Musíme podrobiti revisi celé naše hospodářství a vytýčiti si pevný program a podle něho také do všech důsledků postupovati.
Vycházeje z přesvědčení, že problémy podávající se z dnešní krise, pokud se u nás projevuje, jsou řešitelny vlastními silami a prostředky, dovolím si projeviti názor o dalším postupu, který považuji za nutný, a naznačiti možnosti některých hospodářských řešení.
Rozdělil bych náš hospodářský problém dneška na dva úseky. První se dotýká hospodářství státní správy a státních podniků a označil bych jej problémem správním. Druhý všeobecně hospodářský bych posuzoval s hlediska finančního a hospodářsko-politického.
Nelze ovšem problémy veřejné správy odlučovati od otázek všeobecně-hospodářských. Oba jsou v přímé i nepřímé souvislosti a závislosti. Z techniky jejich řešení se však podává jejich odlišování. Pohybuje-li se řešení otázek problémů veřejnoprávních více v rámci administrativním, náleží rozhodování o otázkách všeobecně hospodářských daleko spíše do sféry legislativní.
Závažnost přísného posuzování naší veřejné správy vyplývá dostatečně z ohromného finančního a hospodářského dosahu nákladů státního hospodářství pro celé naše hospodářství. Výdaje vlastní správy činí podle rozpočtu na rok 1932 .... 9.318,708.600 Kč, úhrn výdajů státních podniků 8.929,634.960 Kč. Výsledky státních podniků přicházejí ve správním rozpočtu ovšem k výrazu pouze svým aktivním nebo pasivním saldem. Aktivní saldo státních podniků (vlastně z největší části tabáková režie) projevuje se v příjmech soukromohospodářských státní správy částkou 1.516,759.200 Kč. Je tedy zřejmo, že vydání státní správy jsou hrazena z největší části z příjmů veřejnohospodářských, t. j. z daní, dávek, cel, kolků a právních poplatků a ostatních správních příjmů, vydání podniků z jejich příjmů soukromohospodářských. Nebereme-li z těchto příjmů soukromohospodářských zřetel na příjmy tabákové režie ve výši 2.531,616.000 Kč, jež musíme považovati za příjmy monopolní, z větší části jako spotřební daň z tabákových výrobků, a vezmeme-li z nich v počet jen příjmy československé pošty, poštovní spořitelny a československých státních drah, jejichž výše jest kolem 6.500,000.000 Kč, vidíme však, že i u státních podniků velká část jejich vydání jde k tíži celého hospodářství, činíc závažnou složku výrobního a distribučního procesu. Dosahují-li tudíž celkové vydaje státní správy i státních podniků celkové výše 18.248,000.000 Kč, z nichž jedna část hrazena jest z příjmů veřejnohospodářských, druhá část sice z příjmů soukromo-hospodářských, které však posuzovány s hlediska své tíživosti mohou na hospodářství vykonávati jistě aspoň částečně stejný tlak jako veřejná dávka, docházíme k závěru, že důležitým problémem našeho hospodářství jest ekonomisace naší veřejné správy a jak závažným opatřením pro celé hospodářství vzhledem k jeho dnešní situaci bylo snížení rozpočtu na rok 1932 aspoň zase na stabilisovanou basi rozpočtů let 1926-1930.
Tato skutečnost ukládá státní správě také zodpovědnou povinnost udržeti za všech okolností rovnováhu tohoto rozpočtu.
Aparát naší státní správy i podniků rozrostl se průběhem let do velkých rozměrů. Osobní výdaje státní správy dosahují podle rozpočtu na rok 1932 4.063,619.000 Kč, v čemž zahrnuty jsou odpočivné platy ve výši 881,122.800 Kč. Osobní výdaje podnikové jsou preliminovány na rok 1932 částkou 4.278,606.200 Kč, z nichž připadá na odpočivné poplatky 969,711.400 Kč. Kromě toho hradí stát učitelské platy neuhrazené dosavadními vydržovateli škol podle účet. uzávěrky za rok 1930 nákladem kolem 1.080,000.000 Kč.
