Jestliže se tedy takovým způsobem jedná s tiskárnou politické strany, jakým způsobem se potom jedná s těmi malými, drobnými živnostníky a obchodníky? Nedivte se potom, že sekretariáty naše jsou plny poplatníků, kteří si na takovýto způsob vymáhání a vyměřování daní stěžují.

Mohl bych mluviti mnoho, jakým způsobem jsou daně vyměřovány, jakým způsobem jsou vybírány, mohl bych poukázati, vážení pánové, na důsledek toho, že totiž celá řada lidí raději živnosti nechá, nechá veškerého podnikání, aby se vyhnula tomuto šikanování. Moje strana nikdy nebyla pro neplacení daní. My jsme vždycky prohlašovali, že to je náš stát, který potřebuje peníze, a proto našemu státu peníze musíme dáti. My jsme vždycky učili naše lidi, aby daně správně platili. Jsem pevně přesvědčen, že u malých a středních živností našlo by se málo daňových nedoplatků, kdežto veliké spousty daňových nedoplatků bychom našli docela někde jinde.

Mluví se stále o sociálním pojištění, o potřebě umožniti dnes podnikání. Řeknu otevřeně, že jednou z největších brzd veškerého podnikání je, že máme radu sociálních vymožeností, které znemožňují toto podnikání. Když dnes člověk vezme do ruky, co se platí na nemocenské pojištění, na sociální pojištění a na pensijní pojištění, vidí, že to jsou obrovské částky, které veškeré podnikání brzdí. Já bych nic neřekl, kdyby aspoň ti, v jejichž prospěch se to platí, skutečně také něco z tohoto pojištění měli. Ale vidím, že dělník, když onemocní, když potřebuje podporu nebo nějaké léky, z nemocenské pokladny dostává velmi málo. Konstatuji a připomínám, že je nezbytně nutno, aby se umožnilo soukromé podnikání.

Říká se, že soukromé podnikání zklamalo. Já bych mohl docela klidně, pánové, říci, že také socialistické, komunální a státní podnikání zklamalo. (Posl. Tyll: Tak jste se zklamali na celé čáře!) Ano, je-li krise, pak tuto krisi nepředělá ani socialistické, ani sovětské, ani kapitalistické, ani státní, ani komunální podnikání. Krise je, a touto krisí je všecko podnikání postiženo.

Řekněme si, pánové, jak vypadá naše podnikání státní? Jsem pevně přesvědčen, že stát by udělal nejlépe, kdyby řadu státních podniků dal do rukou soukromníkům. (Hlasy: Baťovi!) Ne Baťovi, já o panu Baťovi také promluvím a poukáži, jakou chybu dělali ti, kteří pana Baťu protežovali, a jakou velkou chybu na státě i na veškerém obyvatelstvu tohoto státu konají ti, kteří viděli v panu Baťovi nějakého spasitele. Já jen říkám znovu, že stavím se proti státnímu podnikání.

Mluví se o monopolu automobilovém. Docela klidně mohu prohlásiti, že jsem se vždycky stavěl a stavím proti jakémukoliv monopolu státnímu, třebas monopolu automobilovému v rukou státu. Jsem pevně přesvědčen, že každý takový monopol přinese státu jenom škodu. Já jsem se několikráte o tom přesvědčil. Přijel jsem na Mělník a viděl, že je tam několik linek soukromých a také státní autolinka. Automobily soukromé odjížděly a státní automobil - snad píchl duši, anebo měl nějaký defekt na gumě, neměl sebou reservy, prý je zapomněli - tam stál do druhého dne.

