Čtvrtek 18. června 1931

Stříbrný se vlastně nehájil ve vyšetřovacím výboru ve své řeči vůči podstatě obvinění a usvědčení z korupční činnosti. Ani v nejmenším nehnul Stříbrný faktem, když byl vůdcem nár. sociální strany a v jejím zastoupení mocným a vlivným činitelem ve státě, že za této éry jeho vlády těžila a žila nár. sociální strana z korupčních peněz, jež hlavně obstarával jeho bratr František Stříbrný formou sjednávání dodávkových obchodů se státem, a že tyto dodávky státu umožňovala právě skutečnost, že Jiří Stříbrný jako vůdce nár. sociální strany byl ministrem a že tak přes vliv Jiřího Stříbrného měl František Stříbrný jako hospodářský podnikatel nár. sociální strany a jako bratr Jiřího Stříbrného přístup k obchodování se státem. Jiří Stříbrný o obchodech svého bratra velmi dobře a nejlépe věděl, musil o nich věděti, poněvadž se sám hájí, sám říká, že výtěžky z těchto obchodů plynuly do pokladny nár. sociální strany, že o nich věděl kde kdo a že se v ústředí a ve finanční komisi nár. sociální strany jednalo o výši výtěžků a o nutnosti dosíci při korupčních obchodech více. Tato věc je nejdůležitější a v té Jiří Stříbrný ani trochu fakty nepohnul. Stříbrný dále přiznal, že si od bratra peníze bral, a to veliké sumy; bral si od bratra peníze, o nichž věděl, že jsou z korupčních provisí, o nichž nejlépe věděl, jak k nim bratr přišel. Stříbrný shledává ovšem zcela správným, že místo toho, aby dal jako ministr bratra zatknouti jako zprostředkovatele korupčních obchodů, aby dal konfiskovati jeho nepoctivě získané peníze, bral obrovské sumy korupčních peněz od bratra i pro své soukromé potřeby, které by poctivými penězi uhraditi nemohl, a na vydržování svého tisku, svého novinářského výdělečného podniku. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Stříbrný dovoluje si ve své drzosti jedno demagogické gesto: obrací kapsy a říká: hleďte, já nic nemám, nic téměř nemá ani můj bratr. Stříbrný myslí, že se očistí, když dokáže, že všechny nepoctivé peníze, jež získal, již utratil a že již nemá nic. Stříbrný myslí, že se může tvářiti proti druhým korupčníkům lepším, když ukáže: Vy jste horší, já jsem nakradené peníze již utratil, kdežto vy nakradené peníze ještě máte.

Na koho chce Jiří Stříbrný tímto gestem působit? To, že dnes, pane Stříbrný - kdyby tady byl, řekli bychom mu to přímo - nic nemáte a že tak sebevědomě nabízíte manifestační přísahu, které se druzí korupčníci přirozeně bojí, to není dokladem vaší čistoty, to je pouze dokladem, že jak lehce jste peněz nabyl, tak lehce jste jich pozbyl. To je pouze dokladem, že jste zbohatlíkem, vyšinulcem, odrodilcem dělnické třídy, renegátem, tedy že jste z řad dělnictva a z životní úrovně dělnického pracovníka přešel na úroveň života vysoké buržoasie, života přirozeně krajně nákladného a hýřivého. Na vydržování života, který je veden v přepychových hotelích, jako je hotel de Saxe, který je zpestřován takovou zábavou, jako je hazardní karban, jako je pěstování závodních koní a lov medvědů, na udržování takového života je ovšem třeba hodně peněz a velkých zdrojů příjmů. Jestliže dnes, pane Stříbrný, obracíte prázdné kapsy a elegicky vzdycháte nad svou chudobou, pak to není naprosto žádné vysvědčení vaší čistoty, nýbrž je to pouze vysvětlením, proč tak usilovně a tak riskantně fedrujete svůj novinářský podnik, proč uplatňujete methody revolverového tisku, proč uplatňujete methody insertních podvodů. Avšak hlavně je to vysvětlením toho, že jste se dal pod praporem Národní ligy do služeb fašistického hnutí v Československu, snaže se touto cestou zabrániti své politické smrti a dostati se k moci, jejíž vnady a milosti jste poznal a od níž očekáváte mimo jiné i opětné naplnění své kapsy, jejíž prázdnotu stavíte dnes tak okázale na odiv.

