To jsou přece samozřejmé věci vývoje a s tohoto hlediska se tážeme, jaký to má smysl, že ministr pro věci zahraniční státu, který jest zeměpisně se tří stran obklopen německými zeměmi, že ministr pro věci zahraniční 7 1/2 milionového národa jest zde činným jako největší nepřítel spojení těchto dvou německých států. Jest tedy s tohoto hlediska protivnictví pana ministra pro zahraniční věci ve věci celní unie i s českého stanoviska nesrozumitelné a dlužno je odmítnouti.

Pan ministr pro věci zahraniční praví dále ve svém výkladu, že pohnutkou jeho stanoviska jsou ještě jiné politické důvody, a to hlavně obava, že by Československo v 70milionovém bloku, který by povstal spojením Německé říše a Rakouska v jednu hospodářskou pospolitost, musilo úplně ztratiti svou samostatnost, kdyby se připojilo k tomuto celnímu spolku. Vážení, především věci nemají se tak, že by se mohlo rozprávěti jen o spojení Rakouska a Německé říše a nanejvýš Československa. (Souhlas.) To nepochybně pan ministr schválně přehlíží. (Posl. dr Rosche [německy]: Vždyť se tím klame i lid!) Velmi správně! Vždyť bylo výslovně zdůrazněno již kdysi při ohlášení zamýšlené unie, že se dohody nemají omeziti jen na oba státy, nýbrž že každému státu jest dovoleno přistoupiti, že jsou dveře otevřeny, aby se připojil k tomuto spolku, a víme, že se nejen v Maďarsku, nýbrž i ve státech Malé Dohody zcela vážně uvažuje o otázce účasti. (Posl. dr Rosche [německy]. Také se lidu zatajuje, že smlouvu lze ihned vypověděti!) Zcela správně!

Nejde o to, aby se připojilo samo Československo. Ale i kdyby tomu tak bylo, nemusil by se dr Beneš nebo Češi vůbec obávati po stránce národně-politické nebo státně-politické, nemusili by se obávati v tom smyslu, že by přistoupením k celní unii byla brzděna samostatnost nebo vývoj českého národa. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Pan dr Beneš nadhazuje otázku, zdali dnešní politikové Německé říše, jimž důvěřuje, budou moci převzíti nebo zaručiti i odpovědnost za příští politiky říše. Nynějším politikům tedy - to vysvítá mezi řádky - důvěřuje a obává se jen budoucnosti. (Výkřiky posl. dr Rosche.)

Vážení! Jak se věci mají, pokud jde o odhadování nebo posuzování nynější politiky říše a politiky, která se snad bude v říši provozovati v budoucnosti? I nynější vláda, nebo lépe řečeno dosavadní vlády říše nepochybně usilovaly vyvésti Německo ze stavu jeho dnešního hospodářského zbídačení. Usilovaly vymoci říši státní svrchovanost, které přece nemá, pokoušely se o to způsoby svého politického názoru, který souhlasí s jejich politickým směrem. Usilovaly, spoléhajíce na demokratické mocnosti Evropy nebo světa, spoléhajíce na Společnost Národů, spoléhajíce na světové svědomí provozovati politiku pokojného vývoje. Vychovávaly a vychovávají lid venku v říši ve smyslu pacifistickém, právě protože se svého hlediska nebo podle svého politického směru byly a jsou přesvědčeny, že demokratické mocnosti, že Společnost Národů atd., usilují-li o klidný vývoj, dojdou k poznání a uznání, že německému lidu a Německé říši právě pokojnou cestou budou dány možnosti jeho hospodářského a kulturního vývoje a urovnána cesta k jeho naprosté státní svrchovanosti. Tato cesta, kterou kráčeli dosavadní vlády nebo politikové, ukázala se chybnou (Souhlas.), úplně pochybenou. (Posl. Krebs [německy]: Následky!) Společnost Národů! Jaké naděje se kdysi připínaly ke Společnosti Národů a čeho bylo zapotřebí, aby Společnost Národů byla přinucena aspoň k zakročení v hornoslezské otázce, v míře poměrně nepatrné, jak se stalo v poslední schůzi rady. Všechny stížnosti potlačovaných menšin leží v zásuvkách Společnosti Národů. A co byla platna výzva k demokracii? Německá říše šla z Locarna do Ženevy, z Ženevy do Thoiry atd., prodělala jednu etapu po druhé a stále znovu přicházelo velké rozčarovaní. A nyní se německý lid venku probouzí. Ve velkých zástupech se odvrací od takových politických method. Německo se probouzí a není pochybnosti, tu má pan dr Beneš pravdu, že až dojdou v Německu k moci "příští" politikové, že se již nebudou držeti cest dosavadních, cest, které po 10 až 12 let můžeme neustále sledovati, cest naděje, ústupků (Posl. Krebs [německy]: Od porážky k porážce!), od zklamání ke zklamání, od porážky k porážce. (Posl. Krebs [německy]: Beneš má velkou vinu, že tyto moci budou povaleny, on jest hrobařem tohoto systému a dějiny se na něm vymstí!) Tak jest!

