Tak se ukazují účinky Hoowerova plánu i v Československu v tom, že dojde k novému zostřenému zbídačení proletářských mas, Hoowerův plán znamená prodloužení politiky hladu, znamená ofensivu k úplnému vyhladovění proletářských mas na celém světě. Avšak Hoowerův plán znamená též zvýšení nebezpečí nových válečných jatek, on má vytvořiti podmínky pro intervenci kapitalistické společnosti i v Sovětském svazu. Není náhodou, že v tomto okamžiku, kdy americká buržoasie převezme úlohu chrániti kapitalismus v Evropě před hrozbou proletářské revoluce, docházejí zprávy o tom, že americká buržoasie sahá k prostředkům hospodářského bojkotu Sovětského svazu. Vymyšlené báchorky o trestanecké práci v Sovětském svazu, šílená štvanice proti t. zv. ruskému dumpingu, to jsou důkazy toho, že americká buržoasie zostří své poměry k Sovětskému svazu, že ona organisuje hospodářský bojkot Sovětského svazu v mezinárodním měřítku, který má býti předehrou válečné intervence.

Dohoda Ameriky s Francií v otázkách Youngova plánu má tím větší význam, že Francie je bezprostředním a hlavním organisátorem intervence v Evropě, že Francie je onou velmocí, která organisuje pevnou frontu svých vasalských států na východě - mezi nimi i Československa - na přepadení Sovětského svazu. Nejsou toho snad dalším důkazem ony prostředky, kterých používá v těchto dnech čsl. buržoasie při přípravě války? Neviděla snad celá Praha v posledních dnech a skoro každé noci ohromné letecké útoky, které jsou předehrou nové války? Veškeré dělnické obyvatelstvo je rozhořčeno, když vidí, jakých otevřených forem tato příprava k novým jatkám již nabývá. Z Plzně je hlášeno, že na základě přenesení automobilové výroby ze Škodových závodů se má rozšířiti v plzeňské Škodovce zbrojní část továrny, hlavně na výrobu potřeb těžkého dělostřelectva a výrobu granátů.

Ačkoli předvojenská výchova mládeže formálně ještě není odhlasována, vidíme, že v praksi již existuje nejužší spojení buržoasních a socidemokratických tělovýchovných organisací s čsl. armádou. Máme zprávy z Hodonínska, že tam na orelských slavnostech vystupuje čsl. vojsko. Je nám známo též spojení Sokola, reakčních skautských organisací atd. s armádou, což dokazuje, že do přípravy války čím dále tím více vtahováno je i civilní obyvatelstvo a má býti vtažena hlavně dělnická mládež. Nebezpečí imperialistické války ještě nebylo nikdy tak ostré, jako je v roce zostřené hospodářské krise kapitalismu. Protože kapitalistická společnost nevidí možnost v překonání hospodářské krise jinými prostředky, je rozhodnuta hazardovati s dělnickými životy a s dělnickou krví.

A co soc. demokraté? V posledním období proběhl proces proti menševickým agentům mezinárodní soc. demokracie před sovětským soudem, proces, který dokázal, že soc. demokracie není jenom zasvěcena do intervenčních plánů proti Sovětskému svazu, nýbrž že těmto plánům i aktivně pomáhá. Ačkoli soc. demokracie se snažila popírati ony skutečnosti, které vyšly najevo v moskevském procesu, ukazuje každý den, že obvinění mezinárodní soc. demokracie z přípravy války jest úplně odůvodněno. Četli jsme v nedávno vyšlé knize pana Kautského výrok o tom, že po hrůzách bolševismu v Sovětském svazu nemůže následovati nic horšího a že tudíž povalení sovětské vlády je bezprostředním zájmem všech stran, které o sobě říkají, že ony jsou socialistické. Slyšeli jsme na lipském sjezdu soc. demokracie Německa výroky o tom, že pětiletý plán se provádí při strašném zbídačení dělnické třídy, že v Sovětském svazu nevládne proletariát, ale byrokracie, že rolnictvo je hůře vykořisťováno než za dob carismu atd. Takovým způsobem soc. demokracie se snaží přesvědčiti dělnické masy o tom, že intervence proti Sovětskému svazu je nutná. A nemáme snad v Československu skutečnost, že soc. demokracie hájí válečné zbrojení, že ona proti vůli veliké části svých vlastních stoupenců hlasuje za válečné rozpočty, nebyli jsme snad svědky toho, že pan Srba si stěžoval v branném výboru na to, že pan Viškovský staví příliš málo aeroplánů?

