstích jeden za druhým a žebrá. Máme případy ohromné bídy. Jedna rodina, kde muž nepracuje a kde jsou 4 děti, spálila na vaření nadloubaných brambor na poli celý nábytek a teď spí na zemi. Jsou případy, že ubohé děti nedostanou několik dní co jísti a nemohou ani choditi do školy. V Praze dostávaly ve škole mléko, mnohdy jedinou stravu, a i tu jste jim vzali. Stal se i případ na Žižkově, kde jeden učitel ukazoval druhým dětem takové dítě, které 2 dny nejedlo a dělal si z něho posměch, že má špinavé prádlo, poněvadž matka neměla na uhlí a mýdlo a vyprala mu prádlo ve studené vodě. Takových případů je tisíce. A co se pro tyto chudáky dělá? Ministerstvo soc. péče dává subvenci na produktivní péči a žebračenky. Ale subvence jsou malé, obce na práci nedostanou nic nebo málo. Jen tam ještě, kde jde o odvodnění nebo zavodnění velkostatkářům, tam se ještě dává, ale pracující jsou tam dřeni za pár korun denně, nejvýše 12 Kč, a ještě si musí koupiti sami nádobí. Tak se pomáhá velkostatkářům, ale domkářům a na podpory nezaměstnaných pro obce se nedává nic! Váš příspěvek, který dáváte na produktivní péči, jde ve prospěch podnikatelů, kteří z bídy a zoufalství nezaměstnaných bohatnou. Nezaměstnaní žádají větší příděly obcím na práci, neboť nechtějí žebrati, ale chtějí pracovati. V loni, když úřední počet nezaměstnaných byl 88.000, bylo v rozpočtu 74,400.000 Kč, ale teď, kdy jich vykazujete sami - tato cifra není správná, bude nejméně ještě jednou tak velká - 228.000, položku tu zvyšujete pouze o 1,300.000 Kč. Už napřed říkáte, že to bude na pořízení kancelářských potřeb, na tisk směrnic a příruček, a to znamená, že nezaměstnaní nedostanou zase nic. Kdybychom dnes rozpočítali, kolik připadá na jednoho nezaměstnaného, viděli bychom, i kdybychom počítali střízlivě jenom s 1/2 milionem nezaměstnaných, že by připadlo na jednoho asi 150 korun podpory ročně. V zimě jich bude daleko více, nejméně jeden milion, a což, když se ještě potom k tomu připočtou částečně zaměstnaní, pak podle vašeho rozpočtu nedostanou nezaměstnaní vůbec nic. Proto se při sdělávání rozpočtu přišlo na to, aby se vzal příděl rudým odborům, že tyto peníze déle vydrží. Ale dnes jsou po celé republice hromadné protesty, které se stále stupňují ve hnutí za podporu pro všechny nezaměstnané na účet státu a podnikatelů, pro jednoho nejméně 15 korun korun denně. Neorganisovaní nedostávají podpory, ale teď jim slibujete stejně jako z jara, že zmocňovacím zákonem dostanou podporu 300 milionů korun, bude to však asi tak jako s těmi 150 miliony. Byl to fond, ze kterého se prováděla korupce a který nikdo nekontroloval. Nezaměstnaní žádají rozdělení této částky na mimořádné podpory 300 korun pro svobodné a 500 korun pro ženaté, neboť jsou nazí a bosi i s rodinami. Vedle toho více než 2/3 organisovaných lidí nedostává vůbec podpory a zbývající třetině dáváte žebračenky po 20 korunách týdně, za něž mají býti živi i s rodinami celý týden. Ministerstvo soc. péče dává tyto poukázky okresům, ty opět obcím, avšak počet jich je tak malý, že někdy celý okres nedostane žádné, zvláště na Slovensku.

