Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

202 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Meissner, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 115. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. Hodinovi pro neodkladný odjezd.

Došla oznámení o změnách ve výborech.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru vyšetřovacího vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Jašu za posl. dr Mareše.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Kopeckého za posl. Kubače.

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány tištěné zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1049. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 971) zákona o spotřební dani z minerálních olejů.

1050. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 970) zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu.

1047. Zpráva výborů zahraničního a technicko-dopravního k vládnímu návrhu (tisk 984), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu 1. Dohoda mezi republikou Československou a republikou Francouzskou o letecké dopravě, podepsaná v Praze dne 26. května 1925 a 2. Dodatkový protokol k této dohodě, podepsaný v Antverpách dne 25. června 1930.

1051. Zpráva výborů zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 1021), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not dne 20. února 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. března 1931, č. 32 Sb. z. a n.

Předseda: Počátkem schůze byla rozdána tištěná publikace Mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", rok 1931, roč. XII, č. 3 a 4.

Přistoupíme k projednávání pořadu a, nebude-li námitek, projednali bychom nejprve odst. 2, 3 a 4 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž nejprve k projednávání 2. odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 970) zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu (tisk 1050).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby bylo sloučeno jednání o osnově této s jednáním o osnově, která jest na pořadu jako další odst. 3, t. j.:

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 971) zákona o spotřební dani z minerálních olejů (tisk 1049).

Důvodem pro sloučení jest, že osnovy tyto úzce spolu souvisí.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly. - Hluk. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Není námitek.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji o odst. 2 jsou: za výbor technicko-dopravní p. posl. inž. Nečas, za výbor rozpočtový p. posl. Adámek.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova mění a doplňuje zákon o silničním fondu z r. 1927. Zkušenost ukázala, že příjem fondu nestačí ani silnicím státním ani nestátním. Bylo proto třeba zvýšiti příjem fondu a umožniti uzavírání zápůjček též jinde než u Ústřední sociální pojišťovny, a to ve větší míře, než je tomu dosud.

Po vydání zákona o silničním fondu bylo upraveno na účet silničního fondu v letech 1928 až 1930 především 3000 km silnic státních, z nichž 1800 km bylo opatřeno vozovkami lehkými a 1200 vozovkami středními a těžkými. Ježto všech státních silnic v republice máme 8500 km, znamená to, že máme dnes v republice opatřeno řádně vozovkami 35% všech státních silnic. Definitivní vozovku však má jen 14% všech silnic státních, což znamená, že teprve každá sedmá státní silnice u nás je letos opatřena, vybavena řádnou definitivní vozovkou. Veřejnost jistě právem volá, aby se upustilo podle možnosti od lehkých povrchových úprav a aby se budovaly, kde to jen poněkud poměry dovolí, vozovky střední a těžké.

Od r. 1928 možno znamenati v tomto směru opravdu pokrok, neboť r. 1928 připadlo na lehké vozovky 72% všech státních silnic, na střední a těžké jen 28%. R. 1928 změnil se již tento poměr v 68% ku 32% a r. 1930 vybudováno bylo na státních silnicích 42% vozovek lehkých, a již 58%, tedy více než polovina upraveno trvale. Ač musíme, bohužel, počítati v našich poměrech po dlouhou dobu s nutností i úprav lehkých, přáli bychom si, aby v mezích finanční možnosti pamatováno bylo všude na vozovky těžké a při tom zejména na náš žulový průmysl. Máme v republice znamenitou žulu, rozprostřenu právě v chudých, průmyslově nerozvinutých krajích, kde můžeme při plánovitém upravování státních silnic získávati prvotřídní materiál a zaměstnávati tisíce dělníků. Jde při tom o výrobek domácí, kde 3/4 prodejní ceny přichází na dělnické mzdy.

Pokud jde o úpravy lehké, přáli bychom si vždy pečlivého válcování a nejméně trojnásobného nátěru, aby byla vozovka řádně udržována. Aby síť našich státních silnic byla dokonalá, musí se věnovati na jejich úpravu celkem ještě částka 3 1/2 miliardy Kč. Pak by měla republika řádné, všem moderním požadavkům vyhovující státní silnice. Investice vložené do silnic náležejí k nejrentabilnějším. Je tu třeba uvažovati nejen přímou rentabilitu národohospodářskou, nýbrž i zabránění škod, jež vznikají pomalým tempem úpravy silnic. Je nutno učiniti již jednou konec nynějšímu stavu našich silnic, kdy naše za války a po válce velice vyčerpané silnice jsou rychleji opotřebovány než spravovány, což znamená, že žijí ze silničního kapitálu. Pozdravujeme proto dnešní osnovu, která dává možnost opatření zápůjček v dostatečné míře, při nichž se úrok a úmor hradí z běžných prostředků fondu. Oceňujeme, že máme v republice dobře vypracovaný státní silniční program pro celou republiku. Bylo třeba jen zjednati dostatečný finanční podklad, větší než dosud.

