Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

185 poslanců podle presenční listiny.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Dérer, dr Matoušek, Mlčoch, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 132. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi pp. posl. Geyerovi a Simmovi z rodinných důvodů, pp. posl. Halkemu, Platzerovi, Chobotovi, Chalupníkovi pro neodkladné zaměstnáni.

Nemocí omluvil se na dnešní schůzi p. posl. Jaša.

Došla oznámení o změnách ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Jana Tůmu za posl. dr Kalaše a posl. Skopala-Procházku za posl. dr Hnídka; klub poslanců čsl. strany lidové posl. Sedláčka za posl. Adámka; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte u. der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Viereckla za posl. Böllmanna; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Schuberta za posl. Geyera.

Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1275. Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích.

Předseda: Posl. Tyll a Hadek ve svých řečech ve včerejší 131. schůzi sněmovny pronesli výroky hrubě urážlivé.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti výroky ty ze zprávy těsnopisecké.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a technicko-dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 1202), kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímní předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 1243).

Zpravodajem výboru ústavně-právního je p. posl. Richter, zpravodajem výboru technicko-dopravního p. posl. Stašek.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji, posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Předložená osnova vládní má, jak už nadpis ukazuje, dvojí účel: Jednak zjednati závazkům z Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 vnitroprávní účinnost, jednak prozatímně do vydání nového jednotného zákona o jízdě motorovými vozidly upraviti některé předpisy automobilového a motocyklového provozu podle dnešních potřeb. Předloha upravuje jen věci, které netrpí odkladu.

Doposud platí u nás Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 11. října 1909, k níž přistoupilo Československo jako nový stát s právní závazností od 1. května 1922. Nová Mezinárodní úmluva z roku 1926, vyvolaná potřebami neobyčejně zvýšeného mezinárodního ruchu automobilového, byla námi ratifikována 22. srpna 1930 a ratifikační listina uložena v Paříži 20. září téhož roku, takže její závaznost pro republiku podle čl. 14 Úmluvy nastupuje dnem 21. září 1931. Současně byla k tomuto dni Úmluva z roku 1909 vypovězena. Dnem 21. září 1931 musí tedy býti závazky této úmluvy učiněny vnitroprávně závaznými. To jest vyjádřeno v §u 6 osnovy a je tím také odůvodněna naléhavost této zákonné předlohy.

Mezinárodní úmluva z 24. dubna 1926 obsahuje proti úmluvě z roku 1909 některé změny, souvisící s rozvojem automobilového ruchu a motorové techniky. Proti dosavadnímu jednotnému průkazu pro mezinárodní jízdu, tedy jízdu do ciziny, zavádí průkazy dva: "Mezinárodní osvědčení pro motorová vozidla" a "Mezinárodní povolení k řízení". Mimo to stanoví některé nové podmínky pro vydávání těchto osvědčení pro vozidla, týkající se výstroje vozidel a unifikuje označování nebezpečných míst na silnicích. §§ 1 a 2 osnovy recipují ustanovení Mezinárodní úmluvy, pokud jde o uvedená osvědčení. V §u 1 ústavněprávní výbor škrtl slova "a za podmínek" jako zbytečná.

Právní úprava jízdy motorovými vozidly spočívá u nás dosud na ministerském nařízení z 28. dubna 1910, čís. 81 ř. z., a v oblasti práva uherského na nařízení min. vnitra čís. 57.000/1910, na doplňcích těchto nařízení a potom na zákoně o ručení za škody z provozování automobilů čís. 162/08. Tyto předpisy dnes už plně nevyhovují. Motorová vozidla byla zdokonalena především technicky po stránce bezpečnosti a rychlosti, automobilism se stal jednou z předních složek dnešního hospodářského a společenského života. Názorně to dokazují cifry: R. 1910 počet motorových vozidel na území našeho státu nedosahoval ani počtu 100. R. 1922 byl jejich počet už 9.929 a r. 1930 100.474, při čemž ovšem za cizinou ještě stále pokulháváme. U nás připadá na jedno motorové vozidlo 145 obyvatel, ve Francii jenom 24. Automobilismus má před sebou ještě velké možnosti. Je na snadě otázka, proč vzhledem k takovým poměrům celý komplex právních otázek, souvisících s jízdou motorovými vozidly se u nás neupravuje jednotným a definitivním zákonem. Nutno konstatovati, že vláda na takové úpravě pracuje, že však pro nespornou obtížnost a delikátnost takové úpravy a množství křížících se zájmů návrh zákona ještě nenabyl takové formy, aby mohl býti předložen zákonodárným sborům. Sahá tedy osnova vzhledem k nezbytnosti časové, vyplývající z Mezinárodní úmluvy, a vzhledem k naléhavým potřebám dneška k řešení částečnému, prozatímnímu, provedenému nikoli přímo zákonem, nýbrž zákonným zmocněním. To je obsah §u 3.