Teď jsem dostal zprávu, že na Rakovnicku a jinde vyšetřují četníci, kdo dostává podporu. Je to asi proto, aby pro ty, kteří nedostávají podpory, připravili jídlo jako v Duchcově a teď v Dolní Lípové. Zato na Plzeňsku dávají žebračenky odborové organisace soc. demokratické a na Slovensku v Žilině rozděluje je župní zprostředkovatelna práce. Tam se zjistilo, že nejenom přednosta soc. demokrat Hromada a jiní význační předáci agitovali pro soc. demokratickou stranu s těmito poukázkami, nýbrž bylo ještě dále zjištěno, že poukázky se ztrácely a že je úředníci rozdávali z protekce nebo sami žili za ně rozmařilým životem, kupovali si lihoviny, víno, delikatesy, a nezaměstnaní měli hlad. Takové případy nejsou jen v Žilině, nýbrž jest jich více, a třeba byla podána žaloba, nezakročil pan ministr dr Czech, ani dr Meissner, zato zakročí proti rudým odborům, které správně vyplácejí příděly, nebo dovedou dáti proletáře do kriminálu, nakrmiti nezaměstnaného pendrekem, četnickou kolbou nebo olovem. Nezaměstnaní vám vzkazují, že nechtějí žebračenek, které jim nestačí, nýbrž chtějí práci, a nemůže-li jim dnešní režim dáti práce, ať jim dá takovou podporu, aby mohli býti živi.

V Praze má ministerstvo soc. péče snad patronát nad zlodějnou, kterou provádějí bratři na pražské radnici. Zde dávalo ministerstvo soc. péče na přídělech každý měsíc nejméně 250 tisíc, ale nezaměstnaní ve Velké Praze nedostali od června ani krejcaru. (Slyšte!) Protože rudé odbory dávaly správně podporu, byl jim příděl vzat, ale že jiní okrádají, chlastají a žerou za peníze nezaměstnaných, toho ministerstvo ani nikdo u nás neví. Dnes, kdy se snažíte převalit starost o nezaměstnané na bedra chudých sbírkami, dělníci na ně nebudou nic dávat, nebo dají to hned svému nezaměstnanému kamarádu přímo nebo akčnímu výboru nezaměstnaných na vedení boje za řádné podpory všem nezaměstnaným. Loni tuto sbírku ve Velké Praze prováděl t. zv. spolek pro péči o nezaměstnané a letos tuto sbírku provádí Červený kříž. A proč? Proto, aby byla dělána popularita Červenému kříži, poněvadž stojíme před novou imperialistickou válkou. - A to je pravá příčina těchto sbírek Červeného kříže. Pražským nezaměstnaným je známa tato instituce velmi dobře, pražští nezaměstnaní vědí, co od těchto pánů dostanou. Oni vědí, že tato instituce vlastní svoji noclehárnu, na které hodně vydělává, ale než by dovolila nezaměstnanému spáti tam zadarmo, raději ji nechá prázdnou. Pražští nezaměstnaní vědí, jak zachází její aparát s nezaměstnanými. Sám jsem zjistil takový případ, že přišel nezaměstnaný, který si vyžebral 3 Kč v drobných, aby mohl aspoň na noc skrýt svoji hlavu, a přinesl je úředníku, který mu je však shodil dolů, že prý není žádný žebrák. Nezaměstnaný samozřejmě je sebrati nemohl, protože byly hozeny do zástupu nezaměstnaných, a nezbylo mu, než aby šel spát někam do cihelny. A tato instituce Červeného kříže koná sbírky pro nezaměstnané. Teď však, když mají rozdělovat, co sebrali a když tam nezaměstnaní přijdou, říkají, že to dají jen nemocným. Ale nezaměstnaní okamžitě půjdou, aby to potřebným rozdělili. My jsme proti sbírkám u chudáků. Co bude platné nezaměstnaným, když dostanou roztrhané kalhoty nebo slaměný klobouk, jak se to v Praze sbíralo, a při tom mají hlad a s nimi celé jejich rodiny. Nezaměstnaní žádají zabavení zásob, neb dobře vědí, že jsou veliké zásoby uhlí, šatů, bot i potravin. Státní doly mohou dávat nezaměstnaným uhlí zdarma, aby nemusili sahat k svépomoci a jednotlivě chodit krást. Pak o nich ten korupčník Stříbrný napíše, že jsou to lupičské bandy a aby se po nich střílelo. Vojenská správa má veliké zásoby šatstva, bot a potravin pro případ války. Též na církevních a státních statcích jsou veliké zásoby. Nezaměstnaní budou bojovat tak dlouho, aby všecky tyto zásoby, též u všech spekulantů byly zabaveny a rozděleny.

