Předseda (zvoní):
Dávám slovo třetímu
zpravodaji, p. posl. Rýparovi.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno!
Vládní návrh (tisk 688), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsaná dne 30. listopadu 1923, a Protokol z téhož dne, byl projednán v rozpočtovém výboru ve schůzi dne 18. listopadu 1930.
Rozpočtový výbor přihlížel k projednání
této předlohy jak ústavně-právním výborem ze dne 18. listopadu
1930, tak také k projednání výborem zahraničním z 18. listopadu
r. 1930 a pak se stanoviska rozpočtového, zda tímto návrhem zatěžován
je pro další dobu rozpočet a zda jest o úhradu postaráno. Ježto
rozpočet ani do minulosti ani do budoucnosti zatěžován není -
úhrada připadá na účet statků, o jejichž zaměstnance běží, a to
jak statků fideikomisních, tak také statků korunních (t. zv. korunního
fideikomisu a statků rodinného fondu) a fideikomisních statků
některé pobočné větve - připojil se rozpočtový výbor k usnesení
výborů zahraničního a ústavního, pokud se týče stanoviska rozpočtového,
a navrhuje, aby vládní návrh tisk 688 tak, jak jej přijal výbor
ústavně-právní a výbor zahraniční, byl přijat ústavně také slavnou
sněmovnou. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 25 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není, navržená lhůta je schválena.
Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Krebs, Hruška, dr Szüllő a dr Stern; na straně "pro" p. posl. Stříbrný.
Dávám slovo p. posl. Krebsovi.
Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! Před 12 lety proběhla sudetsko-německými kraji strašlivá zpráva o krvavé události 4. března. Toho dne shromáždilo se statisíce sudetských Němců v našich městech k velikým projevům. Toho dne sešlo se po prvé po světově válce ve Vídni německé rakouské Národní shromáždění, prvé od ustavení Rakouska, bez sudetských Němců. Toho dne zaznělo naší vlastí volání po právu sebeurčení sudetských Němců, jež se vydralo v důvěře ve světovou spravedlnost a ve víre v nové uspořádání věcí. Tenkráte mnoho milionů lidí věřilo, že nastane konec období násilí, období moci a že nyní zavládne doba nového řádu lidskosti. Toho dne zůstalo ležeti 54 sudetských Němců mrtvých na ulicích a náměstích naší vlasti a toho dne zaplatilo klamné učení o imaginární světové spravedlnosti, o imaginárním sbratření všech národů svou krví. Svou víru, kterou jim namluvili, víru v novou dobu, zaplatili svým životem.
Jestliže dnes, 12 let po těchto událostech, vzpomínáme těchto mrtvých, naskýtá se vzhledem k této chvíli otázka: Co se zásadně změnilo od oněch dnů v naší vlasti? Mnoho Němců věřilo, že r. 1926 nastala jakási zásadní změna věcí v tomto státě. Ale právě před několika dny z úst osobnosti, která tenkráte byla mimořádně zúčastněna na událostech, z úst pana ministra dr Spiny, musili jsme slyšeti na sjezdu strany Svazu zemědělců v Teplicích-Šanově, že krásné sny z r. 1926, že německo-česká spolupráce jest možná, aniž došlo dříve k zásadnímu vypořádání, zůstaly bohužel jen sny. Zpráva ministra dr Spiny jako nejvýznačnějšího vůdce Svazu zemědělců, byla jediným prohlášením o zhroucení názoru na myšlenku bezpodmínečné spolupráce Němců s Čechy v této zemi. Po stránce národní, sociální a politické nedostali jsme se od té doby ani o krok kupředu, spíše jsme nepřetržitě ustupovali. Ale i ujišťování vládních stran, že chtějí i dále spolupracovati a že chtějí i nadále tomuto systému propůjčovati svou sílu a svou moc, nesetkává se na české straně téměř vůbec se vzájemnou láskou. Ohlas, který měla ve spoustě českých časopisů v těchto dnech řeč pana ministra Spiny, jasně a zřetelně ukazuje psychologickou orientaci českého národa a ukazuje, že se zásadní názor největší části českého lidu na spolupráci obou národů v této zemi nezměnil. "Národní listy" prostě popírají německé jazykové území, jak to také s politováním prohlásil na teplickém sjezdu strany p. ministr Spina. Tento časopis odůvodňuje své chování k Němcům v této zemi tím, že sudetští Němci stále ještě nejsou spolehliví, že politicky smýšlejí oposičně, ba, že tito oposičníci jsou v sudetských krajích ve většině. Tento časopis a jeho přívrženci se však netáží, proč jest oposice na vzestupu, proč oposice vzrůstá. Stále ještě nechápete, že příčinou stále silnější a silnější oposiční orientace sudetských Němců jest jedině chování českého národa, chování, které den co den cítíme na našem těle, na našich pracovních místech, které zakoušíme v našem národním, sociálním a politickém životě. Jestliže "Národní politika" na druhé straně naříká, že zásadní oposice, která tvoří v německém táboře většinu, i dále bude vzrůstati, pak nechť se také tento časopis sám sebe otáže, proč tomu tak je. Dlužno to přece přičísti beztoho jen svaté trpělivosti sudetských Němců, že do tábora oposičních stran není stále ještě podstatně silnější příliv a že sudetští Němci nevyvodili z posledních událostí již politický důsledek, jaký by byl každý jiný politicky myslící národ již dávno vyvodil, každý národ, který dbá na svou čest který však dovede také správně odpověděti na sociální a politické události.
