Tak se věci mají. Tento zákon obsahuje však ještě zcela jiná ustanovení tohoto druhu. Jest ještě mnohem horší, než jsem to vylíčil, ačkoliv bychom se vlastně musili domnívati, že již horší býti nemůže. Ale nechci o tom déle mluviti. U tohoto ministra spravedlnosti a u tohoto státu jest samozřejmé, že všichni proletáři ve vojenském kabátě jsou vůbec vyloučeni z toho, aby byli uznáni za politické zločince. I když přečin nějakého vojáka má sebe více vyslovený politický ráz, zákon ho nechrání, naopak zachází se s ním jako se sprostým zločincem. Dožili jsme se přece takových případů a připomínáme jen případ, který zde kdysi uvedl bývalý posl. Haken, kdy důstojník vojáka zpolíčkoval a vynadal mu; poněvadž se odvážil říci proti tomu slovo, poněvadž si nedal klidně nadávati a dáti se políčkovati, byl odsouzen na několik let. Takový člověk se odsuzuje jako sprostý zločinec, zatím co důstojník podle zákonů pana dr Meissnera jest pravděpodobně ještě povýšen.

Ale to nejnádhernější, jádro tohoto zákona jest, že podle tohoto zákona jest stále zůstaveno soudci, že když někdo jest jako politický zločinec potrestán za politické provinění, že mu přece toto právo bylo odňato, prostě kárnou cestou. Stačí, když jen vězeň ve vezení samém spáchá nějaký drobný přečin proti domácímu řádu - naši lidé přicházejí přece na celá léta do káznice - a již zde jest možnost tomuto člověku odníti nejrozhodnější přednosti politického zločince a zacházeti s ním jako se sprostým zločincem. Nehledě k tomu, že i podle tohoto zákona zbývají případy, kdy se dokonce lidé, kteří jsou uznáni za politické zločince, olupují o jejich politická práva, kdy jim lze odníti volební právo atd., je samozřejmé, že skuteční političtí zločinci, kteří nejsou uznáni, bezevšeho mohou ztratiti svá čestná práva, svá politická občanská práva.

Příznačné pro ráz systému vlády a sociálfašistického ministra, který tento zákon vypracoval, a jeho strany jsou také ustanovení, která soudci, jak jsem řekl, umožňují, nýbrž jej nutí, aby v určitých případech s příslušnými osobami zacházel jako se sprostými zločinci. Jaké okolnosti se zde uvádějí? Uvádějí se zde všechny přečiny proti vojenským zákonům všeobecně, vojenská zrada, svádění k ní atd., pomáhání, podněcování k hromadnému páchání přečinů podle §§ 47 až 51 branného zákona atd. Dále vražda a těžká ublížení na těle, a nejen to, nýbrž i pokus o takové činy, samozřejmě i vyzvědačství a takové věci. Co to znamená? To znamená, že se zde třídní boj, a to třídní boj na nejrozhodnějších frontách, vyličuje jako sprostý zločin. Kdo bojuje za proletariát, především komunisti, revoluční dělníci, také ti, kdož bojují za sedláky a dělníky vůbec, s těmi se má, s těmi se musí zacházeti jako se sprostými zločinci. V těchto ustanoveních jest celý boj proti nebezpečí imperialistické války vylíčen jako sprostý zločin. Tíž pánové, počínaje od hlavy státu, od presidenta Masaryka až k ministrům a poslancům zde dole, přes ministra zahraničních věcí Beneše, kteří se stále tak chovají, jakoby byli láskou k míru samotnou, ale musejí míti svůj prach v suchu, poněvadž samozřejmě nejbližší válka bude válkou obrannou, tito pánové označují zde každý boj proti nebezpečí imperialistické války za sprostý zločin a ukazují právě péčí, kterou chovají pro tento bod, že rozhodně musí býti trestán přísněji, jak vážně to myslí s přípravami k nové válce, jak dobře vědí, že taková válka přijde a že tato válka bude válkou proti proletářskému státu, proti Sovětskému svazu. Mezi těmi, kdož pro tento zákon hlasují a kdož jej vypracovali, jsou především vůdcové sociálfašistických stran, kteří nás stále líčí jako utrhače, když prohlašujeme, že i oni připravují válku a především válku proti Sovětskému svazu. Ale když nám předkládají takové zákony, když pro takový zákon hlasují, když každý boj proti nebezpečí války představují již jako sprostý zločin, trestaný