Nechci se podrobně zabývati jednotlivými body tohoto vládního prohlášení, které ukazuje úplnou neschopnost této vládní koalice. Ukazuje, jak jsem již zdůraznil, že ještě nikdo nedovedl analysovati základní příčiny. My jsme po léta - a myslím, že všichni němečtí řečníci - ukazovali na to, že základní zlo dlužno hledati v úplně pochybených tak zvaných mírových smlouvách, nebo řekněme správněji v mocenských diktátech saint-germainském, versailleském, trianonském atd., které byly diktovány pouze nenávistí k německému lidu, vůlí zničiti německý stát a státy, které s ním za světové války byly spojeny, a které již proto skrývají v sobě bezpráví a musejí tedy býti neužitečným nástrojem pravého míru, i tehdy, je-li mocenský diktát oděn v sebe krásnější slova o smíření národů, o demokracii, právu sebeurčení atd. Uznávajíce to, musili jsme se, donuceni, postaviti do fronty těch, kteří žádali revisi mírových smluv, poněvadž jen tím, že zlo bude vymýceno z kořene, lze zároveň provésti i nutnou novou úpravu pro budoucnost. Musili jsme, bohužel, konstatovati, že po této stránce jest v této zemi málo pochopení, což nejlépe dokazuje protirevisní liga Československa, založená v březnu letošního roku v Praze, protirevisní liga, ke které ovšem ihned přistoupili všichni velcí státníci a politikové českého národa a tím na venek zřejmě projevili, že zaujmou stanovisko proti každé, byť sebe rozumnější revisi. Založení takové protirevisní ligy ovšem nebude překážeti, aby fronta revisionistů nevzrůstala v celém světě stále více, a nerozšiřovala se; nebude překážeti, aby poznání o neproveditelnosti mírových smluv nezaujalo stále širší vrstvy. Zasažení amerického presidenta Hoovera do otázky dluhů a poplatků přece ukazuje nejvíce, jak hluboce se rozšířilo toto poznání i mimo Evropu, a že se kabinety po událostech v Německu budou s ním již musiti podrobně zabývati. Události v Německu mohly již jistě způsobiti i bolestné poznání, že když dnes bude Německo zničeno a propadne zmatku, že toto neštěstí nezůstane omezeno jen na německý lid a německý stát, nýbrž že to při úzkém spojení světového hospodářství bude a musí býti zároveň pohromou pro jiné státy, pro ostatní národy.

Politické příčiny musí býti potírány politickými prostředky. Člověk musí míti odvahu poznati skutečnosti i tehdy, když tyto skutečnosti jsou nanejvýš nepohodlné, musí míti odvahu zjednati včas nutnou nápravu. A tu se jednou otažme: Co dosud učinilo v tomto směru Československo, co učinil velice zaměstnaný ministr zahraničních věcí dr Beneš? Odpověď může býti krátká: Nic.

V tomto směru neučinil nic, nepodnikl nic. Před nepříjemnými věcmi prostě hlavu zastrčili do písku a podle Coué si namlouvali: Vede se nám dobře, vede se nám denně lépe! Naopak musíme konstatovati, že Československo, že ministr zahraničních věcí dr Beneš proti všem rozumným míněním, která pomalu vzklíčila, zaujal nejostřeji odmítavé stanovisko, že každý pokus nového uspořádání již předem znemožnil. Zmiňuji se v této souvislosti jen o jeho chování ke všem menšinovým otázkám na rozličných sjezdech menšin a ve Společnosti národů v Ženevě. Vždyť by především měly býti vyřízeny menšinové otázky, aby se vneslo do světa jisté uklidnění, aby se působilo proti tomu, že se z těchto mnoha milionů příslušníků menšin, které byly vytvořeny mocenskými diktáty, musejí státi irredentisté a pro špatné zacházení s nimi ovšem ničitelé států, které jim poskytují útulek. Všude, kde se jen vynořila myšlenka, aby živobytí menšin bylo jen trochu zlepšeno, aby byly učiněny nějaké ústupky, všude dr Beneš ihned zaujal stanovisko proti tomu. Při každé poradě postavil se na stranu těch, kdož hájí nemožné stanovisko, že se menšiny mají prostě rozplynouti ve státech poskytujících jim přístřeší, že jest mravně oprávněno je assimilovati, vstřebati.

