Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

136 poslanců podle presenční listiny.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Czech, dr Matoušek, Mlčoch, dr Šrámek, dr Trapl, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 141. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem: dodatečně na včerejší schůze pp. posl. Šebovi, Čižinské, Gottwaldovi, Haiblickovi, Hadkovi, Höhnelovi, Hodinové, Kuhnové, Kubačovi, Novotnému, Rjevajovi, Sedorjakovi, Baršovi, dr Sternovi, Jos. Svobodovi, Tyllovi, Vallo a Zápotockému; dodatečně na schůzi dne 8. července, jakož i na dnešní schůzi posl. Venclovi; na dnešní schůzi posl. Šebovi, Malému - vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Počátkem schůze byl rozdán tištěný Zápis o 134. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byla rozdána oprava tisku 1348.

Počátkem schůze byly rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu tištěné návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1344. Návrh posl. Malého, B. Procházky, Bergmanna a druhů na zařazení města Užhorodu do skupiny A činovného státních zaměstnanců.

1349. Návrh posl. Oehlingera a druhů, aby ihned byla poskytnuta pomoc obcím Velkému Uhřínovu s osadou Hutě a Malému Uhřínovu s osadami Tisovec a Benátky v soudním okrese Rokytnice v Orlických Horách, které byly postiženy neobyčejnými škodami způsobenými krupobitím a povodní.

Místopředseda Stivín (zvoní): Přikazuji výborům živnostensko-obchodnímu, zemědělskému a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1347. Vládní návrh zákona o povinném mísení lihu s pohonnými látkami.

Místopředseda Stivín: Posl. Kopecký a Štětka ve svých řečech ve včerejší, 140. schůzi, pronesli výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti výroky ty ze zprávy těsnopisecké.

Měli bychom nyní přistoupiti k projednávání odst. 1 pořadu, ale, nebude-li námitek, projednáme nyní odst. 2 a 3 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odst. 2, jímž jest:

2. Zpráva výborů zahraničního, živnostensko-obchodního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1242) o podpoře zahraničního obchodu (tisk 1346).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. inž. Nečas, za výbor živnostensko-obchodní p. posl. dr. Novák, za výbor rozpočtový p. posl. Richter.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Zákon dnes projednávaný (tisk 1348) rozpadá se ve dvě části: první z nich týká se zřízení fondu pro pojišťování vývozních úvěrů, druhá pak část týká se státních záruk za vývozní úvěry.

Význam zákona spočívá v tom, že podle zdařilých vzorů v jiných státech podporuje se export našeho zboží - a to především tam, kde dnes zápasí exportér s potížemi. Neprávem zdůrazňuje se ve veřejnosti při oceňování tohoto zákona jen otázka risika ztrátového a risika záruk. Důležitější než funkce záruk za ztráty jest jiná funkce tohoto zákona: možnost mobilisace a zlevnění průmyslových úvěrů. Vývozce měl by někdy dobrou pohledávku v zahraničí, ale neměl možnosti opatřiti si na jejím podkladě peníze, anebo jenom na vysoký úrok. Pojištěním zahraniční pohledávky nebo poskytnutím záruky usnadní se vývozci úvěr, zlevní se podmínky úvěrové a zvýší se konkurenční schopnost na zahraničním trhu.

Rozšíření našeho trhu v zahraničí a především budování opěrných bodů pro nová tržiště v zahraničí bude po dlouhou dobu jednou ze stěžejních otázek našeho hospodářského života, uvážíme-li exportní charakter našeho státu a okolnost, že nezbytně musíme počítati se ztrátou určité části našeho vývozu na starých tržištích proti době, kdy jsme byli součástí monarchie rakousko-uherské.

V dnešní době krise má osnova o podpoře zahraničního obchodu zvýšený význam, protože jejím důsledkem bude oživení našeho hospodářského života, zaměstnání tisíců dělníků tam, kde by jinak byli propouštěni, pro stát pak vedle jiných výhod může znamenati osnova zmenšení podpor vyplácených nezaměstnaným a možnost zvýšení příjmů státních ze zaměstnaného a oživeného průmyslu, obchodu a vývozních odvětví zemědělských. Zákon bude tedy důležitým nástrojem v boji za opatření chleba a práce a překonávání dnešní těžké hospodářské krise.

