Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný.
Zapisovatelé: Marek, Petrovič.
184 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Slávik, dr Šrámek.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 117. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi pp. posl. Tayerlemu, Chalupovi, Husnajovi pro neodkladné zaměstnání; na týden p. posl. Šebovi pro cestu za hranice.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru imunitního dne 23. dubna 1931 posl. Jos. Tůmu za posl. dr Stránského, dne 24. dubna 1931 posl. dr Stránského za posl. Jos. Tůmu.
Klub poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské vyslal do výboru rozpočtového posl. Lišku za posl. Ostrého; do výboru iniciativního posl. Lišku za posl. Beneše.
Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru vyšetřovacího posl. Klimenta za posl. Kopeckého.
Klub poslanců "Vereinigter
parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits-
und Wirtschaftsgemeinschaft" vyslal do výboru iniciativního
posl. Viereckla za posl. Wagnera.
Předseda: Došla
odpověď na dotaz. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
Odpověď vlády na dotaz posl. Kurťaka
o škodách způsobených rumunskou invasí Fedoru Borovi z obce Veliká
Kopaňa na Podkarpatské Rusi (č. D 449-III).
Předseda: Přikazuji
výboru ústavně-právnímu:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
1061. Vládní návrh zákona o státním
vězení.
Předseda: Přikazuji
výborům zemědělskému, živnostensko-obchodnímu a
rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
1070. Usnesení senátu NSRČ o vládním
návrhu zákona (tisk sen. 388 a 405), jímž se prodlužuje platnost
zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona
ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách
pro dovoz strojů a přístrojů.
Předseda: Posl. Kliment a dr Stern ve svých řečech ve včerejší 116. schůzi sněmovny dne 23. dubna t. r. při projednávání úmluvy s Francií o letecké dopravě pronesli výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.
Posl. Hadek v téže schůzi i věci pronesl výrok hrubě urážlivý.
Předsednictvo se usneslo podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy ty ze zprávy těsnopisecké.
Přistoupíme k projednávání 1.
odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů zahraničního a zemědělského o vládním návrhu (tisk 847), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu zdravotně-veterinární úmluva mezi Československem a Francií, podepsaná v Paříži dne 3. října 1930 (tisk 1020).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl. dr Hnídek, zpravodajem výboru zemědělského p. posl. inž. dr Toušek.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji,
za výbor zahraniční, p. posl. dr Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Veterinární úmluva mezi naší republikou a republikou Francouzskou je vlastně doplňkem naší obchodní smlouvy s Francií. Všechny naše smlouvy s cizími státy obsahují už takovéto úmluvy. Posledně jsme měli příležitost jednati o tomto předmětě také při smlouvě s Rumunskem. Ovšem tato veterinární úmluva s Francií má velikou nevýhodu, totiž tu, že může býti paralysována veterinárními opatřeními zemí transitních, totiž zemí, kterými je zboží původu živočišného dopravováno od nás do Francie a naopak. Je to Švýcarsko a Německo.
Účelem dohody veterinární, která je předložena, jest ochrana domácí živočišné produkce před zavlečením nákaz zvířecích z krajin druhé smluvní strany. Zásadou její jest nepřipustiti dovoz dobytka a zboží živočišné produkce z krajin zamořených zvířecími nákazami. Úmluva obsahuje podrobné předpisy, kterým je podrobena doprava živočišného zboží, aby bylo vyhověno shora uvedenému účelu a zásadě.
Pro usnadnění kontroly může býti podle úmluvy omezen dovoz zvířat a živočišného zboží na určité celní úřady nebo přístavy. Každá zásilka živých zvířat musí býti doprovázena osvědčením o původu a zdravotním stavu. Předpisy jsou velice přísné. Osvědčení smí býti vydáno na př. u zvířat podléhajících moru skotu a plicní nákaze skotu jenom tehdy, jestliže se uvedené nemoci nevyskytly v místě původu ani v sousedních obcích nejméně v posledním roce. U chovného a užitkového skotu jsou pak předpisy ještě přísnější. Tak musí býti očkováním tuberkulinem dokázáno, že jest prost tuberkulosy.