Vždyť jsme mohli pozorovati, že se pan ministr věcí zahraničních dr Beneš stejně choval při všech otázkách, které se týkají nového hospodářského uspořádání, na př. jak se choval k otázce tak zvané německo-rakouské celní unie. Tehdy jsme zde ohlásili své stanovisko a ukázali, jak by bylo nutno právě pro Československou republiku, aby přistoupila k takové unii, aby tak rychle, jak jen možno, hledala připojení, a to především z hospodářských důvodů. Proti tomu Beneš vynaložil vše, aby toto nutné spojení překazil. Co nejostřeji zaujal proti tomu stanovisko jako žádný ministr zahraničních věcí kteréhokoliv jiného státu, ačkoliv nám více nebo méně do tohoto spojení vůbec nic nebylo. Neboť, pozorujeme-li to s hlediska politického, neměli jsme práva míchati se do toho, neboť jsme přece i s hlediska prestiže státu vždy zamítali, když některý jiný stát chtěl nám zasahovati do oblasti naší moci. Ovšem jest správné, že toto ztrnulé zamítání dr Beneše bylo usnadněno slabošským a hanebným chováním obou zúčastněných ministrů zahraničních věcí dr Schobera a dr Curtia, kteří to dr Benešovi usnadnili, poněvadž promeškali vhodnou chvíli, aby vyloučili a odmítli každé vměšování jiného státu do této věci. Ba, pan dr Schober považoval za nutné na posledním zasedání v Ženevě Německo v této vážné situaci opustiti, právě tak, jako kdysi za války rakouský císař Karel Německo zradil a prodal.

Tento případ ukazuje zase jednou zcela jasně a zřetelně, že všechno úsilí Německa, aby bylo zavedeno rozumnější, nové uspořádání, aby se čelilo zmatku, jest mařeno malichernými a nenávistnými nepřátelskými státy, poněvadž to nepatří k záměrům Francie. Vždyť víme, že i Československo pluje úplně ve vleku Francie, nikoliv jen při této příležitosti, nýbrž také, jak víme, již od počátku své státní samostatnosti. Na tom nelze nic měniti a nedovede to zakrýti ani fakt, že ministr zahraničních věcí dr Beneš posledně si vzal s sebou do Ženevy z německých vládních stran místopředsedu Zierhuta jako stafáž, stejně jako medvědář vodí s sebou svého medvěda, aby zde ukázal cizině, že konsolidace v Československu dosáhla již nejvyššího stupně a že již 3 1/2 milionů Němců bylo uspokojeno. Považujeme tuto cestu pana místopředsedy Zierhuta za těžkou taktickou a politickou chybu, jako vůbec mlčení německých vládních stran ke všemu znásilňování, které se od jejich vstupu do vlády na Němcích provádí. Pokládám za neobyčejně těžkou chybu, že se stále mlčí a vše snáší, poněvadž se nám tím jako největší evropské menšině vůbec odnímá možnost v cizině se vším důrazem hájiti své stanovisko a stále znovu upozorňovat, že přes to, že německé strany jsou ve vládě, naše národní poměry nebyly naprosto uspokojeny.

Musíme tedy zde použíti příležitosti, abychom stále a stále zdůrazňovali, že přes účast německých stran ve vládě jsou poměry ještě dnes právě takové, jako před léty a že celý český státní aparát působí dále proti nám. Naopak musíme dokonce konstatovati, že se národnostní poměry za německé účasti často zhoršily. Mimovolně se zde naskytá otázka, jak dlouho zamýšlejí německé vládní strany účastniti se veskrze Němcům nepřátelského kursu dnešního československého ministerstva zahraničních věcí, jak dlouho zamýšlejí krýti na venek tento systém. Naskytá se zde také otázka, jak dlouho Československo vůbec vydrží tento kurs, tento kurs veskrze Němcům nepřátelský, při čemž ovšem uznávám, že stát jest velice mocným činitelem, který přes to, že poznal bezpráví, dlouho může setrvati na této cestě, zvláště když Československo má dnes Francii svým přítelem. Francie jest velmi bohatý přítel a může nám tu a tam vypomoci, kdyby se nám mělo špatně dařiti. Vždyť vidíme i z vládního prohlášení přímo sytou spokojenost předsedy vlády Udržala, když mluví o tom, že Francie jest bankéřem Evropy. Slušní lidé ovšem jinak posuzují činnost a stanovisko Francie, nejen v Německu, které má všechen důvod, aby zaujalo nepřátelské stanovisko k Francii, nýbrž i v Anglii, která přece musila nedávno při poklesu své valuty pocítiti francouzskou věrolomnost, i v Americe, kde se již dokonale začíná přemýšleti o celé francouzské politice. Přátelství Francie jest ovšem i pro Československo neobyčejně drahé, prozatím ovšem ještě na účet soukromého hospodářství, které při tom úplně hyne, poněvadž i celá naše hospodářská politika jest úplně pod vlivem Francie, je usměrněna na Francii, poněvadž i naše hospodářská politika pluje ve francouzských vodách, jelikož ji přece provozuje ministerstvo zahraničních věcí.