Mohl bych poukázati na to, jak daleko levnější je podnikání soukromé nežli podnikání státní. Vidíme to nejlépe na automobilu státním. Je tam průvodce, je tam řidič, jsou tam dva až tři lidé, kdežto automobil soukromý má pouze jednoho člověka. Je přirozené, že z takovéhoto automobilového provozu státního nezbytně musí státu vzniknouti jenom škoda. Četl jsem v těchto dnech, tuším v "Českém slově" článek, kde se poukazovalo na to, že několik státních linek automobilových prodělalo asi 900.000 Kč. A divil bych se, pánové, kdyby tyto státní linky neprodělávaly. Říkám docela otevřeně, to je přirozená věc, že daleko levněji provozuje svoji živnost podnik soukromý a daleko dráže provozuje ji stát. Ale vidíme, vážení pánové, že stát pouští se do podnikání řady jiných věcí. Dnes stát a všechna t. zv. ministerstva zařizují své vlastní tiskárny. Neřekl bych nic, kdyby z těchto tiskáren byl prospěch. Ale na tyto tiskárny stát musí dopláceti veliké peníze. Vidíme, že stát zarizuje své vlastní časopisy, má své denní listy, ale jen ať se někdo podívá na bilance těchto státních časopisů, na bilance těchto státních listů. Tyto jsou všechny pasivní. Nevím, jak jsou ty časopisy psány, že naše čtenářstvo je nečte. Ne snad, že by nemělo důvěru ke státu, ale státní žurnalisté asi nepíší takovým způsobem, jak píší žurnalisté druhých politických stran. Přál bych si, kdyby stát zanechal tohoto podnikání, kdyby stát nezřizoval tiskárny a zbytečné časopisy, které nejsou životaschopné, a subvencemi je nevydržoval.

Vážení pánové! Národní obrana vydržuje a zřizuje zvláštní ozdravovny nebo jak to nazývají, zvláštní Zátiší. To není však žádné zátiší, žádný podnik, který by snad prospíval vojákům. Vidíme, že je to podnik, který stojí armádu velmi mnoho peněz. Jsem pevně přesvědčen, že by armáda udělala daleko lépe, kdyby tito lidé byli používáni a dnes v těchto podnicích dělali, k čemu jsou na vojně, a to hleděti, aby to vojsko nejlépe vycvičili a vycvičili se sami. V dřívějších dobách měli jsme kantiny a řada živnostníků nalézala zde existenci. Měla možnost, aby zaměstnávala lidi, a při tom jistě vojenská správa měla z toho ještě malý zisk.

Mluví se o tom, že se musí šetřit. Že se musí úřednictvo odpolitisovat. O tom odpolitisování jsem již mluvil a přál bych si vřele a znovu to zdůrazňuji, aby naši úředníci viděli se vždy jen jako úředníci státní a úředníci republiky, a ne jako úředníci politických stran.

Vím to, máme mnoho dobrých úředníků a mnoho dobrých zřízenců. Kdo vidí takového celního úředníka nebo finančního strážníka, jak tam někde na hranicích u Božího Daru nebo u Zinnwaldu v zimě, v dešti, nepohodě musí konati službu, a jak ji koná, kdo vidí, jak těžce musí vykonávati službu četník nebo jiný úředník nebo zřízenec, ten také ví a uzná, že si svůj plat zaslouží, a řekl bych, že na tak těžce pracující státní zaměstnance a zřízence měl by býti brán zvláštní ohled.

Naproti tomu nemohu souhlasiti s tím, co se děje na př. nyní v Příbrami. Příbram, staré hornické město, nemůže za to, že její stříbrné doly nevynášejí dnes tolik jako kdysi. Příbrami zůstala jen hornická škola. Kde má býti hornická škola? Proč jsou žáci v této hornické škole? Proto, aby se bavili nebo aby studovali? Jsem pevně přesvědčen, že žáci do hornické školy byli dáni svými rodiči proto, aby tam řádně studovali a ne aby snad měli příležitost choditi po pražských kavárnách. Z té příčiny vidím, že taková hornická škola, zrovna tak, jako řada jiných škol, má své místo daleko lepší v místě, kde jsou doly, hutě, na př. v takové Příbrami, než v Praze. Proto, že snad, jak správně bylo řečeno, několik pánů profesorů nebo několik jejich chotí chce se dostati do Prahy, má býti v době, kdy říkáme, že se musí šetřiti, stát nucen k tomu, aby zřizoval nákladnou školu v Praze, když je jistě dostatečná škola v Příbrami? Myslím, že se děje velká chyba, když soustřeďujeme příliš mnoho státních škol a podniků do Prahy, domnívám se, že po této stránce Prahu překrvujeme. Jsem pevně přesvědčen, že nebylo potřeba stavěti keramickou školu v Praze, že mohla docela dobře zůstati v Bechyni, a že i celá řada škol mohla zůstati tam, kde k jejich vývinu jsou dány lepší podmínky než zde. Nyní v době, kdy stát potřebuje šetřiti, pod patronancí, řekl bych, pánů profesorů, vyvolala se stávka, aby zákonodárné sbory, vláda byla donucena touto stávkou, aby škola z Příbrami byla přenesena do Prahy.