K uskutečnění tohoto vzkříšení své moci a slávy potřebuje pan Stříbrný i jen trochu přijatelné a shovívavé řešení záležitosti tohoto vyšetřování. A k tomu také směřovala vlastně řeč pana Stříbrného. Pan Stříbrný, jak jsem řekl, ani se tak nehájil, jako více uplatňoval taktiku, donutiti své žalobce a soudce, aby mlčeli, aby to s tím vyšetřováním korupce příliš vážně nebrali a aby ve svém zájmu jeho, Stříbrného, raději nechali na pokoji. Stříbrný volil taktiku, jakou mu vnucuje situace, že jeho soudci jsou hlavně jeho spoluviníci a korupční soudruzi z národně-sociální a soc.-demokratické strany. Před soudem lidu, před soudem dělnictva s touto taktikou pan Stříbrný nikdy nepochodí!

My jsme viděli, jak pan Stříbrný postupuje! V obraně na nařčení pronesená nár. socialisty a soc. demokraty odpovídá Stříbrný prozrazením svých spoluvinníků z těchto stran a prozrazením řady afér, jež kompromitují národ.-sociální a soc.-demokratické vůdce a druhé strany. V plném rozsahu ovšem Jiří Stříbrný neprozrazuje vše, co ví. Na naše otázky, které směřovaly k tomu, aby řekl to, co ví, pan Stříbrný neodpověděl. Pan Stříbrný mnoho ví, on ví, kterým národně-socialistickým politikům vyplácel Frant. Stříbrný i individuelně peníze z korupčních pramenů. Ale Stříbrný je nejmenuje. Stříbrný ví, kteří zástupci politických stran jednali r. 1926 za řízení ministra Roubíka o rozdělení polského uhlí, ale Stříbrný je nejmenuje. Stříbrný ví, jak Bechyně sjednával s "Antracitem" dodávky uhlí, ale Jiří Stříbrný to Bechyňovi nevyčítá. Stříbrný ví, kteří politikové u něho jako ministra intervenovali za zvýšení nebo přijetí obchodních nabídek, ale nejmenuje je. Stříbrný ví, co má na svědomí Franke, ale pouze to naznačuje. Stříbrný ví, jaké obchody se Sichrovským dělal Jan Masaryk, ale neřekne to. Stříbrný ví, jak je bohatý Eduard Beneš a jak přišel ke svému obrovskému jmění, ale on pouze vyzývá Eduarda Beneše, ať on sám řekne něco o té věci,

řekne něco o svém bohatství. Kromě toho Jiří Stříbrný ve své řeči prozradil dvě nové skandální věci, o kterých ví. Prohlásil, že by mohl hodně povídati, jak byla rozdělena americká mouka, když mělo dojíti v popřevratových letech ke zrušení vázaného hospodářství. Dále prohlásil, že by bylo pro mnohé pány velmi nepříjemné, kdyby měl sděliti, co mu řekl jeho švagr Beran, jak dostal stavbu Jáchymova.

Prostě propukly nové dvě korupční aféry: Aféra s americkou moukou a aféra s Jáchymovem, nové dvě aféry, které se týkají socialistických a měšťáckých stran. Stříbrný dobře ví, jak to s těmito novými skandály bylo, ale když mu položíte otázku, aby otevřeně, jasně a plně řekl, co ví, neučiní tak. On mnoho ví, ale prozrazuje jen tolik, aby bylo jasno, co ví, a aby bylo jasno, že s ním do korupční špíny patří i druzí, jeho nynější žalobci a soudci. Vůči nár. socialistům a soc. demokratům postupoval a postupuje Stříbrný ve věcech korupce tak, že jim naznačuje, že ví více on o nich než oni o něm. Postupuje vůči soc. demokratickým a nár. socialistickým vůdcům tak, že je do řady korupčních afér pouze namáčí a namočené vytahuje na světlo a veřejnost, ale neutopí jich, poněvadž ví, že by si tím nepomohl, poněvadž ví, že když své žalobce a soudce v korupční špíně neutopí, nýbrž jen odhalí a pohrozí jim, vykupuje si tím možnost záchrany, pardonu a ututlání celé pře.

