Předseda (zvoní): Dále je přihlášena ke slovu paní posl. Čižinská. Dávám jí slovo.

Posl. Čižinská: Zásadní stanovisko k projednávanému zákonu přednesl za klub komunistických poslanců soudr. Babel. Ke všem těm zákonům, které se projednávají, i k těm, které v kuloárech se pekou a nemohou se upéci, chci říci, že čím ostřeji se jeví rozklad kapitalistického řádu, čím jasněji ukazuje současná hospodářská krise neschopnost vládnoucí třídy, tím také bezohledněji snaží se kapitalisté převaliti důsledky této krise na pracující třídu. To úporné hledání východiska z dnešní situace, která jasně rýsuje buržoasii blížící se zánik jejího panství, samozřejmě nemůže míti jiný důsledek, než že buržoasie ve snaze zachrániti se vede útok na holé existence pracujících tím, že z toho mála, jež dělník za svoji pracovní sílu od kapitalistů dostává, ještě utrhuje.

Budu se zabývati poměry dělnickými v textilním průmyslu. Mám za povinnost říci stanovisko ne těch různých Bartoňů, Mauthnerů, Hernichů a Grábů, nýbrž stanovisko textilních dělníků k situaci v textilu vůbec.

V textilním průmyslu je zaměstnáno 250.000 dělníků a dělnic. Nyní v důsledku krise je nezaměstnaných 100 tisíc dělníků a dalších 100 tisíc pracuje omezeně, v mnoha případech také jen 2 až 3 dny v týdnu. Že úroveň dělnictva textilního i v době plné konjunktury, tedy v době, kdy se pracovalo plný týden, byla daleko za dělnictvem ostatních odvětví, kováků, horníků a jiných, je známo. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Nyní, kdy byla ještě více stlačena, přímo na úroveň čínských kuliů, přicházejí zaměstnavatelé textilní se svým stanoviskem a vyhrožují dalším zhoršením existence textiláků. Nedávno, asi před 7 týdny, bylo vydáno memorandum textilních průmyslníků, podepsané českým spolkem textilních průmyslníků, moravským vlnařským spolkem průmyslníků a všeobecným německým svazem textilním. V tomto memorandu žádají, aby jim na účet poplatnictva, t. j. pracující třídy, byly dány stamiliony v podobě vrácení dávky uhelné, dopravní a obratové a říkají otevřeně, že nevyhoví-li se jim, zavrou další řadu textilních továren.

Na valné hromadě textilních průmyslníků, konané 10. června, byl předsedou a mluvčím průmyslníků Bartoň-Dobenín, český obrvlastenec, hauzírující se svým vlastenectvím již za Rakouska, který má zámek přímo pohádkové nádhery a v jehož závodech vládnou tak fašistické poměry, že nesmí dělník s dělníkem takřka promluviti. Tento pan předseda zdůraznil, že krise v textilu není obdobná s předválečnými krisemi ", že vyhlídky na možnost vývozu jsou čím dále menší a že jen dobře vedené závody budou moci dnešní dobu překonati".

