Několik řečníků přede mnou mluvilo zde proti válce a proti válečnému zbrojení. Nemám možnosti zabývati se těmi výroky. Bude o této věci mluviti ještě další náš řečník. Já tu jen chci poukázati, že ti páni, kteří mluvili proti válce a šílenému válečnému zbrojení, mají příležitost dokázati zde svoji protiválečnou náladu v praxi. My zde navrhujeme, aby byl škrtnut tajný disposiční fond ministerstva nár. obrany, který činí 315 mil. Kč, a aby ho bylo použito pro nezaměstnané, aby byly škrtnuty pense pro býv. rakouské generály, které činí 16 milionů Kč, a celá řada dalších: jako kněžské platy, kongrua 107 milionů, a vedle toho, aby byli daňově zatíženi kapitalisté, kteří v době konjunktury z dělnické práce nahrabali miliony, aby v době nezaměstnanosti a v době krise na léčení nezaměstnanosti a bídy nezaměstnaných přispívali. V tom smyslu jsou podány návrhy.

Při této příležitosti je nutno dotknouti se otázky gentského systému. Dnes není tajností, že gentský systém úplně zbankrotoval. Všichni dělníci bez rozdílu na něj nadávají. Gentský systém dává naprosto nedostatečné podpory a jen části dělníků, jen těm, kteří mají nárok na podporu se strany odborových organisací. My jsme o této věci již nesčetněkráte mluvili. Na veřejnost se vždycky vládní strany a zvláště t. zv. socialistické strany snaží vyvolávati názor a domnění, že každému odborově organisovanému dělníku je podpora v nezaměstnání zajištěna na základě zákona o gentském systému. Já tvrdím, že žádnému odborově organisovanému dělníku není právní nárok na podporu v nezaměstnání zajištěn. Mohu uvésti řadu případů, kdy byli vyhozeni dělníci, kteří byli 10 až 15 roků členy odborových organisací. Tito dělníci neudělali nic jiného, nežli že kritisovali vedení té které odborové organisace a odborová byrokracie je vyhodila z organisace a zbavila je tím současně nároku na jakoukoliv podporu v nezaměstnání po 10 až 15 letech členství. Zákon domněle budí zdání, že těmto dělníkům, kteří jsou takto z odborové organisace odborovou byrokracií vyhozeni, se nárok na podporu zachovává: § 4 zákona z 19. července 1921 praví: "Členství v odborové organisaci nesmí býti vázáno jinou podmínkou než tím, že člen je zaměstnán v příslušném pracovním odboru a platí organisaci stanovené příspěvky, odborová organisace může však ze závažných důvodů omeziti členská práva některého ze svých členů pouze na nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek k ní a upraviti přiměřeně povinnosti tohoto člena. Při volbě organisace a zjištění příslušnosti k ní zaručuje se zaměstnancům plná svoboda." Tedy podle tohoto § 4 by se zdálo, že sice organisace může člena vyloučiti z organisace, může mu upříti všechna ostatní členská práva, ale nárok na podporu v nezaměstnání musí mu býti uchován, a dále že se podle toho mají upraviti také jeho členské příspěvky, aby si mohl dále podporu v nezaměstnání udržovati a také příslušný příspěvek platiti. Tedy to je zákon o podpoře v nezaměstnání. Ale spolkový zákon, který je u nás platný, říká, že žádný člen nemá vůči organisaci právního nároku na nějakou podporu. Každá organisace může členovi prostě vyplácení podpory odepříti, nemusí udati důvody a nikde se ten člen nedovolá práva, poněvadž podle zákona nemá žádného právního nároku vůči organisaci, i kdyby tam platil 10, 20 anebo 30 roků. Mohu uvésti řadu případů ze Svazu dřevodělníků, tak zvaného Handlířova svazu, kde svaz vyloučil celé desítky členů, kteří byli členy více než 10 roků, a zbavil je nároků na podporu a tito členové marně se domáhali práva. Ve svazu potravinářském byly celé desítky dělníků zbaveni nároku na podporu po více než 10letém členství. Ve svazu obchodních zaměstnanců, který řídí p. posl. Klein, totéž. Byli vyloučeni členové, kteří jsou p. poslanci nepohodlní, kteří proti němu vystupovali na schůzích, vyhozeni z organisace a zbaveni současně nároku na státní podporu v nezaměstnanosti. Tedy gentský systém, když se o něm mluví, že je zajištěním podpory v nezaměstnanosti pro odborově organisované členy, je švindlem, nezajišťuje žádné podpory; odborová byrokracie může kohokoliv členství zbaviti a může ho současně zbaviti také nároku nejen na organisační, nýbrž také na státní podporu v nezaměstnanosti. Fakt je ten, že fond odborových organisací dnes v této době krise nestačí, fakt je ten, že většina odborových organisací je gentským systémem finančně úplně rozvrácena. My docela otevřeně za Rudé odbory přiznáváme, že vyplácení podpory v nezaměstnání úplně rozvrací finanční hospodářství našich odborů. Docela otevřeně přiznáváme, že k vůli tomu, abychom mohli vypláceti podpory v nezaměstnanosti, musí naši členové přinášeti veliké oběti, že musíme našim členům ukládati veliké a mimořádné povinnosti, abychom mohli vyplácení podpor v nezaměstnanosti uchovati. Reformistické odbory, hlavně soc. demokratické organisace, pro tyto věci na nás útočí. V předvolební kampani řada soc. demokratických listů uveřejňovala proti nám udavačské články. Denuncovala nás u ministerstva soc. péče a snažila se, aby nám bylo vyplácení podpor v nezaměstnanosti odepřeno. Reformistické organisace se chlubí, že vyplácejí stále podpory v nezaměstnanosti a také organisační podpory. Kladu nyní otázku, jak je vyplácejí? Je mně dobře známo, že řada reformistických organisací je ve finančním krachu. Z čeho vyplácejí ty příspěvky, na to dává odpověď volební provolání německé soc. demokratické strany. Ve volebním provolání se praví, že odborové organisace dostaly od ministerstva soc. péče 20 mil. Kč, aby mohly býti vypláceny podpory v nezaměstnanosti, organisační podpory na státní příspěvek. Soc. demokratické listy psaly: Rudé odborové organisace také dostaly z tohoto fondu peníze.