Ano, Stříbrný neřekne všechno, co ví o Benešovi, Frankeovi, Bechyňovi, Srbovi, Klofáčovi, kryje a zamlčuje jejich hříchy, chrání je, aby si vynutil pardon, aby se s nimi smířil na konec v duchu a jménu korupčního bratrství a solidarity. Toť celý smysl taktiky, kterou volil Jiří Stříbrný.

Jedna věc je však jasná. Věc vyšetřování korupcí Stříbrného stojí tak, že dnes nejde již jen o korupční aféry Stříbrného, nýbrž o korupční bahno celého sociálpatriotismu, representovaného nár. sociální a soc. demokratickou stranou. Vystoupilo se s korupcí proti Stříbrnému, ale při tom praskla řada korupčních afér druhých sociálpatriotických vůdců. Hnulo se s korupční věcí proti Stříbrnému, ale dopadlo to tak, že dnes stojí v plné nahotě přede vším československým dělnictvem a přede vší veřejností sociál-patriotické, sociálfašistické renegátství jako výlupek nejhoršího korupčnického příživnictví, zlodějství, mravní zkaženosti a cynismu. Třídní zradou sociálpatrioté r. 1919 začali a dospěli tam, že dnes i podle měšťáckých zákonů by patřili do kriminálu. Zradou začali, ve špíně korupce a zlodějství končí. Platí to především o nár. sociální straně, která by ráda od Stříbrného minulosti utekla. Ale Stříbrný, pokud jde o jeho korupční věci, patří a bude vždy patřiti k nár. sociální straně. Již ve vyšetřujícím výboru jsme řekli, že Jiří Stříbrný vyrostl z bahna nár. sociální strany v poválečné době stejně, jako z bahna nár. sociální strany před válkou vyrostl Šviha. Vedle Stříbrného a spol. ovšem z tohoto bahna rostou a vyrostli ještě mnozí korupčníci, kteří se ještě dnes mohou krýti taktikou: chyťte zloděje, kteří se dovedou skrýti a ztratiti v pokřiku a hluku, vyvolávaném z afér Stříbrného, ale kteří s úzkostí čekají, kdy se obrátí politická situace tak, že oni přijdou na řadu jako korupčníci, jako dnes přichází na řadu Jiří Stříbrný.

Jenom několik fakt, která jasně dokazují, že nár. sociální strana je těmito nynějšími aférami Stříbrného plně dotčena. Z provedeného vyšetřování vyšlo nezvratně najevo, že z výtěžků korupčních provisí Stříbrného těžila nár. sociální strana, že korupční peníze šly přes konto gen. tajemníka nár. sociální strany Šolce, že se i v dokladech a přílohách vyskytují jména Berkovec, Motyčka a druhých funkcionářů nár. sociální strany. Dále je faktem, že osmiletou dodávkovou smlouvou se Stejskalem uzavřel jako ministr dr. Franke, při čemž se prozrazuje, že z provisí při tomto obchodu šly 2 miliony na nár. sociální stranu. Kromě toho se ukazuje, že s uhlím obchodovat neodmítl ani předseda nár. sociální strany Václav Klofáč.