Novelisace zákona o silničním fondu vyvolána byla hlavně potřebami silnic nestátních, jichž stav je namnoze kritický. Finanční krutá tíseň samosprávy dolehla na nestátní silnice okresní a zemské v historických zemích, vicinální, obecní, a různé jiné zemské silnice, župní silnice na Slovensku a Podkarpatské Rusi tak těžce, že v řadě případů není nejen možno mluviti o stavbě nových silnic a o důkladné úpravě, nýbrž velice často není možno ani udržeti dosavadní stav. Je nedostatek personálu, obstarávajícího službu silniční, je také nedostatek nezbytných pomůcek technických, jakými jsou při dobře organisované práci silniční válce, drtiče štěrků atd. Subvence státní na stavby nebo zlepšení silnic nestátních stávají se za dnešních poměrů namnoze ilusorní, poněvadž obce nemohou pro zákon č. 77 a jeho novelu doplniti náklady kvotou na ně připadající a se stavbou ani úpravou se nemůže začíti. Přesvědčivě mluví čísla právě uplynulých let. V rozpočtech silničního fondu v letech 1927 až 1930 byly zařazeny na zlepšení silnic nestátních podpory ve výši 222˙5 mil. Kč, r. 1927 2˙5 mil. Kč, r. 1928 16 mil. Kč, r. 1929 69 mil. Kč, r. 1930 136 mil. Kč, avšak této částky bylo samosprávou využito jen částečně, ježto nemohla za svého těžkého finančního stavu uhraditi částku doplňující státní subvenci, a tak bylo fakticky vyplaceno v letech 1927 až 1930 nestátním silnicím pouze 123.4 mil. Kč. (Slyšte!) Nevyužité takto částky určené pro podporu nestátních silnic užito bylo pak spolu s ostatními přebytky běžných příjmů fondu v těchto letech zálohově pro zlepšení silnic státních v celkové sumě 186 mil. Kč. Jistě v souhlasu s celou sněmovnou žádám jako zpravodaj, aby celá tato částka byla vrácena pro účely silnic nestátních.

Potřeba úpravy silnic nestátních při tom stále velmi roste, situace stala se přímo kritickou. V ministerstvu veř. prací nahromadilo se na jaře 1931 v posledních právě měsících žádostí za podpory na silnice nestátní v částce více než 400 mil. Kč, na něž celé měsíce nemohly býti pro nedostatek finančních prostředků vypláceny žádné subvence. Proto musilo dojíti nezbytně k dnešní novele zákona o silničním fondu. Touto novelou se mění a doplňuje starý zákon o silničním fondu, pokud jde o nestátní silnice, takže se i nestátním silnicím zaručuje stálý roční příspěvek ze silničního fondu, čehož dříve u nestátních silnic nebylo, ve výši 90 mil. Kč ročně, od r. 1941 pak ve výši 100 mil. Kč ročně. To jest jedna velká výhoda novely.

Druhá, cennější ještě výhoda pro nestátní silnice je, že novela dává možnost - a přáli bychom si, aby se toho co nejvíce užilo - aby se opatřovaly i pro nestátní silnice potřebné potřeby zápůjčkami, při čemž běžné příjmy nestátních silnic mohou sloužiti ke zúrokování a umořování. Dosud opatřovaly se tímto způsobem prostředky jen pro silnice státní. Ježto převážná část subvencí udělovaných nyní nestátním silnicím určena je na vozovky těžké a střední, dá se dobře užít u těchto typů nestátních silnic běžných příjmů nejen k prostavění, nýbrž i k službě úrokovací a umořovací a k opatření kapitálu. Bez tohoto opatření by subvence na nestátní silnice naprosto nestačily, jak ukazují naléhavé žádosti okresů, které zaplavily sněmovnu před projednáváním tohoto zákona. Ani těch 130 mil. Kč ročně, jež žádá na nestátní silnice české zemské ústředí obcí, měst a okresů, a 180 mil. ročně, jež žádá zemský úřad slovenský, by za stále stoupající potřeby podpor nestátních silnic nestačilo, kdyby nebylo užito části běžných příjmů k opatření zápůjčky po vzoru silnic státních. Je to ostatně věc spravedlnosti, aby nynější generace neplatila plnou měrou na silnice v celém rozsahu když budou těchto silnic, pokud jde o vozovky střední a těžké, užívati generace příští.