Jsem sekretářem rudých odborových organisací a s plnou odpovědností tu prohlašuji: Toto tvrzení soc. demokratických časopisů je naprostá lež! Rudé odborové organisace nedostaly z těchto 20 mil. ani haléře! Rudé odborové organisace kromě pravidelných záloh a půjček na vyplácení státního příspěvku v nezaměstnání, které daleko nedosahují toho, co rudé odborové organisace na státní podporu vyplatily, nedostaly od ministerstva soc. péče ani haléře! Volební provolání německých soc. demokratů říká, že 20 mil. dostaly odborové organisace od ministerstva soc. péče na úhradu organisačních podpor v nezaměstnání. Prosím, pak těch 20 mil. dostaly reformistické organisace! Je potřebí, aby pan ministr podal výkaz, kdo dostal těch 20 mil. Nezaměstnaným se dávají žebračenky a reformistické organisace zhltly 20 mil.! (Výkřiky komunistických poslanců.) A při tom si dovolují tyto organisace nás udávati a dělati proti nám udavačskou kampaň, při tom žádají na ministerstvu soc. péče, aby rudé odbory byly práva na vyplácení podpor v nezaměstnanosti zbaveny. Když tedy reformistické odborové organisace dostaly 20 mil. na vyplácení organisačních podpor, pak mohou tuto organisační podporu vypláceti. Ale já říkám a tvrdím, a podepru to důkazy, že reformistické organisace organisační podporu nevyplácely. Mám zde knížky reformistických svazů. Dělník, který byl od června 1919 členem odborové organisace reformistické, platil 5˙50 Kč týdně příspěvku, měl nárok na 18 Kč týdně organisačního příspěvku jako podpory v nezaměstnání. Ocitl se v nezaměstnání, organisace mu měla vypláceti 18 Kč organisační podpory vedle státního příspěvku. A co dostal tento člen? 20korunovou známku místo této organisační podpory. Dostal 13 známek po 20 korunách, tak dlouho, dokud byl nezaměstnán. Nedostal tedy žádnou organisační podporu, nýbrž musel ještě ze státní podpory 2 koruny organisaci doplatiti. A při tom dostala reformistická organisace 20 mil. Kč na vyplácení podpor.