To, co jsem uvedl, jsou ovšem jen příklady z předpisů. Zabitá zvířata, maso čerstvé nebo konservované mrazením, lůj, vepřové sádlo a všechny masné výrobky určené k požívání musejí býti rovněž provázeny osvědčením o původu a o zdravotním stavu potvrzujícím, že zvířata, z nichž maso pochází, byla před porážkou a po ní zvěrolékařsky prohlédnuta a že maso bylo shledáno zdravým a způsobilým k požívání. U masných výrobků musí osvědčení mimo to potvrzovati, že neobsahují látek, jichž užívání je zakázáno předpisy země určení.
Zásilky nevyhovující předpisům mohou býti vráceny. Důležité jest ustanovení čl. 6, podle kterého, zjistí-li se na území jedné ze smluvních stran mor skotu, má druhá strana právo zakázati nebo omeziti na tak dlouho, dokud trvá nebezpečí nákazy, dovoz a průvoz přežvykavců, vepřů, částí a výrobků, pocházejících z těchto zvířat a vůbec všech předmětů, které by mohly nakažlivinu přenést. Aby mohla býti na hranicích dovozního státu učiněna náležitá opatření, má vývozní stát povinnost, ihned telegraficky oznámiti státu druhému vyskytnutí se moru skotu, nákazy hřebčí, jakož i slintavky a kulhavky. Bez ohledu na původ a bez veterinárního povolení a bez osvědčení původu a osvědčení zdravotního je dovolen dovoz králíků, zajíců, divokých masožravců, raků, ryb, holubů, pernaté zvěře, divokých ptáků a ptáků chovaných v kleci mimo papouškovité.
K úmluvě samé je přiložen protokol o podpisu, který je vlastně prováděcím nařízením úmluvy. Veterinární úmluva s Francií je jistě pro obě strany velmi důležitá, poněvadž chrání živočišnou produkci před nákazami; v praksi bohužel nemá tak velkého významu, poněvadž vzájemný dovoz je velmi malý.
Tak na př. bylo dovezeno do Francie od nás r. 1930: ovcí 87 kusů, zvěře srstnaté živé 37 q, zajíců mrtvých 364 q, jiné zvěře srstnaté mrtvé 66 q, zvěře pernaté mrtvé 209 q, koží hovězích mokrých 1211 q, kozích a kozlečích 47 q a 191 q, králičích 150 q.
Nejdůležitější jest ovšem vývoz šunky a masa od nás. R. 1930 bylo dovezeno do Francie šunky 1151 q, masa jiného než vepřového a hovězího 2349 q. Živočišných výrobků vůbec bylo dovezeno do Francie 2570 q v ceně 6,554.000 Kč.
Jménem zahraničního výboru navrhuji přijetí tohoto usnesení:
Národní shromáždění republiky
Československé souhlasí se zdravotně-veterinární úmluvou mezi
Československem a Francií, podepsanou v Paříži dne 3. října 1930.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní):
Dávám slovo druhému
zpravodaji, za výbor zemědělský, p. posl. inž. dr Touškovi.
Zpravodaj posl. dr inž. Toušek:
Slavná sněmovno! Po obšírném výkladu referenta zahraničního
výboru nemám, pokud se týče merita, co bych dodal, a jako referent
zemědělského výboru doporučuji, aby slavná sněmovna přijala schvalovací
usnesení ve znění vládním. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta je schválena.
Jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Nitsch, Hrubý a K. Procházka; na straně "pro" p. posl. Knirsch.
Dávám slovo prvnímu řečníku, zapsanému
na straně "proti", p. posl. Nitschemu.
Posl. Nitsch (německy): Dámy a pánové! Sněmovně byla předložena francouzská veterinární úmluva, ke kterémužto předmětu se stanoviska agrárního dlužno pronésti jen přání, aby tato veterinární úmluva byla pokud možno přísně prováděna, zcela zvláště pokud jde o východní státy, které pro své příznivé celní smlouvy s Československou republikou mohou sem dodávati neobyčejně mnoho dobytka. Za žádných okolností nemělo by se dovoliti, aby do země byl dovážen takový stepní dobytek, který má ohroziti krásný stav dobytka našeho zemědělství. Ostatně musíme konstatovati, že našemu těžce ohroženému zemědělství neobyčejně škodí právě tyto příznivé celní sazby na živý dobytek a maso ze sousedních států, s nimiž máme obchodní smlouvy, jak nedávno uznal sám pan ministr zemědělství ve své jičínské řeči.