Za projednávání zákona byly ve výborech sněmovních i v dřívějších poradách vyslovovány obavy a námitky, jež pronikly i do širší veřejnosti, kde jindy nebývá o podobné otázky hospodářského rázu takového zájmu.

Ve výboru zahraničním byla vyslovena obava, zda tímto zákonem nebude oslabována solidnost podnikání v republice, když se část risika přenáší na stát. Poukazováno bylo při tom na Anglii, kde z určitých kruhů byly po několikaletých zkušenostech vyslovovány vedle ocenění zákona i námitky proti zákonu. K tomu dlužno podotknouti, že v Anglii je konstrukce zákona úplně jiná než u nás i v jiných zemích. Anglie totiž nedělá dlouhodobých úvěrů, neboť má dostatek kapitálu. To, co dnes dělá v tomto oboru, je vlastně jinou formou podpor v nezaměstnanosti. Pokud byly vyslovovány v Anglii námitky proti zákonu, bylo tak činěno těmi, kdož jsou nepřáteli těchto podpor. Jinak však byly i v Anglii zkušenosti se zákonem nejlepší. V žádné z četných zemí, jež zavedly pojištění exportu a záruky za vývozní úvěry, nepoklesla obchodní morálka a solidnost podnikání - vždyť ostatně při provádění zákona přistupuje k dnešní kontrole jednotlivce zvýšená kontrola jiných činitelů uvedených v zákoně.

Ve výborech žádáno bylo důrazně, aby bylo jasně stanoveno, jaké zboží má být především podporováno a co je tedy obsaženo pod pojmem "československého zboží", jak o něm mluví § 2 zákona. Na základě jednomyslného přání výboru zahraničního byla proto pojata do zprávy výborové definice pojmu "československé zboží" tak, jak si výbor přeje, aby byla uvedena v prováděcím nařízení k zákonu. Aby byla chráněna domácí práce, rozumí se pod pojmem zboží československého jen zboží v Československu vyrobené nebo zušlechtěné, při čemž klademe důraz na to, aby byla dávána přednost úvěrům na zboží, v němž je více lidské práce. Pokud pak jde ne o výrobky, nýbrž o suroviny a polosuroviny cizího původu, jimiž se u nás obchoduje v reexportu, považujeme pojištění za přípustné jen tehdy, když není domácí vlastní produkce, jež by mohla býti s cizími surovinami nebo polosurovinami v konkurenci poškozena.

Ve výboru vysloveny byly obavy, aby nebylo použito výhod tohoto zákona na obchody staré, již uzavřené a provedené. Ač dáváno bylo ujištění, že se nepomýšlí na zpětnou platnost, byl přece pro absolutní jistotu vsunut do zákona nový § 10, který zajišťuje, že ustanovení zákona může se týkati pouze obchodů a dodávek nových. Učinili jsme tak proto, že jde v dnešní krisi především o opatřování nové práce.

Byly vzneseny námitky též proti tomu, že doba platnosti zákona nebyla v původní vládní osnově vymezena. Za jednání došlo ke kompromisu, jehož výsledkem je, že platnost II. hlavy zákona o státních zárukách za vývozní úvěry byla stanovena na dobu 1 roku. Vyslovujeme naléhavé přání, aby po uplynutí této lhůty byl zákon novelisován tak, aby platil na řadu let. Vyžaduje toho kategoricky věcný zájem, neboť bedlivé šetření a zkoumání na místě velkých obchodů v cizích státech je nezbytnou podmínkou zdravého podnikání - a to trvá někdy celé měsíce. Podniky nemohly by se dále pustiti do větších plánů a připravovati potřebná zařízení, vybavování silami atd., když by neměly úplné jistoty, že platnost zákona bude víceletá a že tedy mohou po přípravách a výdajích počítati s možností uzavření nových dalších obchodů.