Německo se probouzí ve svých masách a odvrací se od takové politiky a není pochybné, že příští politikové vkročí na jiné politické cesty. Pan dr Beneš míní pod příštími politiky nepochybně dnešní národní oposici v říši, kterou vede nár.-socialistické úsilí o svobodu a němečtí nacionálové, jedno Hitler, druhé Hugenberg. Tato oposice neusiluje o nic jiného, stran toho může býti pan Beneš uklidněn, než o svobodu a nezávislost německých států, o jejich naprostou svrchovanost, o svobodu ve všech vnitropolitických a zahraničních rozhodnutích a o hospodářský vývoj německého lidu v tom smyslu, aby výnos německé pracovní síly připadl k dobru výlučně německým lidem. Toto hnutí bude k dosažení své politické vůle užívati ovsem jiných způsobů. Především v rozporu k dnešní mírové výchově německého občana nasadí vše, aby německý národ učinilo schopným obrany, aby německou vůli vychovalo k sebevědomí, aby učinilo říši schopnou využíti všech možností, které jsou jí dány a poskytnuty, aby silnou brannou silou podporovalo její zahraniční politiku a tak Německé říši jinými způsoby urovnalo cestu k její samostatnosti, svobodě a hospodářskému rozvoji. Pan dr Beneš se bojí tohoto vývoje. (Posl. Krebs [německy]: Nemusí se ho obávati, když se podle toho zařídí!) Velmi správně, nemusí se ho obávati, ba jest mu a jeho přátelům, s nimiž jest stát politicky spojen, dána možnost, zabrániti takovému vývoji, stačí, když se své strany jen přispěje, aby ještě za nynějších politiků byly splněny oprávněné požadavky Německé říše a německého lidu. Stačí jen, když se svými spojenci přestane provozovati politiku, která od vydání mírových diktátů neustále směřuje k tomu, aby zabrzdila hospodářský vzestup Německé říše a německého národa. (Posl. Krebs [německy]: Pohlížeti na Německo jako na černošskou kolonii!) Tak jest! Stačí jen, když bude dbáti postavení Německé říše a Rakouska v tom smyslu, aby všude neměl jako jeden z prvních své prsty v tom, když někde jde o omezení svrchované moci těchto obou států nebo o takové zacházení s těmito oběma státy, jakoby byly nezletilé a on se považoval za jejich poručníka. (Posl. Krebs [německy]: On musí potlačiti i nejnepatrnější možnost spolupráce!) Tak jest! Spočívá to tedy v jeho rukou a on má možnost zabrániti vývoji v říši, kterého se obává. Ale on mu nezabrání, nikdy mu nebude moci zabrániti svou dosavadní politikou, k tomu jest příliš slabý. Německý národ jest dosti silný, aby si svou vlastní silou za všech okolností urovnal cestu ke slunci. Moudrý československý ministr věcí zahraničních učiní dobře, když včas zařadí do svých výpočtů tento politický vývoj a také vývoj hospodářský. Jest to zcela mylná a zvrácená politika, i s hlediska českého státu, jenž, jak jsem již řekl, zeměpisně leží v srdci území osídleného Němci, není chytré od ministra 7 1/2 milionového národa provozovati takovou politiku, jakou zase provozuje v otázce německo-rakouské celní unie.