Nejsme snad svědky toho, že sociální demokracie propaguje předvojenskou výchovu mládeže, nejsme svědky toho, že vláda, v níž sedí socialisté, pracuje ve znamení vnitřní přípravy k válkám? Okleštění samosprávy v obcích, podřízení odborových organisací a konsumních družstev státnímu aparátu, zákazy všech dělnických projevů, krvavý teror v Duchcově a v Košútech, to znamená, že sociálně-demokratičtí vůdcové jsou si jasni v jedné skutečnosti: Cesta k nové imperialistické válce, kterou oni připravují, vede jen přes úplné zdeptání, přes mrtvoly československého proletariátu. To je důvod, proč oni jásají nad Hooverovým plánem, to je příčina, proč oni se zúčastní fašistického kursu čsl. buržoasie, to je důvod, proč oni by jásali i nad procesem Majorovým, kdyby se při příležitosti tohoto procesu neukázala ohromná důvěra dělnických mas v Československé republice ke svému vůdci, ke komunistické straně.

Tato politika není náhodná. Četli jsme přece v soc.-demokratickém časopisu "Nová svoboda" nejen jeden, nýbrž několik článků o tom, že česká soc. demokracie hájí zájmy čsl. průmyslové buržoasie a že v tomto období je to jedinou možnou politikou sociálních demokratů. Je to skutečnost, že sociální demokracie připravuje dnes novou válku proto, že ona se již necítí jako strana proletářských mas, protože její vůdcové se cítí obránci zájmů průmyslové buržoasie.

V tomto měsíci ještě zasedá mezinárodní sjezd soc.-demokratický. K němu musí zaujmout stanovisko celá dělnická třída v Československu, neboť při příležitosti tohoto vídeňského sjezdu odhaluje čsl. komunistická strana skutečnost, že mezinárodní sociální demokracie, jakož i její složka na půdě Československé republiky jsou organisátory imperialistické války, že připravují zdeptání pracujících mas metodami fašismu ve všech státech, aby tak zachránily buržoasii před úplným zničením jejího zisku. Když na lipském sjezdu německé soc. demokracie prohlásil referent o hospodářské krisi Tarnow, že soc. demokracie se cítí lékařem, který má zachrániti churavý kapitalistický systém, pak jsme přesvědčeni, že vídeňský sjezd bude sjezdem vypracování plánu ne snad pro boj za socialismus, nýbrž boje za záchranu kapitalismu, že bude sjezdem přípravy války, neboť buržoasie a její lokajové, vidouce ohromné úspěchy socialistické výstavby v Sovětském svazu, vědí o tom, že jedině zničení tohoto státu, který je nadějí dělnické třídy celého světa, může vésti k ozdravění kapitalismu. Z tohoto důvodu bude vídeňský sjezd sjezdem ideologické a praktické přípravy války proti Sovětskému svazu, nehledě na všechny manevry, kterými I. Internacionála se snaží zahalovati svoji skutečnou úlohu.