Komunističtí poslanci vyslovili se ve výboru proti zákonu proto, že podle jejich mínění zajišťuje osnova zisky kapitalistům na účet dělnictva - že pomůže kapitalistickým plantážníkům a ne pracujícím. Budiž mi jako zpravodaji odpuštěno, že se nezabývám meritorně vůbec těmito vývody, jež samy v sobě se hroutí hromadným voláním našich dělníků v těch krajích, kde od uskutečnění této osnovy záleží, bude-li jich již v nejbližší době několik tisíc propuštěno nebo ne - na př. na Ostravsku.

Poukazuji dále na sovětské Rusko, kde vedle podpory domácího obchodu a průmyslu podporuje a protěžuje se i cizí průmysl, zve se do země a okázale se vítají přední činitelé kapitalistického průmyslového světa - a udělují se dokonce rozsáhlé koncese cizím zahraničním kapitalistům za účelem udržení a oživení výroby a zjednání potřebných prostředků. V takové formě nemohli bychom nikdy připustiti sanaci nebo oživení našeho průmyslu, tak daleko bychom nemohli v kooperaci s cizími kapitalisty jíti - vyslovujeme však podiv nad tím, že komunističtí poslanci zaujímají k této naší osnově paušálně negativní stanovisko, když jde o Československou republiku a když se podařilo do zákona dostati ustanovení, že každé zneužití zákona bude trestáno nejen podle trestního zákonníka, nýbrž i pokutami a jinými opatřeními. Největší část námitek proti osnově při projednávání vyslovených týkala se sovětského Ruska. Za projednávání předlohy bylo ve výboru zahraničním věnováno této otázce nejvíce pozornosti. Budiž dovoleno, aby se při projednávání tohoto problému nechaly stranou všechny momenty citové a aby se probraly předem jen důvody hospodářské.

Bylo namítáno, že v sovětském Rusku omezena je činnost soukromých firem a podniků a že celý zahraniční obchod je v rukou státu, který má takto monopol zahraničního obchodu. Tím musí trpěti podle názoru několika kolegů různých stran stálost a bonita obchodů se sovětským Ruskem, když obchod má v rukou právě ten stát, který sleduje vyvolávání revolucí jinde, a je tedy nositelem neklidu a nepokoje v celém světě. K tomu nutno poznamenati, že okolnost, že stát má v sovětském Rusku monopol zahraničního obchodu, má svou stránku stinnou i světlou: stinnou v tom směru, že soustřeďuje všechno risiko na jednoho činitele, ale tu je právě zákonem dána a předepsána možnost bedlivého šetření, zkoumání risika, výběru risika pouze zdravého. Nebezpečné risiko se nemusí přebrati. Světlou stránkou věci, která daleko vyvažuje stránku stinnou, je však ta okolnost, že stát nemůže a nesmí, když má sám monopol zahraničního obchodu v rukou, nechati ani jednu směnku nehonorovanou. Jediná protestovaná směnka podtrhla by sovětskému Rusku kredit za 24 hodin. Tím možno vysvětliti až příslovečnou přesnost Sovětů v plnění finančních závazků, o čemž vydávají svědectví bankovní a hospodářské kruhy všech zemí. Nejde tu tedy o žádnou ctnost, nýbrž o nutnost pro sovětské Rusko, jež vyplývá z povahy věci. To je v obchodování se sovětským Ruskem zřejmá přednost před jinými státy s roztříštěnými a rozptýlenými risiky a s větším nebezpečím v nedodržování závazků.

Proti obchodování se sovětským Ruskem uvádí se jako argument možnost změny v režimu v sovětském Rusku a z toho vyplývající možnost nepřevzetí závazků novou správou státu. Častá proroctví o zhroucení nynější vlády v Rusku se zatím nikdy nesplnila, ale když bychom i připustili jednou v budoucnosti takovou možnost, nedá se čekati, že by mohl v Rusku býti nastolen levější režim. Ať by kdokoliv převzal dědictví, každý směr musil by pokračovati v industrialisačním rozběhu komunistů a v zintensivňování zemědělství, jinak by se nemohl udržet, a k tomu potřebuje bezpodmínečně cizích kreditů. Každá vláda jakéhokoliv zabarvení honorovala by jistě kredity na investice a při uzavírání obchodu s Ruskem jest jen v naší moci, aby nebylo zákona použito na jiné účely než zdravě investiční.

