Projeviv takto svůj názor na hledání dělnického práva z titulu jeho zaměstnání, chci ještě zdůrazniti několika připomínkami přednosti projednávaného zákona a jeho důležitost ve sporech z pracovního, služebního a učebního poměru.

Vítáme, že nový zákon odstraňuje do jisté míry rozptýlenost v soudnictví v těchto sporech, poněvadž, jak víme, živnostenské soudy byly v účinnosti jen v některých průmyslových místech a městech, kdežto spory, které se přihodily mimo obvod živnostenských soudů, byly dávány k rozhodnutí soudům okresním, kde nejenom že nezasedali jako přísedící dělníci a zaměstnavatelé, ale kde případy sporů byly řešeny v jiném smyslu, než má na zřeteli dotyčný zákon.

Myslím, že neublížím nikomu, když s tohoto místa prohlásím, že jak naši právníci, tak naši soudci a všichni, kteří mají příležitost zabývati se prováděním sociálních zákonů, nemají nejen prakse, ale namnoze ani teorie v tomto směru, poněvadž sociální zákony vešly v účinnost, kdy již dávno měli za sebou studia i praktický život, a nebývá řídkým zjevem že věhlasní advokáti dotazují se v našich odborových organisacích na smysl, vyložení určitého odstavce, nebo sociálního smyslu celého zákona, o němž mluvím a který připomínám.

Vítáme, že tímto zákonem uskutečněna bude jednotná kodifikace, tedy soustava zákonných předpisů při provádění a účinnosti tohoto zákona. Vítáme rovněž, že zákon připouští v §u 34 revisi odvolací z těch důvodů, že je v mnohých případech nutno, abychom se dovolali svého práva u vyšších instancí, zejména jde-li o vyšší částky, které se staly spornými.

Nemáme námitek, že u sporů, dosahujících větších částek, jsou připouštěni advokáti, poněvadž toho vyžaduje zájem věci, a zejména organisovaný dělník a zaměstnanec nemusí míti z tohoto ustanovení starosti, poněvadž odborová organisace dává mu v podporovacích pravidlech právní ochranu hlavně z těch důvodů, aby v rozepři z titulu pracovního nebo námezdního poměru dovolal se práva i u vyšší instance.

Nevím jako zkušený tajemník odborové organisace, nakolik se osvědčí smírčí funkce při hromadných smlouvách, a myslím, že tohle spíše bude záležet od zaměstnavatelů než od dělnického světa, poněvadž právě, jak pozorujeme poslední dobou, vidíme spíše ofensivu se strany zaměstnavatelů než se strany dělníků.

My vítáme, že i ve zprávách, které došly ze senátu, bylo zdůrazněno, že laický živel při živnostenských soudech se osvědčil, že vykonal svoji povinnost. Jsme na to jako dělníci hrdi, že jsme objektivně, spravedlivě svoji funkci přísedícího živnostenského soudu zastávali a že jsme tu přispěli k ozřejmění nutnosti laického živlu při rozhodováních tak důležitých, jako jsou právě spory z titulu pracovního, služebního a učebního. (Výborně!)

Živnostenské soudy, jak připomíná osnova, po 5měsíční účinnosti tohoto zákona budou odstraněny a nastoupí pracovní soudy. Živnostenské soudy neměly dnes již právního opodstatnění, poněvadž jsou ve stavu ex lex, jelikož poslední volby přísedících živnostenských soudů konaly se dávno před válkou a stálé doplňování jenom libovolnou formou, jak se dělo, neodpovídá povinnostem, které jsou vloženy na živnostenské a v budoucnu na pracovní soudy. Proto bylo již na čase, aby tato záležitost novelisací a novým zákonem byla vyřešena. (Výborně!)