Naše slova do řad sociálně-demokratických dělníků: Jsou sociálně-demokratičtí dělníci zainteresováni na této politice svých vůdců zájmem soc.-demokratických dělníků, na zachování tohoto systému, který znamená jenom bídu a hlad dělnických mas? Jistě že ne. Nemohou proto souhlasiti s politikou těch, kteří prohlašují osobně v Německu, že oni jsou lékaři stonajícího kapitalismu, nemohou souhlasiti s těmi, kteří v Československu prohlašují, že se cítí zástupci průmyslové buržoasie. Jsme v takové situaci, kdy třídní fronta rozráží samotnou soc. demokracii, neboť jedna část soc. demokracie, a sice vůdci soc. demokracie stojí na půdě buržoasního pořádku, stojí na stanovisku, které se protiví zájmům dělnické třídy jak v mezinárodním měřítku, tak i v Československé republice. Na druhé straně stojí soc.-demokratičtí dělníci. Oni nechtějí válku proti Sovětskému svazu, nepřejí si záchrany kapitalismu, nýbrž potřebují vybudování a zabezpečení nového socialistického pořádku v Evropě. Avšak při tom vidí, že jejich vlastní vůdcové se staví proti těmto zájmům pracujících mas. Aby se přesvědčili, že jedinou třídní stranou proletariátu je dnes komunistická strana, organisuje komunistická strana proletariát do boje proti masovému propouštění, proti odbourání mezd, proti gentskému systému, komunistická strana mobilisuje proletariát proti novému tažení finančního ministra Trapla. Komunistická strana nejen ukazuje zostřené nebezpečí imperialistické války, nýbrž nabídla též všem dělníkům ruku ke společnému boji proti tomuto nebezpečí. S této tribuny prohlašujeme, že komunističtí dělníci, bojujíce proti zradě soc.-demokratických vůdců, jsou přesvědčeni o tom, že jejich třídní bratři v soc. demokracii tuto úlohu poznávají. Vůdcové jsou naši nepřátelé! Soc. demokratičtí dělníci jsou našimi bratry, které chceme získat pro společný boj, pro povalení kapitalistického systému v Československu.

V předvečer vídeňského sjezdu vyzýváme soc. demokratické dělníky, aby společně s námi vystoupili proti politice svých vůdců, vyzýváme je, aby na základě jednotné fronty tvořili bojovný spolek s komunistickými dělníky, vyzýváme je, aby společně s námi vystoupili na masových schůzích v tomto měsíci s ohlášením, že jediná cesta veškerého pracujícího lidu může býti jenom společný třídní boj proti svržení buržoasní diktatury.

Přibližuje se 17. výročí vypuknutí imperialistické války, přibližuje se 1. srpen 1931. V tomto okamžiku je nejvýš nutno, aby tato jednotná fronta veškeré dělnické třídy namířila největší silou proti válečným záměrům buržoasie a soc. demokratických vůdců. Vyzýváme proto soc. demokratické dělníky, aby společně s námi vystoupili proti Hooverovu plánu, proti sjezdu II. Internacionály, vyzýváme je, aby protestovali proti politice svých vůdců a aby v jednotných řadách s komunistickými dělníky vystoupili v den 1. srpna k potírání plánu těch, kteří chtějí dělnickou krví chránit kapitalismus. Náš boj je bojem pro socialismus, je bojem pro jediné možné východisko pracující třídy v Československé republice z její bídy. Ať žije Sovětský svaz, bašta socialismu! Ať žije 1. srpen, den mezinárodního boje proti imperialistické intervenci, ať žije jednotná fronta boje pro nový socialistický řád v Československu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám dále slovo p. posl. Stejskalovi.

Posl. Stejskal: Slavná sněmovno! Již dlouho volali jsme po tom, aby mezi státem naším a Jihoslavií byla uzavřena řádná obchodní smlouva v zájmu obou spřátelených států a národů. Dnes konečně je nám předložen vládní návrh, kterým se žádá o souhlas s Dodatkovou úmluvou k obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, která byla sjednána mezi republikou Československou a královstvím Jihoslavií v Praze dne 30. března 1931 a uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. června 1931.

Vítáme tuto významnou Dodatkovou úmluvu jak po stránce obchodní, tak i po stránce politické. Jde o druhou významnou smlouvu obchodní mezi státy, které jsou členy Malé dohody. Loňského roku byla sjednána a schválena neméně důležitá obchodní smlouva s Rumunskem, nyní jednáme o obchodní smlouvě s Jihoslavií. Jen systémem řádných a dobrých obchodních smluv můžeme se dostati z nynější hospodářské anarchie světa do poměrů normálnějších.