Celkový počet státních zaměstnanců státní a vojenské správy a státních podniků dostoupil koncem června 1931 počtu 388.321, z čehož připadá na vlastní státní správu 119.537 zaměstnanců a na státní podniky 268.784. V počtu tom nejsou zahrnuti učitelé národních škol ať státních nebo nestátních, jichž jest v téže době celkem 58.834.
Přihlédněme však současně také k věcným vydáním celého státního hospodářství. Úhrn věcných výdajů vlastní státní správy, ať řádných, ať mimořádných jest 5.255,089.600 Kč. Pojem "věcný" jest zde hodně široký. Zahrnuty jsou v něm rozsáhlé investice státní správy zařazené do rozpočtu ministerstva veřejných prací. Jako věcná vydání jsou posuzovány také potřeby ministerstva sociální péče na bytovou péči, péči o nezaměstnané a válečné poškozence. Také v kapitole 21. "Ministerstvo financí" dlužno vzíti v úvahu potřebu na službu státního dluhu, která podle rozpočtu na rok 1932 činí 2.160,722.094 Kč. Ale i přes to jsou věcná vydání vlastní správy velmi závažnou položkou výdajovou, při níž úspornost může býti velkého významu. Ještě většího dosahu jest ovšem ekonomisace věcných vydání podnikových, která dostupují výše 4.651,028.0 Kč. V těchto 6 věcných vydáních jsou zahrnuta rovněž vydání, jež pouze formálně jsou protikladem vydání osobních (úrok a úmor investic pořízených úvěrem a pod.). Ale i tak jsou značná a jsou v nich reservy pro úsporná opatření, již také se zřetelem na všeobecný pokles cenové hladiny.
Jak vidno, bude materiální stránka úspor rozpočtových uvádějících ve skutečnost to, co mrtvé číslice hospodářského plánu předem stanovily, jak ve vydáních osobních, tak věcných, hlavním úkolem našeho státního hospodářství v příštím roce; ale již i letos. Velká část úspor může býti docílena v rámci dosavadního aparátu beze změn jeho struktury. Druhým úkolem bude radikální řez do dosavadních zařízení věcnou a technickou reorganisací celého aparátu. První část úkolu může býti započata a také provedena ihned, druhá část musí býti započata s největším urychlením, aby v ní pak bylo usilovně a promyšleně pokračováno.
Pojednáme tedy o tom, co možno učiniti ihned. Výpočet personálních vydání státu a počtu personálu nutí v první řadě k úvaze při posuzování hospodářské stránky naší státní domácnosti. Státní zaměstnanec jest důležitým činitelem v našem státním hospodářství. Jest také klíčem k uskutečnění hospodářského plánu našeho státu. Dovolte mně, abych se proto u státně zaměstnaneckého problému pozdržel. Budu mluviti otevřeně. Myslím, že mám k tomu také trochu práva. Jsem sám státním zaměstnancem, vyrostl jsem v úředním prostředí, začav jako malý úředník v dobách rakouského státu. Z mé působnosti jest snad známo, že jsem nikdy nebyl nepřítelem státních zaměstnanců, že jsem k nim naopak měl kladný poměr. Stál jsem vždy na stanovisku, že dobrý veřejný funkcionář jest oporou státu a potřebou občanstva. Veřejný aparát, který státní správa opatřuje a dává občanstvu k používání, musí tento úkol plniti co nejlépe. Musí býti co nejlevnější, nejúčelnější a nejrychlejší. Čím lépe tento úkol bude splněn, tím lépe bude poslouženo veřejnému zájmu. Veřejný zájem jest však spjat nerozlučně se zájmem soukromohospodářským. Drahý, neúčelný a zdlouhavý chod státních zařízení zvyšuje potřebu na ně a zatěžuje na konec také soukromé hospodářství tlakem úhrad, které musí plynouti ze všech zdrojů národního hospodářství. Nemluvím tu ani o stránce prestižní, která v očích veřejnosti jest otázkou respektu k veřejným zařízením.