Zákon sám má chronologicky vypočteno a určitě konstatováno a vymezeno, jakými případy se bude zabývati a jakému účelu má sloužiti. Mne jen zajímá v prvém paragrafu ustanovení, že bude řešiti spory pracovní, služební, učební. Nemám dosti času, abych rozvedl svůj názor, proč držíme pojem "pracovní", proč držíme pojem "služební", proč pořád mluvíme o práci nižší ač drží celý svět, a proč se nenašel filolog, který by byl nalezl jasný termín, abychom spojili práci se službou a abychom se nedělili na pracovníky nižšího nebo vyššího řádu a na služebníky podřadné a služebníky vyššího řádu.

Je jisté, že by se našel jednotný výraz, abychom v demokratickém státě nedělali i v soudnictví stále rozdíly mezi tím, kdo pracuje, a tím, kdo slouží. Myslím, že by šlo pojmouti do té jednotnosti i učební poměr, poněvadž podle mého laického názoru je to všechno poměr zaměstnanců (Tak jest!) a jako takový měl býti jasně v zákoně konkretisován a uveden. Zákon mluví, že hromadné smlouvy mohou býti dány k rozhodnutí rozhodci, a vylučuje příslušnost pracovního soudu, když ve smlouvě příslušnou klausulí bude na to pamatováno. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Zase jen připomínku. Nemám kdy, abych rozebral pojem rozhodce v praktickém případu. Za dlouhá léta prakse jsem se přesvědčil, že nebudeme moci s dobrým svědomím dáti rozhodnouti smlouvu rozhodci jednak z důvodu průtahu, jednak z důvodu nestrannosti a že budou dělníci státi na zásadě: Když jsme si novelisovali soudnictví z titulu zaměstnání, nastanou-li spory o smlouvu, která je součástkou našeho práva, dáme si je také rozhodnouti mzdovému pracovnímu soudu, který za tím účelem je zřízen.

Uvažte, vážené dámy a pánové, že zákon nám také rozděluje na několik stupnic mzdu anebo úplatu za práci - my nemáme zase pro to jednotného pojmu - a mluví, že soud se bude zaměstnávati spory o mzdu, provisi, služební požitky a odměny. Tu nejlépe vidíme, jakým problémem musí býti mzda, když jsme jí dali tolik jmen, tolik označení, tolik rozčlenění, tolik o ní mluvíme, ač by měla býti shrnuta pod jeden pojem, poněvadž podle našeho názoru mzda je stejný pojem jako provise, jako služební požitky, jako odměna. Právě proto, že říkáme hodnocení práce, projevenému ve mzdě, jen odměna za práci, je mzda pořád palčivým problémem mezi tím, kdo zaměstnává, a tím, kdo je zaměstnán, poněvadž jsme pro ni nenašli lepšího výrazu než odměna, což má význam diškerece, zpropitného a nikdy ne faktické úplaty za tvrdou a dobře vykonanou práci. (Výborně!) I v tomto smyslu je třeba, abychom pokročili, abychom nezůstali při tom starém označení, které zmenšuje velikost díla a práce, kterou zaměstnanec koná, abychom našli jasnější pojem k vyjádření hodnoty práce, jak se toho s tohoto místa dovolávám.

Pracovní soudy, pokud jde o přísedící, budou sestávati z osob jmenovaných místo z osob volených. My dělníci, kteří nejlépe rozumíme demokracii a kteří ji nejlépe provádíme (Výkřiky komunistických poslanců.), my, kteří držíme zásadu demokracie, jistě bychom dali přednost volbě ... (Výkřiky posl. Dvořáka.) Přihlaste se, kolego, ke slovu a povězte, co chcete. Teď mám slovo já.