U silnic nestátních stojíme dnes ovšem před velkým problémem souvisícím s finanční krisí samosprávy. Okresy v Čechách potřebují nyní na krytí rozpočtů pro r. 1931 od státu 400 mil. Kč, k disposici je však jen 132 mil. Kč - takže dojde nyní k hromadnému vracení rozpočtů a k výzvě na jich škrtání a uvedení rozpočtů do rovnováhy. Tak dojde pak k omezování úprav silničních - v dnešní době nezaměstnanosti přímo ideálních, po celé republice roztroušených a rentabilních investičních prací. Jeví se tedy absolutní nutnost bezodkladné pomoci samostatně v tomto směru, a to zatím alespoň okamžité výpomoci finanční, později pak řádnou definitivní a skutečným potřebám samosprávy odpovídající novelisací samosprávných finančních zákonů.

Ve schůzi technicko-dopravního výboru 26. března t. r. zdůrazňovali tuto naléhavost poslanci všech stran bez výjimky, a to velmi důtklivě, a bylo by dobře, kdyby z této věci byly v době co nejkratší vyvozeny i praktické konsekvence. To, co platí o Čechách, dalo by se měrou ještě zvýšenou říci i o Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Na Moravě přistupuje k tomu ještě problém sestátňování (inkamerace) okresních silnic, neboť v této zemi je státních silnic poměrně daleko méně než v Čechách. Celá Morava mezi Letovicemi, Brnem, Vel. Meziříčím a českými hranicemi nemá ani jedné státní silnice. Zde tedy nutno přistoupit k plánovité inkameraci, která nebude možna bez zvláštního zákonného opatření.

Slovensko naléhavě žádá o zvýšení podpory na nestátní silnice. Požadavkům Slovenska a Podkarpatské Rusi ve věcech silničních a komunikačních vůbec mělo by býti dbáno. Přáli bychom si tu vřele, aby bylo vyhověno požadavkům slovenským především po stránce finanční; úvěrové možnosti dané dnešní novelou při dobré vůli tu jsou.

Pro nestátní silnice slovenské a podkarpatské platí nadto ještě několik požadavků speciálních, vyplývajících ze zvláštních poměrů Slovenska a Podkarpatské Rusi. Je tam zvlášť třeba: 1. aby doplněna byla síť silnic nestátních směřující většinou od severu k jihu (z politických centralisačních důvodů starého Maďarska) sítí silnic od západu k východu směřujících, jak toho vyžadují hospodářské zájmy země; 2. aby zmizely ze Slovenska t. zv. silnice vicinální (neznámé v zemi České a Moravskoslezské), jichž celková délka měří přes 6000 km. Silnice ty jsou dnes v nejubožejším stavu a je nutno přeměniti je v silnice okresní, podle možnosti i v jiné; 3. aby zjednán byl pořádek v administrativě silnic nestátních na Slovensku a Podk. Rusi, neboť tam v každé župě existovaly za starého režimu zvláštní instrukce a statuty o personálu silničním, o jeho služebních a platových poměrech i povinnostech, stejně jako platily zvláštní předpisy o technickém provádění silnic. Dnes najdeme na Slovensku na příklad okresní silnice o šířce 4 m, ale i 12 až 15 m, o stoupání až 18%, s objekty někde úplně primitivními a dřevěnými, někde úplně moderními a všem požadavkům moderní doby vyhovujícími. Odpomoc mohl by zjednat v řadě případů silniční zákon, jednotný pro celou republiku, při čemž jednotlivé země mohly by své speciální, z historických i přirozených poměrů vyplývající potřeby regulovat ve zvláštních statutech doplňujících silniční celostátní zákon.

