Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

175 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 129. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem na týden posl. inž. Jungovi pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí na týden omluvil se posl. dr Kalaš.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl. Kremsera.

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány tištěné odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1175. Odpověď vlády na interp. posl. Suroviaka a druhů o přeložení 22 zaměstnanců z obvodu brněnského ředitelství do obvodu ředitelství státních drah v Bratislavě a ohledně nesprávně rozdělených vlaků mezi jízdním personálem bratislavského ředitelství a personálem ostatních českých ředitelství (tisk 1095).

1217. Odpověď ministra vnitra na interp. posl. dr Szüllö a druhů ve věci lidí bez vlasti (tisk 1091).

1238. Odpověď ministra financí na interp. posl. Hadka, Jurana a soudr., o finančním shroucení, jež obec Hlubočky u Olomouce přímo ohrožuje následkem odpisů daní, povolených Akciové společnosti pro železářský průmysl a obchod "Moravia" (tisk 1087).

1244. Odpověď ministra vnitra a ministra soc. péče na interp. posl. Sedorjaka a soudr. o úředním teroru proti nezaměstnaným a jejich akčním výborům (tisk 1023).

Předseda: Počátkem schůze byl rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tištěný návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1259. Návrh posl. Jaši a soudr., aby obcím Ratiškovicím, Rohatci, Sudoměřicím, Petrovu (okres Hodonín na Moravě), dále Skalici Uh. na Slovensku, postiženým bouří a krupobitím, byla poskytnuta z prostředků státních vydatná pomoc.

Předseda: Přikazuji výborům živnostensko-obchodnímu, rozpočtovému a zahraničnímu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1242. Vládní návrh zákona o podpoře zahraničního obchodu.

Předseda (zvoní): Z překladu včerejší řeči posl. dr Sterna jsem zjistil, že použil několika hrubě urážlivých výroků, za které jej volám dodatečně k pořádku.

Posl. dr Stern ve své řeči ve včerejší 128. schůzi sněmovny pronesl výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, lit. m) jedn. řádu výroky ty vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší schůzi.

Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž je:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1061) zákona o státním vězení (tisk 1138).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší schůzi.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Vallo a Jos. Svoboda; na straně "pro" p. posl. Al. Beneš.

Dávám slovo p. posl. Vallo.

Posl. Vallo: Druhého tohoto mesiaca nebolo mi možné následkom použitia demokratických spôsobov parlamentu hovoriť o otázke soudr. Majora a strieľaní do robotníkov v Košútoch.

Po prevrate r. 1918 prichádzali na Slovensko ľudia, ktorí prednášali slávnostné reči o tak zv. oslobodenom Slovensku. Po tisíc rokov Slováci úpeli v maďarskom jarme a konečne prišiel osloboditeľ, prišiel rok 1918 a Slováci boli oslobodení. Dnes môžeme zistiť za dobu trvania republiky na oslobodenom Slovensku 25 mrtvých. Všetci títo mrtví padli pod guľkami a bajonetami českých četníkov.

Za Maďarska sa strieľalo do robotníkov v Černovej. Vtedy Černová sa stala eldorádom. Do Černovej vtedy chodili spisovatelia, advokáti a všetci možní ľudia, ktorí vyšetrovali prípad, ako došlo ku strieľaniu do robotníctva a roľníctva v Černovej. To sa robilo za absolutistického Maďarska, keď boli Slováci utlačení. Ale ako to vypadá dnes, keď Slováci sú oslobodení a rovnoprávni s národom českým? Do Košút nebol pripustený ani obhájca posl. Majora, do Košút neboli pripustění ani slovenskí spisovatelia, tedy vynímajúc vyšetrujúceho sudcu a vynímajúc četníkov nebolo nikomu možné vyšetriť prípad na mieste, ako sa odohral. Meštiacke noviny boly plné zpráv o tom, čo sa odohralo v Košútoch a kto na tom nese vinu. Avšak jestli sa zmienily komunistické noviny a chcely do veci dať jasno, boly konfiškované. Vtedy ani v tlači nebolo možné, aby komunisti hovorili jasne k otázkam košútskym. A je veľmi zaujímavé, čo sa stalo vtedy, keď na Slovensku celý rad schôdzí poriadala slovenská liga, keď protestovala proti utláčaniu Slovákov v Maďarsku. Isteže ako by Horthy neutláčal Slovákov v Maďarsku, veď on utláča tak iste maďarský proletariát ako slovenský. Ale tá slovenská liga sa nezmienila o tom, ani slovom neprotestovala proti utláčaniu Slovákov a Maďarov na Slovensku. O tom sa nezmienila a isteže keby bola chcela slovenská liga protestovať, mala možnosť protestovať proti utláčaniu Slovákov nie v Maďarsku to je vecou ministra Beneša, ktorý spí v rychlíku a v spacom vagone a chodí na medzinárodné konferencie, ten to tam môže vyjednať - ale v Československej republike. Jestli komunisti poriadajú demonštrácie, tak je to búrenie ľudu, ale jestli to poriada slovenská liga proti utláčaniu Slovákov v Maďarsku, je to v poriadku. Vtedy sa stavia špalír.