V pátek 19. června konala se v Praze na popud t. zv. dělnických organisací v ministerstvu obchodu porada, na které byly zastoupeny organisace zaměstnavatelské i odborové, organisace nár. sociální, soc. demokratické a křesť. sociální. Na této poradě podle zprávy "Českého slova" ze dne 20. června konstatoval vládní referent úplnou shodu názorů všech zúčastněných. Dohodli se textilní fabrikanti i t. zv. zástupci organisací dělnických, jaká mají býti učiněna opatření v zájmu textilního průmyslu, ve skutečnosti však v zájmu textilních fabrikantů. Krise v textilu má vésti k další kartelisaci závodů a slova p. Bartoně, že "pouze dobře vedené závody obstojí", znamenají, že v textilním průmyslu probíhá proces koncentrování na silnější hospodářské skupiny. Tento boj o to, která banka bude rozhodovati při tvoření nových společností, nyní v textilu probíhá a bude probíhati se zvýšenou ostrostí. Znamená to, že velká část závodů již zastavených nebude moci pracovati a že ještě další část závodů, které jsou technicky zaostalejší, bude vyřazena z výroby proto, aby firmy silnější jak technicky, tak i finančně, se mohly rozděliti o zúžené odbytiště na světovém trhu pro textilní výroby. Je lží vypočítanou na klamání dělníků, když se dnes tvrdí, že bude pomoženo textilnímu průmyslu, když podle chystaného zákona budou garantovány zahraniční úvěry ze státní pokladny, a je dvojnásobnou lží, když se tvrdí, že to bude ve prospěch textilního dělnictva. Textilbaroni žádají vrácení daně dopravní, uhelné i obratové, aby na základě těchto odpisů mohli na zahraničním trhu snížiti ceny výrobků. Žádají totiž odpisy za léta minulá, kdy již byly všechny tyto daně zakalkulovány při prodeji a oni je dávno shrábli do svých kapes. Tato ve skutečnosti dumpingová politika nepřichází po prvé. Dělnictvo dobře ví, že cukr, který tímto způsobem je prodáván za hranicemi za cenu výrobní 2.60 Kč, musí konsumenti v Československu platiti 6.20 Kč za 1 kg, t. j. konsumenti v Československu musí zaplatit za cukr vyráběný z domácí řepy nejen daň obratovou i dopravní atd., ale musí zaplatiti i všechny zisky cukrovarníků, o které přicházejí na zahraničním prodeji. A zrovna tak třetí argument, že se to děje na záchranu dělnictva, je úplně odmítnut tou skutečností, že právě nyní má dojíti k 50% omezení dělnictva v cukrovarech zaměstnaného. To je důkazem, že žádné presenty věnované buržoasií, ať už v podobě odpisů nebo vrácení nebo slevení daní nezachrání dělnictvu zaměstnání. Nezachrání proto, že příčiny krise spočívají v základě soukromokapitalistického systému, ve výrobní anarchii. Jasně se to jeví u textilního průmyslu. Textilní průmysl je zachvácen krisí. V přeplněných skladištích leží výrobky. Já kladu otázku: Má dělnictvo a pracující třída vůbec tolik těchto výrobků, kolik potřebuje? Nemá. Statisíce nezaměstnaných nemají se do čeho obléci, nemají prádla, dělnické ženy mnohdy musí rodinu nechat ležet v sýpkách, poněvadž nemají na převléknutí cíchy. Dělníci chodí do práce bosi, roztrhaní. Dělnici jsou roztrhaní a pro děti nemají matky ani košili na převléknutí. A při tom na 2000 rodin textilních dělníků a dělnic trpí následky úplné nebo poloviční nezaměstnanosti. Bude těmto dělníkům dána práce, když textilbaroni v podobě zahraničních úvěrů dostanou miliony? Zrovna tak jako 50% dělnictva cukrovarnického dnes je vyhazováno, přesto, že mají cukrobaroni vývozní premie a všecky ty výhody, o nichž se dnes jedná v textilu, zrovna tak podle receptu navrženého Bartoněm a Mužíkem budou dále zavírány továrny, které textilbaronům nejsou dosti aktivní. Zprávy uveřejněné jak v "Právo Lidu", tak v "Českém slově" ukazují jasně, že vedení organisací reformistických béře za své stanovisko průmyslníků textilních. Je ohromnou demagogií páchanou na dělnictvu, když tyto organisace všechny spouštějí nyní křik, že musí býti jednáno o navázání obchodních styků s Maďarskem. Vždyť právě jejich zásluhou byla odhlasována cla na obilí i dobytek, zákon o vymílání a míchání mouky. Byl to právě za národní sociály posl. Stejskal, bývalý textilní sekretář, a Zeminová, za soc. demokraty posl. Jaroš, kteří ve společné frontě s nár. demokraty i agrárníky hájili ve výboru zásobovacím i zde v plénu sněmovny prosazení těchto zákonů proti nám, komunistům, a odhlasovali tyto zákony přes to, že věděli, že v nejbližší době má to za následek vypovězení smlouvy s Maďarskem. Každý ví, že uzákonění jich muselo míti za následek celní válku s Maďarskem, která svými důsledky zasáhla právě textilní průmysl tak, že vývoz do Maďarska je snížen o 76% proti loňskému roku. Vývoj událostí dal za pravdu nám, komunistům, když jsme loni tvrdili, že prospěch z celních zákonů budou míti jen velkostatkáři a velcí sedláci, že drobní rolníci budou dopláceti na to stejně jako městští proletáři. A nyní humbukem, který reformisté dělali, má býti mezi pracujícími vzbuzeno zdání, že oni hájí prospěch dělnictva.