My bychom dali přednost volbám, poněvadž zejména my, odborové organisace, sloučené v ústředně, čsl. obci dělnické, nemusili bychom se obávati voleb do mzdových soudů. Předem říkám, že vítězství jistě by se sklonilo na naši stranu, ale dnešní poměry vynucují si, abychom přijali i tento kompromis, totiž jmenování přísedících, poněvadž i tu je dána možnost, aby znovu bylo zdůrazněno, co znamená odborové hnutí dělnické a zřízenecké v našem státě, a aby vydalo toto hnutí ze sebe nejlepší zástupce, kteří budou povoláni rozhodovati ve sporech z titulu a právních zásad tohoto zákona. Vítáme, že u pracovních soudů mohou zastupovati stranu, v tomto případě dělníka, svéprávné osoby, poněvadž je to eminentně nutné z toho důvodu, aby dělník, který namnoze neměl příležitost osvojiti si znění zákona a nezná jeho provádění, byl zastoupen zvláště zástupcem odborové organisace, abychom tímto způsobem snáze našli dělnické právo, po němž voláme a které musí nabýti příslušným zákonem opodstatnění.

Nevím, jak se osvědčí způsob předávati těmto soudům k rozhodnutí hromadné spory, stávky, výluky nebo nedojednané smlouvy. Prohlašuji, že my dělníci nemůžeme se vzdáti práva na boj, na stávku, poněvadž je to namnoze naše jediná zbraň, kterou je třeba poučiti druhou stranu, aby vyšla oprávněným požadavkům vstříc a aby, dává-li již za tu tvrdou práci nějakou odměnu, dala jí tolik, kolik jí po právu za poctivou a svědomitou práci náleží.

Účinností tohoto zákona padnou také prastará a velmi zpuchřelá ustanovení a nařízení. Uvedeme-li letopočet, vyvolá náš podiv, že ještě dnes je musíme připomínati a volati po jejich odstranění. Tak padne staré ustanovení čeledního řádu z r. 1857 a 1866 - úctyhodné stáří! - a jistě je již nejvyšší čas, že se novým zákonem dělá přes tato ustanovení škrt, aby patřila té černé minulosti, ve které přišla na světlo boží a která je přivedla k účinnosti. Padnou také nařízení z r. 1856, 1 862 a 1860.

Slavná sněmovno! Trvalo to dlouho od našeho převratu a znovudosažení naší svobody, než tu můžeme prohlásiti, že tyto zastaralé zákony a nařízení budou patřiti minulosti a že přestanou existovati. Ale z té veteše ještě něco nám tu zůstane. Zůstanou rozhodčí výbory společenstev - také starešina! - které, myslím, že v době, kdy jak společenstva, tak i hromady pomocnické ztrácejí na svém významu, měly by býti také odstraněny, a nestalo-li se tak, je to snad jen proto, že je to vážná součástka živnostenského radu, který není zrušen tímto zákonem, který má svou pravomoc jen na určitém úseku a nemůže do starého zákona zasahovati.

Zůstane také v účinnosti nedemokratické zařízení v tom smyslu, že smluvní státní zaměstnanci a zaměstnanci státních podniků nespadají pod tento zákon, a tak tu zůstane mezera mezi ústavou - zejména §§ 94 až 96 a mezi tímto zákonem, který nezabírá do sebe právní řešení sporů těchto zaměstnanců. Je to veliký nedostatek a domníváme se, že toto nedopatření nebude dlouho moci trvati a že dojdeme v nejbližší době k tomu, aby i tito zaměstnanci do tohoto zákona byli pojati a k řešení svých sporů mohli jíti před pracovní soudy, jejichž osnovu projednáváme.

V závěru, slavná sněmovno, chci uvésti toto: Moje připomínky k projednávanému zákonu hledaly dělnické právo, poněvadž ho nemáme, a já se ho jménem dělnictva dovolávám. Jak to dělnické právo v konkrétním případě vypadá, promiňte, k tomu, jako doplnění svých vývodů a svého referátu, uvedu tento případ.