Slyšel jsem zde výkřik: "Baťa!". Pánové, v dnešní "Národní politice" je pěkný článek od francouzského národohospodáře, který píše, že Československo má daleko lepší posici než okolní státy, a to proto, poněvadž je zde veliká a silná složka středostavovská, živnostnictvo. Plně podpisuji to, co tento francouzský národohospodář napsal. Jistě, že my nebudeme prožívat tak těžké a kruté doby, jako prožívati budou ostatní státy, protože zde skutečně jest silný střední stav. Jsem přesvědčen, že by v Rusku nikdy nebylo došlo k věcem, jež se staly, že by se nikdy sovětská vláda nebyla mohla uplatniti takovým způsobem, jak se uplatnila, kdyby byl v Rusku býval silný střední stav, silná střední vrstva. A proto lituji, že tato silná složka živnostensko-obchodnická, složka státotvorná, která není náchylná k různým převratům, která nechce dělat politiku ani napravo, ani nalevo, není v našem státě podporována takovým způsobem, jak by si zasloužila. Poukazuji na Baťu. Kolik zde bylo nadšenců, kolik zde bylo těch, kteří činům p. Bati tleskaly a ještě dnes, ač již ne tak horoucně, tleskají. Neříkám nic proti osobě p. Bati. Řeknu otevřeně, že si osobně p. Bati vážím jako podnikatele. Nemohl bych říci nic proti němu, vidím v něm člověka, který dodělal se velikých věcí, velikých úspěchů, ale dnes musím říci, že nevážím si systému a metod p. Bati a že jedenkráte i v našem Národním shromáždění přijde doba, kdy i ve vládě se uzná, že bylo pro stát chybou pomáhat takovému velikému jedinci, nechat z něho dělat kolos, poněvadž jedenkrát - a již dnes se to děje - bude na to dopláceti stát. (Výkřiky komunistických poslanců: Vy jste mu pomáhali!) Já mu nepomáhal nikdy. Prosím, p. Baťa dnes nezničil jen desetitisíce živnostníků obuvnických. Byla doba, kdy se domnívali mnozí - a to byla právě veliká chyba - že jen obuvníci jsou jím zničeni. Táži se, co jest pro stát lepší, zda jeden takový veliký silný jedinec, nebo 40 nebo 50 tisíc samostatných existencí živnostníků a obchodníků? Jsem pevně přesvědčen, že takových 40 tisíc samostatných živností obchodnických znamenalo by pro stabilitu, a řeknu i finance státu mnohem víc než takový jeden p. Baťa. A podívejte se, co jste udělali z p. Bati? Pan Baťa za chvíli nebude potřebovat státní dráhy, a to prostě proto, poněvadž on veškerou dopravu provozuje pomocí automobilů. A vzpomínám si, jak byla tehdy prováděna veliká agitace proti ministerstvu železnic. Řeknu otevřeně, u nás se říká odpolitisovat resorty a já bych si přál, aby byly odpolitisovány, ale vím nejlépe, jak často političtí činitelé zasahují a znemožňují odpolitisování hospodářských resortů státních i jiných. Jaké útoky byly vedeny na ministerstvo železnic, když koupilo, tuším od fy Büssing několik automobilů, ač byly koupeny a já to řeknu otevřeně - z politického nátlaku; jednalo se o 5 vozů a teď si p. Baťa koupil v Německu 15 vozů a nikdo o tom nemluví, všichni mlčí. A v těchto dnech jsem četl, že na pražském letišti byla předváděna nová anglická letadla a že jistý průmyslník koupil si 15 těchto anglických letadel. Nevím, který to byl průmyslník - (Posl. Ostrý: Jenom Baťa lítá!) ale vím, že v naší republice není jiného průmyslníka nežli pan Baťa, který používá letadel. (Hlasy: Baťa je vaším bohem!) Prosím vás, nekřičte, že je naším bohem.