Nejskandálnější ovšem je věc s Ottou Petschkem, která se týká oněch 3 milionů, které Otto Petschek daroval nár. sociální straně. My jsme již slíbili ve vyšetřovacím výboru, že se postaráme, aby všichni dělníci a zvláště horníci zvěděli, jak nár. sociální strana zaprodala za 3 miliony německo-židovského uhlobarona nacionalisaci dolů a svůj boj proti Petschkovi a německo-židovským uhlobaronům. Horníci na severu Čech si budou moci teprve dnes vysvětliti všechny zrady, jimiž nár. sociální Hornická jednota srážela horníky, když na severu povstali proti Petschkovi a Weinmannovi. A skutečně dějiny třídní zrady neznají příkladu tak otevřeného a cynického kšeftu sociálpatriotické strany s kapitalisty, tak cynického prodeje socialistických principů, jako je tento případ s Ottou Petschkem. Představme si: Největší čsl. kapitalista a zároveň jeden z největších kapitalistických upírů v mezinárodním měřítku, uhlobaron Petschek, si za 3 miliony koupil vlasteneckou nár. sociální stranu s předsedou Václavem Klofáčem, (Výkřiky komunistických poslanců.) a zavázal si ji touto korupční koupí, že nár. sociální strana nejenom nebude žádati znárodnění dolů, nýbrž že její tisk nebude psát proti Petschkovi, který vyssává tisíce a tisíce českých horníků na severu Čech a který si z potu a krve svých českých a německých námezdných otroků nadělal tak obrovské jmění, že jeho přepychový velmožský život a jeho mrhání desetimiliony na výstavbu nejpřepychovějšího obydlí v Praze se staly pobuřujícím výsměchem bídě a chudobě většiny pracujícího obyvatelstva v Praze.

Ano, nár. socialistický tisk může nejlživěji a nejútočněji štvát proti revolučnímu dělnictvu, může štvát proti komunistické straně a Sovětskému svazu, ale nesmí napsati jedno křivé slovo proti německo-židovskému velkokapitalistovi, vydřiduchu Petschkovi, který pije krev tisíců českých horníků, protože Petschek daroval nár. sociální straně vkladní knížku na 3 mil. Kč.

Každý dělník musí za kšeft nár. sociální strany s Petschkem naplivati do tváře nár. socialistickým vůdcům a hnáti celou tuto stranu, stranu nejhanebnější třídní zrady a špinavého vlastenectví před svůj soud. Se stranou, která se zaprodává Petschkům a Weinmannům, nemůže míti žádný poctivý pracující člověk v Československu nic společného. Prostě: na pranýř a na soud patří se Stříbrným celá nár. sociální strana, ale v žádném případě nepatří zástupci nár. sociální strany na lavici soudců a žalobců, když se korupce vyšetřuje. My jsme to řekli ve vyšetřovacím výboru, že ani dr. Stránský není povolán za soudce a žalobce; nejenom proto, že je vůdcem nár. sociální strany, nýbrž proto, že je synem dr. Adolfa Stránského, předsedy správní rady Pražské železářské společnosti, která se z největší části účastnila oněch korupčních dodávkových obchodů, které zprostředkoval Stejskal a František Stříbrný.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že vaše řečnická lhůta již dávno minula.

Posl. Kopecký (pokračuje): Prostě bych mohl říci, jakou posici nyní zaujímá dr Stránský. Zaujal zcela jinou posici, proklamoval najednou úplně nový morální princip pro posuzování korupce. Poněvadž musí již dnes připustiti, že i druzí nár. socialističtí a soc. demokratičtí vůdcové umožňovali jako ministři a poslanci dodávkové obchody korupční povahy, prohlašuje najednou dr Stránský, že rozdíl rozhodující pro posouzení morálnosti, čestnosti a nečestnosti korupce je prý ten, zda výtěžky z korupčních obchodů jdou do pokladny politické strany nebo do kapes jednotlivce, vůdce, Dr Stránský prohlašuje korupce ve prospěch pokladny strany za menší hřích, za nic nečestného. Já myslím, že nad tuto novou thesi dr Stránského nemůže býti jasnějšího dokladu, jaký vývoj a krach politických mravních principů prodělal během poslední doby dr Stránský, tento horlivý obhájce měšťácké demokracie. Ovšem, že názory dr Stránského se naprosto a plně rozcházejí nejen s právním vědomím lidu, nýbrž i s morálními principy, které v měšťácké demokracii dříve platily a podle nichž korupční peníze, které jdou do pokladny politické strany a váží stranu, jsou horším zločinem, než když jdou k obohacení jednotlivce bez vlivu na jednání strany. Dr Stránský neučinil nic jiného, než že korupci politických stran prohlásil otevřeně za atribut a vlastnost měšťácké demokracie. My ovšem nebráníme, aby dr Stránský takový názor projevil, - pracující lid aspoň dříve prohlédne, - budeme však bojovati proti snaze tento názor vnutiti masám pracujícího lidu a legalisovati tak korupční zlodějny politických stran na účet poplatnictva a pracujícího lidu. Pracující lid spatřuje nejpříznačnější politickou stránku odhalovaných machinací právě v tom, že peníze z dodávkových obchodů jdou přes prostředníky do pokladen sociálpatriotických stran a že formou těchto obchodních zisků dostávají sociálpatriotické strany odměnu za zrazování zájmů dělnictva a udržují se jako lokajské opory třídní nadvlády buržoasie. Pracující lid bude proto nemilosrdně účtovat s každou korupcí, ať jejím nositelem jsou měšťácké strany nebo sociálfašističtí vůdcové. Proletariát musí zúčtovati nemilosrdně se všemi korupčníky a nesmí se dáti odváděti od svého důsledného boje demagogií. A demagogií jest v této chvíli, že nár. socialistický a soc. demokratický tisk prohlašuje, že Stříbrný bude odevzdán trestnímu soudu. Ale ve vyšetřovacím výboru se o tom trestním stíhání pánové již neodváží ani mluviti. Zpravodaj Koudelka formuloval závěrečný návrh své zprávy zcela v jiném smyslu, než jak zněl v jeho původní zprávě. Navrhuje dnes, aby se jeho zpráva vzala na vědomí, aby výsledek šetření byl postoupen příslušným úřadům a aby vláda byla vyzvána k předložení zákona o ministerské odpovědnosti. Návrh, aby ministerstvo spravedlnosti učinilo kroky k trestnímu stíhání, úplně zmizel.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, žádám vás po druhé, abyste nepřekročoval řečnickou lhůtu.