Vyjímám jen několik příkladů. Agrárníci právem žádají, aby byly chráněny jejich výrobky, které klesly daleko pod výrobní náklady, což musí způsobiti ohromné zadlužení a zbídačení zemědělství. Jest to přirozený zájem, aby tomuto těžce ohroženému stavu byla poskytnuta nutná pomoc, jest to přirozený zájem národa a také státu, poněvadž tento stav jest nejpevnějším základem obou. Dvě agrární strany, mezi nimi nejsilnější česká strana, sedí ve vládě a člověk by se přece domníval, že budou moci poskytnouti nutnou ochranu stavu, který právě ony zastupují. Bohužel musíme konstatovati, že všechny zákony dosud usnesené na ochranu zemědělské výroby byly naprosto nedostatečné, že nemohly zadržeti dalšího poklesu cen. Příčinou toho jest, že se obchodní smlouvy uzavřené státem zakládají pouze na politice prestiže státu, že jsou komandovány a parafovány pouze zájmem Francie a tak se to, co by se na jedné straně rozumným zákonem mohlo částečně vymoci pro zemědělství, na druhé straně zase ničí. Zmiňuji se o obchodní smlouvě s Rumunskem, která obsahuje tajnou doložku, že se může dovézti asi 250.000 kusů dobytka z Rumunska ke škodě vlastního zemědělství a vlastního chovu dobytka. Zmiňuji se o obchodní smlouvě s Jugoslavií, která byla na nátlak Francie prodloužena a dovolovala, aby se ihned dovezlo 2000 vagonů obilí, ba dokonce připouští k dovozu dalších 8000 vagonů obilí, které již jsou v bratislavském přístavu připraveny k dopravě. Zmiňuji se o obchodní smlouvě s Maďarskem která jest vzorným příkladem vládního umění nebo spíše neschopnosti vlády. Tato smlouva musila býti naráz, jak víte, vloni v červnu vypovězena, ačkoliv se v té době ještě nevědělo, jak se věci mají nově vytvářeti nebo co kdo vlastně chce. Nechali uplynouti drahý čas až do 15. prosince, kdy smlouva vypršela a dospěli k úplně bezesmluvnímu stavu. (Posl. Horpynka [německy]: Mezitím Maďarsko dovezlo všechno své obilí!) Mezitím bylo dovezeno tolik obilí, že mlýny byly celý rok plně zaměstnány. Tento bezesmluvní stav s Maďarskem vedl přirozeně k tomu, že pro bojkot průmyslových výrobků, zvláště textilního zboží, bylo tisíce a tisíce dělníků vyhozeno na ulici a zůstalo bez zaměstnání. Od té doby uplynulo zase 3/4 roku a mělo se již přece najíti dosti času a příležitosti, aby se konečně uzavřela rozumná obchodní smlouva s Maďarskem, která by hájila vzájemné zájmy. Slyšíme sice, že se vyjednává, ale výsledek není ještě známý; dá se jen předvídati, čeho se při tom dosáhne, poněvadž české noviny již naříkají: "Prohrajeme celní válku s Maďarskem!" To tedy znamená, že ani z tohoto vyjednávání nevyjde mnoho na ochranu zemědělství. (Posl. Horpynka [německy]: Při tom se vyjednává pod předsednictvím francouzského vyslance!) I tato vyjednávání vedou se jen pod zorným úhlem francouzských zájmů, poněvadž se zatím v Maďarsku dostala k moci vláda přátelská Francouzům, které Francie chce touto cestou vyjíti vstříc na útraty československých agrárníků. (Posl. dr Stern [německy]: Žádáte tedy ještě ostřejší politiku hladu?) Pane Sterne, s vámi nebudu polemisovati, vaše hvězda ještě nevyšla. (Posl. dr Stern [německy]: To není žádná odpověď!)