Pánové, vy jste v panu Baťovi viděli spasitele a za chvíli vás pan Baťa ani politicky nebude potřebovati. Podívejte se, vy komunisté, vy soc. demokraté, nár. socialisté, lidovci, pan Baťa dnes už nestaví vaši kandidátku, zaměstnaní dělníci v jeho továrnách nestaví vaši kandidátku, zaměstnaní dělníci u Bati dnes si postaví kandidátku sami. A prosím, ze 42 mandátů dostali 41 mandátů zaměstnanci firmy Baťa. A když si může postaviti pan Baťa kandidátní listinu do obcí, nevím, zda si nepostaví při příštích volbách kandidátní listinu také do Národního shromáždění a zda nedá se zvoliti za poslance.

Pánové, tím že se pomáhalo k jeho rozšíření, koho jste zničili? Dříve byla veliká armáda obchodních cestujících, která chodila a prodávala obchodníkům kůže a jiné potřeby, dnes už jí není třeba, poněvadž zde není obchodníků s kůžemi, neboť tito obchodníci byli zničeni, zrovna tak jako byli zničeni obuvníci.

A vážení pánové, pan Baťa vám připraví ještě jiné a jiné překvapení...

Já se tomu nedivím, že dnes se jím zřizují restaurace, že dnes se dělají jiné a jiné věci, že dnes řada jiných továren přichází a chce obcházeti obchodnictvo a živnostnictvo a že se zřizují filiálky. Ale nevím, co tomu řekne na konec státní pokladna, až se bude počítati.

Já bych prosil slavnou sněmovnu, aby otázce obuvnické, otázce obchodníků s kůžemi, otázce obchodníků s jinými potřebami obuvnickými byla věnována pozornost, aby jedenkrát již nebylo nadále beztrestně dovoleno takové ničení živnostníků, jako se děje dosud. Je třeba, aby námi podaný návrh zákona, jímž se dovoluje zřizování pouze pěti filiálek, byl slavnou sněmovnou přijat a aby v nejkratší době byly filiálky jiným způsobem zdaňovány, nežli jsou zdaňovány doposud.

Vážení pánové, kartely! Co se již o této věci u nás namluvilo, co již zde bylo řečí proti kartelům, ale můžeme říci, že dnes si kartely dělají, co chtějí, že dnes prostě diktují každému, zač musí prodávati. (Hlasy: To jsou také monopoly, pane kolego!) Prosím, já jsem pro zrušení monopolu, jsem pro přísné stíhání kartelů, jsem pro zákon, který by takovéto výstřelky kartelů znemožňoval. Co se děje dnes s kartely? Cukrovarnický kartel na př. docela klidně řekne: Prodám jen tomu a tomu, a neprodám jinému! Železářský kartel říká totéž: Prodám jen tomu a tomu, a jinému neprodám! A co se stalo, když na př. určití obchodníci prodávali ve velkém cukr levněji, než zač nadiktoval kartel? Kartel odmítl dávati těmto obchodníkům cukr.

Tedy takové zjevy jsou u nás na denním pořádku, a stát tyto kartely chrání, stát je podporuje. Máme dnes kartel zápalkový, který jest u nás umožňován jedině proto, že stát znemožňuje dnes zřizování nových továren na zápalky, a proto továrny na zápalky mají ve skutečnosti státní monopol. Dnes se přichází také s tím, aby se podporoval a udržoval kartel cukrovarnický, a to tím způsobem, že má býti zakázáno zřizování nových cukrovarů. Co to ve skutečnosti znamená, že se u nás má zakázati zřizování nových cukrovarů? Ve skutečnosti to znamená, že si kartel cukrovarnický bude potom dělati a diktovati, co chce. Prosím, když si dnes diktuje kartel cukrovarnický, železářský a zápalkový, komu prodají a komu neprodají, vážení pánové, pak je to věc, která musí každého zaraziti. (Posl. Slavíček: Mlynáři to chtějí také!) Ano, poněvadž se tím umožní každému, komu se taková výsada dává, aby si prodával, zač chce. A naše strana se dožaduje, aby byl přísný státní dozor nad kartely, aby podobné věci nebyly možny.