A zaujímavé: V Prahe, keď protestovala slovenská liga, pán dr Hodža, býv. minister Československej republiky, hovoril: My musíme siahnuť, keď to nepomôže, k represáliám. Oko za oko a zub za zub. Ja myslím a som presvedčený, že takú slobodu zaistí Horthy Slovákom v Maďarsku, že takým spôsobom aj Horthy bude vedieť nechať svoje četníctvo vyrukovať a strieľať do slovenského proletariátu, akým spôsobom to vie spraviť čsl. vláda, a myslím, že v tomto prípade Horthy nebude protestovať a prijme to heslo p. dr Hodžu: oko za oko a zub za zub. Isteže bude to špatne vypadať, že na to dopláca proletariát. Tedy k represáliám siahne. Takým spôsobom iste sa veľmi dobre dohodnú, takým spôsobom je možno, aby represálie boly na obidvoch stranách, že v Československu sa bude strieľať do maďarského a slovenského proletariátu a Horthy bude hovoriť: Oko za oko a zub za zub a bude to robiť tiež. Ja myslím, že asi tak by to vypadalo.

Ja som na začiatku podotknul, že všetky možné články a zanesenie jasna do veci sú konfiškované, ba aj teraz, keď stojíme pred procesom so súdr. Majorom, aj teraz je tu každá zmienka o procese konfiškovaná. Ba je konfiškovaný aj dopis zahraničným robotníckym a roľníckym dopisovateľom, ktorý vyšiel v medzinárodnej tlači, ktorý vyšiel vo viacerých štátoch, ale v Československu tento dopis bol od A až do Z konfiškovaný.

Píše sa v ňom:

K procesu slovenského lidu v Bratislavě. Soudruhům a bratrům, všem dělnickým a rolnickým dopisovatelům v Německu, Rakousku, Francii, Sovětském svazu, Americe atd.

Jak známo, 30. t. m. koná se v Bratislavě proces se soudr. Majorem pro košútské události. Tyto události mají veliký mezinárodní politický význam, proto se obrací ÚV děldopů níže otištěným dopisem na děldopy Německa, Rakouska, Francie, Sovětského svazu a Spojených států severoamerických, aby k těmto událostem, k procesu soudr. Majora zaujaly stanovisko. To se také týče i děldopů československých, aby proces a psaní sociálfašistického tisku o něm bedlivě sledovali a psali nám svá stanoviska. To se zejména týče dělníků socialistických a indiferentních.

V těchto dnech, 22. června, bude se u nás na Slovensku, v Bratislavě, konati velký politický proces, na němž bude souzen slovenský a maďarský proletariát československo-maďarskou buržoasií.

Co se stalo? Dne 25. května v obci Košútech na Slovensku stříleli čsl. četníci do lidu. Tři proletáři byli zabiti a celá řada dělníků těžce zraněna. Mezi zraněnými je také komunistický poslanec soudr. Major, vůdce slovenského proletariátu. V Košútech bylo stříleno do lidu proto, že zemědělští dělníci, kteří jsou dnes strašně vykořisťováni, dostávali mzdu 50 hal. až 1 Kč za hodinu, nastoupili stávkový boj pod vedením rudých odborů proti neslýchanému vykořisťování a za zvýšení mezd. Svým jednotným bojem dosáhli zvýšení mezd o 30%. Dne 25. května měli se tito zemědělští dělníci sejíti na své informační schůzi do Košút a vyhlásiti konec stávky. V poslední chvíli byla však schůze úřady zakázána. Dělníci se však sešli a tu do nich četníci [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu, vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 130. schůzi posl. sněmovny.) vypálili několik salv z pušek. Po Radotínu a Duchcově je to u nás v Československu v krátké době třetí případ střílení do bezbranného lidu.