Naše vývozní průmysly a zaměstnanci těchto průmyslů volají důrazně po dobré obchodní politice, která by nám zabezpečovala staré trhy a získávala nová odbytiště. Takovým velmi vážným odbytištěm pro průmyslové tovary je právě Jihoslavie. Statistika nám říká, že jsme r. 1929 do Jihoslavie vyvezli: bavlněné příze a zboží z ní za 344 mil. Kč, lněné, konopné a jiné příze z rostlinných přediv a zboží z nich za 36 mil., vlněné příze a vlněné zboží za 130 mil., hedvábí a hedvábného zboží za 11 mil., konfekčního zboží za 15 mil., železa a železného zboží za 151 mil., obecných kovů a zboží z nich za 9 mil., strojů a přístrojů za 61 mil., vozidel za 24 mil. a chemických látek a výrobků za 150 mil. Kč.

Pro náš průmysl textilní, kovodělný a chemický má tato smlouva zvlášť důležitý význam. Není náhodné, že všechny tyto tři průmysly ocitají se v krisi a z nich v nejprudší krisi beze sporu průmysl textilní.

R. 1928 bylo vyvezeno do Jihoslavie za 530 mil. Kč textilního zboží; r. 1929 bylo do Jihoslavie textilií vyvezeno úhrnem za 580 mil. Kč. Velmi důležité je, že aktivum našeho vývozu stále stoupá, takže r. 1930 je aktivní obnosem 1,097 mil. Kč.

Náš vysoce vyvinutý průmysl textilní očekává od schválení této úmluvy lepší vývozní a obchodní styky, než byly dříve. Víme, že v Jihoslavii projevují se také následky hospodářské tísně jako v celém světě, víme, že Jihoslavie si buduje svůj vlastní průmysl textilní, že staví řadu továren na zpracování bavlny i vlny. Díváme-li se však na statistiku dovozu do Jihoslavie z jiných států, vidíme, že se hodně textilií dováží i odjinud. Kdyby se podařilo přátelsky usměrniti výměnu zboží, aby Jugoslavie svoji spotřebu v textilu hradila nákupem u nás, tu by takovéto hospodářské styky utužily ještě více významné přátelství a souručenství politické.

Náš průmysl textilní si však stěžuje, že se sice podařilo snížiti cla na naše textilní výrobky, která dříve stávala ve výši 30 až 100% o 10%, v zápětí na to však byla uvalena na toto zboží 5% daň z obratu, takže toto snížení se stalo ilusorním. Máme vřelé přání, aby všechny diference byly přátelsky odstraněny, aby oba státy vzájemnou výměnu zboží si usnadňovaly, neboť oba národy a státy jak jihoslovanský, tak československý mají k sobě hospodářsky i politicky nejblíže.

Při této příležitosti chtěl bych říci několik slov o naší obchodní politice. U nás máme dva směry. Jeden tvrdí, že k odstranění krise stačí, dohodne-li se výrobce se spotřebitelem, druhý dokazuje, že jen řádně vedenou obchodní politikou, která by nám získávala nová odbytiště a nové trhy, může se náš exportní průmysl zaměstnati a nezaměstnanost odstraniti. Tento názor sdílíme i my, nebo jsme přesvědčeni, že jiná cesta ani prakticky možná není. Textilní průmysl je toho typickým dokladem. Kdyby se tento průmysl měl spoléhati na domácí spotřebu a domácí trh, tu 75% závodů by musilo zavříti vrata továren a 75% zaměstnanců by musilo býti definitivně propuštěno z práce bez naděje, že by se někde tito lidé mohli zaměstnati.

Statistika výroby ukazuje, že 75% jsme v textilu odkázáni na vývoz do zahraničí. V zahraničí v celém světě je dnes úplná anarchie hospodářská. Pracuje se bez plánu, není ani výrobní ani spotřební plán. Každý stát téměř vidí spásu ve vysoké celní ochraně, která znemožňuje výměnu hospodářských statků.