Pánové, dnes žijeme u nás v těžkých poměrech. Byla chyba, když svého času byly uvolněny devisy. Každý měsíc u nás pravidelně vykazujeme, jakými velikými částkami jsme aktivní ve vývozu. Prosím, tento měsíc činí tato aktivita, tuším, něco přes 300 mil. Kč. Co to znamená? To znamená, že o 300 mil. Kč jsme více účtovali do ciziny, než cizina účtovala k nám. To by znamenalo, že bychom o těchto 300 mil. Kč devis měli míti ve státní pokladně, resp. v pokladně Národní banky více. Je zde řada lidí, kteří sice vyvážejí do ciziny peníze, berou si na potřebné suroviny valuty, ale kteří valuty z ciziny za zboží do pokladny Národní banky již neodvádějí. Je nezbytně nutno, aby naše koruna byla udržena, aby naše hospodářství bylo skutečně vzorem celé střední Evropě, a proto vítám každé opatření, které k této věci směřuje. Ale vidím chybu, že bezmyšlenkovitě byla zvýšena sazba naší Národní banky. Myslím, že nebylo potřebí, aby sazba naší Národní banky byla zvýšena o 1 1/2%. Že toho nebylo třeba, je nejlépe viděti z toho, že řada středních ústavů, vlastně všechny spořitelny a všechny záložny usnesly se nezvýšiti diskontní sazbu. (Posl. Srba: Dopoledne psaly, že ne a odpoledne to udělaly!) Udělaly to banky, ale já to odsuzuji, že jeden den se psalo, že diskontní sazby nebudou zvýšeny, a druhý den se to udělalo. To bylo zbytečné, neboť když nemusily spořitelny a záložny zvyšovati úrokovou míru, nepotřebovala to také činiti Národní banka. Tímto činem byla zbytečně vnesena nedůvěra mezi naše vkladatele.

Nyní, vážení pánové, je mi velkým zadostiučiněním, - a já jsem již s tohoto místa nesčíslněkráte na to poukazoval a je to v programu naší strany - že bankám má býti zakázán obchod zbožím, že se banky nemají věnovati podobným spekulacím, že mají se věnovati přijímání vkladů a poskytování půjček. Kolik jsme už sanovali bank a nevím, kolik jich ještě budeme sanovati. Dnes v řadě bank jsou ředitelé bohatě placení. U nás se to tak často vytýká ministrům. Přál bych si, abychom řešili úpravu platů, poněvadž se pořád poukazuje na poslance a na ministry, a volá se, aby se všem poslancům a ministrům snížily platy. Poukazuji jen, jak nedostatečně je placen ministr proti takovému řediteli banky! Máme řadu ředitelů bank a správních radů bohatě placených a vítáme, že vláda připravuje zákon o bankách, kterým mají býti podobné výstřelky znemožněny.

Vážení pánové, přál bych si, aby byla zaopatřena lidu práce a aby bylo po případě na tuto práci vypůjčeno. Vím ovšem, že dnes je těžko ucházeti se o výpůjčku, ale jsem pevně přesvědčen, že by bylo možno výpůjčku sehnati i u nás, že by bylo možno sehnati jednu miliardu korun jako 4 nebo 3% ní slosovatelnou výpůjčku losovou. Losy by se jistě prodaly, kdyby se daly poštovním úřadům a kdyby se to jiným způsobem podporovalo. A byl bych rád, kdyby těchto peněz bylo použito, aby byla zaopatřena práce dělnictvu a aby našlo obživu živnostnictvo a obchodnictvo.