Státní zaměstnanec jest strážcem těchto zájmů a právě nynější doba ukládá mu zvýšenou odpovědnost.
Rozvedl jsem výše, jakého jest dosahu snížení rozpočtu narok 1932. Snížení to předpokládá největší úspornost v hospodaření státu a jest tedy závažnou povinností také státních zaměstnanců, aby ve svých službách od nejvyšších až k nejnižším měli na paměti životní zájmy státu, které jsou na konec jako každého občana státu, také nejvlastnějším jejich zájmem.
Není pochyby, že racionalisace státních zařízení do všech důsledků jest věcí záměrného zásahu reorganisačního. Ale i za nynějšího stavu může býti spoluprací státních zaměstnanců mnoho vykonáno, pokud se týče dosažení úspor jistě nejméně to, co jest diktováno rozpočtovými úsporami.
Vláda učinila opatření, aby přijímání státních zaměstnanců bylo, pokud toho služební zájem nevyžaduje, zastaveno. Také v povyšování a pensionování bude nutno učiniti určitá omezení.
Nejzávažnějším opatřením jest hráz, která byla postavena dalšímu rozmnožování státních zaměstnanců. Dal jsem si sestaviti pohyb ve stavu zaměstnanců v době před restrikcí provedenou v roce 1925, po restrikci i v době nynější se zřetelem na normalisaci provedenou při provisorní a definitivní systemisaci.
Skutečný stav státních zaměstnanců státní správy i státních podniků (na systemisovaných služebních místech) byl 31./XII. 1924 (před restrikcí) 316.597, 31./XII. 1925 (po restrikci) 279.372, podle systemisace v r. 1927 290.628, podle systemisace v r. 1930 306.593 a skutečný stav 30. června 1931294.996. Je tedy zřejmo, že skutečný stav státních zaměstnanců na systemisovaných místech, i když po poslední systemisaci všechna systemisovaná místa ještě nebyla obsazena, jest k 30. červnu 1931 o 15.000 zaměstnanců vyšší než po restrikci.
Vezmeme-li však veškerý státní personál v celku, tedy i personál na nesystemisovaných místech, můžeme konstatovati, že celkový stav personálu před restrikcí byl 381.004, po restrikci 350.513 a 30. června 1931 388.321, tedy proti době před restrikcí o 7.000 více a proti době po provedené restrikci o 38.000 osob více. V počtu zaměstnanců nejsou uvedeny osoby učitelské.
Je zřejmo, že počet státních zaměstnanců nemůže býti dále zvyšován, tím méně v době, kdy celý státní aparát jako každé hospodářství, ať jde o hospodářství celku nebo každého jednotlivce, nutno uskrovniti. Vím ze zkušenosti, že lékem na každé zvýšení agendy bývá zvyšování počtu personálu, ačkoliv mnohdy vhodné organisační opatření učiní zvyšování personálu zbytečným. Ve veřejnosti jest často slyšeti hlasy: Co bude s dorostem našich škol, když státní správa obmezí přijímání zaměstnanců do státních služeb? Mohlo by se na to odpověděti otázkou: Co bude dělati stát, až nebude moci svůj ohromný aparát zaplatiti? Na věc jest však nutno pohlížeti také s jiného hlediska. Drahý státní aparát zatěžuje břemenem své požadované úhrady celé národní hospodářství. Nezatěžuje hospodářskou činnost, výrobu, obchod, netlačí na ceny atd., nevyhání každý nad hospodářskou nosnost státu do jeho služeb přijatý zaměstnanec na druhé straně zase dělníka, obchodního pomocníka a pod. z práce? I zde jest nutna rovnováha. A možná právě v nejbližších letech by zde mohla býti zjednána náprava. Vzpomínám zde zajímavého názoru projeveného kdesi prof. Schoenbaumem. Jsme v letech do růstající válečné generace, jejíž přírůstek byl abnormálně nízký u srovnání s dobou předválečnou a poválečnou. I když počítáme s dnešní nezaměstnaností, mohlo by právě v těchto letech nastati vyrovnání, aby poválečná generace, která právě letos v masách naplnila první třídy měšťanských a středních škol, měla lepší možnosti budoucí existence.
