Od práce Stříbrného si všechna reakce mnoho slibuje. Slibuje si, že Národní liga bude pomocí nacionálního šovinismu umět odvádět masy zbídačeného lidu od třídního boje k šovinistickým, nacionalistickým kraválům, jako byly poslední protiněmecké demonstrace. Slibuje si, až bude porušen klid a hladový lid vyjde na ulice demonstrovat, že Národní liga bude uměti jako Hitler rozpoutati štvanice proti bouřím nezaměstnaných jako proti akcím "protistátních živlů", židů a Němců. Slibuje si, že Stříbrný udělá z Prahy národní Prahu, vyčištěnou od komunistů, rejdiště fašistických násilníků a pogromistů.

Ujišťujeme však pány, že dělnictvo nemá již nejmenší chuti strpěti v Praze fašistické pogromistické akce. Spojíme se s nár. socialistickými a soc. demokratickými dělníky a v jednotné proletářské frontě budeme nejostřeji bojovat proti všemu, co budou Stříbrný, Gajda a Kramářovci podnikat. Postaráme se, aby pracující lid prohlédl i podvod, který sleduje Stříbrného Národní liga heslem "druhé osvobození". Pan Stříbrný nalezl heslo pro své fašistické cíle. Hitler má heslo "Drittes Reich", Stříbrný má heslo "druhé osvobození". Když již zbankrotovali a ztratili kredit první osvoboditelé, nabízí se pracujícímu lidu druhý osvoboditel - pan Jiří Stříbrný. To by to pracující lid chytil! To by národ udělal štěstí, kdyby ho pan Stříbrný měl osvobozovati. Národní liga si dělá vskutku nestoudné plány. Ano, pracující lid Československa potřebuje druhé osvobození, ale nikoliv takové, jak si je představuje pan Stříbrný, nikoliv nahražení jednoho karabáče druhým a ještě horším, nýbrž osvobození ode všech vyssavatelů a utlačovatelů, osvobození z pout buržoasie, osvobození od Hradu i od Stříbrných a Gajdů. Známe ty fašistické osvoboditele a spasitele. "Druhé osvobození", které nabízí pan Stříbrný, toť takové osvobození, jaké přinesl italskému pracujícímu lidu Mussolini, polskému Pilsudski, maďarskému Horthy, a toť takové osvobození, jakým chce oblažiti Německo Adolf Hitler a Rakousko Stahremberg. Svoboda, kterou chce pracujícímu lidu Československa vnutiti pan Stříbrný, toť svoboda fašistických žalářů, mučíren, deportací, toť svoboda fašistických šibenic. Pracující lid Československa za takové druhé osvobození panu Stříbrnému děkuje a radí mu, aby se neopovažoval národ po druhé "osvobozovat". Pracující lid Československa má už dost toho osvobozování, toho osvobozovacího podvodu. Šeredně již na důvěru v ty národní osvoboditele doplatil a nedá se již nachytat na žádné buržoasií ji dodané osvoboditele, tím méně, je-li to pan Stříbrný, který má dnes dost starostí, aby se osvobodil sám z nebezpečí zavření pro své korupční zlodějny. A jestliže Národní liga staví "druhé osvobození" tak, jakoby od ostřejšího útlaku německého národa v Československu záviselo blaho českého pracujícího lidu, odmítá český pracující lid tyto fašistické plány s největším rozhořčením. České dělnictvo a český pracující lid si nepřeje, aby byl německý lid více utiskován, nýbrž naopak si přeje, aby německé obyvatelstvo a všechny potlačované národy Československa byly zbaveny každého útlaku a aby byly plně svobodny, poněvadž si je český dělník vědom, že čím více jsou pracující massy potlačených národů utiskovány a vyssávány, tím větší je moc kapitalistických utlačovatelů českého pracujícího lidu. Český dělník a pracující člověk si je vědom, že příčinou jeho bídy není německý, maďarský, polský, ukrajinský a slovenský národ, nýbrž kapitalistický řád a že se českému dělníku nepovede lépe, když bude německému dělníku a úředníku ještě více ztenčen kus chleba, nýbrž když se vzepře nenasytnosti kapitalistů. Ano, český národ není také ještě svoboden, ale jeho utlačovateli jsou čeští vlastenečtí kapitalisté, pánové Preiss, Baťa, Bartoň, kteří se o kůži českého dělníka dovedou bratrsky děliti s německými kapitalisty Petschkem, Schichtem, Rotschildem.