Tak řeší vláda, v níž zasedá 6 socialistických ministrů, krisi, nezaměstnanost, hlad a bídu lidu. Ve všech místech této republiky roste nespokojenost a pracující lid chápe, že jenom pod vedením KSČ a rudých odborů lze bojovati úspěšně proti nezaměstnanosti, propouštění a drahotě. Kapitalisté a statkáři a sociálfašističtí vůdcové chtějí tento bojovný nástup pracujících za každou cenu znemožniti. A proto to střílení v Košútech. Ale vedle toho chtějí ještě proletariát, v tomto případě slovenský a maďarský, nadále zastrašiti a proto byl soudr. posl. Major uvězněn, posl. sněmovnou vydán a 22. června bude souzen. Bude souzen třídní měšťáckou justicí, jejímž šéfem je ministr spravedlnosti, soc. demokrat dr Meissner.

Tato událost není už jenom věcí slovenského a českého proletariátu, je věcí všeho mezinárodního proletariátu. A proto se obracíme k vám, soudruzi a bratři, děldopové a děldopky, roldopové, abyste svými pery psali do svých časopisů a napsali také nám, co o košútské události, o procesu soudr. Majora soudíte, a abyste tento proces pilně sledovali a pranýřovali tak jednání sociálfašistické vlády. Spoléháme na vaši, na mezinárodní solidaritu. Pryč s bílým a krvavým sociálfašistickým terorem! Všechno pro mezinárodní revoluční podporu proletariátu! Všechno za osvobození zdeptaného slovenského lidu! Ústřední výbor děldopů při "Rudém právu-Večerníku" v Praze, Československo."

Z toho bola konfiškovaná i výzva, ktorá sa vzťahuje k procesu súdr. Majora a je adresovaná robotníkom.

Znie takto: "Dělníci Slovenska před soudem. Koncem tohoto měsíce začne v Bratislavě přelíčení proti soudr. Majorovi, vůdci pracujícího lidu na Slovensku. Košútské krveprolití zapsalo význam tohoto procesu krví do dějin čsl. dělnického hnutí. Střílelo se na zemědělské dělníky, kteří ukončili vítězný boj. Střílelo se na ně, protože zvítězili a svým vítězstvím dávali příklad. Střílelo se na ně, aby byli zastrašeni zemědělští dělníci na Slovensku, kteří stojí před bojem a aby nebyl následován příklad zemědělských dělníků v okolí Košút (což se ovšem buržoasii nepodařilo). V Košútech se dělnictvu ukázalo, co může čekat, nechce-li se spokojiti s 50 hal. mzdy za hodinu. Podán byl nový důkaz toho, že přiostření boje kapitálu s prací nabylo takového stupně, že třída kapitalistů nevystačí již bez použití zjevného násilí.

Košútské krveprolití nabývá však stupňovaného významu ještě s jiné stránky. Také tentokráte znovu (jako v Duchcově) střílelo se v území utlačovaného národa výkonnými orgány českého kapitálu, ale v zájmu spojené buržoasie všech národností Československa, na dělníky, stojící v boji. Není to náhodou! Jako není náhodou, že ministr vnitra Slávik ve své řeči v parlamentě v souvislosti s košútským krveprolitím poukázal na národnostní politiku komunistů. Jedná se o akt krvavého útisku českým imperialismem proti maďarským a slovenským dělníkům.

Co z toho plyne? Střílelo se na zemědělské dělníky, kteří bojovali o práci, chléb a půdu: Musíme stupňovati boj za práci, chléb a půdu!

Střílelo se na dělníky, kteří šli na schůzi, aby se dověděli výsledek vyjednávání ve svém mzdovém boji: Musíme stupňovati boj za politická práva pracujících!