Nehledě k tomuto politickému hledisku dr Beneš přiznává, že Rakousko má právo ke svému kroku. Ve svém výkladu praví výslovně, že jediným vážným důvodem, jejž má Rakousko pro hospodářské připojení k říši, jest jeho hospodářská situace. (Výkřiky.) Uznává-li dr Beneš oprávněnost tohoto hospodářského důvodu, pak nelze tím spíše pochopiti, že zaujímá takovým, nejen ostrým, nýbrž přímo vedoucím způsobem stanovisko proti dohodám, které uzavřely oba státy. Ale pan dr Beneš míní, že Rakousko má uvážiti, že nejen ono jest v hospodářsky smutných poměrech, že i jiné státy jsou, praví, v nouzi a poukazuje při tom na Rumunsko a Jugoslavii, které jsou ještě hlouběji pod životní úrovní než Rakousko nebo rakouské obyvatelstvo. (Posl. Krebs [německy]: Na Československo z representačních důvodů zapomněl!) Ano!

Zde musím přece poukázati na pohnutky, které přiměly jednoho z ministerských kolegů dr Beneše, aby se vyslovil proti celní unii států Malé Dohody, totiž ministra zemědělství Bradáče. Ten odmítá takovou celní unii s poukazem, že český sedlák nebo sedlák v Československu, český jako německý, stojí na vysoké životní úrovni, že takovým spojením mohlo by býti živobytí zdejších sedláků a jejich životní úroveň stlačena a že by se snad dostali na stupeň rumunského nebo srbského sedláka. (Výkřiky.) Uznává tedy vysokou životní úroveň zemědělců svého státu. Jistě smíme říci, že životní úroveň rakouského měšťana a sedláka jest přece aspoň na stejné výši jako československého obyvatelstva a že rakouskému sedláku a měšťanu a dělníku rovněž tak jde o to, aby se nejen udržel na této životní úrovni, nýbrž aby se povznesl ještě výše. To jest samozřejmé, zdravé úsilí a když se Bradáč plným právem staví na toto stanovisko, dlužno již co nejostřeji odmítnouti, že jeho ministerský kolega Beneš se domýšlí o rakouském lidu, že má čekati, skromně čekati, až se panstvu u Společnosti Národů v Ženevě nebo v Paříži nebo zde v Praze uráčí tuto otázku rozvinouti a vyřešiti, pánům, kteří dosud nic neudělali, kteří bez úspěchu chodili z jedné hospodářské konference na druhou, kteří nepřišli ani o krok kupředu. Musíme se již diviti, že Beneš předpokládá u rakouských občanů, aby čekali, až se snad v Praze nebo Paříži nebo Ženevě stane nějaký zázrak pro Evropu a bude-li jim prozatím zle, aby se spokojili a trpělivě to snášeli právě proto, že v Rumunsku a Bulharsku a bůhví kde žijí lidé, kteří jsou na mnohem primitivnějším stupni živobytí. Tento předpoklad nebude velmi přátelsky přijat v Rakousku; musíme již říci, že právě jako se nás sympaticky dotýká upřímnost, se kterou Beneš vykládá své politické mínění v celní otázce, tak velice musíme odmítnouti jeho ton, poučující a protektorský ton. Od žádného evropského státníka, ani od Brianda v Paříži jsme neslyšeli tak protektorské a poučující řeči v otázce celní unie, jakou se včera uráčilo panu dr Benešovi přednésti v zahraničním výboru.