Považuji za jednu z nejdůležitějších stránek ekonomisace státní správy snížení počtu státních zaměstnanců cestou, kterou jsem naznačil - přirozenými úbytky. Víme, že restrikce, která tak zatížila státní správu vysokými odbytnými a trvalým zatížením pensijního etátu, nedosáhla plně svého účelu. Dosažení tohoto účelu cestou přirozenou považuji nejen za prospěch státu, nýbrž i jeho zaměstnanců.
Nepopírám, že postupné snižování počtu státních zaměstnanců projeví se místy poruchami, pokud by nezasáhla nutná reorganisační opatření, s nimiž jest nutno neprodleně započíti. Jsem však jist, že tyto poruchy i za dnešního stavu mohou snadno býti odstraněny součinností všech, jimž tyto veřejné zájmy jsou svěřeny. Bude nutno po případě uvazovati i o přesunech personálu z jednoho resortu do druhého.
Řeknu otevřeně, že rovnováha rozpočtová i opatření, jež k docílení její jsme musili učiniti, jsou v rukou každého státního zaměstnance od nejnižšího do nejvyššího.
Jest moje poctivé přesvědčení, že náš zaměstnanec jest dobrý a inteligentní pracovník, který má také nejlepší vůli vykonati dobře svoji povinnost. Dnes jest nutno, aby on jsa ve službách demokracie, vykonal pro ni také svoji povinnost do krajnosti a netrpěl vedle sebe liknavých a nesvědomitých. Každá promarněná čtvrthodina práce ujídá na krajíci liknavého i na společném krajíci všech. Každý má možnost učiniti ve svém oboru něco pro celek. V souhrnu všech jest to mnoho. Pochybená jest mentalita, o níž jsem často ve své služební činnosti slýchal, jejíž refrén bývá, že od státního zaměstnance nelze při jeho skrovných příjmech požadovati mnoho. Nechci ovšem tento názor pro všechny zaměstnance generalisovati. Znám dobře, kolik zaměstnanců obětuje státu více než jest jejich povinností. Mentalita tato by však vedla do bludného kruhu. I zaměstnanci se musí přičiniti také sami, aby stát v dnešní těžké době stačil na všechny své povinnosti; tedy i na povinnosti své k nim a aby pak v lepších dobách dosáhli lepší budoucnosti. Neboť zlepšení, zjednodušení a ekonomisace státního aparátu jest neméně také v duchu a smýšlení jeho zaměstnanců.
Tím větší zodpovědnost mají ovšem vedoucí funkcionáři státní správy. Oni musí býti v první řadě na svém místě. Nesmí se ve své funkci omezovati na to, aby úkoly okrsku jim svěřeného byly více méně dobře obstarány tak jak jsou dány pracovní tradicí (často hodně zastaralou). Musí studovati, obeznamovati se s moderními pracovními metodami, zasahovati svojí iniciativou, zlepšovati i v úzkém okruhu své práce. Proto jest také velmi závažno, aby na vedoucích místech byli lidé, kteří mají plnou odpovědnost. (Výborně!) Čím vyšší funkce, tím větší odpovědnost. (Výborně!) Pro vedoucí místa musí věcná kvalifikace a osobní vlastnosti býti na prvním místě. Souhlasí-li tyto vlastnosti také se služebním pořadím, jest věc v pořádku. Nesmí to však býti obráceně. Nikdy však nesmí býti obsazení vedoucího místa vyplněním let zbývajících k dosažení pensijního nároku, nejsou-li léta ta zároveň obsahem práce, jíž jest třeba na vedoucím místě. Neboť autorita přednostova jest dána vážností, kterou má u svých podřízených a ta jest možna vždy jen u muže, který svým karakterem a svými znalostmi a svědomitostí jest za všech okolností na svém místě a také na prvém místě.