Střílelo se na maďarské a slovenské dělníky českými četníky: Musíme stupňovati boj proti národnostnímu útisku!

Tekla dělnická krev: Musíme zesíliti boj proti bílému teroru.

Do koho se střílelo? Do maďarských a slovenských dělníků, v jejichž čele stál jejich vůdce soudr. Major, jenž od mnoha let organisoval a vedl jejich boj přes nejdivočejší pronásledování, přes opětovné žalářování. A tak staví se na lavici obžalovaných se soudr. Majorem a košútskými dělníky všechen pracující lid Slovenska.

To je naše věc? Je to věc všech pracujících celé republiky? Je tomu tak; především je to věc českých dělníků a pracujících rolníků, kteří i při této příležitosti musejí dokázat, že nemají nic společného s utlačováním maďarských a slovenských dělníků, že jsou soudruhy maďarských a slovenských dělníků a pracujících rolníků v boji, že sami mají zájem na jejich osvobození. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Z ciziny dostáváme zprávy o revolučním tisku od proletářských organisací, od světoznámých osobností, že bratislavskému procesu věnuje se svrchovaná pozornost nejširších vrstev pracujícího lidu.

V den přelíčení budou zraky tisíců a desetitisíců v tuzemsku i v zázemí obráceny k soudu v Bratislavě. Již jen několik dnů dělí nás ode dne přelíčení. Zbrojte k revoluční solidaritě!"

Leták, ktorý mal byť vydaný na verejnej schôdzi, svolanej na piatok, i ten bol konfiškovaný. Zaujímavé je, že v tom letáku, keby sme hľadali podľa čsl. zákoníka trestného, nenajdeme žiadny trestný čin. Poneváč sa vzťahuje na proces súdr. Majora, bol konfiškovaný. Znie nasledovne: "Vláda kapitalistov za spolupráce sociál-fašistov prináša však stále ďalšie zbiedačovanie pre delnícku triedu."

Tedy to konfiškuje čsl. censor vtedy, keď denne môžeme videť nové a nové prepúšťanie robotníkov a nové a nové zatváranie továrieň a hnanie robotníctva do biedy a hladu. Vtedy sa nesmie písať o tom, čo tá dnešná vláda robí.

Na volanie hladových nezamestnaných odpovedala vláda československá v Duchcove paľbou do radov demonštrujúcich duchcovských delníkov. Nástup slovenského zemedelského proletariátu za vyššie mzdy, proti zvýšeniu vykorisťovania a národnostnému utlačeniu mal byť v krvi utlačený. Proletariát má byť zbavený svojich vodcov. Stejne ako sen. Stránský má byť komunistický poslanec Štefan Major dňa 30. júna postavený pred súd. Má byť súdený pre to, čo previedlo četníctvo v Košútoch na pokyn vládnych orgánov. Proti odsudzovaniu a žalárovaniu revolučných bojovníkov, proti biede, hladu a drahote, proti bielemu teroru a národnostnému útisku na Slovensku, za okamžité prepuštenie všetkých proletárskych väzňov v čele s Majorom a Harusom!

Tieto citáty sú konfiškované len preto, že sa vzťahujú na proces Majorov, aby robotníctvo, roľníctvo, sympatizujúce s komunistickou stranou, nemalo možnosť sa dozvedeť ani to, kedy proces bude, nemalo možnosť sa dozvedeť ani to, kedy je treba, aby opravdu vyšlo do ulic, aby demonštrovalo, aby svojim odporom proti utlačovaniu jak národnostnému, tak sociálnemu dalo výraz svojej biede, svojej nespokojnosti, aby robotníctvo vyšlo na ulicu (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.), aby na protest proti súdeniu súdr. Majora a ostatných dalo takú odpoveď, aby sa čsl. buržoazia zaľakla. V budúcnosti proletariát iste bude pripravený na tie veci. Nestane sa tak (Další slova byla usnesením přesednictva posl. sněmovny ze dne 19. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Al. Beneš. Dávám mu slovo.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Budiž mi prominuto, že používám této příležitosti, abych s těchto míst poukázal na některé případy, se kterými nelze souhlasiti. V těchto dnech proběhla denním tiskem na pohled nevinná zpráva, že na základě dohody čelných vývozců ovoce, a prý i s vědomím ministerstva zemědělství a zásobování lidu, založena byla společnost pod firmou "Čechofruct", sdružení čsl. vývozců ovoce. Stalo se prý tak proto, poněvadž zájemci se dohodli, všichni čelní exportéři ovoce bez rozdílu národnosti.