Krach provedený celním zákonem je důkazem, že i s hlediska kapitalistického byla to krátkozraká politika a že jako loni prodali sociálfašisté agrárníkům zájmy dělníků, tak letos stojí za zájmy skupiny průmyslníků. Zkrátka celý ten manévr, stavění zájmů dělnictva na šachovnici, zatím co se mají dát milionové presenty textilbaronům, ukazuje, že je to ohromný švindl.

Poměry textiláků nebyly nikdy záviděníhodné. V době nejvyšší konjunktury sotva stačil výdělek na krytí potřeb rodin. Silné konkurenci na zahraničním trhu s technicky vyvinutým textilem německým čelili textilbaroni tím, že v závodech od r. 1923 byla zaváděna nejtužší racionalisace. Výkonnost byla stupňována na nejvyšší míru a byly zaváděny prémiové systémy. Úkolová míra byla zvýšena, a buď zvýšením počtu strojů nebo překalkulováním úkolových sazeb byla šroubována výkonnost. Po celých desítkách byli dělníci označováni za méně schopné, aby bylo vynuceno snížení mezd. Když tímto způsobem byla znovu vybičována výkonnost, opět bylo strženo s mezd. Starší zapracovaní dělníci a dělnice byli vysazováni nebo propouštěni a místo nich přijímána byla mladá děvčata od 14 roků s polovičním platem. Za sebe menší chyby byli dělníci pokutováni 5 až 20 Kč, mnohdy i více. Tento systém pokut slouží k zastrašování dělníků, a u některých firem, jako u Mauthnera, Poláka, Parníka a řady jiných se přímo na pokutování dělnic ustálil. Při strojích zaměněny byly šajby a tím fabrikant vzal si ihned možnost, propočítati znovu mzdy. Režim popoháněčství zaveden byl tak, že dělníci jsou přímo hlídáni u strojů a za každé sebemenší vzdálení se jsou dresírováni. Ve frýdeckých továrnách pracuje dělnictvo za 80, 90 až 120 Kč za 14 dnů. Před 1 1/2 měsícem polila se jedna žena lihem a uhořela, druhá, matka 4 dětí, se oběsila ze zoufalství proto, že měla tak nízké mzdy, že nemohla z nich uživiti rodinu. V Náchodě u Mauthnerů vydělávají dělnice 40 Kč za týden, často jdou domů také bez haléře výplaty. V pražské továrně u Grábů, která je před uzavřením, protože si p. Gráb již hodně pomohl ze svých robotů, vlastní několik továren zde i za hranicemi, jsou takové poměry, že dělnice při platu 60 Kč vysílením přímo klesají. A totéž je ve východních Čechách, v severních Čechách i na Slovensku, v severní Moravě i v Brně. K tomu přistupuje stálé obmezování pracovní doby, takže dělnice, i když v nejlepším případě vydělá 140 Kč za týden a 3 dny v týdnu jde na hladovou dovolenou, má fakticky 140 Kč za 14 dnů.