V této řeči také dále prohlásil, že není vůbec spokojen s obchodní smlouvou, uzavřenou s Jugoslavií. Z toho vysvítá, že Jugoslavie na úkor našeho zemědělství dostala jistě příliš mnoho výhod. Při tomto bodu nemohu opominouti, abych nepodrobil ostré kritice hospodářskou politiku naší vlády, neboť tato bezprogramovost, s jakou se u nás v dnešní těžké době vládne v hospodářsky důležitých otázkách, nemá v dějinách vlády příkladu. Jest zajímavé, že tuto bezprogramovost konečně také uznávají hospodářští politikové vládních stran a v československých táborech ozývá se stále více hlasů, volajících po hospodářském programu. Než v této chvíli nedá se lehko vybudovati, neboť naši vedoucí politikové propásli příznivou chvíli, a my můžeme konstatovati, že jsme hospodářsky, bohužel, isolováni. Právě dnes čteme v novinách, jak se již národní hospodáři, jako sám bývalý ministr Hotovetz, dožadují obchodní smlouvy s Ruskem.
Velectěné dámy a pánové! Hospodářství ubírá se jinými cestami než moc. Marně usilujeme o mocenskou politiku, o vojenské úmluvy, jestliže při tom naše obyvatelstvo hospodářsky upadá. Koncepce Malé dohody, zcela zvláště Malé hospodářské dohody, byla od počátku pochybena. Koncepce Malé dohody jest snad dobrá k tomu, aby poskytla pomoc Francii, aby stála připravena k boji, a jak často slyšíme, aby udržovala mír a pořádek v Evropě, ale není dobrá k tomu, aby podporovala hospodářství, zajistila životní zájmy obyvatelstva a tak zachovala klid a pořádek. Jest to, bohužel, velká chyba, nemůže-li se člověk zbaviti mentality let 1918/1919. Od té doby uplynulo 13 let. Těchto 13 let mnohé změnilo, prokázalo také, že hospodářství má železné zákony, jichž nemohou změniti ani mírové diktáty. Chceme-li tedy zachovati život, musili bychom a také vůdci státu měli by míti před očima tyto železné zákony hospodářství. Plán německo-rakouské celní unie, který se vynořil v poslední době, jest přece dílo státnické moudrosti k zajištění hospodářství.
Nechtějí-li státy střední Evropy zaniknouti, nezbývá pro ně jiné cesty než spojení a utvoření velkých hospodářských jednotek a bez Německa nelze si vůbec mysliti středoevropskou hospodářskou jednotu, neboť jediné Německo jest s to, pojati agrární přebytky východoevropských agrárních států. Nechceme-li tedy, aby agrární obyvatelstvo východoevropských států bylo vehnáno v náruč bolševismu, nezbývá než jíti za tímto plánem. A pohlédneme-li na mapu Evropy, musíme uznati, že pro Československou republiku zbývá pouze jediná cesta - připojiti se k této zamýšlené celní unii.
Proto se velmi divím, že pan ministr zahraničních věcí dr Beneš byl prvý, který se zoufale postavil proti této zamýšlené celní unii. Domnívá se pan dr Beneš, že může této věci zabrániti? Tážeme se, jak si představuje pan dr Beneš příští hospodářský útvar Evropy? V Malou hospodářskou dohodu nevěří přece dnes již ani českoslovenští státníci a nouze, která hospodářsky tísní Československo a tak krutě zatěžuje obyvatelstvo, musí přece býti zdolána.