Nemůžeme tedy ani z tohoto politického dovozování pana ministra dr Beneše ani s hlediska československých politických a hospodářských zájmů změniti své stanovisko k otázce celní unie. Domníváme se, že se pan dr Beneš nemusí obávati žádné politické nebo hospodářské koncepce, kterou zde ve střední Evropě dělají Německo a Rakousko a které my sudetští Němci napomáháme a kterou podporujeme, když se postaví na stanovisko, že v Evropě není a nesmí býti národů dvojího druhu, národů pánů a otroků, když se postaví na stanovisko, že dnes vedle sebe mohou a mají býti v Evropě jen rovnoprávné národy. Když se postaví na toto stanovisko, a nechť si ve své demokratické republice vezme příklad z demokracie ve Španělsku, jejímž prvním krokem bylo poskytnouti tamějším národům právo na samosprávu, pak nechť vyhoví tomuto vývoji. Žádnému Němci, ani politikovi přítomnosti ani politikovi budoucnosti v Německé říši nenapadá, aby snad ustoupil od tohoto stanoviska a když dr Beneš v tomto smyslu zde ve svém státě poskytne národnostem svobodu a národní rovnoprávnost a možnost vývoje, pak se nebude musiti obávati celní unie. Nebude musiti se jí obávati, až k ní přistoupí, poněvadž naprosto neznamená nějakého omezení nebo zúžení samostatného, nezávislého svobodného vývoje československého státu nebo českého národa. S tohoto hlediska se tedy díváme i po stránce politické na otázku celní unie a k tomu, co jsme v této otázce řekli ve svém prohlášení, nemáme, co bychom ještě připojili. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hrubý. Uděluji mu slovo.

Posl. Hrubý: V době, kdy se prohlubuje hospodářská krise v Československu, v době, kdy nezaměstnanost vzrůstá, v době, kdy milion dělníků ocítá se bez chleba a práce, má hlad, chce jísti, v době, kdy československá zahraniční politika zaznamenává porážku v souvislosti s německo-rakouskou celní unií, schází se parlamentní mašina a projednává otázky úplně podřadného druhu, otázky, které nemohou zajímati dělnickou třídu. To nasvědčuje tomu, že parlamentní systém zaznamenává úplný bankrot, úplný krach. Dělníky přece nemůže v této době bídy a hladu zajímati, poletí-li pan posl. Srba aeroplánem z Prahy do Rumunska pro nový metál, rovněž dělníky nemůže zajímati, mají-li prasata červenku či nemají, poněvadž mají tak hubené mzdy, že si nemohou koupiti kousek masa. Ovšem co zajímá dělníky, nezajímá pány. Pány nezajímá dnes již ani postavení pracující mládeže, kdy v Československu je již 1 milionu pracující mládeže bez chleba a práce, bez zaměstnání a nejméně tolik, 1/4 milionu dětí nezaměstnaných dělníků. Půlmilionová armáda proletářského dorostu a proletářských dětí zmírá hladem a podvýživou. Je odsouzena tímto kapitalistickým systémem k smrti hladem. Statisíce mladých otroků, pracujících při šíleném tempu v továrnách, dílnách a na polích za pár mizerných halířů denně, to je strašlivá bilance krachujícího kapitalismu. A vyhlídky na zlepšení žádné. To, co žvaní měšťácký a sociálfašistický tisk již celé 3 měsíce, že nejvyšší bod krise je překonán, že nastává obrat k lepšímu, že bude klesat nezaměstnanost, to není nic jiného, než švindl, podvod a klam, sledující cíl, dáti dělnické třídě naději, uklidniti tak rozbouřenou hladinu, odvrátiti dělnickou třídu od boje za chléb a práci, který konec konců vyvrcholí v boj o politickou moc. Toho právě je si buržoasie vědoma a proto všemi prostředky snaží se odvrátiti masy zbídačeného proletariátu od demonstrací, stávek, od boje za chléb a práci, od politické stávky, která v této době stává se nejsilnější zbraní v rukou proletariátu. Buržoasie dobře ví, že každá demonstrace, každá stávka urychluje smrt kapitalistického režimu.