Že úspornost ve věcných nákladech jde ruku v ruce se svědomitostí zaměstnancovou, nemusím zde dále rozvádět. I zde jsou možny nesčíslné úspory v malém, které v celku mají hodnotu milionovou.
Ve věcných nákladech musí u nás proniknouti přesvědčení, že naše státní hospodářství bylo v mnohých ohledech předimensováno. Platí to ostatně také o stavu personálu. Musíme si uvědomiti a k tomu pracovati, abychom se v budoucnosti vždy a za všech okolností přizpůsobili rozsahu a možnostem našeho státu. Pro nás nesmí platiti, že musíme míti své lepší než jinde, nýbrž opatřování všech potřeb pro veřejná zařízení musí býti ovládáno jedině úvahou, co si můžeme opatřiti a co je nejpotřebnější pro domácnost státu s 15 miliony obyvatel. Nesmíme stavěti vše větší než potřebujeme, nesmíme si pořizovati věcí, kterých by nebylo ještě nutně zapotřebí. Účel musí býti rozhodující pro věcný náklad a pro jeho provedení musí býti zásadou co největší úspornost. V této příčině každý z nás pozoroval a může kdykoliv konstatovati, že jsme se neřídili vždy touto zásadou úspornosti, třeba, jak jsem již uvedl, jsme se aspoň uvarovali investic pořizovaných úvěrem zahraničním.
To platí i o investicích, které příštího roku budou ztíženy, zvláště pokud jde o investice podnikové tím, že je bude nutno z největší části opatřiti úvěrem. Také investice zařazené do správního rozpočtu (zvláště u ministerstva veřejných prací) bylo nutno částečně omeziti, ač ne ve stejném poměru s ostatními rozpočtovými úsporami, poněvadž investiční činnost jest závažným spolučinitelem zaměstnanosti celé řady výrobních odvětví. Na druhé straně bylo možno rozšířiti investiční možnosti silničního fondu, fondu pro vodohospodářské meliorace i státního vodohospodářského fondu. Přesun v investicích se tudíž jeví na straně jejich národohospodářské rentability, což vzhledem k nynější hospodářské situaci jest zcela odůvodněno.
Pro rozsah těchto investic platí ovšem bezvýhradně zásady, jež jsem uvedl o věcných výdajích vůbec.
Že tím otázka úspor ve státním hospodářství, aby dodržen byl hospodářský plán pro rok 1932, není do důsledků probrána, není ovšem při komplikovanosti státního aparátu pochybnosti. Zdůraznil bych však jeden závažný moment, který by se měl ve státním hospodářství státi všeobecně platnou zásadou. Jest jím nutnost úzké kooperace všech složek státního hospodářství, ať jde o státní správu nebo podniky, kooperace na hospodářském poli, která nám může přinésti veliký prospěch. Jednotlivé obory státního hospodářství nesmí se proti sobě uzavírati čínskou zdí, nýbrž snažiti se o úzkou spolupráci, která někdy některé složce státního hospodářství nemusí přinésti přímý prospěch, umožniti však druhé úsporu nebo zisk, kterého by bez této spolupráce nemohlo býti dosaženo. V tom je také kus mentality našich zaměstnanců a je třeba, aby se dovedli přenést přes úzký okruh své činnosti a myslili na prospěch společný. Jest tedy zřejmo, že velká část úspor ve státním hospodářství může býti docílena již dnes v rámci dosavadního aparátu záměrnou spolučinností všech, kdož jsou povoláni, aby byli vykonavateli úkolů, který jim stát svěřil. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)
Tím důležitější a zodpovědnější bude úkol druhý, který bude spočívati v pronikavé revisi dosavadních zařízení a přípravě reforem, jež by chod státní správy uvedly na stav odpovídající dnešním zkušenostem moderního státního aparátu. Práce ta bude delší, bude vyžadovati odborných znalostí moderních zařízení státu po stránce správní i technické, ale vykonána býti musí.