Dále je třeba, aby bylo Slovensku a Podk. Rusi umožněno mimo řádnou podporu finanční podzvihnout nestátní silnice na úroveň silnic zemí historických, jak toho vyžadují potřeby obou těchto zemí i celostátní zájem; není pochyby, že předpokladem sblížení Slovenska a Podk. Rusi se západem republiky je právě řádné vybudování komunikačních prostředků, zvláště silnic. Dosavadní dotace nestátních silnic slovenských a podkarpatských jsou k tomu účelu nepostačující.

Ve všech zemích republiky je naléhavým problémem silnic nestátních náležitá, slušná úprava poměrů zaměstnanců silničních a zvláště cestářů a vybavení silnic dostatečným počtem personálu. Nic nepomohou nejlepší silnice, nejsou-li řádně udržovány. Je třeba dáti do pořádku zvláště poměry okresních a jiných nestátních cestářů a zrovnoprávnit je s cestáři státními. Postavení nestátních cestářů v naší republice je v každém okrese upraveno jinak - (Tak jest!) v celých krajích je tak bídně honorováno, že není možno udržovat s nimi řádně silnice. Ostatně i poměry cestářů státních a cestmistrů nestátních i státních i jiného technického personálu je nutno upravit a zlepšit ve smyslu směrnic každoročně v rozpočtovém výboru přednášených.

Dnešní novelu zákona o silničním fondu považujeme za dobré, ale jen etapní řešení k vybudování řádné a dokonalé sítě silniční. Proti původnímu znění podařilo se docílit v novele zlepšení v čl. III. a vsunutím nového článku, nyní VII.

Jako zpravodaj o předloze zdůrazňuji ku konci velkou důležitost, kterou mohou mít silniční stavby ve velkém měřítku podnikané při přemáhání dnešní hospodářské deprese. Jde tu o stavby rentabilní, přinášející prospěch celku a umožňující plánovitě po léta práci tisícům dělníků při stavbách a při jich udržování v budoucnosti. Stejně jako u prací vodocestných a melioračních je však nutno i u staveb silničních klásti kategorický požadavek, aby při všech silničních pracích státních i státem podporovaných nestátních byli dělníci řádně placeni, aby byly dodržovány kolektivní smlouvy a zákonná pracovní doba. Jinak nebyly by splněny docela naděje v předlohu skládané.

Doporučuji sněmovně přijetí předlohy ve znění navrženém výborem technicko-dopravním, ježto jde o předlohu sloužící ve svých důsledcích k budování velkých, cenných a trvalých statků republiky - silničních komunikací - a pomáhající překonávat dnešní těžkou nezaměstnanost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. Adámkovi.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! Roku 1927 jsme v této sněmovně udělali zákon, kterým jsme zřizovali silniční fond, z jehož prostředků měly býti udržovány a opravovány silnice. Je velmi dobře známo, proč jsme byli nuceni r. 1927 ten fond dělati. Naše silnice po státním převratu a jmenovitě státní silnice byly v tak desolátním stavu, že se po nich nedalo řádně jezditi. Příčiny, proč byly v tak desolátním stavu, proč byly tak zničeny, jsou také známy. Jestliže okresy a obce, tedy samospráva, udržovaly své silnice ve stavu sjízdném a použivatelném, nedělal to stát. Starý stát používal veškerých prostředků, které měl k disposici, pro účely válečné, na udržování komunikací pak dával jen nepatrné odbytné. Silnice státní nedostávaly, čeho bylo třeba k udržování vozovky. Štěrkování bylo tak nedostatečné, že silnice musely nutně vypadati uboze. A poněvadž nebylo dobře možno z běžných rozpočtových položek udržovati silnice ve sjízdném stavu a řádně je opravovati, byli jsme donuceni poměry, abychom zřídili zvláštní fond, kterému jsme dali jméno silniční, z něhož měly býti silnice opravovány a udržovány.

Tedy nedostatek péče o silnice v době válečné zavinil, že silnice byly ve stavu ubohém, a automobilismus, který se rozvíjel a rozvíjí čím dále tím více, přispíval a přispívá, že silnice jsou poškozovány, opotřebovány, že vozovka jejich je špatná, poněvadž dosavadní způsob udržování nestačil, aby silnice byly udrženy ve sjízdném stavu.

Když jsme r. 1927 udělali zákon o silničním fondu, třebas mnozí z nás mají odchylné mínění o fondovém hospodaření ve státě, domnívali jsme se, že tento fond bude postačitelný na udržování silnic v situaci, jaká byla r. 1927. Po 3 1/2 letém hospodaření vidíme, že tento fond postačitelný není, a tak přikročujeme k novelisaci zákona č. 116/27.