Zbaviti se nadvlády Preissů, Baťů, Petschků, Rotschildů, toť osvobození, kterého potřebuje český pracující lid stejně jako pracující lid německý, slovenský, maďarský a podkarpatoruský, prostě veškeren pracující lid Československa. Toť svoboda, tuto svobodu však nikdo pracujícímu lidu nepřinese. Nepřinesl ji ani osvoboditel Masaryk a nepřinese ji ani osvoboditel Kramář, Gajda nebo Stříbrný. Tuto svobodu musí si pracující lid Československa vydobýti sám pod vedením revolučního komunismu, a proto s cesty, pánové Stříbrný, Gajdo a Kramáři!

Československý proletariát musí si dobře uvědomiti, které všechny síly pracují v Československu pro fašism a jak si různé složky buržoasní reakce pracují do rukou. Pro český fašism nepracují za aliance s Hlinkou a "Národní Politikou" jen Stříbrný a Gajda, nýbrž protektorem a spojencem těchto fašistických borců jsou více méně všechny měšťácké strany, a nejnadšenější zastánce fašismu je tábor dr Kramáře, který to dokázal r. 1926 za pučistických pokusů gajdovců, který to dokázal, když chránil fašistického vůdce Stříbrného před zdiskreditováním za jeho korupčních afér, a který to dokázal, když nár. demokratickému tisku přikázal tleskati volebnímu úspěchu Národní ligy bez bolesti, že Národní demokracie byla touto konkurencí poškozena. V dr Kramářovi je zosobněna československá obdoba Hugenberga, stejně jako Vraného křídlo v agrární straně představuje československý Landvolk. Fašistická fronta v Československu je široká; všechny její složky se sbližují a v zákulisí politického boje se připravuje den, kdy i v Československu vystoupí nacionální oposice tak slavně sjednocená, jako v neděli vystoupila v Německu sjednocená nacionální oposice v lázních Harzburgu.

Zdá se, že lázně jsou velmi oblíbeným místem pro slepování fašistických koalic. Pan Stříbrný si již kdysi vybral také jedny národní lázně, Luhačovice, aby se poradil s p. Hodžou, Vraným, Hlaváčkem, Gajdou o semknutí nacionálních sil. Tehdy bylo třeba ještě luhačovické porady dementovati; dnes se etabluje luhačovická aliance čím dále otevřeněji a její etapy představuje nové seskupení ve volebním soudu, stejně jako snahy o novou Štůlovu většinu na pražské radnici. Volby 27. září popohnaly svými výsledky vývoj k semknutí nacionálně fašistických sil i v Československu - poklesem vlivu sociálfašistických stran a vzrůstem komunismu.

Nechť si žádný dělník také nemyslí, že v Československu nemá fašism svůj Stahlhelm a své sturmabteilungy. Má je; jsou jimi: Sokol, kde národní demokraté a gajdovci zesilují stále usilovněji svůj vliv ve směru fašisace Sokola - jsou jimi: různé ozbrojené střelecké jednoty, jež nepozorovány veřejností, formují se pod vedením národních demokratů a gajdovců ve fašistické ozbrojené formace, určené nejen k službě v imperialistické válce, nýbrž i k službě v občanské válce proti dělnické třídě, proti proletářské revoluci.