Posl. Kopecký (pokračuje): Hned budu hotov. Ne trestní soud, nýbrž jen příslušné úřady mají dostat výsledek vyšetřování. Prosím, jaké to jsou příslušné úřady? Je to trestní soud, státní zastupitelství? Nemáte odvahu to otevřeně usnésti. Formulace o postoupení výsledků vyšetřování příslušným úřadům je útěkem od prvního návrhu na trestní stíhání, stejně jako je krytím kompromisní návrh, aby vláda předložila zákon o ministerské odpovědnosti. Je to vše zbabělý útěk od ohlašovaného potrestání Jiřího Stříbrného. A my se ptáme dr Stránského: Kde je ten prokurátor, před kterého jste chtěl Stříbrného odtud hnáti, kterému jste chtěl Stříbrného odevzdati? Utekl jste od toho. Nemáte k tomu odvahy. Stříbrného korupční machinace jsou nezvratně prokázány a doloženy, ale vy nemáte vůle a odvahy ho za tyto činy hnáti otevřeně před trestní soud, kam patří. Na revolučního dělníka máte trestní paragrafy ihned, ale na vyloženého a usvědčeného korupčníka chcete zákon teprve dělat, ačkoli je jasno, že na korupční činy Stříbrného má trestní zákon několik jasných paragrafů, zakládajících těžké zločiny. Prostě Stříbrného nechcete trestat, chcete mu dáti pardon. Srovnáte zcela klidně se svým svědomím, že beztrestně pouštíte člověka, který se dopustil několika zločinů. Srovnáte klidně se svým morálním citem jako zákonodárci, že s vámi bude sedět, v "suverenním sboru demokracie" a že podle vás nejvyšší poctu v demokracii, poslanecký mandát, ponese nadále člověk, kterého jste usvědčili, že své poslanecké funkce a ministerské moci zneužil ke korupčnímu obohacování.

Proč jste obžalovali Stříbrného, proč jste s obviněními dělali tak demagogický povyk, když nyní nemáte vůle a odvahy Stříbrného trestat? Byla to pouhá komedie. Umožňujete, aby Stříbrný triumfoval a mohl se svým osvobozením operovat při agitaci pro fašistické hnutí. Pracující lid a dělnictvo však nezmatete. Každý dělník, i každý nár. sociální a soc. demokratický dělník, každý pracující člověk pochopí, jak jsme měli pravdu my komunisté, když jsme vás stavěli všechny na roveň Stříbrnému a když jsme vám říkali, že jste stejní, že si nemáte co vyčítati. Kdybyste měli čisté svědomí, kdybyste se Stříbrného nebáli, pak byste s ním naložili, jak si zaslouží. Ale vy pardonujete Stříbrného a tím se nejtíže usvědčujete, že jste stejní.