Podle §u 82 jsou dělníci, kteří vysíleni racionalisačním tempem onemocní, po 4 týdnech nemoci vyhazováni na dlažbu. Ve strakonických fezárnách bylo na základě tohoto paragrafu v jednom roce 40 dělnic propuštěno z práce, takže nyní žádná dělnice, která je těhotná, neopováží se použíti zákona o nemocenském pojištění, ze kterého vyplývá nárok 6 neděl před slehnutím a 6 neděl po slehnutí na nemocenskou pokladnu. Stal se případ, že dělnice přišla v 5 hodin z práce a když v 7 hodin večer musel býti k ní k porodu zavolán lékař, prohlásila mu, že nesměla zůstati doma proto, že by byla vyhozena. Toto samozřejmě prospívá nemocenským pokladnám, poněvadž jsou zbaveny povinnosti, platiti dělnicím v šestinedělí a tím ušetří. Proto také lékaři nemocenských pokladen a nemocenské pokladny samy mlčí k těmto zjevům, které jsou čím dále častější. Dělnice je trestána §em 82 za to, že přivádí na svět nového člena lidské společnosti, nového robota. Nikdo z pánů humanistů, kteří mají sami milionové příjmy, nepozastaví se nad tím, že celé rodiny textilní jsou v hladových krajích zamořeny souchotinami a podvýživou, že žena textilačka rodí děti zamořené tuberou proto, že její stravou je po celý takřka život trochu kafe ze žita a brambory, že tito malí tvorové přijdou na svět se znamením hladu ve tváři. Kolik z vás, kteří dnes tady sedíte, vlastně, kteří byste tu měli sedět, abyste to slyšeli, rozčililo by se nad tím, kdyby vaše služka uhodila pejsánka, kterého máte doma pro luxus? A když statisíce rodin nemá možnost v pravém slova smyslu nasytiti své děti, nad tím se jenom pokrčí rameny a odbude se to frází, že tím vinna krise. Ne, krise nevznikla sama ze sebe, ani nespadla s měsíce, ta je zapříčiněna vaším kapitalistickým řádem, ze kterého vyplývá, že miliony pracujících nemají nejnutnějších prostředků, aby mohli ukojiti životní potřeby.

Na druhé straně shrabuje malá hrstka vládnoucích úžasné zisky. Proto textilačka, která celý život tkala třeba hedvábí a vyrobila tisíce metrů zboží, dnes, když je nezaměstnaná, nemá možnost ani koupiti dětem cajku na kalhoty přes to, že ve skladištích jsou nahromaděny tisíce balíků zboží, které čekají na odbyt.

O stavu textilních dělníků v severních oblastech dostala jsem tento dopis: Severočeská textilní oblasť rovná se hřbitovu. Ve Cvikově pracuje z dřívějších 2800 textiláků ještě okrouhle 2000 dělníků a ti jsou zaměstnáni částečně. Ve Varnsdorfě, někdejším středisku průmyslu kalhotových látek, jest 1500 úplně nezaměstnaných a 2000 zkráceně pracujících dělníků. Rumburský průmysl pokrývek a nábytkových látek je na vymření, 300 až 400 domácích tkalců, kteří pracovali v tomto průmyslu, je skoro bez vyjímky bez práce a nebude již moci nikdy za svým stavem pracovati. Mechanický průmysl tohoto odvětví je tak špatně zaměstnán, že všichni textiláci, pokud nejsou úplně nezaměstnaní, pracují zkráceně. Pletárnický průmysl v Krásné Lípě má okrouhle 1000 nezaměstnaných a zkráceně pracujících. Také zde možno pozorovat stálý pokles. V průmyslu pokrývek a nábytkových látek možno obzvláště pozorovati účinky celní války s Maďarskem. Textilní průmysl v hraničícím Sasku zaměstnával dříve okrouhle 4000 textiláků z Čech. Dnes je tam zaměstnáno několik dělníků. Oproti poválečné době bylo v tomto obvodě zastaveno ne méně než 67 závodů. Přes tuto ohromnou nezaměstnanost pracuje se v některých závodech přes čas. Ženy jsou zde pod hrozbou propuštění nuceny, aby v sobotu odpoledne čistily stroje. A výsledky udání na okresních úřadech jsou neznámé, poněvadž organisace nejsou nikdy vyrozuměny, co se z takového udání stalo. Ve spojení se stále větším zbídačováním v důsledku nezaměstnanosti podnikají zaměstnavatelé nejbrutálnější útoky na mzdy a zvýšení výkonnosti dělnictva. Snižováním mezd a racionalisací se situace den ze dne zostřuje. Při vší práci nemohou si dělníci koupiti ani to k životu nejnutnější. Týdenní mzdy ve výši 50 až 60 Kč nejsou žádnou vzácností. Pokutový systém okrádá dělníky při chybném zboží i o třetinu jejich mzdy. Mladiství dělníci v továrně na punčochy ve Varnsdorfu obdrží hodinovou mzdu ve výši 1.20 Kč.