Velmi litujeme, že ztroskotal dobrý plán, a to uskutečnění mezinárodní obchodní úmluvy, kterou se zavádělo t. zv. "celní příměří". Uskutečněním tohoto plánu mohla býti Evropa ozdravěna, vzájemné hospodářské styky mohly býti snažší. Dnes již každý pociťuje, že je hospodářskou nutností tvoření větších hospodářských celků, čím větších, tím lepších. Vybudování těchto větších celků bude narážeti na určité obtíže, každá dobrá idea však obtíže měla a má. Aby tyto větší hospodářské celky splnily svoje poslání, musí míti také jasný plán výroby a spotřeby. Tento sjednaný plán musí býti také všemi smluvními stranami dodržován. Jen tak se předejde velikým škodám a ztrátám národohospodářským. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Či je to moudré, když země, které nemají předpoklady pro vybudování textilního průmyslu, tento průmysl budují? Tím se pak stává, že země, které mají svoji tradici průmyslovou, které vyrábějí dobré kvalitní zboží, jsou ochromeny konkurencí států s nově vybudovaným průmyslem. Ani těmto zemím však nedaří se valně, jak nás o tom přesvědčuje počet konkursů a vyrovnání v určitých oblastech.

Svého času bylo velikou módou průmyslovou, budovati vedle podniků u nás, podniky v zahraničí. Vlády takovýchto států poskytovaly zdarma pozemky, ba i hospodářské budovy. Od nás vyvážely se stroje, ale jaké stroje? Co by se za jiných poměrů muselo prodati jako staré železo, to bylo vyvezeno, stroje staré, úplně k výrobě nepotřebné. Nemohou-li se tyto staré stroje u nás již jako vyřazené potřebovati, není možno na nich pracovati také ani jinde. Proto my, odborníci, jsme se dívali na celou tuto akci hodně pessimisticky. Dnes i tyto země s novým průmyslem mají svoje značné potíže, se kterými se jistě nepočítalo. Starý průmysl jim konkuruje, všechny průmyslové podniky nebyly také vybudovány na seriosním podkladě, a konce? Úpadky, konkursy, vyrovnání, zastavování továren a nespokojenost nezaměstnaných zástupů. Touto výrobou bez plánu celkově průmysl se zabíjí a strhuje s sebou nesčetné existence, finanční podniky, které kapitálově na průmyslové výrobě jsou zúčastněny.

To co je mezinárodně ve velkém, je u nás vnitřně v malém. Každý zná dnešní situaci textilního průmyslu. Každý týden některý závod úplně zastaví provoz, velká řada závodů textilních stojí, největší procento dosud jdoucích závodů pracuje omezeně. Nezaměstnanost v textilu stoupá. To však nevadí, aby se nové, malé textilní podniky nezřizovaly. Zprávy živnostenských inspektorů o tom mluví řečí jasnou a srozumitelnou. Tento stav je nezdravý, i my potřebujeme pevný, promyšlený výrobní plán. (Výborně!)

Jestliže postižený průmysl cukrovarnický žádá omezení zřizování malých cukrovarů v zájmu naší cukerní výroby, je nutno, aby právě tak postižený průmysl textilní chráněn byl po dobu krise tím, že by se přikročilo k omezení zřizování malých, textilních podniků, které nemají podkladu ke svojí existenci a které za sebou zanechávají jen ztráty. (Tak jest!) Stát zde má povinnost, aby rozumně reguloval. Jednání o obchodních smlouvách je nyní velmi svízelné. I zde jde o vzájemné ústupky a obchod.

Je samozřejmé, že státy, od kterých chceme, aby od nás výrobky průmyslové kupovaly, žádají zase na nás, abychom my kupovali jejich výrobky a produkty.

Textilní průmysl ve své brožuře, o níž se již zmínil pan zpravodaj a kterážto brožura je určena veřejnosti, prohlašuje, že obchodní smlouva s Jugoslavií nemá za nynějších poměrů významu. Myslím, že i uzavření této smlouvy je plus proti stavu bezesmluvnímu. (Výborně!) Nechť se však ti, kteří se dívají na tuto obchodní smlouvu nepříznivě, podívají na statistiku vývozu textilií z Maďarska do Jihoslávie a uvidí, co bychom vlastně my měli získati.

Do Rakouska jsme vyváželi textilií za 1.300 mil. Kč ročně. Tento stát nesmyslně zvýšil clo na textilie o 100 až 450%. Jednání našich textilních průmyslníků s rakouskými ztroskotalo, neboť tito nám nabízeli pouze 10% slevu. Místo dohody obrátilo se Rakousko na Německo a začalo se mluviti o jednotné celní unii. Situace se tím zkomplikovala, že vedle potíží hospodářských dostavily se i potíže rázu politického.