Na těchto případech, kterých je tisíce, nezaměstnaní vidí, že musí nastoupit cestu boje dříve než budou vyhladověni. Svolají schůze nezaměstnaných, postaví akční výbory, spojí se s dělníky v závodech a na vesnici s domkáři a malorolníky. Postaví své požadavky a povedou za ně boj, neboť dobře vědí, že buržoasie jim po dobrém nic nedá. Je třeba zase naplnit radnice, okresní úřady a jen tehdy, když se buržoasie bude bát, jenom tehdy splní jejich požadavky. Je třeba nastoupit do ulic. Ven ze studených bytů, ukázat ulici bídu a hlad, nestydět se za ně, jíti i se svými rodinami třeba každý den na radnice, na okres, a bude-li třeba i do Prahy. Spojte své požadavky s celou dělnickou třídou, nastupte boj proti dnešnímu režimu hladu a bídy. Jen když dnešní režim bude doražen, dostane se proletariát z dnešní krise. Je třeba následovat příkladu kamarádů ze Sovětského svazu. Jen když bude vláda dělníků a rolníků, jen tenkráte bude pracující třídě pomoženo. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pí. posl. Blatná.

Posl. Blatná [německy]: Slavná sněmovno! Již loňského roku měli jsme příležitost kritisovati s tohoto místa rozpočtová čísla ministerstva veřejného zdravotnictví, tato nízká čísla, která se musila nezbytně projeviti a která se také projevila v nedostatečných zdravotních, sociálně-zdravotních a kulturně-zdravotních výkonech. Ale co máme říci letošního roku, jak se máme zachovati k číslicím, která byla znovu snížena v druhé zimě krise, v době, kdy nezaměstnaní mají nedostatečnou výživu, v době, kdy pracující lidé jsou předčasně spotřebováni racionalisací? Jestliže na příklad na tělesnou výchovu bylo loňského roku zařazeno 2,630.000 Kč a letos jest vykázáno 1,800.000 Kč, jestliže v roce, kdy děti trpí velikou nouzí, vykázáno jest na subvence pro péči o mládež 2,997.000 Kč, tedy téměř o 2 miliony méně než loňského roku, kdy 4,530.000 Kč rovněž naprosto nedostačovalo, v době, kdy následkem zákona o obecních financích příděly samosprávných svazků téměř úplně vyschly? Co máme říci číslům, která jsou vykázána na potírání lidových nemocí, která byla loňského roku stanovena částkou 10,783.000 Kč, letos na 7,238.700 Kč? Na státní nemocnice bylo loňského roku vykázáno 44,756.200 Kč, letos jen 42,305.000 Kč. Na podporu, na rozšíření nemocnic bylo loňského roku vykázáno 3,200.000 Kč, letošního roku jen 2,610.000 Kč. Moderní nemocnice, která má býti vybavena všemi moderními vymoženostmi nové doby, jest střediskem zdravotnictví. Má býti ústředím zdravotního zaopatření určitého obvodu. Úkoly nemocnice v době po válce mají mnohem větší význam a jsou mnohem rozmanitější. Nemocnice nemá jen zaopatřovati své nemocné po stránce lékařské, nýbrž má býti nad to ještě střediskem péče o nemocné v celém obvodu. S tohoto místa mělo by se započíti s naléhavým poučováním v oboru lidového zdraví, s tohoto místa měl by se vésti boj proti lidovým chorobám, proti tuberkulose, rakovině a pohlavním nemocem. Ale tyto rozmanité úkoly, tyto povinnosti může nemocnice plniti jen tehdy, jestliže budova, její zařízení a její provozní prostředky jsou na výši vymožeností moderní vědy, může-li každému nemocnému poskytnouti vše, co jest nutné k rozpoznání jeho nemoci a jejímu vyléčení. Vynikající odborníci, zkušenosti a statistika nás poučili, že pro takovéto chápání věci jsou rozhodující nejen momenty etické, nýbrž i že nejlepší lékařské ošetření jest zároveň také nejlevnější a počáteční vysoké útraty jsou velmi brzy odčiněny kratším průběhem nemoci, rychlým nabytím úplné pracovní síly.