Nevolám tu p. ministra soc. péče Czecha, aby zbavil reformistické organisace nároku na vyplácení podpor v nezaměstnání, jako udavačsky oni volali, ale přibíjím tyto věci na pranýř před všemi dělníky a volám, aby si dělníci dali pozor na něčí ruce, které je okrádají, na něčí ruce, které takovým způsobem na jedné straně berou z vládní pokladny příjmy, ale na druhé straně si ještě na to nechají dopláceti od svých členů.

Tedy takové je dnes pozadí gentského systému a takto stojí otázka, za kterou se soc. demokraté rvou. Jim je samozřejmě pohodlnější míti gentský systém, dostati od ministerstva soc. péče 20 milionů a při tom nechávati nezaměstnané bez podpory. Celé statisíce dělníků, kteří jsou nezaměstnáni, nedostávají žádné podpory. A pochopitelně, když přijde návrh, který určitě vyjadřuje nároky, jaké má míti každý nezaměstnaný dělník, návrh zákona, kterým by ty nároky byly vyjádřeny, pak soc. demokratičtí a česko-socialističtí poslanci hlasují proti. Bylo by zajímavé, aby řekli páni z česko-socialistických odborů, kolik dostali z těch 20 milionů. Jsou zde representanti křesť. socialistického odborového hnutí. Kolik jste dostali, pane Čuříku, z těch 20 milionů na vyplácení organisačních příspěvků? (Posl. Čuřík: Jen zálohy, žádné příspěvky!) O zálohy nejde, záloha se dostává na vyplácení státního příspěvku, zde jde o subvenci 20 mil. Kč, která byla vyplacena ministerstvem soc. péče na vyplacení organisačního příspěvku. O tom já mluvím, o tom sanování odborových organisací. (Posl. Jaroš: O tom asi ministr nebude věděti!) Já myslím, že ministr o tom musí vědět. A bylo by potřebí, aby nám v tomto směru podal vysvětlení.

Je možné, že soc. demokraté a socialisté vůbec prohlásí naše návrhy, které tu podáváme se zřetelem k nezaměstnanosti, za demagogické a za neuskutečnitelné. Upozorňuji, že podobný zákon, jehož návrh zde podáváme, v Československé republice existoval. Existoval totiž v letech popřevratových zákon o podpoře všech nezaměstnaných bez ohledu na to, jsou-li organisováni nebo neorganisováni. Tento zákon zajišťoval každému nezaměstnanému podporu v nezaměstnání, a to nejméně 8 až 18 Kč denně. A hle, 31. března 1921 podávali posl. Tayerle, Roscher a Hampl návrh, ve kterém se žádá, aby podpory, určené zákonem z r. 1918, byly zvýšeny o 100%. Ten návrh ještě leží v parlamentě, soc. demokraté zde navrhovali ne gentský systém, nýbrž zvýšení těchto podpor, které byly vyjádřeny 8 až 18 Kč denně pro každého nezaměstnaného, o 100%, to znamená od 16 do 36 Kč denně. Jestliže dnes budou soc. demokraté proti našemu návrhu bojovati jako proti návrhu demagogickému, tak jest potřebí jim tyto návrhy, podávané r. 1921, připomenouti.