U firmy Kouďa, truhlářský závod na Pankráci, dělník při obrábění na stroji vrazil si do ruky třísku, že z toho byl vyvolán defekt, zchromnutí 4 prstů ruky dotčeného dělníka. Věc nebyla včas oznámena úrazové pojišťovně a ta učinila po čase odmítavé usnesení - a tak zde máte typický příklad ochrany a práva dělníka v práci, ač existuje úrazové pojištění. Dělník se zmrzačenou rukou byl odkázán na milost a nemilost zaměstnavatele, může-li jej jako dělníka na zdraví ohroženého zaměstnat nebo chce-li jej z práce vyhodit. A tento p. zaměstnavatel, jehož vinou se stalo, že úraz nebyl včas hlášen úrazové pojišťovně, v těchto dnech - po 9letém zaměstnání - dělníka vyprovokoval a z práce v pravém slova smyslu vyštval. Aby mu ještě odměnou zamezil pobírání státního příspěvku podle gentského systému, napsal mu na přihlášku o státní příspěvek dobrozdání, aby si usekl obě ruce (jednu už má bez toho zmrzačenou) až u ramene - a teď ta logika, snad myslí, až bude mít obě useknuté, aby šel tlouci šutr. (Výkřiky.) Leč to je jeden případ z mnohých a dávám jej jako ilustraci, poněvadž základem mé řeči bylo hledání dělnického práva. Připomínám tento případ u firmy Kouďa, truhlářského závodu na Pankráci, jako odstrašující, který ukazuje chabost základů dělnického práva v ohledu námezdního a pracovního poměru.

Vítám, že zákon bude na širším základě hájiti právo sociálně slabších a že po jednotné kodifikaci budeme míti také snad jednotnější judikaturu při rozsudcích pracovních soudů. Přáli bychom si, aby z tohoto zákona vyšlo lepší zabezpečení dělnického práva, než tomu bylo doposud. Nespokojíme se těšínskými jablíčky, chceme, aby se za řádnou práci dostalo dělníkovi řádně zaručeného práva a abychom na základě toho mohlo splnit demokratické předpoklady, které platí stejně pro všechny, a aby zejména tento zákon účinně řešil záležitosti z velké většiny sociálně slabých, jež by vzal v ochranu. Tím končím a prohlašuji, že pro předlohu zákona budeme hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Dvořák.

Posl. Dvořák: Ctěná sněmovno! Vládní návrh zákona o pracovních soudech, jehož autorem je sociálfašistický vůdce, ministr spravedlnosti dr Meissner, je dalším článkem v řetěze třídní zrady, kterou páší soc. demokraté a nár. socialisté na pracující třídě v Československu. Myslím, že je v úplné shodě politiky těchto dvou stran, že zpravodaji této předlohy zákonné je dr Mareš, sociální demokrat, a Svoboda, národní socialista. (Výkřiky nás. soc. poslanců: Ten zemřel!)

Pan dr Mareš zde zdůraznil, že zákon je prý výsledkem kompromisů a že v soc.-politickém výboru bylo prý jednáno, aby v Československu bylo o jednu ochranu více, o sociální ochranu pro zaměstnance a dělnictvo. Myslím, že již jméno samého autora zákona, dr Meissnera, stačí, aby dělnictvo bylo přesvědčeno, co znamená tato předloha zákona, neboť dělníci se přesvědčují denně v Československu o sociální činnosti soc. demokratického ministra spravedlnosti.

Kriminály v Československu jsou dokumentem tohoto sociálního cítění p. dr Meissnera. A jsou dokumentem hlavně pro nespokojené, nezaměstnané a hladové dělníky. Za justiční správy tohoto ministra kriminály v Československu nejsou pro podvodníky, zloděje a korupčníky vysokého slohu, jak to velmi názorně ukázal průběh jednání vyšetřovacího výboru se Stříbrným, jak to dokázala vláda s celou hlasovací mašinerií, kde milionové korupce, podvody a zlodějství byly zatušovány, ovšem z pochopitelných důvodů, poněvadž v této korupci a v těchto podvodech namočeni byli příslušníci t. zv. vládních stran. Kriminály v Československu plní se přirozeně dělníky, kteří se odváží volati po práci a chlebu, plní se funkcionáři komunistické strany, kteří vedou dělníky do boje proti politice hladu a bídy, kterou representuje tato vláda, v níž sedí 6 socialistických ministrů. Komunističtí poslanci jsou systematicky vydáváni ke kriminalisování, protože vyzývají dělnictvo k obraně, odhalují prohnilý a korupční systém v tomto státě. Tento charakteristický rys sociálfašistického vůdce, ministra Meissnera, přesvědčuje, že projednávaná předloha zákona o pracovních soudech má býti novou, legální zbraní buržoasie znemožniti obranu dělnictvu a legálně okrást dělnictvo.