Jak se mají dnes věci v naší zemi? Proti nezaměstnanosti, která v našich sudetsko-německých krajích jistě není úmyslně stupňována, nebo v našich krajích podporována - nejsme tak nesmiřitelní, abychom to chtěli tvrditi která však má svou příčinu v sociální struktuře našeho sudetsko-německého kraje, proti této nezaměstnanosti nedělá stát, nedělají strany, které již sedí přes rok ve vládě, nic, zvláště české strany, které mají většinu, nemají pro ni porozumění. Státní a zemské dodávky, které by ve skutečnosti jedině v této chvíli mohly vůbec poněkud umožniti německému průmyslu nebo německému hospodářství, aby se malé procento našich podniků dostalo poněkud do chodu, jsou zadávány výhradně českým průmyslovým závodům, do českých krajů. Dodávky vojenských látek na příklad v posledních týdnech vojenský erár zadal výhradně průmyslovým firmám v českých krajích. (Posl. inž. Jung [německy]: Liberec neznají!) Neznají ani Liberec, ani ostatní naše severočeské nebo severomoravské a slezské průmyslové kraje. Právě včera, dne 4. března, zadal český zemský výbor dodávky za 105,748.000 Kč, z nichž ani jediná dodávka nebyla přikázána německé firmě nebo firmě zaměstnávající německé dělníky. Tak také při stavbách škol a státních budov, které se provádějí v německých krajích - konstatujeme to zde po několikáté - vidíme jednostranné protekční nadržování českým dodavatelům a firmám, kteří v době nejneslýchanější nezaměstnanosti proti platným předpisům používají dělníků z cizích okresů a státní stavby zadávají se téměř výhradně - nebo můžeme docela klidně říci: výhradně - českým stavitelům a stavebním podnikům. Jestliže se může státi, že v takovém okrese, jako jest Ústí n. L., kde se staví Masarykovo zdymadlo, provozní inženýr na stavbě tohoto zdymadla, v okrese, kde máme 7000 nezaměstnaných, dovede říci německým dělníkům, hledajícím práci: "Pro Němce práci nemáme", pak jest to jedna z nejstrašlivějších věcí (Výkřiky na levici.), uvážíme-li k tomu ještě, že tento ústecký okres jest nejvydatnějším zdrojem daní tohoto státu, že skýtá největší finanční pomoc. Máme potěšení platiti daně, z nichž všechny tyto podniky jsou stavěny a budovány, ale naši nezaměstnaní jsou odkázáni na 20 Kč měsíčně, v nejlepším případě na 40 Kč měsíčně státní subvence, nejsou-li odborově organisováni.