Dnes jistě v důsledku krise a v důsledku nezaměstnanosti poměry přímo volají, abychom zrušili gentský systém, který podporuje toto protekční a korupční hospodářství s podporami v nezaměstnanosti a abychom zavedli řádnou podporu v nezaměstnání bez ohledu, je-li nezaměstnaný dělník politicky nebo odborově organisován. Vždyť přece nejde o otázku pomáhati politickým stranám a odborovým organisacím, jde o otázku pomáhati nezaměstnaným. Já jsem také vedoucím odborových organisací a odborového svazu a s plnou odpovědností prohlašuji: To, k čemu nutí odborové organisace gentský systém, jest svinstvo, okrádání nezaměstnaných o podporu, protekcionářství a podporování jen určité, privilegované vrstev dělnické třídě na účet těch nejubožších, na účet těch, kteří nejvíce trpí, na účet těch, kteří celé měsíce jsou nezaměstnaní a kteří nedostali ani haléře. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jak gentský systém je nespravedlivý, svědčí, že, když byl r. 1921 návrh zákona o gentském systému sněmovnou odhlasován, ležel celé 4 roky, aniž byl uveden v platnost, a teprve 1. dubna 1925, tedy 4 roky po odhlasování, byl tento zákon uveden v praksi. A co řekl o tom pan dr Rosenkranz, tajemník ministerstva soc. péče? (Čte:) "Vláda republiky Československé, vyčkavši vhodný okamžik, rozhodla, aby k provedení zákona bylo přikročeno dne 1. dubna 1925. Můžeme s potěšením konstatovati, že počátek účinnosti zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných byl zvolen šťastně, poněvadž poměry pracovního trhu byly u nás od 1. dubna 1925 až do poslední doby v celku příznivé."

Tedy zákon nemohl býti uveden v platnost, když tu byla krise a nezaměstnanost. Teprve v té době, kdy nezaměstnanost pominula, kdy se začínala rozvíjeti plná konjunktura a kdy nebylo nezaměstnaných, mohl býti zákon uveden v platnost. Ale teď se poměry radikálně změnily. My nemáme konjunkturu, nemáme už jen několik tisíc nezaměstnaných jako r. 1925, nýbrž celé statisíce nezaměstnaných, a tak jako nemohlo býti použito zákona o gentském systému k podpoře v nezaměstnání v letech 1921, 1922 a 1923, jako se musilo čekati na příchod konjunktury, tak je tento zákon úplně nespravedlivý, ba přímo zločinný vůči nezaměstnaným dělníkům dnes r. 1931, kdy máme nezaměstnanost a krisi daleko větší, než byla v letech dvacátých. A proto návrh, který my podáváme, t. j. návrh na zrušení gentského systému, na odstranění tohoto takto zneužívaného protekcionářského zákona, je nanejvýš spravedlivý a odpovídá intencím a požadavkům nejen všech nezaměstnaných, nýbrž i celé dělnické třídy.

Přecházím teď k dalšímu našemu návrhu, a to k návrhu na zkrácení pracovní doby na 7 až 6 hodin denně. Také tento náš návrh na zkrácení pracovní doby směřuje proti nezaměstnanosti, směřuje k odstranění těch největších těžkostí, které dnes jsou. My zase netvrdíme a nikdy nebudeme tvrditi, že přijetím tohoto zákona by byla otázka krise a nezaměstnanosti rozřešena. Přijetí tohoto zákona znamenalo by jen určité ulehčení, znamenalo by přitažení určitého počtu dělníků do výroby. Arciť my hned v záhlaví toho zákona klademe požadavek, má-li tento zákon přinésti nějaký, třeba jen malý prospěch dělnické třídě, těm nejvíce postiženým hospodářskou krisí, že musí úplně jasně vyjadřovati, že zkrácením pracovní doby nesmí dělníci trpěti žádné újmy na své dosavadní mzdě. Nestačí, aby v zákoně bylo jen všeobecně řečeno, že "dosavadní mzdy mají býti zachovány". Všichni dělníci dnes vědí, že u většiny našeho průmyslu jsou zavedeny hodinové mzdy, každý dělník má dnes hodinovou mzdu. Kdybychom tedy řekli, že zkracujeme pracovní dobu, ale dosavadní mzdy necháme v platnosti, znamenalo by to, že zaměstnavatelé řeknou: No dobře, my nezkracujeme mzdy, to, co měl dělník za hodinu dříve, zůstává mu i dále, ale protože pracuje teď jen 7 hodin anebo 6 hodin, bude dostávati jenom 7krát hodinovou mzdu nebo 6krát hodinovou mzdu a ne 8krát. To by znamenalo tedy, že dosavadní hodinové mzdy, které jsou v kolektivních smlouvách, zůstanou zachovány, ale že dělníci na to budou doplácet. Dělníci budou míti menší příjmy, krise bude se řešiti na úkor dělnické existence, t. j. dělnické masy budou dále znovu ještě více zbídačovány a proto musí býti v zákoně vyjádřeno, a my to také do návrhu klademe, že ne dosavadní mzdy, nýbrž týdenní, 14denní a měsíční mzdy, které dělníci požívají dosud, musejí býti zachovány.