Československo, zvláště Čechy, má vesměs malé nemocnice, nedostatečně zařízené. Co máme říci, jestliže Čechy se svým průmyslovým obyvatelstvem, se 7 miliony obyvatelů, mají naprosto nedostatečný počet postelí, jichž lze použíti? Na 10.000 obyvatelů připadá na příklad ve Švédsku 58˙1 postelí, v Německu 56˙9, v Anglii 53.4, v Rakousku 49.8, ve Švýcařích 47.5, v Dánsku 45.3, ve Spojenvch Státech 39, v Norvéžsku 38, ve Skotsku 37˙1, v Maďarsku 34, v Australii 33.7, v Nizozemsku 33 postelí, pak teprve přichází Československá republika s 26˙8 postelemi. Následuje ještě Belgie s 23, Finsko s 20, Polsko s 19.5, Japonsko s 15˙2 a Bulharsko s 13.3 postelemi. To tedy znamená, že Československo má smutnou slávu, že pokud jde o počet postelí svých nemocnic jest dosti pozadu.

Ovšem pro úroveň nemocnic v zemi není rozhodující pouze počet postelí. Záleží na každém způsobu ošetření nemocných. První podmínkou jest na příklad také opatření vycvičených odborných lékařů všech oborů. Důležitou podmínkou jest ustanovení dostatečného počtu a náležitě vzdělaných nemocničních sester. Důležitý úkol, jaký má ustanovení dostatečného počtu nemocničních sester, odborníci dnes plně uznávají. Zásadně měly by býti v moderní nemocnici ustanovovány jen sestry, které si přinášejí pro své těžké povolání nutné lékařské a také sociální předběžné vzdělání. Těžké povolání sester a všechna nebezpečí, která jsou s ním spojena, vedla v mnoha kulturních zemích k tomu, že se pro tento stav zavádějí zvláštní ochranná a sociální opatření. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Přísně se má zabrániti škodlivému přetěžování sester. Má se jim poskytnouti dostatek volného času k zotavení a k péči o zdraví. Zvláště se však musí provésti přísné rozdělení denní a noční služby. Ve všech moderních nemocnicích dlužno se postarati o to, aby sestry našly příjemný pobyt ve zvláštních obytných budovách. Dobrá nemocnice nesmí šetřiti na počtu svých sester. Takovéto úsporné opatření na nejnevhodnějším místě mělo by za následek delší průběh nemocí. Podle odborného úsudku, který máme z velmi zajímavé brožurky, která vyšla v poslední době, vidíme, že jedna sestra měla by ošetřovati nejvýše 5 těžce nemocných a jako samozřejmé by musilo platiti, že jest ustanoven dostatečný počet záložních sester, které by měly za úkol ošetřovati nemocné při zvlášť těžkých onemocněních nebo kdyby některá sestra onemocněla, nebo je-li na dovolené, zastupovati ji.

V Rakousku, v tomto malém poválečném Rakousku, jest pracovní doba nemocničních sester ve spolkových nemocnicích smluvně stanovena 48 hodinami, dovolená v Rakousku do 10 let služební doby stanovena 4 týdny, při více než 10leté služební době 6 týdny, onemocní-li sestra, dostává se jí zvláštních výhod - příznačné jest pro obtížnost tohoto povolání, že i za těchto příznivých podmínek přes to jest úmrtnost sester strašlivě veliká a že onemocnění nákazou a tuberkulosou činí u sester přes 10% - v Rakousku dosáhlo se pro sestry také lepšího platu, který jest přibližně přizpůsoben ztíženým životním podmínkám.