Jak je to se státními zaměstnanci? Či změnilo se něco od oněch dnů? Což nevidíme, že my Němci jsme právě národ, který jest dáván do výslužby, že celý národ jest ve veřejné službě na vymření? A uvážíme-li, jaké boje ve starém Rakousku vedl český národ - a právem - o každé jednotlivé místo ve státě, pak teprve vidíme, jak ohromně jsme zkráceni v našem německém území. (Výkřiky posl. inž. Junga.) Jak je tomu v otázce pozemkové reformy, která i nyní ještě pokračuje? Nestíhá nás zde jedna porážka za druhou? Není to neslýchaná ostuda nejen pro systém, nýbrž pro všechny strany na něm zúčastněné, že máme dnes německé vládní strany, některé, které sedí ve vládě dvě léta, jiné, které sedí ve vládě 4 a 5 let, a přes to stále ještě máme v této zemi správní výbor pozemkového úřadu, který jest stále ještě camera obscura, v němž stále ještě není ani jediný německý člen, který stále ještě neumožňuje, aby nějakým způsobem byla chráněna a hájena i sebe nepatrnější práva sudetsko-německého národa? (Posl. inž. Jung [německy]: A tu máme německou stranu, která pro sebe uplatňuje monopol pro zastupování zemědělského majetku!) To jest správné, co říká kol. Jung. Strana Svazu zemědělců musila by klásti největší důraz na to, aby drobný rolník v našem kraji, hladovějící po půdě, v kraji, který jest obklopen velkými majetky pozemkovými, dostal něco z půdy, která se má rozdělovati.
A nedožili jsme se při sčítání lidu opět toho, jak se odvažují proti německému živlu postupovati v této zemi? Jest třeba, abych mluvil o jazykovém trýznění, potřebuji mluviti o tom, jakých způsobů používá venku každý okresní paša, který nedbá ani rozhodnutí nejvyššího správního soudu, jako nedávno okresní hejtman podbořanský, který prostě prohlásil, že mu do rozhodnutí nejvyššího soudu nic není a nikoliv po stránce materielní, nýbrž v osobních případech, prostě ho nedbal. V tomto státě nevládne parlamentarismus, nýbrž byrokratismus a absolutismus bankovního a bursovního kapitálu. Jestliže poukážeme dále k tomu, že v této zemi jsou zabavovány a censurovány nejen řeči v parlamentě, nýbrž i interpelace, pak stále ještě obraz není úplný, ale pak jest tento obraz aspoň v hlavních rysech hotov a osvětluje poněkud spravedlivé nakládání, jehož se nám prý dostává. (Výkřiky posl. inž. Junga.)
Před několika dny dostal náš prvý předseda strany kol. Jung dopis sněmovny, v němž mu bylo velmi zdvořile oznámeno, že interpelace, v níž interpeloval článek našeho kol. posl. Schuberta, byla na třech různých místech zabavena. (Posl. inž. Jung [německy]: Ve starém Rakousku bylo by se žádné předsednictvo poslanecké sněmovny nikdy neodvážilo něco censurovati!) Ano.
Při tom každý nestranný člověk, který přečte tento článek, tuto interpelaci, musí konstatovati, že jest přímo nesmyslné, co si zde velectěné předsednictvo opět jednou dovolilo. Mám před sebou výstřižek z časopisu "Hultschiner Zeitung", který jest zvláště zajímavý proto, poněvadž ukazuje, jakých metod se používá v různých částech této země, jednou zde, po druhé tam. "Oprávněné naděje německého hlučínského obyvatelstva", - praví se v tom článku - "že loni provedené sčítání lidu podle opětovných prohlášení ministerstva vnitra, rovněž i jiných příslušných míst, zvláště však vzhledem k účasti německých stran v dnešní vládní většině, bude provedeno věcně, spravedlivě, vzbudily u hlučínského obyvatelstva od připojení tohoto území největší zklamání. Ti z obcí na Hlučínsku, kdo se přihlásili k německé národnosti, byli a jsou předvoláváni k příslušnému politickému úřadu v celých zástupech. Hlučínský okresní úřad připravil si pro protokolární výslech takovýto formulář:
Předmět jednání: Přítomný N. N. ..... povoláním ....., bytem v ..... činí toto prohlášení:
1. Můj mateřský jazyk jest československý (moravský).
2. Ve své rodině - ve své domácnosti mluvím také česky (moravsky).
3. Německý jazyk ovládám dokonale.
4. Mé děti chodí do české školy v .....
K odůvodnění, že jsem při sčítání lidu uvedl německou národní příslušnost, uvádím .....
Schéma tohoto protokolu má ovšem za následek, že většina, přes strach z úřední autority, podpis k takto sepsanému protokolu odpírá."