Pracující lid a dělnictvo má o tom, jak má býti se Stříbrný m naloženo, své mínění. Chce to, co zde žádáme my. Žádáme provedení všech opatření podle našich návrhů: okamžité trestní stíhání Jiřího Stříbrného, jeho zatčení a nejpřísnější potrestání.

Budeme trvat na uskutečnění všech našich návrhů, které sledují snahu, aby i všechny druhé korupčníky stihl trest, aby byli odhaleni všichni spoluvinníci Stříbrného, všichni, kdož se korupce účastnili, celý korupční systém měšťácko-politického života, na němž je zbudována měšťácká nadvláda a který příživnicky stupňuje vyssávání pracujícího lidu, aby nemohl existovati skandální zjev, že zatím co usvědčený korupčník může býti poslancem, jsou poctiví dělničtí poslanci mandátů zbavováni, aby nemohl existovati skandální zjev, že zatím co musí v bratislavském vězení úpěti soudr. Major, dělnický poslanec, za to, že vedl dělníky ve stávce, může se na svobodě pohybovati Jiří Stříbrný, usvědčený korupčník.

Budeme bojovati, aby všechny naše návrhy, které směřují k potrestání všech korupčníků, měšťáckých i sociálffašistických, byly splněny. My jsme se nikdy neoddávali domněnce, že vy, buržoasie a sociálfašisté něco opravdového ze své vůle vykonáte pro skutečné vyšetření korupce. Očekávali jsme, že budete se ze všech sil snažiti odhalování korupce lokalisovati a korupci krýti. Ohlašujeme také, že budeme i nadále volati dělnictvo, aby se za nás boj za odhalení korupce postavilo a aby si vybojovalo splnění našich návrhů, směřujících k odhalení korupce, zvláště návrhu, v němž žádáme zřízení vyšetřovacího výboru, složeného také z dělníků a rolníků, který by vyšetřil majetkové poměry všech bývalých i nynějších ministrů a všech poslanců od r. 1918. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Připomínám vám po třetí, pane řečníku, abyste nepřekročoval řečnickou lhůtu.

Posl. Kopecký (pokračuje): Ohlašujeme, že budeme burcovati dělnictvo, aby svému rozhořčení nad odhalením korupčních rejdů dalo výraz, aby povstalo, aby soudilo všechny korupční měšťácké a sociálfašistické příživníky a učinilo konec kapitalistickému řádu, aby svržením kapitalistického řádu vyčistilo vzduch, který jste zaneřádili zápachem korupční špíny vy, v jejichž historii bude vždycky případ Stříbrného hráti roli nejtypičtějšího zjevu. (Výkřiky poslanců komunistických).

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr. Stern.

Posl. dr Stern (německy): Zákon o státním vězení, který se zde projednává, jest důstojným protějškem a doplňkem k jednání ve vyšetřovacím výboru o korupci. Zákony, které se jako tento zákon vydávají k potlačování boje pracující třídy, sledují také vedlejší účel, totiž umožniti panujícím a jejich lokajským stranám a vůdcům nerušeně a bezpečně krásti. Tak tomu bylo s tiskovým zákonem, jenž byl vydán, když se na denní světlo dostaly první hanebné korupční aféry, tak jest tomu se zákonem na ochranu republiky a s četnými jinými zákony, které slouží nejen k tomu, aby pracující byli utlačeni, nýbrž i k tomu, aby tito pánové, Stříbrný a společníci, mohli nerušeně a bez překážky krásti. Komunisti, redaktoři, agitátoři, řečníci a komunističtí důvěrníci, kteří se odvážili Stříbrnému, když byl ministrem, vytknouti, že krade, kteří se odvážili případně označiti tehdejší soustavu, byli zavřeni, právě jako dnes posl. Tyll bude musiti seděti jeden měsíc, poněvadž se odvážil říci ministru spravedlnosti Meissnerovi, že jest korupčníkem. Tehdy byl totiž pan Stříbrný tak ministrem, jako dnes jest ministrem dr. Meissner; to znamená, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 129. schůzi posl. sněmovny.]