Veřejnost byla právě v době, kdy jednání o zákonu o zahraničním obchodu vstoupilo do akutního stadia, znepokojena na pohled konkrétními zprávami Šebkovými, uveřejněnými v denních listech 14. června t. r. o domnělých ztrátách, jež utrpěly státy, obchodující se sovětským Ruskem. Údaje ty byly nesprávné, neboť čtenář musí se domnívati při běžném čtení, že jde o skutečné ztráty, zatím však mezi řádky je samým autorem naznačeno, že jde vlastně o t. zv. saldo obchodní bilance, což je něco docela jiného než ztráty finanční, a ještě ani to saldo není uvedeno správně. Tak na příklad pro Anglii uvedena byla v letech 1928 až 1930 v těchto zprávách ztráta 420 mil. rublů, zatím co celý ruský vývoz do Anglie dělal v té době 122 mil. rublů a celý ruský dovoz 430 mil. rublů. Operuje se tu nepoctivě úplně falešnými ciframi. Faktem je, že sovětské Rusko splnilo dosud vždy přesně všechny závazky, ani jednu směnku nenechalo nehonorovánu a proto nejen státy, nýbrž i soukromé banky belgické, francouzské a jiné povolují po učiněných zkušenostech Sovětům úvěry. (Posl. Juran: Tak to není tak černé, jak se to líčí ve vašem tisku!) Já musím tyto věci přednášet, protože vy jste je nepřednášeli nikdy ve výborech a pravděpodobně ani tady je nebude přednášeti těm, kteří uváděli na pohled velmi vážné argumenty. Já jsem si dal práci, abych tyto věci důkladně prostudoval a velmi důležité věcné informace si získal.

Ve výboru byl vysloven názor, že zahraniční kredity pomáhají sovětskému Rusku krýti rozpočet a umožňovati jeho rovnováhu. Propočítal jsem si, kolik činí úvěrové engagement sovětského Ruska, krátkodobé i dlouhodobé. Činí ke konci r. 1930 celkem přibližně 600 mil. rublů při celkovém rozpočtu 12.527 mil. rublů. Jde tedy přibližně o pouhá 4 % rozpočtu. Ostatně je zajímavo, že mezi cifrou úvěrového zatížení ze zahraničního obchodu a cifrou zlatého krytí ruské valuty lze konstatovati průběhem řady let nápadnou souvislost. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Mnoho bylo hovořeno ve výborech o ruském dumpingu a nebezpečí jeho posilování zahraničním i úvěry. Dlužno k tomu říci, že nás zatím ruský dumping na domácím našem trhu nikde vážněji netangoval. Ruský dumping a jeho nebezpečí se vůbec přeceňuje, jak vysvítá z okolnosti, že Rusko figuruje ve světovém zahraničním obchodu jen 2% a že s výjimkou nafty - nemůže v žádném důležitém předmětě vykonávati vliv na světové ceny. Ale i u nafty je zajímavo, že na př. Rumunsko dodává naftu levněji než Rusko. U nás žijící ruský národohospodář a statistik Prokopovič vypočítal, že letos klesla cena za 1 tunu zboží ze sovětského Ruska do Evropy vyváženého o 20%, zatím co cena 1 tuny zboží z Evropy do Ruska vyváženého ve stejné době klesla o 30% - dalo by se tedy spíše mluviti o dumpingu protiruském, kdyby se vůbec měla věc uvažovati. Sovětským dumpingem se hodně straší, protože je to laciný a dobrý, agitačně též komunisty v celé Evropě mezi dělnictvem využívaný působící prostředek.

Ve výborech sněmovních bylo též obšírně hovořeno o pětiletce a jejích důsledcích pro ostatní svět, dále o metodách pracovních v sovětském Rusku atd. Komunističtí řečníci dávali ve výboru pětiletku za vzor socialistického plánovitého hospodaření. Objektivně je dlužno na jedné straně uznati skutečně dobré výsledky v některých úsecích hospodářského života - na druhé straně však nutno připomenouti, že sovětská industrialisace je vykupována těžkými obětmi ruského lidu, prací, která osmihodinovou pracovní dobu často daleko převyšuje, poklesem životní úrovně, zjevy inflačními atd.