Zákon o pracovních soudech má umožniti buržoasii úplně legální okrádání dělníků v mezích zákona ...

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám pana řečníka pro tyto výroky k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Dvořák (pokračuje): ... hnát další tisíce dělníků do Meissnerovských kriminálů a vytvořiti tak předpoklady k persekuci revolučního odborového hnutí. Sociálfašističtí vůdcové, z nichž jeden je autorem tohoto zákona, hledají cestu, jak před proletariátem zatušovat stále zjevněji a zjevněji jimi páchanou zradu. Soc. demokratičtí i nár. sociální dělníci s odporem počínají se odvraceti od svých proradných vůdců. Jejich aparáty v továrnách, jejich aparáty v dolech, ať jsou to organisační důvěrníci, ať jsou to závodní výbory, ať jsou to závodní rady, jsou stále víc a více bezmocny proti rostoucí nespokojenosti dělnictva na závodech. Dělníci poznávají denně v zápase o skývu chleba, že jsou to především vždy a za každých okolností sociálfašisté, kteří je zrazují od boje, uzavírají mizerné kolektivní smlouvy, dusí každou nespokojenost, stávkujícím dělníkům padají v zad, ba v poslední době jdou tak daleko, že úplně legálně, otevřeně organisují stávkokazectví. Právě tato situace dohnala vás k zpracování této předlohy, která má vám býti pomocnicí, abyste těm dělníkům, kteří ještě dosud věří té vaší fraseologii, kterou zde přednášíte, mohli namluvit, že ne vy dusíte stávky, že ne vy sankcionujete okrádání dělníků, nýbrž že soud tak bude rozhodovat a vy že jen v rámci zachování tohoto státu a jeho demokracie budete se tomuto rozhodnutí podrobovati.

Sociálfašističtí vůdcové srostli úplně s buržoasií, schvalují střílení do hladových dělníků a s cynickým smíchem tleskají buržoasnímu tlampači, který obhajuje zfašisovaný státní aparát z vraždy nezaměstnaných a hladu se bránících dělníků. Dokazují v konkurenčním boji s fašistickým buržoasním křídlem, že jsou ochotni činiti všechno, co si finanční kapitál v Československu bude přáti. Lipský sjezd soc. demokratů dokazuje, že sociálfašisté ve všech státech jsou stejni, že ve všech státech jsou odhodláni plniti všechno, co buržoasie toho či onoho kapitalistického státu na nich bude žádati. Na lipském sjezdu docela konkretně a jasně bylo to řečeno vůdci německé soc. demokracie. Když mluvilo se o rozkladu kapitalismu, když mluvilo se o rozporech, které vznikají v důsledku rozrůstající hospodářské krise, řekli tam vůdcové této strany docela otevřeně, že oni nemohou vésti boj proti hnijícímu kapitalistickému systému, nýbrž že musejí býti lékařem tohoto systému, to znamená, že budou dále plniti všechny příkazy buržoasie a na přání zaprodávati dělnictvo právě tak, jako ho zaprodávají v Československu od převratu.