Fašistická fronta v Československu se horečně buduje. A proletariát si musí všimnouti, jak její složky pracují si záměrně a cílevědomě do rukou a jak plánovitě budují všude posice fašismu. Jednou takovou pozoruhodnou skutečností jest, že měšťácké strany české jsou sice ve vládě, jsou tedy spolu se sociálfašistickými stranami odpovědny za všechnu činnost vlády a za poměry, pod nimiž pracující lid tolik trpí, ale co vidíme? Vidíme, že národní demokraté i agrárníci a lidovci mají ve straně křídla nebo docela celé poslanecké kluby, které před lidem projevují nesouhlas s činností vlády, tváří se oposičně, aby tímto podvodem oklamali nespokojené masy svých stoupenců a zároveň aby mezi nimi dělali náladu pro fašism a pro fašistickou diktaturu. Je to nezměrný podvod. Za nár. demokracii na př. sedí ve vládě dr Matoušek spolu se zástupci německé buržoasie, vládne spolu s německými měšťáky za souhlasu dr Kramáře, avšak to nevadí dr Kramářovi a všem nár. dem. agitátorům, aby na schůzích neodmítali spoluvládu s německými ministry a aby nerozněcovali nacionální šovinism v zájmu agitace pro fašism. Stejně si počínají agrárníci, živnostníci, lidovci. Jednoduše měšťácké strany jsou současně ve vládě a současně v oposici. Ve vládě jsou proto, aby vykonávaly vůli finančního kapitálu a pracující lid deptaly, a v oposici jsou jejich křídla současně proto, aby podchycovaly nespokojenost proti své vládě a zpracovávaly tuto nespokojenost ve směru fašismu, k podpoře ještě reakčnější a brutálnější vlády. Tato dvojitá hra měšťáckých stran, toť speciální čsl. taktika při práci pro fašism. Pan dr Kramář nejde do oposice jako Hugenberg, nikoliv, zůstává ve vládě, stejně jako Vraný, Donáta spol. A tito patroni fašismu zůstávají ve vládě proto, aby i jako složka vládnoucí strany podporovali fašism, a to hlavně tím, že pomáhají vyčišťovati státní aparát od nespolehlivých živlů a pomáhají ho fašisovati. Pomáhají fašistům z tábora Kramářova, Gajdova i Stříbrného obsazovati vedoucí místa ve státním aparátě, u policie, četnictva, ve vojsku a justici, pomáhají prosazovati taková opatření, jako je chystaná předloha o povinné předvojenské výchově, kterou všechny sportovní organisace mají býti přes státní kontrolu a vedení připřaženy k fašistickým formacím Gajdovým a Stříbrného. Měšťácké strany dovolují si při práci pro fašism mimo jiné také ještě jeden drzý podvod, že při kritice poměrů a kritice sociál-fašistických stran tvrdí, že vláda sociál-fašistických stran je vládou socialismu a že její protidělnická činnost a katastrofální poměry pracujícího lidu u nás jsou ovocem socialismu, de facto dokladem bankrotu socialismu. Je to ovšem jenom drzý, avšak průhledný podvod. Aby nebylo omylů, v Československu není u vlády žádný socialism, nýbrž v Československu panuje kapitalistický systém. Soc. demokracie a nár. socialisté nejsou socialistickými stranami, nýbrž sociál-fašistickými, neuskutečňují žádné socialistické principy, nýbrž uskutečňují zájmy finančně-kapitalistické buržoasie. Jejich vláda není vládou socialismu, nýbrž je vládou protidělnickou, protisocialistickou a kontrarevoluční. V Československu nejde nyní o bankrot socialismu, nýbrž o bankrot kapitalismu a o bankrot sociál-fašistických snah o záchranu kapitalismu. Tak tomu jest a žádné fixlování měšťáckých stran se socialismem nesmí splésti pracující lid, stejně jako ho nesmí splésti tváření se sociálfašistických stran, jako by vůči měšťáckým stranám hájily socialismus. Nikoli: nehájí socialism, nýbrž sociálfašism, oni pouze hájí svoji sociálfašistickou koncepci záchrany kapitalismu a hájí ji tím, že nejen prokazují činy, že v protidělnickém boji není nad ně lepší síly, ale i tím, že jejich činnost je přípravou půdy pro fašistické následovníky.

Soc. demokraté a nár. socialisté operují i v Československu s velmi lživým tvrzením, že prý komunisté jsou spojenci fašistů a že extrémní živly zleva i zprava se doplňují v práci proti demokratickému pokroku. Jde o lež, jejíž směšnost a ničemnost je zřejmá, a my používáme i této příležitosti, abychom dělníkům soc. demokratickým a nár. socialistickým, pro jichž oklamání je tato lež o spojenectví komunistů a fašistů určena, ukázali toho, kdo vyvolal fašismus, kdo mu připravuje půdu, kdo jej podporuje a kdo jest jeho spojencem. Nejsou to komunisté, nýbrž jsou to sociálpatriotické strany. Fašismus není v podstatě nic jiného než nejdůslednější domyšlení a provedení tendencí, názorů a snah, které rozvinuli, zastávali a praktikovali v poválečné době soc. demokraté a u nás též nár. socialisté.