Přáli bychom jistě všemu ruskému lidu, aby jeho velké oběti byly korunovány zvýšením životní úrovně, zvýšením konsumní síly - pak se oživí nejen ruský vnitřní trh, nýbrž také by se mohl při zdaru akce oživiti i trh zahraniční. (Hlasy: Vy jim k tomu pomáháte!) - Ano, my k tomu pomáháme, na př. touto předlohou.

Náš vývoz i dovoz do sovětského Ruska má tendenci vzestupnou. Československý vývoz stoupl od r. 1926 ze 156 mil. Kč na 328 mil. Kč r. 1930, dovoz československý do sovětského Ruska v téže době z 80 mil. Kč na 302 mil. Kč.

Přáli bychom si další pokračování této vzestupné tendence a vyslovujeme naději, že právě tato předloha může vydatně k posile přispěti. Litujeme, že při této příležitosti, která poprvé dává příležitost přispět prakticky k prohloubení a rozšíření styků se sovětským Ruskem, zachovali se naši komunisté k věci pasivně a mluvili a psali proti této dobré předloze. Agitační stránka zvítězila tu nad věcností. Pracující lid v Československé republice, stejně jako v sovětské Rusi, musí vítati tento zákon jako první vážný a konkrétní krok k bližšímu navázání a upevnění hospodářských styků mezi oběma státy.

Za výbor zahraniční navrhuji slavné sněmovně, aby přijala osnovu zákona ve znění výborem navrženém. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru živnostensko-obchodního, jímž je p. posl. dr J. Novák. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické a poslanců komunistických.)

Zpravodaj posl. dr. J. Novák: Slavná sněmovno! Zpravodaj výboru zahraničního probral zákon po stránce účelové, hlavně s toho hlediska, jaké výhody dají se očekávati pro naše národní hospodářství, a potom objasnil se stanoviska zahraničního některé otázky, které budou míti vliv na provádění tohoto zákona ve styku s jednotlivými státy.

Já jako referent výboru živnostensko-obchodního (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) chci osvětliti tuto předlohu se stránky technické.

Osnova zákona o pojišťování exportních úvěrů je v našem zákonodárství nová. Státy západní, kde otázka exportu byla již v té politice dřívější daleko důležitější než u nás, hlavně to byla Anglie, měly pojišťování exportních úvěrů, po případě garanční systém již velice dlouhou dobu. (Stálé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Dokonce Anglie, která při styku se zámořskými zeměmi potřebovala dlouhodobý úvěr a garancie, tento systém už začínala před více než sto lety. (Výkřiky posl. K. Procházky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím pana posl. K. Procházku, aby nerušil schůzi!

Zpravodaj posl. dr. J. Novák (pokračuje): Problém zajišťování exportních úvěrů vznikl hlavně po válce, kdy všechny státy, jimž na exportu hodně záleží, usilovaly, aby získaly buďto staré odbytiště znovu nebo po případě odbytiště nová. Tak vidíme, že státy snahu vyvážeti výrobky vyrobené ve vlastní zemi podporují státními intervencemi, ať jsou to již garancie, po případě ať je to podporování systémů pojišťovacích. Tak to vidíme hlavně u Německa, Belgie, Francie a téměř všech států dnešní evropské pevniny, které mají vůbec jakýkoliv zájem na exportu.

Náš zákon, který se dnes projednává a který má býti schválen posl. sněmovnou, je podvojné povahy. V hlavě I jde o pojišťování exportních úvěrů, čili o stránku, řekl bych soukromoprávní. Druhá část se týká otázek garancie státní za úvěry poskytnuté veřejnoprávním korporacím, ať jsou to okresy, obce, po případě jiné korporace rázu veřejnoprávního nebo kryté korporacemi rázu veřejnoprávního.

Slavná sněmovno! Zákon sám je přes důležitost té akce zdánlivě velice jednoduchý, je svou povahou a musí býti více rámcový. My zde jdeme do nové otázky, kterou jsme u nás ještě neřešili, a proto nesmíme si žádnou kasuistikou, petrifikovanou už v paragrafech zákona, znemožniti, abychom pružným způsobem správních orgánů upravovali si otázky tak, jak to bude vyžadovati situace na manevrujícím poli exportních úvěrů.