Jménem naší strany mohu prohlásiti, že naše strana chce vždy podporovati vládu v činech, které vedou ku prospěchu tohoto státu, a přeje si jenom, aby vláda měla také ohled na živnostensko-obchodnický stav, aby také se živnostensko-obchodnickým stavem bylo počítáno, jak toho zasluhuje. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pí. posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Mohu konstatovati k řeči posledního pana řečníka, i když jsme náhodou stoupenci dvou různých politických stran a směrů, že jsou přece někdy věci, se kterými můžeme i při různém nazírání souhlasiti. Otázka kartelového zákona, otázka přílišného zvýšení diskontní sazby v Národní bance atd., to jsou všechno věci, o kterých mohou a měly by se dohodnouti všechny strany tohoto parlamentu, zejména strany koaliční. Vždyť bude potřebí, abychom hledali časem základnu, ze které by rostla nejen obrana v době dnešní, nýbrž ze které bychom také mohli vyvozovati určitou základnu pracovní do další budoucnosti.

V přítomné těžké době přichází aspoň jedna uklidňující zpráva, a to, že v Německu, odkud hrozí okolním státům poměrně největší nebezpečí hospodářské a také veliká nejistota politická, podařilo se smířlivější vládě Brüningově získati na určitý čas majoritu, takže konečně máme pro nejbližší chvíli alespoň v tomto směru jistotu také ve střední Evropě. My jsme si byli vědomi, že evropský chaos nenechá bez vlivu poměry politické a hospodářské i finanční u nás. Proto také, když došlo k vyhlášení obecních voleb, všichni odpovědní činitelé v našem státě nepovažovali za vhodno, aby kampaň volební při volbách obecních vyvinula se způsobem takovým, že by potom těžko došlo k společné práci ve věcech celostátních. I když jsme si byli vědomi toho, že jde o nesmírně důležitou věc, voliti novou správu našich obcí, podle zásadního přesvědčení nás, různých politických stran, přece jen i tato důležitá otázka ustupovala do pozadí především tím, co se hrnulo na nás z celého ostatního okolí. Proto také velké politické strany překonávaly u nás obecní volby pokud možno v poměrném klidu, aby se ihned potom po skončení voleb mohly sejíti k positivní práci nejen na radnicích našich měst a obcí, nýbrž i v parlamentě a ve vládě, kde bude této spolupráce v následujících měsících svrchovaně potřebí. Nesmíme zapomínati, že se v posledních týdnech rychle nad Evropou zatmělo, takže se poměry politické, hospodářské i finanční v řadě států neobyčejně ztížily a zostřily. Jsou obavy, jak to bude vypadati v měsících příštích, a proto bylo povinností všech odpovědných činitelů v našem státě, aby rychle po skončení voleb přiskočili ke kormidlu naší republiky, aby ji mohli vyvésti z těžkých a nesnadných poměrů, ve kterých se mohla příčinami vnějšími ocitnouti. Musíme si uvědomiti, slavná sněmovno, i když si toho neuvědomuje dostatečně naše veřejnost, že od r. 1914 neprožívalo lidstvo dobu tak osudově důležitou, jako jsou právě doby nynější. Nár. socialistická strana proto nehledala žádného bojovného soupeření v posledních měsících, ale jest si vědoma velké zodpovědnosti za osud našeho státu a národa. Proto také i v příští práci chce pracovati positivně a vážně. Jak ubohé, malicherné, ano šílené bylo v posledních týdnech řádění několika těch hazardérů politických, kteří chtěli strhnouti pozornost národa od světodějných událostí na věci jiné, na osobní štvanice, na povídání, které nic neznamenalo a pouze otravovalo, jen aby odvrátili pozornost národa a voličstva od nejistoty hospodářské a finanční, která se kolem nás valila. Neváháme říci, že vláda i parlament stojí v této době vysoko, zejména když je nutno varovati obyvatelstvo celého našeho státu před každým hazardováním. Z tohoto parlamentu by mělo zazníti čtrnácti milionům našeho občanstva volání velmi varovné: "Dejte všichni pozor, zachovejte klid a rozvahu!" Věci se přiostřují. Hospodářský a finanční rozvrat kolem nás roste. Nemůžeme věděti, na jak dlouho Brüning sám bude míti možnost, aby politicky zvládl poměry v Německu. Finančně se hroutí Německo i Maďarsko, silně jest ohroženo také Rakousko a světová krise láme a ohýbá i nejsilnější kdysi státy světa, jimž jsme po celá desítiletí záviděli. I ta Velká Britanie, která svým imperiem ovládla po staletí celou pětinu světa, prožívá tak těžké hospodářské a finanční krise, jaké nikdy nepoznala. I mocné a bohaté Spojené státy severoamerické, které ovládaly celý světový trh a obchod a do jejichž pokladen a tresorů nahrnulo se ve válce a po válce 2/3 evropského zlata, jsou dnes zkrušeny krisí, že nevědí, co přijde příští týdny a měsíce.