A tak jako je tomu v těchto krajích, tak tomu je také v nesčetných jiných. Znám případy .... (Posl. inž. Jung [německy]: Na příklad Kravaře!) Ano, v této obci, kde bylo předvoláno 50 až 100 osob, ba 120, k hlučínskému okresnímu úřadu, (Posl. inž. Jung [německy]: Již 250!), celkem 250, jak správně volá kol. Jung. Od všech těchto žádalo se, aby podepsaly tento svrchu uvedený zápis. A oč jde při tomto protokolu, vysvítá z článku, který jsem právě přečetl. Upozorňují-li dotčení, že český jazyk buď vůbec neovládají nebo jen dostatečně, prostě se toho nedbá, naopak hrozí se policejními tresty. Náš předseda strany posl. Jung intervenoval dne 3. března telefonicky u hlučínského okresního hejtmana, při čemž se okresní hejtman postavil na stanovisko, že hlučínské obyvatelstvo vesměs zná český jazyk, ale že nechce česky mluviti. (Posl. inž. Jung [německy]: Okresní úřad nakládá s oněmi lidmi hůře, než se kdy nakládalo s černochy v některé kolonii!) Zcela správně. Posl. Jung upozornil, že názor okresního úřadu jest mylný, a tu se postavil pan okresní hejtman na půdu jazykového zákona. Tu jest ovšem v právu. A na každý způsob jest podivuhodné, že vláda, ve které sedí také Němci, jazykový zákon ještě nezmírnila. Ba, jest příznačné, že ani při sčítání lidu nesmí se použíti vlastního mateřského jazyka. Při sčítání lidu na Hlučínsku dlužno ještě upozorniti na to, že sčítací komisaři vystupovali neuvěřitelným způsobem. Tak na příklad na dole "Amsel" v Petřkovicích jest vrchní inženýr Nogol. Důl patří Rotschildovi. Přijde-li Rotschild, pan Nogol německy umí, s dělníky a zaměstnanci mluví však jen česky a neustále hrozí, že vyvodí důsledky, dovolí-li si někdo mluviti německy. Lidem dokonce vytýká, dávají-li dětem při křtu německá jména. (Posl. inž. Jung [německy]: Vytkl dokonce, že někdo pojmenoval svého syna jménem Werner!) Vměšuje se tedy do soukromých věcí, do kterých mu vůbec nic není. Tento Nogol je hlavní štváč a rovněž takoví štváči jsou báňský měřič Josef Šichovský, důlní Hettenberger z Oskarova dolu a učitel Dressler z Hošťálkovic.
Jakými prostředky má býti oposice v této zemi potlačena, vidíme v posledních dnech ve všech oborech. Nejprve promluvil bych však o případech, které se dotýkají více nebo méně, přímo nebo nepřímo nás samých. V době od 21. do 23. února ohlásil náš sen. Teschner v německém kraji podbořanském celou řadu schůzí. Onen okres patří do jeho volebního kraje a on plní jen svou povinnost, koná-li v tomto kraji schůze. Než tyto schůze byly nyní zakázány s ohledem na veřejný klid a pořádek, který by prý v tomto okrese podle mínění okresního úřadu mohl býti schůzemi ohrožen. Dne 8. března měl se konati v Karlových Varech projev národně-socialistické strany dělnické proti hospodářské nouzi a pro sudetsko-německou samosprávu, kde měl jsem mluviti já sám. Karlovarské policejní komisařství tuto schůzi zakázalo. Tento policejní komisař v Karlových Varech jest týž komisař, který loňského roku byl tak neslýchaně smělý, že žádal, aby mu náš předseda strany, posl. Jung, který měl konati v Karlových Varech schůzi, předložil nejprve rukopis. (Posl. inž. Jung [německy]: Poněvadž jsem ho nepředložil, byla schůze dovolena jen bez rozpravy!) Ano. Tážeme se, kam máme dospěti při takovémto rdoušení politického života v této zemi? (Výkřiky posl. Geyera.) Soc.-demokratická strana dělnická v západních Čechách pozvala zemského poslance Brülla z Duryňska k řadě schůzí na téma "Skobový kříž nebo bída národa". Všechny tyto přednášky byly bez závady povoleny. Mluvil v Karlových Varech, ve Falknově nad Ohří a v Chebu, i v jiných městech, při čemž výslovně ještě podotýkám, že nikde nedošlo k nějakému rušení, poněvadž my, nár. socialisté, oficielně jsme se schůzí nezúčastnili, abychom se vyhnuli jakékoliv možnosti porušení veřejného pokoje a pořádku. Dne 18. února a v následujících dnech chtěl národně-socialistický poslanec Peuker z Duryňska mluviti na stejné téma na národně-socialistických schůzích. Poté policejní komisařství v Chebu zakázalo tuto schůzi s ohledem na zachování pokoje a pořádku v Chebu. Tak vypadá v této zemi rovný loket. (Posl. inž. Jung [německy]: V Opavě rovněž, kde z týchž důvodů měl mluviti říšský poslanec Hellmuth!) Zcela správně.