Mzdy byly poznovu odbourány za souhlasu sociálfašistických vůdců a křesťanských farisejů, a to o 50% haléřového nebo drahotního přídavku. To v době, kdy ceny všeho zboží stoupají. Vůdcové sociálfašistických a křesťanských odborů, kteří se ve svých řečech stavějí proti odbourání mezd, dávají každý den ve spojení s podnikateli souhlas k jejich odbourání. V říjnu minulého roku oklamali tito vůdci své členy snížením cen a pomohli ve spojení s agrárníky zdražiti chléb. Sociálfašisté hrají dnes ve zbídačování dělníků kapitalisty úlohu katů.

Z 10.000 nezaměstnaných v severních Čechách jest jich 50% neorganisováno. Tito dělníci nejsou organisováni povětšině proto, že byla otřesena stálým klamáním reformistů jejich důvěra k organisaci, poněvadž v organisacích nevidí už nástroj k hájení svých práv, nýbrž nástroj zrady dělnictva.

Podpora těchto nezaměstnaných činí týdně 15 až 20 Kč. Před 25. únorem byla tato podpora sice mimořádně zvýšena z obavy před demonstracemi nezaměstnaných, dnes je však vypláceno povětšině jen 5 Kč týdně. Polévkové kuchyně jsou zavřeny, nezaměstnaní mají býti živi ze vzduchu. Veřejná stavební činnost v těchto okresích rovná se nule. Okresy a obce jsou bankrot. Okresu Rumburk bylo škrtnuto z návrhu na stavbu 60.000 Kč.

To je zpráva z německého území ze severních Čech, kde ceny živobytí předstihují mnohdy i ceny pražské.

Racionalisace nejen v severních Čechách, nýbrž i ve všech místech je tak vystupňována, že dělnicím nezbude mnohdy ani chvilka, aby mohly snísti kousek suchého chleba, který si s sebou přinesou. Každou chvilku u práce mají odměřenou. V trenčínské továrně, která patří společnosti podporované francouzským kapitálem a v níž jest jedním z hlavních akcionářů býv. ministr Mičura, takto slovenský velmož a vůdce lidové strany, musí dělníci, když jdou na záchod, vzíti s sebou hůl, aby se mohlo podle toho kontrolovati, že je někdo na záchodě a jak je tam dlouho. To je metoda úplně středověká. A při tom tentýž Mičura, který nyní zastává také úřad tabulárního soudce a žije přepychovým životem, posílá k zjištění poměrů dělníků v trenčínské továrně komisi, kterou jmenuje ze svých lidí, aby se nic na venek nedostalo. (Hlasy: To jsou t. zv. roduvěrní Slováci a při tom velcí vykořisťovatelé pracujícího lidu!) To asi dělá ve jménu lásky ke svému bližnímu, podle slov Krista. Dělníci přes ohromnou nezaměstnanost jsou nuceni v mnohých závodech k práci přes čas. Před 14 dny zjistila jsem v žilinské sukénce, že tam dělnice pracují v noční směně od 6 hodin večer do 6 hodin ráno za plat 90 až 110 Kč za 60 hodin v týdnu. Tyto dělnice se bojí odříci noční práci z toho důvodu, že by byly propuštěny z práce a tím ztratily možnost výdělku vůbec. (Posl. Stejskal: A kdo je v té továrně nejsilnější? Vaše organisace!) Ještě k tomu přijdu, pane Stejskale, kdo je tam nejsilnější. Tam jste nejsilnější vy.