Třídní rozpory v kapitalistických státech rostou den ze dne. Hospodářská krise staví před buržoasii průmyslovou i agrární úkol, jak hledati cestu z této situace. Buržoasie pěti šestin zeměkoule prostřednictvím svých exponentů, to jest svých vlád, hledá cestičky, ovšem cestičky jen pro sebe bez ohledu na to, bude-li v tom či onom státě kapitalistickém o statisíce nezaměstnaných více, bude-li dělnictvo hladovět čili nic. Hlavně bude hledat cestičky v tom směru, aby si zajistila své zisky a své třídní panství nad proletariátem. Tuto snahu jako v každém kapitalistickém státě vidíme i v Československu, zvláště za dvouročního trvání této vlády, ve které, jak jsem již poznamenal, jako historická nutnost sedí 6 sociálfašistických vůdců jako ministrů. Zákon o exportních úvěrech je takovou malou cestičkou k podpoře agrárního a průmyslového kapitálu na zajištění zisku, neboť stát přijímá garancie doslovně, jak zní, 75%ní za vyvezené zboží. Spekulace agrárníků a průmyslníků placeny budou z vydřených peněz na pracující třídě v Československu. Agrární buržoasie bude vyvážet pod státním pojištěním, že nepřijde o svoje zisky, zatím co statisíce dělníků v Československu bude zmírati hlady a jejich děti podvýživou. Průmyslová buržoasie veze se při tomto zákone s sebou. Jak to omlouváte? Že to činíte jen na podporu průmyslu v Československu. Průmyslová buržoasie říká, že jediné východisko z této situace, ve které se octla, je nalezení nových odbytišť. A teď si položme otázku: Kde bude hledati československá průmyslová buržoasie své odbytiště? Cožpak jsou tato odbytiště nějakým teritoriem, visícím ve vzduchu, které se prostě přitáhne a rozdělí mezi všechny kapitalistické státy, které je potřebují? Myslím, že v tomto případě není tomu tak. Toto hledání odbytišť má býti prostředkem k zatušování trhliny v celém kapitalistickém hospodářském systému. Cožpak mají druhé kapitalistické země dostatek odbytišť pro svoje průmyslové výrobky? Cožpak některý ten soused, na př. ten, o kterém neustále mluvíme, Francie, má odbytišť dostatek, že může svému Československu dáti kousek? Všechny kapitalistické státy, jak již jsem řekl, nesou důsledky příčin celého kapitalistického hospodářského systému. Všechny hlásají, že potřebují odbytiště, že mají překrvení průmyslu, v důsledku čehož jsou milionové armády nezaměstnaných dělníků ve všech kapitalistických státech. Co to znamená hledati, anebo říci budeme hledati pomocí zákona o exportních úvěrech odbytiště? To znamená, že je zde konstatován nový rozpor mezi zájmovými kapitalistickými skupinami jednotlivých kapitalistických států. Jak může čsl. průmysl v tomto rozporu, který můžeme nazvati počáteční snahou průmyslové buržoasie v Československu o rozpoutání konkurenčního boje o odbytiště, nabýti předpokladu, aby tento konkurenční zápas se zájmovou skupinou kapitalistů druhých kapitalistických států vedl? A tu, myslím, že před rokem pan dr Hodáč, který je tajemníkem Svazu průmyslníků, řekl to s tohoto místa jasně: Nový export našemu průmyslu zajistíme jenom tenkráte, budeme-li konkurenčně schopni. A abychom byli, musíme snížiti výrobní náklady.

Kde však spočívá jediná možnost - podle Hodáčů, podle Meissnerů, podle profesorů Macků, podle řady těch, kteří zde mluvili o příčinách hospodářské krise - snížení výrobních nákladů v průmyslu? Prosím, a to bylo konstatováno, jediná možnost, jak snížiti výrobní náklady a tím státi se konkurenčně schopnými, čili schopnými sváděti zápas o odbytiště, jest jenom v tom směru, jestliže snížíme dělníkovi mzdy. Tak to bylo konkrétně, úplně jasně zde řečeno zástupci průmyslové buržoasie - a pak to bylo potvrzeno i vámi, ať jste to byli vládní socialisté červenobílí, růžoví anebo méně růžoví.