Zřízení úsporných komisařů v jednotlivých resortech, k němuž došlo z usnesení vlády již v době předletní, směřovalo spíše k dosažení úkolu prvního - úspornosti ve všech výdajových položkách rozpočtových - ač i spolučinnost jejich při díle reformním bude míti jistou závažnost.
V té příčině připravovaná úsporná a kontrolní komise bude již daleko více zasahovati do struktury státních zařízení, třeba její dohled bude se díti také ve směru kontroly po stránce hospodárnosti státního hospodářství.
Pokud se týče odborné stránky reorganisace a racionalisace státního aparátu, bude nutno přikročiti ke zřízení komise reorganisační, pro niž jsou dány předpoklady také již v ustanovení § 1. až 3. zákona ze dne 22. prosince 1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě.
Vláda také již v poslední ministerské radě pověřila ministra financí a vnitra, aby ve příčině té připravili potřebný návrh a bude naší snahou, aby tato komise, která kromě úředníků státních musí vzíti ke spolupráci i kruhy odborné, vešla co nejdříve v činnost a také skutečně pracovala. Budeme ovšem počítati i se spoluprací komise pro studium racionalisace veřejné správy při Československém Národním komitétu pro vědeckou organisaci.
Pro obor správy finanční přikročuji právě ke zřízení obdobné komise pro obor správy finanční, jejíž činnosti budu věnovati osobně největší pozornost. Zabývajíc se speciálními otázkami finanční služby, nebude ovšem zasahovati do činnosti komise ústřední, v níž ministerstvo financí bude stejně jako ostatní resorty zastoupeno.
Mluvil-li jsem posud pouze o výdajové stránce rozpočtu, bylo to jistě pochopitelno vzhledem k úsporám, které v rozpočtu mohou a musí býti docíleny. Že organisační opatření, pokud jde o příjmové možnosti státu, nejsou i zde bez významu, nemůže býti pochybnosti. Spolučinnost a přímá iniciativa státních zaměstnanců v této příčině přichází do popředí zvláště u státních podniků, kde obchodní stránka jest daleko více rozhodující než u příjmů správních. Těžisko této otázky jest však v první řadě v reorganisaci státních podniků a bude také jistě jedním z prvních úkolů zamýšlených reorganisačních opatření.
Pro příjmy vlastní státní správy přichází ovšem v první řadě a z největší části v úvahu ministerstvo financí, které upravuje největší část příjmů veřejnohospodářských (daní, dávek, kolků a právních poplatků).