A v tomto moři bídy a hladu vystupuje silněji než kdy jindy nebezpečí nové imperialistické války. Rakousko-německá celní unie není ničím jiným, než dokladem zostření mezinárodních imperialistických rozporů. Český imperialismus jako takový ztrácí v důsledku rakousko-německé celní unie další trhy na své výrobky a uzavírá se mu cesta na Balkán. To prakticky znamená pro proletariát Československa další bídu a hlad, další masové propouštění a perspektivu nového válečného vraždění. Pracující mládež je vždy nejblíže ranám krachujícího kapitalistického režimu. Ta tíhu krise nese nejtížeji. Bída a hlad však přímo tlačí pracující mládež do revoluční-třídní bojovné fronty. Pracující mládež odvrací se od fašismu a od sociálfašismu. A zde právě vyrůstá pro kapitalismus ohromné nebezpečí, neboť hlavně pracující mládež to má býti, která se má státi hlavní oporou buržoasie k splnění plánu hladu, fašismu a války. Ta mládež, která je zbavena práce a chleba, má jíti s nasazením vlastního života, se zbraní v ruce chrániti režim, který ji práce a chleba zbavil. To je paradox, který snaží se buržoasie vyrovnati novými masovými formami k ovlivnění pracující mládeže v duchu fašismu a sociálfašismu. Proto můžeme v poslední době zaznamenat ohromný rozmach závodních sportů, závodních sportovních klubů, podporovaných a přímo zakládaných fabrikanty. Dále vidíme zvýšené úsilí veškerého tělocvičného a sportovního hnutí měšťáckého a reformistického.

Jaké cíle tím sleduje buržoasie, je celkem jasné: odvrátiti dělnickou mládež od třídního boje za chléb a práci, zameziti jí přístup k revolučním organisacím a zároveň vybudovati silnou masovou základnu pro fašismus a pro přípravu imperialistické války.

Boj o ovlivnění mládeže je v plném proudu. Není náhodou, že právě v dnešní době shodly se všechny tělocvičné organisace od Orla až k DTJ na platformě předvojenské výchovy. Není náhodou, že v dnešní době rozpoutávají všechny tělovýchovné organisace velkou získávací kampaň mezi mládeží, a konečně není náhodou, že buržoasie zostřuje persekuční kurs vůči vzrůstajícímu vlivu revolučního sportovního a tělovýchovného hnutí. Není náhodou, že chystá se zákaz trampingu, který pro paďoury a paďourský systém je nepohodlným zjevem zvláště pro uskutečnění předvojenské výchovy, a heslo "do paďourů hej rup", které si osvojilo několik desítek tisíc proletářských trampů, ukazuje jasně, že tramping vzrostl z revoluční dělnické mládeže, pobouřené proti neslýchanému režimu, který nemá pro dělnickou mládež nic než hlad, dřinu, pendrek, bodák a olovo.

Největší pozornosti se strany zfašisovaného státního aparátu po stránce persekuce těší se zvlášť Federace proletářské tělovýchovy. Jen v poslední době byly rozpuštěny tři okresy JPT, a to slánský, kladenský a kolínský. Proti jednotlivým jednotám proletářské tělovýchovy a proti všem akcím, které JPT a rudí sportovci provádějí, postupuje policejní aparát takovým brutálním způsobem jako nikdy před tím. Zkrátka policie uplatňuje prakticky názor, který je v návrhu na předlohu zákona o předvojenské tělovýchově, podepsaný všemi měšťáckými a sociálfašistickými sportovními a tělovýchovnými organisacemi a ve kterém je pasus "zvláště je nutno potírati složky protistátní" - to je rudé sportovní a tělovýchovné hnutí- "a dále složky defaitistické" - čímž je míněn tramping.