Za tohoto stavu věcí je jednání velmi svízelné. Přáli bychom si, aby mezi námi a Rakouskem došlo k dohodě a aby vzájemné styky hospodářské, které jsou velmi živé, zůstaly nedotčeny. Textilní průmysl má živý zájem na dobrých hospodářských stycích, neboť Rakousko je pro náš textilní průmysl státem velmi významným.

Litujeme také, že není možno již konečně uzavříti řádnou obchodní smlouvu s Německem. Do Německa jako sousedního průmyslového státu vyváželi jsme textilií za jednu miliardu Kč ročně. Dosud s ním tarifní smlouvy nemáme. Vyjednávání obchodně-politické se vleče již od měsíce června 1926. Těmito průtahy trpíme jak my, tak také Německo.

Přejeme si, aby jednání o obchodní smlouvu s Maďarskem vedlo také co nejdříve k dobrému výsledku a dohodě. Varovali jsme s tohoto místa i v tisku před bezesmluvním stavem s tímto státem a upozorňovali jsme, že bezesmluvní stav by se mohl přeměniti na celní válku; bohužel, naše předpověď se splnila.

Do Maďarska vyváželi jsme textilií za 400 mil. Kč ročně. Bezesmluvním stavem přišlo u nás na ráz o práci na 20.000 textilních dělníků. (Slyšte!) Tenkráte jsme byli sami, kteří na toto nebezpečí upozorňovali, průmysl za námi nestál. Krátký časový odstup ukázal, že naše stanovisko bylo správné, a dnes můžeme říci, že průmysl uznává, že se tenkráte stala chyba.

Jest jisté, že ani Maďarsko nezůstalo ušetřeno, i jemu zůstaly otevřené rány po tomto hospodářském boji. Proto po vzájemných zkušenostech je nutno zdůrazniti, že je nutno hledati a nastoupiti všechny cesty, které vedou k hospodářské dohodě mezi těmito dvěma státy, a neobávám se říci, že by se tak mělo státi i za cenu obapolných ústupků.

S velikým potěšením kvitujeme, že se již velmi vážně u nás uvažuje o navázání obchodních styků se sovětským Ruskem. Potřebujeme velikého 140milionového národa ruského, potřebujeme ruského trhu pro naše výrobky. Nejkapitalističtější státy světa se nebojí s Ruskem navazovati obchodní styky, nebojí se s ním obchodovati, a my bychom měli stále pokračovati v nesmyslném odporu proti němu? Nejen my potřebujeme Rusko, nýbrž také Rusko potřebuje nás. Po stránce obchodní se domnívám, že se nemůžeme dívati na to, jaké vnitřní zřízení má ten který stát, to jest jeho vnitřní záležitostí. My musíme viděti před sebou vždy odběratele a držeti se zásady, prodati každému své dobré zboží, jen když je chce kupovati. Naše obchodní politika musí býti vedena obchodně, proto si přejeme, aby budoucí jednání s Ruskem bylo korunováno zdarem, abychom nepřišli mezi posledními z posledních. Průmysl textilní vydal brožuru se záhlavím: "Stanovisko textilního průmyslu k dnešní hospodářské situaci". Doporučuji kompetentním činitelům k prostudování. I když se nemůže se všemi tvrzeními ve spisku obsaženými plně souhlasiti, přece jen je to výkřik zkomírajícího mocného průmyslu, který by měl býti slyšen.

Ve spisku, který je podepsán spolkem čsl. průmyslníků textilních, spolkem moravských vlnařských průmyslníků a všeobecným německým svazem, se říká a statisticky dokládá, že náš průmysl textilní ztratil v nových nástupnických státech více než polovinu svého předválečného obchodu, což podle odborného odhadu znamená ztrátu odbytu v hodnotě 4 miliard Kč. V posledních letech upadá také vývoz do nových cizozemských odbytišť. Vývoz tento činil ještě r. 1924 zjištěných 62%, r. 1930 však pouze 41·8% veškerého textilního zboží.