Zmocnění toho bylo potřeba, poněvadž dosavadní vládní nařízení 81/10 bylo vydáno praeter legem, bylo recipováno u nás zákonem čís. 11/1918 a podle §u 55 Ústavy nebylo by možno bez zákonného zmocnění poměry ty, třebaže byly upraveny jen nařízením, znovu upraviti, poněvadž vládní nařízení možno vydati pouze k provedení zákona. Pochybnosti, které se vždycky vyskytují proti zmocňovacím zákonům, jsou v tomto případě vyváženy naléhavostí úpravy, kterou vyžaduje jak bezpečnost automobilistů, tak i bezpečnost chodců, dále prozatímností úpravy a tím, že konec konců jde o úpravu poměrů, které doposud upravovalo také jenom nařízení. Zvláště otázka přizpůsobení našich poměrů předpisům Mezinárodní úmluvy, úprava značek a rychlostí jízdy nemůže vzbuzovati žádné pochybnosti. V každém případě nutno očekávati od vládního nařízení jedině zlepšení dosavadních poměrů. Do ustanovení zákona ovšem nepatří odkaz na zákon, který se chystá, ale dosud neexistuje, a proto byla první věta v §u 3 vládní osnovy škrtnuta a paragraf začíná slovy "Vláda může.... atd."

Byla také provedena ve vládní osnově změna výrazu "vztáhnouti předpisy" a nahrazena slovy "rozšířiti platnost předpisů úmluvy uvedené v §u 1 i na jízdu atd."

§ 4 upravuje předpisy o trestání přestupků proti předpisům o jízdě motorovými vozidly. Umožňuje, aby okresní nebo policejní úřady zmocnily orgány moci výkonné, aby takové přestupky trestaly pokutami, vybíranými hned na místě. Tato úprava odpovídá jak potřebám rychlého vyřízení všech překročení předpisů, tak i požadavku rychlého provozu automobilového, který žádá co možná nejmenší zdržování při jízdě. Ustanovení zákona omezuje maximum pokut na 50 Kč, ukládá vládnímu nařízení stanovení pokut pevnými částkami na jednotlivé případy, takže nebezpečí libovůle veřejných orgánů určených k pokutování je omezena na míru nejmenší. Může jíti jen o přestupky nejmenší závažnosti a nespadá sem zejména přestupek rychlé jízdy, poněvadž tyto přestupky podle stálé judikatury našich nejvyšších stolic soudních náleží nadále soudu. Pro evidenci pokut zavádí se systém blokový. Postiženým osobám dává se možnost žádati, aby bylo zavedeno řízení řádné.

§ 5 zamezuje, aby pro týž přestupek, tkvící v povaze vozidla, mohla býti postižená osoba znovu trestána; a umožňuje dopravu vadného vozidla na místo, kde závada může býti odstraněna. Dává však také veřejným orgánům možnost zakázati další jízdu závadného vozidla. Ve vládní osnově byla provedena oprava tím, že slovo "tkvících" zaměněno správně "tkvícím".

§ 6 určuje počátek účinnosti zákona. Věta, že účinnost zákona přestává dnem, kdy nabude účinnosti zákon o jízdě motorovými vozidly, jako zbytečná škrtnuta, poněvadž se rozumí sama sebou (stejně jako při § 3). Krajní mez účinnosti zákona však byla ústavně-právním výborem pozměněna a zkrácena do 31. prosince 1932. Ústavně-právní výbor chtěl tím, stejně jako navrženou resolucí zdůrazniti naléhavost celkové úpravy všech poměrů souvisících s jízdou motorovými vozidly.

V názvu zákona bylo slovo "prozatímní" zaměněno slovem "zatímné" jako slovem správnějším.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona se změnami, které provedl ústavněprávní výbor, schválila. Zároveň navrhuji z důvodů, které jsem uvedl, schválení připojené resoluce. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor technicko-dopravní, p. posl. Staškovi.

Zpravodaj posl. Stašek: Slavná sněmovno! Technicko-dopravní výbor projednal na své schůzi dne 11. června t. r. vládní návrh, kterým se má provésti Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly.