Fašismus je nejdůslednější popření třídního boje, nejdůslednější reakce a kontrarevoluce. Fašismu připravoval půdu ten, kdo živil a podporoval negaci třídního boje, reakci a kontrarevoluci. Byla to soc. demokracie, byly to obě sociálpatriotické strany. Ano, fašismu připravoval půdu ten, kdo zradil třídní boj, kdo třídní boj zavrhoval, kdo zrazoval stávky a dokazoval, že kapitál a práce se musejí smířiti. Fašismu připravoval půdu, kdo zradil a potíral proletářský internacionalismus a kdo hlásal patriotismus, šovinismus, lásku k vlasti a ke státu; fašismu připravoval půdu, kdo štval proti Sovětskému svazu, kdo zavrhoval proletářskou revoluci a kdo hlásal, že dělnictvo se dostane k moci jen při spoluvládě s buržoasií. Ano, ten to byl, jenž připravoval půdu fašismu. Byla to soc. demokratická zrada, sociálpatriotická kontrarevoluce, sociálfašistické lokajství, jež připravily půdu fašismu, jehož idee a činnost jsou jen domyšlením ideí a činnosti sociálfašismu a zároveň logickým dovršením klamu, jejž vůči dělníkům pěstují sociálfašistické strany.

Čím se liší idee Klofáčovy a Bechyňovy od ideí Stříbrného, od ideí fašismu? Jen důsledností se liší od sociálfašistické teorie o průmyslovém a třídním míru idea fašismu, že třídní boj má býti potlačen a třídní smír uskutečněn násilím. Jaký je zásadní rozdíl mezi nacionalismem Klofáče, státním vlastenectvím Bechyněho a nacionálním vlastenectvím Perglera, Stříbrného a Gajdy? Žádný; rozdíl jest jen ve stupni a důslednosti nacionálního štvaní.

Jaký je zásadní rozdíl mezi nimi, pokud jde o stanovisko ke komunismu, k Sovětskému svazu? Žádný. Jen takticky se liší oba tábory v kontrarevolučním nepřátelství proti dělnické třídě. A mohli bychom učiniti velmi mnoho takovýchto srovnání a ze všech by vyplynulo, že zásadně není rozdílu ve snahách fašistického hnutí a sociálpatriotických stran, nýbrž že fašismus je pouze uzávěrem, resultátem snah sociálpatriotických stran a že mezi oběma tábory jsou pouze rozdíly taktické a rozpory konkurenční.