U nás jest vše jiné. V našich nemocnicích musí sestry ošetřovati nejméně 12 až 13, ba i 20 nemocných. U nás se noční služby nezapočítávají, u nás nemáme záložních sester pro případ, že by sestry onemocněly nebo byly na dovolené. U nás se nijak neuznává nezištná, obětavá služba nemocničních sester. (Posl. Hackenberg [německy]: Zvláště ředitel pražské všeobecné nemocnice to neuznává!) U nás máme ustanoveno stále ještě příliš málo sester a těchto málo jest ještě zcela přirozeně přetíženo pracemi, které jim častokráte vůbec nepřísluší. U nás bydlí denní i noční sestry ve společných místnostech, to znamená, že se nezbytně musí vyrušovati. U nás jest 5 až 6 sester napěchováno do jedné místnosti a o další oživení stará se ještě spousta štěnic, kterým se v těchto starých budovách zalíbilo. U nás jsou nemocniční sestry stále ještě bídně placeny, u nás stále ještě není upravena dovolená; přes to, že jsme zakročili, přes to, že nám to bylo několikráte slíbeno, přes to, že to bylo i sestrám slíbeno, přes to, že sestry podávaly petice a zakročovaly, stále ještě máme dovolené zhoršené, a to velmi podstatně proti dřívějším poměrům, nařízením z roku 1927. U nás jest stravování špatné, se sestrami se nakládá nedůstojně u nás nemáme odborných sester, tak že na příklad u nás nebyly provedeny mezinárodní pokyny Společnosti národů stran sester u roentgenu. Čestnou povinností ministerstva zdravotnictví jest učiniti konečně přítrž těmto ostudným poměrům.

Spousta těchto nešvarů, jak se s nimi dnes setkáváme v našich nemocnicích, projevuje se v nesčetných stížnostech nemocných a jejich příslušníků. Ale nedovedeme si vysvětliti případ, který nás hluboce roztrpčuje a který zde máme přednésti, jak o to prosil náš straník Procházka z Ústí nad Lab. Lze omluviti, že Procházka zvěděl o smrti své ženy ve zdejší nemocnici, která zemřela po operaci, teprve druhého dne, z otevřeného lístku ošetřovatelky? Lze omluviti, že Procházka nemohl zaříditi převoz své zemřelé ženy, když tento převoz byl zadán, aniž se s ním o tom jednalo, prostě privilegovanému pohřebnímu ústavu? Lze omluviti, že tomuto muži nebylo vráceno prádlo a šaty jeho ženy? Jest možno a je pravda, že jeho umírající žena byla přenesena do koupelny, kde pak také zemřela? Může býti pravda, že krátce poté v téže koupelně byla koupána jiná nemocná žena, aniž koupelna byla desinfikována? Mnoho stížností, které slyšíme, mají svou příčinu v nedostatečných zařízeních našich nemocnic, méně již v nevhodných lidech, kteří tam pracují. Ale pro takový křiklavý případ není omluvy a s tohoto místa žádáme, aby tato věc byla vyšetřena a aby vinníci byli co nejpřísněji potrestáni.