Jak p. zpravodaj ústavně-právního výboru dovodil, důvodem k podání tohoto návrhu je ta okolnost, že podle článku 14 a čl. 11, odst. D má nabýti nová Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly, upravená dnem 24. dubna 1926, pro Československo závaznosti dnem 21. září 1931. Tato nová úmluva obsahuje oproti úmluvě z r. 1909 řadu změn, jako na př. ustanovení o brzdách. Nadále pouze automobily o celkové váze větší než 3.500 kg musejí míti zarážkový mechanismus a býti opatřeny zrcadlem umožňujícím řidiči pozorovati, co se děje vzadu. Dále se nově předpisuje, že automobil musí býti opatřen tlumičem výfuku, kola automobilových vozidel a jich přívěsných vozů musejí býti opatřena obručemi nebo jinými, co do pružnosti jim rovnocennými přístroji, vnější kraje nábojů kol nesmějí vyčnívati z ostatního vnějšího obrysu vozidla, automobil musí míti vpředu i vzadu imatrikulační značku, dále má býti na vozidle na místě dobře přístupném a písmem snadně čitelným také výrobní číslo motoru, každý automobil musí býti opatřen výstražným přístrojem; zrušen však předpis, že to musí býti trubka o hlubokém tónu a že mimo osady mohou to býti signální přístroje podle národních předpisů a zvyklostí, automobil musí býti opatřen vzadu červeným světlem, u vozidel, schopných jezditi větší rychlostí než 30 km za hodinu, musí lampy účinně osvětlovati cestu dopředu alespoň na vzdálenost 100 m. Z ostatních ustanovení uvádím, že dosavadní mezinárodní jízdní výkaz, dosud společný pro vozidlo a řidiče, bude napříště upraven tak, že bude zvláštní osvědčení pro automobily a zvláštní povolení pro řidiče, a dále že smluvní státy budou si oznamovati zprávy nutné ke zjištění totožnosti majitelů mezinárodních osvědčení anebo mezinárodních povolení k řízení, když se stal jejich automobil příčinou těžké nehody, nebo shledá-li se, že se provinili proti předpisům o jízdě, a dále že se zavazují, že oznámí státům vydavším taková osvědčení nebo povolení, jména, příjmení a adresu osob, jimž odňaly oprávnění z těchto listin vyplývající.

Slavná sněmovno! Takové jsou asi nejpodstatnější změny nové mezinárodní úmluvy z r. 1926. Technicko-dopravní výbor při projednávání vládního návrhu ovšem jednomyslně projevil názor, že dosavadní naše interní předpisy o jízdě motorovými vozidly i po svém přizpůsobení poslední mezinárodní úmluvě jsou nedostatečné a nevyhovují modernímu vývoji automobilismu. Považme jen, že tyto interní předpisy spočívají na nařízeních z r. 1910, kdy počet motorových vozidel nedosahoval ani čísla 100, kdežto letošního roku jest jich daleko přes 100.000. Automobilismus byl tehdy v začátcích a předpisy, jež tehdy byly dány pro motorová vozidla, nijak dnes už nevyhovují.

Proto technicko-dopravní výbor připojil se jednomyslně k resoluci usnesené ústavněprávním výborem, v níž se vláda vyzývá, aby co nejdříve předložila k ústavnímu projednání návrh definitivního zákona o jízdě motorovými vozidly.

Podle našich informací jest návrh takového zákona až na několik sporných bodů vyřízen a bude možno v nejbližší době předložiti jej parlamentu. Technicko-dopravní výbor se usnesl, aby se tak stalo nejpozději do 31. prosince 1932. Do této doby bude platiti zákon, na kterém se právě máme usnésti. Poněvadž však dnešní rozvoj automobilismu vyžaduje neodkladně provésti některá zařízeni, schválil technicko-dopravní výbor zvláště § 3 zmíněné osnovy, podle něhož dostává se vládě zmocnění, aby do vydání nového automobilového zákona mohla měniti a doplňovati dosavadní nařízení, zvláště pokud toho vyžaduje ochrana bezpečnosti a udržení pořádku při dopravě na veřejných cestách. Po této stránce bude zvlášť nutno odstraniti dosavadní předpisy o maximální rychlosti jízdy motorovými vozidly, jež nevyhovují již praktické moderní potřebě; dále jest naléhavě nutno, aby dosavadní označování motorových vozidel, jež spočívá dosud na bývalých rakouských a uherských předpisech, bylo konečně přizpůsobeno novým mocenským poměrům.