Poukazuji dále na obchodní smlouvu s Řeckem. Československo v posledních letech vydatně podporovalo pěstování tabáku na Podkarpatské Rusí, aby mohlo snížiti dovoz z tohoto území. Jest samozřejmé, že se tím poškozuje jiný stát, od něhož jsme dosud odebírali tabákové výrobky. To platí pro Řecko, Turecko má zajištěno odebrání 2 milionů kg, Řecko žádá za tuto ztrátu ústupky, které musejí býti v nějaké formě přiznány, a tento ústupek byl nalezen v tom, že se připouští dovoz vína a sušených hroznů na útraty jihomoravských vinařů, kteří právem žádají, aby byl uzavřen dovoz vína a hroznů na ochranu jejich výroby.

Dámy a pánové! Mohl bych zde uváděti ještě více příkladů, ony vám jen ukazují, jak agrární strany účastníce se moci jsou schopny vykonávati svůj rozhodný vliv, aby při uzavírání obchodních smluv s jinými státy dosáhly lepších podmínek. Politika pana Beneše, plujícího ve francouzských vodách jest tedy docela otevřeně škodlivá zemědělství, je škodlivá průmyslu a tím obchodu i živnostem, jest škodlivá veškerému hospodářství, jest škodlivá proto, poněvadž hospodářskou politiku, jak jsem již pravil, určuje zahraniční politika, poněvadž nevyjednávají příslušná k tomu ministerstva, jako ministerstvo obchodu a ministerstvo zemědělství, nýbrž vyjednává ministerstvo zahraničních věcí. Jest škodlivá i proto, poněvadž toto vyjednávání o smlouvy a míra, do které se vychází vstříc, jest určována pocitem náklonnosti a odporu proti tomu nebo onomu státu a nezakládají se na rozumných národohospodářských úvahách. Poukazuji na to, že prvním úkolem československého Národního shromáždění bylo uzavříti smlouvu s Francií, na které jsme měli zcela nepatrný zájem, že trvalo léta, než jsme uzavřeli obchodní smlouvu s Rakouskem, tak důležitou dovozní a vývozní zemí, a že jsme do dneška ještě nenalezli rozumné základny pro obchodní smlouvu s Německem. Poukazuji dále na to, že se dosud nepodařilo uzavříti obchodní smlouvu nebo řekněme všeobecně navázati obchodně-politické styky s Ruskem, čímž jsme se již dávno dostali do pozadí proti jiným státům, poněvadž se pánové prostě baví tím, má-li se Rusko, které de facto jednou existuje, uznati také de jure atd. a poněvadž snad se oddávají klamné naději, že bude možno i bez uznání de jure přece uzavříti obchodní smlouvu s Ruskem. To jsou naprosto nepostačitelné methody, které jen dokazují, že na tak důležitém místě pracují hudlaři, kteří nepoznávají hospodářských souvislostí a kteří nečiní včas nutných opatření na ochranu vlastního národního hospodářství. To jsou methody, které musíme zamítnouti.

Při této příležitosti bylo by záhodno promluviti i o jiných methodách ministerstva zahraničních věcí a v této souvislosti zmiňuji se jen o vysoce zajímavém sporu pro urážku na cti, který se konal v září t. r. v Berlíně, o sporu pro urážku na cti jednatele německé mírové společnosti dr Küstera proti rozličným redaktorům, který nám dovoluje hluboko nahlédnouti právě do method i československého ministerstva zahraničních věcí. Průvodní řízení, trvající několik dní, odhalilo nápadný fakt, že peníze na činnost německé mírové společnosti, na její propagandu proti německé říšské obraně, proti německému válečnému loďstvu, proti volbě Hindenburga presidentem a proti národním organisacím v říši poskytovaly většinou cizozemské vlády, že existovaly úzké styky mezi německou mírovou společností a cizozemskými vládami. Chci si ušetřiti úsudek o mravním úpadku takové společnosti, neboť to přesahuje meze mé úvahy. Ale přece si můžeme dovoliti úsudek o tom, že těchto method i dnes ještě užívají státy, které chtějí býti demokratické a které tolik mluví o demokracii a o odstranění tajné diplomacie atd. Jest zajímavo zjistiti - při přelíčení se to stalo docela zřejmým - že i československé ministerstvo zahraničních věcí poskytovalo podporu této německé mírové společnosti, a to 85.000 říšských marek, tedy vždy úctyhodný peníz. Při přelíčení byl předčítán dopis spisovatele Schwana Benešovi, který mu v červnu zaslal do Ženevy a v němž se Schwan táže, je-li po ruce ještě další materiál; obrací pozornost ministra zahraničních věcí Beneše na pamětní spis "Tajné zbrojení Německa", jejž vydala německá liga pro lidská práva, určuje rozpočet mírové společnosti, její úkoly asi na 300.000 marek a konečně mluví o tom, že se příště bude musiti pomýšleti na opatření těchto peněz, z čehož lze vyvozovati, že zde jde o pokus vypůjčiti si nebo o prosbu k ministrovi zahraničních věcí, aby tuto společnost i dále ročními subvencemi podporoval. (Výkřiky posl. dr Sterna.)

Poukazovalo se tehdy na zajímavou souvislost a dokonce i na název tohoto fondu, který byl vydán pod jménem "Fond Maxe a Morice", na souvislosti, které, jak se zdá, směřují i k presidentovi státu Masarykovi a dr Benešovi. Rozhodně se tím mínil disposiční fond, korupční fond ministerstva zahraničních věcí. (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Jest zajímavo konstatovati, že zdejší ministerstvo zahraničních věcí podporuje mírové hnutí v Německé říši úplně odzbrojené, zatím co jsme až dosud neslyšeli o tom, že by se zde něco vydávalo na podporu mírového hnutí, ba dokonce můžeme konstatovati, že se zde zbrojení stále více podporuje a popohání a že to činí týž pan Beneš jako předseda tak zvané odzbrojovací komise. (Posl. dr Stern [německy]: To dělají všechny kapitalistické vlády!) A sovětské Rusko to nedělá, to jest čisté eldorado! To odpraví každého, kdo netancuje podle jeho píšťaly!

Právem poukázal před chvílí kol. Jung na celý podvod s odzbrojovací komisí, který se nyní projevil ve srážce Číny s Japonskem, při srážce obou vojsk, při čemž oba státy jsou členy Společnosti Národů a musily se kdysi zavázati, že budou zachovávati rozhodčí řízení. Japonsko se o to čerta stará a pouští svá dobře vyzbrojená vojska na pochod proti - řekl bych - úplně morem prosáklému a hladem zesláblému čínskému národu. To také ukazuje, že tato Společnost Národů se stala úplně zbytečnou a že by bylo účelnější pomýšleti na to, nemělo-li by Československo uznati za vhodné vystoupiti z této Společnosti, nebylo-li by účelnější užíti peněz, které tam musíme ročně platiti jako členské příspěvky, na produktivní péči o nezaměstnané v této zemi. Snad by pak obchodní činnost ministra zahraničních věcí Beneše při jeho četných cestách umožnila také snížiti rozpočet na zahraniční věci. Vždyť to jest beztoho jen všudybylství zrozené z velikášství - jinak nelze tuto činnost nazvati - které nemá samo sebou žádného účelu. (Posl. dr Stern [německy]: Vždyť Německo jest také ve Společnosti Národů!) Nejsme odpovědni za úplně neschopnou německou vládu. Víte zcela dobře, pane ze Sternů (Veselost.), že usilujeme o zcela jinou vládu v Německu, která by již udělala pořádek. (Výkřiky posl. dr Sterna.)

V té souvislosti bylo by jistě cenné poukázati na nejnovější úmysl československé zahraniční politiky, o kterém se nyní dovídáme na cestě přes Vídeň a který prý směřuje k tomu, aby se dosáhlo spojení Československa s Maďarskem, nyní nakloněným Francouzům, a s Rakouskem, politicky bezvýznamným. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) To znamená jinými slovy zase obnoviti hospodářské území bývalého Rakousko-Uherska. Tu se mimovoli naskytuje otázka, proč se vedla celá světová válka, proč vůbec Rakousko musilo býti rozbito, aby se nyní zase znovu ukázal tento útvar. Tento Benešů v úmysl neznamená jistě nic jiného, než ústup od Malé Dohody, novou orientaci, pravděpodobně ještě diktovanou jen Francií a zrozenou ze strachu, že by přece ještě mohlo dojíti k německo-rakouské celní unii, která se nejlépe překazí tím, když se vytvoří tento nový útvar jako její protiváha.