Soc. demokraté a čeští socialisté také podali návrhy na zkrácení pracovní doby. Byl bych se těmi návrhy zabýval a byl bych poukázal na jejich slabiny, které tyto návrhy mají. Já jsem o této věci zde několikráte mluvil a několikrát psal a byl bych i tady v parlamentě o této otázce, o slabinách a nebezpečích, které může z přijetí těchto návrhů pro dělnickou třídu vzejíti, mluvil, ale nečiním to, a to proto, že jsem četl list pro informaci hospodářskou, kulturní a politickou, který vydává p. dr Lev Winter, který zde právě přede mnou s této tribuny mluvil, - "Nová Svoboda". Je to povolební číslo, které vyšlo po obecních volbách, a tam se o této otázce, historii a příčině podání těchto návrhů mluví. Pan dr Winter, ne snad on, nýbrž jeho přispívatelé a dopisovatelé, zde mluví v rubrice "sociální politika" o pracovní době toto: "Národní socialisté, následujíce soc. demokraty, podali před prázdninami v Národním shromáždění iniciativní návrh, kterým se domáhají, aby zákonným opatřením byla všeobecně stanovena maximální hranice pracovní doby na 40 hodin týdně." - To se říká v úvodu. A teď se zde polemisuje s panem dr Hejdou, - to je redaktor soc.-politické rubriky "Českého Slova", vytýkají mu jeho různé stanovisko. Tím se nebudu zabývati. Ale následuje konec: "Co potom máme souditi o mínění "hospodářského kritika" - je myšlen p. dr Hejda - a o nár. soc. návrhu?" A teď vývod: "Musíme ho považovati za to, čím v pravdě je, totiž za předvolební manévr socialistických stran, vypočtený na nesoudnost pracující třídy?"

Tolik pan dr Winter ve svém časopise o návrhu českých socialistů. Byl to předvolební manévr, vypočtený na nesoudnost pracující třídy. Píše se však ne "předvolební manévr čsl. socialistické strany" - nevím, jestli se to stalo nedopatřením nebo z veliké upřímnosti, ale "předvolební manévr socialistických stran". (Výkřiky.) Je to zde výslovně řečeno. Počítám mezi socialistické strany nejen české socialisty, nýbrž také soc. demokraty. Když nám zde p. dr Winter po volbách říká: Nebojte se, ten náš návrh, to byl jenom předvolební manévr, nic jiného jsme tím nemyslili; tedy předvolebním manévrem českých socialistů a soc. demokratů se dnes zabývati nebudu, to je zbytečné. (Potlesk komunistických poslanců.)

Přecházím nyní k otázce uskutečnění našich návrhů a v tom případě musím dělníkům říci otevřeně, že se nemohou spoléhati na parlament. Parlament velmi rychle a jistě vyřídí vše, co se týká vykořisťování dělníků a širokých vrstev občanských. Velmi pomalým, těžkopádným a vůbec neschopným vsak se ukazuje, když má něco udělat pro dělníky. Dělníci musí nejen ruce poslanců v parlamentě kontrolovati, jak jim radí "Večerník Práva Lidu", nýbrž dělníci musí také své vlastní ruce pozdvihnout. Doporučují-li vládní strany lidu klid, musíme my upozorniti dělníky a pracující masy, že zachování klidu znamená vydati se dobrovolně v ruce svých řezníků. (Tak jest!) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Vládní strany doporučují dodržení pořádku. Je to kapitalistický pořádek, který vykořisťuje a zbídačuje pracující masy. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dokud budou pracující zachovávati buržoasní klid a kapitalistický pořádek, dotud budou trpět pod tlakem tohoto řádu a pořádku.