V Evropě stojí dnes jen dva státy dosud jako skála v bouři. Je to velká Francie a Československá republika. (Tak jest! Výborně!) Važme si a chraňme všemi silami mravními i politickými tohoto výjimečného postavení. Frank i koruna stojí dosud klidně ve světovém kolísání proto, že je drží láska a pracovitost národů, které representují. (Výborně! - Potlesk.)

Rozvratné živly ve státě, zejména fašisté, ligisté i komunistická strana horlivě přesvědčují pracující lid, že chaos je lepší než pořádek, (Výkřiky komunistických poslanců.) a konec konců vykládáte vy zejména často dělnictvu, že mu na tom nezáleží, bude-li koruna nahoře či dole. Chceme jen upozorniti právě pracující vrstvy, že ten úžasný strach, přímo panický strach Německa, Rakouska a Maďarska před novým zhroucením měny měl by nám také býti velikým varováním, abychom nebyli strženi do podobných ničivých proudů, nýbrž naopak vynasnažili se všemi silami, aby se také na nás tato zkáza nepřivalila. (Hlasy: Na vás!) Ne, nikoliv, na všechno obyvatelstvo. (Hluk. Místopředseda Taub zvoní.) Nezapomeňte, že i my československé ženy vidíme to právě na současné situaci mocné Anglie, kam vedlo zakolísání libry. Pokles libry měl okamžitě v zápětí veliké zvýšení drahoty až o 40% a bylo nutno zakročiti ihned nejpřísnějšími zákony proti zdražování a lichvě, aby se to prostě nestalo hospodářskou zkázou nejširších vrstev anglického národa. Mzdy a platy nikdy neletí tak rychle nahoru, jak je měna znehodnocena a každé znehodnocení měny končí pravidelně snížením životní úrovně pracujících vrstev.

Pan min. předseda vděčně vzpomněl ve svém exposé zásluh prvního ministra financí dr Rašína, který isolací naší měny podepřel sílu a samostatnost naší čsl. koruny. Souhlasíme plně s tímto prohlášením p. min. předsedy. Dovolte, abych jen pro spravedlnost doplnila toto prohlášení. Také dr Engliš prokázal našemu státu a měně naší velikou službu, zejména stabilisací naší koruny, splácením krátkodobých úvěrů zahraničních a stejným bráněním toho, abychom se v cizině zbytečně nezadlužovali.

A dlužno doznati, že i nynější ministr financí dr Trapl je pronikavý a skutečně dobrý finanční odborník. Zavádí plánovitou finanční administrativu, provedl výhodnou konversi našich půjček, učinil pevná opatření na podepření stability naší koruny a hledá zvýšení státních příjmů, aniž by ukládal nová břemena. (Výkřiky.)

Ženy a rodiny naše vděčí dr Traplovi, že se postavil velmi kategoricky proti úmyslu i některých vysokých úředníků, aby byly zvýšeny státní příjmy zavedením zvýšených cel na kávu, čaj atd. Dr Trapl správně poznamenává, že jsou to naše nezbytné denní potřeby a že by to působilo zhoubným vlivem na event. zvýšení cen životních potřeb jiných. V této věci dopustil se červený tisk břežanských poutníčků zbytečného štvaní, zejména před obecními volbami, poněvadž tvrdil něco, o čem byli přesvědčeni kategoricky, že se skutkem nestane.