Kdyby někdo namítal, že jsou to snad schůze, které by mohly způsobiti politickou rozmíšku, pak něco takového nelze přece tvrditi o řadě případů, které uvedu v dalším. Tak počátkem února známá spisovatelka hraběnka Salburgová jednak již měla řadu přednášek v naší vlasti a jednak je ještě měla míti. V Jablonci n. Nisou, v Liberci, v Trutnově a jiných městech byla tato přednáška hraběnky Salburgové zakázána, ačkoliv ve své přednášce pojednávala jen o svých literárních dílech vesměs z krásné literatury. Dne 26. února byla zakázána v Hostinném přednáška lodního strojního inženýra Göbela, který měl mluviti na téma: "Se Zeppelinem přes Afriku" opět s ohledem na zachování pokoje a pořádku, kterážto přednáška se v sousedních městech mohla konati a také konala bez nejmenšího porušení pokoje a pořádku. Vidíme, s jak absolutní nesvědomitostí a lehkomyslností, především s jakým despotismem postupují některé politické okresní úřady.
V této souvislosti jest snad zvláště zajímavý případ zákazu našich autonomních plakátů. Národně-socialistická strana dělnická na podzim loňského roku, v době, kdy se v novinách objevily prvé zprávy, že vláda zřídila zvláštní komisi k provedení autonomie Podkarpatské Rusi podle §u 3 státní ústavy, a že nyní vláda přikročí k provedení tohoto slibu daného mírovými smlouvami a ústavou státu po více než 12letém trvání tohoto státu, v této chvíli vydala naše strana plakát, který byl uveřejněn také jako leták a rovněž i v řadě časopisů. Tento plakát neobsahuje nic jiného než citát §u 3, v němž se praví, že Podkarpatská Rus dostane zemskou samosprávu, že dostane zemský sněm, který bude autonomně rozhodovati o otázce jazyka, o otázce užívání jazyků ve škole, o náboženství a místní samosprávě. Na svých plakátech vyvodili jsme pak úplně samozřejmý a logický důsledek z tohoto ustanovení a z ustanovení §u 128 ústavy, který všem občanům této země zaručuje stejné právo nejen před zákonem, nýbrž slibuje i stejné politické právo, že ani sudetsko-německému národu a sudetsko-německému území není možno odepříti totéž právo. Tyto plakáty byly v mnoha okresích vyvěšeny s povolením okresního úřadu. (Německé výkřiky: Ale byly pak opět strženy!) Nikoliv, ne všude.
Nejprve musím konstatovati, že
okresní úřad v Děčíně plakát censuroval, že znění plakátu nechal
bez závady, poněvadž se nedalo nic vytknouti a nebylo lze změniti
ani písmenky. Ale pak, když jsme chtěli plakát vylepiti, okresní
úřad s ohledem na zachování pokoje a pořádku odepřel plakátování
plakátu, který sám censuroval. Děčínský okresní hejtman se asi
domnívá, že jsme si dali tento plakát tisknouti k vyčalounování
bytů. Kdežto v řadě okresů, v 37, byl tento plakát zakázán, v
několika okresích byl přece povolen. V obvodu policejního komisařství,
státní policie v Ústí n. L., okresního úřadu v Ústí n. L., okresního
úřadu v Čes. Lípě, státní policie a okresního úřadu v Jablonci
n. N., okresního úřadu ve Šternberku byl povolen a také plakátován
a obyvatelstvo jej vzalo bez závady na vědomí. (Výkřiky posl.
Geyera.) Tím, že konstatuji, že plakátování bylo v řadě okresů
povoleno, chci také prokázati, že tvrzení okresních úřadů, že
by tyto plakáty mohly porušiti pokoj a pořádek, jest mylné, neboť
pokoj a pořádek nebyl nikde, kde plakáty byly vyvěšeny, porušen.