Uvedu jednotlivé případy persekuce rudého sportu, které postačí k ilustraci tohoto policejního státu, jehož persekuce sahá až k nesmyslům. Nedávno byl rozpuštěn 51. okres JPT v Kolíně pro vystoupení okresu při veřejném cvičení v červenci minulého roku 1930 v Kutné Hoře. Při rozpuštění byly provedeny domovní prohlídky u všech funkcionářů okresu JPT. U jednoho funkcionáře soudr. Volema bylo zabaveno jmění JPT Kolín, ačkoli jednota nebyla rozpuštěna, nýbrž jen okres. Dokonce šla policie tak daleko, že dotčenému funkcionáři zabavila jeho vlastní soukromou knihovnu čítající 300 svazků.

Stejně křiklavý případ persekučního aktu policie máme z posledního propagačního běhu rudých sportovců na Kladensku, který politická správa po dlouhém tahání povolila, ale výslovně zakázala vykřikování hesel jako: Ať žije berlínská Spartakiada, ať žije R. S. J. a pod. Když se běžci vraceli do šaten, zatkla policie tři dělníky, pak vnikla do šaten a vyzývala dělnické sportovce k okamžitému opuštění šaten. Když se však dělníci ohrazovali, že nemohou šatny opustiti v úboru Adamově, vyzvala policie oblečené k opuštění šaten a zbývající vyhnala násilným způsobem na ulici se šatstvem v náručí.

Charakteristický je též postup četnictva proti posledním závodům v noční orientaci na Berounsku, kde došlo k řadě zjišťování účastníků a rozhánění jich. Tak v Druži u Kladna rozehnalo četnictvo skauty, kterým byl takto znemožněn start. Dále závodní hlídka z Tlustic na Hořovicku byla čtyřikrát kordony četnictva zastavena a vyšetřována a v samotném Berouně byla řada účastníků zjišťována a vyšetřována. Čtyřikrát každým rokem se tyto závody konaly úplně hladce, letošního roku však sáhlo četnictvo k represáliím. To je pravý doklad o tom, jak persekuce policejního státu se zostřuje proti rudému sportovnímu a tělovýchovnému hnutí.

Takových dokladů je řada. Dochází k zákazům akcí, které provádí jednota proletářské tělovýchovy, jako v poslední době byl zakázán běh v Ml. Boleslavi a na stadionu v Krči jen z formálních důvodů.

Ještě ostřeji postupuje státní aparát vůči dětem jednoty proletářské tělovýchovy, kterým se zakazuje návštěva a cvičení dětí v JPT. a postupuje se na mnohých místech tak brutálním způsobem, že je to přímo skandál. Tak v Mor. Ostravě byly školní děti v počtu asi 10, které měly skautský tábor ve Vratimově, obžalovány, že přestoupily zákon na ochranu republiky § 16, odst. 1, 2 a § 15, odst. 3. (Posl. Kliment: Sedmileté dítě je obžalováno z činu, na který jsou dva roky kriminálu!) Ano, sedmi-, osmi- a nejvíc jedenáctileté děti jsou obžalovány z činů, na které je nejmenší sazba od 6 měsíců. Tyto děti dostaly také předvolání ke krajskému soudu, které uvádím jako doklad (čte):

P. T. Marie Neuwirtová, školačka v přívoze, Podlipného ul., č. 1. Předvolání obviněného v trestní věci proti Vám a spol. pro §§ 16/1, 2 a 15/3 zák. na ochr. rep. Předvoláváte se k výslechu o oznámení proti Vám učiněném na 23. března 1931. Nedostavíte-li se, budete předvedena". - červenou tužkou podtrženo - "Krajský soud v Mor. Ostravě."

Tato neslýchaná věc se stala letošního roku za ministrování soc. demokratického ministra spravedlnosti Meissnera. Za tuto věc by se nemusil styděti ani [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 118. schůzi posl. sněmovny.] Pilsudski, ani [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Mussolini. Dělnickým dětem se hrozí kriminálem od 6 měsíců do 2 let jen za to, že v letním období zdržovaly se v přírodě pod skautským stanem.