Tato hospodářská politika, kterou pan ministr věcí zahraničních vždy hájí a za níž stojí tato politika, způsobila nám toto veliké neštěstí hospodářské krise. Bylo by již v skutku nejvýš na čase, aby vedoucí státníci skutečně přikročili k sestavení hospodářského programu. Ale nikoli podle nepodařené koncepce pana dr Beneše, nýbrž podle směru diktovaného čistě lidským rozumem, který počítaje se zeměpisnou polohou Československé republiky zařídí podle ní svou hospodářskou politiku, připojí se k velkým tvořícím se hospodářským oblastem, aby, žije se sousedy v dobrých přátelských, sousedských poměrech, zajistil vlastnímu obyvatelstvu chléb a pokoj.
Nynější směr naší zahraniční politiky nezajišťuje ani jedno ani druhé. Nadešla doba, aby na jeho místo přišel muž, který jest moudrý a má odvahu, uznávaje evropský stav Československé republiky, dělati zahraniční politiku, která přináší chléb a mír a jež nastolí vnitřní politiku, která by způsobila snížení veřejných břemen. (Výkřiky posl. Geyera.) Ale pánové v Ženevě, kteří budou posuzovati německo-rakouskou celní unii a tím rozhodovati o celé středoevropské hospodářské otázce, nechť jsou si vědomi, že zchudlá střední Evropa může lehce padnouti do náruče komunismu, neboť velká ruská sfinga jest zde vyzbrojena, a pak pánové, kteří zmařili tento hospodářský plán, sotva mohou sklízeti plody svého vítězství. To nechť jest také mementem pro pana dr Beneše a pro vedoucí československé státníky.
V rámci československé hospodářské politiky potřebuje hospodářská politika na Slovensku zcela zvláštního nakládání.
Konstatuji, že pro Slovensko není sestaven vůbec žádný hospodářský program. Ale přece snad jedno, a to bylo neštěstím slovenského hospodářství: restrikce. Z neznalosti poměrů bylo r. 1919 vydáno jakési heslo: Omeziti uměle pěstované hospodářství a průmysl na Slovensku. Pohlédneme-li na československou mapu, hlavně na národohospodářskou mapu, vidíme, že velká část veškerého průmyslu leží v historických zemích, kdežto slovenský průmysl jest rozptýlen v docela malých bodech. S tím se musilo počítati, když bylo Slovensko připojeno k historickým zemím. To bylo chybou celé věci. Tamějšímu obyvatelstvu, průmyslu, obchodu a zemědělství musila se nezbytně nechati možnost života, mělo se počítati se smýšlením tamějšího lidu a hlavně s tím, že toto obyvatelstvo chce a musí žíti. Zchudnutí nebo omezení průmyslu způsobilo poměry, jaké tam dnes vidíme.
O těchto poměrech přesvědčil jsem se osobně, jel jsem tam a viděl jsem, jak se továrny rozdělávají, jak se roztloukají a roztavují stroje, viděl jsem, jak všechno ponenáhlu zaniká, k čemuž se nyní ještě připojuje omezování a zánik pil a dřevařského průmyslu. Nepotřebuji o těch věcech mnoho mluviti. Víte to velmi dobře. Vynikající vedoucí slovenští politikové, kteří zde zasedají, často o tom mluví. Slyšíme je, že často a často zdůrazňují, jak Slovensko upadá, jak nic nemáme, jak jsme chudí, jak pracuje jen exekutor a jak se vybírají daně. Není to nějaké heslo nebo demagogie, co zde říkám, nýbrž hotové skutečnosti, které jsem sám zažil, že v německé obci, v mé domovině, bylo jen v jeden den exekvováno 80 lidí, poněvadž nemohli zaplatiti daně. Tento aparát pracuje s ohromnou nemilosrdností. Ale postarati se, aby hospodářství mohlo žíti, aby hospodářství bylo podporováno, postarati se o výdělek a chleba, to nikomu nenapadne. Vždy jsem odsuzoval finanční politiku dr Engliše, poněvadž jsem viděl, že Engliš má jen jedinou zásadu, to jest, udržeti státní hospodářství v rovnováze, ale pro výrobu neměl nikdy smyslu, ani peněz, ani porozumění. Sotva věřím, že jeho nástupce bude jednati lépe.