Tedy první část jedná o zřízení fondu pro pojištění vývozních úvěrů. Je to část, jak již jsem řekl, rázu soukromoprávního. Stát zřizuje fond, který bude moci převzíti engagement až do výše 100 mil. Kč. Tento fond bude svými orgány spolupůsobiti s pojišťovnou nebo s pojišťovnami, po případě v nějaký koncern spojenými, které se budou zabývati pojišťováním úvěrů, aby mohly své obchody rozšiřovati ku blahu pracujícího lidu ve zdejším státě, a bude tu pojišťování fungovati tehdy, když někdy nějaká pohledávka za zboží nebo lépe řečeno, když úvěr poskytnutý ve zboží odběrateli v cizozemsku stane se nedobytným. Tedy nebude se pojišťování to týkati všeliké ztráty exportéra. Na př. když se zboží zkazí na cestě nebo nebude přijato tím, který si je objednal, na takový případ se pojištění toho úvěru nevztahuje. Musí nastoupiti případ, že se stane pohledávka nedobytnou, že se stane risiko špatné, a to z důvodů, které budou v prováděcím nařízení, po př. v příslušné smlouvě, uzavřené mezi fondem a příslušnou pojišťovnou nebo koncernem pojišťoven přesně vyjmenovány. Nedobytnost pohledávky u zahraničního dlužníka je podmínkou, aby nastoupila platnost pojišťovací smlouvy.

Je dále podmínkou, že úvěr musí býti poskytnut v čsl. zboží a od čsl. exportéra. V československém zboží to znamená, že buď na sto procent, a kde to není možno, tedy z převážné většiny musí toto zboží, výrobek, stroj a pod. býti vyroben z materiálu domácího, československého, a musí býti převážný díl práce zúčastněn při výrobě tohoto předmětu domácího původu. Když bude stoupati tento obrat, takže bude možno si vybírati, bude hleděno k takovým výrobkům, na kterých je větší procento lidské práce. To je charakter sociální, který zde zákon sleduje.

Dále nutno upozorniti, čeho se již dotkl také pan referent zahraničního výboru, že zákon tento nesmí sloužiti k tomu, aby exportér svaloval veškeré risiko na pojišťovny, po př. na příslušný fond, a sám se hleděl po př. i obohatiti, kdyby se domluvil s tím, který si zboží od něho objedná a udělá se k placení neschopným.

Slavná sněmovno! Já připomínám, že v prováděcích nařízeních bude přesně stanovena účast exportéra na tomto úvěru. (Posl. dr Macek: To mělo býti v zákoně, pane kolego!)

Tuto věc nebylo potřeba dávati do zákona, poněvadž je to zásada uplatňovaná v pojišťování vůbec. Při pojišťování musí si určitou část risika vždycky přejmouti pojistník. Na př. při krupobití nikdy nelikviduje pojišťovna celou škodu, nýbrž určité procento, 8 až 10 po případě i více procent - toto procento se liší podle způsobu pojištění - musí si převzíti na vlastní risiko ten, který pojistku uzavírá.

To je první garancie. Další garancie je ta, že máme v cizině svoje zastupitelské úřady, konsuláty, které zde budou spolupůsobiti a budou podávati stejně, jako to bude dělati příslušná pojišťovna, zprávy o bonitě té které firmy, které se poskytuje úvěr ve zboží. Zde té pojišťovně samé, která bude kryta do určitého procenta smlouvou, tím fondem, resp. státem, bude záležeti, aby její risika byla dobrá, nikoliv špatná, poněvadž ona při každém risiku špatném ponese příslušnou ztrátu.