Dovolte mi, abych při této příležitosti znovu upozornila na iniciativní návrh, který již před delší dobou podali v zájmu jáchymovských horníků a dělníků, dobývajících radium, posl. Pohl a Brožík. Tito dělníci pomáhají sice svou prací tisícům a tisícům nemocných rakovinou ke zdraví, sami však pro tuto svou práci předčasně jsou zachvacováni strašlivou chorobou a umírají. Tento návrh se zdlouhavě projednává. Dříve se nám namítalo, že není bezvadně prokázáno, co vlastně je příčinou této předčasné smrti jáchymovských horníků, že věda nepronesla dosud své poslední slovo. Ale věda promluvila. Vynikající zástupci této speciální vědy obrátili se podáním na komisi pro nemoci z povolání, aby Společnost národů uložila zemím, v nichž se nachází smolenec, z něhož se, jak známo, vyrábí radium, že tyto země nesmějí čekati na poslední slovo vědy, nýbrž aby poskytovaly dělníkům, kteří jsou ohroženi tímto zářením smolence, již nyní zvláštní péči a ochranu. Ale nyní přicházejí námitky fiskální. Ministerstvo veř. prací zaslalo v prosinci 1930 jáchymovské městské radě toto podání: "Návrhy zákonů vycházející dosud z parlamentních kruhů, obsahují tak dalekosáhlé požadavky, že kdyby měly býti plně uzákoněny, vedlo by to k omezení práce v jáchymovském provozu." Jest jen málo států, kde se nachází smolenec: Norvéžsko, Německo, Francie, Československá republika, Kanada, Indie, Belgické Kongo a Nová Kaledonie. Každý z těchto států a zvláště Československo, musily by vlastně býti šťastné a pyšné, že mohou lidem, trpícím rakovinou, svými zásobami radia poskytnouti zdroj zdraví. Ale nejen sociální, nýbrž i hmotné pohnutky musily by přiměti naši vládu, aby zaujala docela jiné stanovisko. Téměř ve všech kulturních státech vidíme po několik let intensivní snahy nalézti prostředek proti rakovině. K nejznámějším prostředkům vedle operace náleží ozařování, zvláště radiem. Štokholm, Brusel, Paříž a Londýn staly se dnes středisky léčení radiovými paprsky. Nemocní rakovinou z celého světa putují dnes do Erlangen a dávají se tam ošetřovati radiem proti rakovině. Vídeň jest první velkoměsto, které na návrh našeho přítele profesora Tandlera zakoupilo 5000 miligramů této drahocenné látky a ve velké nemocnici otevřelo budovu jako ústřední ústav pro nejširší léčení rakoviny v Rakousku. Jiná velkoměsta, jak slyšíme také Praha, budou zajisté brzy následovati jejího příkladu. Zatím co se léčení rakoviny popularisuje, naše ministerstvo veřejných prací zaujímá v této otázce stanovisko nikoliv již kupce, nýbrž úzkoprsého krátkozrakého kramáře. Návrh Pohlův a Brožíkův obsahuje pouze nejnaléhavější požadavky k odstranění škodlivých vlivů na zdraví jáchymovských horníků a dělníků dobývajících radium. Obsahuje pouze požadavek, aby lidé, kteří svou prací utrpěli trvalou zdravotní škodu, byli přiměřeně odškodněni, obsahuje pouze požadavek, aby byly upraveny právní a finanční poměry, které by byly aspoň přibližně přizpůsobeny škodlivému zaměstnání lidí v těchto podnicích, a jest povinností všech členů parlamentu, aby rychlým a příznivým vyřízením návrhu Pohlova a Brožíkova smazali tuto jáchymovskou ostudu, tuto kulturní hanbu v srdci Evropy.

Ministr prof. Spina při projednávání rozpočtu ve výboru ohlásil také reformy. Vítáme již ohlášení jako prvé slovo iniciativy tohoto ministerstva téměř po 13leté stagnaci, v jehož zřízení kdysi všechny vrstvy obyvatelstva kladly tak veliké naděje. K rozpočtu zaujmeme stanovisko kladné. Budeme pro něj hlasovati. Ministr Spina mluvil také o reformách v oboru nemocnic. Nemůžeme zde zaujímati již stanovisko k účelnosti těchto reforem v jednotlivostech, přece bychom však upozornili, že požadavek, aby nemocnice byly vybudovány a rozšířeny, již neumlkne. Opatření odborných oddělení a prosektur, jakož i oddělení pro pomoc při porodu stalo se v době bytové nouze neodkladným lidově zdravotním požadavkem. Přibrání odborných lékařů ve všech případech, kde toho vyžaduje takové ošetření, zavedení sociální péče nemocenské, vybavení lékařskými zařízeními, zlepšení nemocniční stravy, zvýšení lékařského a osobního stavu, zvláště pak sester a zlepšení jejich stavu a zlepšení mezd nemocničních zaměstnanců nelze již dále odkládati. (Potlesk.)