Zde jsme odkázáni jen na svépomoc a slovenští politikové budou musiti dojíti k poznání, že si musíme pomoci sami.
Budete-li pokračovati na této cestě a nebudete-li míti odvahu spojiti se s menšinami na Slovensku, jednotně postupovati, a žádati, aby se Slovensku, které jest naší vlastí, naší půdou a naším vším, stalo po právu, pak uhlídáte, že sami vaši voliči vás opustí, neboť se spojí sami, i proti vůli svých vůdců. Slovenskou otázku nelze řešiti tak, jak to zde činí někteří politikové, že zde stále jen naříkají, že se Slovensku daří špatně, zřídka kdy se však najde hlas, který zanotuje malý chvalozpěv, nikdo nemá odvahy říci pravdu. Předstupují vedoucí státníci, zakládá se regionální ústav, lid doufá v nápravu, ale vyjde najevo, že jest to vědecký, statistický ústav. Jiná politická strana zakládá spolky, jejichž účelem jest podporovati národní hospodářství. Pánové, v tak vážných a těžkých dobách dáti se do zakládání spolků, k tomu nemá skutečně nikdo chuti. Výroční zpráva svazu průmyslníků na Slovensku budiž vám všem mementem, neboť úvodní slova této zprávy vám říkají, jak bolestný jest stav slovenského průmyslu. Pánové, bojíte se spojení poslanců ze Slovenska a jednotného vystoupení pro společné zájmy Slovenska, poněvadž se bojíte, že vás budou pokládati za Maďarony. Ale to je v dnešní době zastaralé. Toto heslo bylo by snad platilo před 10 lety, před 10 lety byl by snad někdo bral toto slovo vážně nebo nevážně, ale dnes, kdy hrozí společná nouze, dnes volá nás tato nouze, abychom postupovali společně, abychom zde v Praze nedbali vašich politických názorů. Kdybych chtěl řešiti otázku, co způsobilo nouzi slovenského hospodářství, musil bych se opakovati. Tedy: bezprogramovost pro Slovensko, žádný hospodářský program, právě tak jako pro celou říši není hospodářského programu, právě jako tato bezprogramovost jest charakteristická pro hospodářství celé říše. Tuto bezprogramovost vidíme v stonásobné míře v otázkách úvěru, sazeb, dopravy a ve všech možných otázkách, které mají význam pro hospodářství.
V úvěrnictví nejdeme vůbec kupředu. Nechť se někdo pokusí dostati úvěr! K nesčetným otázkám, které zde dlužno rozřešiti, jako vůbec ve všech těžkých otázkách zemědělství, v nesmírně důležitých otázkách průmyslu, živností a obchodu, neděje se vůbec nic. My všichni jsme odpovědni; všichni jsme vinni, že se nic nedělá, poněvadž nemáme odvahy, abychom se spojili, abychom sestavili program a abychom s ním také v Praze prorazili.
Mám příležitost pozorovati hospodářství na Slovensku, i v mé užší vlasti. Vidím, jak kdysi tak vzkvétající průmysly v mé vlasti ponenáhlu zanikají. Nemohou se udržeti a nelze naprosto mysliti na nějakou pomoc. Tisíce a tisíce dělníků závisí na těchto průmyslových závodech, tisíce a tisíce lidí živí se z těchto továren a my nemůžeme nalézti východisko. Srdce mi krvácí, vidím-li, jak tyto továrny čas od času zavírají své pracovní místnosti, propouštějí lidi a jak tito lidé stojí zde hladoví, a jak jsou ponenáhlu vydáváni pánům z levé strany. Jestliže v těchto otázkách nebudeme postupovati společně, těžko něčeho dosáhneme. Lid nemá dnes zájmu na národní otázce. Znám to, neboť bydlím v krajině, kde žijí společně Němci, Maďaři a Slováci a vidím, jak tito lidé spolu obcují. Tito lidé neznají Maďaronů, Slovakonů nebo Pangermánů. Žijí spolu velmi dobře. Národní otázka jest otázka, s kterou přicházejí pouze politikové. Proč? Inteligentní člověk může se chovati vznešeně. Můžeme tyto otázky vyloučiti, můžeme národní otázku dáti vlevo a vpravo společné otázky hospodářské a o nich se společně raditi.