Ani v otázce demokracie - fašismus nejde o zásadní a ideové rozdíly, nýbrž jde o rozdíly taktické. Stříbrný na př. neodmítá demokracii, naopak vytýká, že Hrad demokracii škrtí a potlačuje. A Stříbrný s Perglerem se staví na obranu demokracie, hlásají nutnost lepší, dokonalejší demokracie. Každý ovšem ví, jakou demokracii, jaký režim chce a chtěl by pan Stříbrný nastoliti, ale každý také ví, jakou demokracií je ta vaše demokracie, že je to demokracie policejních pendreků, četnických bodáků, kriminálů a zběsilé censury. Je jasno, že i v otázce demokracie-fašismus není mezi vámi a Stříbrného fašistickým táborem podstatného rozdílu, že fašismus jest jen důsledným a otevřeným uplatněním těch brutálních metod útlaku a kontrarevolučního řádění, které uplatňujete vy, demokraté. Ale svojí demokracií připravujete půdu k fašistické diktatuře. Od Meissnera není již daleko k fašistickému utlačovateli. Od absolutistické moci byrokracie, od teroru policie, četnictva, justice není již daleko k systému otevřené fašistické diktatury. Stříbrnému, Gajdovi a fašistickému hnutí připadá jen úloha získati masovou základnu pro fašismus a vybudovati a soustřediti fašistické bojovné trupy, které by posílily vaši zfašisovanou policii a četnictvo v kontrarevolučním boji proti dělnické třídě. Tak tomu jest. A ostatně vy podporujete i přímo fašistické hnutí. A my používáme této příležitosti, abychom vám vmetli zpět ve tvář výtku, kterou předhazujete nám komunistům. Používáme této příležitosti, abychom vám dokázali, jak přímo podporujete fašistické hnutí, Kramářovy, Gajdovy a Stříbrného snahy. Obviňujeme zde nár.-socialistické vůdce, že nacionálním šovinismem, který oni pěstují, vlasteneckými frázemi a fangličkářstvím živí půdu pro fašismus, Gajdu a Stříbrného. Obviňujeme národně-socialistické vůdce, že nahánějí dělníky do Sokola, to znamená do rukou nár.-demokratických a gajdovských fašistů, kteří mají dnes vedení sokolské organisace v rukou. Obviňujeme nár.-socialistické vůdce, že nahánějí nár.-socialistické dělníky do střeleckých a ozbrojených jednot, které jsou ovládány fašistickými živly. Obviňujeme nár.-socialistické vůdce, že nahánějí dělníky a své stoupence do různých vlasteneckých, militaristických spolků a organisací, které jsou dnes v rukách nár.-demokratických, Gajdovských a Stříbrného fašistů. Obviňujeme také soc. demokratické vůdce, že otevřeně pracují pro posilu Kramářových, nacionálně-fašistických posic, že přikazují soc.-demokratickým odborům paktovati se s Národním sdružením a že tak podporují budování této žluťácké fašistické organisace. Obviňujeme soc.-demokratické vůdce, že dávají soc.-demokratické tělocvičné a sportovní organisace do služeb militarismu. Obviňujeme soc.-demokratického vůdce Dělnické tělocvičné jednoty Hummelhanse, že spojuje soc. demokratické tělocvičné organisace s nacionalistickým a fašistickým Sokolem a klerikálním Orlem a že tak soc.-demokratické dělníky, sportovce a tělocvikáře vhání pod komando sokolských, nár.-demokratických a gajdovských fašistů a pod komando klerikálních služebníků římské reakce. Skutečnými spojenci a podporovateli fašismu jsou sociálpatriotické strany, a je tomu tak u nás stejně jako v druhých zemích. Jen druhá internacionála má na svědomí, že v Polsku se dostal k moci Pilsudski, v Maďarsku Horthy, v Italii Mussolini, v Anglii MacDonald a že tito brutální utlačovatelé mohli a mohou pracující lid těchto zemí tak surově deptati. Soc. demokracie připravila a připravuje cestu také Pfriemerům, Starhembergům a připravila cestu také Hitlerovi a Hugenbergovi stejně jako je to srbská sociální demokracie, která pod vedením Tokaloviče podporuje krvavý režim dynastické diktatury v Jugoslavii.

Soc.-demokratičtí vůdcové nikdy neměli a nemají vůle vésti skutečný boj proti fašismu. Oni tento boj sabotují, oni před fašismem kapitulují, jak je tomu dnes v Německu, a vydávají dělnictvo a pracující masy bezbranně na pospas fašismu. Jejich gesto boje proti fašismu je pouze klamem. Hájí tím jen svoji moc a svoji lokajskou úlohu a snaží se buržoasii pouze přesvědčiti, že jsou schopni a pohotovi ke stejným službám jako fašisté.

A tak je tomu stejně i u nás. Nár. socialističtí a soc. demokratičtí dělníci se musí přesvědčiti, že se nemohou spoléhati na své vůdce v boji proti fašismu, jako se nemohou na ně spoléhati už v ničem jiném, a že i boj proti fašismu musí vzíti společně s komunistickými dělníky sami do rukou, a to tím, že se v závodech a všude dole všichni dělníci spojí a utvoří protifašistické bojovné výbory, vybudují masové proletářské obrany k přímému boji s fašistickými agenty a násilníky a že tak proti uměle vyvolávané vlně fašistického hnutí postaví mohutnou jednotnou dělnickou zeď pod vedením komunistické strany.

Ukazujeme-li dnes pracujícím masám na veliké nebezpečí otevřeného fašistického hnutí, pak musíme pracujícím masám v Československu vysvětliti také úlohu, kterou hrají pp. Jung a Krebs, vůdcové německých hackenkreuzlerů, Hitlerovi žáci v Československé republice.