Státní úřad statistický zjistil, že textilní průmysl zaměstnává r. 1921 bezprostředně 279.624 zaměstnanců, k nimž nutno přičísti též řadu lidí zaměstnaných v hornictví, průmyslu železářském, kovodělném, chemickém, konfekčním, v obchodě a mnoha jiných živnostech, které na výrobu textilní navazují.

Stejný obraz o důležitosti čsl. průmyslu textilního pro celé státní hospodářství podává se z cifer vývozu textilního k celkovému zahraničnímu obchodu. V posledním normálním roce 1929 činil 7055 mil. ze 20.416 mil. Kč. Přebytek vývozu celkového čsl. zahraničního obchodu dosáhl r. 1929 výše pouze 497 mil. Kč; vývozní přebytek zahraničního obchodu dosáhl však 1384 mil. Kč.

Z toho je viděti důležitost tohoto průmyslu pro aktivitu naší platební bilance a jeho veliký význam i pro stabilitu naší měny. Textilní průmysl volá po porozumění a podpoře jeho snah, jinak zanikne. V krajích, kde textilní průmysl je usazen, je smutno. Časově i strojově se práce omezuje. Mnoho dělníků pracuje za 6 týdnů pouze 14 dní, i také jen týden. V Náchodě zastavují se továrny, v Železném Brodě firma Liebig zavřela přádelnu bavlny a propustila z práce na 800 dělníků, kteří zde pracovali také i 40 let a déle. Firma Liebig hodlá úplně zastaviti další svoje textilní závody, a to v Haraticích, kde je zaměstnáno 200 dělníků, v Mezivodí 350 dělníků, ve Svárově dokonce 1100 dělníků. V Hořicích v Podkrkonoší zastavila provoz textilní fa Goldschmidt a propouští na 300 dělníků, další závody hodlají provoz ještě omeziti. Tyto závody s více než 3000 dělníky zastavily práci pouze v několika posledních dnech. O závodech, které dříve zastavily práci a dělníky propustily, se ani zde nezmiňuji.

V textilních průmyslových střediscích je neklid, zvyšovaný obavou o další ztrátu zaměstnání u těch, kteří ještě mají to štěstí, že jsou zaměstnáni. Je pravda, že v některých závodech nastává domnělé oživení výroby, které se vyjadřuje žádostmi o povolení práce přes čas. My jsme však zjistili, že toto chvilkové oživení je vyvoláno proto, že se urychleně dodělávají objednávky pro Německé Rakousko, které byly objednány ještě před výpovědí celního tarifu.

Za tohoto stavu věcí leží na dělnických odborových organisacích veliká starost a odpovědnost. Říká-li úřední, neúplná statistika, že počet nezaměstnaných poklesl, že máme již pouze 240.000 nezaměstnaných, pak jde o sezonní zaměstnance, kteří každým rokem v létě práci venkovskou a sezonní nastupují. V textilu však musíme, bohužel, konstatovat podle našich statistik, které jsou jistě přesnější než neúplné statistiky úřední, že zde nezaměstnanost stoupá.

A v této tak těžké době přicházejí úřední kruhy s nepochopitelnou žádostí, aby dělnické odborové organisace, které jsou nositelkami pojištění proti nezaměstnanosti, dávaly jednotnou kvotu příspěvkovou pro gentský fond v částce 33% z celkového svého příjmu.

Tento nemožný požadavek museli vymysleti ti, kteří ani neznají, jaká břemena a úkoly jsou kladeny na dělnické odborové organisace v době přítomné. Vždyť situace je taková, že textilní odborové organisace nemohou ani vyplácet mimořádnou podporu v nezaměstnanosti za dobu delší než 26 týdnů, ač ministerstvo soc. péče dalo k tomu svůj souhlas. Zde nejde jen o to, chtít nebo nechtít, zde jde o finanční úhradu celé akce! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Odborové organisace nabízejí 18 až 20% z hrubých příjmů jako dotaci gentských fondů, zvyšují tuto dotaci proti dosavadnímu stavu o více než 5%, neboť dotovaly gentský fond průměrně 15% svých celkových příjmů.