Takové jsou asi hlavní zásady, na nichž spočívá předložený vládní návrh zákona o jízdě motorovými vozidly. Jako referent technicko-dopravního výboru dovoluji si žádati a navrhnouti slavné poslanecké sněmovně, aby tento návrh schválila i s resolucí, která byla doporučena panem referentem ústavně-právního výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li proti tomu námitek, přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru vyšetřovacího o návrhu posl. dr Stanka, Tomáška, Zeminové, Šamalíka, Tauba, Böllmanna, dr Lukavského, Najmana a druhů (tisk 967) na zřízení vyšetřovacího výboru (tisk 1278).

Zpravodajem jest p. posl. Koudelka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno! K návrhu posl. dr Staňka, Tomáška, Zeminové, Šamalíka, Tauba, Böllmanna, dr Lukavského, Najmana a druhů ze dne 18. února 1931 (tisk 967) usnesla se posl. sněmovna ve schůzi dne 6. března 1931, aby byl zvolen 24členný zvláštní vyšetřovací výbor, který by vyšetřil obvinění vznesená posl. dr Stránským proti posl. Stříbrnému ve 105. schůzi poslanecké sněmovny, konané dne 13. února 1931.

Vyšetřovací výbor zmocnil předsedu a zpravodaje, aby podle §u 28 jedn. řádu posl. sněmovny provedli výslechy svědků, opatřili a prostudovali důkazový materiál. Zpravodaji pak zvláště uložil podati výboru zprávu s návrhem.

Vyšetřování vedli ve vzájemné dohodě předseda a zpravodaj, částečně i zapisovatel. Když byli vyslechnuti svědci a shromážděn příslušný listinný materiál, byl pozván posl. Stříbrný, seznámen s obsahem obvinění a požádán o prohlášení. Posl. Stříbrný celkem čtyřikráte vyjádřil se ústně o obviněních, proti němu vznesených, načež mu byl předložen k prozkoumání výsledek šetření, na nějž posl. Stříbrný odpověděl pak ještě zvláštním písemným vyjádřením. Mimo to pozván byl posl. Stříbrný do plena vyšetřovacího výboru, provedena s ním konfrontace svědka inž. Černého a dána mu další příležitost, aby uvedl, co pokládá za vhodné ke své obhajobě. Návrhy poslance Stříbrného, pokud bylo uznáno, že s věcí souvisí, byly přijaty a k výsledkům ve zprávě spravedlivě přihlédnuto.

Vyšetřovací výbor omezil svá šetření na rámec, daný mu usnesením posl. sněmovny. K šetření v jiných směrech bylo by třeba dalšího zmocnění sněmovního.

Výsledek šetření podal zpravodaj v obsáhlé zprávě. Vyšetřovací výbor spolu s návrhem tu zprávu projednal a na základě toho všeho upravil pro sněmovnu své návrhy v konečné formulaci. Návrh vyšetřovacího výboru slavné sněmovně opírá se o právo a povinnost sněmovny k ústavní kontrole výkonné moci, dále o autonomní péči sněmovny, o vlastní čest a důstojnost. Nejde o to, aby sněmovna vyslovila rozsudek nad provinilým, to náleží řádným soudům, jde však o její právo vysloviti se spravedlivě o činiteli výkonné moci; je nepochybné, že sněmovna může uznati zásluhy takovéhoto činitele, jako může mu vysloviti svůj odsudek. Tím se nijak neprejudikuje event. rozhodnutí příslušných úřadů. Sněmovna má nesporné právo a povinnost nezávisle na činitelích výkonné moci vysloviti své mínění v takových případech, jak to plyne z jejího svrchovaného práva a odpovědnosti, daných jí ústavou.

Vyšetřovací výbor má za to, že přijetím jeho návrhů slavnou poslaneckou sněmovnou bude zajištěno, že vyšetřování bude dále vedeno příslušnými úředními orgány (Výkřiky komunistických poslanců.), že nad tím bude sněmovna bdít, aby bylo vyšetřeno vše, zjištění vinníci po zásluze potrestáni, přidrženi k náhradě škody státu způsobené a že budou učiněna příslušná opatření, aby se zabránilo opakování těchto zlořádů naší veřejné správy a našeho veřejného a politického života.