Silniční fond měl právo čerpati určité prostředky z výpůjček, aby mohl silnice opravovati, a bylo pochopitelno, jestliže je někdo, kdo na silnice a jich udržování neplatí, ač jich používá, že bude také přinucen zákonem, aby na silnice a jich udržování připlácel. Není sporu, že automobilisté silnic používají, jich využívají a tak je ruinují. Proto byla zavedena zvláštní dávka na pohonné látky, zvláštní dávka na určité předměty, jež jsou součástkami automobilů, aby tak byly získány prostředky silničnímu fondu. Tedy z těchto prostředků byl silniční fond zbudován, ale největší částka pro silniční fond měla býti vypůjčena od Ústřední sociální pojišťovny. Ústřední sociální pojišťovna poskytla silničnímu fondu r. 1928 100 mil. Kč, ve dvou letech následujících po 140 mil. Kč. Podle zákona z r. 1927 měl silniční fond právo vypůjčiti si od Ústřední sociální pojišťovny jednu miliardu, ze které měl vydržovati a upravovati silnice. Podle starého zákona bylo především míněno udržování silnic státních a teprve v druhé řadě silnic nestátních a t. zv. dálkových.

Jak byly silnice opravovány, jak byly zlepšovány, je nám známo a máme o tom všichni své osobní mínění. Jsou mnozí lidé a mnozí činitelé, kteří se dožadují, aby byly silnice válcovány, jiní opět, aby byly asfaltovány, a jiní, aby byly dlážděny. Za 3 roky máme již zkušeností s úpravami silnic dostatek. Vidíme, jak vypadají silnice asfaltované, víme také, jak vypadají silnice válcované, a máme zkušenosti i se silnicemi dlážděnými. Jestliže zastanci válcování silnic nedospěli ještě k přesvědčení, že válcování je nedostatečné, pak jistě neměli příležitosti řádně viděti a posuzovati, jak válcované silnice provozem trpí. Válcování je naprosto nedostatečné. Rovněž tak v kopcovitém terénu naší Československé republiky, kde máme rovin poměrně velmi málo, jest asfaltování nedostatečné. Nejdražší, ale nejúčelnější úprava silnic je jen ta, kde se použije dlažebního kamene, to je naší dobré československé žuly. Jen žulou vydlážděná silnice je dobrá, odporuje všem otřesům a vydrží všechny náklady, každé počasí i jeho změny, a proto jako referent rozpočtového výboru doporučuji především správě silničního fondu a ministerstvu veř. prací, aby se stanoviska prosperity, třebaže náklad zdál by se dražší, podporovaly silnice dlážděné, a v druhé řadě, aby měly na zřeteli, budeme-li silnice dlážditi, že zaměstnáme tisíce a tisíce dělníků v žulových lomech, poskytneme jim výdělek a výživu.