Ony části pracujícího německého lidu, které odevzdaly při obecních volbách své hlasy německé nacionálně-socialistické dělnické straně, bez všech pochyb očekávají, že s této strany budou podniknuty nějaké kroky proti jejich sociálnímu a národnostnímu útisku. Avšak nebyl to skutečný program hackenkreuzlerů, byly to pouze jejich sliby, že chtějí bojovati proti politice nynější vlády a učiniti řadu opatření ve prospěch německého pracujícího obyvatelstva, byly to tyto sliby, které jim dobyly širokých mas voličů.

Jaký je však ve skutečnosti jejich program? Přejí si pánové Jung a Krebs skutečně osvobození německého pracujícího lidu ze jha sociálního a národnostního útlaku? Nikoli! Přejí si jen krvavé potlačení dělnické třídy, přejí si za tímto účelem uzavříti svazek s týmiž českými vládci, které ve svých projevech často tak ostře napadají. My také vznášíme žalobu a obviňujeme teď před veškerým dělnictvem Československa, před všemi pracujícími masami německou nac. socialistickou dělnickou stranu, že zradila sebeurčovací právo německého lidu. Tato strana zaměnila požadavek sebeurčovacího práva heslem národní autonomie. V jednom článku před volbami psal pan Karg v úvodníku ústeckého listu "Tag", že sudetsko-německé autonomní hnutí sleduje úplně zákony tohoto vývoje. Daleko lépe a jasněji mohlo by se říci obráceně, že vývoj hackenkreuzlerské strany sleduje zákony Československého státu, že dnes přes své radikální fráse kleslo na stranu takového druhu, která se označuje za stranu mírného pokroku v rámci zákona.

Heslo autonomie je v podstatě úplnou zradou zájmů německého pracujícího lidu. Pánové prohlásili výslovně ve svém tisku a na svých voličských schůzích, že autonomie sudetsko-německých oblastí má býti uskutečněna v rámci zákonů. Chtěli by sudetsko-německý sněm, avšak s českou státní policií, četnictvem a vojskem, sudetsko-německý sněm se zákonem na ochranu republiky a se všemi ostatními krásnými ústavními zařízeními, kterými je dnes potlačován boj pracujících mas. Oni dnes polemisují nejen proti Lodgmannově iredentě, nýbrž staví se také proti vůli a požadavku vlastního členstva, jehož převážná většina nechce se zaprodati českému imperialismu. Vyzýváme poctivé příslušníky nacionálně-socialistické strany německé, aby zvlášť důkladně přemýšleli o prohlášení, jež proslovil p. Krebs na voličské schůzi v Trmicích, kde prohlásil:

"Sudetskoněmečtí nacionálsocialisté odmítají veškerou illegální činnost jako nesmyslnou, zbytečnou. Nemusíme bojovati nezákonnými prostředky, neboť víme, že jsme na cestě, státi se velkou masovou stranou, jež zákonnými mocenskými prostředky a nátlakem dospěje spíše k svému cíli. Naši odpůrci by si přáli, abychom jim poskytli příležitost ochromiti naši získávací práci. Mohu jménem strany oficielně prohlásiti, že netrpíme illegální práci a že každý, kdo podnikne cokoliv nezákonného, se sám vylučuje ze řad nac. socialistické strany."