nejen jako zločin, nýbrž jako zločin sprostý, co to jest jiného než zřejmá pomoc a příprava imperialistické války, války proti Sovětskému svazu? Vidíme, že jest zde celý boj proletariátu o ulici a o shromažďovací právo zcela jasně vylíčen jako sprostý zločin. Čemu chcete rozuměti jako pokusu o čin, který může ohroziti tělesnou bezpečnost? Když dělníci vyjdou na ulici, když jim to fašistická vláda zakáže a dělníci přes to vyjdou na ulici a policie proti nim zakročí bodáky i puškami, jak se toho dožíváme denně, pak jest samozřejmé, že jest při tom možnost, že někdo snad bude na svém těle poškozen. Dožili jsme se toho, že se již třikrát střílelo na dělníky a jejich děti, na nezaměstnané a zemědělské dělníky, že dělníci byli zastřeleni. Zde se řekne, že jest to pokus, i když nikdo nebyl poškozen, pokus o takový zločin, jímž mělo býti způsobeno poškození na těle. Nebo když se řekne, že jde o poškození majetku ve větším rozsahu. Nejprve musíme počítati s tím - a přípravy k tomu byly učiněny pracovními soudy - že se dožijeme, že stávka v tomto státě bude zločinem; a stávka jest jistě činnost, kterou se majetek ve větším rozsahu ohrožuje. Pak bude stávka podle tohoto zákona nejen zločinem, nýbrž i sprostým zločinem, a s dělníkem, který stávkoval, třebaže to celá vláda se sociálfašistickými ministry a s odborovými tajemníky prohlásila za zakázané, bude se zacházeti jako se sprostým zločincem. Tak vypadá tento zákon.

Proti tomu stavíme svůj požadavek, který ovšem zde nepředkládáme jako návrh zákona, který však venku předložíme dělníkům, aby vybojovali provedení tohoto požadavku, požadavek: ven se všemi proletářskými vězni. (Potlesk na levici.) Žádáme, aby byli propuštěni posl. Harus a posl. Major, který má býti uznán vinným pro jejich vlastní krvavý zločin. Žádáme, aby byli propuštěni všichni, které uvěznili [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] proto, poněvadž bojovali pro zájmy pracujících. To jest v očích těch, kdož dovolují volně se pohybovati korupčníkům, seděti jim na ministerských křeslech, tak těžký zločin, že musí býti do žalářů ministra Meissnera zavřen ten, kdož bojuje o chléb a práci. Žádáme, aby byli propuštěni tito důvěrníci proletariátu, kteří nespáchali žádný zločin, kteří konají svou povinnost a bojovali proti zločincům. (Potlesk na levici.) Poněvadž víme, že se v kapitalistickém státě s těmi, kdož bojují za pracující, zachází jako se zločinci, žádáme také, aby byl vydán zákon, aby ti, u nichž proletariát ještě nemohl zameziti, aby přišli do vězení, aby bojovným nátlakem proletariátu bylo dosaženo, aby se tam s nimi nezacházelo jako se sprostými zločinci. Žádáme četných dalších výhod pro politické vězně, které přesahují míru toho, co jest zde na papíře uvedeno, ale nikdy nebude poskytnuto. Čeho žádáme ve svých návrzích, jest jen část toho, co mají v Sovětském svazu všichni vězňové, nejen političtí, pokud jde o svobodu a možnost k svobodné působnosti. Žádáme ovšem, aby se nedělal žádný rozdíl mezi vojíny a dělníky a sedláky, kteří nevězí ve vojenském kabátě. Žádáme ovšem, aby nikdo nesměl míti možnost odnímati politickým vězňům kárnou cestou práva, která mají jako političtí vězňové. Žádáme především, aby rozhodně všechny činy, spáchané v boji o požadavky pracujících a také v boji proti národnostnímu útlaku, byly uznány za politické provinění. Dožijeme se však toho, že zástupci potlačených národů, zástupci kapitalističtí a sociálfašističtí budou hlasovati proti našim požadavkům, že budou hlasovati pro to, aby se i s těmi zacházelo jako se sprostými zločinci, kdož jsou proti národnostnímu potlačování. Děláme jen jednu jedinou výjimku: to jest, aby ten, jemuž bylo prokázáno, že vědomě spáchal provinění, že poškodil zájmy pracujících a utlačených národů, což jest zločinem proti ohromné širé mase pracujících, proti největší části národa, nepožíval výhod politického zločince. Ten jedná v zájmu malé vrstvy vykořisťovatelů a potlačovatelů, s ním lze skutečně zacházeti jako se sprostým zločincem. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Tento zákon nepřichází nyní náhodou, právě jako vyšetřování ve vyšetřovacím výboru nepřichází nyní jen náhodou. Tyto obě skutečnosti, fašismus a sociálfašismus - to patří k tomu - a korupce, to jsou průvodní zjevy kapitalistického systému a především kapitalistického systému v jeho hnilobném stavu, ve kterém nyní jsme. A domnívám se, že se dnes množí známky toho, že jsme skutečně v období zhroucení prohnilého kapitalismu. Den ze dne a ze všech zemí jen se sypou Jobovy zprávy - s hlediska buržoasie. Z Italie, z Norvéžska, dokonce z Australie, kde vládne dělnická strana, a z nejrozličnějších zemí přicházejí zprávy o bojích mezi pracujícími a státní mocí, které mají již docela jiný ráz než boje před poměrně nedávnou dobou, a především přicházejí takové zprávy ze sousedního Německa a Polska. Domnívám se, že by člověk musil býti slepý, aby neviděl, co se zde děje. Na jedné straně jak buržoasie, poněvadž již nevidí jiného východiska, zostřuje svou loupežnou politiku na nejvyšší a nesnesitelnou míru, jak to vidíme v nouzových nařízeních Brüningovy vlády, a jak buržoasie zároveň zostřuje své prostředky k utlačování, aby mohla provozovati tuto loupežnou politiku, kterou vidíme v tomto fašistickém kursu Brüningovy vlády, při čemž právě v Německu můžeme tak zřetelně konstatovati, jak sociálfašistické strany, sociální demokrati pomáhají a spolupracují, spolupracují v čele na celé této politice loupeže a fašistického potlačování. Pod heslem menšího zla hlasují pro to a umožňují nouzová nařízení, o nichž sami musejí přiznati, že jsou nejneslýchanější loupeží na pracujících, na nezaměstnaných, na nejchudších, na sedlácích. Pod heslem menšího zla podporují tuto Brüningovu vládu, domněle, aby zabránili fašismu, zatím co každé dítě musí viděti, jak tato Brünningova vláda systematicky zavádí fašismus, jak tato Brüningova vláda na jedné straně operuje s Hitlerem a na druhé straně s těmito sociálfašisty, aby v pravé chvíli vyslala napřed jejich agenty podle toho, jak jich potřebuje. To vidíme na jedné straně. Ale na druhé straně vidíme také, jak trpělivost pracujících dochází, a to nejen pracujících, nejen nezaměstnaných a lidí na ulici hladovějících, nýbrž jak dochází i trpělivost sedláků, o nichž se kapitalisté domnívají, že věčně budou jejich věrnými spojenci a budou umožňovati jejich soustavu vykořisťování, pod kterou tito sedláci sami zahynou. Vidíme dnes, jak v Německu revoluční rozčilení zasahuje všechny vrstvy pracujícího lidu, vidíme, jak se tam skutečně připravuje lidová revoluce, ale nikoliv v měšťáckém smyslu, nýbrž pod proletářským vedením, lidová revoluce, která přes to bude zároveň revolucí proletářskou. Vidíme, jak toto rozčilení tak velice zasahuje všechny vrstvy lidu, že i poctiví lidé, kteří se účastnili fašistického hnutí, uznávají, že byli Hitlerem podvedeni, že on jest nástrojem buržoasie, kapitalismu, jejž oni poctivě nenávidí, a přiznávají se ke komunismu a veřejně prohlašují před celým světem vedoucí lidé hakenkrajcléřského hnutí v Německu: Uznali jsme, že komunismus je jediná strana, která nás zároveň s osvobozením ze sociální bídy osvobodí také z národnostního útisku, z otroctví a vykořisťování. Tak dnes vypadají věci v Německu. Nejsou to jen barikády a pouliční boje, o kterých se nyní čte v novinách a které snad povrchní pozorovatele upozorňují na to, co se děje, nýbrž když se na to podíváme blíže, co se děje ve všech vrstvách obyvatelstva, uvidíme, že Německo stojí před rozhodnutím: Buď zřejmá fašistická nebo proletářská diktatura, buď surové násilí, aby se hroutící se systém přece ještě udržel, aby došlo k novým válkám, k novému zmatku, nebo proletářské násilí, aby se uvolnila cesta lepší budoucnosti.