Co bylo promluveno o závažné spolupráci státních zaměstnanců po stránce výdajové, platí tím významněji pro zaměstnance finanční správy po stránce příjmů veřejnohospodářských. Odpovědnost jejich jest dnes veliká a úkol těžký. Každý z nich musí býti dnes na svém místě a jsem přesvědčen, že také každý vykonává svou povinnost. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Otázce státních příjmů věnuji největší pozornost, poněvadž sestupná jejich tendence je protichůdná možnostem plniti úkoly státu. Zřídil jsem při ministerstvu financí ústřední inspektorát, který vybavován postupně odborně vyškoleným personálem zasahuje ve spolupráci s ostatními služebnami a úřady finanční správy kontrolně a organisačně ve všech oborech finančních příjmů, kde je toho zapotřebí. Jeho úsilí má na zřeteli nejen správnou funkci finančních úřadů v praksi, nýbrž jeho úkolem jest i účinným zásahem pečovati o to, aby v této těžké době každý poplatník splnil svoji povinnost ke státu. (Výborně!) Nedoplatky na daních, dávkách a poplatcích koncem roku 1930 jsou stále ještě 4.719,664.314.98, pouze o 56,000.000 méně než koncem roku 1929. (Slyšte! - Výkřiky posl. Zápotockého. Místopředseda Stivín zvoní.) Tendencí finanční správy není, ztěžovati vymáháním daní občanovi, který beze své viny hospodářsky trpí následkem dnešních poměrů, jeho neutěšenou hospodářskou situaci. Finanční správa musí však míti na zřeteli a usilovně se zabývati těmi poplatníky, kteří svých občanských povinností nekonali anebo jsou v prodlení v jejich splnění, ačkoliv jejich majetkové poměry to dovolují. (Výborně! - Výkřiky posl. Zápotockého. - Místopředseda Stivín zvoní.) Nechci mluviti ani o těch, kdož by své skutečné příjmy zatajili. Zákonné předpisy mají dostatečná ustanovení, aby v těchto směrech mohlo býti účinně zakročeno. Tuto povinnost musí splniti každý - bez rozdílu. (Výborně! - Výkřiky komunistických poslanců. Místopředseda Stivín zvoní.) Finanční správa musí se snažiti, aby nedoplatky daňové byly spláceny a postupně snižovány na míru běžného stavu. Daňový pořádek jest i zájmem poplatníků, aby daně byly včas vyměřeny, vybrány a aby poplatník věděl, co má platiti. O tento pořádek usilujeme. Jest si jen přáti, aby veřejnost měla také vždy pochopení pro těžký úkol finančních úředníků a byla si vědoma, že konají svoji občanskou povinnost. Ujišťuji, že stížnosti spravedlivě vyšetříme a zjednáme nápravu tam, kde se stala chyba.
Zbývá mně konečně promluviti ještě o otázkách všeobecně hospodářských, které třeba i v souvislosti s hospodářstvím státním jsou dosahu pro celé naše národní hospodářství. Řešení těchto otázek jest dnes zvláště důležitého významu, poněvadž všechny musí býti řešeny se zřetelem k dnešní hospodářské krisi. Dnes ostatně pro nás problémy jiné povahy existovati nemohou, a jsou-li hospodářské, spadají ihned do sféry řešení naší dnešní hospodářské situace.
Náš hospodářský program do budoucnosti musí se tudíž obírati v první řadě hospodářskými otázkami, které jsou s to zmírniti důsledky krise pro naše hospodářství a umožniti, aby těm oborům našeho hospodářství, které byly nejvíce dotčeny krisí, dostalo se pomoci opatřením, jež zamýšlíme. I opatření všeobecného rázu musí směřovati k zmírnění tlaku krise na naše poměry. Nemusím snad připomínati, že všechna řešení, ke kterým v budoucnosti přikročíme, nesmí zatěžovati státní hospodářství novými břemeny; v kladném případě by k tomu mohlo dojíti jen tehdy, kdyby zákrok takový byl předpokladem k odvrácení nenahraditelné hospodářské škody, nebo kdyby se na druhé straně opatření to projevilo pro stát jinak aktivním.
Problémy, které jsou zájmem celého hospodářství, můžeme rozlišovati jako otázky finanční a jako otázky hospodářského dosahu.
Takovou finanční otázkou jest na př. ihned opatření, které učinila Národní banka Československá zvýšením diskontní sazby a k jejímu návrhu pak vláda, pokud se týče zavedení vázanosti devisového obchodu, jako prostředek nutný vždy, když mezinárodní platební styk vykazuje poruchy. Příčina jejich není však u nás. Bráníme se možným pokusům spekulace, regulujeme devisový trh u nás, aby náš vývoz a dovoz při sníženém platebním styku důsledkem omezujících opatření sousedních států mohl se nerušeně rozvíjeti. Vývoz sice poklesl, ale i za této situace pracují některé průmyslové obory uspokojivě. Regulujíce devisový trh, usnadňujeme mu situaci.