Rád bych viděl, zda by pan odb. přednosta Lankaš z ministerstva železnic nepovolil, kdyby k němu přišlo 64 slovenských poslanců a řeklo: Pane odborový přednosto, prosíme o reformu sazeb, ale ihned. Výmluva, které použil tento pan odborový přednosta u svazu průmyslníků, prohlásiv, že by reforma sazeb na Slovensku přinesla jednak užitek, na druhé straně však škodu, jest pohádka pro malé děti. Průmysl v historických zemích by nás na Slovensku umačkal, kdyby sazby na Slovensku byly nižší. Dnes nechci se podrobněji zabývati touto otázkou, ale budu míti ještě příležitost projednati tuto otázku zevrubněji. My jsme vinni, že se nic nedělá, že Slovensko dostává z vojenských nebo jiných státních dodávek buď málo nebo vůbec nic, a my jsme vinni, že nejsou rozřešeny otázky úvěru, neboť nemáme odvahy řešiti tyto otázky a nemáme odvahy žádati, aby byla založena slovenská zemská banka, která by právě tak jako banka v historických zemích poskytovala zápůjčky, a nepotřebovali bychom křížové cesty, než člověk dostane zápůjčku od Zemské banky nebo od Hypoteční banky. My jsme vinni, že se peníze za sociální pojištění stěhují ze Slovenska do Prahy a že u nás nezůstává nic. My jsme vinni, že se u nás tak neprovádějí investice, a měl jsem znovu příležitost slyšeti bývalého ministra dr Tiso, jak si stěžoval na Váh a pronesl bon mot: "Nikoliv úřady regulují Váh, nýbrž Váh reguluje úřady". My jsme vinni, že se otázky meliorace nehýbají kupředu. Ministerstvo železnic poskytuje jednotlivým lázeňským místům 50%ní slevu jízdného, jiným však nikoliv, i v historických zemích. U nás však jest to ještě desetkrát horší. Musí se již něco státi, a jest vaší povinností, abyste zde zjednali nápravu. Vy i my jsme odpovědni. A právem říká se nám častěji doma - a musím to častěji slyšeti: Nač jezdíte do Prahy, je to úplně zbytečné, dělati každého týdne tyto dlouhé cesty, neboť nepřivážíte domů naprosto nic. Vždyť hospodářství vůbec nepomáháte. Parlament někdy zasedá, někdy také ne a pro národohospodářství se nedělá vůbec nic. Mluvil jsem s mnoha pány s české strany a viděl jsem nespokojenost také u nich. Nedojde-li rychle ke změně systému, můžete se lehce dožíti divů. (Posl. Geyer [německy]: Tak jako včera v imunitním výboru!) Ano.
Při této příležitosti nemohu opominouti,
abych neodpověděl na útok, který podnikl na mne poloúřední orgán,
totiž "Československá Republika". Nemám příležitosti
učiniti to v českém časopise, proto používám této tribuny zde.
V tomto poloúředním orgánu byl jsem nazván Maďaronem. Na to mohu
jen odpověděti: Zametejte před vlastním prahem, o mne se nestarejte.
Máte příliš mnoho smetí před vlastním prahem. Člověku se hnusí,
čte-li o tolika aférách, korupcích a podobných věcech. Zavolejte
si přece chicagského starostu Čermáka, aby zde udělal pořádek,
neboť s Al Caponem vypořádají se Američané již sami. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Dalším přihlášeným
řečníkem je pan posl. Knirsch. Dávám mu slovo.
Posl. Knirsch (německy): Slavná sněmovno! Pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš podal včera v zahraničním výboru obšírný výklad o německo-rakouské celní unii. Jest to nejdůležitější otázka, která nyní hýbá evropskou veřejností. Byli bychom tedy očekávali, že pan ministr pro věci zahraniční pronese tento důležitý výklad nikoliv ve výboru, nýbrž v sněmovním plenu, aby sněmovna měla příležitost právě tak podrobně zaujmouti stanovisko k těmto vývodům. (Posl. Krebs [německy]: Toho on přece vůbec nechce!) Tak jest. Toto jednání pana ministra jest příznačné pro to, jak si vláda váží parlamentu. Nedivme se, že parlamentarismus klesá stále hlouběji, když se sama vláda přímo vyhýbá rozpravě o nejdůležitějších otázkách ve sněmovně.