Konstatujeme-li to zde, pak nikoliv snad proto, abychom zde kapitalistům nahnali strachu. Myslím, že oni již sami cítí, co se děje. Konstatujeme-li to zde, pak proto, abychom upozornili pracující venku, že to neznamená jen, že se mají radovati, jak rychle to v Německu jde kupředu s bojem proletariátu, nýbrž že to znamená i vážné a odpovědné povinnosti pro proletariát v tomto státu.

Jsou mnozí, kteří si říkají, že v Německu se něco děje, kdo ví, jak rychle budeme státi před rozhodujícími událostmi, musíme býti připraveni na všechny takové případy. V takovém případě chtějí pan Beneš a všichni sociálfašisti užíti českých dělníků a sedláků ve vojenském kabátě k tomu, aby potlačili německou revoluci. Proletariát musí zde býti připraven, aby poskytl pomoci německé revoluci, neboť zde jde o mnohem více! Nejde jen o to, že dlužno býti připraven pro rozhodující chvíli, nýbrž jde o to, abychom poznali, že již nyní musíme učiniti vše, abychom umožnili vítězství německého proletariátu. (Potlesk na levici.) Na tom, co nyní dělníci a sedláci zde v Československu podniknou a učiní, právě tak jako na tom, co podniknou a učiní v jiných zemích, závisí, jaký průběh budou míti události v Německu a Polsku - kde se připravuje něco podobného. Boj proletariátu v jedné zemi není nezávislý na tom, co se děje v jiných zemích. Když němečtí dělníci pocítí a uvidí, jak docházejí zprávy dokonce z Italie, že dělníci vycházejí na ulice a zahánějí fašistickou policii, když uslyší, že i československý proletariát dovede bojovati proti své buržoasii, v Maďarsku, ve Francii, kde se bojovalo na barikádách, v Roubaix atd., v Polsku, pak bude německý proletariát ve svém boji posílen a upevněn, pak může v tomto boji snáze zvítěziti a to nám také pomůže snáze vésti náš boj a také v našem boji snáze zvítěziti. Právě proto jest v nynější době, kdy jest tak zřejmé, že se právě, když pozorujeme věci nejen v naší zemi, nýbrž když se rozhlédneme i dále, připravují světové dějinné události v nejbližší blízkosti, právě proto jest to nyní tak důležité, aby pracující pochopili mezinárodní solidaritu, aby pochopili, že jest i naší věcí pomáhati, když v Číně sovětská armáda vítězí proti Čankajšekovi, kdy v Indii sta milionů utlačených bojují proti dělnické vládě, která je národnostně potlačuje, že jest naší věcí především podporovati boj německého a polského proletariátu a pracujících ve všech zemích tím, že zostříme svůj vlastní boj, boj proti hladu, boj proti fašismu, boj proti nebezpečí imperialistické války, boj i proti této korupci, která jest průvodním zjevem tohoto celého loupežného systému, především boj o povalení tohoto celého systému. (Potlesk na levici.)

Množí se znamení, že brzy nastane den, kdy toto ovzduší, ve kterém dnes žijeme, toto ovzduší dělnické krve a korupčního smradu bude zahnáno a rozptýleno osvobozující bouří a kdy se vzduch vyčistí jako dnes v Sovětském svazu, kde se dožíváme dne vítězné světové revoluce, kdy učiníme konec celému smradu, celé bídě a celé nouzi. (Potlesk na levici.)