A okresní úřady na Slovensku nejen nezakročí proti tomuto porušování zákona, nezakročí také reformistické organisace (Výkřiky.), ačkoliv strážci bezpečnosti (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) neustále brousí okolo "sukénky", nevšímají si toho, ale jsou ihned pohotově, jakmile se tam ukáže komunistický poslanec. Okresní úřad na Slovensku zakázal schůzi. Byla jsem intervenovati na tomto okresním úřadě a bylo mi řečeno zástupcem okresního náčelníka, když jsem protestovala proti zákazu schůze v žilinské sukénce, že prý si to firma nepřeje, aby se tam schůze konala. Byla jsem tam 29. května a když druhý den okresní náčelník se dověděl, že jsem byla v Žilině, zalarmoval okamžitě 70 četníků k žilinské sukénce v plné zbroji, aby ukázal svoji pohotovost. Celý čas může firma šlapat po zákonech, celý čas mohou býti dělníci terorisováni a pokutováni, to úřady nevědí. Slovenský dělník může býti celý čas nejhnusněji okrádán. Okresní úřad mlčí, nic neví. Ale přijíti tam komunistický poslanec, to stačí, aby byl celý státní aparát v pohybu na ochranu kapitalistické vydřidušské společnosti. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Jenomže pan okresní náčelník sklidil smích robotníků, protože den předtím jsme odbyli závodní schůzi, na níž jsme projednali s robotničkami, jak mají svůj postup zaříditi, takže horlivost četníků přišla pozdě. Ale to jest úkazem, jak státní aparát čím dále otevřeněji fašisticky postupuje. Ve strakonických fezárnách z 2300 dělníků bylo od minulé soboty propuštěno asi 500 dělníků a 500 dělnic. Zde nemůže zase říkat pan Stejskal, že jsou tam nejsilnější komunisté. Tam náhodou ve Strakonicích velmi často brousí tajemník Hofman a zástupci reformistické organisace, kteří říkají, že tam mají 800 členů. A snažili se o to, aby rudé odbory nesměly býti zúčastněny ujednání. O tom, myslím, že pan Stejskal velmi dobře ví. (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čižinská (pokračuje): Dělnictvo ve strakonických fezárnách vydělá si při tom velmi málo. Zároveň byl už dvakrát zdražen chléb. Organisace reformistů, sociální demokraté a národní socialisté, ve chvíli všeobecného útoku zaměstnavatelů říkají dělníkům, že je krise, že se nedá nic dělat. Dělníci se bouří proti reformistickému vedení. To by měl pan Stejskal vědět, co jejich vlastní členové jim říkají na jejich vlastních schůzích, poněvadž se bojí svolati závodní schůze, že by na těch závodních schůzích mohli mluviti komunisté. To jest ovšem argument, kterým odbývají dělníky, aby si dělníci nevynutili svolání závodních schůzí, na kterých by měly býti a musily býti projednány otázky textiláků. (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čižinská (pokračuje): A na volání dělnictva po svolání celozávodních schůzí odpovídají vaši funkcionáři z vašeho rozkazu, že prý jde o prestyž organisace, že se celozávodní schůze svolat nesmějí, že to mají vámi zakázané. Tak vypadá stav ve Strakonicích. (Posl. Stejskal: Jmenovat, kteří?) Ano, tak vypadá stav ve Strakonicích, o tom jste dávno informován vaším sekretářem Hofmanem, který tam tyto rozkazy společně se sekretářem Dvořákem a Sýkorou dává, poněvadž se bojí přijíti před dělnictvo. Ne zájem dělnictva, který žádá okamžitě spojit dělníky k boji za provedení hesla "Ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy", proti vyhazování spoludělníků, ale prestyž organisace je vám první, aby oni páni bonzové rozhodovali v dohodě se správou závodů, kdo bude propuštěn, a aby spoluúčinkovali v klidu při vyhazování dělnictva a při snižování mezd.

Ve Strakonicích však jsme také svědky toho, jak okresní úřad činí vše, aby dokázal svůj fašistický charakter. Po dva roky již každá veřejná schůze hlášená komunistickou stranou je zakazována okresním hejtmanem Bočkem. V době 2 let jen jednou byla tam povolena schůze, a to bylo v době, kdy tento p. hejtman byl snad se svým osobním přítelem posl. Beranem na honbě na Podkarpatské Rusi a nechtěl si starostmi o komunisty rušiti zábavu. Po 2 roky byl zde samovolně zakázán 1. květen.

Policejní orgány jdou zde tak daleko, že hostinským nařídily, že musí každou schůzi, i důvěrnou i členskou schůzi komunistické strany neb rudých odborů hlásit úřadům, a to dělají za asistence sociálfašistů na radnici. Hostinský Švehla, který má na náměstí hostinskou živnost, byl pokárán důtkou podle živn. řádu, a když musela býti po jeho odvolání tato důtka zrušena pro neudržitelnost, jsou vyšetřováni hosté, kteří hostinec navštěvují, jaké řeči se v hostinci vedou atd. Ačkoliv v každém hostinci mohou se podle zákona zdržovati hosté, poškozuje se mu živnost tím, že úřady se odvolávají na to, že se tam prý dělníci radí před demonstracemi.