Ani tyto poměrně nepatrné požadavky a dílčí návrhy, o kterých jsem tu mluvil a které neznamenají ještě východisko z krise, nýbrž jen nepatrné ulehčení v bídě a nouzi těch nejvíce postižených, není možno dnes v kapitalistickém státě uskutečniti cestou klidu a pořádku. I za tyto požadavky musí dělníci, chtějí-li, aby byly prosazeny, bojovat.

Uvedu jen jeden příklad z poslední doby: Když anglická vláda činila útok na existenci anglických námořníků a jejich rodin, stála před anglickými námořníky otázka: Buďto zachovati klid a pořádek, nepoškoditi prestiž anglického státu a imperialismu a nechati si snížiti platy, anebo porušiti klid a pořádek, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a chystaný útok na svoji existenci odrazit. Angličtí námořníci se rozhodli pro druhou cestu: vzbouřili se a vyhráli. Vláda kapitulovala. To je stará zkušenost dělnické třídy. Dělnická třída má jedinou mocnou zbraň proti moci kapitalismu: Svoji bojovnou solidaritu.

Zotročená dělnická třída může býti sice přinucena svoji práci na prospěch vykořisťovatelského kapitalismu obětovat, bojující dělnická třída má však také možnost tuto práci kapitalistické společnosti organisovaně a solidárně odepříti.

Hospodářský boj a stávka, to je zbraň dělníků, kterou mohou porušovat buržoasní klid a ohrožovat kapitalistický pořádek. Chtějí-li dělníci svoje požadavky uskutečnit, musí i nyní těchto starých osvědčených prostředků třídního boje použít. Na každém závodě je nutno začíti s přípravou organisace tohoto solidárního stávkového boje. Stávkový boj musí býti zesílen demonstračními projevy a nespokojeností všech těch, kteří mají dnes příčinu býti nespokojeni. Zaměstnaní dělníci musí se tu spojiti v jednotnou bojovnou frontu s nezaměstnanými.

Parlament bude nyní několik neděl projednávati rozpočet. K tomu projednávání chtějí míti vládní strany klid a pořádek, aby v klidu a pořádku mohly nová zatížení a zvětšenou bídu dělnictva odhlasovat. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dělníci, využitkujte projednávání rozpočtu k organisování útoků na svého kapitalistického nepřítele a na jeho sociálfašistického spojence! Mobilisujte závody, organisujte nezaměstnané, připravujte solidární boj! Organisujte stávky za dílčí požadavky, rozšiřujte je v solidární boj za požadavky všem společné!

Proletáři dílen, kanceláří i polí do boje na demonstrace a do ulic! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. října 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] abyste znemožnili nové vyhladovovací plány sociálfašistické vlády, abyste ji donutili ke kapitulaci a splnění svých vlastních požadavků a položili tím základ ke konečnému svému boji a rozhodujícímu vítězství. (Potlesk poslanců komunistických.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Pohl. Dávám mu slovo.

Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Jménem klubu německé soc. demokratické strany dělnické mám učiniti toto prohlášení: Soc. demokracie posuzujíc situaci, vidí především skutečnost, že není jediné známky, která by mluvila pro brzké zlepšení hospodářských poměrů, naopak, že v zimních měsících musíme počítati s dalším zhoršením krise. Nouze širokých vrstev, způsobená krisí a projevující se vzrůstající nezaměstnaností a omezováním práce, ohrožením živobytí lidí, kteří ještě nyní pracují, ukládá vládě a parlamentu neodkladnou povinnost, aby soustředily veškeré síly ke zdolání této nouze. Víme velmi dobře, že kapitalistický systém nemá patření, které by zdolalo krisi. Jen odstranění kapitalistické soustavy a její nahrazení socialistickým hospodářským řádem může zajistiti lidstvu trvalý blahobyt a nerušený vývoj. Naproti tomu jest však jistě možno krisi a její následky zmírniti odhodlaným zásahem.