Tak jest tomu i při tomto zákoně zde. Nechci tvrditi - bylo by to podceňování zločinu, který se páchá - že se vydává jen proto, aby se chránila korupce. To jest jeden ze zákonů, které se vydávají, aby se umožnila celá politika hladu, loupeže, potlačování, i národního potlačování, fašismu a válečných příprav. Zároveň však i tento zákon slouží k tomu, aby se vypořádalo s těmi, kdož se odváží vystoupiti proti korupci. Na tomto zákoně lze pozorovati a konstatovati i typickou methodu, s jakou se právě nyní takové zákony dělají. Dožili jsme se v posledních dnech na četných zákonech, které byly vydány nebo se nyní vydávají, že nejtěžší útoky proti pracujícím, loupežné a potlačovací zákony, se vyličují jako velký úspěch v zájmu pracujících. Tento zákon zde se líčí jako zákon vyhovující moderní potřebě, zákon, který zavádí pro politické vězně právo, aby se s nimi jinak nakládalo než s obyčejnými zločinci. Ve skutečnosti jest to zákon, kterým se má umožniti, aby se politickým vězňům uloupilo ještě těch několik málo práv, která ještě dnes mají podle starých monarchistických zákonů. To jest právě tak, jak se již dnes zvláště v sociálfašistickém tisku vyličuje připravovaný zákon o obilním monopolu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jako zákon, jímž se má sedlákům pomoci a zároveň spotřebitelé hájiti před příliš velkou drahotou. To jest právě táž methoda, jako u zákonů týkajících se zaměstnanců. Fakt, že zaměstnanci budou musiti platiti příspěvky o mnoho procent vyšší, ačkoliv většina z nich nebude z toho míti nejmenší výhodu, tento zákon proti zaměstnancům, toto olupování zaměstnanců líčí zvláště socialistický tisk jako zákon ve prospěch zaměstnanců, jako vymoženost socialistických ministrů ve vládě.

Právě tak jest tomu se zákonem, který byl dnes položen na tak zvaný stůl sněmovny, se zákonem o vývozních úvěrech, zákonem, který celé řadě kapitalistů poskytuje nové miliony, zákonem, který zcela zřetelně ukazuje, že právě tak jako dodávky uhlí se toho zneužije k četným korupčním činům. Tento zákon se líčí jako zákon, jímž se má potírati krise, nezaměstnanost a pomoci pracujícím.

Právě tak jest tomu se zákonem o státním vězení. Tento zákon obsahuje četné skutečné výhody, které prý mají býti zajištěny politickým vězňům, nikoliv všechny, které jsou nutné, ale vždy se v tomto zákoně vypočítává celá řada výhod. Jen škoda, že zákon neustanovuje, že se politickým vězňům má těchto výhod skutečně dostati, nýbrž že zákon ve skutečnosti ustanovuje, že se politickým vězňům těchto výhod dostati nemá. § 1 tohoto zákona ustanovuje, co jest politické provinění. A toto ustanovení by bylo, kdyby při něm mělo zůstati, zcela přijatelné, všeobecně zcela přijatelné pro kapitalistický stát. Ale již v 1. odstavci téhož paragrafu se k tomuto ustanovení, co jest politickým proviněním, připojuje ustanovení, které ruší smysl tohoto paragrafu a znamená, že závisí na libovůli soudce, aby při každém libovolném politickém provinění neuznal je za politické provinění. Zákon jest tak formulován, že vůbec není politického provinění, při němž by nebylo podle zákona ponecháno na vůli soudce, aby mu neupřel politický ráz provinění. V tomto 1. odstavci §u 1 se již prohlašuje, že za politická provinění nelze považovati ta, která byla spáchána z nečestných a nízkých pohnutek. Víme, že jednání posl. Haruse, který nic jiného neučinil, než se postavil proti surovému zasáhnutí do shromažďovacího práva proletariátu, že takové samozřejmé konání povinnosti proletářského poslance bylo vylíčeno jako čin nízký a nečestný, že se s posl. Harusem zacházelo jako se sprostým zločincem a že se tedy tímto jediným ustanovením každé libovolné politické provinění může označiti za nepolitický, za sprostý zločin. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nejen že ten, kdož proti této korupci bojuje, bude zavřen, nýbrž podle tohoto zákona lze s ním ještě zacházeti jako se sprostým zločincem, tak zacházeti, jak se dnes zachází s posl. Harusem. A toto ustanovení zákona, které soudci ponechává na vůli, aby jednal podle své libosti, t. j. podle svého třídního pudu, aby vůči politickým proviněním skutečně užil té možnosti, že se s nimi bude nakládati jako se sprostými, toto ustanovení se ještě zostřuje, ačkoliv by již stačilo ke splnění vlastního účelu zákona, ještě se zostřuje posledním odstavcem, v němž se soudci nejen poskytuje možnost činiti totéž, nýbrž v němž jest soudce nucen s četnými politickými proviněními, s vysloveně politickými proviněními zacházeti jako se sprostými. Právě v tom se ukazuje vlastní úkol tohoto zákona.