Nyní se podívejme do všech odvětví čsl. průmyslu. Podívejme se do průmyslu hornického, sklářského, textilního, lučebního, kovodělného, keramicko-kaolinového! Co musíme konstatovati právě v této době a v této situaci? To, že ve všech průmyslových odvětvích snahou spiatých kartelů je snížiti mzdy dělnictvu. Víte velmi dobře, že v poslední době je generelní stanovisko ve všech odvětvích průmyslu, že je nutno snížiti mzdy, počínaje určitou kvotou a konče až u stanoviska padesáti procent, jako je tomu v textilním průmyslu. Zatím co životní potřeby na základě zákonů, které jste odhlasovali agrárním lichvářům v tomto parlamentě, ať to byla cla, míchání mouky, dovozní listy, vymílání mouky, míchání benzinu s lihem, horentně stouply, vidíme všeobecně generelní útok na snížení dělnických mezd. Průmyslové závody vydržují si celý aparát jenom z toho důvodu, aby snadněji, právně omluvitelně mohly okrádati dělníky. Dělníci se ovšem brání, jak mohou. Rudé odbory i komunistická strana organisují a mobilisují tento odboj dělnictva. Třídní rozpor denně roste a v této situaci zrada sociálfašistů, která se dennodenně víc a více odhaluje v plné nahotě, přesvědčuje dělníky, že v řadách těchto stran není pro pracující a pro vykořisťované místa. Nastává stav, o kterém jsem se zmínil.

A do této situace přichází sociálfašistický autor dr Meissner s tímto zákonem o pracovních soudech. Je to zákon, který je především namířen proti vedení hospodářských bojů, zákon, který je namířen na lámání stávek, zákon na zamezení jakéhokoliv odboje dělnictva, zákon, který má účel, aby dělnictvo nemohlo se brániti zbídačujícím plánům buržoasie, zákon, který má býti předpokladem k rozehnání a znemožnění revolučních rudých odborů.

Podíváme-li se na složení takového soudu, konstatujeme, že je výrazem fašistických a násilnických method, užívaných den ze dne v tomto státě proti dělnictvu. Pracovní soud skládá se z předsedy, kterým je soudce z povolání, a z přísedících. Tito jsou z polovice jmenováni ze zaměstnavatelů a z polovice ze zaměstnanců. Jsou však jmenováni ministrem obchodu v dohodě s ministry zemědělství a veř. prací.

Kdo budou tito přísedící v pracovních soudech? Jmenováni mohou býti jenom ti, kteří jsou navrženi tou či onou ústřednou odborových organisací. Mohou to býti také zaměstnanci těchto odborových organisací, to znamená ústřední nebo obvodní tajemníci.

Co je to za vládu, která bude rozhodovat o složení pracovních soudů? Je to vláda protidělnická, vláda proti pracující třídě. Je to loutka v rukách finančního kapitálu za souručenství vládních socialistů. Buržoasie a sociálfašističtí odboroví bonzové, kteří stejně bez soudů škrtili boj dělníků, hasili nespokojenost, verbovali stávkokaze, ti budou seděti jako rozhodující element v těchto pracovních soudech.