Nezapomínejme však také na hlavní činitele klidu a pořádku v našem státě. Jsou jimi nejširší vrstvy obyvatelstva našeho státu, ať bydlí v městech nebo na vesnicích. Dvě příčiny podepřely stabilitu našich poměrů v republice. Nebyli jsme nikdy zvyklí žíti nad poměry, neznali jsme pohádkového bohatství Anglie, neznali jsme ohromného bohatství Ameriky nebo neprožívali jsme světovou konjunkturu po dlouhá desetiletí jako Německo. Ve všech těchto státech, které měly ohromné kolonie, které měly ohromné zahraniční obchody a světové prostředky v ruce, žilo se ovšem lépe, než v malém, porobeném národě, kterému nebylo možno ani rozvinouti dostatečně všechny hospodářské a finanční síly. (Tak jest!) Pracovalo se a žilo se vždycky u nás skromně a rozumně, proto také, když teď přišly zlé doby na Anglii, Ameriku nebo Německo, zdá se to těmto národům mnohem tvrdší, než když se přivalí na malý národ vlna nepřízně, poněvadž nejsme zvyklí na velké utrácení. Vedle toho vidíme-li, že váha, moc a vliv nejdůležitějšího kovu, zlata, selhává v současné světové krisi, která se stupňuje ještě tím, že se ke krisi finanční a hospodářské připojuje krise mravní, můžeme si směle říci, jak jsme neobyčejně šťastni, že naše generace, které cestu ke svobodě dláždily krví a obětmi, neselhaly ani v těchto chvílích. Klid a důvěra ve stát jsou u nás podepřeny nejcennějším a nejkrásnějším zlatem, neobyčejnou láskou k národu a státu, a této lásce zůstaneme také věrni. (Potlesk.) Ti zbohatlíci, hecíři a kravalisté z pražských ulic, ta neujasněná mládež, na kterou rodiče těžce pracují, která místo studií nosí stříbrného zloděje po ulicích na ramenou, ti by se měli jednou jíti podívati do největších revírů práce mezi horníky, skláře nebo textiláky, aby pochopili, co je to pravá láska k národu.

Když jsem stála letos v létě na náměstí mosteckém a kolem byly shromážděny tisíce severského lidu, těch polozaměstnaných sklářů, horníků, celá armáda železničních zaměstnanců, učitelů a všech těch hrdinů, kteří na hranicích hájí prestyž státu, a když jsem viděla, kolik nesmírného pohnutí bylo mezi nimi v okamžiku, když se na tom germánském náměstí nad našimi hlavami vztyčovala státní vlajka, řekla jsem si, že to je lid, o který se může republika opříti v každém okamžiku svého života. (Potlesk.)

Když stávám v Podkrkonoší v přečetných městech a kolem jsou shromážděni přečetní textiláci, zejména ženy a vzpomenu-li si, že po těch textilních krajích šla nejednou, ale desetkrát od vypovězení války vražedná a těžká krise, která jim brala poslední kus chleba od úst, a vidím-li v jejich očích hořeti víru ve stát a v budoucnost, skláním se před tímto prostým chudým lidem, poněvadž on nás učí pravé lásce k národu. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Projdeme-li horské kraje a stojí-li před námi vychrtlé postavy baráčníků, dělníků a lidí, kteří nemají pevného povolání, kteří mají tvrdé ruce a rvou se těžce se životem, ale kteří mají svou poctivou víru v život a budoucnost, zvedá se vždycky ve mně nesmírná úcta k těmto lidem práce a říkám si: Ejhle, to je národ a tomu patří naše republika. (Výborně. - Potlesk.)

Republika, toť republika těch lidí práce z továren i polí, z dílen, ze škol i z těch železničních strojů. Republika nesmí být pod vlivem pánů Preisse, Petschka, Bartoně nebo Schwarzenberka, ti tomu státu nikdy nic dobrého nedali. A jestliže v "Národních listech" mluvili páni o řeči dr Beneše na sjezdu našich kovopracovníků jako o demagogii, tedy nepochopili veliká znamení doby, jaká se zde blíží. Způsob této polemiky naprosto odmítám. Protože se však... (Stálé výkřiky posl. Čižinské.) Chováte se tak neslušně, že se za to stydím.