Jak se věci dnes mají? Dnes platí staré rakouské zákony a tyto staré rakouské zákony jsou pro dnešní držitele moci, pro sociálfašistického ministra spravedlnosti, pro socialistické ministry a samozřejmě pro kapitalistické ministry příliš lidské v demokratické republice. Staré Rakousko přiznalo politickým vězňům jistá práva. Co se udělalo? V praxi se pokoušeli, ještě než tento zákon byl projednán, odníti politickým vězňům tato práva, nejen že se o to pokoušeli, nýbrž to i prováděli, tak nestydatě otevřeně porušovali zákon, aby politickým vězňům byla odňata práva, že dokonce nejvyšší soud tohoto státu musil to veřejně konstatovati a to zajímavým způsobem - což jest příznačné pro celé poměry - proti sociálfašistickému ministru spravedlnosti Meissnerovi musil kapitalistický nejvyšší soud konstatovati, že to jest oloupení politických vězňů o politická práva. Ministerstvo spravedlnosti vedlo spor, nebo správněji řečeno proti ministerstvu se vedl spor, bylo nuceno jíti před soud, poněvadž se obhájci dovolávali toho, že se s určitými proviněními podle starých rakouských zákonů má zacházeti jen jako s politickými. Co prohlásilo ministerstvo spravedlnosti - ovšem již dříve, než Meissner nastoupil svůj úřad? Prohlásilo, že tyto zločiny byly kdysi politickými zločiny, nyní však jim naše zákony daly jiná jména, poněvadž se tyto věci trestají nyní podle zákona na ochranu republiky a poněvadž tytéž zločiny v něm dostaly jiná jména, na př. také velezrada trestá se dnes podle zákona na ochranu republiky, proto prý to již není týž zločin jako ve starých rakouských zákonech, který byl označován jako politický zločin, a proto prý není zapotřebí tomu, kdo jej spáchal, poskytovati již právo, které mu bylo ve starém Rakousku samozřejmě přiznáváno. Toto stanovisko, které zde bylo zaujato, jest tím nehoráznější, že skutečně nejvyšší soud - a tu byl dr. Meissner již ministrem spravedlnosti, když bylo toto rozhodnutí proti němu vydáno - musil konstatovati, že jest nemožné. Zločin se nemění, změní-li se jeho jméno; byl-li zločin podle zákonů dříve platných politickým proviněním, jest i za dnešních poměrů politickým proviněním a proto dlužno s pachateli zacházeti jako s politickými zločinci. Podle tohoto rozhodnutí musila se aspoň některým z těchto politických zločinců zajistiti tato politická práva, musilo se s nimi aspoň poněkud zacházeti jako s lidmi a to dr Meissner nechce. U nejvyššího soudu může takový spor prohráti, poněvadž jeho bezpráví bylo tak zřejmé, že i tento kapitalistický soud nemohl jinak rozhodnouti. Ale on zde má sněmovnu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], která mu novým zákonem umožňuje, aby to, co činí proti zákonu, provedl nyní podle zákona jako slušný a počestný muž. Podle tohoto zákona zde lze každého odsouditi jako sprostého zločince a tak s ním zacházeti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], který dnes byl odhalen jako korupčník.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP