Žádáme, aby nám byla vrácena samospráva a připojujeme se ke každé akci směřující k tomuto účelu.

Pozemkové reformy se většinou užilo ke kolonisaci naší země, se kterou se zachází jako se zemí dobytou. Ožehavá věc peněžních vkladů v Polském Těšíně nebyla dosud přes nesčetná naléhání a zakročení vyřízena. Hospodářské krise se využívá k vyhazování hlavně našich lidí na dlažbu ať z dolů nebo z hutí nebo z jiných pracovišť. Místa ve státních úřadech jsou pro naše lidi úplně uzavřena. Na tato místa posílají se sta cizinců a náš domácí lid se musí s hořkostí dívati, jak mu cizinci odnímají od úst tvrdý kousek chleba. Ale nač se máme dále hrabati v těch našich křivdách a bolestných ranách? Vždyť je všichni dostatečně známe a cítíme na vlastní kůži.

Žijeme v poválečných dobách. Všude je plno neklidu, nejistoty a třenic. Nebezpečné podzemní proudy jitří a rozkládají společnosti, vybuchují na venek každou chvíli jako sopky. Vláda má léčiti bolesti a mírniti společenské protivy. Smím se tázati, je-li v zájmu státu v tak horečných dobách přilévati ještě oleje do ohně? Takovým přilitím oleje do ohně byl způsob, jakým bylo provedeno poslední sčítání lidu ve Slezsku, které způsobilo nové víry nespokojenosti a rozhořčení, odrážející se až za hranicemi naší republiky.

Na obzoru se hromadí hrozné mraky nad námi. Odvěký nepřítel Slovanstva vztyčuje hlavu. Pořádá "Anschluss", a 150.000 Stahlhelmovců defiluje před bývalými pruskými korunními princi ve Vratislavi. To jest hrozné znamení doby, sign um temporis -a volá, abychom procitli. Neboť jest již nejvýše na čase, aby byly odstraněny všechny závady, překážející úzké dohodě Československa a Polska.

Jak naší republice tak i Polsku hrozí společný nepřítel. Dějinná nutnost naléhavě nám diktuje utvoření společné fronty. Tento spolek však nemohl by býti úzký a srdečný, kdyby měl v sobě udusiti náš polský lid ve Slezsku, který jest živou částí polského národa. My chceme žíti naším vlastním životem, životem našich předků. Domáháme se rozhodně zajištění naší národní existence, domáháme se práv, která nám zajišťuje demokratická ústava československá, a tedy také škrtnutí ubližujícího a nespravedlivého sčítání lidu z prosince 1930, vypočítaného ke zkáze našeho lidu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Pánové, dnes, v době hladu a bídy, je na denním pořadu sněmovny vládní návrh vyrovnávacího řízení jako jednoho artiklu k usnadnění vydírání pracujících, k ochraně kapitalistického zřízení... (Posl. Richter: Nesporné řízení!) Vyrovnávací a nesporné, p. kolego! Vyrovnáváte se na účet pracující třídy, to je vaše linie. Místo abyste jednali o návrzích k zamezení drahoty a nezaměstnanosti (Výkřiky komunistických poslanců.), o zavírání závodů, o opatření práce a chleba nezaměstnaným, projednáváte návrh, který je cynickým výsměchem vší bídě a hladu v Československu. (Výkřiky komunistických poslanců.) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 128. schůzi posl. sněm.] (Výkřiky posl. Jurana.) Okresní úřad v Kolíně výměrem č. 21.673 ze dne 28. května zakazuje dokonce veřejnou schůzi svolanou s programem: Poměry zemědělského dělnictva, nezaměstnaného dělnictva vůbec a jak se brániti proti drahotě, s odůvodněním, že na veřejném shromáždění by došlo k porušení veřejného klidu, bezpečnosti a pořádku, jehož místní poměry ku konsolidaci a ozdravění poměrů v přechodné krisi nezbytně vyžadují. To je úplný doklad, že chcete klidně tráviti všechny ty rozkutálené miliony, letos vybrané a vydřené z pracujících, počínaje 150 mil. Kč, na účet bídy dělníků rozkradených, 1.300 mil. Kč investiční půjčky a konče t. zv. vodocestným fondem a zahraniční půjčkou.

Pracující třída je dnes již přesvědčena, že ne v této budově, ne za vaší pomoci, nýbrž proti vám, vlastní silou si musí vybojovati chléb a práci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Pracující třída je již také přesvědčena, že marná je vaše námaha, schovává-li pan posl. Winter, předseda soc.-politického výboru, do šuplíku návrhy k opatření práce, které podala komunistická strana, návrhy na opatření 1.500 mil. Kč na stavbu bytů, nemocnic a škol, návrh, aby obce okamžitě zahájily nouzové práce, užitečné pro pracující třídu, návrh na krytí těchto vydání vzestupnou daní z velkého majetku, dále návrh zákazu škrtání obnosů na podporu nezaměstnaných a na nouzové práce v obecních rozpočtech nadřízenými úřady, dále návrh 7hodinové, resp. 6hodinové doby pracovní bez zkrácení mezd. Máte-li za to, že pracující třída bude toto s klidem snášeti, šeredně se mýlíte. (Výkřiky komunistických poslanců.) Denně dochází k stům a stům projevů dělníků, kteří žádají okamžité projednání těchto návrhů. Návrh na podporu nezaměstnaných leží už 4 měsíce v šuplíku p. předsedy soc.-politického výboru dr Wintra i návrh všeobecný proti gentskému systému a za všeobecnou podporu ze státních prostředků všem nezaměstnaným. Naproti drahotě, která se rozpoutala zejména v poslední době, jsme navrhli zrušení agrárních cel, zrušení zákona o míchání mouky, zrušení dovozních listin, zrušení obratové daně z životních potřeb širokých mas, dále návrh na potírání následků zemědělské krise, postihující pracující rolníky.

Za všecky tyto návrhy staví se drobní zemědělci, kteří dnes bojují o holou existenci a pro které si připravujete půdu, abyste je o letošní sklizeň přímo okradli. Na sjezdu domkářů a malých rolníků byl podán návrh na potírání agrární krise a kategoricky se žádalo, aby všechny naše návrhy byly ihned projednány a aby tato nutná opatření byla ihned provedena. A, pánové, jak odpovídáte na všechno volání dělníků nezaměstnaných, jak odpovídáte na všechno volání dělníků dosud zaměstnaných, ale bídou trpících, jak odpovídáte na volání domkářů a drobných zemědělců, malých živnostníků, kteří pod daňovým útlakem přímo klesají a hladoví, toho dokladem je dnešní jednání této sněmovny. Máte za to, že násilnými prostředky ubijete a utlačíte každý odpor. Pánové, v době, kdy se kutálely miliardy, v době, kdy sta a sta projevů dělnických žádalo chléb a práci a kdy vy jste odpovídali: až z jara, v této době dělníci volili na závodních schůzích své delegáty, aby se rozjeli podívat tam, kde není nezaměstnanosti, aby se rozjeli podívat tam, kde je hospodářský a sociální rozmach nového života. Všechny vaše pokusy znemožniti dělnickým delegátům podívati se do Sovětského svazu, znemožniti a zabrániti, aby tak dělníci v Československu nedověděli se pravdy, a také všechny vaše soustavné lži v tisku, které vám sloužily jako prostředek k oklamání dělnické veřejnosti, byly marné. Pánové, vezměte na vědomí, že přes váš teror, přes násilí, které jste páchali a pášete dnes na těchto dělnických delegátech, přes vše to dělnická delegace v Sovětském svazu byla. A nejenom v Sovětském svazu, přesvědčila se také o poměrech v Německu, ve fašistickém Lotyšsku a Litvě, studovala také hospodářské základny Sovětského svazu ve srovnání s Československem. A tato delegace volená na závodních a veřejných schůzích a složená ze všech dělníků bez ohledu na politickou příslušnost, z nár. socialistů, soc. demokratů, z Němců, Čechů, Poláků, Maďarů, Slováků, svorně a jednotně se vrátila a předkládá celé československé dělnické veřejnosti svou deklaraci o studijní cestě, kde zhodnocuje své zkušenosti. Ale poněvadž v Československu, v tom demokratickém státě, nemůže ji čsl. delegace vydat bez obavy, aby nepropadla celá censuře, předkládáme ji v této budově.

Delegace československá k 1. máji pobytem v Sovětském svazu přesvědčila se na vlastní oči o podlosti, která v Československu nemá meze, o prolhanosti tisku nejen měšťáckého, nýbrž i sociálfašistického - a byli to členové delegace nár. socialisté a soc. demokraté, kteří otevřeně doznávali, že kdyby se nebyli na vlastní oči přesvědčili, nikdy by nebyli věřili, že je možné takovým podlým způsobem lhát a špinit Sovětský svaz, první stát dělníků a rolníků, osvobozený z kapitálu. A proto dělnická delegace předkládá pracujícímu lidu v Československu toto provolání:

Všem pracujícím v Československu! Deklarace československé dělnické delegace do SSSR. My, dělníci všech průmyslových odvětví a národností, zvolení za delegáty na závodních a veřejných schůzích dělnictva bez rozdílu politické a odborové příslušnosti, jeli jsme do SSSR přesvědčiti se, jak proletariát v prvém dělnickém státě klade základy socialistické společnosti, a podat o tom po návratu pravdivou zprávu pracujícímu lidu naší země. Pobyli jsme v Sovětském svazu 4 neděle. Prohlédli jsme Moskvu, řadu průmyslových středisk Ukrajiny, socialistické zemědělství v severokavkazské oblasti a krymské lázně. Všude jsme se mohli pohybovati naprosto volně a s kýmkoliv a kdykoli svobodně mluvit. O naší naprosté svobodě pohybu svědčí i skutečnost, že jsme během cesty po Ukrajině změnili na vlastní přání pořad a směr nám stanovené cesty. Všude nám vycházeli dělníci i rolníci, státní aparát i proletářské organisace vstříc s nevšední ochotou, zodpovídajíce všechny naše dotazy, dávajíce nám všechny potřebné informace a v každém případě možnost prozkoumati jejich obsah vlastním názorem. Výslovně podotýkáme, že jsme na své cestě po SSSR ve všech oblastech a oborech mluvili s dělníky v naší mateřské řeči, kteří jsou v SSSR zaměstnáni rovnocenně se sovětskými dělníky na budování Sovětského státu. A tak jsme na základě vlastních zkušeností a svědomitého zkoumání všech fakt došli na konci své cesty k tomuto jednomyslnému přesvědčení:

Zatím co v celém ostatním světě zuří hluboká hospodářská krise, v SSSR se rozvíjejí všechna odvětví hospodářská bouřlivým, nevídaným tempem. Zatím co v celém ostatním světě vládne ve výrobě bezplánovitost, anarchie a zmatek, v SSSR se výroba rozvíjí podle jednotného, velkolepého plánu, pětiletky, kterou je sovětský proletariát odhodlán splniti ve 4 letech. Zatím co jinde se denně fabriky uzavírají a nové desetitisíce dělníků letí na dlažbu, v zemi diktatury proletariátu se hromadně otvírají závody - jen v tomto roce má jich býti otevřeno 518 - a miliony nových dělníků jsou zatahovány do výroby. Viděli jsme řadu závodů nově otevřených, textilní fabriky v Puškinu, mlýn v Dněpropetrovsku, Selmašstroj v Rostově a desítky závodů rozšířených, zveličených, rekonstruovaných, při čemž v některých případech, jako v závodě Bolševik v Kyjevě, u starého závodu zůstalo téměř jen jméno a pozemek a vše ostatní bylo zřízeno znovu. Přesvědčili jsme se v továrně AMO v Moskvě, v železničních dílnách, bryandských, kyjevských a dněpropetrovských hutích a závodech, na šachtách, ve sklárnách, v Donbasu a v ohromné rostovské strojírně (Selmašstroji) o použití nejmodernějších technických vymožeností a o úžasné snaze sovětů dohnat a předehnat evropskou a americkou techniku. Viděli jsme, jak před našima očima pětiletka proměňuje zaostalou agrární zemi v zem moderního průmyslu a zemědělství. Viděli jsme závody vzorně organisované a s výbornou pracovní disciplinou, kde pracovnímu nadšení dělníků podařilo se splnit pětiletku za 2 1/2 roku. Tak sklárny v Konstantinovu, dřevařský závod v Kyjevě atd. Viděli jsme také však závody, které jsou v plnění pětiletého plánu pozadu, jako železárna v Beřici v Kryjansku, šachta Gorlovka v Donbasu, a přesvědčili jsme se o hrdinské námaze pokročilých vrstev dělnické třídy strhnouti pomocí příkladu zaostalé, dosud nevycvičené, nedávno z vesnice přišlé části dělnictva a vychovati je v uvědomělé proletářské pracovní disciplině.

Při plnění pětiletého plánu sovětská vláda opírá se o činitele, který se nevyskytuje v žádné jiné zemi světa, totiž o zájem, obětavost, nasazení všech sil dělnické třídy, která poznává, že se pro ni provádí socialistická výstavba, že ona je pánem své země. Kdekoliv jsme, ať na schůzích či soukromě, mluvili s dělníky, všude nám zdůrazňovali, že závody jsou jejich, že oni pracují pro sebe, pro svou třídu. A všude jsme se setkávali u rozhodujících vrstev dělnictva s nadšením pro socialisticko výstavbu a s dalekosáhlým rozvinutím iniciativy masové při jejich budování.

Vstřícné plány, ve kterých si osazenstvo dobrovolně stanoví větší úkoly, než mu byly uloženy hospodářským vedením, socialistické soutěžení, v němž se dělníci předstihují v plnění výrobních úkolů, úderné brigády, v nichž dělníci dobrovolně podávají příklad vzorné práce, to vše je možné jen v zemi, kde závody i státní stroj jsou v rukou dělnické třídy, kde se kladou základy socialismu a kde osvobozená práce se stala věcí cti, slávy a hrdinství.

Na základě důkladné prohlídky četných závodů a po seznání nadšení a obětavosti širokých vrstev dělnických mas došli jsme k přesvědčení, že pětiletka bude nejen splněna za 4 roky, ale že její splnění bude zároveň znamenati položení základů socialistické společnosti.

Rychlý rozvoj výroby, plánovitost hospodaření a zkrácení doby pracovní už odstranily jednu z nejhorších metel dělnictva v kapitalistickém řádu: nezaměstnanost.

Přesvědčili jsme se, že v SSSR nezaměstnanosti vůbec není, naopak obrovský nedostatek pracovních sil-; ředitelé a závodní výbory skoro všech závodů, jež jsme navštívili, stěžovali si na nedostatek pracovní síly, zejména kvalifikované. Přesvědčili jsme se, jak SSSR stahuje do výroby a zároveň do kulturního a společenského života stále nové vrstvy obyvatelstva. Mluvili jsme ve Stalinově závodě na prádlo v Bryansku s řadou rolnických žen-hospodyň, které byly od plotny získány k účasti na společenské výrobě a přesvědčily se, že touto změnou zlepšilo se jejich postavení a zvýšil jejich blahobyt a spokojenost.

Poznali jsme také skoro ve všech závodech plánovitou snahu o zdokonalení kvalifikace dělníků a velkolepou výchovu technických kádrů z nich.

Řeči o "nucené práci" v Rusku jsou hloupé žvasty. Práce je v SSSR svobodná, všeobecně ctěná a vážená; dělníci pracují dobrovolně a s láskou pro dobro společné věci. To jim také umožňují skvělé pracovní podmínky, které jsou v nejhlubším kontrastu s hmotným postavením ruského dělníka před revolucí a daleko lepší než u nejlépe situovaných dělníků u nás.

Mzdy se pohybují průměrně kolem 100-150 rublů měsíčně. Nejhůře placení začátečníci, přišlí z vesnice na nádenickou práci, mají od 50 rublů měsíčně. Kvalifikovaní dělníci vydělají v akordu až 300 rublů a jejich mzdy často převyšují plat technického personálu, inženýrů, řiditelů. Větší plat mají vysoce kvalifikovaní specialisté, obyčejně cizinci, jejichž služeb používají sověty tak dlouho, dokud si nevyučí vlastní dělnické specialisty pro všechny obory. Komunisté nesmějí nikdy míti platy vyšší než stanovené maximum 275 až 300 rublů a to podle velikosti města. Více nemají komunisté ani v nejvyšších hospodářských a státních orgánech. Mzdy dělníků neustále rostou se vzrůstem výroby: čím více a lépe závod vyrábí, tím se má dělník lépe. Kdežto u nás čím více závod vyrábí, tím hůře se má dělník.

Ve většině závodů, které jsme navštívili, byla sedmihodinová doba pracovní. Do konce roku bude pak zavedena šestihodinová doba pracovní u všech závodů. U vysokých pecí v Dněpropetrovsku, u svářečů a slévačů všech kovodělných závodů v Kyjevě, v Dněpropetrovsku, v Rostově, Beřici, u sklářů, u pecí v Konstatinovce, u všech horníků, kteří pracují pod zemí, jak jsme se přesvědčili v Donbasu, zavedena šestihodinová doba pracovní, při čemž je do ní započítán i vjezd a výjezd. V Konstatinovce se dokonce šestihodinová doba pracovní střídá s 24 hodinovým odpočinkem, takže na kalendářní den nepřijde více než 5 hodin práce. Šestihodinovou dobu pracovní má také mládež, která polovic z této doby ještě věnuje učení ve škole na útraty závodu.

Placená dovolená je 14denní, pro mládež a těžce pracující čtyřnedělní.

Dělník ji může ztráviti bezplatně v domě oddechu, o jehož vzorném zařízení přesvědčili jsme se v Dněpropetrovsku. Stále větší počet dělníků posílají odborové organisace na turistické exkurse nebo do nádherných lázní, o jichž kráse, výborném zařízeni a lékařském ošetření -jsme se mohli názorně přesvědčiti v Jaltě na Krymu.

Bytová otázka dělníků, kteří za carismu bydleli ve špinavých děrách, je řešena s největším úsilím a třebaže bytová nouze není dosud plně odstraněna, dosáhlo se i v této otázce obrovských úspěchů. Skoro všude staví závody moderní domy, v nichž nájemné činí nejvýše 10% měsíční mzdy. Pozůstávají z kuchyně, předsíně a jedné světnice pro malou rodinu. Podle počtu členů rodiny sestává byt z několika místností, ale zásadou je 9 čtverečních metrů pro osobu. V nájemném je započítán otop, světlo a voda. V závodech jsou veliké společné jídelny, kde se dělníci lacino stravují. Oběd stojí 30 až 40 kopějek. V mnoha jídelnách se vaří dietní strava pro nemocné žaludečními nemocemi, kteří nemohou jísti obyčejný oběd. Cena oběda 60 až 70 kopějek, dietní strava je podle lékařských předpisů.

V klubech každého závodu je soustředěn celý kulturní život osazenstva. V klubech je divadlo, kino, knihovna, čítárna, tělocvična, přednášková síň, dramatické kroužky a večerní školy pro dělníky. Mnohé kluby jsou skutečnými paláci, v nichž radio je nejmenší vymožeností.

Celá práce dělnictva v závodech je zracionalisována a vzájemný vztah dělníků s technickými vedoucími je vztahem kamarádským, v němž silnější podpírá slabšího a oba spějí za stejným cílem: socialistickou výstavbou země.

Takto vybudované závody budou snižovati pracovní dobu ve prospěch dělníků a jejich kulturního růstu s rozmachem výroby. Bezpečnostní zařízení závodu jsou dokonalá. Všude mimo to jsou výstražné plakáty k zabránění úrazu.

V nemoci dostávají dělníci celou mzdu od prvého dne onemocnění. Neschopným práce následkem úrazu je vyplácen plný důchod ve výši jejich mzdy. Částečně neschopným vypláceno je podle stupně neschopnosti 3/4, 1/2 nebo 1/4 jejich bývalé mzdy. Dělník, který dosáhl hranice stáří, určené pro dosažení starobního důchodu, může přestati pracovati a hned dostává pracovní důchod. Mnozí z těchto důchodců zůstávají však v závodech déle, aby napřed pomohli vyplniti pětiletku, jak sami říkají. Dostávají mimo svou mzdu i část starobního důchodu. Nemocenské a starobní pojištění platí celé závod. Pojištění je pro všechny obory jednotné, stejné.

Sociální zabezpečení, rovnost žen s muži je v SSSR skutečná. Žena působí na všech veřejných místech a její práce je honorována jako mužova. Okovy měšťáckého manželství jsou v SSSR rozbity vůbec. Jeden manžel na druhém nezávisí. Manželství není tu předmětem obchodu jako v kapitalistických státech. Návštěvou v domech matek a dětí jsme se přesvědčili, že žena rodí dobrovolně a může kdykoliv veřejně žádati o beztrestný lékařský zákrok. Žena-matka v době porodu je ošetřována rovněž bezplatně, jakož i bezplatně pobývá v porodnici. O dítě je v SSSR skutečně postaráno, jak jsme se přesvědčili v jeslích, dětských parcích. Děti jsou v rodině sovětského dělníka skutečnou radostí.

Ruku v ruce se vzornými sociálními opatřeními jde největší péče o kulturní potřeby pracujícího lidu. A plánovitá práce na kulturní revoluci, která ničíc zbytky zaostalosti, neuvědomělosti a kapitalistického otroctví, proměňuje ruského dělníka a rolníka v člověka vysoké kultury. Sověty dosáhly v poměrně krátké době vysokého kulturního rozvoje proletářskou revolucí, provedením rozluky církve od státu a školy. Přesvědčili jsme se o svobodě věřících, nejsou ve své víře nijak násilně omezováni, ba naopak jejich organisace je v SSSR legální, vydávají svůj časopis, ale musí sama platit na kostely a popy z vlastních prostředků. To je jedna z příčin vedle účelného boje bezvěrecké organisace, že věřící tvoří dnes už v SSSR jen nepatrný zlomek obyvatelstva. Proletářská kultura a protináboženská agitace jsou nejúčinnějšími-prostředky k zničení klerikálního moru. V boji proti náboženskému moru vystupují dělníci masově a proto setkali se s ohromnými úspěchy. Prohlášení papeže o násilnostech na věřících v SSSR je hloupá povídačka, vypočtená na štvaní proti SSSR. Jak v Moskvě, tak v ukrajinských městech a na kolchozech v odlehlých stanicích severního Kavkazu přesvědčili jsme se o výborném stavu elementárního školství, které v nejbližší době uskuteční všeobecnou školní docházku a jsouc vybudováno na moderních pedagogických zásadách spojuje učení hlavně s prací, vede žáky k samostatnosti, kolektivnímu životu a třídnímu vědomí a vychovává generaci nadšených, obětavých budovatelů socialismu.

Přesvědčili jsme se také, že každému nadanému hochu či děvčeti ze závodu či kolchozu otevřeny jsou dveře všech vysokých učebných ústavů, kde může každý dělník studovat na veřejné útraty. Když už dnes stojí na tolika odpovědných místech ředitelů továren, národohospodářů, vysokých státních funkcionářů dělníci, bude to v budoucnu bezvýjimečným pravidlem. Na rostovském Selmašstroji viděli jsme při závodě celý kombinát škol od prosté závodní školy až k odborným vyšším průmyslovým školám a k nesčetným kursům a kroužkům politické výchovy. Dům kultury v Dněpropetrovsku, klub stavěný v Selmašstroji v Rostově a jiné kluby a kulturní paláce pro dělníky nás přímo ohromily svými rozměry a skvělým zařízením. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Z toho všeho a tisíců jiných příkladů jsme se přesvědčili, že je kulturní revoluce v SSSR opravdu na pochodu a že po prvé v dějinách se dostává vymožeností kultury ne úzké kastě příslušníků vykořisťující třídy, ale nejširším masám utlačených.

Vylíčený hospodářský kulturní a sociální rozmach viděli jsme nejen v městech, nýbrž i na venkově. Návštěvou v sovchozech a kolchozech jsme se stali svědky téměř neuvěřitelného pro nás sociálního převratu v zemědělství. Viděli jsme vesnice, v nichž zmizely meze mezi jednotlivými políčky hospodářů a s nimi hospodářská zaostalost a kulturní omezenost vesnického života. Viděli jsme, jak členové kolektivních hospodářství při družné práci používají nejmodernějších vymožeností techniky, zvyšují výnos půdy a zvětšují společným úsilím svůj blahobyt. Viděli jsme v jejich klubovně i obydlí jich družný kulturní život, a obraz shlédnutého kolchozu, jednoho z desetitisíců, ve kterých je dnes už dobrovolně sdruženo přes polovic selských hospodářství v SSSR, patří k nejkrásnějším vzpomínkám naší cesty. Viděli jsme i socialistický zemědělský velkopodnik, továrnu na obilí, sovchoz Gigant. Na jeho konečných polích, v jeho dílnách a skladech s velkým počtem traktorů, mlátiček, secích strojů a moderních Homboynů uprostřed rozestavěné vesnice moderního sídliště zemědělských dělníků v Trubeckém, s moderními širokými bulváry, klubem, divadlem, kinem a všemi vymoženostmi kultury, viděli jsme, jak panenská půda, kterou carismus nebyl s to obdělat, rodí moderní hospodářství se stále stoupajícím výtěžkem a klesajícími výrobními náklady. A socialistická vesnice se stále stoupajícím blahobytem a rozvíjející se kulturou v ničem nezadává kultuře městské.

Jsme si vědomi, že tohoto nebývalého, bouřlivého, závratného sociálního i kulturního rozkvětu mohlo býti dosaženo jen ve státě, v němž byla poražena a zničena buržoasie a v němž vládne dělnická třída, vedouc za sebou masy všech utlačovaných, zejména chudých a středních rolníků. Jsme si vědomi, že takových vymožeností pro pracující mohla docíliti jen diktatura proletariátu.

Přesvědčili jsme se návštěvou v řadě sovětských státních institucí, v moskevském sovětu, v kasárnách rudé armády, ve vězeních atd., jak jsou prolhané báchorky o diktatuře nad proletariátem, o teroru několika vůdců a pod., jak píše náš prolhaný měšťácký, soc. demokratický a nár. socialistický tisk. Viděli jsme, že diktatura proletariátu je neúprosná vůči svým třídním nepřátelům a zlomyslným záškodníkům, což plně chápeme a schvalujeme. Ale viděli jsme také, že v zemi proletářské diktatury panuje pro dělníky nejširší proletářská demokracie, že sovětské instituce přitahují ku práci sta a tisíce dělníků a dělnic a že se opírají o důvěru a spolupráci celé masy pracujících. Nejen ohromná, dvoumilionová, nadšená demonstrace 1. máje v Moskvě, slavnostní otevření parku oddechu a kultury v Moskvě 25. května, na němž se účastnily statisícové masy dělníků a dělnic, a jehož jsme se zúčastnili i my, nýbrž denní rozhovory s dělníky, kolchozníky a rudoarmějci a všemi pracujícími, všechno, co jsme viděli a slyšeli, zkrátka celá skutečnost našeho čtyřnedělního pobytu v SSSR nás přesvědčila, že sovětská vláda a komunistická strana se opírá o důvěru a lásku milionových mas pracujících a že není uvnitř v SSSR moci, která by této síle, čerpané z oddanosti milionů k své vládě a k své straně, mohla čeliti.

Víme však také, že stát socialistické výstavby, který potřebuje mír a který dokázal svoji mírumilovnou politiku při nesčetných příležitostech, je ohrožen chystanou vojenskou intervencí imperialistů. Přesvědčili jsme, že proletariát SSSR a jeho rudá armáda nemá vojenských útočných úmyslů, ale že všechno pracující obyvatelstvo SSSR jest odhodláno chrániti svou proletářskou vlast a výstavbu nového života proti imperalistům do poslední kapky krve. Návštěvou v kasárnách a účastí na přehlídkách rudé armády jsme se přesvědčili, že je to jediná armáda, jejíž příslušníci vědí, že bojují za zájmy své třídy. Viděli jsme, že rudá armáda je prodchnuta duchem opravdové proletářské demokracie, bratrského demokratického soužití rudoarmějců s veliteli, dobrovolné kázně, a že je velikým výchovným ústavem, jenž vychovává nejen ve vojenských znalostech, nýbrž i v účasti na hospodářské výstavbě a rozvoji kultury v kolektivním socialistickém duchu.