My němečtí nár. socialisté projevili jsme již v předcházejících schůzích své stanovisko k celní unii v tom směru, že v celní dohodě mezi Německem a Rakouskem vidíme první krok ke zlepšení hospodářských poměrů Evropy, tedy nejen těchto obou zemí. Uvítali jsme ji a toto naše stanovisko nemůže býti zeslabeno vývody, které včera pronesl pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš. Poněvadž nejsme zastoupeni v zahraničním výboru, musím použíti dnešní schůze, abych k vývodům pana dr Beneše zaujal stanovisko s našeho hlediska. A tu bych předeslal, že exposé dělá sympatický dojem potud, že pan dr Beneš jednou bez diplomatického okrašlování nebo zastírání zcela upřímně vykládá své stanovisko, a sice bez obalu praví, že otázku německo-rakouské celní unie oceňuje a posuzuje hlavně s hlediska politického. Zcela otevřeně doznává, že v celní unii vidí přípravu k politickému připojení, k státoprávnímu spojení těchto obou států. Jest známo, že pan dr Beneš odedávna patřil k nejostřejším odpůrcům politiky připojení. My Němci nikdy jsme netajili, že bychom z národních důvodů uvítali spojení těchto obou států, že je podporujeme a o ně usilujeme. Ale nechápu ani, že pan dr Beneš jest odpůrcem připojení a že to jest u něho přímo chorobné, i s hlediska českého nebo československého politika. Co má znamenati tento odpor, co jest jeho účelem nebo čeho má dosáhnouti? Pozorujeme-li věci s národního hlediska, pak přece jest jednou jisté, že tyto oba státy obývá jeden národ, že se národy těchto obou států cítí jedním národem, že minuly doby, kdy v našem německém národě často vědomí kmenové příslušnosti převládalo nad vědomím národním... (Posl. Geyer [německy]: Nebo dynastické!) nebo dynastické vědomí, že u nás Němců minuly doby, kdy státní hranice souhlasila zároveň s národní hranici v tom smyslu, že pro občana Německé říše národní hranice se končila u Podmokel, kteréžto smýšlení vyplývalo z celé státoobčanské výchovy. Tyto doby minuly. Německý národ v poválečné době a následkem mírových diktátů prodělal úžasné věci, nejen v národním pokoření, ve státní bezbrannosti, nýbrž i v hospodářské nouzi a bídě pro poplatná břemena, která byla na něj uvalena. Ale německý národ může v poválečné době zaznamenati něco velikého a positivního, potěšitelný fakt, který pro nás všechny jest a zůstane největší událostí, fakt, že si německý národ přese všechnu kmenovou rozervanost, přes všechny rozpory ve světovém názoru, které nás kdysi dělily, uvědomil svou národní pospolitost, svou kulturní pospolitost a že si oba státy, Německá říše a Rakousko uvědomily také svůj společný osud.
A to by měl státník, jemuž leží na srdci budoucnost jeho národa a státu, který se poněkud dovede dívati do budoucnosti, který by přece měl věděti, jak velké síly dřímají v tomto německém národě, správně oceňovati a hodnotiti a nikoliv stavěti se na stanovisko pro nás nepochopitelné, že tyto oba státy musejí zůstati rozděleny, v naději, že toto státní odloučení bude míti také jednou nějaký účinek v zahraniční politice v tom smyslu, že bude možné jako v minulých stoletích, aby se jeden německý stát klidně díval na to, jak se druhý ničí, aby snad Německá říše přihlížela, jak bude napadeno Rakousko nebo obráceně. Jakoby mohl někdo pochybovati, že se Rakousko se vším, čím jest a co má, nepostaví na stranu říše, bude-li vnější nebezpečí ohrožovati existenci říše a naopak.