Zakládající kapitál této společnosti činí asi 5 mil. Kč a sestává z podílů po 10.000 Kč a jest prý plně upsán a hotově splacen, podle velikosti zvýšeného vývozu ovoce jednotlivých společníků, který měli v posledních letech. Pokud jsme informováni, čítá toto sdružení pouze 26 členů, z nichž největším podílníkem jest jedna německá společnost asi s 30 podíly. A ostatní členové mají podílů po jednom nebo po dvou."Čechofruct", tato společnost, má za hlavní účel regulaci exportu standardisovaného, tříděného a určitou značkou opatřeného kvalitního ovoce. Od toho očekáváno jednak zvýšení prosperity vývozu našeho ovoce, jednak zamezení ztrát morálních i materielních, nehledě na jiné výhody, které prý z působnosti "Čechofructu" vyplynou pro stát. Možná, že mnohý řekne, že lze něco podobného jen schvalovati, když podobná zřízení jsou již dávno ve druhých státech, zabývajících se vývozem ovoce.

Nechci zamlčovati, že snahy ministerstva obchodu vedly již dávno k tomu, aby nabídka, zvláště ovoce, byla soustředěna, jednak aby se čelilo obchodování obchodníků nereelních a neschopných, jednak aby se čelilo činnosti zahraničních obchodníků, kteří prodávají vyvážené zboží jako cizozemské a z části importují vytříděné k nám někdy přímo za lichvářsky vysoké ceny. Zpráva tato, poněvadž nebyla úplná a nebylo možno, aby bylo dostatečně vyloženo, proč ministerstvo obchodu tuto akci několika jednotlivcům tak rychle s příznivým výsledkem uskutečnilo, to je, že vyhovělo jejich zájmu, o který této společnosti hlavně šlo, monopolní výsady k exportu ovoce, rozrušila celou obchodní a živnostenskou veřejnost.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, žádám vás, abyste se držel věci, která je na programu.

Posl. Al. Beneš (pokračuje): Pane předsedo, já chci poukázati na jednu věc a chci použiti této příležitosti, jaká je dána jiným řečníkům.

Předseda (zvoní): Já vás na to podle jednacího řádu znovu upozorňuji.

Posl. Al. Beneš (pokračuje): Není divu, že postižení dosavadní exportéři a pěstitelé ovoce protestují co nejdůrazněji proti zásahu do jejich hospodářských interesů, neboť dotýká se velmi citelně jejich samostatných existencí a hospodářské neodvislosti. Správně vystihli, že nejde ani tak o prospěch všeobecného zájmu, ale že rozhodnutím ministerstva obchodu přispělo se zřejmě zájmům několika jednotlivců, sdružených v této společnosti, na úkor těch, kteří se až dosud poctivě živili pěstováním a vyvážením ovoce.

Že obavy těchto lidí nejsou bezpodstatné, je zřejmo jednak ze stanov této společnosti, jednak z toho, že tato společnost, aby znemožnila širšímu kruhu zájemců zúčastniti se podílově na této společnosti, stanovila vysokou hodnotu podílů, nehledíc na to, že společnost má hlavní zájem na tom, aby co nejméně podílníků bylo na ní účastno. Musíme zastávati stanovisko shodné s postiženými, protože máme vždy na zřeteli, aby nebyla podrývána možnost existence i hospodářsky nejslabších podnikatelů, a že naopak musí býti v zájmu státu, aby v rámci jeho možnosti bylo drobné podnikání co nejvíce podporováno hmotně i morálně, ježto velkokapitál již má své cesty k svému podnikání v našem státě tak upraveny, že netřeba míti tak velké starosti, jako dosud oň byly.