Dovolujeme si ovšem jen mimochodem upozorniti, že by to byl také
smutný stát, který by byl ohrožen již plakátem. (Posl. inž.
Jung [německy]: Ještě k tomu plakátem, který se dovolává ústavy!)
Neudělali jsme nic jiného, než že jsme obyvatelstvu udělili
státo-občanské poučení .....
Předseda (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka,
že řečnická lhůta uplynula, a kromě toho, že se nedrží denního
pořadu a nemluví k věci.
Posl. Krebs (pokračuje): Na Moravě, a to ve Frývaldově, okresní úřad tento plakát rovněž zabavil. Poté jsme podali odvolání k zemskému úřadu v Brně, které uvádí mimořádně zajímavou politickou rekriminaci. V tomto spisu, podepsaném bývalým ministrem a dnešním zemským presidentem Černým, praví se mezi jiným toto: "Plakát uvádí pouze zlomky ústavní listiny, bez náležitého poukazu na jejich souvislost. V plakátu se dále srovnává území Podkarpatské Rusi, které podle §u 3 ústavní listiny, dobrovolně se připojivší, tvoří podle smlouvy uzavřené v Saint-Germain en Laye dne 10. září 1919 nerozlučnou součást Československé republiky a jemuž podle uvedeného paragrafu byla zaručena samospráva, s ústavně neexistujícím pojmem území, obydleného sudetskými Němci." Tedy také zemský president Černý používá téže terminologie, které tak velice litoval pan ministr dr Spina na teplickém sjezdu strany, že český národ stále ještě nepokládá sudetskoněmecké území za něco existujícího. "Podle obsahu plakátu mají býti pro toto území vydobyta táž práva, která jsou ústavou vyhrazena Podkarpatské Rusi, a německé obyvatelstvo se vyzývá, aby o ně usilovalo. Obsah plakátu jest proto s to, aby německou veřejnost uváděl v omyl tím, že se pokouší svrchu uvedené, právně neexistující území stavěti na roveň autonomní části Československé republiky. Z tohoto důvodu mohlo by vylepení plakátu býti podnětem k porušení veřejného klidu a pořádku." K tomu podotýkám, že okresní úřad ve Frývaldově má 27.423 příslušníků Němců a 673 příslušníků českého obyvatelstva, že ve Šternberku, kde jest číselný poměr obyvatelstva takový, že jest tam 24.063 Němců a 10.559 českých obyvatelů, tento plakát veřejný pokoj a pořádek neporušil a byl beze všeho vyvěšen. Ale o to nejde, nýbrž především o politické výklady v této otázce. (Posl. inž. Jung [německy]: Odvolati se!) To nejde, poněvadž podle krásného nového zákona z r. 1927 další odvolání jest nepřípustné. Nemáme již možnosti odvolati se ke správnímu soudu, nýbrž musíme věci vyříditi politicky a já prohlašuji, že je také politicky vyřídíme, poněvadž o tom, zda se má s územím obydleným sudetskými Němci nakládati analogicky jako s karpatoruským územím, které jednou bude existovati či nikoliv, nebude nikdy rozhodovati nejvyšší správní soud, nýbrž politické mocenské poměry v tomto státě. (Souhlas na levici.)
Český tisk jednaje o těchto plakátech
zmocnil se téže otázky a užíval téměř týchž obratů a zvláště poukazoval
na to, že jest to nesmysl srovnávati autonomii Podkarpatské Rusi
s autonomií samosprávného území obydleného sudetskými Němci. Podkarpatští
Rusové dostali prý tato práva v ústavě a v mírových smlouvách
proto, poněvadž se prý dobrovolně připojili k republice. Přečtěte
si přece jednou mírovou smlouvu saint-germainskou ze dne 10. prosince
1919. Co tam stojí? Tam se praví, "že se národy Čech, Moravy
a části Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle
rozhodly se spojiti a že se skutečně spojily. Hledíce k tomu atd.