Z toho jste poznali, že zahraniční politika pana Beneše, jak se projevovala a jak se nám ukazovala po celá léta, v žádném směru nezaslouží důvěry. Poněvadž pak zahraniční politika jde úplně rovnoměrně s vnitřní politikou, nemůžeme vydati příznivého úsudku ani o vnitřní politice a výklad pana předsedy vlády Udržala ani po této stránce neposkytl nových vysvětlení. Jediné, co bylo lze jasně a zřetelně pozorovati, bylo: Musíme šetřiti! Ovšem mluví nejdříve o tom, že se tato šetrnost musí projeviti v některých omezeních rozpočtu a v restrikci úředníků, při čemž my Němci máme nepříjemný pocit, že se tato restrikce provede na útraty nepatrného počtu německých úředníků, ačkoliv právě událostmi z poslední doby jest jasně dokázáno, že německý úřednický aparát jest nejcennější materiál v tomto státě, neboť přece dr Kramář v posledních dnech se vzchopil k tomu, aby zapěl pochvalnou píseň o starém rakouském úřednictvu a postavil je jaksi za vzor dnešním úředníkům.

Zdá se nám také, že tyto úspory budou provedeny na útraty pensistů, poněvadž státní rozpočet v tomto směru vykazuje již snížení této položky o 50 milionů Kč. Proti tomu se ovšem musíme brániti všemi silami, zvláště když požitky pensistů stojí beztoho pod zhodnocovacím standardem a mimo to jejich zadržováním po léta tyto vrstvy úplně zchudly a propadly bídě. Jest správné, a i my se k tomu přiznáváme, že příkazem chvíle, abychom se aspoň napolo dostali z těžkých hospodářských nesnází, musí býti jistá šetrnost ve všech oborech státní správy a že by nebylo nic chybnějšího, než snad úmysl vlády vybírati nové daně, novými daněmi ještě zdražiti výrobu. Všude se slyší, že se pomýšlí na zdražení kávy, čaje, zápalek a tabáku a na zvýšení důchodové daně. Proti tomuto postupu musíme co nejostřeji protestovati, poněvadž daňové zatížení již dnes beztoho daleko přesahuje snesitelnou míru, poněvadž jen snížením daní bylo by lze dosíci zlevnění výroby a tím i oživení trhu. Dosavadní opatření vlády nemohla vzbuditi v obyvatelstvu potřebné důvěry. Události v Anglii, Americe a jiných státech způsobily i zde oprávněnou starost, že se hospodářská konsolidovanost nedá udržeti, což se projevuje v bázni obyvatelstva, v bázni, která nabývá přímo groteskních forem. Vláda se své strany vydatně přispěla k tomu, aby ještě zvýšila nervositu obyvatelstva, neboť nic není nerozumnějšího, než v takové době ještě potlačovati každou takovou zprávu v tisku, zabavovati časopisy, když jen naznačí hospodářské nesnáze, jak se v poslední době stalo četným německým časopisům, mezi nimi na př. i časopisu "Prager Tagblatt", který přece, abych tak řekl, jako vládní časopis jest jistě povznesen nad každou výtku malicherné nenávisti v hospodářských věcech. Všem okresním úřadům byl vydán důvěrný výnos, že každá věta, i nejnevinnější, která se zabývá měnou, korunou nebo bezpečností koruny, která obsahuje kritické úvahy o novém devisovém řádu, která se slovem zabývá finanční situací Československa, musí býti potlačena a zabavena, a to pokud možno již napřed, při předběžné censuře, aby veřejnost neviděla bílých skvrn v novinách a nebyla tím zneklidňována. Toto malicherné jednání vlády způsobilo ohromné zneklidnění obyvatelstva, které bylo zvýšeno dětinskými projevy vlády samé. Neboť jest více než dětinské, když předseda vlády Udržal prohlašuje a to více než jednou, při každé příležitosti, že není příčiny býti pesimistickým, že vláda bude korunu držeti, jako by to záviselo jen na vládě, jako by to nebylo podmíněno zcela jinými hospodářskými předpoklady.

Jak dalece jest obyvatelstvo zneklidněno, projevuje se jistě nejlépe v tom, že obchodníci dnes zrušují své běžné účty v peněžních ústavech, že ukládají peníze v bezpečnostních schránkách, jen aby měli bankovky k nutným výplatám. Vzdávají se zúročení, jen aby měli peníze pohotově. To se projevuje v tom, že se všude na venkově překotně kupují pozemky, které stoupají v ceně, dokonce i v nejmenší vesnici venku až o 15, 20 a více procent. To se projevuje v tom, že se stavějí domy, že drobní střádalové vybírají své úspory z peněžních ústavů a schovávají je podle zvyků praotců zase do punčoch. Pro neschopnost vlády vidíme v tomto oboru úplný rozklad.

Jest zajímavé, že se tohoto strachu obyvatelstva zneužívá dokonce k politickým účelům. Neboť zde v Praze koluje pověst, rozšiřovaná politickými stranami, že Stříbrný srazí korunu. Vědomě rozšiřované mínění, vědomě rozšiřované politickými stranami, nesmírně vlasteneckými stranami, které sedí ve vládě, jistě jen proto, aby tento nenáviděný muž byl před obyvatelstvem snížen a stal se takto snad nepopulárním. Jest jasně zřejmé, že tyto malicherné prostředky mohou způsobiti nekonečnou škodu, při těchto metodách musíme určitě očekávati, že se tím svévolně způsobí inflace s celou její bídou při znehodnocení. Tím by se měla vláda zabývati. Měla by hluboce zasáhnouti do této otázky a měla by k tomu najíti čas. Ovšem má jiné starosti. Jest trýzněna starostmi, které by se neměly vlastně projevovati ve státě přirozeně spravovaném. Zmiňuji se v této souvislosti o Horákově procesu. Pražský porotní soud osvobodil legionáře, který na Slovensku zavraždil 7 židů - to by se dalo snad ještě vysvětliti válečnou psychosou - ale také je oloupil. Již předem bylo jisto, že tento rozsudek dopadne jen takto, když byl k tomu delegován pražský soud, a to s odůvodněním, že porotní soudy na Slovensku, složené ze Slováků a židů, byly by snad nějak zaujaty proti legionářům. Tím byl již dán předpoklad, touto delegací, že legionář Horák musil býti osvobozen, poněvadž jistě nikdy v národní Praze a u národních porotců nedojde k odsouzení legionáře, i kdyby spáchal bůhví co. A to se také stalo. Tento případ nám však také zároveň ukazuje, jak hluboce pokleslo v této zemi soudnictví a že jest dvojí morálka, a to jednak pro státní národ a jednak pro jiné bezprávné, otrocké národy v této zemi. Jest tím na příště umožněno, nepohodlného německého politika nebo zástupce německých zájmů nebo jiných menšin zde odstraniti s cesty, zavříti ho, když se k tomu deleguje jiný soud, jiní porotci v českém území, a naopak dosíci osvobození českých zločinců, kteří se dopustili něčeho proti těmto menšinám, když k tomu prostě budou určeny české soudy. To jest zcela neudržitelný stav, který se i v tomto případě těžce vymstí. Kdyby se tento případ byl takto provedl proti Němcům - můj Bože, Němci mají nekonečnou trpělivost a nebyla by z toho asi povstala žádná zápletka. Ale zde jde o příslušníka židovského národa a víte, že již Bismarck řekl: "Šlápni židovi na palec a již křičí celý Israel." Tento hanebný rozsudek, který byl zde vydán, měl ovšem nejnepříznivější ozvěnu v celém světě. Byl otištěn ve všech židovských časopisech na světě a to jest ovšem nyní neobyčejně nepříjemné československému ministerstvu zahraničních věcí, nepříjemné svobodnému zednáři Masarykovi, nepříjemné svobodnému zednáři Benešovi, poněvadž jest to neslučitelné s tendencemi jejich řádu svobodných zednářů. Mimo to jest židovství peněžní mocí a my tedy i po hospodářské a peněžní stránce pocítíme, že v této zemi právo není právem, že spravedlnost nerozsuzuje nestranně. Musil jsem totéž, co v Horákově případu, konstatovati ve svém vlastním případu, týkajícím se legionářů. Ukázal jsem jednou na nějaké schůzi na hanebné činy legionářů na Sibiři. Byl jsem proto obžalován a také odsouzen, poněvadž prý jsem těmito projevy urazil část branné moci, československého vojska, jelikož by se mi důkaz pro všechny legionáře nikdy nepovedl. Prohlašuji, že jsem nikdy nemínil legionáře jako úhrn, nýbrž právě jen ty legionáře, kteří tyto hanebné činy na Sibiři spáchali. Vy, pánové s české strany, také nebudete moci popříti, že se takové hanebné činy staly, že je spáchali někteří legionáři. Mám v této věci bohatý materiál, který jsem nashromáždil, a zprávy ruského generála Sacharova v jeho knize "Bílá Sibiř" přinášejí množství takových faktů.