Další doklad o brutálním postupu četnictva a školy v Kublově. Dne 5. května t. r. konala se po cvičení žactva porada rodičů, kteří posílají svoje děti do JPT. Na tuto poradu vtrhli dva četníci. Velitel hlídky prohlásil poradu za veřejnou schůzi, rozehnal ji a účastníky zjišťoval. Mezi účastníky bylo tehdy zjištěno 5 dítek, které tam rodiče měli s sebou, poněvadž je nemohli poslati domů, ježto 3 z nich musily by jíti přes les a 2 by se nedostaly domů, poněvadž rodiče měli klíče od domu. Druhý den přišli četníci do školy a učitelé vyzvali dítky, aby se hlásily, které byly na cvičení. Dítky se hlásily, četníci si je zapsali a pak je odvedli do školní kanceláře, kde byly četnictvem vyslýchány. Na podkladě tohoto výslechu bylo učiněno na 22 osob trestní oznámení u okr. úřadu pro přestupek a byly odsouzeny k 10 až 30 Kč pokuty. (Výkřiky: V Bratislavě sedí ve vězení 10 až 12 dětí a jsou oblečeny do trestaneckých šatů!) Tak jest, a když podáváme interpelaci, odpovídá se nám, že nic není pravda, - lhou tady, že je to skandál. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Mezi obviněnými byly též osoby, které nikde nebyly, a žádné předběžné vyšetřování nebylo s nimi zavedeno. A takových případů o persekuci proletářských dětí mohli bychom uváděti ne desítky, nýbrž sta. Persekuce policejních a četnických orgánů s pány učiteli, fašistickými vlastenci proti proletářským dětem se navzájem doplňuje. Pokuty, žalářování, špatné známky z mravů, násilné nucení žáků do Sokola, Orla a DTJ je na denním pořadu. Tak to vypadá v době, kdy ve vládě sedí 6 ministrů, kteří si říkají, že jsou socialisté, avšak ve skutečnosti to nejsou socialisté, to jsou kapitalisté, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] kteří mají milionové příjmy, kteří nemají nic společného se zájmy dělnické třídy! Ovšem naproti tomu stará se buržoasie o tělovýchovu a sport, buržoasie činí všechno k posílení měšťáckého a reformistického sportu. Československý imperialismus mobilisuje letošního roku na 3 veliké podniky, uspořádá 3 veliké přehlídky své branné pohotovosti: mezinárodní letecký meeting v Plzni, výstavu tělesné výchovy a sportu v Pardubicích a sraz slovanských skautů v Praze. Všechny 3 podniky jsou rozhodně vojenského, militaristického rázu a konají se pod protektorátem vlády, generálního štábu a těžkého kapitálu. (Výkřiky: A pod protektorátem četnických bajonetů!) Tak jest!

Je třeba se jenom podívati na předsednictva těchto podniků, na ty pány, kteří mecenášským způsobem činí všechno pro zdar těchto vojenských parád.

Předsednictvo plzeňského leteckého meetingu, který bude mobilisací leteckých sil francouzského imperialismu a jeho spojenců, tvoří ministři Viškovský, Bradáč, Franke, guvernér Národní banky Pospíšil, generálové Fajfr, Klecanda, Matička a Raše - "laskavě" spoluúčinkující firmy Aero a továrna Avia a Masarykova Letecká liga.

Titíž lidé a tatáž společnost tvoří čestné předsednictvo výstavy vojenských sil českého imperialismu v Pardubicích, a konečně velitelem sletového tábora slovanských skautů bude generál Klecanda. Měly-li všechny velké předešlé parádní výstavy v republice "kulturní ráz" - ("kulturní" výstava v Brně, výstava o ženě atd.) to znamená, sloužily-li ideologické přípravě fašistického postupu třídní spolupráce a válečných příprav, jsou výstavy letošního roku mobilisací fysických sil k témuž účelu, t. j. ukázkou fašistických úderných rot, ukázkou zbrojení českého imperialismu s přípravou pro příliš blízkou perspektivu vnitřní nebo zahraniční války.

A nejenom Sokol a Orel, nýbrž i DTJ, která byla v poslední době nucena zdánlivě vystoupiti proti předvojenské výchově - slovo příliš kompromitované před dělnickou mládeží mobilisují už nyní své členstvo a své přívržence pro účast na těchto podnicích, to znamená, že staví své síly plně a bezvýhradně do první řady české imperialistické průbojnosti.