Když již o tomto zákoně mluvím, dovolím si zmíniti se také o tom, že jsou slyšeti velké nářky, že obce, které musejí přispívati na stavbu nových silnic, nejsou žádným zákonem nuceny přispívati na udržování silnic, kromě toho že obce musejí udržovati sjízdnou vozovku v době zimní odstraňováním závějí v obcích, ale že nemohou konati svou povinnost, poněvadž je sešněroval zákon čís. 77. Paušálně to není pravda. Každý můžeme míti své mínění, ale jako samosprávný pracovník z obce i okresu, z dob nových i starých, velmi dobře znám, co obce mohly a musily dělati, jenže nemáme zde jednotné měřítko, jak se obcím příspěvky na stavbu nových silnic předpisují. V každém okresu je jiný způsob hospodaření, v každém okresu jsou na obec kladeny jiné požadavky, v každém okresu bylo jinak upraveno finanční řízení, administrativa není jednotná, a není možno potom také paušálně odsuzovati zákon, kterým se jednotnost předpisuje. Jestliže na některých okresech požadovalo se od obcí pouze, aby daly pozemky a nepatrný finanční příspěvek, a na jiných se žádá 30% stavebního nákladu a stavební pozemky zdarma, není to jedno a totéž a ovšem tyto obce nemohou pak vyhověti požadavkům kladeným okresem, třebaže obce musily celá desítiletí pomáhati stavět silnice v úsecích jiných. Tedy není možno paušálně odsuzovati některý zákon, který se někomu hned do krámu nehodí, když nejsou všude poměry stejné. Podle novely, kterou projednáváme, opravujeme starý zákon o fondu silničním z r. 1927. Podle tvrzení mnohých zlepšujeme vyhlídky samosprávy, podle některých ztěžujeme samosprávě možnost opravy okresních silnic. Nebudu se pouštěti do technických problémů, pokud se týče úpravy silnic. To vyřídí si jistě pánové, kteří zasáhnou do debaty. Já za rozpočtový výbor poukazuji pouze na to, že podle vládního návrhu byly provedeny dvě změny, a to jedna změna týká se čl. III, kde původně vláda navrhovala, aby běžné příjmy pro silniční fond činily podle 4. odst. 60% spotřební daně z minerálních olejů, kdežto výbory se usnesly na tom, aby pro silniční fond vyplynulo 70%. V důsledku toho byl do vládního návrhu a tedy také do zprávy výboru dán článek VII, který basíruje na tom, že těchto 30%, které zůstávají mimo silniční fond, má býti také jinak použito, a těch 70%, které do silničního fondu plynou, může dostoupiti částky 130 mil. a pak má býti zvýšeného výnosu použito k úpravě daně z motorových vozidel.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji vládní návrh tak, jak se na něm usnesl výbor dopravní a jak se na něm výbor rozpočtový usnesl včera v noci. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem o odst. 3 je p. posl. Teplanský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Teplanský: Slávna snemovňa! Vláda cestou vládneho návrhu č. 971, ktorý rozpočtový výbor prejednal, chce zabezpečiť finančné prostriedky na úpravu jednak silníc štátnych, ako tiež silníc neštátnych. A hneď pri počiatku svojho prejavu chcem zdôrazniť, že so stanoviska slovenského vitáme, že sa do §u 2 pojalo, že silničný fond bude môcť zapodporiť i neštátné cesty a menovite vicinálné cesty, ktorých máme na Slovensku a Podkarpatskej Rusi asi na 6000 km. Po čas pojednávania tejto dôležitej hospodárskej osnovy sa rozšírily rôzné zprávy, ktoré maly za účel vyvolať určitý zmätok a snáď nedôveru voči vláde a snáď voči jednotlivým stranám a menovite tej strane, ktorej mám česť prináležať. Po pravde tu musím prizvukovať, že neišlo nám o žiadnu sabotáž tejto osnovy, ktorú vitáme a tešíme sa z nej po každej stránke, ale išlo nám o zdokonalenie jej menovite po stránke finančnej. Keď skúmali sme jednotlivé číslice, videli sme, že na 4000 km štátnych ciest je zabezpečené 2 1/2 miliardy, zatým čo na 50.000 km neštátnych ciest pamätuje sa len 800 mil. Kč. Poznajúc ťažké položenie našich samosprávnych sväzkov vieme, že veľmi ťažko budú môcť zdolať úkoly, a preto aj pri tejto príležitosti zdôrazňujem, že bude treba čím skôr predostrieť unifikovaný zákon silničný, ktorý by tieto rozdiely hospodárské odstranil. Veď my ako občania našej milej vlasti musíme mať na zreteli, že i neštátné silnice sú vlastne naše československé silnice. (Posl. Koudelka: A že na ně mají platiti všichni a ne jenom někteří!) Tak je! A tie vozidla, od ktorých je ta dávka, ako pan kolega hovoril, jezdí jak po tých štátnych, tak i neštátnych silnicích. (Výkřiky.) U nás na Slovensku hodne, lebo my neštátnych silníc máme o veľké procento viac ako štátnych. A výťažok, ako som tu číslami dokázal, venuje sa v prvom rade silniciam štátnym. My to vitáme, chceme aj, aby štátné silnice boly upravené, ale zdôrazňujem, že sa krivda robí zemi Moravskosliezskej a Slovenskej, lebo z celkového rozpočtu zemského v Čechách dávate na podporu neštátnych silníc 3%, v zemi Moravskosliezskej 7% a na Slovensku 52%. Ja si to tuná dovolím za to zdôrazniť, lebo ako dobrému vlastencovi ide mi o to, aby sa rozdiely hospodárské urovnaly. Keď na Slovensku dávame z vlastných finančných prostriedkov 52% na udržovanie silníc neštátnych, tak je zrejmé, že kultúrné, hospodárske a sociálné úkoly dnešnej doby Slovensko nebude môcť plniť.