Naše ministerstva jsou na omylu, domnívají-li se, že docílí lepší hospodářské zdatnosti širšího okruhu malých podnikatelů, budou-li podporovati výhradně zájmy finančně silných jednotlivců na úkor ostatních. Máme za to, že výnos ministerstva obchodu s povolovacím řízením při vývozu ovoce je nepromyšlenou ukvapeností a že se dalo jednostranně informovat snad několika jednotlivci, sledujícími vlastní prospěch.

Tím více je nám s podivem, že ministerstvo obchodu, které sdílí náš názor, pokud se týče monopolu, a staví se zásadně na záporné stanovisko vůči jakékoli formě monopolisování, mohlo povoliti monopol pro vývoz ovoce společnosti, která si chce podmanit a v naprosté závislosti udržovat všechny dosavadní samostatné podnikatele. Nechtěli jsme prostě věřit, že by ministerstvo obchodu bylo něčeho podobného schopno a že by mohlo dáti povolení k něčemu, co tak mocně postihuje existence velikého počtu živnostníků a obchodníků, a že se jich dříve nedotázalo, jak na celou věc se stanoviska hospodářského i státního pohlížejí.

Zásada, která byla dána, na př., že za exportéra může býti považován jen ten, kdo exportoval v posledních letech nejméně 50 vagonů ovoce, je zřejmým útokem na obchodní zdatnost a existenční práva kapitálově slabších jednotlivců, poněvadž může býti právě tak schopným exportérem obchodník ovocem, který až dosud nevyvezl ani vagon, jako ten, který jich vyvezl celé desítky.

Dále je nemožná zásada, že rozdělování obchodnictva na reelní a nereelní se ponechává dobrozdání úřadů, neboť v obchodě se nereelnost vyřazuje sama; reelní obchodník dovede již najíti sám cesty ku potírání každé nereelnosti, poškozující jeho zájem.

Uvážilo min. obchodu před svým rozhodnutím, že obchodník, který exportoval ročně jen 20 vagonů nebo ještě méně a z toho byl poctivě živ, ztratí zásahem monopolní společnosti možnost svobodného obchodování, ale že ztratí i velká většina z nich rovněž navždy obchodní spojení s cizinou, vybudované za celá desítiletí?

Povolení dvou vagonů měsíčně je pro takového obchodníka almužnou a nepomůže mu, neboť třeba uvážiti, že čerstvé ovoce nedá se bez nákladného chladicího zařízení dlouho uskladňovati, neboť má-li dojíti na místo určení zdravé, musí býti co nejrychleji vypraveno. Musí-li však dotčený obchodník žádati dříve o povolení, než zboží nakoupí, je mu tím znemožňována nabídka, poněvadž neví, za jakou cenu má nabízet a jaké budou ceny, až obdrží očekávané povolení k vývozu. Je naprostou nemožností, aby obchodník zakupoval nejdříve zboží a teprve potom žádal o vývozní povolení, neboť při známé špatné pružnosti našich úřadů je více než jisto, že dříve než obdrží povolení, zboží se mu zkazí. Zrovna jako my, tak i nikdo z těchto obchodníků se nebude stavěti proti koncentrační formě vývozu, ale pod tímto slovem rozumíme koncentraci, která by soustřeďovala veškerý obchod, a ne aby podobná koncentrační forma vylučovala - kromě několika jednotlivců, tvořících monopolní sdružení - většinu již dávno zavedených obchodníků. Rovněž jsme pro standardisaci ovoce, které se beztak marně řadu let dovoláváme. Ministerstvo obchodu se patrně velmi klame, domnívá-li se, že monopolní společnost by standardisaci ovoce uskutečnila tak, jak si ji představuje. Standardisace jest především proti obchodnímu zájmu této společnosti, neboť samozřejmě raději bude sledovati cestu výhradně výdělečnou, ježto jí byla dána výsadní možnost exportovat a ježto si je vědoma, že cizozemský exportér je na ni výhradně odkázán. A tu jistě mně přizná každý, že obava, že tato společnost z těchto důvodů bude exportovat zboží horšího druhu, než tomu bylo dříve, jest jistě opodstatněna. Dnes každý exportér má zájem na tom - zrovna tak jako každý jiný obchodník - aby dodáváním jen dobrého zboží a kulantními podmínkami si zákazníka udržel. Oproti tomu monopolní společnost tento zájem míti nemusí a jest nebezpečí, že bude za drahé peníze dodávat zboží i špatné kvality a nehodnotné.