Opatření ta projevila svůj příznivý účinek a umožnila zvláště pokud se týče devisové vázanosti Národní bance Československé, aby měla přehled o potřebách plateb do ciziny a naopak a podle toho je mohla dirigovati. Zmíněná vázanost se arci netýká disposic pohledávkami cizozemců na tuzemských účtech. Také zvýšení diskontní sazby projevilo svůj zamýšlený účinek. Je zcela správné, že Národní banka Československá bude v této příčině v budoucnosti postupovati jistě v první řadě s ohledem na svoji primérní funkci, jako ochránce měny, majíc současně plný zřetel k domácímu peněžnímu trhu, jehož rovnováha pokud se týče úrokových sazeb byla vždy neméně její péčí, jak jsem již výše poznamenal.
Mluvil-li můj předchůdce v úřadě ve svém rozpočtovém exposé na rok 1931 o nutnosti dokončiti sanační dílo peněžnictví vydáním bankovního zákona, přijímám rád toto jeho prohlášení jako závazek. Peněžnictví dnes více než kdy jindy musí co nejlépe plniti úkoly, jichž se podjalo a činí se v té příčině na ně v nynější době zvýšené nároky. Chceme posíliti jeho důvěru ve veřejnosti opatřeními, která zvyšují odpovědnost vedoucích orgánů peněžnictví a zdůrazniti ingerenci státu na to, aby zájmy vkladatelů byly plně chráněny. (Výborně!) Bankovní zákon jest také dluhem státní správy na důvěru v něj, o které bylo snad někdy pochybováno, když bylo poukazováno na to, že stát sanuje škody, které byly zaviněny špatným hospodářstvím zodpovědných činitelů. Bankovní zákon rozptýlí tyto pochybnosti. Stát může poskytnouti v hospodářském zájmu, který musí býti vždy širší než zájem jedinců, podpory hospodářskému podnikání, které bez viny zodpovědných osob ocitlo se v hospodářské tísni, jež by postihla širší okruh osob nenahraditelnou škodou nežádoucí hospodářskému celku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Stát však nesmí býti nikdy mravní oporou těch, kdož dobře neopatrovali zájmů jim svěřených. Stát nemůže platiti premie za špatné hospodaření, jeho tendence musí býti opačná, on musí chrániti mravní základy hospodářského života a ti, když by jich nedbali, musí si býti vědomi, že se jim od státu nedostane podpory, že budou vzati v odpovědnost a že je čeká hospodářská zkáza. (Výborně! - Potlesk.)
Z finančních úkolů, které již byly za mého předchůdce připravovány, považuji za nutné dokončení reorganisace zemských ústavů úvěrních, které jako celek mají býti také závažným činitelem dlouhodobého průmyslového úvěru. Úkol tento v dnešní krisi průmyslu zatíženého i co do dlouhodobých investic vysokým bankovním úrokem, jest tím naléhavější a vítám prozíravé přípravy, jež Zemská banka za slíbené pomoci sociálně-pojišťovacích ústavů činí aspoň po stránce úvěrové mobilisace průmyslových exportních úvěrů.
Z úkolů hospodářské povahy považuji za nejnaléhavější otázku sanace financí samosprávných, jichž neblahá hospodářská situace nemohla býti napravena ani zákonem ze dne 27. listopadu 1930 čís. 169 Sb. z. a n. o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, zákonem o dani z piva a o nové úpravě daní přímých (všeobecné a zvláštní daně výdělkové) zákonem ze dne 27. listopadu 1930 čís. 167 Sb. z. a n.