Preto ako zpravodaj rozpočtového výboru volám po náprave a žiadam, aby sa Slovenskej zemi pomohlo tým spôsobom, že by sa 2000 km ciest krajinských prevzalo do štátnej správy, na ktoré Slovensko ročite musí vydávať z vlastných prostriedkov 20 mil. Kč. S týmto by sme zem Slovenskú odbremenili a pomohli by sme jej, aby tiež na ňu kladené úkoly mohla plniť. (Výkřiky.)

Ja si tuná dovolím zdôrazniť, že áno po stránke hospodárskej tá unifikácia zákonov rychlejším tempom by mala pokračovať. My vidíme, že na Slovensku na pr., ako včera v rozpočtovej rozprave bolo zdôraznené, máme len 13 km drevených mostov. Ale aj tieto sú mnohokráť životu nebezpečné. Jednotlivé samosprávné sväzky, okresy, zeme, pre nedostatok finančných prostriedkov tieto úkoly samy nemôžu zdolať, a preto volám ako zpravodaj rozpočtového výboru, a apelujem i na ostatné koaličné strany, aby ešte teraz v pléne, nakoľko bude možno, sa týmto neštátnym silniciam pomohlo tak, že by sa v pléne podal návrh v podobe rezolučného návrhu, kde by sa vláde uložilo, aby na tieto nesrovnalosti, ktoré tuná ako zpravodaj zdôrazňujem, bolo v budúcnosti pamätované.

Chcem tuná tiež zdôrazniť, že úprava silníc tiež tesne súvisí s nedostatkom technických síl. Mnohorázy vidíme, že naše vozovky upravené pred dvoma rokmi vypovedajú službu, veľké miliony investované nám idú na zmar. Riešenie otázky technických síl je veľmi naliehavé. Mnohoráz vidíme, že nezodpovední, slabo odmenení smluvní úradníci prevádzajú a kontrolujú práce, ktoré majú milionové hodnoty. Po tejto stránke osobnej bude treba tiež hodne nápravy zjednať, lebo kontrola prác musí byť sverená ľuďom spoľahlivým a pokiaľ možno hmotne zabezpečeným. Mnohoráz sa zdôrazňovalo, že sa zbytečné miliony preválcujú. Nie ako odborník, ale ako praktik, ktorý zblízka pozoruje tieto veci, dovolím si poznamenať, že posledné stanovisko, ktoré zaujalo ministerstvo ver. prác, že na naše vozovky sa len kusový štrk dáva, z praktického ekonomického ohľadu je nedobré. Videl som, že silnice, ktoré upravujú jednotlivé okresy, kde sa kusovitý štrk so smiešaninou navážal, boly ucelené a vydržaly o mnoho viac odporu. Preto navrhujem, aby volanie odborných kruhov po tejto stránke si ministerstvo ver. prác povšimnulo a aby sa aspoň po tejto stránke pokusy zaviedly. Tiež otázka úpravy silníc nie je len vecou technickou, je to vec tiež obchodná, a keď pozreme na naše preťažené technické úrady, vidíme, že úradníctvo nevie zdolať svoje úkoly ani po stránke technickej, tým menej môže skúmať celú vec po stránke obchodnej. Bolo by treba naše technické úrady i po stránke obchodnej doplniť odborníkmi, aby sme mali pevnú záruku, že cestou štátneho rozpočtu venované miliardy boly účelne a ekonomicky upotrebené.

Na koniec svojho prejavu chcem zdôrazniť, že vitáme vo vládnom návrhu tiež ustanovenie, že od dávky sú oslobodené všetky motory, traktory štabilné, ktoré sú používané k výrobe. Nenamietam nič proti tomu, áno, kto jazdí na silniciach, nech platí, ale tým spôsobom, že sme oslobodili naše štabilné motory, traktory, sme akosi umožnili, že sme nezaťažili našu prvovýrobu, že bude sa môcť ľahčej pohybovať. Navrhujem slávnej posl. snemovni, aby vládny návrh, tisk 971, so zmenami, ktoré tuná rozpočtový výbor predostiera posl. snemovni, schválila a prijala; pri tom sa primlúvam, aby rezolúciu, ktorú v pléne posl. snemovne podávame, tiež schválila. (Souhlas.)