Pan hejtman Boček a všichni tito pánové však mohou býti jisti, že ani tento teror nepomůže, že se dělníci pod vedením komunistické strany a rudých odborů budou radit dále a že povedou boj za zlepšení svých životních podmínek i ve Strakonicích, a že po boku celé dělnické třídy i strakonické dělnictvo bude bojovat jak proti vyhazování dělníků ze závodů a snižování mezd, tak i za odstranění vykořisťování a za osvobození celé dělnické třídy. Tak jako zde je dělnictvo vyhazováno a stojí proti němu fronta zaměstnavatelů, policejní aparát a reformisté tak je tomu i jinde. Buržoasie ví, co dnes, kdy chce řešit hospodářskou krisi úplným zbídačením dělnictva, pro ni znamená sjednocení dělníků pod vedením rudých odborů. Proto ty útoky na průmyslové svazy různými způsoby. Nedávno byli vyšetřováni funkcionáři průmyslového svazu proto, že prý byla v "Sozialdemokratu" uveřejněna nějaká denunciace - samozřejmě v "Právu lidu" též - a zatím co tyto organisace reformistické stále intervenují u ministerstva, aby jim byly schodky v pokladnách hrazeny ze státní pokladny, zatím co se jim tato úhrada různými způsoby poskytuje, aby mohly plnit svou roli v klamání dělníků, vyšetřují se funkcionáři rudých odborů a hledají se záminky k tomu, aby ministerstvo soc. péče mělo výmluvu, proč zastavuje výplatu podpor v rudých odborech. Dělníci však dnes už vidí, že pod vedením rudých odborů musí svésti boj nejen za vyplácení podpor organisovaným, nýbrž že musí důrazně vynutit odstranění celého gentského systému a vyplácení podpor všem nezaměstnaným. Jak pohotový je státní aparát při útocích na rudé odbory - a tu se nemohou sociálfašisté vymlouvati, že o tom nevědí, vždyť mají ve vládě 6 ministrů - je vidět z dalšího: Ve Dvoře Králové stávkovali cihláři. Četnictvo vidělo svou povinnost v tom, že vykonalo prohlídku sekretariátu průmyslového svazu bez jakéhokoliv soudního rozkazu. Ti lháři! - Byl prý prostě rozšířen leták, týkající se stávky. Tím četníci ospravedlnili přepadení sekretariátu. To bylo 18. května. Při prohlídce zabavili psací stroj, seznamy členů, kartotéky a korespondenci, vše, co v odborovém sekretariátu k činnosti je třeba. A to proto, že prý byl vydán leták stávkujícímu cihlářskému dělnictvu. Od 18. května t. r. jsou tyto věci drženy u soudu a úřady na vrácení jich mají času, jak je viděti, dost. To je důkazem, jak v zájmu zaměstnavatelů jest znemožňována činnost rudých odborů, které se staví v čelo dělnictva. Je znemožňována v dnešní době útoků na textilní dělnictvo proto, aby mohli přijíti sociálfašističtí sekretáři, národní sociálové i sociálně demokratičtí se svými lžemi, jako chodili dosud, aby mohli klamati dělnictvo. Právě ve východních Čechách je viděti, jak tyto organisace na učet bídy dělnictva pracují pro zaměstnavatele. Již po léta je tam prováděna racionalisace, ve většině závodů je smlouva kusem papíru. (Výkřiky posl. Stejskala.) Pane Stejskale, jak to vypadá u Mauthnerů, kde, jak se chlubíte, jest dělnictvo z 90% u vás organisovano? Tamější dělnice mi řekly, že berou platu 35 až 40 Kč za týden a že jsou u vás organisovány, a řekly mi, co tam dělají.

Již po léta v době největší konjunktury bylo v závodech přímo šílené tempo práce.