Bezúročná státní zápůjčka byla odborovým organisacím slíbena, vyplacena byla však pouze nepatrná záloha, a co bude dále, zůstává otevřenou věcí. Ministerstvo soc. péče zastavilo jakoukoli produktivní péči tím, že prostě není peněz, aby nouzové práce, které jsou rozdělány, mohly býti podpořeny z toho fondu, z titulu: produktivní péče o nezaměstnané. A tak dnes, bohužel, musíme konstatovat, že tyto příspěvky nedostávají ani okresy, které mají menší počet nezaměstnaných než 1000, ale nedostávají je ani okresy, které mají 500 až 2000, nebo 2500 nezaměstnaných. Já s tohoto místa apeluji, aby byl v té věci učiněn pořádek, aby podle možnosti ministerstvo soc. péče získalo další peníze k úhradě této produktivní péče o nezaměstnané, abychom nezaměstnaným dělníkům mohli poskytnout práci alespoň nouzovou tam, kde tuto nouzovou práci podnikají veřejní stavebníci.

Této velmi svízelné situace využívá se proti zaměstnancům, a zejména jí využívá organisace průmyslníků, která přikročila ke snižování mezd v době, kdy ceny chleba se zvyšují.

V minulých dnech konalo se mzdové jednání o drahotní výpomoc pro oblast východočeskou, která zahrnuje asi na 300 textilních závodů a asi 45.000 textilních dělníků. Dělnické odborové organisace žádaly, aby dělníkům byla vyplacena drahotní výpomoc, velmi skrovná, jako roku loňského. Zaměstnavatelé kategoricky řekli, že pro letošní rok žádnou drahotní výpomoc dělníkům nedají. (Výkřiky: A vy s tím souhlasíte!) My s tím nesouhlasíme. Ve strakonických fezárnách, kterážto firma je dirigována z Vídně, žádá tato akciová společnost, aby dělníci slevili ze svého 45% drahotního přídavku na 25% a mimo to žádá snížení mezd v jednotlivých odděleních až o 30% efektivní mzdy úkolové. Jilemničtí průmyslníci vypověděli taktéž smlouvu a žádají snížení hubených mezd o 15%.

Omezená práce, nezaměstnanost, snižování mezd, odpírání výplaty drahotní výpomoci velmi zneklidňuje trpící textilní dělníky. Není také divu, neboť existenčně jsou ohroženi. Nosí-li živitelé rodin domů týdně v nejlepším případě 120 Kč, a je-li nejvíce případů, že si vydělá takový dělník daleko méně, pak je možno pochopiti nespokojenost, která se objevuje na všech stranách. Této nespokojenosti snaží se využíti živly extrémní (Výkřiky komunistických poslanců.) pro svoje politické cíle, čímž trpí stát a jeho zařízení. Komunisté mohou zneklidniti část dělnictva svou taktikou a svou činností. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zaměstnavatelé, kteří nepochopili nebezpečnost situace, zneklidňují snižováním mezd a bezohledným postupem proti dělnictvu všechno dělnictvo. Státu musí záležeti na tom, aby zachován byl klid a pořádek. Kdo jej porušuje a ohrožuje, nechť odnáší důsledky. Proto žádáme, aby těmto poměrům se věnovala zvýšená pozornost... (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) dokud je čas a dokud se může nejhorším věcem předejíti. Věřím, že průmysl může i přes těžkou situaci, ve které jest, poskytnouti dělnictvu drahotní výpomoc, jako tomu bylo loni. Kompetentní ministerstva byla požádána, aby mezi oběma spornými stranami zprostředkovala. Byla svolána anketa, na které byly sneseny pádné důvody, které jistě při dobré vůli, stanou-li se předmětem šetření, mohou vésti k ozdravění a nápravě. Já bych nerad, aby tato anketa, která byla svolána na podnět dělnických odborových organisací a kterou svolalo ministerstvo obchodu, měla význam pouze akademický. Přál bych si, aby přinesla to, co od ní svolavatelé očekávali. Jde a šlo více než o výměnu názorů, jde a šlo o klid a pořádek ve státě. Postižené dělnictvo také očekává, že se dovolá ochrany a najde také podpory.