A když ministr vnitra prohlašuje, že vláda bude s veškerou rozhodností vystupovati proti "rušivým elementům", když Beneš prohlašuje, že anšlus (připojení Rakouska k Německu) je válka, jsou všechny ty přípravy pro Plzeň, Pardubice a Prahu příliš jasným doplňkem k těmto slovům. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Ale kapitalisté se zajišťují také s druhé strany. Už dnes se postupuje se zvýšenou ostrostí proti rudému sportovnímu hnutí, jediné to překážce v cestě podchycení dělnické mládeže měšťáckými a reformistickými organisacemi. Právě tak jako Plzeň, Pardubice, Praha patří k slovům státníkovým, právě tak patří Kladno, Krč a další mezníky na cestě persekuce JPT k přípravám k "mohutným, radostným a velkolepým slavnostem" vojenským.

Všechny tělocvičné korporace, všechny sportovní organisace, všichni kapitalisté, všechny různé spolky a společky, všecko, co má ruce a nohy, je mobilisováno, aby učinilo z těchto tří podniků velké manifestace vlastenecké. Začínajíc desetitisícovým korunovým darem pana Tomáše Baťi pro slet slovanských skautů a končíc velkou výpravou DTJ do Pardubic vyplní každá složka a každý jednotlivec svoji povinnost vůči kapitalistické vlasti.

Páni už ani nepotřebují uzákoněné předvojenské výchovy. Důstojníci činní v Dělnické tělocvičné jednotě, Orlu, Sokole, činní při přípravách leteckého meetingu, výstavy a sletu, ve skutečnosti už dnes prakticky provádějí předvojenskou výchovu, už dnes je každý atom veřejného života prosáklý militarismem. Československo si vybojovalo nejenom technicky, nejenom výrobky Škodových závodů, nýbrž také fysickou mobilisací pomocí svých tělocvičných korporací místo mezi předními militaristickými státy celého světa.

Dělnictvo jest ovšem jiného názoru. Proti válečným parádám, proti vyhazování milionů na válečné účely v době hladu a nezaměstnanosti, proti uskutečňování předvojenské výchovy mládeže, proti persekuci rudého sportu postaví masovou mobilisaci všech pracujících proti imperialistické válce.

Jedním z takových nástupů boje, jednou z takových mobilisací pracující mládeže a dělnických mas v mezinárodním měřítku je berlínská Spartakiada.

V době, kdy hospodářská krise ve všech kapitalistických státech se stále prohlubuje, v době, kdy kapitalistický systém spěje neodvratně ke svému bankrotu, v době, kdy miliony dělníků a rolníků a pracující mládeže v pravém slova smyslu hladovějí a volají po chlebě a práci, v době, kdy fašistický teror zuří v největší míře proti těm, kteří se zvedají k odporu, v době, kdy mezinárodní buržoasie chystá nový válečný krvavý masakr, v době, kdy Sovětský svaz dokončuje svůj 5letý plán práce, výstavby socialismu, v době, kdy široké masy vykořisťovaných říkají: Takhle to již dál nejde, je čas, abychom kapitalismu, který je vinen všeho zla, zlomili vaz, v té době koná se v Berlíně mezinárodní Spartakiada rudých sportovců a tělocvikářů. Mezinárodní Spartakiada v Berlíně nebude pouhým sportovním podnikem, nýbrž to bude především bojovný nástup dělnické mládeže všech kapitalistických zemí za chléb, práci a všecku moc dělnické třídě. Bude to bojovný nástup rudých sportovců a tělocvikářů celého světa pod prapory rudé sportovní internacionály proti třídní zradě sociálfašistických sportovních vůdců, proti měšťáckému sportu a proti fašismu a militarisaci pracující mládeže, bude to součást boje proti přípravám mezinárodního kapitálu na válku a proti chystané intervenci proti Sovětskému svazu.