Budou v těchto pracovních soudech seděti skuteční zástupci dělnictva, budou si voliti dělníci své zástupce, budou si voliti nezaměstnaní svého zástupce do těchto pracovních soudů? Nikoliv. Klausule v předloze zákona říká úplně jasně, že odborové ústředny mohou navrhovati a z těch navržených budou teprve ti tři ministři, jak jsem je jmenoval, jmenovati přísedící, kteří mohou právoplatně rozhodovati. Tak jako ve správních radách finančních podniků za tučný bakšiš prodáván bude zde v těchto pracovních soudech dělník těmito přísedícími. Zkušenosti z rozhodčích komisí nám to úplně potvrzují. Co bylo vyhozeno dělníků, co bylo vyhozeno revolučních důvěrníků, a vždycky za každých okolností bylo přiznáno právo firmě, která tyto dělníky nebo důvěrníky vyhodila. Kdo bude souzen před tímto pracovním soudem? A tu říká klausule zákona. Vznikne-li spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo zaměstnanci a zaměstnavatelem, to znamená, vznikne-li stávka - tak to musím konkretisovat - jestliže některá z těchto stran interesovaných na tomto sporu může tuto věc předati k rozhodnutí pracovního soudu. Při sporu individuelním - to znamená hezky po dělnicku - okrade-li zaměstnavatel dělníka o částku, která není vyšší než 200 Kč, nelze se z takového rozhodnutí už vůbec nikam odvolat. Tento pracovní soud bude rozhodovati úplně s konečnou platností. A teď se ptám: Dělníci, kolik činí vaše mzda v této době? Uvedená hodnota 200 Kč znamená celý týden mozolné dřiny u 90 % dělnictva. Když soud rozhodne proti dělníkovi [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 36 této těsnopisecké zprávy.] je samozřejmé, že dělník spor prohraje a podle znění zákona nemá už nikam odvolání. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] To však ještě není dost. Bude-li odsouzen tento dělník, musí hraditi právní výlohy vzniklé z tohoto sporu a nebude-li mít, tedy se na něj prostě uvalí exekuce, to znamená, že má-li doma o lavici nebo židli víc, než mu zákon přisuzuje, tak se mu to bude prodávat. Takovým způsobem bude se jednati a taková je ta sociální ochrana, o které zde p. posl. Jos. Tůma, nár. socialista, tak nadšeně hovořil. To je ta pravá stránka práva, při kterém touto legální cestou bude okrádán o majetek ten, kdo již pozbyl práce a nemá možnosti výdělku a nemůže nalézti chleba.

Hromadné spory mezi zástupci dělnictva, t. j. odborovými organisacemi a zaměstnavatelem mohou býti na žádost některé z obou stran předány pracovnímu soudu a odklizeny smírem. Smír takový podle formulací v zákoně obsažených je závazný a platí 6 měsíců. Zkušenosti ze sporů řešených mezi dělnictvem a zaměstnavateli, které máme z Německa. Anglie, Norska, Australie, Italie, jsou nám dokladem, že pracovní soudy ve skutečnosti jsou zákonem stávkokazeckým, namířeným proti bojovným organisacím!

Kdy vzniká spor mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, aby podle zákona, jak zákon doslovně říká, vyšel z pracovního poměru, založeného na soukromoprávní smlouvě? Porušila-li ta či ona strana kolektivní ujednání, to jest onen soukromoprávní závazek, o kterém klausule zákona mluví, může ta či ona strana předati spor pracovnímu soudu.

Jaké jsou kolektivní smlouvy, které uzavírali ve většině případů z 95 % soc. demokraté a nár. sociální odboroví předáci? Nedávno, když jsem zde mluvil o poměrech dělnictva ve Škodových závodech, udělal jsem výtah ze smlouvy pro středočeský kovoprůmysl, o které prohlašoval jak Hampl, tak Šťastný, že je to jedna z nejlepších smluv v Československu vůbec. Podle této nejlepší smlouvy v Československu existující, podle klausule, v níž je dělník zařazen, dostává nejvyšší plat 4.30 Kč na hodinu, což činí po zákonných a firemních srážkách za 48 hodin 180 Kč. Ale to je u dělníka s nejméně osmiletou praksí. A teď pánové, kteří tvrdíte, že hájíte dělnické zájmy: má-li tento dělník 4 člennou rodinu a srovnáme-li dnes ceny životních potřeb venku, položme konkrétně otázku, může-li tento dělník s rodinou býti živ? To je dělník, který pobírá mzdu podle vašeho vlastního vyjádření podle nejlepší smlouvy v Československu vámi uzavřené. Minimální mzda podle této nejlepší smlouvy znamená u dělníka, který musí býti přes rok vyučen 2.20 Kč na hodinu, to znamená za 48 hodin 92 Kč. A to je, prosím, podle smlouvy, která podle hlásání "osvědčených vůdců dělnictva" znamená nejvýhodnější podmínky pro dělnictvo.