Měli jsme zde v této sněmovně vzorný příklad na panu generálu Gajdovi, jehož jsme byli na štěstí v poslední době zbaveni. Dobrodružná povaha, který od polního lékárníka a pozdějšího vojenského lékaře postoupil až na generála československých legií, vrchního velitele bílé ruské armády, byl škrtnut, degradován, po návratu do vlasti postoupil znovu na generála, byl vyslán do vojenské školy do Francie, po svém návratu se stal zástupcem přednosty generálního štábu a později samým přednostou generálního štábu; konečně byl znovu degradován na pěšáka a odsouzen ke 3 měsícům těžkého žaláře. Tento vzorný příklad přece zřetelně ukazuje, že zde byly takové dobrodružné povahy a že ovšem popustily uzdu svým nízkým choutkám a pudům za války, zvláště za tehdejších poměrů v Rusku. Bylo by bývalo chytřejší a lepší doznati otevřeně tyto věci a zcela úředně se vzdáti takových osob. Tím by byla vážnost české politiky a české veřejnosti mnoho získala.

Právě tak považuji postup nebo jednání vůči posl. Stříbrnému za úplně nesprávné. Při jednání parlamentního vyšetřovacího výboru, které vedl proti posl. Stříbrnému a jeho pochybným obchodům, vyšlo najevo množství materiálu, které stálo za vyšetřování, neboť Stříbrný vznesl i proti jiným politikům a stranám těžké, závažné výčitky korupce a úplatkářství a bylo by bývalo úkolem české politiky úplně vyčistiti stáj i tehdy, když se to týkalo vysokých pánů, i tehdy, kdyby tím byly bývaly zatíženy strany. Bohužel musíme konstatovati, že byla zvolena opačná metoda, že bylo úzkostlivé usilováno zatušovati všechno, jen aby se neprovalilo celé bahno. Ale veřejnost má pro to zcela jiný cit a veřejnost odpověděla také v případě Stříbrného výsledkem pražských voleb, který mluví jasně a měl by pánům dáti podnět, aby přemýšleli o tom, jak je možné, že člověk, který jest tak zatízen, jen proto, že šel do volebního boje s heslem "Proti hladu a proti Hradu", na první ráz dostal 11 mandátů a desetitisíce hlasů a tím dosáhl rozhodujícího vlivu na pražské městské zastupitelstvo. To se nedá odbýti tím, že se prohlašuje, že to jsou hlasy šílenců. To jest spíše tlakoměr nespokojenosti obyvatelstva, které nesouhlasí s metodami, jichž se zde užívá, a raději by vidělo, kdyby osoby tak ošklivě zhanobené byly odpraveny, aby politický život byl očištěn od takových příživníků. Jest nám jasno, že jsou ještě ve veřejném životě takové povahy, že úřednický aparát jest, bohužel, prožrán korupcí, co se dnes otevřeně mezi obyvateli doznává a vyslovuje. Bude zajímavé vyčkati soudního řízení v případě Stříbrného, které snad vysvětlí některé záhady, nezasáhne-li nějaká moc, aby tato věc byla zatušována. Snad také ukáže, že metody sněmovního vyšetřovacího výboru byly úplně pochybené, kdyby Stříbrný před řádným soudem měl snad úspěch, byl osvobozen nebo dostal jen nepatrný trest. Nesprávné bylo také chování ministerstva a vlády v případě Perglerově. Neuznati Perglerův mandát nebylo správné. Není správné chtíti sprovoditi se světa nepohodlné osoby tím, že se proti nim zahájí nějaký spor. Jest více než směšné, když dnes ministerstvo zahraničních věci musí zahájiti ústup, ovšem velmi slabě maskovaný ústup, který jest zřejmý, když se nyní prohlašuje, že přece Pergler vykonal služební přísahu jako československý vyslanec a tím se ovšem stal československým státním občanem. Na to se přichází teprve nyní, když se dosti dlouho vedl spor a tolik prachu bylo ve veřejnosti zvířeno. Vidíte z toho, jak hluboko poklesla morálka ve zdejší politice, jakých metod používala, že naprosto nezasluhuje důvěry, že jest oprávněné, vysloví-li obyvatelstvo nanejvýš nepříznivý úsudek o parlamentarismu, o samých členech parlamentu. Při tom musím odmítnouti každé takové podezření, pokud jde o nás, německé poslance.