To prohlásil p. posl. Krebs a my se tážeme: Zapomněl snad pan Krebs, že v Československu byl nejen Tuka, nýbrž i řada příslušníků německých nacionálních socialistů, mezi nimi jejich vůdce Baudisch, odsouzeni k dlouholetým trestům, protože chápali legalitu jinak, než jak ji proklamoval pan Krebs jménem představenstva nacionálně-socialistické strany? My se tážeme: Věří pan Krebs skutečně, že se mu podaří dělníkům namluviti, že je možno mírnými a legálními prostředky vybojovati národní osvobození sudetskoněmeckých pracujících mas? Proč se tedy rozčiluje nacionálně socialistický tisk nad tím, že soc. demokracie úplně zbahnila v bonzovství, jak se obyčejně o nich píše? Není snad přechod na půdu čsl. ústavy, orientace na agitaci v rámci zákona na ochranu republiky výrazem téhož "zbahnění", téže zrady národních práv pracujících mas německého lidu? Němečtí nacionálsocialisté křičí také o úrokových břemenech, o zotročování pracujících mas finančním kapitálem. Chtějí tomu snad učiniti konec? Slyšme, co prohlásil pan Jung: "Musí nám býti jasno, že na druhé straně nestojí pouze ozbrojená státní moc, nýbrž i mocný finanční kapitál se svými trabanty. Tento finanční kapitál nebude pouhým pučem svržen se svého trůnu." Tak mluvil pan Jung. Nacionální socialisté křičí o finančním kapitálu a úrokových břemenech. Avšak tam, kde mají pracujícímu obyvatelstvu ukázati, jak je možno finanční kapitál svrhnouti, jak by bylo možno jeho vládu nahraditi vládou dělnické třídy, tam se projevují ve skutečnosti jako sluhové tohoto finančního kapitálu. "Finanční kapitál je mocný a silný. Proto se nesmíme pokoušeti svrhnouti jeho vládu." Takovými argumenty proměňují se ti, kteří křičí o úrokových břemenech a vyssávání finančního kapitálu, ve spojence diktatury finančního kapitálu, kteří, uznávajíce všechny zákony vládnoucí třídy, uznávají také národnostní útisk, který je v těchto zákonech obsažen. Německá nacionálně-socialistická strana není stranou sociálního a národnostního osvobození, nýbrž je stranou finančního kapitálu, pochopem českého imperialismu, přísahajícím věrnost zákonům československého státu. To je ta strana, jejímž jménem zde ve sněmovně vystupují často pánové Krebs a Jung. Tito hrdinové jdou dokonce tak daleko, že před veřejností přísahají, že nejsou nijak spojeni s Adolfem Hitlerem a jeho stranou. Prohlašují, že jsou úplně neodvislými od velkého Adolfa v Mnichově. V ústeckém časopise "Tag" z 22. srpna nalézáme zprávu o schůzi, kde p. Jung jakožto předseda nacionálně-socialistické dělnické strany prohlásil toto: "Ve veřejnosti se vyvolává mínění, jakoby sudetsko-německé nacionálně-socialistické hnutí bylo částí hnutí říšskoněmeckého. Posl. Jung upozorňuje, že zdejší strana a zdejší hnutí byly a jsou úplně samostatné." Proč toto zapírání? Bojí se pánové snad již do té míry státní policie a soudů, že se veřejně zříkají každého spojení s velkým Adolfem? Co je pak s osvobozením sudetskoněmeckého lidu, co je s myšlenkou jednotného Velkoněmecka, jestliže se již ani neodvažují přiznati ke spojení svého hnutí s vlastními straníky v říši? A co zbývá pak ze všech ostatních politických frásí? Nic více, než politika krvavého vraždění dělníků ve službách českého finančního kapitálu, politika, která došla svého výrazu v hrůzném prošvickém krveprolití. Tam organisované nacionálně-socialistické vražedné bandy vyžádaly si za oběť dělnický život, a vrazi, kteří onoho večera pustošili dělnický dům v Prošvicích, byli ještě tak drzí...

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kopecký (pokračuje): ... že prohlásili, že náš zavražděný soudr. Gödl byl zabit vlastními lidmi. K vraždě se pojí ještě zbabělá lež, která však v tomto případě nepomohla. Dělnictvo liberecké a jablonecké oblasti vyvodilo při volbách důsledky z této hanebné dělnické vraždy. Dělníci pochopili, že Krebsů v kurs vede zpět, k úplnému potlačení dělnictva. A proto nebyli němečtí nacionál-socialisté s to v libereckém a jabloneckém průmyslovém kraji dosáhnouti ve volbách úspěchu. Proto v této oblasti stojí většina dělnictva pevně a věrně po boku komunistické strany. Že nacionálně-socialistická strana, strana zbabělých dělnických vrahů, mohla při obecních volbách býti jinde značně posílena, to připisujeme za vinu německým soc. demokratům. Byla to hladová politika dr Czecha a spol., jež přivedla tisíce a desetitisíce maloživnostníků, úředníků a dělníků německých oblastí k nesprávnému domnění, že marxistická politika zbankrotovala. Nikoliv, marxismus nezbankrotoval, zbankrotovali pouze vůdci německé soc. demokracie, kteří svou vládní politikou hnali a ženou vodu na fašistické mlýny; avšak my prohlašujeme, že zbankrotují také vůdcové německé nacionálně-socialistické dělnické strany, která pomocí vraždění dělníků chce zastaviti chod revolučního vývoje a jež zákony československého státu učinila směrnicí své politiky.