K tomu jest především třeba, aby byla provedena rozsáhlá opatření, jimiž by se opatřila práce. Nejvyšším příkazem, který nám ukládá dnešní situace, jest uvésti opět nezaměstnané vrstvy obyvatelstva do výrobního procesu. Technický pokrok, který racionalisací výrobního procesu využívá svalové a nervové síly pracujících lidí k nejvyššímu vyčerpání, učinil technologickou nezaměstnanost, neustálé vytlačování člověka stroji, trvalým zjevem, který, i když se dostaví konjunktura, bude lze překonati jen z části. Zvýšení pracovního výkonu, kterého se dosáhlo tímto procesem, připravilo však zároveň podmínky pro zkrácení pracovní doby. Proto v čelo svých požadavků klademe žádost, aby zákonná pracovní doba byla snížena i dále, aby byl zaveden 40hodinný týden. Jedině on může způsobiti, že aspoň značná část nezaměstnaných včlení se opět do hospodářského procesu, a tím bude se čeliti nejen bídě a nouzi, nýbrž zvýšením všeobecné spotřební síly oživí se aspoň částečně výroba. Praktické zkušenosti se snížením pracovní doby, které bylo provedeno úmluvami odborových organisací se zaměstnanci, zákonodárná opatření Německa a Polska ukázala, že 40hodinný týden jest nejen nutný, nýbrž že jej lze i velmi dobře zavésti. Československo nesmí tedy prodlévati a musí přikročiti k uskutečnění tohoto opatření.

Tím však nejsou vyčerpány povinnosti státu, pokud jde o opatření práce. Dosavadní průběh krise jasně ukázal, že tolik vychvalovaná soukromá iniciativa úplně selhala. Stát musí tedy zasáhnouti zadáním veřejných prací. Vyzýváme vládu, aby neprodleně a odděleně od projednávání rozpočtu, vypracovala investiční program a podala sněmovně vhodné návrhy, zajišťující rychlé provedení investic a jejich financování. Žádáme, aby se pokračovalo v opatřeních produktivní péče o nezaměstnané, která se osvědčila jako velmi účinná, a aby byla rozšířena. Žádáme, aby stát i nadále vydatně podporoval stavbu bytů.

Konstatujeme, že německé kraje republiky jsou neobyčejně těžce postiženy krisí, že trpí dvakrát tak velkou nezaměstnaností jako ostatní území. Jest tedy sociální nutností prvého řádu, aby se při všech státních opatřeních, směřujících k opatření práce, náležitě pamatovalo na tato území.

Neméně nutná jest však také organisace pracovního trhu. Žádáme tedy co nejrozhodněji, aby návrh o zavedení povinného prostředkování práce za spoluúčasti dělnictva, který připravuje ministerstvo sociální péče, byl co nejdříve vyřízen a aby při něm byl také státu vyhrazen náležitý vliv, aby mohl kontrolovati zastavení nebo omezení provozu, a bude-li třeba, zabrániti mu. Podnikatelé se nikterak neostýchají dožadovati se státního zásahu, octnou-li se v potížích, musí si ovšem tedy také dáti líbiti, aby stát zasahoval, kde toho vyžadují důležité zájmy národohospodařské a sociálně-politické.

Opatření, jimiž má býti oživen vnitřní trh, musí však také býti doplněna vhodnými opatřeními na podporu vývozu. Litujeme, že zákon o vývozních úvěrech byl uskutečněn teprve po mnoha průtazích a ve zředěné formě. Žádáme, aby aspoň nyní bylo učiněno vše, aby možností, které zákon skýtá, bylo plně využito a aby zákon byl zlepšen zvýšením úvěru. V podstatném zvýšení našeho vývozu, který bude umožněn tímto zákonem, zvláště vývozu do sovětského Ruska, spatřujeme příležitost aspoň malým dílem napraviti osudné škody, zaviněné chybami naší dosavadní obchodní politiky, při čemž pokládáme za samozřejmou věc, že se v úsilí nahraditi obchodně-politické styky uzavřením smluv, bude pokračovati se vší energií.