U firmy Pollak v době, kdy jsou dělníci po stovkách vyhazováni ze závodu, organisace nár. sociálů, soc. demokratů a křesť. sociálů podepsaly ujednání s firmou o tom, že se přistupuje na třístavový systém. Takto jednají organisace reformistické ve chvíli, kdy hauzírují, že pracují proti nezaměstnanosti, a v době, kdy tisíce dělníků jsou na dlažbě, podpisují úmluvu o tom, že přistupují na třístavový systém. Dělnice pracují na třech i více stranách, v sukárnách zvýšen je počet vijačů i špindlí, při tom objednáván nejhorší materiál a mzdy dělníků při zvýšené výkonnosti soustavně klesají. Racionalisace, kterou dělníci cítili na svém těle, byla prováděna zintensivněním dělnické práce, nikoli zlepšením strojní techniky. Je samozřejmé, že vyšší výkon žádá lepší výživu, aby vydaná energie člověka byla nahrazena a pracovní síla obnovena. Jenže tak, jak rostl pracovní výkon, byly současně snižovány mzdy tím, že byly překalkulovány mzdy jednotlivých druhů zboží a objednáván nejhorší materiál. A takovéto stlačování životní úrovně, prováděné v době konjunktury, umožňovalo textilbaronům na zahraničním trhu konkurenci s technicky vysoce vyvinutým německým textilem.

Podle zprávy "Práva lidu" ze dne 21. června 1931 z celkového počtu 230 poplatníků, kteří vydělávali přes 1 milion čistého výtěžku, bylo 99 osob textilníků, t. j. přes polovic textilních průmyslníků, jichž bylo celkem 193. A v této době, kdy samo "Pravo lidu" přiznává tyto výdělky textilních průmyslníků, vůdcové organisací jak nár. sociální, tak soc. demokratičtí křičeli, že v zájmu udržení zahraničních trhů musí býti dělnictvo hodné, že nesmí žádati zvýšení mezd a zlepšení kolektivních smluv, které se staly kouskem bezcenného papíru. (Výkřiky komunistických a čsl. nár. soc. poslanců.) Ujišťovali dělníky, že se musí spokojit s drahotní výpomocí, která v nejlepším případě činila 400 na rok, ale ve většině případů 300 Kč. Že fabrikanti pomocí špatného materiálu, (Hluk. Výkřiky.) překalkulováním cen, zavedením více stavů a zvýšením úkolových norem to dělníkům berou, to sice dělníci cítili na mzdách, ale frásemi reformistických vůdců byli zrazeni od vedení boje za zlepšení kolektivních smluv. Jak také mohli by vésti boj tito vůdcové proti racionalisaci, když osvědčený odborář soc. demokrat Hampl chválí racionalisaci jako pružinku pohánějící výkonnost. (Výkřiky komunistických a čsl. nár. soc. poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Dnes v době ohromné nezaměstnanosti využívají zaměstnavatelé situaci a nechtějí dělníkům ve východních Čechách dáti ani tu mizernou drahotní výpomoc a nár. sociálové a soc. demokrati, kteří zde mají svoje bašty, (Hluk. Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) nejen že nepovedou do boje dělníky za zlepšení poměrů, nýbrž naopak, protože na poradě, konané v pátek 19. června, vládní referent konstatuje úplnou jednotu názorů zaměstnavatelů a zástupců odborových organisací.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pí řečnici, že řečnická lhůta vypršela.

Posl. Čizinská (pokračuje): ... to znamená, že sice dělníkům jsou házeny radikální fráze na schůzích, když nespokojenost vyvrcholuje a hrozí nebezpečí, že by se sjednotili v jednotné frontě přes vaše hlavy, ale že v ministerstvu obchodu 18. června byla dána od těchže vůdců textilbaronům záruka, že se nic nestane, že mohou býti klidni. (Výkřiky komunistických a čsl. nár. socialistických poslanců.) Proto daly koalované svazy svým důvěrníkům příkaz, že na schůzích textiláků, které se nyní ve východních Čechách konají, nesmí mluviti zástupce rudých odborů, aby neukázal textilákům cestu k sjednocení, k nástupu do jednotné fronty za zlepšení poměrů. Dělníci ve východních Čechách uhájí své právo na drahotní výpomoc jen tím, když za zlepšení poměrů v továrnách budou sjednoceně vésti boj za všecky své požadavky. Nejen drahotní výpomoc, nýbrž vynucení si této drahotní výpomoci spočívá v síle dělnictva, v jeho postupu. (Výkřiky čsl. poslanců nár. socialistických a poslanců komunistických.)