V čele tohoto boje proti finančnímu kapitálu, v čele boje za národnostní požadavky německých pracujících mas stojí pouze komunistická strana Československa, která také s této tribuny propaguje boj za národnostní sebeurčovací právo. Jako zástupce českého dělnictva prohlašuji, že německé pracující obyvatelstvo bude podporováno v boji proti žoldákům finančního kapitálu, proti spojencům českého imperialismu, proti fašistům z tábora hackenkreuzlerů českým proletariátem, který žádá nejen pro sebe, nýbrž také pro německé dělnictvo neomezené sebeurčovací právo. Budeme zde s této tribuny zastávati program sociálního a národnostního osvobození německých pracujících mas a náš boj ukáže, že komunistická strana je jediným vůdcem, který spolu s vládou finančního kapitálu musí zlomit také národnostní porobení pracujících mas.

Fašismus směřuje v podstatě jenom proti komunismu, proti dělnické třídě, povolané svrhnouti kapitalism, a proto jen komunismus je také jediným důsledným a zásadním odpůrcem fašismu. My mobilisujeme dělníky do boje proti fašismu a burcujeme je, aby na všech polích se zvýšenou ostrostí potírali růst a soustřeďování fašistických sil.

Vytyčujeme dělnictvu v boji proti fašismu tyto požadavky: Žádáme okamžité rozpuštění všech fašistických ozbrojených formací, rozpuštění střeleckých a ozbrojených jednot, které jsou určeny nejen k militaristickým účelům, nýbrž i k terorisování dělnictva, ke kontrarevolučnímu boji proti dělnické třídě. Žádáme rozpuštění branných odborů Sokola a odnětí všech zbraní sokolským, orelským a DTJ organisacím. Žádáme rozpuštění ozbrojených oddílů, Selských jízd, určených k terorisování venkovské selské chudiny a dělnictva. Žádáme odvolání a sesazení všech důstojníků, soudců a úředníků, kteří se exponují jako nástroje fašistického hnutí, jako buňky Gajdovy Národní obce fašistické a Stříbrného Národní ligy. Žádáme také okamžité zatčení a uvěznění Jiřího Stříbrného, vůdce Národní ligy, pro jeho korupční trestní případy. Naproti tomu žádáme zastavení vší persekuce proti dělnickým organisacím, určeným k obraně dělnické třídy proti teroru a fašismu; žádáme legalisování proletářských obran, povolení nošení jich uniforem; žádáme legalisování antifašistických skupin dělnické mládeže a legalisování komunistického svazu mládeže. Voláme: Zbraně z rukou buržoasie! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Jen bojem za tyto požadavky může dělnictvo účinně se bránit nebezpečí fašismu a jeho krvavé diktatury. Dělnictvo si musí však uvědomiti, že se musí chopiti všech, i těch nejostřejších zbraní k boji proti fašismu a že musí býti pohotovo použíti nejúčinnější zbraně v boji proti fašismu: politické masové stávky. Nechť si dělnictvo uvědomí, jestliže se sjednotí a použije zbraně masové politické stávky, že všechny fašistické a reakční plány rozdrtí. Masová politická stávka je osvědčenou revoluční zbraní proletariátu. Když se r. 1920 odvážili v Německu monarchisté o převrat pod vedením Kappa a Lütwitze, provedli němečtí dělníci generální stávku a tento monarchistický puč byl ve 3 dnech likvidován. R. 1923 smetl německý proletariát pomocí masové politické stávky reakcionářskou vládu Cunovu. Již r. 1905 zatápěl ruský proletariát notně carskému režimu, když sáhl ke zbrani masové politické stávky. Ve Španělsku dělnictvo smetlo pomocí masové politické stávky diktaturu Primo de Rivery, smetlo použitím generální stávky monarchii, rozdupalo šlechtu a vymrskalo kněžské parasity. V Polsku brání se proletariát pomocí hrozeb generální stávkou dalšímu zotročení a otřásá okovy Pilsudského diktatury.