republika se uznává." Nyní jsou tedy jen dvě věci:
Buď jsou tato slova mírové smlouvy nepravdivá a pak nám
můžete říci, že nemáme týchž práv jako podkarpatští Rusové, nebo
jsou pravdivá, pak se nám musí povoliti táž práva jako Podkarpatským
Rusům. Bylo by zajímavé z tohoto oboru uvésti ještě řadu
podobných ustanovení a prokázati, jak sudetští Němci jsou ústavně
poškozeni. Bylo by zajímavé prokázati, jak článkem 9. mírové smlouvy
a § 128 ústavní listiny výslovně "menšinám v Československé
republice zajistí se slušný podíl požitku a použití částek, které
mají býti vynaloženy na výchovu, náboženství neb lidumilnost z
veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů obecních atd.";
bylo by zajímavé poukázati na tyto věci, zvláště v souvislosti
s tím, jak den co den s pobouřením můžeme konstatovati, jak sudetsko-německé
území jest nejneslýchanějším způsobem hospodářsky vykořisťováno,
na druhé straně jsou jim však možnosti, příslušející sudetským
Němcům, státní dodávky a podobné finanční podporování jejich kraje
z jejich vlastních prostředků bezohledně odpírány.
Předseda (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka,
že jeho řečnická lhůta uplynula.
Posl. Krebs (německy): Jsem ihned hotov.
Jsme panu ministrovi Černému neobyčejně vděčni, že nám dal příležitost, abychom také jednou vám s české strany mohli vyložiti celou tu dutost českého názoru o vašem semknutém československém státním území, že ze způsobu, jak jsou dnes potírány oprávněné snahy v našem německém území, vybojovati si autonomní úpravu našich poměrů, musíme vyvoditi důsledky, které vám zajisté nemohou býti příliš příjemné. Buďto tento stát bude státem, ve kterém všichni národové této země mají možnost svobodného vývoje, a to není možno pouze tím, že nám darujete dva ministry, nebo že nám necháte milostivě spadnouti s vašeho bohatě prostřeného stolu nějakou tu subvenci, nýbrž to bude jen tehdy, uznáte-li samosprávu sudetsko-německého území a uznáte-li, co jednou řekl president tohoto státu: "V Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebude dříve pokoje, dokud Češi nebudou říditi své záležitosti sami a Němci vyřizovati své záležitosti sami, dokud nenastane stav: Já pán, ty pán." Dnes však takovýto stav není a v tomto státě nemůže dnes nikdo vystoupiti a tvrditi, že máme stejná politická práva jako vy. Jestliže nám říkáte: "Ale co chcete, vzdyť máte hlasovací lístek jako my, volební právo jako my." Dobře, vy jste měli ve starém Rakousku také tyto hlasovací lístky a také stejné volební právo jako my a přece jste měli veškeren důvod s vašeho stanoviska prohlašovati, že tento stát jest pro vás vězením. Chceme vynaložiti veškerou svou sílu, aby přestala tato ideologie národní nenávisti a národního utlačování, která se netočí jen kolem 24 písmen abecedy, která má nejen kulturní, nýbrž i velmi těžké hospodářské následky, poněvadž jde o miliony sudetských Němců .... (Posl. inž. Jung [německy]: Každá národní otázka jest také otázkou sociální!) - zcela správně - aby tato národní a sociální otázka v tomto státě byla řešena. Tím způsobem, jakým se to dělo dosud, jednak politickým terorem, jednak politickým utlačováním, národním zbavováním práv a sociálním vykořisťováním, dnešními prostředky, dnešní technikou a nepřikazováním státních dodávek a objednávek a vylučováním našeho německého živlu ze státních úřadů a míst, tímto způsobem se nedojde ani ke klidu ani k pořádku.
Neklamte se, že to, co dnes vládne
v této zemi, jest pokoj a pořádek. Není to nic jiného než
vynucený stav. Vy byste však měli míti nejméně příčiny vyvolávati
v této zemi stavy, aby stát, uhodí-li jednou velká rozhodující
hodina - dosud jste nic takového neprodělali - nezřítil se ve
zkázu. Také v této zemi musí to býti tak, aby německý lid
mohl říci: "Tato země a tento stát a tato sudetskoněmecká
vlast jest také naší vlastí. V této zemi jsme svobodni, v této
zemi chceme společně pracovati." Dokud se to nestane, dotud
nedáme se klamati několika ministerskými křesly a několika dary,
nýbrž povedeme boj dále, aby v sudetsko-německém národě zachovala
se naděje a také duchovní síla vytrvati až do konce tohoto stavu.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Dalším přihlášeným
řečníkem je p. posl. Stříbrný. Dávám mu slovo. (Výkřiky
komunistických poslanců.)