Výše toho fondu je jasně vyznačena v zákoně, také ve zprávě výboru rozpočtového, živnostensko-obchodního a zahraničního, a je vytvořena jednak z příspěvků státních na správní náklady, jednak z určité kvoty premií, placených příslušným pojistníkem, dále provisemi, které vzejdou z garancií státních a které budou placeny také příslušnou firmou, jež příslušné garancie dostane, a tento fond stoupne až do výše 100 mil. Kč, kterážto částka pro naše národní hospodářství se pokládá za přiměřenou. Přirozeno, že pojišťovna svým kapitálem a svým engagementem, svým zajištěním může tuto částku znásobiti, při čemž je v zákoně stanoveno, že celkový engagement té pojišťovny nebo koncernu pojišťoven nesmí přestoupiti částku pětinásobnou, neboli 500 mil. Kč. Tedy v podstatě stát ve věci tohoto fondu přistupuje k pojišťovně úvěrové nebo ke koncernu úvěrových pojišťoven jako zajišťovatel svého druhu, který bude krýti tuto pojišťovnu v případech určitých risik.

Slavná sněmovno, nutno poukázati, že při exportu do cizích zemí za nynějších poměrů, které dosud nemají rázu stability, nutno rozeznávati dvojí risika. Jsou risika katastrofální a risika normální. Risika katastrofální, proti kterým pojišťovna i při své největší opatrnosti není chráněna, jsou na př. nepokoje v zemi, kam se vývoz dál, revoluce, zemětřesení, tedy nějaká živelní pohroma. Toto všechno nemůže předvídati pojišťovna i při nejopatrnějším způsobu pojišťování; a proto žádá, aby pro tento případ nastoupilo tady zajištění se strany státu, aby byla pojišťovna uchráněna od případného zničení, které by se stalo bez jejího sebemenšího zavinění. Proto také způsoby a vzory cizí, hlavně německé počítají, že při katastrofálních risikách připadá na zajišťovnu, na fond nebo organisaci veřejno-právního charakteru až i 90% risika, kdežto na tu pojišťovnu 10%. Při normálním risiku, které vzniká pouze z obchodního spojení, je již to procento značně nižší a dostupuje u cizích vzorů kolem 50%.

Při vyčíslením risika rázu nekatastrofálního, normálního musí býti zajištěna nedobytnost pohledávky. Proto ve státech, se kterými máme příslušné obchodní smlouvy, smlouvy o vzájemné pomoci, kde právní stav je obdobný právnímu stavu v našem státě, musí býti všemi právními způsoby skončeno zajištění, že skutečně ona pohledávka se stala nedobytnou.

Fond a jeho správa stanoví přesně podmínky, které právní cesty pro ten který stát musí býti stanoveny, aby konečně nastoupena tady příležitost, ve které pojišťovna spolu se svou zajišťovnou-fondem vyplatí příslušnou kvotu ztrátovou. Hlavní cíl pojištění a toho, že stát jako zajišťovatel svým fondem zde přistupuje, je to, že bude možno zvýšiti export do států, kde až dosud pojišťovna nemohla dobře uzavírati ve větším měřítku příslušná pojištění.

Slavná sněmovno! Nutno ukázati, že pojišťovny podle svého regulativu pojišťovacího musí dbáti toho, aby byla risika rozdělena i po stránce způsobu toho risika i po stránce teritoriální. Pojišťovna úvěrová nesmí tedy pojišťovati jen do jedné země, nesmí pojišťovati jen několik málo exportérů, nýbrž musí se snažiti, aby risika byla vybalancována, aby to bylo rozděleno po zemích, po druhu těch obchodů, tak aby nebyli někteří exportéři favorisováni a jiní snad opomíjeni. Někdy se stane i to, že nabízeno je pojišťovně risiko velmi dobré, firmy velmi dobré a spolehlivé s nejlepšími referencemi, ale koncern pojišťoven nemůže převzíti to risiko, poněvadž už v té zemi nebo u toho exportéra je příliš angažován, anebo že ta kvota je vůbec nad finanční síly té pojišťovny. Toto odstraniti anebo zlepšiti je úkol fondu, který přistoupí k té pojišťovně jako zajišťovatel. Jakou kvotou musí se zde zúčastniti příslušný exportér, dále jakou kvotu si musí pojišťovna nechati a jakou převezme zajišťovatel čili fond, bude stanoveno příslušnými smlouvami, které pro každý případ po případě i rámcově budou mezi správou fondu a příslušnou pojišťovnou úvěrovou, případně koncernem pojišťoven vytvořeny.