Vyšetřovací výbor vykonal vše, (Výkřiky posl. Čižinské.) co bylo v jeho silách a co bylo lze v poměrně krátké době vykonati, vědom si své odpovědnosti k republice a spravedlnosti, upravil své návrhy tak (Výkřiky posl. Čižinské.), aby byly spravedlivé a jejich přijeti posloužilo mravnímu a fysickému zdraví našeho mladého státu, k upevnění našeho parlamentarismu a k posílení myšlenky zdravé demokracie. Očekává, že slavná sněmovna uzná jeho práci, potvrdí tyto její vůdčí zásady a návrh jeho schválí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Koudelka (pokračuje): Skutečnosti, které na základě obvinění posl. dr Stránským proneseného byly vyšetřovacím výborem zjištěny, zejména skutečnost, že za úřadování posl. Jiří Stříbrného, jako ministra železnic bylo v uhelném hospodářství státních drah zneužíváno dodávek k vymáhání provisí, odůvodňují nepříznivé mínění o jeho počestnosti.

Vyšetřovací výbor navrhuje proto slavné poslanecké sněmovně toto usnesení:

1. Zpráva výboru vyšetřovacího béře se na vědomí.

2. Poslanecká sněmovna se usnáší postoupiti spisy vyšetřovacího výboru vládě, aby zařídila další potřebné kroky.

3. Současně ukládá se vládě, aby učinila rozhodná opatření, by zlořády ve státní správě, jakož i případné nepřístojnosti ve výkonu mandátů členů zákonodárných sborů v jakékoli formě prováděné byly potírány všemi prostředky.

4. Vládě se ukládá, aby v nejbližší době zabývala se takovou úpravou státního dodávkového řízení, jaká by zamezila porušování čistoty veřejné správy a poškozování státu.

Slavná sněmovno, prosím jménem výboru vyšetřovacího, abyste návrh tohoto výboru laskavě schválili. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut.

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Keibl, Krebs, dr Peters, Stříbrný, K. Procházka; na straně "pro" pp. posl. dr Stránský, Pohl, dr Luschka.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. dr Keiblovi.

Posl. dr Keibl (německy): Vážené dámy a pánové! Jen s velkým odporem vykonávám povinnost, která mi připadá jako zástupci mé strany ve vyšetřovacím výboru, abych zaujal stanovisko k projednávanému případu; neboť tento případ jest odporný, jak pokud jde o jeho objektivní stav věci, tak i pokud jde o formu, ve které se má projednávati. Mohli bychom se snad postaviti na stanovisko, že celá věc Jiřího Sříbrného jest věcí vnitřní české domácnosti, na které my Němci v tomto státě nemáme zvláštního zájmu. Domnívám se, že přece tento zájem zde jest, neboť již to, že jsme byli mírovými smlouvami připojeni k tomuto státu a že na jeho osudu, byť i proti své vůli, béřeme podíl a máme podíl, jest pro nás dostatečným důvodem, abychom zaujali stanovisko ke všemu, co se děje ve veřejném životě. A z tohoto důvodu tvrdím, že máme zájem - a to velký zájem - na tom, aby zdejší veřejný život byl očištěn a aby byl i mravně - řekněme pokud možno bezvadný. Proto máme jistě i povinnost, abychom zaujali stanovisko ke všemu, co se zde vyskytuje a co dokazuje, že věci zde ještě nejsou takové, jaké by měly a mohly býti, a abychom naše mínění veřejně projevili.

Budu se nejdříve zabývati formou jednání ve vyšetřovacím výboru. Jest to po prvé od založení tohoto státu, že se sešel vyšetřovací výbor, na nějž jest v jednacím řádu pamatováno jako na možný, i když nikoliv výslovně, a že zde projednával věci, které se hluboko dotýkají nejen osobní cti příslušné osoby, nýbrž musil zde odhaliti i škody ve veškeré státní správě, ba dokonce škody mimo ni v pojetí politických stran o tom, jak dalece účast ve vládě, fakt, že někdo ve vládě sedí, jest souznačný s možností a přáním získávati z toho výhody pro své vlastní kapsy.