Uvádí-li se v důvodech, že poskytnutí monopolních výsad několika jednotlivcům děje se v zájmu povznesení produkce a docílení vyšších cen na cizozemských trzích, domníváme se, že je to ilusorní, neboť všude na celém světě tvoří se ceny podle poptávky a nabídky; menší nabídka vyvolává logickou nutnost vyšší ceny a naopak. Je samozřejmé, že tato společnost nebude nikdy pracovati jen z lásky k věci pro dobro všeobecné, nýbrž že vždy bude spíše počítati s tím, že sledujíc cíl výdělečný a jsouc bez konkurence, bude ve svém vlastním zájmu zásobovati trhy jen tak, aby její zboží nikdy netrpělo nízkou cenou.

Opak toho, na co jsem poukázal na trzích zahraničních, vyvine se logicky v místech produkčních. Jelikož nadbytek bude přesahovati potřebu, monopolní společnost bude alespoň teoreticky míti možnost producentovi diktovati cenu, za kterou dodávané zboží převezme, a ten bude nucen buď tomuto diktátu se podvoliti, nebo své zboží nabízeti na trzích zdejších za ceny nahodilé. Dále je též možno, že společnost, jsouc si vědoma svého mocenského postavení, bude producentu předpisovati, jak má zboží tříditi a baliti, ale jest otázka, kdo tyto výlohy, čili zvětšenou režii, producentu zaplatí a zda společnost u vědomí, že producent jest od ní závislý, nebude od něho požadovati hrazení všech těchto výloh, režii jeho zatěžkávající. (Posl. Horpynka: Pane kolego, snese tu kritiku koalice?) To není kritika koalice, nýbrž snaha poukázati na věc, se kterou nesouhlasíme a ve které chceme sjednati nápravu. (Výkřiky.) Také s tohoto hlediska když se na věc pohlíží, lze předpokládat, že společnost může svého postavení zneužívat do té míry, že bude od producenta požadovati zboží prvotřídní, dobře vytříděné a balené, ačkoliv mu bude platiti špatné ceny.

Máme za to, že ministerstvo obchodu všechny tyto důvody, které mluví proti monopolnímu postavení této společnosti, dobře neuvážilo. Svoji chybu přiznává v tom, že nyní, kdy společnost již funguje a na ministerstvo docházejí četné protesty z řad interesentů, slibuje jim, že otázku působnosti monopolní společnosti znovu projedná a sice za účasti nejširšího okruhu zájemců v anketách, které prý jednak svolá ministerstvo zásobování v zájmu spotřebitelském, zemská rada v zájmu producentů a ústředna obchodních komor v zájmu exportérů.

Teprve nyní tedy, kdy se ukázalo, že svým výnosem o povolení monopolního postavení "Čechofructu" u nejširších kruhů zájemců vzbudilo odpor, chce získávati informace na anketách? Teprve nyní, když povolovací řízení už dávno platí, když "Čechofruct" sám vynaložil kapitál na přípravu vývozní organisace, svolávají se porady? Co tím chce ministerstvo obchodu dosíci? Nic jiného nežli zmatek a roztrpčení obchodnictva, pěstitelů a exportérů, kterým těmito poradami nebude pomoženo a věci se spíše ještě více uškodí, nežli by se jí prospělo.

Naše obchodnictvo nedá se již chlácholiti nějakými sliby, že mu bude vycházeno se strany ministerstva obchodu co nejvíce vstříc. Obchodnictvo, které zrale uvažuje o zásahu ministerstva obchodu, nedá si líbiti, aby bez jeho vědomí a na jeho úkor byly dávány určitým jednotlivcům takové výsady, které ničí existence všech, kteří se vývozem a pěstěním ovoce zabývali.

Žádáme ministra obchodu, aby v této věci stala se radikální náprava v tom, že bude dána co nejširší možnost jak pěstitelům, tak dosavadním exportérům volného obchodu do té doby, dokud obchodní zásady "Čechofructu" a jeho působnost podle schválených již stanov nebudou odpovídati jak zájmu všeobecnému, tak i zájmu tohoto postiženého stavu. (Potlesk.)