Jsme si plně vědomi toho, že jest nutno, aby se udržela stabilita naší měny, má-li se zabrániti dalšímu zhoršení situace. Ve snížení kupní síly koruny vidíme největší nebezpečí pro živobytí pracujících lidí. Souhlasíme tedy s prohlášením pana ministra financí, že po této stránce mají býti učiněna všechna nutná opatření.

K tomu ovšem patří také rovnováha ve státním rozpočtu. Prohlašujeme tedy, že souhlasíme s tím, že rozpočet na příští rok byl snížen, aniž při tom byly sníženy náklady na sociální péči. Neboť zde omezovati zakazují nejen sociální úvahy, nýbrž i poznatek, že oslabení kupní síly mas nezlepšilo by hospodářskou situaci, nýbrž podstatně by ji zhoršilo. Bereme tedy s dostiučiněním na vědomí prohlášení ministra financí, že poskytuje úvěr 300,000.000 Kč na péči o nezaměstnané a že souhlasí se zvýšením tohoto úvěru, kdyby se ukázala toho potřeba. Odmítáme co nejrozhodněji všechny útoky podnikatelstva na sociální politiku. Jest samozřejmé, konstatujeme-li, že právě v dobách krise jest dvojnásob, ba trojnásob nutno zachovati a vybudovati sociální politiku. Nemůžeme nikterak uznati oprávněnost stížností do výše sociálních břemen, neboť tato břemena nejsou u nás nikterak vyšší, naopak nižší než v jiných státech s týmž průmyslovým rozvojem. Skutečně nesnesitelné zatížení produkce výroby působí politika bank. Žádáme tedy, aby co nejdříve byl vydán zákon, umožňující státu účinnou kontrolu bank a dostatečný vliv na úvěrovou politiku peněžních ústavů.

Tak jako dříve z důvodů, které jsme uvedli, trváme na svém zásadním požadavku, na zavedení povinného pojištění pro případ nezaměstnanosti. Uznávajíce, že takovéto pojištění není možno uskutečniti ihned a v době krise, žádáme, aby pro přechodnou dobu byl vydán nouzový zákon, zajišťující všem nezaměstnaným právní nárok na podporu. Takovéto opatření, které třeba provésti s okamžitou platností, jest nutné nejen proto, poněvadž gentský systém, myšlený jen pro doby normální nezaměstnanosti, zachycuje pouze zlomek nezaměstnaných, nýbrž také proto, že po uplynutí podporované doby počet nezaměstnaných zbavených vší pomoci, vzrůstá ještě o ty, kdo pozbyli nároku. Stát nesmí při tom nedbati skutečnosti, že vzrůstající nezaměstnanost uvalila na odborové organisace břemena, která daleko přesahují jejich síly. Také z tohoto důvodu jest nutno, aby stát poskytl pomoc.

Jestliže tedy rozhodně odmítáme omezení sociální péče, naopak dožadujeme se jejího rozšíření, nikterak se nevyhýbáme příkazu šetrnosti. Žádáme však, aby se šetřilo na pravém místě. Ve snížení vojenských vydání, jehož se konečně dosáhlo naším zásahem, spatřujeme nutnost, ale konstatujeme, že jest třeba dalšího snížení a že je lze velmi dobře provésti. Mají-li býti uskutečněna další opatření ohlášená panem předsedou vlády, právě zde jest pro to vhodné působiště. Nejkratší cesta k tomu by byla, aby byla provedena věc, která měla býti již dávno provedena, již ustanovuje branný zákon, která však byla zmařena neblahou politikou občanského bloku, aby byla co nejrychleji zkrácena služební doba. Při tom připomínáme, že se v několika měsících sejde v Ženevě všeobecná odzbrojovací konference, která může dosíci úspěchu jen tehdy, bude-li každý stát ochoten dáti příklad omezením zbrojení a snížením vojenských nákladů. Žádáme, aby Československo tuto ochotu projevilo činem. Tento požadavek činíme v souhlasu se socialistickou dělnickou internacionálou, jejíž neúnavná práce podstatně přispěla k tomu, že se konečně schází odzbrojovací konference.