Nejdříve musím konstatovati, že u věcí, které se zde posl. Stříbrnému kladou za vinu, jde o fakty, které všechny se staly před 5 nebo 8 lety nebo ještě delší dobou. Hned by se naskytla otázka: "Jak to přijde, že se tato věc vyšetřuje teprve nyní, že se teprve nyní najednou zdvíhá bouře rozhořčení, zatím co přece měli dosti času v minulých letech přemýšleti o tom, zdali to, co provedl ministr Stříbrný, co provedl posl. Stříbrný a co soukromník Stříbrný, dá se uvésti v soulad s veřejnou morálkou!" Vždyť vyšetřovací výbor po jisté stránce odhalil materiál, který sám sebou jest skutečně dostatečným důkazem, že jest ospravedlněný úsudek, obsažený v referentově zprávě, že jest odůvodněno nepříznivé mínění o počestnosti posl. Stříbrného, nebo kladně řečeno, že důvodně můžeme míti za to, že pan posl. Stříbrný byl poctivcem a rytířem počestnosti s velkými přestávkami. Myslím, že po této stránce má vyšetřovací výbor jistě pravdu, ale znovu se táži: "Jak to, že se přichází s tímto konstatováním teprve nyní po tak dlouhé době, zatím co přece již v minulosti všichni vrabci na střechách štěbetali, že to v české státní správě nejde všechno řádnou cestou, že veřejnost již dávno znala tato jména, která jsme uslyšeli ve vyšetřovacím výboru, že mohla uvésti i konkrétní fakty, že to nebylo naprosto žádné tajemství, nanejvýš veřejné tajemství, co se stalo předmětem tohoto vyšetřování, že bylo již dosti času a příležitosti se rozhořčovati a že teprve musil nastati rok 1931, aby se veřejně projevilo toto mravní rozhořčení." Každý, kdo to pozoruje, ví a zná ihned souvislost: Ve chvíli, kdy Jiří Stříbrný vystoupil z vládních stran, ve chvíli, kdy byl vyloučen z české národně socialistické strany, ve chvíli, kdy se osamostatnil, založil svou vlastní stranu a nyní z této nově získané posice útočil proti svým dřívějším přátelům, jedním slovem, ve chvíli, kdy přešel k oposici, bylo o něm rozhodnuto. Kdyby byl - tento úsudek jest beze všeho oprávněný - kdyby byl dále zůstal členem české národně socialistické strany, byl by ani pes nezaštěkal po tom, co udělal v minulosti. (Souhlas na levici.) To by mu bylo bývalo všechno předem prominuto, ba dokonce byl by dostal propouštěcí list pro veškerou budoucnost, tu by se nebylo nic vytýkalo jeho činnosti. (Výkřiky na levici.) Teprve nyní, když se stal nepříjemným, když se tedy stal nepříjemným Hradu a vrstvám, které se odtamtud podporují a navzájem podporují Hrad, nyní šlo o to, aby tento muž byl prostě odstraněn. Vždyť to není první, který se stal obětí tohoto střepinového soudu. Vždyť již před ním padli jiní. Chci hned konstatovati, že nemám naprosto žádnou příčinu ujímati se nějak pana Stříbrného a že chci naškrtnouti silnou čáru mezi ním a sebou, a že rovněž nemám naprosto příčiny, abych se snad ujímal pana Perglera nebo bývalého drogistického učně z Hodonína, který by to byl na konec přivedl skoro na polního maršálka, zatím co vedlejším zaměstnáním byl úkladný vrah a silniční lupič.

Ale, velectění, látku k přemýšlení naskytuje to, že vládnoucí zacházejí s těmito lidmi tak, jak by to vlastně jistě nemělo býti, a pochybuji, zdali konečný úspěch bude ten, jehož vládnoucí všemi svými činy vlastně chtěli a chtějí dosáhnouti.

Již dnes jest jisté, že se pan Pergler vrátí a bude se činiti a že se své činnosti nevzdá, již dnes jest také jisté, že pan Stříbrný bude dále dělati oposici a poněvadž tento muž má nepochybně dosti materiálu, snad více materiálu, než si představují určité vrstvy, pak přece budoucnost bude ještě dosti zajímavá.

A ještě něco jiného: Jak jest hodno politování a jak jest vždy nečisté dělati kata za jiné lidi, tak jest s druhé strany faktem, že politicky podezřelí, chcete-li, političtí odsouzenci, se v očích velkého davu stávají vždy mučedníky, že dostávají svatozář, které dosáhnouti jinak za jiných okolností by nikdy neměli příležitost. Vím na př., že již včera, nemýlím-li se, na Vinohradech konal pan Stříbrný velkou schůzi, která byla naplněna až do posledního místa a která jednomyslně dopadla příznivě pro p. Stříbrného, důkaz, že jistě dovede dobře zacházeti s duší lidu, a duše lidu jest nástroj, který, velectění pánové, jinak reaguje než vyšetřovací výbor a kde se nikdy neví, co na konec z toho vyjde. Může se snadno státi, že se v příští době úlohy změní a že dnešní obžalovaný a psanec převezme jednoho dne úlohu žalobce.